>>>
Po několikaměsíční odmlce zavítala opět do ulic kouzelnického Londýna vysoká, štíhlá postava s obličejem mladého, ale již dospělého chlapce, jehož kštice byla tmavá a dle módy osmdesátých let dostatečně dlouhá. Obličej zdobil krátký plnovous a mezi ním vykukoval široký úsměv. Stejně tak oči zářili štěstím a nadšením. Dante miloval Příčnou ulici, ale okolnosti posledních měsíců mu nepovolily návštěvu ani na krátký okamžik. A tak se tu procházel, oči na vrch hlavy a stejně jako když byl malý kluk, zářil štěstím a nadšením, jako by nemohl stále uvěřit tomu, co vidí. Hlavou mu rychle proběhla vzpomínka, když poprvé prošel Děravým kotlem a přišel na Příčnou. Pro mudlovského kluka to bylo jako vstoupit do pohádky. Za ta dlouhá léta zjistil, že slova kouzelník a pohádka se k sobě tak úplně nehodí a být navíc mudlou, to přinášelo spíše potíže, než-li potěšení. I proto, krom jiných faktorů, po dokončení školy jeho kroky nesměřovaly ke kouzelnické kariéře, ale vrátil se do obyčejného, mudlovského života.
Teď se tu bezcílně potloukal po ulicích a jen si užíval kouzelnický mumraj, který mu setsakramentsky chyběl.
Mimo herně:
Nic domluveného
