Tak jsem se do toho taky pustila. Měla jsem to rozepsané asi tři měsíce a výsledek podle toho vážně nevypadá, ale... Je to tu 
- | +
- 1) Vždycky jsem byla a pořád jsem tím největším možným fandou a bezmezným obdivovatelem HP-světa. Než jsem začala hrát Felixe, měla jsem všechny knížky série přečtené asi pětkrát, filmy zhlédnuté desetkrát. Na Harrym jsem vyrostla a byly časy, kdy jsem ho znala i pozpátku.
2) FF jsem původně vůbec nechtěla hrát. Ukecala mě ségra (Gweeny).
3) FF je zároveň mou úplně první RPG a dovoluji si tvrdit, že zůstane nejspíš i jedinou.
4) Proto když jsem psala Kathinu kartu, byla jsem absolutně bezradná a ptala jsem se své erpégéčkově zkušenější sestry na každou hloupost. Vím, že to na té kartě bylo znát. Doufám, že už není.
5) Stejně tak jsem byla úplně ztracená i ve hře a vlastně celém fóru. A chvíli trvalo, než jsem se naučila alespoň trochu hrát (nepsat zbytečné posty apod.)
6) V konverzaci jsem stejně nemožná jako Kath, nejsem si jistá ničím, co napíšu a nejsem schopná snadno vymyslet originální téma nebo doknce zápletku či dějový zvrat. Ale pracuju na tom 
7) Simon vznikl z touhy po nějaké zajímavější postavě, za kterou by bylo úplně jiné hraní než za Kath. Nevím, jestli se to povedlo, každopádně mě hra se Simonem baví mnohem víc než s Kathuškou. A trochu mě to děsí.
8) Mám plný brejle hraní za dvě postavy a už si vážně neplánuju založit další.
9) Jsem příšerně línej člověk. Často se proto musím do psaní postů nutit. Výjimkou jsou posty na famfrpál, tam bych psala pořád.
10) Nesnáším hledání faceclaimů, jsem totiž strašně náročná a mám pocit, že na světě neexistuje člověk, který by odpovídal mým představám o mých postavách. Dané faceclaimy jsou tedy vybrané z nouze (a vlastně ani jeden se mi nelíbí).
11) Původně jsem vlastně vůbec neplánovala napsat dvacet náhodných faktů.
12) Obdivuju energii některých zdějších hráčů, jejich styl hry i psaní.
13) Každé druhé slovo v postu musím třikrát přepisovat (ze psaní na klávesnici jsem měla na základce svou nejhorší známku). Ale už se lepším 
14) Když jsem psala Kathuščinu povahu, prakticky jsem popsala sama sebe. Prostě, Kath = já. Ať je to cokoli, nesmělost, urážlivost, láska k čokoládě nebo dokonce datum narození, všechno jsem to já. Důvody jsou tři – pro začátek jsem potřebovala něco, co se mi bude dobře pamatovat, s čím se mi bude snadno hrát a taky mě zajímalo, do které koleje bych se dostala.
15) Naopak Simon měl být Kathiným pravým (ale uvěřitelným) opakem. Během hraní si však čím dál víc uvědomuji, že se vlastně Kath podobá jako vejce vejci, což jsem sice vůbec neplánovala, ale budiž.
16) Taky mi připadá, že čím jsem starší, tím míň se chovám jako Kath a víc jako Simon.
17) Myslím, že s mou maličkostí by měl Moudrý klobouk vážný problém. Asi bych se zasekla někde mezi Nebelvírem a Mrzimorem.
18) Poslední dobou si moje postavy dělají, co chtějí. Tím mi tak trochu znemožňují plánování, co s nimi bude dál.
19) Miluju češtinu. A nesnáším, když se do ní míchají anglické výrazy, nebo když lidé v běžné mluvě najednou nasadí angličtinu... Prostě... ne.
20) Do dneška nevím, co znamená HMM.
|
