Alexander chápavě přikývl jak na sdělení, že všichni většinou pošlou odpověď rovnou po jiné sově, tak i na sdělení, že se tenhle pošuk ztrácí občas celý. No, divit se tomu opravdu nedalo, nicméně další komentář si už odpustil. Těm dvěma očividně na té sově záleželo, a kdo byl on, aby jim to vymlouval? Užuž se chystal k odchodu, protože neměl co dalšího by řekl a jen tak okounět nebo se k někomu vtírat nebylo v jeho stylu, nicméně k tomu odchodu nedošlo. Ačkoliv někdo přece jen odešel, totiž ten mladík, a tak mu Alec kývl na pozdrav, načež zůstal ve společnosti té slečny, která si vzala do hlavy, že ten pomatený opeřenec potřebuje svetr mnohem víc než ona sama. A tak si neznatelně povzdechl a stáhl ze sebe vlastní sako (nepromokavě zakouzlené, samozřejmě), aby ho přehodil Artemis přes ramena. Sice ji vůbec neznal, ale přece by nenechal dívku jen tak moknout, navíc když to vypadalo, že s ní ještě chvíli pobude. „Asi bych vám doporučoval s ní zajít do Mžourova, to je obchod se zvířecími mazlíčky a potřebami pro ně, můžou se tam na ni rovnou kouknout, jestli je v pořádku, hm?“ navrhl na její dotaz a povytáhl tázavě obočí. Samozřejmě předpokládal, že pokud s tím bude souhlasit, tak ji tam zavede, poněvadž se z té její otázky dalo vytušit, že se tu nevyzná.

_________________

Artemis se rozloučila s bratrem a tak nějak očekávala, že po nasměrování do nejbližšího azylu pro retardované sovy ji opustí i ten dobrodinec, nicméně se tak nestalo, a zatímco ze své vlastní vůle přišla o svetr, přistálo jí na ramenou očarované sako, které hřálo. A vonělo.
Kolena se jí nepodlomila jen z toho důvodu, že držela v ruce Pipi a nechtěla padnout k zemi podobně jako ona, protože pak by ji možná rovnou odvedl k Mungovi na oddělení duševně chorých.
„Děkuju,“ vypadlo z ní až po chvíli, než z hlavy vymetla všechny myšlenky na to, jak je mladík galantní a fešák a galantní a hlavně fešák. „Nebude vám ale chybět?“ Popravdě, vždyť ji vůbec neznal, tak proč by to měl dělat? No netřeba říkat, že v jejích očích se doopravdy stal tím princem, kterého předpovídal Polly. „To by asi bylo nejlepší...“ zamumlala zamyšleně na jeho návrh, aby vzala sovu do Mžourova. „Víte, ona sice možná není normální a má to nejlepší za sebou, ale přece ji kvůli tomu nenecháme někde pojít. I zvíře si zaslouží,“ teď se maličko zamyslela a sklopila oči k sově, která vypadala vážně uboze, „důstojné stáří.“ To bylo v případě Pipi asi trochu utopické, ale Artie si nedokázala připustit nic menšího. „Já jen nevím, kde ten Mžourov je, nasměrujete mne?“ Zadívala se pak na cizince jako zmoklé štěně. A něco jí došlo. „Mimochodem, já jsem Artemis.“ No, asi to mohlo počkat někam, kde neprší.

_________________

„Trochu deště přežiju,“ zvedl Alec koutek úst do úsměvu, když se slečna optala, jestli mu nebude sako chybět. Jasně že by byl radši, kdyby nezmoknul, ale především byl gentleman, takže tady v tom případě nebylo o čem mluvit.
Jak předpokládal, proti Mžourovu jako dočasnému azylu se protesty nezvedly, a na její slova nemohl Alexander nic jiného než přikývnout. „Myslím, že je pěkné, že se o ni tak staráte,“ broukl a zamyšleně si dívku prohlédl. Koneckonců něco takového vypovídalo o charakteru člověka. Pak došlo k očekávanému. „Já vás tam doprovodím, není to daleko,“ odtušil Alec a kývl hlavou směrem, kde se obchod pro mazlíčky nacházel. Než se ještě ale úplně rozešel, dozvěděl se ještě jednu informaci. „Já jsem zase Alexander, těší mě,“ pozvedl tentokrát oba koutky úst do mírného úsměvu, načež povytáhl obočí v nevyřčené otázce, jestli můžou jít, než vykročil k avizovanému Mžourovu.

>> Mžourov, asi?

_________________

Archibald se na dnešní den vyloženě těšil, ačkoliv počasí určitě nebylo úplně příjemné - vždyť byla ještě pořád zima, kterou neměl Archie zrovna v lásce... Jenže na dnešek si naplánoval návštěvu Příčné ulice společně se svou drahou malou sestřičkou Evie, která se určitě těšila ještě více, než on sám. Když Archie mířil ke dveřím domu, kde se svou matkou bydlela, pomyslel si, jak hrozně ten čas letí - Evie měla totiž v září nastupovat do Bradavic, takže už to byla velká holka. A Hubert? Tomu už byly skoro dva roky... neuvěřitelné.
Archie si sestřičku vyzvedl hned ráno, aby na sebe měli celý den, a Gabrielle slíbil, že se o ni dobře postará. Ačkoliv spolu ti dva měli pořád ten samý rozpačitý vztah, jako když se Archie dozvěděl o její existenci, musela Eviena matka vědět, že s Archibaldem bude Evie v bezpečí a bude se mít fajn. Protože o nic jiného mu ani nešlo. Už jen proto, že věděl, že kdyby se malé princezně něco stalo, otec by ho přizabil... budiž mu země lehká.
„Tak co, kam bys chtěla zajít nejdřív, princezno?“ ptal se Archie, když společně s Evie vkročili na Příčnou ulici, a protože se spokojeně usmíval, zářil do pochmurného dne jako sluníčko. Plán dnešního dne hodlal nechat z větší části opravdu jen na své sestře, protože on dnes veškerou práci a starosti prostě hodil za hlavu. Už to taky bylo potřeba - celou zimu totiž soustředěně pracoval na práci týkající se démonů a potřeboval vypnout. Nákupy s Evie se jevily jako fajn příležitost. „A jak se vůbec máš?“ zeptal se ještě, protože se přeci jen nějakou dobu neviděli a jeho zajímalo, jak se jí daří, a zda je u nich doma něco nového. I když na novinky, které se doslechl od Javiho, to určitě nemělo, ať už se u nich dělo cokoliv, pokud vůbec něco.

_________________

Gabrielle nedělalo sebemenší potíže Evie svěřit do Archieho rukou, protože ať už mezi nimi panovalo jakékoliv nevyjasněné napětí, Elle bylo jasné, že Archie svou malou sestřičku zbožňuje a nikdy by nedovolil, aby se jí něco v jeho společnosti stalo. A Elle sama byla ráda, že má chvilku času pro sebe, i když Evie nebyla žádné zlobidlo a většinu času naopak pomáhala, s čím jen mohla. Dnes už ale od samého rána byla jako pytel blech, protože na Archieho se neskutečně těšila a doháněla svou maminku k šílenství tím, že přehnaně řešila, co si vlastně vezme na sebe, aby bratrovi neudělala ostudu. Nakonec na Archieho čekala opravdová princeznička v bledě modrém kabátku s pomněnkovou čelenkou ve vlasech.
Návštěva Příčné ulice s Archiem byla vždycky o něco kouzelnější, než když jí procházela s maminkou, navzdory tomu, že maminku měla opravdu ráda. Archie byl pro ni vzácnost a v jejích očích dosahoval takového obdivu, že by vystačil na celý fanklub. “Nejdřív bych chtěla do knihkupectví,” broukla nadšeně a usmála se jako letní sluníčko, “a když nám zbyde čas, tak bych se chtěla podívat do Mžourova.” Evie byla už celý měsíc hrdá na to, že jí přišel dopis z Bradavic, kam měla v září nastoupit, ale nepotřebovala nutně nakupovat všechno hned, jen se třeba podívat, kde co mají. A opravdu se těšila, že dostane od maminky nějaké roztomilé zvířátko, které jí bude dělat na hradě společnost, kdyby si třeba nezvládla hned najít kamarády. “Strašně se těším do školy!” zaznělo tedy očekávaně, když se jí bratr zeptal, jak se má. Evie skoro celé dny o ničem jiném nemluvila, takže nebylo divu, že ji Elle Archiemu předala s radostí a zároveň úlevou.

_________________

Vždycky, když Archie trávil čas s Evie, si říkal, že je fajn mít sourozence, nebýt tak úplně sám, i když Evie nebyla tak úplně jeho vlastní sestra. Ale pořád měli společného alespoň otce. A možná proto byl vůči ní tak ochranářský a byl ochotný jí snést i modré z nebe, protože mít malou sestřičku bylo prostě fajn. Jasně, že svou blízkou rodinu považoval Archie i Javiho, ale tohle bylo přeci jen trochu něco jiného. S Evie měli úplně jiný vztah, takové zvláštní, silné pouto. Alespoň on to tak cítil.
Ale popojedem - jak tak kráčeli Příčnou ulicí, Archie se rozhlížel kolem sebe, ale většinu pozornosti stejně věnoval Evie, a klidně ji i držel za ruku, pokud se tomu nebránila. Ne že by ji potřeboval hlídat, ale bylo to zkrátka takové... příjemné. Už se těšil, až takhle bude vodit Bertíka. „Výborně,“ uculil se Archie spokojeně, když z Evie vypadlo, že by chtěla nejprve do knihkupectví. Archibald byl totiž neskutečně rád, že má zájem v knihách. „Času máme spoustu, Evie, klidně pak můžeme skočit i do Mžourova. A taky si někde dáme něco dobrého, hm?“ mrknul na ni. Předpokládal, že se v Krucáncích a Kaňourech zdrží, protože zrovna oni dva nebyli lidé, co by dokázali vejít do knihkupectví, popadnout knížku a za deset minut být zpátky na ulici, ale i přesto měli času opravdu dost.
„Nepovídej!“ popíchl pak Archie princeznu pobaveně, když prohlásila, že se strašně těší do školy. „A kdy půjdete koupit hůlku už víš?“ zeptal se zvědavě. „Do jaké bys chtěla koleje?“ pokračoval ve výslechu, protože tušil, že pokud se Evie opravdu tak moc těší, bude jen ráda, když to s ní rozebere. „Zajímalo by mě,“ podotkl po chvilce, „koho budeš mít na lektvary. Bylo by fajn, kdyby tě učila Jordan - aspoň by mi na tebe dohlédla,“ uculil se na ni.

_________________

Evie se držené pacce nebránila, však byla ráda, že konečně s Archiem mohla někam vyrazit sama bez maminky, a ta ruka, to byla ta nejlepší jistota, kterou mohla na Příčné mít. Navrch byla malá a malé děti se za ruku držely rády. Tak.
Byla ráda, že Archie její výběr destinací k navštívení odsouhlasil se spokojeným úsměvem na rtech, protože to znamenalo, že ho to bude bavit, a to bylo pro Evie velmi důležité. Kdyby se totiž nudil nebo ho snad čas strávený s ní otravoval, bála se, že by už s ní nikdy nikam nešel. „Mamka mi dala nějaké drobné na horkou čokoládu,“ pousmála se. Elle nechtěla, aby Archie musel za Evie cokoliv platit, takže dívence nějaké peníze dala, i když jich nebylo moc, aby je neztratila, což se mohlo stát velmi lehce. A jestli se měli v knihkupectví zdržet? No to bezpochyby.
„Já vůbec nevím, asi až v létě, mamka na to teď nemá čas, protože má hodně práce v nemocnici,“ pokrčila Evie rameny ohledně hůlky, ale za zlé to mamince neměla, protože nemusela mít všechno hned. A když se Archie zeptal na kolej, Evie se dlouze zamyslela. „To je mi asi jedno, žádná přece není vyloženě špatná. Alespoň maminka to říkala,“ pokrčila nakonec rameny. Nebylo důležité, v jaké koleji skončí, ale jak ji bude reprezentovat, nebo ne? Evie zvědavě stočila očka k Archiemu, když zmínil svoji přítelkyni, kterou Evie znala jen zběžně a spíše od vidění. „Ale já to zvládnu, bráško, i sama.“ Uculila se na něj jako sluníčko. Takové bezelstné.

_________________

Archiemu úsměv ze tváře nemizel snad ani na chvilku – proč taky? S úculem na rtech tedy shlédl na Evie a spiklenecky na ni mrknul. „Tak si ty penízky schovej do kasičky, protože já tě dneska zvu,“ brouknul. A tím, že ji zve, myslel i to, že zaplatí všechno, co bude potřebovat jeho sestřička nakoupit – konec konců, on měl peněz dost a dělalo mu radost, že může nějaké investovat i do Evie. „Horkou čokoládu si určitě dáme, jestli chceš,“ přislíbil, „ale zajdeme i na něco k jídlu, hm? Máš na něco chuť?“
Když se pak dozvěděl, že má Gabrielle hodně práce v nemocnici, maličko nakrabatil čelo a napadlo ho, že by se u Munga taky zase mohl zastavit, protože už tam dlouho nebyl, na to, kolik peněz do nemocnice cpal. Něco z toho šlo určitě i na platy zaměstnanců, takže z těch peněz prosperovala i Eviena mamka. „No, kdyby neměla čas, tak stačí říct a já s tebou rád půjdu. Ale zase bych tvou mamku nerad připravil o to privilegium jít s tebou pro tvou první hůlku,“ vysvětlil a pokrčil rameny.
„To je asi pravda, alespoň Javi to tvrdí,“ přikývl pak Archie na prohlášení, že žádná kolej není vyloženě špatná. On to nemohl posoudit, protože do Bradavic nechodil, ale od Javiho slýchal, že každá kolej má něco do sebe a nejde studenty škatulkovat podle toho, do jaké koleje chodí. Oslovení „bráško“ způsobilo, že se Archie uculil ještě více a jemně stiskl Eviinu ručku. „Vždyť já vím, že to zvládneš, jsi šikulka,“ broukl bez sebemenších pochyb. Evie byla Forsythová, ta se ve světě (natož v Bradavicích) neztratí.

_________________

Evie se zatvářila rozpačitě, když jí Archie sdělil, že si má penízky nechat, protože... „Ale mamka nebude ráda,“ špitla omluvně. „Ona říká, že mi posíláš dost i tak, tak mi nemusíš nic platit.“ Což byla pravda a Elle měla vždycky špatný pocit z toho, když Archie koupil své sestřičce něco navíc. Nechtěla, aby si myslel, že ho s ní posílá kvůli tomu, že jí pokaždé něco nakoupí za vlastní peníze. „Ale tu horkou čokoládu si určitě dáme! Jen ten hlad zatím nemám, tak ani nevím, na co bych měla chuť,“ našpulila nespokojeně pusu. To se ale hned změnilo, protože Archie navrhl něco, co možná navrhovat neměl. A co by Gabrielle možná poslalo v mdlobách k zemi. „To by bylo super! Já bych strašně chtěla, abys šel se mnou. Mamka by mohla jít taky...“ dodala pak opatrně, protože i jako dítě dokázala vycítit, že mezi Archiem a její maminkou je jakési divné napětí.
Když Archie zmínil Javiho, Evie se uculila. Sice Javiho nevídala tak často jako Archieho, ale s Javim byla velká zábava. „Je škoda, že tam Javi už nebude, až nastoupím já.“ Trochu ji to trápilo, protože takhle se obávala, že tam nebude mít nikoho, s kým by se mohla bavit. Ale třeba to nemělo být tak zlé. „Tak do toho knihkupectví?“

_________________

Archie si samozřejmě všiml Eviena rozpačitého výrazu, asi i proto, že nějaký takový výraz očekával. Dostavil se totiž skoro vždycky, když se rozhodl být nějakým způsobem štědrý. „No, tak to mamce vůbec nemusíme říkat, hm?“ povytáhl obočí, pousmál se a pokrčil rameny. „Poslyš, Evie... Kdybych nechtěl, tak tě nezvu. Ale já chci. A chci, aby sis ty penízky, co ti zbudou, dala třeba do kasičky a ušetřila si třeba na něco hezkého,“ mrknul na ni. Taky jí to „něco hezkého“ mohl koupit, ale to by přece nebylo ono.
„Čokoláda schválena!“ zazubil se, protože horkou čokoládu by nikdy neodmítl. „A ono ti ještě vyhládne, uvidíš,“ dodal přesvědčeně, jelikož z vlastní zkušenosti dobře věděl, jak člověka dokážou nákupy na Příčné ulici vyčerpat. „A chceš si tu čokoládu dát hned, nebo na ní zajdeme až za chvíli?“ zeptal se a povytáhl přitom obočí.
Zatímco si povídali, směroval Archie jejich chůzi ke Krucánkům, kam už se těšila nejen Evie. On sám do knihkupectví vždycky chodil rád, a to i přesto, že tam byl poměrně často, protože to obnášela jeho práce. Přesto se mu ale nekonečné police s knihami nikdy neomrzely. Když si Evie posteskla, že je škoda, že Javi ve škole už nebude, až ona nastoupí, Archie se chápavě pousmál. Každý by chtěl, aby na něj Javi dohlížel, protože Javi to s dětmi prostě uměl. „To je škoda,“ přitakal. „Knihkupectví,“ přikývnul pak, a když došli ke dveřím obchodu, přidržel malé princezně dveře, aby mohla projít dovnitř.

>> Krucánky a Kaňoury

_________________