Hnusno bylo pořád, Kailovi už rodiče a jejich: "Ty půjdeš do kouzelnické školy!" a "Tam jsem chodil taky, nejlepší léta." lezly krkem a rozhodně se včas nepřipravil na to, jak ho mamka tak brzo málem dorazila a on skoro chtě nechtě hodil šavli. Na jednu stranu se svým způsobem stavěl ke škole docela pozitivně, ale nezbavil se protivných obav, že bude mít na kouzlení stejné nadání jako leklá mořská hvězdice a pojde na vlastní neschopnost, a to mu přitom určitě většina věcí šla líp než ostatním. Jenže všechny obavy by se mu docela jistě mohly splnit, když se v Británii něco nebezpečně dramatického dělo. Třeba se tomu všemu ještě vyhne obloukem, když mu zatím na první den nikdo nechtěl ustřelit hlavu.
Rachel se ostentativně držela zpátky, aby nestrkala nos do cizích věcí, protože na to měla dostatečné vychování a svědomí, kdežto Charles by se možná trochu víc pídil, pokud by ho ocelový pohled přítelkyně neuzemnil a pokrčil nad tím imaginárně rameny. "Tomu rozumíme, tak pevně doufám, že se celá situace vylepší a nastalé komplikace vyřeší," usmála se smutně Rachel, vědoma loučení, nákupů a povinností, co je ještě v ulici čekaly. "Rádi jsme Vás poznali." dodala a kluk na významný pohled nenápadně přikývl. "To, co?" Flaherty se zamračil, ale než se stačil zeptat, Brághadach se přeměnil v obřího vlka, čímž Rachel i Kailovo srdce vynechalo jeden úder a Měsíc ostražitě vysunul drápy. "Tak to vám fandim," ušklíbl se Kail, ještě stále v lehkém úžasu z proměny a skoro-otec se na něj zamračil. Kail jen shovívavě pokrčil rameny. A co jako? Trojice Kanaďanů a jeden vzteklý kocour se v dešti vydali hlouběji do zákrutů Příčné ulice.

>>>

_________________

<<

Ava rozhodně nevítala začátek prázdnin s nadšením. Během školního roku totiž neprozřetelně slíbila Lavernovi (označovat ho jako tátu se jí příčilo… navzdory tomu, že to ona sama mu napsala o své existenci), že u něj stráví pár dní, a přestože si vyměnil několik dopisů, nedalo se říct, že by brunetka překypovala radostí. Spíš se toho obávala a raději předpokládala, že z toho nevzejde nic dobrého. Nicméně do Nebelvíru asi nebyla zařazena náhodou, takže když už to slíbila, neměla v úmyslu couvnout. Asi. Momentálně to tak moc nevypadalo, jelikož stála na Příčné ulici jen pár metrů od Obrtlé a zcela vážně uvažovala o tom, že by se tam zdejchla, než ji přijde Lavern vyzvednout. Zatím ale jenom těkala pohledem mezi Malkinovou (kam si šel Lavern koupit manžetové knoflíčky… nebo co to říkal, každopádně ona hned vyhrkla, že na něj počká venku) a zatáčkou do Obrtlé ulice.

_________________

>>

Fróði během uplynulého školního roku zásadně nikomu nic nesliboval a na prázdniny se těšil, těžko ovšem říct, jestli to spolu nějak souviselo. Spíš to bylo tím, že nějakým zázrakem prošel přes NKÚ a už se nemusel učit, tedy aspoň do chvíle, kdy ho všichni začnou prudit s… no, těmi dalšími zkouškami.
Na prázdniny už měl samozřejmě famózní program plný cestování na trajektu, pikolíkování, kempování s fotrem, hostování pár kamarádek na Islandu a tak, ale teď si užíval Londýn, kde byl… éé, třeba kvůli návštěvě Redmondek, když to projde?
Po ulicích se teď vysloveně poflakoval, bez většího cíle, ovšem rozhodně ne bez adekvátní dávky pomády. Broukal si We‘re not gonna take it od Twisted Sister, občas i rukou pročísl struny imaginární kytary, na kterou neuměl o nic víc než na tu reálnou, a vypadal tak v pohodě, že to možná některé kolemjdoucí až dráždilo.
A tu náhle spatřil mladší spolužačku z Nebelvíru, kterou neměl v seznamu známostí ani spatřeností, což bylo zvláštní a možná by se s tím mělo něco dělat. Fróði tedy rozhodně ten zájem měl, přesto to, co z něj vypadlo, bylo celkem reflexivní a nebyl v tom vesměs žádný hlubší záměr.
„Nazdar, kočko, co ty tu tak sama?“

_________________

Ava vzhledem ke své rozpolcenosti mezi průzkumem Obrtlé ulice a poklidným sečkáním na Laverna málem ani nezaregistrovala, že by se k ní někdo přiblížil, a když tedy Fróði promluvil, sotva znatelně sebou škubla a na staršího spolužáka váhavě zaostřila.
„Rozhoduju se, jestli je lepší čelit jednookým čarodějnicím nebo svému… otci,“ zasekla se mírně, ale protože by označení 'Lavern' mohlo vyvolat zmatky, raději se tomu vysvětlování rovnou vyhnula a pokrčila rameny. „Ty čarodějnice teda zatim převažujou,“ dodala s úšklebkem, když se znovu zadívala k Obrtlé ulici. „Ty seš mrzimorskej brankář, že jo?“ Ava si většinou všímala jen málokoho, ale o famfrpálových týmech menší přehled měla (i když tak žhavé to taky nebylo) a Fróðiho si určitě vybavovala.

_________________

Když Ava spustila, Fróði trochu přimhouřil oči, jako by ji podezíral, že na něj zkouší nějakou habaďůru. Pravděpodobně to bylo tím, že přesně to dělal. Tedy ne že by jí to rozhodování nepřál, ale byl docela zvyklý na to, že si z něj občas holky utahují a ona holka byla, tak to nemohl úplně vyloučit.
Naštěstí pak došlo na identifikaci, kde si přišel trochu jistější v kramflecích. Minimálně tedy proto, že věděl odpověď, což taky nebylo úplně časté.
„Jop, osobně, chceš podpis?“ zazubil se a nemyslel nutně na prsa, ale… vlastně jo, myslel.
Ten táta a čarodějnice mohli chvíli počkat.

_________________

„Hm,“ zabručela Ava, když se jí Fróði zeptal, zda nechce jeho podpis. Ne že by nad tím skutečně uvažovala, ale minimálně jí to odvedlo myšlenky od úprku do Obrtlé. Těžko říct na jak dlouho.
„Ne?“ zkusila pak ohledně podpisu, protože se usilovně snažila přijít na důvod, proč by ho chtít měla a bylo zjevné, že ji nic nenapadlo. „Copak, chceš ty snad můj?“ povytáhla zvědavě obočí, nicméně ve skutečnosti se podepisovat rozhodně nehodlala. Ne že by si dokázala představit, že by to Fróði chtěl.
„A co ty se tu potuluješ tak sám?“ oplatila mu nakonec dotaz, ačkoliv kočičí oslovení vynechala.

_________________

Avu protentokrát představivost zradila, protože Fróðiho choutky velely jasně.
„Že váháš!“ usmál se, rozepnul košili a nastavil hruď. Takovou veskrze průměrně hruďovitou, protože sice sportoval, ale taky žral jako nezřízený.
„Máš něco na psaní?“ dodal pak ještě a konkrétně na pero se neptal z čistě gentlemanských důvodů. Ne že by mohl nabídnout něco na psaní...
„No, hledám hezký osamělý holky v nesnázích přece,“ pokrčil pak nonšalantně rameny na ten její dotaz a možná už se zase zahaloval, možná ne. „Kde máš toho jednookýho tátu nebo čemu jsi to chtěla čelit? Já už ho srovnám.“ A myslel to vlastně docela vážně.

_________________

Jakkoliv si Ava myslela, že její nabídku (kterou stejně řekla jen tak do větru) jejího podpisu Frodo odmítne, nestalo se tak. Naopak na ni vyvalil svou hruď, přičemž ona na oplátku vyvalila oči. Jen tak tak odolala nutkání plácnout se dlaní do čela (a že si nedokázala moc představit jinou reakci) a místo toho nejistě zakroutila hlavou. „Nemám tu nic na psaní… a, no, víš, taky jsem to ani nemyslela vážně,“ vypadlo z ní upřímně. „Myslela jsem, že tě to spíš odradí, ale zjevně jsem se pletla. Tak se radši zase zapni, kdyby přišel táta, si nechci radši představovat jeho výraz.“ I když třeba by ji pochválil, že se potatila v přitažlivosti opačného pohlaví… těžko říct.
„Jedno oko maj ty čarodějnice v Obrtlý… nechceš se jít radši podívat tam? Na tátovi není nic k vidění,“ pokrcila Ava rameny a už už se viděla v té zapadlé uličce. Beztak na ni Lavern už stihnul zapomenout, tím si byla celkem jistá.

_________________

„Jak myslíš,“ rezignoval Fróði a zapínal se, ovšem s jasně identifikovatelným výrazem ve tváři, který se dal přeložit jedině jako „ostatně je to tvoje ztráta“. Výraz jejího táty si tedy taky představovat nechtěl, zejména proto, že v tu chvíli ho ještě měl za jednookého netvora, ale výraz její, ten si zapamatoval dobře.
„To zní jako moc dobrej nápad,“ přikývl pak už trochu nadšeněji na tu druhou nabídku a celkem bez váhání vyrazil navrhovaným směrem. Jestli se bál, případně jestli si vůbec uvědomoval možné nebezpečí, nedal to najevo, jen byl zvědav, co tam bude dělat a jestli ho Ava bude následovat.

_________________

Ava byla ráda, když se Fróði zase zahalil (ne že by jí ten pohled až tak vadil, ale za prvé to nebylo nic zas tak světoborného, za druhé ten táta…), upustil od podepisování a souhlasil s návrhem vydat se do té Obrtlé. Ava byla ráda, že k tomu Fróðiho přemluvila, protože nakonec by ji přece jen mohla opustit odvaha. To bylo ostatně znát na tom, že ho následovala o něco pomaleji, než by odpovídalo jejímu původnímu odhodlání, protože si začala v duchu představovat, co je tam potká a jak rychle budou utíkat, až na nějakou tu jednookou čarodějnici vážně narazí.

>> (Obrtlá, možná, ještě?)

_________________