<<

Dneska se Frankie na Příčnou těšil, i když jindy na ní chodil nerad, kvůli tomu množství lidí, které tuto kouzelnickou část města okupovali. Když mu ale ráno Elsbeth sdělila, že se dnes setká se Scottem, dokonce z toho samého nadšení nakrmil i slepice, protože Scotta si stihl oblíbit. Zatím však netušil, že je to jeho otec, protože Elsbeth byla toho názoru, že by mu to měl Scott říci sám, pokud bude chtít - stále trvala totiž na tom, že od Scotta nic nechce a že to s Frankiem zvládnout tak, jako do teď, ale zatím to vypadalo, že se Scott zajímá a Elsbeth za to byla opravdu ráda.
"A nezapomněl na to, že si mě tu má vyzvednout?" optal se Franklin své matky, když už několik minut přešlapovali nedaleko zmrzlinářství, protože mu připadalo, že tam tvrdnou už hodně dlouhou dobu a ať se rozhlížel kolem sebe jak chtěl, Scotta zatím nikde neviděl. "Má ještě čas, zlatíčko," mrkla na něho Elsbeth s úsměvem, pocuchala mu vlásky a nervózně přešlápla. Sama z toho byla stále nesvá, a tak trochu si stále vyčítala, že Scotta nevyhledala třeba i dřív, i když jí to připadalo zbytečné - tehdy to byl totiž úplně jiný člověk, než jakým byl dnes.

_________________

<<

Scott měl na dnešní den naplánované volno, které hodlal strávit v Londýně ve společnosti Franklina. Těžko říct, proč z toho byl nervózní, ale nějakou tu nervozitu zkrátka pociťoval a nedokázal se jí zbavit. Když totiž mířil na smluvené místo setkání, v hlavě mu běžely snad tisíce zamotaných myšlenek - Scott už věděl, že Frank je mu bližší, než to zpočátku vypadalo, ale neměl nejmenší tušení, jestli by to chlapci měl říct. A hlavně jak. Takže to prozatím prostě hodil za hlavu a doufal, že se to zkrátka nějak vyvine...
„Ahoj,“ usmál se jak na Elsbeth, tak na Frankieho, když dorazil ke zmrzlinářství, kde už oba čekali. A pro jistotu se podíval na hodinky, ačkoliv byl přesvědčený, že pozdě nepřišel. Dával si totiž záležet, aby tu byl včas a žádné zdržení na cestě ho nepotkalo. „Nečekáte moc dlouho?“ zeptal se pro jistotu, zatěkal mezi těmi dvěma pohledem, a zatímco Frankovi pocuchal vlasy, Elsbeth věnoval delší pohled a letmý úsměv. Byl rád, že ji zase vidí.

_________________

I když měl Scott ještě čas, Frankiemu to čekání připadalo nekonečné, navíc ho to množství lidí fakt štvalo a tak doufal, že e tu brzy ukáže. A taky, že ukázal. Kdyby Elsbeth nedržela jeho ruku, pravděpodobně by Scottovi vyběhl naproti, lidi ne lidi, aby ho mohl obejmout, ale takhle stál na místě a jen se zubil od ucha k uchu.
"Ahoj!" pozdravil Frankie okamžitě, zatímco Elsbeth se na Scotta omluvně pousmála. "Nečekáme, jakou jsi měl cestu?" povytáhla tázavě obočí Elsbeth, zatímco Frankie se nespokojeně šklebil, když mu Scott pocuchal vlasy a napadlo ho přitom, že by si s jeho maminkou mohl podat ruku, protože to samé udělala pár minut předtím, než se tu ukázal. "A jak se máš?" zeptal se děsně zvědavě Frankie, zatímco se stále usmíval jako sluníčko a doufal, že je mamka brzy nechá, i když jí měl samozřejmě nadevše rád. Ta ostatně měla na Příčné nějaké zařizování, a i když by svůj čas ráda strávila jak se svým synem, tak se Scottem, nemohla se moc zdržovat. "Děkuju, že ho dnes pohlídáš." Mrkla proto na Scotta, se kterým se ještě rychle domluvila, kdy a kde si Frankieho zase předají, Franklinovi vtiskla pusu na tvář, a pak už zmizela kdesi mezi lidmi, aby si řešila nějaké své věci. "Už máš vymyšleno, co budeme dneska dělat?" optal se Frankie s jistým nadšením a zvědavě ke Scottovi vzhlédl. Byl nadšen z toho, že je jeho maminka nechala být a že může se Scottem strávit čas.

_________________

Scotty věnoval oběma úsměv, načež pokrčil rameny. „Docela to šlo,“ odpověděl, protože jeho cesta byla klidná a nezajímavá, takže jim ani nemohl nic víc říct. Na otázku, jak se má, už mohl říct něco víc, i když ani v tomhle případě nebyl úplně hovorný, poněvadž neměl žádné zajímavosti, o které by se s Frankem mohl podělit – nebo ho aspoň zatím žádné nenapadaly. „Mám se fajn, jen jsem měl poslední dobou celkem dost práce. Ale na dnešek jsem si vzal volno,“ pousmál se a spiklenecky na chlapce mrkl. „A co vy, jak se vám daří?“ zeptal se a přelétl pohledem k Franka k Elsbeth a zase zpět.
„To je maličkost,“ hlesl pak k Elsbeth, když mu poděkovala za to, že si dnes Frankieho vezme na starost. Scott by to možná jen tak nepřiznal, ale docela se na ten den těšil. Na to, kdy a kde si kluka předají, jen přikývl, a pak už se s Elsbeth rozloučil. „Vymyšleno?“ povytáhl následně obočí a sklopil oči k Frankiemu. „To nemám, myslel jsem, že program dne nechám na tobě,“ prohodil, načež se usmál a pokrčil rameny. Jen ať si Frank sám vybere, kam by rád šel a co by rád dělal. Scott ho totiž nehodlal tahat někam, kam by se mu nemuselo chtít.

_________________

"To jsem rád, fakt!" zazářil Frankie nadšením, když se dozvěděl, že si Scott vzal na dnešní den volno, aby mohl nějaký ten čas strávit s ním. Sice nechápal proč, ale byl za to neskutečně rád - ostatně na to, aby si všímal nějakých podobností mezi ním samotným a Scottem se díval málo do zrcadla. "Máme se dobře," mrkla pak na něho Elsbeth a pak už radši zmizela ze scény, protože tušila, že si to oba chtějí užít a jí tu potřebovat nebudou, i když by byla ráda za to, kdyby se Scottem mohla nějaký ten čas strávit taky. Klidně bez Franklina.
Jakmile Frankie zůstal na ulici jen se Scottem, zazářil s úsměvem a když mu bylo řečeno, že si má vybrat sám, rozzářil se snad ještě víc. "Vážně? Můžu vybrat já? Páni! Mamka mě vždycky tahá všude možně a vybírat si můžu málokdy," přiznal Frankie a lehce se zamračil. Kdyby to totiž bylo na něm, na tu Příčnou by vůbec nelezl a radši by si hrál na farmě s Busterem a ostatními psy, ale dle matky měl taky občas vyrazit mezi lidi a bylo jedno, že se mu to nelíbilo. "Tyjo, tady je hodně věcí co dělat. A víš co?Já mám celkem hlad, nezajdeme na burger? Slyšel jsem, že je tady někde mají úžasný, ale ještě nikdy jsem ho neměl," vyhrkl pak a zadíval se na Scotta se psíma očima, to aby si pojistil, že tam půjdou. Nemuseli však hned, jemu by bohatě stačilo, když by si na to jídlo skočili během dne, ale čím dřív, tím líp, no ne? A protože tu bylo kolem hodně lidí, natáhl se, aby vzal Scotta za ruku. Přeci nechtěl, aby se mu ztratil, ne?

_________________

Scott tak nějak tušil, těžko říct proč, že Frank s výběrem toho, kam na Příčné ulici vyrazí, nikdy neměl moc volnou ruku, a právě proto se rozhodl navrhnout mu, aby si sám vybral, kam se mu bude chtít. Ne, nechtěl si ho žádným způsobem koupit, ale proč by mu nedal volnou ruku, když měli spoustu času a jemu bylo úplně jedno, kam půjdou? „Jasně, dnešek máš pod svým velením,“ mrknul na něj s úsměvem a těšilo ho, jak je z té možnosti Frankie nadšený.
Když o chvíli později Frank zmínil, že by zašel na burger, Scott se zatvářil pobaveně a přikývl, protože proti tomu neměl žádných námitek. Byli chlapi, potřebovali pořádně jíst, ne? „Nejlepší burgery mají u Hladového draka,“ oznámil. „Tak tam klidně můžeme zajít teď, ať se posilníme, když před sebou máme ještě celý den, hm? A nikdo neříká, že se tam během dne nezastavíme ještě jednou, třeba na něco jiného,“ zazubil se. „V Děravém kotli sice taky vaří, ale to jídlo stojí za starou bačkoru,“ dodal na vysvětlenou. A k Duze ho tahat nechtěl.
A pokud tedy Frank nic nenamítal, zamířil s ním rovnou k Hladovému drakovi. Ale nespěchali, takže měl chlapec čas omrknout okolní obchody a vybrat si, kam třeba zajdou potom, až se nají.

>> Hladový drak

_________________

Ricky měl za sebou vysílání Barikády, před sebou trénink s Fénixovým řádem, a momentálně měl svatý klid a užíval si té trochy volného času. Ne že by zvesela vyrazil třeba nakupovat na Příčnou ulici, ale do kouzelnického Londýna skutečně vyběhl - aby se porozhlédl kolem, obhlédl situaci a taky aby se trochu nadýchal čerstvého vzduchu. Vlastně pořád pracoval, ale uvolněněji, než kdy jindy.
Momentálně se rozvaloval na jedné z laviček nedaleko famfrpálových potřeb a tvář schovával za rozloženým Denním Věštcem, v kterém si rádoby zaujatě četl. Až na to, že měl pod novinami schovanou kvalitnější literaturu, protože kdo by četl ty ministerské žvásty, že. Nechal si trochu narůst vousy, vlasy si ulíznul na pěšinku, a jinak změnu vzhledu neřešil - akorát si nasadil ještě sluneční brýle. A neměl na sobě svůj typický červený kabát, ale obyčejné džíny a šedý svetr, takže působil celkem nenápadně. Prostě obyčejný mladík, co sedí venku a čte si noviny.
Vypadal možná zaujatě čtivem, ale to neznamenalo, že nenápadně nešmíruje svoje okolí, což mu za pomoci supersmyslového kouzla šlo opravdu skvěle.

Mimo herně:
Jsem folnýýý!

_________________

<<

„Já ti nevím, jsi si jistá, že se to Ruby bude líbit?“ zaznělo skepticky od vchodu do famfrpálových potřeb. Dvojčecí narozeniny se kvapem blížily, a s kým jiným by měla Scarlet vybírat dárky pro Ruby než s jejím vlastním dvojčetem, které ji znalo ze všech nejlíp? Rose se ušklíbla. „No, sice by spíš chtěla mít doma asi živou předlohu, ale určitě se spokojí i s touhle sběratelskou figurkou,“ odtušila přesvědčeně, přičemž řeč byla nepochybně o nějaké skvělé hráčce famfrpálu. „Věř mi, tohle bude mít úspěch. Každopádně já už teď budu muset jít, za chvíli mi končí pauza. Ráda jsem tě viděla, Scarlet, a brzy se zastavím, to prtě mi chybí,“ uculila se Rose, nicméně o pár vteřin později objala Scarlet na rozloučenou a svižným krokem zamířila ulicí ke Krucánkům.
Scarlet samotná se ještě nikam nehnala, na chvíli se zadívala do výlohy famfrpálového obchodu, a protože někde naproti nebo vedle určitě byla kavárna nebo nějaké občerstvení, kde dávali kávu do kelímku, skočila si tam s úmyslem se posadit na chvíli venku na lavičce. Když už bylo takové relativně pěkné počasí, proč to nevyužít. Aspoň tedy na tu chvíli, než se bude muset vrátit. „Nečekáte na nikoho? Já bych se tu jen na chvíli posadila, dlouho otravovat nebudu,“ broukla k té osobě, co se schovávala za novinami, jaký to nečekaný vývoj událostí, že.

_________________

Ricky o Scarlet věděl už v okamžiku, kdy vykročila ven z famfrpálových potřeb a poprvé promluvila – jednak její hlas dobře znal a jednak jí díky supersmyslovému kouzlu slyšel, jako by seděla vedle něj a křičela mu do ucha. Pobaveně se ušklíbl, nenápadně se přes okraj novin podíval jejím směrem, a zvědavě si prohlédl její sestru, kterou neviděl zatraceně dlouho. Zřejmě i proto by nedokázal rozeznat, o které z dvojčat se jedná, kdyby předtím Scarlet nepromluvila o Ruby.
Rose nicméně brzy odešla svou vlastní cestou a Scarlet nenapadlo nic jiného, než zaparkovat na lavičce přímo vedle něj, čímž se Ricky docela bavil. Jaká shoda náhod, že? Nicméně když Scarlet přišla blíž, noviny nesklopil a nijak se neprozradil, naopak ji ještě alespoň chvilku hodlal vodit za nos. Odkašlal si a nepatrně zakroutil hlavou. „Nečekám,“ odpověděl schválně o něco hrubším hlasem, než u něj bylo obvyklé, a dal si záležet na maličko nerudném tónu, „ale nemám rád, když mi někdo narušuje osobní prostor, dámo.“
Ale aby se Scarlet náhodou neurazila a neodešla (nebo mu nevrazila políček, což bylo pravděpodobnější), nakonec Ricky přes noviny vykoukl znovu a tentokrát se zazubil přímo na svou oběť. Vidět do očí mu sice nebylo, protože je skrýval za černými slunečními brýlemi, ale člověk, který ho znal, by přesto neměl problém rozeznat, o koho jde. I tak si ale Alaric posunul brýle po nose níž, aby mu do těch očí, v kterých se teď nezbedně jiskřilo, bylo vidět. „Vyrazilas' na nákupy?“ zavlnil obočím a zadoufal, že slábnoucí účinky supersmyslového kouzla brzy vyprchají úplně, protože když byla Scarlet takhle blízko, měl pocit, že mu promlouvá přímo do mozku, a to nebylo rozhodně nic příjemného.

_________________

Přestože Scarlet nerozpoznala, že ta osoba je Alaric, zatvářila se naprosto bohorovně a bez jakýchkoliv rozpaků se posadila. Být to o pár roků zpět, ještě by se naschvál usadila co nejblíž, ale takhle byla vlastně docela na kraji. A než se stihla znovu nadechnout, že něco chytrého poznamená, když se na něj otočila, Ricky sklopil noviny, posunul si brýle a Scarlet se zakuckala, když si uvědomila, kdo tu vedle ní sedí. „Já ti dám osobní prostor,“ zabručela a neudělala nic jiného, než že se k němu přisunula tak, aby do něj mohla šťouchnout loktem. Nic jiného si nezasloužil, holomek. „Co jinýho bych tu taky dělala. Minuly doby, kdy sem člověk hojně chodil do společnosti. Ale bohužel, nejlepší famfrpálový krám je tady,“ pokrčila následně rameny, načež se porozhlédla kolem. A protože tak trochu neměla tušení, že je Ricky pod vlivem supersmyslového kouzla, povídala dál. „Ale tebe jsem tu nečekala, měl jsi málo společnosti? Mimochodem, v tý ulíznutý pěšince ti to fakt sekne,“ dodala a potutelně se přitom uculila, takže měla spíš na mysli opak, ale kdo byla ona, aby to soudila.

_________________