"Doufám, že se má špatně." prohlásil Garrick nenuceně a tím pro něj tato debata skončila. Věděl jaká Summer je, proto ho otázka nepřekvapila. Od ní se rozhodně nechtěl nechat rozhodit. Byla to taková její hra, kterou hrála snad s každým a Garrick odmítal prohrát. "Takových je nás tu víc..." mrknul na dívku a usmál se takovým tím nechutným úsměvem, jak to umí jenom chlapi. Samozřejmě mohl říct něco na ten způsob, že když před tím měli jeho otce, tak si ani přihoršit nemohli, ale to by nebyl Garrick, kdyby ho při téhle větě napadlo tohle jako první... "Jo, to je vcelku dobrej nápad." přikývl. Dívčina odpověď ho uspokojila. Kdyby si Summer myslela nahlas, nejspíš by jí řekl, že by pak spolu mohli utéct, ale možná by to atmosféru zhoršilo... "Hmm, to rozhodně," souhlasně zavrněl Garrick "ale troška cukru navíc nikdy neuškodí, ne? Jako tvojí váze teda rozhodně nemůže..." přejel dívku hodnotícím pohledem a nakonec se spokojeně ušklíbl. Jako jasně, prsa by mohla mít trochu větší, ale stejně by si dal říct a ani by ho nemusela moc přemlouvat... Potom, co si uvědomil, nad čím přemýšlí, děkoval bohu, že Summer není nitrozpytka, protože za tohle by si rozhodně zasloužil facku, takže radši rychle objednal pár sušenek. "Víš, moje studium není od toho bystrozorského tak odlišné, takže kdybys třeba chtěla s něčím pomoct, jsem tu pro tebe." usmál se na dívku a napil se svého cappuccina.

_________________

<<

Scarlet potřebovala zařídit několik věcí na Příčné ulici, něco vyzvednout a něco odeslat, a přestože z toho nebyla úplně nadšená, rozhodla se Estherku nechat plně v péči tatínka, protože vážně nebylo počasí na to, aby ji někam tahala, navíc takhle mohla vyřídit všechno rychleji.
Momentálně tedy měla už valnou většinu věcí z krku, když však procházela kolem kavárny, řekla si, že horká čokoláda by jí bodla a dvacet minut navíc už se ztratí. Nemusela se tedy před výlohou rozmýšlet dlouho, než vklouzla dovnitř, kde si rozepnula kabát a prohrábla vlhké vlasy. Hmm, ale ten muffin taky nevypadá vůbec špatně, pomyslela si Scarlet a mlsně se zatvářila jenom trochu. Svedla se svým svědomím, které bylo na straně střídmějšího stravování, krátký, nicméně intenzivní boj, který naštěstí vyhrála, a o chvíli později už vysypávala drobné za zamýšlenou horkou čokoládou se šlehačkou a posypanou skořicí a o něco méně zamýšlený karamelový cupcake. Když už, tak už, že.

_________________

Harry v kavárně už nějakou dobu vysedával, protože by to nebyl on, kdyby první zastávku neudělal právě zde, když měl v plánu nějaké vyřizování a nakupování na Příčné ulici. Nemohl prostě fungovat bez pořádné ranní dávky kofeinu, a co na tom sejde, že doma už jedno kafe měl, že...
Před sebou měl rozložené noviny a pročítal zrovna sportovní rubriku v Denním Věštci, když do kavárny vešla jemu dobře známá osoba. Harry chvilku pobaveně sledoval, jak si jeho sestřenka objednává dobroty, ale pak si odkašlal a rozhodl se na sebe upozornit. Bral by si dost osobně, kdyby zrovna jeho Scarlet přehlédla. „Ale ale, kohopak nám to sem čerti nesou,“ prohodil jejím směrem, a pokud se k němu otočila, zavlnil pobaveně obočím a zvedl ruku na pozdrav. A pak tou rukou rovnou naznačil, aby si Scarlet přisedla, pokud se jí nechce vysedávat u stolu samotné, nebo nemá rovnou zase namířeno pryč. Ale nevypadala na to.

_________________

Samozřejmě že by si Scarlet nedovolila Harryho jen tak přehlédnout, ale při vstupu do kavárny byla její mysl soustředěná jen na ty dobroty, a než si bratránka stihla všimnout sama, ozval se on. Překvapeně se za jeho hlasem otočila, nicméně hned se do široka usmála, a jakmile měla v rukou tác s čokoládou a karamelovým dortíkem, přirozeně se vydala si přisednout k němu. „Ahoj,“ broukla s úsměvem, „normálně bych se zeptala, co ty tu, ale ptát se tě na něco takového v kavárně je dost hloupý. Takže – přišel sis dát jen kávičku anebo to máš jako přestávku před nějakým vyřizováním? A jak se máš?“ Scarlet tázavě pozvedla obočí a zatvářila se zvědavě, načež trochu upila čokolády a rázem se její výraz změnil na blažený. „Tohle jsem potřebovala.“ Jako by to nebylo očividné.

_________________

Harry se pobaveně uchechtl a přikývl. „Jo, to by bylo hloupý,“ dal Scarlet zapravdu a změřil si ji zvědavým pohledem, protože ji přeci jen nějaký ten pátek neviděl - on měl dost svých vlastních starostí a ona zřejmě také. „Dalo by se to považovat za přestávku,“ přiznal vzápětí, „mám v plánu jít ještě ke Gringottům a omrknout novinky ve famfrpálových potřebách.“ Pak se Harry uculil jako měsíček na hnoji. „A mám se výborně,“ prohlásil a vypadal přitom opravdu spokojeně. Tak, jak už dlouho ne. „A co ty? Kde jsi nechala zbytek?“ oplatil otázku a zeptal se i na osoby, s nimiž teď Scarlet trávila zřejmě většinu svého času - tedy Attica a malou Estherku. Obzvlášť prcka by totiž Harry moc rád viděl, určitě ta malá princezna rostla jako z vody.
Když si pak Harry všiml sestřenčina blaženého výrazu, musel se znovu pobaveně zasmát. „No nepovídej,“ popíchl ji poté, co prohlásila, že přesně ten dortík a čokoládu potřebovala.

_________________

„A co, je něco nového ve famfrpálovým světě? Mně už se teď moc nedaří držet přehled, vlastně moc ani nevím, jak se daří vám,“ přiznala Scarlet s andílkovským úsměvem. Jakžtakž zvládala famfrpál sledovat, než se narodila Estherka, nicméně pak se ten volný čas značně zkrátil a něco muselo z kola ven. Pak se ovšem zatvářila spokojeně, když Harry prohlásil, že se má výborně. „To by mě zajímalo, kým to asi bude, hmm?“ poškádlila ho, nicméně samozřejmě za něj byla ráda. Harry si to totiž zasloužil, být konečně zase jednou pořádně šťastný.
„Esther hlídá tatínek, já si potřebovala zařídit několik věcí, a vzhledem k tomu, že ani není nejlepší počasí, řekla jsem si, že bude rychlejší, když to oběhám sama. Navíc abych byla upřímná, na Příčnou ji neberu zrovna ráda…“ pokrčila Scarlet rameny a mírně přitom svraštila obočí. Pak se zatvářila trochu dotčeně. „No povídám. Po tom přebíhání v dešti z jednoho krámu do druhého si to zasloužím, no ne? Naštěstí už mi zbývá jenom něco poslat, ale můžu ti říct, že mám toho pobíhání po městě zase na delší dobu dost.“

_________________

Co se famfrpálového světa týkalo, Harry pokrčil rameny. „O žádných zásadních novinkách nevím, minimálně v britsko-irské lize ne, a tady ve Věštci taky nic zajímavého nepíšou,“ ušklíbl se, noviny zavřel a uklidil stranou. Když pak Scarlet zmínila někoho, kvůli komu je Harry spokojený, zadíval se na ni pohledem, který jasně prozrazoval, že má pravdu. Letmo se pousmál a pokrčil rameny. „Myslím, že je to asi jasné, hm?“ odvětil a mírně povytáhl obočí.
Když Scarlet zmínila, že Esther hlídá tatínek, Harry pokýval hlavou a zatvářil se chápavě hlavně při poznámce, že ji Scarlet nerada bere na Příčnou ulici. „Tomu se vůbec nedivím... i když se tu dlouho nic nesemlelo, bezpečno tu rozhodně není,“ pokýval hlavou. Těžko mohli odhadnout, kdy a kde se něco semele. Na téhle skoro revoluci bylo nejhorší, že v ní umírali naprosto nevinní lidé, kteří pomalu ani netušili, jak se ocitli uprostřed bitvy. „Nicméně to nic nemění na tom, že bych malou rád viděl, určitě roste jako z vody,“ uculil se.
„Samozřejmě, že si to zasloužíš,“ přikývl pak Harry s vážnou tváří. „Já si taky zasloužím aspoň pět kafí denně,“ usoudil zamyšleně.

_________________

„Ty seš teda informátor na dvě věci,“ prohlásila Scarlet, když ji Harry obeznámil s tím, že ve famfrpálové sféře mu nejsou známy žádné novinky, ovšem podle toho, jak jí jiskřilo v očích, bylo zjevné, že si z něj jen střílí. „Ale aspoň jsem o nic nepřišla, to je rozhodně pozitivní zjištění.“ Následně se uculila a spiklenecky na něj zamrkala. „Nad slunce jasné, ani nemusíš říkat nic víc! Ráda tě, a vlastně i Saoirse, vidím konečně pořádně šťastné,“ broukla s úsměvem, protože se přece jen skrz divadlo i školu přátelila i se Saoirse.
Na Harryho slova nemohla Scarlet nic jiného než souhlasně přikývnout. „To není. A nejhorší je, že nikdy nevíš, kdy se něco strhne. A kdo se ocitne zrovna ve středu. A zatím nejsou žádné vyhlídky na to, že by se to mělo někdy zlepšit.“ Nicméně že by nějak litovala toho, že Esther nemůže brát na Příčnou, to zase ne, vždyť bylo plno jiných míst, kam se dalo chodit na procházky. „Harry, však víš, že jsi kdykoliv vítaný, a ty máš u mě dveře dokořán. Vezmi někdy Saoirse a stavte se na návštěvu. Jen mi to teda dej asi dopředu vědět, kdybych náhodou doma nebyla.“ Což byla ve skutečnosti dost velká šance, takže jistota je jistota.
„Jenom pět?“ pozvedla pak Scarlet obočí. „Jsem spíš čekala, že řekneš tak deset… tobě kdyby měli někdy dávat dokrvující lektvar, tak ho budou muset z půlky doplnit kafem.“

_________________

Harry na Scarlet dětinsky vyplázl jazyk, když o něm prohlásila, že je informátor na dvě věci, ale osobně si to rozhodně nebral. Když pak pronesla, že ráda vidí jeho i Saoirse šťastné, Harry se na ni upřeně zadíval. „Myslíš, že je opravdu šťastná?“ zeptal se váhavě. Ano, on si z celého srdce přál, aby šťastná byla, ale neměl tušení, jestli se mu dařilo udělat ji šťastnou. Doufal, že ano.
O chvilku později se Harrymu zdálo, že mu snad Scarlet čte myšlenky, takže souhlasně pokýval hlavou. „To máš naprostou pravdu... bohužel,“ zamumlal a nepatrně se přitom zamračil. „Taky se tu poslední dobou nepohybuje zdaleka tolik kouzelníků, jako dříve,“ podotkl. Lidi nebyli hloupí a raději zůstávali v bezpečí domova, pokud do ulic kouzelnické části Londýna vyloženě nemuseli.
Pozvání na návštěvu Harry pochopitelně přijal s úsměvem. „Tak jo, někdy se zastavíme,“ přikývl. „A neboj se, dám ti předem vědět... pokud na to nezapomenu,“ zazubil se jako piraňa. „Dokrvující lektvar?“ Harry se pobaveně zachechtal a potřásl hlavou. „Neblbni, mně nebudou dávat dokrvující lektvar... mně budou do žil muset nalít kafe,“ pokrčil rameny. „Vždyť se o mně přece říká, že mi v žilách místo krve proudí kafe,“ zazubil se. A napil se kávy, jak taky jinak.

_________________

DOHRA

Scarlet se na Harryho konejšivě pousmála. „Vzhledem k tomu, že mám možnost ji vídat občas i mimo školu, tak jo, řekla bych, že je vážně šťastná. Rozhodně šťastnější, než byla kdykoliv předtím. Prostě jste se tak dlouho hledali, až jste se našli,“ prohlásila přesvědčeně a šibalsky na Harryho zamrkala.
„No jo. Kde jsou ty časy, kdy byla Příčná ulice hlavní tepnou kouzelnické Anglie. Ne že by to tady bylo teda až tak mrtvý, ale proudilo to tu mnohem víc,“ přitakala Scarlet na Harryho slova, přičemž mírně svraštila obočí. Ale co se dalo dělat… zatím to na zlepšení nevypadalo. Těžko říct, jestli k němu někdy dojde.
„Super, budu se na vás těšit,“ usmála se spokojeně, načež se napila čokolády a strčila do pusy další kousek dortíku. „Hm, to je fakt,“ uchechtla se pobaveně, když Harry prohlásil, že do něj budou rovnou lít kafe místo dokrvujícího lektvaru. „Ale snaž se samozřejmě chovat tak, abys nic takového nepotřeboval, jo?“ broukla starostlivě. Když se pak chtěla znovu napít, zjistila, že má šálek prakticky prázdný. „No, asi je čas se zvednout,“ připustila, přestože by si docela ráda ještě s Harrym povídala, moc příležitostí k tomu přece jen neměli. „Moc ráda jsem tě viděla, Harry, a doufám, že se brzy určitě zastavíte, hm?“ Scarlet se zvedla, načež se k Harrymu natáhla, aby ho na rozloučenou objala. Načež nezbylo nic jiného, než zase pospíchat dál.

>>

_________________