I když to Frankie přehánět neměl, stále si myslel, že je Scott úžasný, a když pak dodal, že by ho mohl vzít do dračí rezervace, byl ještě mnohem úžasnější. Překvapeně nad tou nabídkou proto vyvalil oči a rychle přikývl, aby se to Scott nerozhodl vzít třeba zpátky. To by se taky mohlo stát, no ne? "Tak to by bylo super! A mohli bychom tam jít třeba příští měsíc, na moje narozeniny," plácl, protože tohle by byl ten nejlepší dárek, který by mohl dostat - vidět živého draka? A strávit narozeniny s někým, koho si oblíbil? "Třeba by si i mamka udělala čas a mohla by jít s námi," broukl pak následně zamyšleně, protože to by byly pak určitě ty nejlépe strávené narozeniny. Fakt.
"Sním. Děda často dělá pálivá jídla, snaží se ze mě vychovat chlapa," zachichotal se pobaveně a pokýval hlavou. Ten pálivý burger určitě sní a nebude mu to dělat sebemenší problémy. Snad. Nechtěl by před Scottem vypadat jako bábovka, ale ono by bohatě stačilo, kdyby se někde poblíž vyskytl holub a asi by si o něm Scott myslel, že je to holka. Občas tak totiž pištěl, když se ti lítaví smradi dostali blízko. "Tak jo," zubil se pak, protože bylo fajn, že si může dát i kaštany. "Když já nevím, jestli se to mamce bude líbit," přiznal pak opatrně, protože oni peněz měli taky celkem dost, tedy tak, aby si s tím množstvím dostatečně vystačili. No a co se pak týkalo toho vysvětlení, kde se Scott s Elsbeth seznámili, Frankie zamyšleně nakrčil obočí. "Vážně? Mamka nikdy neříkala, že by měla ráda famfrpál a nepamatuju se, že by na nějaký zápas šla, ale teda je od ní pěkně ošklivý, že mě nevzala sebou," zabručel nakonec a ani ho nenapadlo, že by to mohlo být třeba předtím, než se on narodil. Nebo třeba ve chvíli, kdy byl ještě v plenkách, to bylo taky tak nějak možné.. "Hmm.. McKay, McKay.. já se v hráčích moc nevyznám. S kým si tě spletla?" optal se pak děsně zvědavě, zazubil se a pohled na chvíli stočil opět k budce s kaštany. On holt o famfrpále a jeho hráčích zase tak moc nevěděl.

_________________

„Takže ty máš příští měsíc narozeniny?“ Scott překvapeně povytáhl obočí, protože vlastně neměl tušení, kdy má jeho vlastní syn narozeniny. Ale nemohl za to, vzhledem k tomu, že poměrně nedávno netušil ani o existenci vlastního syna, že. Když pak Frank podotkl, že by s nimi třeba mohla jít i mamka, Scott se na zlomek vteřiny zatvářil nejistě, ale rychle ho to přešlo – protože proč ne? Dobře si uvědomoval, že by mu její společnost vůbec nevadila. „To by klidně šlo,“ přitakal tedy. „Tak jí to pak navrhneme,“ přislíbil a mrknul na Frankieho.
„To je správnej přístup!“ zazubil se vzápětí pobaveně, když mu chlapec sdělil, že se z něj děda pokouší vychovat pořádného chlapa. To by byli dva, kdyby Scott chlapce vychovával. Ale to se zatím nedělo a on na to dost možná neměl právo... I když nebylo jeho vinou, že o klukovi nevěděl. Kdyby o něm věděl, staral by se, navzdory své bohémské povaze. „To mě ale nezajímá – já tě zvu a chci za tebe platit, takže žádné máminy námitky nebudu poslouchat,“ ušklíbl se tvrdohlavě, protože jednou Frankovi řekl, že za něj zaplatí, a hodlal to dodržet.
Když se řeč stočila k jeho setkání s Elsbeth, Scott doufal, že nezabruslí na moc tenký led. „No, my jsme se ale potkali už vážně dávno – ještě, než jsi byl na světě,“ vysvětlil maličko zdráhavě. „Teď už třeba famfrpál tak ráda nemá,“ pokrčil rameny. „Spletla si mě s Blainem McKayem,“ plácl pak, i když si tou informací vůbec nebyl jistý a popravdě si nebyl jistý ani tím, zda tehdy už Blaine hrál. Minulost mu totiž obvykle splynula v jednu rozmazanou šmouhu, protože tenkrát vedl poměrně rychlý, divoký život...

_________________

"Mám," připustil a ještě si rychle v hlavě přepočítal měsíce, jestli se náhodou nezmínil. "Čtvrtého května," dodal pak s menším úsměvem, protože tohle si pamatoval dobře, kdo by si taky své narozeniny nepamatoval, no ne? "To je super, tak snad řekne ano. Strašně by mě mrzelo, kdyby nechtěla jít. I když bychom si to určitě užili i jen my dva společně," o tom Frankie neměl pochyb, protože Scott byl fajn a vlastně s ním byla i sranda, ale tak nějak tušil, že by se chtěl zahazovat i s někým jiným, než s malým dítětem, které sotva zná. A jak tak nad tím přemýšlel, vlastně ho ani nenapadal žádný důvod k tomu, proč tohle pro Elsbeth dělal, když spolu vlastně neměli nic společného. Jo, kdyby tak věděl, že čas tráví se svým otcem..
"To říká babička taky," broukl pobaveně a přikývl. "Že prej nějakou pevnou a hlavně chlapskou ruku potřebuju," dodal pak s úsměvem. Jemu vlastně vyloženě nevadilo vyrůstat bez otce, protože dědeček se staral moc dobře, možná proto, že nikdy syna neměl. Jenže i když děda byl fajn, někdo mu tam chyběl. Takové myšlenky, které se mu opět začaly honit hlavou, rychle zahodil, protože se začali bavit o placení a Frankovi to, co Scott říkal, přišlo děsně milé.
Zatímco trochu postoupili ve frontě, dostali se k celkem nebezpečnému tématu. O tom však Frankie neměl sebemenší ponětí a jak by taky mohl mít, že? "Vážně? Páni, to už je teda let! A znáte se dobře? Protože jestli jo, to bys mohl znát třeba i mého tátu! Já ho totiž neznám," ta představa Franklina skutečně nadchla, takže se na Scotta zadíval s jistým očekáváním a zase trochu popošel, protože se fronta zas posunula.

_________________

Scott si rychle udělal v hlavě mentální poznámku, že pokud by se s Franklinem náhodou toho čtvrtého května neviděl, musí mu po sově aspoň poslat přání. „Určitě mamku přemluvíme,“ mrkl pak na chlapce spiklenecky. Scott sice nemohl tvrdit, že ví, za jaké nitky tahat, aby Elsbeth svolila, že půjde s nimi, ale rozhodně to hodlal zkusit, kdyby se moc vzpírala. Už jen proto, že by to Frankovi udělalo radost, a to bylo přece nejdůležitější.
Na to, že potřebuje pevnou chlapskou ruku, Scott přikývl a pobaveně se přitom zašklebil. „To o mně říkali taky, ale já tu pevnou chlapskou ruku nikdy neměl,“ přiznal. On vyrůstal jenom s matkou, a přestože otec se aspoň trochu zajímal a finančně je zajistil, s výchovou fakt nepomáhal a Scotty byl tím pádem takový dost svérázný samorost.
No a pak mu chlapec tak trochu nahrál na smeč a ulehčil svou otázkou nakousnutí tématu, které Scottovi leželo v hlavě jako těžký balvan už nějakou chvíli. „Jo, no... Něco o tvém tátovi vím,“ přiznal dost nejistě a zdráhavě. „Já... pak ti to povím. Ale až se najíme,“ slíbil. A fronta se hnula, takže se brzy ocitli u okýnka, kde jim objednal dva burgery – jeden s chilli a jeden s omáčkou z whisky. Když o chvíli později jídlo obdrželi, včetně těch kaštanů, na které Scott nezapomněl, popostrčil Scotty chlapce k lavičkám a tam mu burger podal. „Tak směle do toho,“ vybídl ho s úsměvem, sám se posadil vedle něj a pustil se do jídla.

_________________

Protože Scott zněl až moc přesvědčivě, Frankie se na něho nadšeně zazubil, ale už se k té dračí rezervaci a přemluvení Elsbeth nevyjadřoval, protože neměl proč. Přeci jen to nejnutnější už bylo řečeno, no ne? A tak se spíše zaměřil na to, o čem se bavili dále. Moc se mu totiž nechtělo vařit, že měli podobný osud, i když on měl alespoň dědečka, zatímco Scott neměl ani toho. Jaká to škoda. "Vážně? A jak to? Pokud teda nevadí, že se ptám," zamumlal a to, že je fakt zvědavý, na něm bylo poznat, ale pokud o tom Scott mluvit nechtěl, nenaléhal. Přeci jen to nebyla jeho věc a třeba o tom Scott mluvil nerad, on by se vlastně ani moc nedivil.
Víc ho ale zajímalo to, o čem se bavili dál, a když Scott přiznal, že něco o jeho tatínkovi ví, Franklinovi to prazvláštně zasvítilo v očích. Že by se konečně něco o tátovi dozvěděl? To by byl mnohem lepší (a tedy i předčasný) dárek k narozeninám, než ta dračí rezervace. "To jako vážně?" potřeboval se ujistit, že si z něho Scott nedělá srandu, protože by ho mrzelo, kdyby dělal. Vypadalo to však, že to myslí vážně, a tak odkýval, že s tím počká o jídle a chvíli na to už se společně s burgery i kaštany vydávali k volné lavičce, na kterou se i hned posadil. "Děkuju. A dobrou chuť!" zazubil se vesele a nedočkavě si poposedl. Víc než na ten hambuerger se ale těšil na ty informace o otci, takže se do svého jídla rychle zakousl, protože to chtěl mít co nejdříve za sebou. Někdo mu ale zapomněl říci, že tyhle chilli papričky jsou tak trochu zvláštní, a tak když o chvíli později zcela omylem chrlil oheň, měl skoro slzy v očích, protože se bál, že se něco děje. "J-je tohle n-nomální?" kníkl trochu vystrašeně a na chvíli dokonce zapomněl na to, že chtěl mít burger rychle snědený kvůli tomu dotazu o otci.

_________________

Scottovi nevadilo bavit se o svém zázemí a rodině, problém byl ten, že o tom moc mluvit neměl, když byl ten levoboček, že. Ale Frankovi se rozhodl to netajit – byl to konec konců jeho syn. „Já ti to povím, ale moc to nikde nevyprávěj, jo?“ shlédl na něj s mírně povytaženým obočím. „Můj táta je čistokrevný a měl mě jako nemanželské dítě,“ vysvětlil, ačkoliv nevěděl, nakolik to Franklin pochopí. Ale natvrdo mu říct, že táta podváděl svou ženu s jeho matkou, to fakt nechtěl. „Což je mezi čistokrevnými kouzelníky docela skandál... Takže se ke mně nikdy moc nehlásil, jen mně i mojí mámě zajistil, abychom se měli dobře,“ dodal a pokrčil rameny.
„Jako vážně,“ přikývl s naprosto vážnou tváří, aby si Frank nemyslel, že ho vodí za nos. Stejně by se to chlapec dřív nebo později dozvěděl, o tom žádná... tak proč to oddalovat? Scott se sice trochu bál, že na něj kluk bude naštvaný a přestane se s ním bavit, ale to mohl být stejně dobře i za měsíc.
Když se pak pustili do burgeru a Frankie začal chrlit oheň, Scott se neubránil pobavenému uchechtnutí. „No, tyhle chilli papričky jsou kouzelné,“ vysvětlil pobaveně, „takže to normální je. Ne nadarmo se ten burger jmenuje Dračí,“ dodal s pobavenými jiskrami v očích.
On sám burger zlikvidoval poměrně rychle, ale k povídání se zatím neměl – jednak čekal, až Frank dojí, aby se třeba nezadusil, a jednak tak trochu sbíral odvahu. Obvykle mu zrovna odvaha nechyběla, ale teď jí měl poměrně velký nedostatek, stejně jako sebevědomí.

_________________

"Neboj se, na mě se můžeš spolehnout!" Frankie na chvíli zvážněl, aby dal najevo, že to myslí fakt vážně. Protože taky myslel a to, co se mu Scott rozhodl sdělit, nehodlal nikde šířit. Chvíli však o tom, co mu řekl, musel přemýšlet, protože si nebyl jistý, zda to dobře chápe. Takové věci s ním totiž ještě nikdo moc neprobíral, ale protože nechtěl být za nějakého hlupáka, po chvilce přikývl, jakože mu je to jasný. "Takže si ho nikdy neviděl?" zeptal se ještě s povytaženým obočím, a pak už se radši radoval z toho, že se dnes dozví něco o svém tatínkovi.
Frankiemu se rozhodně nelíbilo, že se Scott pobaveně chechtá nad chrlením toho ohně, zatímco on se strachoval, že s ním není něco v pořádku. "To jsem netušil," přiznal o kouzelnosti těch chilli papriček, a protože už se toho moc nebál, zakousl se do toho burgeru znovu. Však to chrlení ohně bylo i celkem fajn, stejně jako dým, který čas od času vypustil z nosu. I tak si ale dal s pořádáním hamburgeru na čas, takže se na konec na Scotta omluvně usmál. "Myslíš, že bys mi teď pomohl říct něco o mém otci?" zadíval se na něj pln očekávání, protože ho to zatím nepřešlo. Něco takového ho totiž ani přejít nedokázalo a fakt, že se může něco málo o svém otci dozvědět, z té hlavy už prostě nedostal.

_________________

„Viděl,“ odvětil Scott, pokrčil rameny a letmo se ušklíbl. „Ale vztah s ním nemám prakticky žádný.“ No, pořád na tom byl o něco lépe, než momentálně Frank - na rozdíl od něj totiž aspoň věděl, kdo je jeho otec, že.
Ale Frankie se to měl každou chvílí dozvědět taky a Scott bůhví proč cítil, že má srdce až v krku. Nebo to byl spíš knedlík, který mu znemožňoval mluvit? A tak, zatímco chlapec dojídal svůj burger, Scott usilovně přemýšlel, jak nejlépe vyjít s pravdou najevo. Nakonec usoudil, že prostě není žádný správný způsob, jak něco takového klukovi říct. Promnul si prsty čelo, povzdechl se, a nakonec se na Franka znovu zadíval.
Mohl se ho hloupě zeptat, co by asi tak chtěl o svém tátovi vědět, ale také mohl jít rovnou k věci, což považoval za mnohem lepší řešení. Ale přeci jen to k té pravdě vzal tak trochu obloukem... „No, co bys řekl na to, že teď tvůj táta sedí vedle tebe?“ hlesl přiškrceně. Netušil, jestli si to kluk přebere, jak má, a už vůbec neměl tušení, jak takovou informaci vezme. A tak mohl jen napjatě čekat a z Franklina přitom nespouštěl oči ani na okamžik.

_________________

"Tak to mě mrzí," přiznal Frankie, protože to prostě bylo smutný. Scott totiž svého otce znal, ale netrávil s ním čas a i když chápal, že to bylo asi kvůli tomu, aby byl utajovaný, bylo to stejně nefér. Stejně jako nebylo fér, že on neznal otce svého, takže jakákoliv informace o něm byla rozhodně vítaná. Rozhodně ale netušil, co za informaci mu to přijde.
Když se ho tedy po těch snědených burger Scott zeptal na to, na co se ho zeptal, Franklin nechápal. "A kde?" rozhlédl se kolem, a pak si tu otázku zopakoval ještě jednou a s vytřeštěnýma očima pohlédl na Scotta. Myslel to vážně, nebo si z něho chtěl dělat jen srandu? Frankie si nebyl jistý a nějak nevěděl, co má dělat, takže tam jen tak seděl a šokovaně hleděl na svého otce. "T-ty seš můj otec?" bafl po chvíli. Stále to totiž nedokázal pochopit a najednou se mu začaly hnát slzy do očí. Stále byl šokován, ale vlastně mu ta myšlenka na to nevadilo. Scott byl fajn. "Ale.." chtěl se zeptat jak, ale to už vlastně věděl - tehdy na nějakém famfrpálovém zápase. Dobře, to měli vyřešený. "A to si to věděl celou dobu?" zeptal se nakonec a tím myslel, jestli to věděl už od jeho narození, nebo se to dozvěděl až někdy v tuto dobu. Což klidně i upřesnil.

_________________

Dohrávečka

„Nemusí tě to mrzet,“ opáčil Scotty s úsměvem a pokrčil rameny, „mě to taky nemrzí. Dřív jsem se tím možná občas trochu trápil, ale s mamkou jsme to zvládli i bez otce, vlastně nám nikdy výrazně nechyběl,“ ujistil Franklina.
No a pak došlo na sdělování těch zásadních informací a Scott měl pocit, že se mu srdce probuší ven z hrudi. Snažil se sice vypadat klidně, ale stejně na něm byla vidět ta vlna nejistoty, která ho náhle zasáhla. Rozhodně ovšem nevypadal jako někdo, kdo žertuje – to, co říkal, myslel smrtelně vážně.
Když si po chvilce všiml, jak se Frankovi zaleskly oči, povzdechl si, protože měl za to, že tu zprávu o tom, kdo je jeho otec, nepřijal chlapec úplně nejlépe. A co taky čekal? „Nevěděl,“ přiznal popravdě a zakroutil hlavou. „Dozvěděl jsem se to teprve nedávno, opravdu. Kdybych věděl o tom, že mám syna, rozhodně bych to nenechal jen tak plavat,“ prohlásil. „Dřív jsem byl možná daleko méně zodpovědný, než teď, ale stejně bych tvou existenci neignoroval.“ Když to říkal, díval se Franklinovi zpříma do očí, jako chlap chlapovi, aby si kluk třeba nemyslel, že mu lže. Protože Scott nelhal.

_________________