Leah se opět začala spokojeně culit, protože Faraji její nepřímou nabídku víceméně přijal. A pak už mohla jen s pobavením sledovat, jak týrá chudáka Balua, až jí bylo docela líto, že mu to prozradila. Balu se totiž červenal dost možná až na zadku, když ho Faraji oslovil. „Všechno,“ odvětil Ind po chvilce, která jemu samotnému připadala jako věčnost a Leah taky. Dost dlouhou dobu totiž na Farajiho zíral jako na zjevení, než ze sebe to jedno slovo vypravil. A pak se otočil na patě a zmizel to zřejmě vydýchat. „Ty ho trápíš!“ vyčetla Farajimu Leah, když se ujistila, že Balu je bezpečně z doslechu. Stejně raději ztišila hlas, aby je neslyšel, a netrápil se ještě víc.
A protože čas pokročil, raději se dala do pití toho čaje, neboť toho dneska měla ještě docela dost v plánu, že.

_________________

Faraji chápal, že se ten sympatický mladík stydí a asi se mu moc do hovoru chtít nebude, ale že bude odpověď až tak stručná, to nečekal a trochu mu to sebralo vítr z plachet, protože už se těšil, že si s červenajícím se Indem trochu popovídá. Ale to se mýlil. „Uhm... aha,“ vypadlo z něj maličko zaraženě, ale pak se mu v očích zablýsklo a rty se mu znovu zvlnily do úsměvu, který se ještě rozšířil, když mladík z ničeho nic poněkud rychle odsvištěl pryč. Farajiho sice trochu mrzelo, že na žádný hovor prakticky nedošlo, ale Baluovou reakcí se docela bavil a nedokázal to popřít.
„Netrápím,“ namítl a zakroutil hlavou, když ho Leah křivě obvinila, ale jiskřičky v jeho očích tvrdily pravý opak. „Jen je škoda, že je tak stydlivý,“ podotkl a maličko si povzdechl. „Budu se tu pak někdy muset zastavit znovu, abych se o tom sortimentu dozvěděl víc,“ pronesl teatrálně vážně (a navzdory té teatrálnosti to skutečně vážně myslel), a poté se znovu zeširoka uculil.
Na chvíli pak ovšem zmlkl a také se napil čaje, přičemž přemýšlel ještě chvilku nad Baluem, ale pak se v myšlenkách zatoulal k Leah. „Budeš pak chtít někam doprovodit?“ zeptal se a bylo by lží říct, že neměl žádné nekalé představy, ale to by pisatelka lhala. Paradoxem bylo, že doprovázet potřeboval spíš on...

_________________

Leah se dusila smíchy, když došlo k oné stručné slovní výměně mezi oběma mladíky, a skoro by i na Balua začala žárlit, že si bez námahy získal Farajiho pozornost, ale ten se brzy zase začal věnovat její maličkosti. „Ale trápíš. Chudák teď bude mít minimálně týden trauma z toho, že ses na něj usmál a jemu se to líbilo.“ Pokárala ho v žertu a zavrtěla hlavou nad jeho poznámkou, že se tu pak zastaví. „Abych nezačala žárlit.“ Broukla, nicméně v tu chvíli už dávno žárlila.
Protože čaj byl brzy dopit a večer už byla docela velká tma, Leah se nad jeho nabídkou doprovodu jen pousmála. „No, budu...“ oznámila mu a v očích jí přeskočilo pár jiskřiček, načež se k němu naklonila, aby mu cílovou destinaci sdělila šeptem. Že to bude jeho postel, kam by ráda směřovala, se snad ani nemohl divit.
A tak tedy zřejmě skončili přesně tam, kde si Leah přála být.

>>>

_________________

<<<

Eleanor líně otočila list Denního věštce a na chvíli pohledem zabloudila ke dveřím, které se otevřeli, ale když tam nespatřila toho, koho očekávala, s úšklebkem se vrátila ke čtení. Nešel pozdě, to ona tu jen vysedávala dlouho dopředu, protože doma se nudila, trajdat po obchodech se jí nechtělo a otravovat bratra do nemocnice by nešla ani kdyby za to něco dostala. Ostatně Theo sám by jí určitě neviděl zrovna dvakrát rád.
Lenny zpoza novin pohlédla s úšklebkem na obsluhujícího Balua. Od té doby, co tu byla s Florencem poprvé, to tu navštěvovala vcelku často. Ne kvůli obsluze, ale kvůli vynikajícímu čaji. A kávě, ta jí totiž uchvátila a už tehdy musela dát za pravdu svému doprovodu, že zdejší káva je vynikající. Kam se na to hrabala káva z Monarchy nebo nedaleké kavárny. V tuhle chvíli si však nic nedala, protože na někoho čekala v prostředním výklenku, kde obvykle sedávali. Pokud byl tedy na takovou schůzi čas. Eleanor na chvíli zapřemýšlela, kdy na té kávě byli posledně, ale nebyla si úplně jistá. Určitě to ale byly minimálně týdny, především z toho důvodu, že byla neustále v práci kvůli dovoleným. Nebo na tu dovolenou vyjela i ona sama. Nakonec zkontrolovala hodinky, aby zjistila, že má ještě čas a nachytala se při myšlence, že se na něj vlastně celkem těší.

_________________

Florence toho v posledních dnech moc nenaspal, několikrát se stavil za Stargazer v nemocnici, ale aby naťukl téma rozvodu, k tomu se zatím neměl. Bylo to brzy. A tak šel na dnešní schůzku s Lenny zachmuřený, navzdory tomu, že se na tu kávu s mladou bystrozorkou těšil.
Při příchodu do indického krámku pozdravil Balua, který ho pokynutím hlavy odeslal do obvyklého výklenku a dal mu tak bezhlesně najevo, že jeho společnost už tu dávno je. Flo si byl jistý, že se nezpozdil, takže to znamenalo, že tu Lenny prostě byla brzy. Že by se na něj taky těšila? Taková myšlenka vykouzlila na jeho rtech navzdory černým myšlenkám spokojený úšklebek a ke stolku se mu šlo o poznání lehčeji. „Snad jsem tě nenechal moc dlouho čekat,“ broukl s úsměvem, když se přiblížil na doslech, načež se uvelebil a poprosil Balua, aby mu donesl to, co obvykle. Na rozdíl od Lenny tu už nějakou dobu nebyl, neměl na takové vysedávání o samotě náladu, a místo toho skončil jeden večer v Duze, odkud odcházel až ráno a ne zcela střízliv. Probudil se až večer ve svém bytě na Příčné a strávil hodně dlouhou dobu přemýšlením nad tím, kolik večerů by takhle musel strávit, aby se z něj znovu stal alkoholik. Při čtvrté cigaretě si připustil, že má minimálně jeden důvod k tomu, aby se tak nestalo, a ten důvod teď právě seděl naproti němu.

_________________

Jakmile Lenny zaslechla známý hlas, na tvářích se jí mihl spokojený úsměv, který byl však stále kryt novinami, ve kterých si listovala. "Nikoliv, přišla jsem teprve před chvílí," pohlédla na něho přes okraj Denního věštce (kde spíše sledovala ty fotografie, než že by si četla nějaké zajímavé články) načež je složila a odložila. Byla to sice lež, ale proč by měl Flo vědět, že tu vysedává skoro půl hodiny? To byla její věc. Možná, že to bylo kvůli tomu, že nechtěla, aby jim někdo zabral jejich obvyklé místo, možná, že se na něho těšila tak moc, že doma to vydržet prostě nemohla. No a protože už tu Florence konečně byl, i ona si dovolila objednat si to, co obvykle. Tedy černé kafe, bez mléka a cukru.
"Tak co, jak se máš?" povytáhla pak tázavě obočí. O Stargazer v nemocnici věděla, nicméně o tom, že už se probrala, neměla sebemenší ponětí. Jak by taky mohla? S Florencem se neviděla nějakou dobu a tohle nebyla zrovna informace, kterou by člověk jen tak napsal do dopisu. "Užíváš si prázdniny? Jsem ráda, že je tu konečně pěkně," pousmála se pak a kdyby věděla, jak moc se počasomágům vymklo to počasí z rukou, asi by jim tam šla rovnou vynadat. Takhle ještě nevěděla, že na ní dost možná odpoledne spadne pár slanečků.

_________________

Jestli Florence zklamalo, že tu na něj nečekala déle, to na sobě nedal znát, jen se usmál a posadil. Možná měl tu otázku čekat, byla taková nevinná, ale on netušil, jak na ni odpovědět. Jak načít téma, do kterého se mu ani trochu nechtělo, ale zároveň se někomu potřeboval vypovídat bez obalu. Bez bezpečnostních mantinelů, kterými opatřil svoje slova, když mluvil se svou ženou a tchánem, neboť tam nebylo na místě začít mluvit hned o rozvodu a tak dále. Ale co by dělal, kdyby na to Star nepřistoupila, to nevěděl. Asi mlčel trochu déle, než si myslel, protože Lenny navázala další otázkou a okomentovala počasí, které se zdálo být opravdu hezké na místní poměry. Ani on netušil, že se na ně žene slanečková kalamita.
„Pěkně sice je, ale raději bych někam k moři,“ připustil a pousmál se, ačkoliv se mu úsměv neodrazil v očích tak, jak si přál. Vlastně si i menší dovolenou naplánoval, ale to za současných okolností prostě nešlo. „Paní Roseová se probrala ze svého netečného stavu, tak se mám,“ povzdechl si nakonec, protože to v sobě nedokázal dusit. Lenny věděla, která Roseová pobývá u Munga, tak nepředpokládal, že by Star zaměnila za jeho matku. Ale aby nepůsobil jako slaboch, protože takový on nebyl, po chvilce se ušklíbl a zadíval se na Lenny. „A jak se máš ty?“ Nebylo to ani tak odvedení od tématu jako prostý zájem. Těšil se na ni, protože ji rád vídal, ne protože by mu dělala vrbu a ramínko na vyplakání.

_________________

Když po první otázce nastala chvilka ticha, Lenny přidala otázku další, protože jí připadalo, že Florence mlčí až moc dlouho a kdoví proč z toho znervózněla. Zkoumavě si ho proto prohlédla snažíc se odhadnout, zda se něco děje, nebo jestli se jen zamyslel. "Já u moře už byla, ale ještě bych někam ráda jela," přiznala s menším úsměvem. "Měl bys někam vyrazit, ať si odpočineš od práce," dodala ještě rychle a mrkla na něho. Ono občas vyfotit nějaký ten zajímavý kousek bylo obtížné a náročné. Dovolenou u moře si rozhodně zasloužil každý. No a pak přišel tak trochu šok.
V momentě, kdy Flo vyslovil ta slova o probrání, pootevřela Lenny pusu, jako kdyby chtěla něco říct, ale nakonec jí zas sklapla. Probrala se. Kdo ví proč její nálada klesla k bodu mrazu. "Jak na tom je?" zeptala se nakonec opatrně, i když si nebyla jistá, jestli to chce vůbec vědět. Otázka, jak se má, jí pak trochu překvapila, protože myšlenkami byla trochu někde jinde. "Už pár dní jsem neviděla své rodiče, takže mě neměl kdo prudit, tím pádem se mám dobře," původně chtěla sice říct, že se má dobře, protože ho vidí, nicméně si najednou nebyla jistá, zda něco takového může.

_________________

Florence měl ještě chvilku před tou osudnou větou důvod k pobavenému úšklebku a šibalskému mrknutí, jak u něj bylo zvykem, a to sice ve chvíli, kdy Lenny zmínila, že by k moři ještě ráda jela. „Možná bych měl vyrazit s tebou, hm?“ broukl, zlehka se kousl do rtu a opřel se o stěnu výklenku. Ale to byl poslední záchvěv obvyklé florencovatosti před tím, než se na scéně objevila Stargazer. Ani tam nemusela fyzicky být, ale snad tím, že si Florence poprvé nahlas přiznal, že je jeho žena víceméně zase v pořádku, nabyla hmotných tvarů a Flo se nedokázal zbavit pocitu, že tu je s nimi. Že pečlivě sleduje každý jeho pohyb a naslouchá tomu, co říká. Rozum mu samozřejmě našeptával, že to tak není, protože Sněhurka byla ještě v nemocnici, nebo možná už na cestě k otci domů, ale i přes to to byl nepříjemný pocit. Asi jako když někdo jezdí nehty po tabuli.
Co se týkalo toho, jak na tom Star vlastně je, Flo pokrčil rameny. „Já nevím. Mluví normálně, očividně už není zahrabaná někde kdovíkde ve své mysli,“ povzdechl si a znovu se ušklíbl. „Zatím jsme se dohodli, že zůstane u Munga a jakmile na to bude připravená, postěhuje se k otci.“ Tak zněla dohoda a Florence ji hodlal dodržet. Vzala by mu vítr z plachet, kdyby se nakonec rozmyslela, že to bude jinak. Že chce navázat tam, kde spolu skončili.
Flo nechtěl.
Chvilku mlčel, na Lennino přiznání, že dlouho neviděla rodiče a tím pádem se má dobře, se pobaveně uchechtl. Poděkoval obsluze za donesenou kávu a pak si bez okolků zapálil, protože věděl, že na takové věci je místní krámek připravený, a nehrozilo, že se tu ostatní zadusí nikotinovým kouřem. A na smrad z oblečení existovala kouzla, že. Ještě jednou potáhl, než se znovu zadíval na Lenny. „Nechci se ke své ženě vracet a myslím, že ani ona se ke mě vracet nechce.“ Dovolil si zauvažovat i za Star, nicméně jistý si tím nebyl. Jestli ji před tím začal teprve poznávat, tu novou Star prakticky neznal. „Myslím si, že bych od ní stejně utíkal na kafe tak často, jak jen by to šlo.“ Bylo to přiznání, nebylo? Flo pořád upíral pohled na Lenny a pomalu mu docházelo, že si se Star bude muset promluvit o všem, o čem s ní zatím mluvit nechtěl. Jestli mu ale tenkrát po škole bylo jedno, co se s ním stane a koho si vezme, teď už tomu tak nebylo.

_________________

Ještě předtím, než Lenny začalo připadat, že vlastně tak moc pěkný den nakonec není, se pobaveně ušklíbla. "To bys skutečně mohl, alespoň bych se tam nenudila," zamrkala na něj a dodala k tomu nevinný úsměv. Vidina společného výletu se jí totiž skutečně zamlouvala, ale to jen do doby, než jí sdělil tu novinku. Připadalo jí to jen, nebo atmosféra v jejich výklenku trochu zhoustla? Nebyla si jistá, ale moc se jí to nelíbilo.
Eleanor se zatvářila trochu překvapeně, když zjistila, že se Florencova žena bude stěhovat k otci a ne přímo ke svému muži. Cítila se hrozně z toho, že jí ta informace vlastně trochu potěšila. "Je dobře, že se z toho dostala," broukla po chvíli s menším úsměvem, přála jí, aby se znovu postavila na nohy, i když ne zase nějak moc. Byla sobecká, o to víc špatně se cítila.
Donesené kafe jí vytrhlo z myšlenek o tom, že je pravděpodobně špatný člověk, ale na Balua se stihla usmát a dokonce mu i poděkovat. Zatímco si Flo zapaloval cigaretu, Lenny usrkla černé tekutina, která byla jako obvykle výtečná. Další slova jí ale vyrazila dech, i když se to moc pěkně poslouchalo. "Ale co když tomu tak není? Co když se k tobě bude chtít vrátit?" v jejím hlase zazněly obavy, i když se snažila znít lhostejně. Nešlo jí to, protože přesně o tohle se obávala. I když vlastně neměla proč.. Že by od své ženy utíkal na kafe tak často, jak by to jen šlo, bylo sice potěšující, ale nedostačující. Minimálně pro ní samotnou ne a čím více si to uvědomovala, tím hůře se cítila. Tohle spíš chtělo setkání v Duze u piva (nebo něčeho tvrdšího) než na kávě.
Lenny potřásla hlavou a stočila pohled od Florence ke dveřím. Neměla v plánu zdrhnout, na to se na něho až moc těšila. Proto se na své místě narovnala, nahodila úšklebek a stočila pohled zpátky k Florencovi. "Ale na to kafe kdykoliv ráda zajdu. Pokud jsi tím tedy myslel kafe se mnou a ne s někým jiným," broukla snažíc se tu situaci možná trochu odlehčit.

_________________