Slečna Carterová se ještě nestačila ani napít z donesené kávy, a byly tady. Jistě že si jich všimla, vždyť očima automaticky klouzala ke dveřím téměř neustále. Po tváři jí přeběhl mírný úsměv, a ačkoliv nějaká nervozita v ní zůstávala, většina z ní jako by v tu chvíli prostě zamávala bílou vlaječkou a zmizela. Upřímně? Crystal se prostě a jednoduše ulevilo, když zahlédla přicházet svou sestru i s malou Gemmou, která už rozhodně nebyla mrně. Znamenalo to, že jí bylo odpuštěno, a nebo to Audrey alespoň zvažovala, což by byl také dobrý začátek.
"Ahoj," usmála se na sestru - přeci jen ji po těch letech opravdu ráda viděla, "jak ty to děláš, že nestárneš? Moc ti to sluší, drahá sestřičko!." S těmi slovy se otočila i na malou slečnu a dodala: "ale nejkrásnější je samozřejmě tahle malá princezna!"
Změnila se v Americe? Neměla ponětí. Jen věděla, že chce Aud tu absenci nějak vynahradit, a že by hrozně ráda byla malé Gemmě dobrou tetou. Ostatně, děvčátko bylo absolutně rozkošné, jak se tak snažilo poznat rozdíl mezi maminkou a tou druhou paní, co je z nějakého důvodu mamince hrozně moc podobná. "Ahoj, ty jsi Gemma, viď?" zeptala se s menším pousmáním, "já jsem tvoje teta Crystal, víš, sestra tady maminky. Vypadáme skoro stejně, co? Není to legrační?" Ne, absolutně nevěděla zda to, co říká, náhodou holčičku netraumatizuje ještě víc, ale chtěla to té malé nějak vysvětlit, aby chudinka nebyla pořád takhle vyjevená.
"Mám se celkem dobře, fakt," pousmála se nad sestřinou otázkou, "těch pár let jsem potřebovala jako sůl, vyčistila si hlavu a teď je všechno absolutně v pořádku. Ale co ty? Vzala sis Elijaha, že? Doufám, že je na tebe patřičně hodný." Ne, nechtěla mluvit o sobě, rozebírat Taylora (amerického přítele, pozn. pis.), protože jí připadalo, že je mnohem zajímavější se nejprve dozvědět, co svým odchodem zmeškala tady v Británii. "Promiň, že jsem se neozvala," vypadlo z ní ještě a na chvíli sklopila pohled k hladině své kávy.

_________________

"Stejným způsobem, jako ty, drahá sestřičko," mrkla na Crys pobaveně, vždyť obě vypadaly úplně stejně. Pryč byly ty doby, kdy to Audrey tolik vadilo, možná díky tomu, že se jí skoro tři roky Crystal vyhýbala a neodpovídala na jedinou její zprávu. Chyběla jí a přesto se stále zlobila. "Jo, Gemma je to nejkrásnější stvoření na světě," usmála se na své zlatíčko a pomyslela si ještě něco o tom, že společně s Arthurem, samozřejmě. Chtěla však Crys nejprve trochu připravit na to, že už je vlastně trojnásobnou tetou.
Gemma tu neznámou druhou maminku pozorovala trochu ostražitě a byla jedině ráda, že si jí maminka vysadila na klín, kde se k ní pořádně mohla přitulit. Celá tahle situace pro ní byla podivná, a i když viděla všechny ty společné fotky, stále jí to tak trochu nedocházelo. A protože se bála, radši jen přikývla, že fakt Gemma je a pak kroutila hlavou, že to moc legrační není. "Nic si z toho nedělej, Gemma je stydlivá, viď, princezničko?" pohladila svou dcerku po vlasech a ta se jen nejistě pousmála. "Ale až se trochu otrká, tak se úplně změní. Je zvídavá," dodala Audrey ještě, aby svou drahou sestřičku připravila na to, že jí možná později Gemma zasype otázkami. Zrovna totiž začínali s obdobím proč a Aud se vážně netěšila na to, až to později zažije i s Arthurem, i když alespoň bude vědět, co očekávat.
Audrey se zájmem svou sestřičku pozorovala a čekala, co z ní vypadne. Rozhodně se jí nelíbilo, že téma brzy bylo přesunuto k ní samotné. "Vzala," přiznala a na chvíli se zamračila. Stále jí nemohla odpustit to, že na té svatbě nebyla, ale před Gemmou jí to vyčítat nehodlala. "A je na mě moc hodný. Co ty, našla si si někoho?" povytáhla tázavě obočí. Přeci jen to byly už skoro tři roky a Audrey hádala, že po celou dobu tam Crys sama nezůstala. No a když pak došlo na omluvu, ušklíbla se."Omlouvat by si se měla hlavně rodičům, dělali si o tebe starosti." Nedokázala říct, že jí odpouští, protože jí stále ještě úplně neodpustila.
Obsluze, která jí přinesla dvě horké čokolády, poděkovala a pousmála se. "Mami? A kde je Althul?" zeptala se po chvíli Gemma a pohledem zatěkala mezi Audrey a Crystal, jakoby přemýšlela, která z nich jí asi odpoví. "Zůstal se strýčkem Joshuou doma, zlatíčko," pousmála se Audrey a na Gemmě bylo vidět, že si oddechla - seděla u té správné maminky. "A ploc?" tentokrát se otočila přímo na Crystal, jako kdyby jí ta snad mohla odpovědět, proč její bratr zůstal doma se svým kmotrem místo toho, aby byl tady s nimi.

_________________

Ne, nemohl, drahý bratříčku. Takový román by určitě nikdo nečetl, ale protože nehrozilo, že by se do toho psaní Athanáš vážně pustil, tak to nijak nahlas neokomentovala.
Co už ale komentovat musela, byla jeho neochvějná víra v to, že by mu nepomohla. A navíc si snad myslel, že si z něj utahuje. „Já nejsem směšná, Athane,“ oznámila mu chladně, protože představa toho, že je směšná, byla opravdu směšná. „Samozřejmě, že sis to udělal jednodušší, jak jinak. Protože by bylo příliš těžké vychovávat vlastní dceru sám, když ti ji mohl vychovat někdo jiný, než doroste do věku, kdy už nebude potřebovat takovou péči. Bezvadně sis to zařídil,“ ušklíbla se nad ním, protože v tuhle chvíli jím začala docela pohrdat. „Kdybys mě požádal o pomoc, pomohla bych ti. Jenže to by tě to nejdřív muselo napadnout, hm? Musel by ses zamyslet nad tím, nakolik tě má tvoje mladší sestra ráda, aby ti pomohla,“ cedila dále skrze zatnuté zuby a začala zatínat i pěsti, jakoby mu chtěla jednu vrazit. Vlastně ne jakoby, ona mu jednu chtěla vrazit, ale nebyla hloupá a bylo jí jasné, že by to bolelo víc ji než jeho.
Za chudinku se nepovažovala, ale za odstrkovaného člena rodiny ano. A to nemohlo změnit nic a nikdo, pokud by ta změna nebyla radikální. Naneštěstí byla tak rozčílená, že jeho vlastní pocity skoro nevnímala. „A co bych ti k tomu měla říct? Neboj se, dám ti na ni ve škole pozor? Samozřejmě, že dám.“

_________________

Athanasius musel dát sestře za pravdu, když prohlásila, že není směšná. Ne, Cosmina rozhodně nebyla směšná, a už vůbec ne ve chvílích, kdy vás probodávala chladným pohledem, který se zarýval až do morku kostí. A že v takových pohledech byla jeho drahá sestra jistě přímo přebornicí...
Věděl, že nemůže očekávat, že ho Cosmina pochvalně poplácá po rameni, ale doufal v pochopení, kterého se mu stejně nedostala ani špetka, nebo měl alespoň takový pocit. Jak taky jinak, nikdo ho nechápal. Ale mohl si to za sám - dobře věděl, že „jaký si to uděláš, takový to máš“. To, jak se tehdy rozhodl, vzít zpátky nemohl, jakkoliv zbaběle se teď to rozhodnutí mohlo jevit, ale Athanasius byl s minulostí smířený a nehodlal teď litovat, že možná to rozhodnutí kdysi dávno nebylo tak správné a rozumné, jak si tehdy myslel. Odmlčel se a pěkných pár minut tiše přemýšlel, vážil slova, která se mu drala na jazyk, než se rozhodl rezignovaně svěsit ramena a potřást hlavou. A on ramena nechával poklesnout opravdu jen zřídkakdy, nehodilo se to k němu. „Co se stalo, stalo se. Nemá cenu řešit co by kdyby... Možná jsem udělal chybu, ale tehdy jsem si to nemyslel, tehdy jsem prostě přemýšlel jinak a nedokázal jsem uvažovat nad tak vzdálenou budoucností, netušil jsem, v co to všechno vyústí,“ ušklíbl se. „Netušil jsem, že si s Talyssou navzdory všemu budeme tak blízcí.“ A že mi bude tak podobná, ve všem. Athan zvedl oči a zadíval se na Cosminu. „A já přece vím, že mě máš ráda... dáváš mi to neustále najevo, sestřičko,“ dodal ještě a dovolil si přitom nepatrný pobavený úšklebek, navzdory tomu, že situace mnoho pobavení jistě neskýtala.
„Děkuju,“ hlesl opravdu vděčně, jakmile mu později Cosmina přislíbila, že mu na dceru dá pozor. „A Mino? Neříkej to nikomu, prosím. Chci, aby se to ostatní dozvěděli ode mě,“ zamumlal, absolutně nepřipraven na to, že by tu novinku měl sdělit ještě někomu dalšímu, ale muselo to ven. Že to pravděpodobně vyústí v to, že jím začnou opovrhovat i rodiče, s tím musel počítat. Minimálně matka by mu ale časem mohla odpustit, když už byl její mazánek. A Adele... ta to jistě pochopí.

_________________

Crys nemohla než se svou sestrou souhlasit. Její dcerka byla opravdu moc hezké děvčátko, a mladá žena už teď tušila, že z ní určitě vyroste moc krásná dívka, která se klidně bude moci živit ve stopách sester Carterových, myšleno modelingem. Další chválu na děvčátko ale nepěla, prostě jen přikývla že ano, je nejkrásnější na světě, a mile se na Gemmu usmála. Jestli ji v tu chvíli napadlo, že by s Taylorem chtěla taky děti? No... možná na chviličku, pokud budeme upřímní. Že by snad měla mít ještě nějaké malé cvrčky v rodině, to Crystal ani ve snu nenapadlo. Však proč taky, že.
O pár chvilek později si pro změnu Crystal kladla otázku, zda tu malou náhodou nějak moc neděsí, a když z ní dostala jen kývání a vrtění hlavou, otočila se poněkud bezradně k sestře. "Ach," přikývla, "jen doufám, že uvidí, že se mě nemusí bát, ani se nijak stydět..." Povzdechla si. Však co měla čekat, když se tři roky flákala někde za mořem s nějakým surfařským polobohem Američanem? "Viď že se mě nebojíš, že ne, princezno?" otočila se ještě jednou k holčičce a doufala, že z ní tentokrát dostane aspoň jedno slovo, načež se rozhodla ji už nechat v klidu, a raději se chvíli věnovala své kávě.
Nu a pak tu byly ty otázky, které se samozřejmě snažila směrovat spíš na Aud. Odjakživa o sobě nerada mluvila, ač zrovna sestra byla dlouhou dobu jednou z jejích nejbližších důvěrníků. Jenže teď? Po takové době? Crys se cítila trochu nejistá. Takže vzala, lhali bychom kdybychom v té myšlence nepřiznali náznak jisté lítosti a povzdechnutí. Přeci jen, i když už se jí podařilo přes to docela dobře dostat, právě Elijah byl tím, co (ehm, KOHO) své sestře nejvíce záviděla. Jenže on ji nikdy nechtěl, a Crystal mu to neměla za zlé. A upřímně řečeno, teď už na tom stejně nezáleželo. Ona měla Taylora. Což evidentně taky musela přiznat. "Nu, vlastně ano," odpověděla, a klopila u toho oči ke kávě, "to je vlastně jeden z důvodů, proč jsem v Americe zůstala tak dlouho. Jmenuje se Taylor..." odmlčela se. Na jazyk se jí drala slova a je to tak trochu mudla, ale na takové informace byl ještě čas. "Jestli z toho bude něco opravdu vážného, určitě se někdy uvidíte," řekla tedy raději.
"No, to bude rozhodně ještě zajímavý," povzdechla si ohledně rodičů. Crystal si vůbec nebyla schopna představit, jaké to bude přijít domů po třech letech, a snažit se nějak lepit vztahy s matkou a otcem. Z myšlenek ji ale vyrušila Gemmina otázka. Ta první. "Arthur?" pohlédla tázavě na sestru. Tady bylo něco, co ještě nevěděla.
"To já nevím, zlatíčko, ale maminka určitě ano, že?" opáčila pak s mírným úsměvem na Gemmino rozkošné ploc a znovu upila kávy.

_________________

"Nakonec uvidí," souhlasila s přikývnutím Audrey a menším úsměvem. "Viď, drahoušku?" Gemma kroutila hlavou, jakože ne, i když ani té otázce přímo moc nerozuměla. Audrey si však byla jistá, že pokud se bude vídat s Crystal více, než jednou za pár let, bude nakonec jednou z jejích nejoblíbenějších osob. V tuhle chvíli měla to privilegium Lucille, Arisielle, kmotři jejího bratříčka a samozřejmě prarodiče. A nesmí se zapomenout na Leah se Sarou. Rodiče se snad ani nedají počítat. A když se Crystal malé princezničky zeptala na tu otázku, chvíli se na ní koukala, jako kdyby se chystala odpovědět, ale nakonec se jen přitulila více ke své mamce. Audrey se nad tím jen uchechtla.
No a pak přišly ty zajímavé otázky, které prvně musela zodpovědět ona, ale pak se k odpovědím dostala i Crystal. "No to je přeci super! A jak dlouho spolu jste? Pověz mi o něm víc!" Audrey rázem zapomněla na to, že se vlastně na Crystal stále tak trochu zlobí. Jenže ona o jejím životě v Americe chtěla vědět více, protože jediné, co věděla, bylo, že se jí dařilo v rámci možností dobře. Ale jí se stýskalo a to moc. "To doufám, drahá sestřičko," zašklebila se pak. Přála jí to, opravdu hodně, Crystal si zasloužila být šťastná ať už s kýmkoliv.
Audrey přikývla, protože věděla, že to s rodiči bude těžké. Navíc moc dobře věděla, že Leah je s nimi na nože, a protože se své mladší sestřičky neustále zastávala, i ona byla tak trochu v nelibosti. Že by proto přivzali domů jejich sestřenici? "Pamatuješ si Chloe? Bydlí teď s našimi, protože jí rodiče nechali přeřadit na dva roky do Bradavic. Nějaký výměnný pobyt, nebo něco takového," broukla a lehce se zamračila. Chtěla se všemi informacemi počkat, ale věděla, že se je Crystal stejně dříve či později dozví. Nebylo tedy lepší jí to říci, než to uslyší od někoho jiného? Asi určitě bylo. Přerušila je však malá Gemma, která svými zvídavými otázkami přivedla Audrey k dalšímu úsměvu. "Arthur je.." dříve ale než to stačila doříci, skočila jí do řeči malá Gemma, která se očividně trochu otrkala, takže jí nevadilo na Crystalinu otázku odpovědět. "Althul je pzece můj blatl," zadívala se na Crystal takovým stylem, jako kdyby si o ní myslela, že je hloupá a pronesla to tak, jako kdyby tuhle informaci musel vědět každý. "Letos v květnu mu byl rok," doplnila ještě jednu informaci Audrey, slabě se usmála a pohladila svou princezničku po vláskách. "Nicméně jsi už trojnásobná teta - Leah si trochu pospíšila.. a v dubnu letošního roku porodila syna," možná byla lepší cesta, jak jí to sdělit, protože tušila, že Gemma by se jistě brzy prokecla, ale chtěla to mít už za sebou. A čekat, až si takovou informaci malá uvědomí, by bylo asi na dlouho. Jakmile byl ale prcek zmíněn, měla i tentokrát něco, co by k tomu dodala. "Danny je lozkosny, ale ne tolik, jako já," u koho to asi tak mohla slyšet? Audrey se pobaveně uchechtla, líbla svou princeznu do vlásků a mrkla po Crystal, aby zjistila, jak se na to všechno tváří.

_________________

Crystal ani nemohla jinak než se usmívat. Malá Gemma byla očividně z celého setkání dost vykolejená, a to bylo svým způsobem děsně roztomilé. Tmavovlasá žena ale tušila, nebo možná spíš doufala, že se to v budoucnu zlepší, pokud si na její osobu děvčátko zvykne. Přeci jen by bylo asi trochu smutné, kdyby kolem ní celý zbytek života chodila po špičkách a potichu, že.
Přirozeně, že byla sestra zvědavá na neznámého Američana, který polapil nepolapitelnou Carterovou, a už hodnou dobu ji nepouštěl ze svých sítí. A tak si jen v duchu povzdechla, znovu upila kávy a prostě začala vyprávět. "Teď v srpnu to budou dva roky, co jsme spolu," začala tou jednodušší částí. On byl totiž jinak její vztah poněkud netradiční hned v několika směrech. "Co bych jinak řekla? Je mu jednadvacet a studuje psychologii, no a ve volném čase si tu a tam někde přivydělává. Já ho vlastně potkala na jedné pláži, kde prodával párky v rohlíku," zubila se. To jejich první setkání byla taková groteska, že do dneška nechápala jak to, že si takový klučina našel cestu do jejího srdíčka. A kupodivu ne, nebylo to jenom jeho tělem, o které se dobře staral a bylo tedy pečlivě osvalené a vypracované k představě dokonalosti. Protože to, co Cryst na Taylorovi milovala asi nejvíc, byla jeho povaha, tak nepodobná jeho vzhledu. On byl totiž absolutní ňuník, jinak se to snad ani říci nedalo. A Crystal tu jeho skrytou roztomilost prostě zbožňovala. Co na tom, že byl o dost mladší? Co na tom, že byl mudla? Jí to nevadilo. I tak ale tu poslední informaci zatím vynechala, ačkoliv to bylo z toho, co řekla, docela poznat i z toho, co zatím prozradila.
Po Chloe musela Crys v paměti trochu pátrat, ale nakonec přikývla. "To jsou mi novinky, určitě si tak nahrazovali ztracenou dceru," zašklebila se. V jejím hlase ale nebylo ani stopy po nějaké zášti. Myslela svá slova nejspíš víc v žertu než cokoliv jiného.
"Páni, ty už jsi velká ségra, jo?" vykulila očka na Gemmu, "o tom mi maminka asi zapomněla říct..." A následovalo zašklebení na Audrey. Jak to, že zrovna tenhle důležitý detail vynechala? No a překvapením zřejmě neměl být konec.
"Tak teď si teprv přijdu stará," povzdechla si. Však Leah byla ještě malá...nebo ne? "Počkej...Nestuduje Leah náhodou ještě? Nebo už ne?" Crystal byla ráda, že zrovna při téhle novince nepila kávu, protože by se možná tak trochu přidusila. Pokud po svém návratu totiž očekávala nějaké šoky, tento to nebyl.
"Samozřejmě že ty jsi rozkošnější, princezno," usmála se na Gemmu po její poznámce, a pak si dovolila dopít zbytek kávy, neb se zdálo, že čas na šoky je u konce.

_________________

Audrey se na svou sestru překvapeně zadívala. Už spolu budou dva roky? Znělo to skoro nemožně, ale neměnilo to nic na tom, že to své sestře přála. A to i přesto, že byl mnohem mladší, než ona. Pokud to ale nevadilo Crystal a byla s tím svým tajemným američanem spokojená, proč by jí měla soudit? "Zní zajímavě a už se nemůžu dočkat, až ho poznám. Přeju ti to, Crys," věnovala své sestře široký úsměv, pohladila Gemmu po vláskách a konečně se natáhla pro svou horkou čokoládu, aby se mohla napít. "No a co vůbec, vracíš se sem na trvalo? Přiletí za tebou?" optala se pak zvědavě. Takové otázky k tomuhle celému přeci patřily a navíc se Audrey o svou sestru hodně zajímala. Chyběla jí.
"Spíš bych řekla, že chtějí zkusit dohnat to, co zameškali u Leah," ušklíbla se, a i když to přímo nemyslela zle, mohlo to tak vyznít. Jenže Audrey měla takový pocit, že kdyby tolik Leah odmalička neodstrkovali, nestalo by se to, co se stalo. I když Audrey z celého svého srdce své malé sestřičce přála štěstí a pomáhala jí, jak jen se dalo.
"To teda sem," kývala malá Gemma hlavinkou a Audrey s ní s pobaveným úšklebkem souhlasila. "Zmínila bych se v některém z dopisů, kdybych věděla, že ti byly doručeny a kdybych na některý z nich dostala odpověď." Probodla Crystal zkoumavým pohledem načež se pousmála. Nevyčítala jí ty skoro tři roky ztracení se, i když od toho neměla daleko. Crystal jí však zatajení syna taky vyčítat nemohla - ostatně, kdyby s ní normálně komunikovala, věděla by to. A možná, že kdyby nezmizela do Ameriky, byla by i jednou z kmoter malé Gemmy. "Letos školu dokončila, nebylo to plánované, ale stalo se. Jako matce jí to však svědčí," povytáhla rty do úsměvu. Vážně to Leah s malým Danielem slušelo, stejně jako jejímu příteli, který se o ně moc pěkně staral.
Gemmě se líbilo, že druhá maminka s ní tak pěkně souhlasí, díky čemuž se otrkala úplně a těch několik dalších hodin, co v kavárně seděly, se s Crys už normálně bavila, i když většinou jen otázkou ploc. No a pak už byl čas jít domů, takže se Audrey se sestrou rozloučila, a pak se s malou Gemmou před krámem přemístila pryč.

>>>

_________________

Dohrávečka

Cosmina se sice mračila a byla na drahého bratra naštvaná, ale dokázala pochopit, proč to vyřešil, jak to vyřešil, ačkoliv to nebylo správné ani elegantní řešení. Ne, že ona by případnou podobnou situaci nevyřešila skoro stejně, být jí tolik co jemu, ale u ní by si asi toho mateřství všimli. Už nic neříkala, Athanáš to mohl brát jako jakýsi druh souhlasu nebo toho porozumnění, po kterém tak prahl. Reakci si vysloužilo až konstatování, že mu přeci dává neustále najevo, jak ho má ráda. „Mám tě ráda, Athanáši.“ oznámila mu bez špetky ironie v hlase. „Ale není to zrovna jednoduché.“ Dodala, aby to snad nevyznělo moc vlídně, i když se při tom stále tvářila jako kus ledu.
Nemusel jí děkovat, to, že mu na Talyssu dá pozor, brala jako samozřejmost, vždyť byla její teta. Teta. Ona. Jakoby ji to snad zavazovalo k tomu, aby na to děvče byla nějak výrazněji milá. „Nic nikomu neřeknu, není to moje tajemství, abych se s ním chlubila.“ Přislíbila mu, načež se zvedla od stolu. „Doufám, že mi do konce prázdnin nepředstavíš ještě nějaké zajímavé tajemství,“ zadívala se na něj, pak zaplatila svou útratu a přemístila se pryč. Jen tak. Bez rozloučení.

>>>

_________________

Dneska bylo venku na padnutí a ta mračna tomu taky moc nepřidávala, ale i tak se Wilhelm odhodlal opustit pohodlí své kanceláře a na chvíli aspoň trošku vypnout. Poslední dobou měl práce opravdu nad hlavu, až bylo s podivem, že v kanceláři i nespal. Ono se taky nebylo čemu divit vzhledem k tomu, co se ve světě dělo a zřejmě dít bude, jelikož to pomyslné ticho před bouří, které každý pociťoval nevěstilo nic dobrého. Rozhodně ne to, že by mu měla práce ubýt, spíše naopak.
Jeho kroky vedly do místní kavárny, kam chodil poměrně často, když měl nějakou delší chvíli čas. Většinou tedy jen na kávu a pro ten klid tam, ale dneska k tomu přidal i něco sladkého, i přestože moc dobře věděl, že by neměl, ale on si ho dneska určitě zasloužil. Stejně jako svojí chvíli klidu a dobrou kávu, kterou si vychutnával při pohledu na ulici a na její ruch. Z nějakého důvodu ho to uklidňovalo. Ten pohled na živou ulici a všechny ty lidi tam. Všechno se najednou zdálo tak v pořádku a normální, že na chvíli dokázal zapomenout na práci a na všechno, co s ní souviselo. A že občas mu rukama prošly opravdu silné životní příběhy.
A tak tam seděl, se zamyšleným pohledem pozoroval ulici a vlastně si ani nevšiml, že se celá kavárna naplnila k prasknutí, jak se začalo počasí pomalu kazit.

_________________