Popravdě, Aaron si zložáru už příliš nevšímal, protože oheň byl očividně aspoň dočasně pod kontrolou a po chvíli zmizel úplně. A navíc, bývalý bystrozor měl svých starostí dost...
Zejména proto, že mu smrtijed opětoval palbu poněkud nepříjemně, a sice rovnou kletbou cruciatus, což od něj rozhodně nebylo pěkné. Ron stihl syknout jen něco, co znělo jako „ty zkurvysynu“, než mu nervový systém zachvátila dost nepříjemná bolest. Být slabší postavy, nesl by to fakt hodně těžce, což nesl, i když slabší povahy nebyl, avšak nedával to moc najevo. Jen zkřivil tvář do bolestivé grimasy, pokusil se tomu sviňákovi odporovat aspoň svou vůlí, a zmohl se na to, aby pozvedl ruku s hůlkou, kterou teď svíral křečovitě a nedokázal sevření ani trochu povolit. „Sectumsempra!“ vyřkl znovu zaklínadlo, které tu už jednou vzduchem proletělo. Ne že by rád řezal do lidí, ale tihle parchanti si nic jiného ani nezasloužili, víme.

Mimo herně:
Sectumsempra +3

Aaron Pärnoja rolled 1d10:
6

_________________

Fergus se ocitnul za barikádou s veledruidem, který by mu za jiných okolností zřejmě připadal jako dost podivné individuum, ale teď mu bylo víceméně jedno, kdo bojuje po jeho boku – hlavně, aby mu nevrazil kudlu do zad, což od tohohle chlápka zřejmě nehrozilo. Špatný pocit ve Fergusovi rozhodně nevzbuzoval.
Když mu druid oznámil cosi o granátu, zrzek překvapeně a celkem nechápavě zazíral na kaštan, protože druidskou magii a fígle neznal. Pochopil ale celkem rychle, takže se přikrčil a zacpal si uši, neboť čekal ohlušující výbuch. Výbuch však tak úplně nepřišel, místo toho tam za zdí začal rašit strom... což taky dělalo kravál, ale Fergus očekával horší.
A protože rostoucí strom určitě všechny hrozně zaskočil, Fergus se natáhl ke straně barikády, aby mohl rukou s hůlkou švihnout za ní, a krátce zamířil na jednoho z černokabátníků, těžko říct na koho, možná dokonce na toho jejich kápa, pokud byl vidět. Šanci na úspěch neměl moc vysokou, ale něco zkusit prostě musel a teď byla ta nejvhodnější chvíle. „Confundo!“

Mimo herně:
Confundo +4, nenaučené, haha

Fergus McIntyre rolled 1d10:
10

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

Lair sledoval zložár jako uhranutý. Ohnivý had se převalil, obrátil a zamířil si to přímo k němu, jak se napřáhl. Ještě chvilku… V další vteřince se Lair plánoval přemístit. Viděl, jak had jako kobra otevřel tlamu. O to větší pak bylo překvapení, když pak zmizel. Jediné, co zbylo byla hromada kouře a jiskřiček. Lair vteřinku nechápavě zíral do míst, kde se ještě před chvílí byla ta strašlivá věc a slabě se zapotácel. „… a zbav nás všeho zlého…“ Vynechání jedné části nikoho nezabije. Možná, že na barikádách probíhal boj, ale stejně tak bojoval i on sám, a to hlavně, a především sám se sebou. Jednou z těch nejtěžších věcí je totiž překonat svůj vlastní strach. Boje v ulicích, takhle odhalený s někým, kdo neváhá použít cokoli… tím se pomalu, ale jistě vršila míra dnešních odvážných skutků.
Lair si otřel pot z čela, v duchu poděkoval za záchranu života a pak se přemístil. Bylo to tak nějak po stromové bombě a Fergustově útoku… A to bylo asi tak nějak všechno… Přes strom (strom??) bylo špatně vidět a riskovat, že trefí někoho, koho ani trefit nechtěl…

Mimo herně:
(Omlouvám se za nic moc post, ale mám toho teď docela dost…)

_________________

Když smrtijed zodpovědný za Flannova muka zmizel pod svinstvem z ulice, a bolest vlastně s ním, bývalému bystrozorovi se dost ulevilo, ale zároveň věděl, že nesmí usnout na vavřínech. Zejména když se hlavní mizera celé scény v následujících vteřinách odkryl a poskytl tak povstalcům jedinečnou příležitost to tady skoncovat.
Flann neviděl, kam přesně letěla ta (doufejme) poslední kletba cruciatus, ale tak jako tak věděl, že vypnout ji hned u zdroje bude nejlepší. Ignoroval tedy kouzelný kaštan, jehož výskyt ho vlastně zas tak moc nepřekvapoval, ostatně pořád měl ještě doma podobně upravené semínko tanzánského baobabu, ignoroval prach, který se s jeho demolicí barikády dostal do vzduchu, jenom přes trosky mrknul na Aaron a šel na věc.
„Confringo!“ zařval si a chlupy na volné ruce nejen že nechal vyrašené, tu přeměnu během překonávání posledních kroků k lokálnímu hajzlovi dotáhl do konce. Na úspěšnost svého kouzla vůbec nečekal a snažil se o jediné – zarazit svoje drápy přímo do jeho hnáty s hůlkou a natočit ho celého tak, aby ho Aaron mohl snáz dorazit.

Mimo herně:
Confringo (už zase +12)

Flann O'Fearraigh rolled 1d10:
9

_________________

Kaštan se měl k světu a Brághadach už se těšil, jak se bude s nějakým byrokratickým pitomcem hádat, že je to památka na revoluci a v tom prostředku ulice prostě zůstane, ale než se nadál, někdo se měl v jeho bezprostřední blízkosti podstatně hůř. Zamrzelo to dvojnásob, protože přesně tomuhle chtěl bariérou z kvalitního dřeva zabránit, nicméně na vyskakující si Skoty by potřeboval celou alej něčeho ještě pevnějšího.
„Zahryzni se do hůlky,“ zavelel tak nějak reflexivně a ještě si radši překontroloval, že on je před případnou palbou krytý, načež se chopil hůlky své, do níž rozhodně kousat odmítal, „a předem se omlouvám, že tohle asi nezabere… finite incantatem.“ Neříkal to o nic méně rozhodně než cokoliv předtím, ale je fakt, že to byla spíš taková prosba než něco jiného. Neměla ale co ztratit – tak jako tak bylo jejich nejreálnější nadějí, že ti dva tvrďáci tam vepředu toho zkurvysyna konečně sejmou a bude po všem.

Mimo herně:
Finite Incantatem (+4 věk, +1 úroveň)

Brághadach Ó Branagáin rolled 1d10:
7

_________________

Aaronovi se kouzlo sice povedlo, ale pochopitelně ne nijak výborně, protože se na kouzlení nedokázal příliš soustředit. Když vám totiž hoří bolestí každý nerv v těle, soustředíte se na něco jiného... Ačkoliv se tomu snažil nepoddávat, měl co dělat, aby vůbec udržel hůlku v ruce a nezačal nahlas skuhrat - takhle jen tiskl zuby k sobě, svíral hůlku v ruce v bolestivé křeči a modlil se, aby už bylo po všem.
A po nějaké chvíli, která Ronovi připadala jako věčnost, po všem skutečně bylo. Ne tedy úplně po všem, ale po té bolesti určitě. Ron se zhluboka nadechl, v rámci možností se uvolnil a rozhlédl se, aby si udělal obrázek o tom, co se děje, neboť ve fázi, kdy byl totálně zaslepen bolestí, moc nevnímal ani to, že hned vedle raší kaštan.
Vypadalo to ale, že si smrtijed vzal na paškál někoho jiného... a co víc, toho zrzavého kluka. Cruciem. „Ty poďobanej zmrde, jen počkej...,“ zavrčel bývalý student Mrzimoru okamžitě a už se na toho hajzla vrhal s dalším kouzlem na špičce jazyka. „Assa in tuo succo!“ A to měl co dělat, aby si také nevyzkoušel jednu z kleteb, které se nepromíjejí.

Mimo herně:
Assa in tuo succo, už zas +8

Aaron Pärnoja rolled 1d10:
1

lol

_________________

Dobrý pocit z krásně povedeného kouzla brzy vystřídal pocit mnohem horší, a sice naprosto nesnesitelná bolest. Fergusovi se okamžitě podlomila kolena, takže spadl na zem jako hadrový panák a tvář se mu vší tou bolestí zkřivila do křečovité grimasy. Chtělo se mu křičet, ale bolelo to tak, že nedokázal ani hlasivky přinutit k funkčnosti a práci, natož aby se natáhl pro hůlku, která mu náporem té bolesti vypadla z ruky, a zakousl se do ní. To udělal jenom v případě, že mu ji veledruid prostě strčil do pusy.
Ležel, trpěl a ačkoliv by to nikdy nepřiznal, poprvé v životě měl opravdu strach, protože netušil, jak dlouho takovou bolest dokáže zvládat... Veledruid se sice snažil mu pomoci, ale zřejmě marně.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

Skoro se zazdálo, že vzduchem zasvištělo kouzlo ostřejší než ten nejlépe nabroušený nůž. Kletba, která se nepromíjí si našla svůj cíl a tentokrát na údiv nebo šok nebyl čas, protože to zasáhlo kluka. Lair zaklel, tak jak by kněz rozhodně klít neměl a jak se nesluší napsat. Veledruid se velmi rychle ujal péče o postiženého kletbou a Lair vlastně ani neměl moc času přemýšlet. Vykoukl z barikády a po prvním a jediném smrtijedovi střelil kouzlo. Tahle kouzla mu nikdy nešla, ale bylo první, na které si v tu chvíli vzpomněl a snad přeruší kletbu uvrženou na toho kluka.

Mimo herně:
Relacio

Lair Palmer rolled 1d10:
3

(+4 za dospělého, +1 talent, ale nenaučené)

_________________