| Autor |
Zpráva |
|
Admin
|
 Napsal: pon 24. úno 2014 18:55:30 |
|
 |
| Administrátor |
 |
|
|
Registrován: úte 07. srp 2012 18:03:39
Příspěvky: 747
|
Krucánky a kaňoury jsou nejznámější a také zdaleka nejnavštěvovanější knihkupectví na Příčné ulici. Najdete tu všechno, od učebnic potřebných do školy až ke kouzelnické (a okrajově i mudlovské) literatuře. Zvenku je budova jen decentně načechraná, samá červená cihla a nalakovaná okenice, ale znatelně jí vévodí veliké vstupní dveře s vývěsním štítem v podobě otevřené knihy a obrovské výlohy po obou stranách. Nad vchodem často posedávají sovy s poštou, knihkupectví objednávky vyřizuje ve dne v noci... Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se v lehce zaprášeném velikém obchodě, který se táhne na všechny strany. Připomíná labyrint polic s knihami, které se vinou a svíjejí celým interiérem, takže jen těžko odhadnete, jak je knihkupectví přesně rozhlehlé, ale už jistější si můžete být dvěma patry - to druhé tvoří menší prostranství přímo nad vašimi hlavami: dvoukřídlé schodiště vedoucí mezi neučesanými hromádkami knížek k oválné knihovně, která se vypíná až k prosklenému kulatému oknu ve stropě, jež dovnitř propouští většinu světla. Zbylé a nepříliš dobré osvětlení tvoří svícny. Nejnovější bestsellery uvidíte hned naproti vchodu nejčastěji vyskládané do pyramidy. Za tou se nachází prodavačské pultíky a žebříky pro vyšší police, se kterými by neměl zacházet nikdo kromě samotných zaměstnanců (kterým je většinou tělnatá čarodějka se dvěma bradami, která vám ochotně poradí poradí, kdybyste si nevěděli rady). Někdy se tu konají autogramiády, ale hluk a švitoření tu na rozdíl od knihovny uslyšíte snad v kteroukoli denní dobu.
|
|
  |
|
 |
|
Septimus Strange
|
Napsal: pon 24. úno 2014 19:03:27 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
|
Septimus chrastil v kapse zamyšleně svým kapesným a kráčel pomaličku Příčnou ulicí. Tak trochu předpokládal, že Aurora se drží u něj, zatímco vybíral a rozvažoval nad nově vydanými knihami v katalogu, který si držel přímo před nosem. Několik knih ho opravdu zaujalo, protože se tam rozebíral vesmír a pohledy kouzelníků na něj. Sepovi se zdála problematika astrologie a astronomie zajímavá, ale nehodlal dopustit, aby při tom přestal dávat pozor na sestru, a tak co chvíli zvedl hlavu a zkontroloval, že ji má pořád poblíž.
Ocitli se na šiřším plácku před Krucánky a kaňoury a Septimus se na Auroru poťouchle usmál.
"Podíváme se?" navrhl spíš řečnicky a pomalu pootevřel dveře, dokud nezacinkal zvoneček.
Zrovna toho rána v knihkupectví nebyla živá duše a to měli oba sourozenci docela rádi. Septimus se okamžitě začal rozhlížet po vysokých regálech, sledoval, kam vedou dřevěné řezby, které se plazily po rozích starodávného nábytku, a tak nějak automaticky Auru chytil za ruku, aby se mu nezatoulala.
"Ještě nám chybí několik učebnic," informoval. Ze zadní kapsy kalhot mu čouhal složený lístek s jejich seznamem, ale pro dnešek to nebylo zrovna to jediné, co Septimuse vábilo a lákalo zůstat v knihkupectví klidně celý den.
|
|
| |
|
|
|
Aurora Strange
|
Napsal: pon 24. úno 2014 20:20:02 |
|
Registrován: čtv 16. led 2014 19:48:56
Příspěvky: 188
|
|
Aurora poslušně cupitala za svým bratrem a dnes se kupodivu ani netrápila myšlenkami na to, že odjezd do Bradavic už se blíží. Zvědavě Sepovi nahlížela přes rameno do katalogu, i když už ho oba znali skoro nazpaměť, a když navrhl, aby zašli do knihkupectví, věnovala mu ten nejširší a nejzářivější úsměv, kterého byly její obličejové svaly schopny.
Naopak od chlapce jí však pohled ze všeho nejdřív padl na nově vydané bestsellery. Bráškovu ruku stiskla nazpátek a mile se na něj uculila, když upozornil na učebnice. To byla jediná nevýhoda toho, že šli do stejného ročníku: museli všechno kupovat dvakrát. "Kolik máme peněz? Bylo by fajn mít do Bradavic novou knížku, nemyslíš?" nadhodila a vesele se na Sepa usmála. "Mimochodem, jak tam asi řeší, když někdo ztratí nebo zničí učebnici? Donese jim jí sova? Nebo máš škola nějaké erární?" zeptala se se zájmem a nadšeně šmejdila očima po regále. A věru, byla tam!
Aurora stiskla Sepovu tlapku o poznání silněji a rozradostněně se mu nalepila na paži. "Vídíš, támhle? Nová kniha Třpytiočka Květinky!" vyjekla a začala malinko poskakovat na místě. Samozřejmě se to neobešlo bez zrychlení tepu a krevního oběhu, a tedy najednou lehce zhoršeného dýchání, ale když šlo o knihy, Aurora neznala mezí. A z Třpytiočka Květinky už omdlela nejedna dáma, tím si byla jistá. Na minulou autogramiádu ji bohužel rodiče nepustili, prý, že by to se svým zdravotním stavem nezvládla. Což byla sice nejspíš pravda, ale doteď ji to příšerně mrzelo. "Která se líbí tobě?" dodala poté a zadívala se na brášku, aby se necítil odstrčeně.
_________________  | Aurora má na levé tváři tři protáhlé jizvy, které se pomalu hojí, ale nikdy nezmizí |
|
|
| |
|
|
|
Septimus Strange
|
Napsal: úte 25. úno 2014 21:51:02 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
|
"Mně by nevadila ze druhé ruky," řekl Sep opatrně, protože to myslel vážně jen u knih, u kterých to nevypadalo, že je předtím nabral, přežvýkal a vyplivl nosorožec. "Myslím, že mají erární," odpověděl Auroře sebevědomě a s chutí převalil na jazyku to slovo. Byl hrozně hrdý, když Aura používala složitější výrazy a na rozdíl od většiny dětí taky věděla, co znamenají.
Usmál se na ni a natáhl se pro knížku, nad kterou se tak nadchla. Trochu nedůvěřivě si ji prohlédl, než ji Auře vložil do rukou. Měl povědomí o tom, kdo je tenhle autor, ale sám by od něj nic nepřečetl, ani kdyby mu za to zaplatili. Přesto ale věnoval Auroře hřejivý úsměv.
"O čem vůbec je?" zeptal se sdílně, ale když se zeptala Aura, riskovala tím, že se Septimus rozohní a začne pět ódy na každou druhou knihu. Zajímaly ho encyklopedie, všechny možné obory a zajímavosti - četl ale i beletrii a právě do té v poslední době investoval nejraději, i když ho pokaždé mrzel, když knihu dočetl. Vždycky si přál, aby ji zase zapomněla a mohl si ji přečíst znovu bez toho, aby věděl, jak skončí.
"Počkej, ukážu ti to," usmál se, trochu se přikrčil a pokud dovolila, nabral Auru na záda, chytil ji pod koleny a s tlumeným smíchem ji horkotěžko vynesl po schodech do malého patra nad srdcem haly. Tam se v policích rýsovaly celé série.
"Líbí se mi tenhle," ukázal a pustil Auroru na zem, pokud by se ho nechtěla dál držet jako klíště. Byly to hřbety knih pravící, že jde o jakéhosi nepřekonatelného detektiva, který rozluští každý případ. Septimuse to hrozně bralo.
|
|
| |
|
|
|
Aurora Strange
|
Napsal: čtv 27. úno 2014 0:15:15 |
|
Registrován: čtv 16. led 2014 19:48:56
Příspěvky: 188
|
|
"Tak jsem to nemyslela," usmála se Aurora na brášku pobaveně, "Já myslela novou jakože nějakou, kterou jsme ještě nečetli," dodala. Když já pak Septimus podal onu knihu s růžovo-modrým obalem, což bylo dle Aurořina mínění naprosto dokonalé sladění barev, které ke knize přitáhlo oči neznalců tohoto jí láskou oplývajícího autora, přijala ji skoro s náboženskou úctou. "Je to o kouzelníkovi, co se zamiluje do kouzelnice, o které si ale myslí, že je mudla, a tak se kvůli tomu strašně trápí a tajně jí nosí každý den jednu růži - ne červenou, ale růžovou - což je podle mě strašně moc romantické. Do té dívky se pak ale zamiluje ještě jeho nejlepší kamarád a celé se to zamotá...doufám, že to dopadne dobře. Ale Třpytiočko niky nezklame!" brebentila nadšeně a knížku s názvem Lásky trn si tiskla k hrudi.
Jakmile si ji bráška hodil na záda tlumeně vypískla, načež se ho zkušeně chytila kolem krku tak, aby zvládla v jedné ruce držet Lásky trn a druhou ho neškrtila, a pak se spolu s ním smála, když ji vynášel nahoru do patra. Tam poslušně seskočila na zem a zvědavě okouněla na jeho výběr knih, které vypadaly detektivně. "Nemáme od něj už něco doma?" zeptala se a fascinovaně jednu z nich vytáhla, aby si ji mohla pořádně prohlédnout. Hltala knihy se skoro jakýmkoli obsahem, jenom hororům se prozatím vyhýbala - strašně ji zajímaly, ale pak z toho měla noční můry. "Je tam moc krve?" zeptala se zvědavě a namátkově si přečetla odstaveček na začátku knihy (uměla číst velmi rychle), kde byl popis zimní krajiny kdesi na venkově, kde po cestě za soumraku kráčela dívka a někdo ji nejspíš sledoval, ale ona o tom neměla ani ponětí, protože zrovna myslela na svého milého. "Jeden kluk mi říkal, že nejen Havraspár má ve společenské místnosti knihovnu, no není to super?" nadhodila a s jiskřičkami v očích se podívala na Sepa. Čím víc se blížil odjezd do Bradavic, tím víc se toho bála, ale zároveň se tam podivným způsobem začínala těšit.
_________________ | Aurora má na levé tváři tři protáhlé jizvy, které se pomalu hojí, ale nikdy nezmizí |
|
|
| |
|
|
|
Septimus Strange
|
Napsal: pát 28. úno 2014 10:11:24 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
|
Septimus se snažil tvářit chápavě a tolerantně, ale i tak mu uteklo malé ušklíbnutí. Ne, Třpytiočka si nepřečte, ani kdyby na tom závisel jeho život.
"Ne, tady není krev skoro žádná - mám jen dvě," řekl a zadíval se na ty, o kterých najisto věděl, že je nemá a chtěl by je ve své knihovničce mít. Když se Aurora ozvala s knihovnou, usmál se na ni. "Vážně? To by bylo skvělé. Ale opravdu mě začíná zajímat, kam nás dva Moudrý klobouk zařadí," rozhlédl se po policích a pokusil se tím náhlým zájmem zakrýt vlastní nervozitu. Vůbec to nebral na lehkou váhu a pořád ještě si neuměl přestavit, co by dělal, kdyby Aurora skončila jinde... Bál se úplně stejně, ale pokoušel se dávat najevo jen radost a nedočkavost, protože kluci se přece nebojí. Určitě ne kusu hadru.
Stejně ale nějak potřeboval Auru ujistit, že kdyby náhodou... že se nic nezmění. A teď nebyl poblíž nikdo, kdo by mu mohl bránit v upřímnosti, kterou si vyhrazoval jen pro okamžiky, kdy byli spolu sami, jen oni dva. Sourozenci - brácha a mladší ségra, na kterou by měl dát pozor.
"Poslyš, Auro, kdyby to nedopadlo... Nebreč hlavně, jo?" To, že si sám nebyl jistý, jak by reagoval on, nechal proteď stranou. "Já vím, že jsme ještě od mamky a taťky nebyli asi nikdy déle než pár dní, ale já si tě tam vždycky najdu. Víš, co říkala mamka, ne? Že je tam jezero - budeme chodit bruslit a budeme mít nové kamarády... Bude to dobré. Bude to... legrace," snažil se to upřímně vzít z té nejoptimističtější stránky a povzbudivě se na Auroru zazubil. "A víš co? Kdyby náhodou to s tou knihovnou nebyla pravda, co kdybychom si stejně koupili něco s sebou? Já vyberu něco tobě a ty mně," navrhl a automaticky se zadíval na knížku v jejích ručkách. On bude mít výběr o něco snazší. Nadšeně se zaculil - tohle by mohla být výzva. Poliček tu byly stovky a knih tisíce!
|
|
| |
|
|
|
Aurora Strange
|
Napsal: sob 01. bře 2014 21:22:23 |
|
Registrován: čtv 16. led 2014 19:48:56
Příspěvky: 188
|
|
Aurora se na Septima chápavě uculila. Trpytiočko věru nebylo počtení pro chlapce - oni by totiž nechápali tu hloubku. Následně se na něj opět usmála a prohlédla si hřbety knih, na které se zadíval. Poté jí však úsměv na rtech pohasl, když nakousl téma zařazování, které ona tak nerozvážně nakousla. Že já jsem radši nedržela jazyk za zuby! spílala si a zoufale svraštila obočí. Bráška se navíc rozhodl si vážně promluvit a tak polkla a statečně mu opětovala pohled. Povel "nebreč" na ni měl samozřejmě zcela opačný účinek, a tak rychle mrkala a podařilo se jí se vzchopit. Souhlasně přikývla na to, že to bude "legrace", i když o tom napůl pochybovala a popotáhla. "Kdyby jsme se nemohli vídat, tak si můžeme po tvojí sově posílat vzkazy," dodala přesvědčivě, i když tak navenek moc nevypadala a snaživě se na Sepa usmála. Bude to v pohodě. Vždyť je to jenom škola, no ne?
Na jeho návrh souhlasně přitakala, spiklenecky se na něj uculila a se svou knihou v náručí se jala prohlížet si všechny regály. Věděla, co Septima bavilo, a že toho nebylo málo. Jak mu má vybrat jenom jednu knížku? Ale na víc bohužel neměla, pokud si měla ještě pořídit školní učebnice, a tak jí nezbývalo, než vybírat. Astronomie? Zámořské objevy? "Máš něco vyloženě vyhlídnutého?" zeptala se bratra z druhé strany místnosti, pokud se ji nerozhodl následovat jako stín a se zájmem vytáhla velkou knihu s názvem Průvodce mudlovským světem kol, kde byly popsány typy lokomotiv, motocyklů, bicyklů, aut a dalších zajímavůstek.
_________________ | Aurora má na levé tváři tři protáhlé jizvy, které se pomalu hojí, ale nikdy nezmizí |
|
|
| |
|
|
|
Septimus Strange
|
Napsal: sob 01. bře 2014 21:44:19 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
|
"Ne, víš, že čtu všechno," zavolal Sep nazpátek, zatímco se probíral konsternovaně regálem, kde byla samá literatura v měkkém obalu, se třpytkami a nejlépe hýbajícím se obrázkem dívky a chlapce, jak se na sebe tisknout. Septimus měl pocit, že se mu udělá špatně. Byl mnohem radši, když si před několika lety s Aurou společně četli o dinosaurech.
Polkl, založil zpátky jednu knihu, která byla podle anotace o čarodějce, která musela chodit na mudlovskou školu a pak... pak se to hodně zamotávalo, a zadíval se skrze díru v řadě knih na Auroru.
"Hej. Sovu nebudeme potřebovat, uvidíš," usmál se, prosmýkl se kolem a z legrace Auroru "přiškrtil" a rozcuchal jí vlasy. Pak vytáhl kapesník a nabídl jí ho.
"Mohla bys Olivera vycvičit na poštovního kocoura. Myslím, že už jsem něco našel. Tak k zařazení?" zamrkal spiklenecky. "Ale nesmíš se koukat, až ji budu platit!"
|
|
| |
|
|
|
Aurora Strange
|
Napsal: sob 01. bře 2014 22:19:24 |
|
Registrován: čtv 16. led 2014 19:48:56
Příspěvky: 188
|
|
"Oukej," broukla zpátky a vrátila encyklopedii o kolech zpátky do regálu. Tohle chtělo vybrat něco originálního a strašně moc krutopřísného, aby to brášku nadchlo. Aurora si byla stoprocentně jistá, že Sep by předstíral nadšení i kdyby mu darovala omalovánky s jednorožci, protože ona by se uchýlila k tomu samému, ale chtěla mu dát něco, co ho opravdu potěší. A tak se musela snažit a procházet regály dál.
"Hej!" ohradila se, když ji Septimus začal škádlit, rychle schovala momentálně prohlíženou knížku za záda a druhou ručkou ho praštila do hrudi. Poté si od něj vděčně vzala nabízený kapesník a jako správná slečna se potichoučku vysmrkala a také si uhladila rozcuchané vlasy.
"Vždyť víš, že to Oli zvládne. Je náhodou strašně inteligentní, abys věděl," prohlásila poté pyšně. Oliver byl na kočku opravdu dost chytrý, možná až trochu moc. Aurora ho začínala podezřívat, že to nebude jen tak obyčejná kočka, ale bráškovi se s tím ještě nesvěřila.
"Tak na mě počkej dole, já se ještě musím rozmyslet," dodala a pohybem ruky Septima vybídla, aby šel napřed. Přeci ho nenechá, aby tu okouněl a zjistil, co pro něj má ona! Když bratr zmizel, dala si celkem na čas, ale to bylo tím, že se chtěla podívat i po "své" literatuře. To až se jí budou rodiče ptát, co by si přála k Vánocům a oni třeba nejeli na Vánoce domů...což byla šíleně divná představa a ji to donutilo si chvátnout, než na to zapomene.
Pokud se Sep vyskytoval na dohled od kasy, vyhnala (klidně i vlastnoručně odstrkala) ho někam dál, načež zaplatila a nechala si jeho dárek zabalit do žlutého papíru, načež se k němu zase jakoby nic přitočila. "Sepe, pojedeme vlastně na Vánoce domů? Vím, že maminka říkala něco o plese, ale na ten se stejně smí až když jsi větší...?" zeptala se tentokrát s čirým zájmem bez rozesmutnělého podtónu.
_________________ | Aurora má na levé tváři tři protáhlé jizvy, které se pomalu hojí, ale nikdy nezmizí |
|
|
| |
|
|
|
Septimus Strange
|
Napsal: ned 02. bře 2014 20:27:40 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
|
Sep si podobně pokoutně zaplatil a nechal zabalit knihu pro Auroru. Nakonec se oba sourozenci sešli zase dole kousek před pultíkem, právě pod lustrem, a Sep se snažil nenápadně zahlédnout aspoň kousek titulu nebo desek knížky, kterou pro něj Aura měla. Sám tu svou taky schovával pečlivě za zády.
"Cože, ples?" zarazil se a upřímně zbledl. "No, o tom nic nevím... Ale asi bychom jeli domů, ne? Pokud bys tedy nechtěla zůstat na ples," dodal se sebezapřením a podařil se mu i zubatý úsměv, i když zrovna veselý nebyl. "Ale třeba jede vlak hned další ráno do Londýna a stihli bychom ho," promluvil kolegiálně v množném čísle, i když vyhlídky na nějakou společenskou událost ho spíš vyváděly z míry. Kde se Aurora u Merlinových gatí dozvěděla o něčem takovém?
Sep polkl a trochu bezradně se zadíval nahoru na křišťálový lustr. Nebylo to tak, že by měl pocit, že mezi ním a Aurorou někdy dochází k trapnému tichu, to ne, jen neměl tušení, jestli by o blížícím se odloučení od rodiny měl dál mluvit, nebo jestli by raději neměl mlčet a trochu zoufale nasměrovat téma třeba na zmrzlinu, aby se tím Aurorka nezabývala...
"Já slyšel něco lepšího. V září bývá ještě teplo a v tom jezeru, co tam mají, se prý dá koupat... Pamatuješ si, jak se hrajou kohoutí zápasy?" zazubil se. "Prý tam taky mají skleníky plné zajímavých rostlin, schodiště, co se samo od sebe hýbe... Je to úplně nový svět! Nemůžu se zbavit dojmu, že budeme trochu za trubky, když nás mamka s taťkou většinou od kouzelnických míst drželi dál," svěřil se nakonec zachmuřeně s tím, co leželo v žaludku jemu. Měli být pořádní kouzelníci, jenže všechno, co věděli, odněkud vyčetli, nebo se dozvěděli náznaky od mamky, nic víc. Sep neměl rád pocit, že ho něco může překvapit nebo zaskočit.
|
|
| |
|
|
|
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník |
| |
|
|
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
|
|
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
