Když se Jane zeptala na masalu, Faraji se přímo zatetelil, protože byl rád, že může kolegyni trošku rozšířit obzory. Znát čaje bylo přece důležité! (A znát Čaje taky, víme.) „Masala je čaj původem z Indie a je to čaj kořeněný, má takovou zvláštní, výraznou chuť,“ vysvětlil. „A pije se s mlékem,“ dodal. Čaj s mlékem, to přece v Británii nemohlo nikoho překvapovat, natož znechutit, že. A co se toho koření týkalo... v tom se Faraji opravdu vyznal a masalu uměl připravit výtečnou. „Chcete ho zkusit?“ zeptal se Jane s povytaženým obočím a úsměvem na rtech. „Kdyby vám nechutnal, tak si ho dám já a vám připravím ten jasmín.“
„Vždyť se nic nestalo,“ mávnul Faraji rukou, když se Jane začala omlouvat. Zase do takových rozpaků ho to neuvedlo a žádnou detaily vyžadující otázku kolegyně nepoložila. A i kdyby ano, Faraji na ni přece nemusel odpovídat, kdyby nechtěl.
Když se pak řeč stočila k práci u Ollivandera, Faraji se pobaveně uculil. „A navzdory těm náročným zákazníkům obchod ještě stojí?“ prohodil tázavě. Neslyšel ale nic o tom, že by měl Ollivander zavřeno. Asi byl na náročné zákazníky připraven. „To je rozhodně děsivé – mě by to rozhodně děsilo,“ přitakal na to, že starý prodavač zná zákazníky jménem a tuší, kdy přijdou. On u něj nikdy nebyl, hůlku měl od jiného výrobce, takže o zdejším hůlkaři slyšel jenom různé historky.
„V tom případě mi vůbec nebude dělat problém na oběd vás doprovodit, drahá kolegyně,“ věnoval Faraji slečně Edwardsové vřelý úsměv. Proč by s ní nemohl zajít na oběd, že? On osobně se vždycky cítil divně, když v nějakém podniku jedl sám, takže byl za společnost kolegyně rád.

_________________

Jane se skutečně v první chvíli nepozastavila nad tím, že se masala pije s mlékem, tak nějak čaj a mléko, jsme v Anglii. Ale pak během chvilky a zpětně jí došlo, že když na to Faraji dal důraz, tak na tom něco bude a pak, Indie má určitě jiné zvyklosti. Zahleděla se do modrých očí a pak možná malinko dětinsky, ale rozhodně hrdě zvedla bradu. Možná za to mohl tak trochu i ten Farajiho úsměv, který jakoby říkal, že Jane netipuje na někoho, kdo zkouší nové věci. „Proč ne. Tedy pokud mě nehodláte otrávit.“ To z ní vypadlo mimoděk, Faraji něco takové v plánu zcela určitě neměl, to Jane věděla, aniž by dokázala číst myšlenky. A i kdyby tak rozhodně ne v podniku kde ho někdo s klidem nechává se vyspat, vždyť by šel sám proti sobě.
„Díky.“ To byla vděčně přijatá nabídka ohledně jasmínu. „Co vlastně do masaly přijde?“ Vyzvídala dál, protože co kdyby náhodou arzenik, že ano… Dobrá tak ne. Ale zvědavá byla.
„Ano, pořád. Naštěstí.“ Jane se vyvarovala jiné odpovědi, která by později mohla způsobit rozpaky (minimálně jí). „Už jsme zažila spoustu věcí. Rozházené krabice, změť papírů z kartotéky na jednom místě a nakonec prasklou vitrínu… oheň… Ale alespoň se člověk nenudí. A pak ty vybrané hůlky někdy skutečně stojí za to.“ Shrnula to nakonec. Rozepnutou podprsenku mezi nežádoucími jevy nezmínila, protože to by skutečně špatně vyznělo, ale něco se té Fróðiho hůlce uznat muselo, bylo to originální.
„Ani mi nemluvte, zvlášť když děti co tam přijdou, jsou kolikrát už tak dost nervózní…“ Jane to děsilo. Nebo spíš znepokojovalo. Jako by ten starý pán měl někde nějaké seznamy a jen pak děti odškrtával…
„Budu ráda za milou společnost.“ Což byla pravda. Protože tak nějak se s duchu s Farajim shodla v tom, že se necítla moc dobře, když tam měla být sama.

_________________

(Stieg Larsson)

Dohrávka

Faraji se pobaveně zaculil, když Jane zapochybovala, jestli jí nechce otrávit. „Nebojte, v míchání jedů jsem nikdy moc neexceloval,“ pronesl naprosto vážným tónem, ale pak se mu zablýsklo v očích a znovu se zeširoka usmál. „Vážně se nemusíte bát,“ ujistil ji.
No a když se pak kolegyně začala vyptávat na masalu, Faraji se zatetelil radostí, že se může blýsknout svými čajovými znalostmi. Faktem ale bylo, že ještě nedávno o čaji nevěděl zdaleka tolik, jako teď – za to mohl tenhle krámek a jeho majitel. „No, takovým základním kamenem je pro masalu zázvor a kardamom,“ vysvětlil, „a pak se do ní přidává ještě další koření. Jaké koření to je, to se dost liší podle toho, kdo vám masalu připravuje – třeba v Indii má každá oblast jiné zvyky. Ale nemusí se to odvíjet od oblasti; některé rodiny mají vlastní zvyky a tradice v připravování tohohle čaje. Já osobně mám rád jemnější verzi, se skořicí a mandlemi, ale pokud chcete, udělám vám verzi ostřejší, třeba s chilli a pepřem. Zní to možná maličko děsivě, ale je to fakt dobré, nebojte,“ mrkl na kolegyni po poněkud vyčerpávajícím výkladu.
„To se rozhodně nenudíte,“ usoudil Faraji pobaveně, když mu Jane vylíčila, co už při své práci u Ollivandera zažila. „A jaká zatím nejzajímavější hůlka si vybrala svého kouzelníka?“ zeptal se zvědavě. Některé hůlky tam určitě ležely desítky let, o tom vůbec nepochyboval, třeba by se mezi nimi našla i nějaká vzácná.
„To chápu,“ přikývl na prohlášení, že jsou některé děti nervózní už jen z faktu, že si jdou pro hůlku, a pan Ollivander jim svou znalostí jejich jmen a bůhvíčeho úplně nepřidává. Víc už to ale nerozebíral, naopak se zvedl. „Tak teď tu masalu, hm?“ broukl, a pokud si to Jane nerozmyslela, zmizel na chvilku do kuchyňky, aby udělal požadovaný čaj.
A pak tam určitě ještě nějakou chvíli vysedávali a bavili se, než jim došel čas a museli odejít za svými povinnostmi, a tak dále, a tak dále.

_________________

Dohrávka…

Jane tak trošku ztuhl úsměv na rtech, když jí kolega s naprostým klidem sdělil, že ji neotráví, protože prostě jedy mu nešly. Takže kdyby se v nich vyznal, tak ji…? Ale no tak. Přeci si z ní utahoval.
„Takže vlastně mám štěstí.“ Poznamenala, ale i tak se možná do uvolněného tónu dostala pochybnost, nebo ji tam Faraji slyšel, protože ji hned ubezpečoval, že je to vážně v pořádku. Jo. Nikdy se není čeho bát. A pak následuje řada katastrof, to tak totiž bývá.
Výklad ohledně čaje zněl zajímavě, už jen proto, že vlastně neexistoval přesný návod, jak čaj připravit. A rozhodně nepoznala, že kolega předává něco, co sám zjistil před nedávnem, ono možná kdyby se začala ptát tak ano, ale takhle nikoli. Faraji působil naprosto klidně a sebejistě… „Vážně to zní… ne děsivě – dobře trochu jo – ale spíš… Jinak.“ Snažila se obhájit svoji pozici, protože do čaje pepř? Vážně? Ano, už něco slyšela o chilli a čokoládě, ale tohle měl být čaj. „Každá země má svoji tradici a já… ráda zkusím něco nového, ale zase ne tak moc. Ta jemnější verze klidně bude stačit, prosím. Tu ostřejší můžu vyzkoušet kdykoli později.“ Což ostatně dávalo prostor i pro další setkání, ale Jane to nechávala otevřené. Podle toho, jak kdo bude mít čas a jak se jí do zkoušení ostřejší verze bude chtít.
„Hmmm…“ Tahle otázka se dala čekat. „Upřímně… každá hůlka je svým způsobem zvláštní, zajímavá. Pokaždé je to totiž jiné a pokaždé je to úžasné.“ Na okamžik upřela oči na několik barevných polštářů. „Barvy, jiskry, přízračná zvířata a často i nejrůznější vůně od vanilky po šeříky… Je složité vybrat jednu, která byla nejzajímavější.“ Opět si očima našla Farajiho. „Někdy se přijďte třeba na chvilku podívat, nemyslím, že by to byl problém. Když to vidíte na vlastní oči je to něco jiného než něčí popis. Popis realitě ubírá na barvách na... skutečnosti.“ Kromě vzpomínek na šeříky, přízračné kotě a záplavu jisker si jí vybavila i vzpomínka na Fróðiho a na jeho úplně první hůlku (ne tu co si ho vybrala, ale co zkoušel poprvé), ale to Farajimu skutečně vykládat nehodlala. Pravděpodobně by hrozně zrudla a stejně, tohle by spíš řekla nějaké dobré kamarádce a zasmály by se. Jenže Ariana se propadla do země. A možná by se nesmála, ale řekla něco hrozně divného. „Někdy se objeví jen krátké, ale zato velmi uklidňující světlo.“ Popsala, když už jsme byli u toho Fróðiho.
„Pokud vás můžu poprosit.“ Přikývla ohledně čaje. A byla zvědavá, to si piště že jo. A poté co se Faraji vrátil se z něj pokusila získat vymámit recept. Pravděpodobně si spolu skutečně dali nějakou tu snídani (pokud něco v krámku bylo), protože Faraji ji neměl a musel být hladový. Pokud jde o témata, určitě si popovídali kromě hůlek a masale i o fafmrpálu, protože prostě mistrovství a zanadávali na počasí (které se kazilo rychleji, než by kdo čekal) a určitě padly i nějaké vtipy. Zkrátka klidné a milé dopoledne. A pak vážně každý musel po svém…

>>

_________________

(Stieg Larsson)