<<

Ricky byl gentleman, i když na to nevypadal, a neměl v plánu nechat dámu dlouho čekat. Abychom byli upřímní, tak ano, skutečně se trochu zdržel, ale naprosto neplánovaně. A tak se ještě zastavil v květinářství, aby Terese donesl jako omluvu přímo magicky vyhlížející orchidej. Tu však nesl skrytou pod bundou, protože zima květině nedělala dobře, i když byla zabalená.
I on měl podstatně lepší náladu, než kdykoliv jindy - nebylo divu, s převratem a koncem té podivné krutovlády se mu život změnil o sto osmdesát stupňů. Najednou nebyl hledaným zločincem, ale spíš oslavovaným hrdinou, jeho jméno bylo zbaveno všech křivd a lží, nemusel žít ve stínech a nemusel měnit svou podobu, aby mohl vyjít na ulici a mezi lidi. Bylo to zvláštní, ten pocit svobody, který se mu za posledních pár let zcela odcizil. Ale zvykal si na něj rychle, ne že ne.
Před kavárnu tedy dorazil s úsměvem na rtech, a když spatřil čekající Resu, úsměv se mu ještě rozšířil. „Ahoj! Promiň, trochu jsem se zdržel, což jsem rozhodně neplánoval!“ vybalil hned, načež jí předal dárkově zabalenou květinu. „Tak jsem ti tuhle krásku donesl jako omluvu,“ zazubil se a s jiskrou v oku na Teresu mrkl.

_________________

Jestli byl nějaký pohled ještě neskutečnější než ožívající Příčná ulice, tak to byl pohled na Alarica proplétajícího se mezi lidmi zcela bez maskování, prostě sám za sebe a navíc s úsměvem na rtech. Teresu to svým způsobem fascinovalo a okouzlovalo a bylo to takové příjemně osvobozující, skoro až takové definitivní potvrzení, že to válčení skutečně skončilo. Nebylo tedy divu, že jí na rtech vykvetl úsměv, ačkoliv původně si plánovala, že se bude tvářit načuřeně, protože tu musela čekat. Samozřejmě to nemělo být myšleno vážně, ale na pobavení dobrý. „Kdybys mi místo toho radši přinesl něco na zahřátí, udělal bys líp,“ uvítala Rickyho Teresa rýpavě, ale přitom jí v očích pohrávaly šibalské plamínky, takže to zjevně nemyslela vážně, což doprovodila i svými dalšími slovy. „Dělám si srandu, je krásná, děkuju,“ broukla s vděčným úsměvem, když si květinu náležitě okoukala. „A co tě zdrželo, povíš mi to? Další houf podpisuchtivých fanynek?“ nedalo jí to, aby ho nepoškádlila a pobaveně se při té představě uculila.

_________________

Ricky si tu volnost užíval plnými doušky a bylo to na něm vidět, i když občas měl tendence ostražitě se rozhlédnout kolem sebe, to byla holt síla zvyku. Stejně se ale usmíval a cítil se prostě dobře. Byla to příjemná změna, nepohybovat se za hranicemi zákona. Zákona, který byl navíc celý špatný...
„Já myslel, že tě zahřeje moje přítomnost!“ zazubil se, načež se ovšem zatvářil opravdu omluvně. „Neboj, něco teplého si můžeš dát uvnitř - samozřejmě tě zvu,“ mrkl na ni. Orchidej nicméně slavila úspěch, takže si maličko oddechl, neboť si výběrem květiny vůbec nebyl jistý. Vlastně vůbec netušil, co má Teresa ráda, protože i v případě, že třeba dříve něco naznačila, si to Ricky nepamatoval; tehdy se totiž plně soustředil na revoluci a na podobné lidské starosti a malichernosti prostě neměl čas.
Když se zeptala, co ho zdrželo, Ricky se letmo pousmál. „Ále, byl jsem na ministerstvu,“ mávl rukou, jako by vůbec o nic nešlo. „Zjistit, co a jak. Vypadá to, že tam pro mě budou mít zajímavou nabídku práce, až se to tam trochu dá dohromady...,“ pronesl spokojeně. Nepochyboval o tom, že velkou část uvolněných míst teď obsadí členové Fénixova řádu. A tak to mělo být.
„Půjdeme?“ nabídl pak Rese rámě a společně s ní zamířil do tepla kavárny, kde se hned rozhlédl, hledaje nějaký volný stolek.

_________________

„No, to bys mě tu musel ale začít objímat, z toho, že člověk na někoho kouká, se ještě nikdo nikdy nezahřál,“ přisadila si Teresa a vyplázla na Alarica jazyk. Docela ji to bavilo, ne že ne. Popravdě – ani tu tak dlouho nečekala, navíc přišla o trošku dřív, takže ve skutečnosti si neměla na co stěžovat. A i tohle její stěžování bylo samozřejmě hrané a ona doufala, že Ricky ví, že ho jen tak pošťuchuje. „Počkej, tys mi donesl orchidej a ještě mě zveš? Já mám ale narozeniny až za měsíc,“ zazubila se. Dobře, orchideje nepatřily mezi její top výběr, ale to neznamenalo, že ji tohle gesto nepotěšilo – naopak. I když nepochybovala o tom, že kdyby někdy dala najevo, co má ráda, že by si to Ricky zapamatoval. Ale – na něco takového nebylo předtím ani pomyšlení.
Návštěva ministerstva nezněla jako něco, z čeho by si mohla utahovat, na rozdíl od těch potenciálních fanynek. I když… „Že by oficiální klub tchoříčků měl konečně svého vedoucího?“ Ten nevinný výraz by mohl Terese závidět lecjaký svatý.
Nakonec se ale nenechala pobízet a po Rickyho boku zamířila do kavárny, protože jí na jednu stranu už začínala být fakt zima. Probírat různé věci mohli i pohodlně v teple a pohodlně usazení. „Hele, co tamhle?“ poukázala na jeden stoleček, který byl trochu stranou a jako jeden z mála nebyl obsazený. Asi si lidé s návratem normálního života začínali zase trochu užívat. „Já to dneska vidím na čokoládu se šlehačkou. Pro začátek. Na kafe možná ještě dojde,“ usoudila posléze, když se zamyslela nad tím, co by si vlastně dala.

_________________

„Ty jsi teda pěkně mazaná, to ti povím,“ podotkl Alaric pobaveně, a protože nebyl zrovna člověkem, co by se zalekl výzvy, Teresu skutečně na okamžik objal. Nemohl konec konců tvrdit, že by nechtěl, nebo že by mu to bylo nepříjemné. To spíš naopak. „To je dobrý vědět,“ opáčil pobaveně na informaci o narozeninách, protože on samozřejmě neměl nejmenší tušení, kdy má Resa narozeniny - sice se spolu dřív párkrát bavili, ale bavit se o takových věcech, na to obvykle nebyl čas, ani vhodná chvíle. Proto také sáhl po orchideji, protože netušil, jaké květiny má ráda.
„Poslyš, nesnídala jsi dneska vtipnou kaši?“ uchechtl se a zakroutil hlavou, když do něj drahá Resa ještě jednou rýpla s poznámkou o vedoucím tchoříčkového klubu. „Ne, ale jistě to bude nějaká podobně důležitá funkce,“ zazubil se. Že pravděpodobně skončí ve Starostolci, to zatím neříkal, protože nic nebylo jisté a Ministerstvo bylo třeba vystavět znovu od základů.
Když pak vešli dovnitř, Teresa vybrala místo a Ricky rozhodně neprotestoval, takže zamířili k vybranému stolečku. „Nikam nespěcháme, můžeš si dát klidně obojí,“ zazubil se poté, co se usadili. On měl jasno - pro začátek potřeboval silnou kávu, to byla taková jeho ranní rutina, revoluce nerevoluce. A tak jim objednal, jakmile si jich všimla obsluha, a pak se zadíval na Resu. „Tak co, jak jde život takhle po revoluci?“ zeptal se s upřímným zájmem a zatvářil se zvědavě.

_________________

„Hele, takže teď když to víš, tak očekávám pompézní oslavu, jasný? S balonkama a konfetama a s třípatrovým dortem,“ začala si vymýšlet po té větě s narozeninami a chvíli se u toho tvářila vážně. Dlouho jí to nevydrželo. „Ne, dělám si srandu, neboj,“ dodala Teresa, kdyby se náhodou Ricky hodlal tvářit zděšeně. „Já to neřeším, ale když si jenom vzpomeneš, budeš nejlepší!“ Jí stačilo i obyčejné 'všechno nejlepší', to kolikrát dokázalo zázraky.
„No dovol? Já jsem přece vtipná pořád, ne?“ ohradila se s uličnickým úsměvem. „Myslím, že moc důležitějších funkcí tam není… a hlavně tak prestižních! Vem si, že to bylo dlouho neobsazený, nejspíš protože nikoho vhodnýho nenašli. To je prostě pro tebe jako dělaný… klidně pro tebe sesbírám podpisy, aby ti to místo dali,“ nabídla se Teresa ochotně s návrhem petice. Samozřejmě jen žertovala, ale legrace musela být… na vážné mluvení byl čas později.
„No to nemusíš říkat dvakrát,“ odtušila na Rickyho poznámku, že si může dát čokoládu i kávu, protože pokud tu náhodou posedí delší dobu, rozhodně by na suchu nezůstala, že. Ale teď měla mlsnou, takže čokoláda se šlehačkou byla jasná volba, přičemž k Alaricově objednávce přihodila ještě nějaké ty sušenčičky na chuť.
„Hmmm,“ zamyslela se dlouze po Rickyho otázce, načež pokrčila rameny. „Já vlastně nevím… hlavně se snažím přijít na to, kam teď zapadnout. Nedá se říct, že by se mi to bůhvíjak dařilo. Máma mě furt přemlouvá, abych se vrátila domů, a nemůžu říct, že by to nebyla lákavá myšlenka. Ale na druhou stranu… tady jsem si to stihla taky zamilovat a asi bych se chtěla uplatnit spíš tady.“ Nebylo to lehké rozhodnutí, protože do Británie šla hlavně s Étiennem a vzpomínka na událost na famfrpálovém hřišti ji nejspíš bude honit do konce života, ale na druhou stranu… stejně tak by ji pronásledovala i v Portugalsku nebo ve Francii.

_________________

Ricky to nevydržel a jednoduše se rozesmál, když mu Teresa začala líčit, že teď tedy očekává úžasnou narozeninovou oslavu. Jenže to nevěděla, že se toho Ricky možná opravdu chytí; dobře, asi to s tou oslavou nehodlal úplně přehánět, ale když mohl Rese něčím udělat radost, hodlal tu příležitost využít. „Jasně, že si vzpomenu,“ ujistil jí, protože ačkoliv byl chlap, takové věci si obvykle docela dobře pamatoval. Obzvlášť teď, kdy už neměl plnou hlavu barikád.
Být ředitelem Tchoříčkového klubu, to znělo sice zajímavě, ale Alaricovým snem to tak úplně nebylo, takže když Resa mluvila o tak prestižním místě, pobaveně se šklebil. „Nechci ti kazit radost, ale řekl bych, že spíš vystřídám tátu ve Starostolci,“ pokrčil rameny a blýsklo se mu v očích. „Já vím, že to zní děsně nudně.“ Znělo a možná i bylo, ale Ricky měl nutkavou potřebu sedět někde vysoko a mít přehled o všem, co se na ministerstvu děje, aby nedošlo k žádné další katastrofě, jako byla ta, kterou teď tak úspěšně eliminovali.
Posadili se, objednáno bylo, a než jim obsluha pochutiny a nápoje donesla, měli nějakou chvilku čas, aby si nerušeně promluvili. Zatímco Resa povídala, Ricky jí zaujatě sledoval a přemýšlel nad jejími slovy. Bůhví proč se mu ani trochu nelíbila představa, že by se Teresa vrátila domů. „Já myslím, že tu nějakou práci, která by tě bavila, určitě seženeš,“ zamumlal zamyšleně a víceméně tím říkal, ať zůstane, že se tu určitě nebude mít špatně.

_________________

„Ti nevim, bych možná radši šéfovala těm Tchoříčkům,“ prohlásila Teresa, když ji Alaric obeznámil s tím, že možná vystřídá svého otce ve Starostolci. Nemyslela to až tak vážně, naopak docela dobře chápala, že to je důležitá pozice, že takhle bude mít Ricky větší přehled, ale stejně si ho nedokázala při tomhle představit. „Takže taková skoro jako kancelářská myš, jo? Na takových pozicích se prej strašně snadno přibíraj kila navíc.“ Nebyla by to Resa, aby si k tomu trochu nepřisadila, že? Pak se ovšem zatvářila poměrně vážně, asi aby dala najevo, že ho ve skutečnosti na lehkou váhu nebere. „Já si myslím, že to bude dobrá věc – zvlášť když to ministerské jádro budou tvořit i další, co mají srdce a rozum na správném místě. Ale asi to bude změna, co?“ Přeběhnout od stavění barikád k papírování, to by mohlo leckoho rozhodit.
Ale na druhou stranu měl aspoň Ricky tušení, kam se vrtnout – s tím ona měla zatím problémy. Jasně, mohla by zkusit zaškrábat prstíčkem o nějaké to místo na ministerstvu (i když vedoucího tchoříčkového klubu by si nechala ujít), ale to ji až tak nelákalo. Nebo spíš neměla žádnou konkrétní představu a bez té se o nějaké místo žádalo špatně. „Na druhou stranu – v Portugalsku by bylo aspoň větší teplo,“ zazubila se, ačkoliv jí ten teplotní rozdíl už taky nepřišel tak velký. Asi si zvykla, i když by nejspíš snesla o pár stupňů víc. No, nejspíš… určitě. „Ale asi jsem trochu přemýšlela o tom, jestli by se nějaké místo neuvolnilo Brumbálovi v Bradavicích,“ přiznala Teresa posléze a zatvářila se u toho trochu váhavě, protože to pořád spíš bylo jenom v teoretické rovině. „Jenom si nejsem jistá, jestli bych tam na každém kroku neviděla Étiho…“ dodala poněkud mdle. Byla jedna věc zůstat v Británii a byla druhá věc se pohybovat na místě, kde s Étiennem strávili skoro dva roky. „Nevím, přinejhorším půjdu dělat uklízečku do Děravého kotle,“ plácla nakonec, protože zabřednout do smutných vzpomínek nechtěla. Ne teď a tady, když před sebou měla Alarica.

_________________

„Zní to celkem nudně, co?“ prohodil Ricky pobaveně, když se začali bavit o jeho pravděpodobném novém zaměstnání. „Ale neboj, já si tu práci udělám zajímavou – odmítám jenom vysedávat na Ministerstvu a tloustnout, jak říkáš,“ ušklíbl se. Ne, Alaric by opravdu nedokázal jen tak sedět na zadku a vyřizovat papírování a účastnit se nudných diskuzí. Měl v plánu věnovat se i práci v terénu a především se ujišťovat o tom, že jsou lidé spokojení s novým vedením britského kouzelnického světa. Do toho Starostolce se hrnul proto, aby to měl pod kontrolou a byl v případě potřeby jeden z prvních, kdo by zabránil další případné katastrofě, jako byla ta, kterou teď zažehnali. „Změna to rozhodně bude,“ přitakal, ale hned vzápětí se pousmál a na Resu šibalsky mrknul, „ale změna je život, ne?“
Když pak Resa začala nahlas uvažovat nad svým životem, Ricky se na ni zadíval. „No, na ministerstvu by se určitě našlo nějaké místo i pro tebe,“ podotkl. Věděl, že má srdce na správném místě, a že má rozum, a zaručil by se za ní, kdyby chtěla. „Ale Bradavice taky nejsou špatný nápad,“ pousmál se, i když trochu smutně. „Chápu,“ zamumlal ohledně Étienna. „Je to těžký, v týhle podělaný revoluci padlo příliš dobrých lidí, takových, kteří si to fakt nezasloužili... Na druhou stranu, padli jako hrdinové a v boji za lepší svět. A ten teď, doufám, lepší opravdu máme.“ Ricky se přes stůl natáhl, aby Rese povzbudivě stiskl ruku, pokud tedy neucukla.

_________________

„To je dobře,“ přikývla Resa na Rickyho slova, že na ministerstvu nehodlá jenom tloustnout. A náhodou to neříkala jenom proto, že by se nerada dívala na Alarica s kily navíc. „A tohle je navíc aspoň změna k lepšímu, hm? Trochu oddechu si taky zasloužíš,“ dodala posléze a pousmála se.
Přestože Teresa neplánovala zůstat nezaměstnaná, byla pravda, že to rozhodování o budoucí kariéře (byť jí teď už vlastně nic nebránilo vyzkoušet víc věcí) nebylo jednoduché. „Já si to nechám ještě projít hlavou, jo? Je tady hodně faktorů, který musím zvážit… a tak,“ pokrčila rameny. Každá doposavadní možnost měla svoje výhody i nevýhody, kdyby se třeba rozhodla zkusit něco na ministerstvu, znamenalo by to, že by teoreticky měla šanci se častěji vidět právě s Rickym… a to taky nebylo k zahození, co si budem.
Smutnému výrazu se nakonec přece jen neubránila, ale krapet se pousmála, když jí Alaric stiskl ruku. „Já vím. Ale je fakt strašný, co všechno se muselo stát, aby se to nějak obrátilo…“ Teresa na chvíli zmlkla a tvářila se zamyšleně, než se pohledem vrátila k Rickymu. „Ale jsem ráda, že ti konečně zmizel ten uštvaný výraz a že vypadáš… no, mnohem šťastněji.“ Slušelo mu to tak, no. Resa se při té myšlence zatvářila trochu rozpačitě a raději se dala do likvidace té horké čokolády, která se už stejně asi horkou nazývat nedala.

_________________