<<
Když Carreen vyšla od pana Ollivandera se svým tátou a bratrem, usmívala se od ucha k uchu a ani na chvíli nepřestala básnit o tom, jaká je pan Ollivander osobnost a jak všichni sourozenci měli pravdu. Za normálních okolností by divoce rozhazovala rukama, jak to často dělávala, když o něčem zapáleně mluvila a nechala se naprosto unést, ale teď se oběma rukama držela svých doprovodů - bratra Marshalla i otce Lartena, a tak se musela spokojit alespoň s hlasitým projevem.
"Opravdu jsem tomu nevěřila, ale on se choval tak mile!" rozplývala se po několikáté, zatímco se Marshall pobaveně uchechtával a Larten se tvářil značně rozpačitě, protože nevěděl, co na to říct a místo toho se zmateně rozhlížel kolem. "Chci říct," nadechla se zhluboka, "výroba hůlek musí být opravdu zajímavá, nemyslíte?" zvedla k nim už poněkolikáté hlavu, dožadujíc se pozornosti a především odpovědi. Marshall se nad tou otázkou jen pousmál, on byl moták, takže o hůlkách toho moc nevěděl - vlastně skoro vůbec nic až na to, že je prodává pan Ollivander, a když se Carreen zadívala na svého otce, překvapeně zamrkal a přemýšlel nad tím, co by vůbec měl odpovědět. Čekala se od něho jistě nějaká velmi inteligentní odpověď, což merlinžel nebyl schopen splnit.
"Drak!"
"Kde?!" vyjekla hned Carreen s prudkým trhnutím a podívala se před sebe, ale nikde žádného nespatřila, zatvářila se zklamaně a už se s výčitkou pomalu otáčela na svého usměvavého taťku, který právě ve stejný okamžik promluvil.
"Dáme si hambáče?"
"Tati! Víš, že to nesmíš...," zatvářila se ihned příště, protože mamka ho přece nutila držet přísnou životosprávu, což pravidelně porušoval a jakkoli, jak jen to šlo, své děti uplácel, aby to své matce neprozradili a on kvůli tomu neměl doma problém. Marshall se začal pobaveně culit, protože viděl, že se během toho půl roku opět nic nezměnilo, jako vždy. "Jestli se to dozví mamka," zúžila varovně Carreen malá očka, snažila se mračit, ale vypadala akorát tak ještě víc roztomile, protože tohle přetvařování jí vůbec nešlo a už vůbec ne, když ji Marshall začal provokativně štípat do paže.
"A kdo říká, že se to maminka dozví?" pokračoval Larten a zamířil si stoupnou do fronty, která byla opravdu dlouhá, Hladový drak se asi těšil velké popularitě, anebo dnes na Příčné bylo spousta lidí, kteří dali přednost rychlému občerstvení před tím zdlouhavějším v kotli nebo jiných restauracích. "Neřekneš jí to, že ne?" houkl taťka ještě ke své malé dcerce, která stála demonstrativně mimo celou frontu a teď si zakládala ruce na prsou, což bylo všeobecně bráno jako odmítavé, občas uražené gesto. "Něco ti koupím, drobečku," zacukroval roztomile Larten, protože pokud Carreen nedokáže přemluvit, nic si koupit nesmí, jelikož si nechtěl rozezlít svou milovanou ženu. Marshall se po chvíli ke své sestře sklonil, něco pošeptal a tím byla všechna rozlobenost zapomenuta, Carreen se nadšeně usmála a začala hned přikyvovat, než se Marshall otočil ke svému otci, který netrpělivě postával ve frontě a přemýšlel, jestli to má risknout.
"Skočím si něco zařídit," usmál se malý golem a zmizel někde v davu, Larten se rozhodl risknout manželství tím, že si koupí ohnivého hambáče, a Carreen mezitím sama postávala vedle stánku a pročítala si tu děsivě znějící nabídku.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

<<<

Bylo horké odpoledne, když se Chiaki rozhodla vytáhnout Sophii na jeden den na Příčnou při vzácné příležitosti navštívení Londýna. Upřímně si mladá dívka představovala daleko jinak strávené odpoledne, nejlépe u čaje a sepisováním seznamu věcí, které musí ještě do konce prázdnin nakoupit. A že jich bylo požehnaně. Většinu učebnic už měla u sebe, v podstatě si nechávala to nejlepší na konec a to byla návštěva Malkinové a hned kousek od ní Ollivanderův obchod s hůlkami. A vlastně ještě zvířecího společníka, toho si chtěla jít vybrat úplně naposledy. Už teď ale byla rozhodnutá, že bude vybírat z řad koček, než sov. Než stihla ale dopsat detaily ohledně nákupu, přepadla ji ta zvláštní návštěva.

Chiaki byla na poloviční Japonku a budoucí bystrozorku úchvatnou ženou. Krátké, uhlově černé vlasy jí málokdy zlobily v obličeji a bystrýma očima si prohlížela zboží nabízené za skly výkladních skříní jednotlivých obchodů. Jen málokdy jí něco uniklo, stejně tak zřídka zvolnila svou chůzi. Dnes tomu tak bylo. Sophii často připomínala šelmu, jemné našlapování a pravidelné pohupování v bocích. „Sophie, co bys říkala zajít na zmrzlinu?“ zeptala se najednou, když obě holky stály přede dveřmi zmrzlinářství. Z obchodu se linuly lákavé vůně ovoce a vanilky, které protkaly suchý letní vzduch prosycený prachem. Uvnitř se stála doslova fronta a mnohé maminky s dětmi čekaly, až se uvolní nějaký stůl. „Nemusíme si ani sednout,“ nahodila znovu Chiaki a povzbudivě se usmála.
„Víš, že sladké nejím,“ poznamenala trpělivě Sophie a v náručí sevřela své desky s výkresy. Pokud si doposud myslela, že si někde v klidu sedne a bude se sestřenkou rozmlouvat, zatímco ona bude načrtávat objekt jejího zájmu, hluboce se zmýlila. Když už ale žena zmínila jídlo, nechtěla ji zklamat, protože hlad skutečně měla. „Chci říct, že už je čas oběda a mohly bychom se najíst třeba u Draka. S tátou tam málokdy chodíme,“ navrhla dívenka s optimistickým úsměvem a stočila svou pozornost na chvíli jinam. „Tak ke Drakovi,“ souhlasila brzy Chiaki a společně se vydaly na oběd.
Jen, co ale zabočily za roh, zahlédly zdlouhavou frontu. Vzhledem k tomu, že byla ale Sophie zarputilá a odmítala jít kamkoliv jinam, přiblížila se k frontě. „Co kdybys mi něco vybrala a já se došla porozhlédnout? Musí si ještě něco zařídit. Budu tu dřív, než dojdeš na řadu, slibuji,“ A než Sophie stačila cokoliv namítnout, tiše si povzdychla a odebrala se k ceduli s výběrem baget a dalších dobrot, u které stála také jakási zrzavá dívka, snad stejného věku. Pohlédla na výpis dnešních nabídek, který byl snad nekonečný. A lidí v lajně přibývalo. „Mám pocit, že než si vyberu, bude ta fronta na druhém konci Příčné,“ poznamenala potichu a s odevzdaným úsměvem pohlédla na zrzku hned vedle.

_________________

Carreen musela pořádně zaklánět hlavou a úžit oči, aby si vůbec nabídku Hladového draka byla schopná přečíst. Sice si nic kupovat nehodlala, takže možná překážela ostatním potencionálním zákazníkům, ale i když si to sama nechtěla přiznat, čím déle si nabídku pročítala a zamýšlela se, co se pod jednotlivými věcmi může ukrývat, tím více byla Hladovým drakem uchvácená a měla větší a větší nutkání přeci jenom něco malého, drobného ochutnat. Jenže hluboko zakořeněné racionální Já nutilo Carreen tuhle myšlenku pokaždé, když vyvstala na povrchu paměti, zase necitlivě zadupat zpět do sladkého nevědomí. I když ale Hladového draka neodsuzovala tak, jako před chvílí, svého otce odsuzovala stále, protože jako na běžícím páse marnil maminčinu snahu a místo toho, aby si toho vážil a měl radost, že si o něho maminka dělá starosti, tajně obcházel restaurace a dával si to nejvíc nezdravé jídlo, které zapíjel vychlazeným pivem a tvářil se jako ztělesněný anděl.
Když se mimoděk otočila, aby zkontrolovala svého otce, který se ve frontě skoro nepohnul a stále trochu roztěkaně mrkal modrýma očima kolem sebe a hledal někoho, s kým by mohl prohodit pár slov a tím si dlouhé čekání zkrátit, nenuceně se uculila a rychle se otočila, než se na ní Larten stačil podívat a nadšeně jí mávat, ochoten udělat cokoli, aby si svou dceru teď nerozezlil, protože by mohla bonzovat mamce. A právě v tu chvíli se vedle Carreen ocitla stejně stará dívka, která si také začala pročítat nabídku. Zrzečka se chvíli nenápadně uculovala a ještě zakláněla hlavu k vyvěšené tabuli, zatímco v duchu litovala nad tím, že není ráno a ona si nemůže dát croissant. Toho by si od Hladového draka klidně koupila, ale hamburger, z kterého by nezvládla ani ukousnout, protože by byl tak obrovský, to ani náhodou.
"Ty si tu budeš něco kupovat?" pohlédla Carreen nevěřícně na dívku po svém boku a překvapeně na ní zamrkala, než se narovnala v zádech a rozpačitě chytla do tenkých prstů pramen svých dlouhých zrzavých vlasů. "Jistě, vlastně ano," zamumlala si sama pro sebe a slabě se pousmála na Sophii, možná i trochu omluvně, protože rozhodně neměla právo dávat dívce tak moc najevo, co si vlastně o Hladovém drakovi myslí. Bylo to sice zajímavé rychlé občerstvení, ale Carreen hamburgerům v životě nepřišla na chuť a především Draka neměla v lásce kvůli tomu, že sem potají chodil taťka. Tomu prostě nemohla přihlížet, když tak tahal mámu za nos! Bylo to skoro jako nevěra. No dobře, o tomhle skoro nic nevěděla, takže kritickým pohledem pohlédla na frontu a trochu se zamračila. "Ale máš pravdu, než tu frontu vystojíš, já už budu v Bradavicích," zachichotala se už uvolněně, když ze sebe pravděpodobně setřásla prvotní rozpaky a opravdu reálně začala uvažovat nad tím, že by si dala alespoň ten salát, co měnil barvu. Vždyť byl přeci jenom čas oběda a ona také začínala mít hlad.

---

Jakmile Larten vystál frontu a koupil si obrovského hamburgera se slaninou, propečeným masíčkem, zeleninou a pálivou omáčkou, tak zezadu přepadl svou dceru, doslova k ní se širokým úsměvem přiskočil. "Nechceš si kousnout?" zazubil se na ní, jak jen měl velkou radost, že si koupil chutný oběd. "A ty?" otočil se na Sophii laskavě, to už ho však dcera spražila pohoršeným pohledem a radši se mile pousmála na Sophii, jako by se chtěla za nedospělé chování svého otce omluvit.
"Tak my už radši vyrazíme, měj se pěkně," rozloučila se Carreen s neznámou dívkou a chytla tátu rychle za ruku, aby ho odtáhla pryč. "Nemůžeš jen tak cizím lidem nabízet jídlo, tati!" zasyčela na něho, aby to slyšel pouze on a zhluboka si povzdechla, než se chytla taťkova zápěstí a vydali se hledat Marshalla.

>>

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

<<

Lee se osamoceně loudal Příčnou ulicí, a ačkoliv bylo teprve ráno a on na sobě neměl nic jiného, než hnědé kraťasy, zelené tričko a tenisky, funěl horkem. Sice ráno trošku sprchlo, ale teď už bylo slunce předzvěstí obzvlášť horkého letního dne, přesně takového, které Lee neměl ani trošku v lásce, pokud se nemohl vyvalovat někde ve stínu, nebo u vody. Den strávený na rozpálených dlažebních kostkách velkoměsta byl pro něj scénou jako vystřiženou z hororu.
Na Příčnou ho zavála potřeba dokoupit si poslední věci do školy, ale taky fakt, že měl do Londýna cestu. Táta měl totiž v plánu okouknout nějaká stará auta, která kdosi nabízel na prodej, ale to až odpoledne. Do té doby potřeboval něco zařídit, a tak měl Lee volno, které hodlal strávit po svém. A protože doma snědl k snídani jenom půlku koláče, měl pochopitelně hlad, tudíž nejprve nasměroval své kroky k Hladovému drakovi, aby si dal nějakou zdravou snídani.
Když se zastavil u okýnka a přečetl si nabídku přepáleného tuku, který měl většinou podobu baget a hamburgerů, začaly se mu sbíhat sliny. Koho by zajímaly croissanty, když tu prodávaly burgery, že. Nakonec tedy poprosil o Dračí burger, extra pálivý. Na ten se salátem, který měnil barvu, totiž neměl žaludek. Byl to salát. A ještě měnil barvu. To bylo dostatečně odpuzující.
S hamburgerem, na nějž upíral téměř zamilovaný pohled, se Lee přesunul na lavičku hned vedle bufetu, a zakousl se do své zdravé ranní svačinky. Ve tváři se mu téměř okamžitě rozprostřel spokojený výraz. Dokonce mu nevadilo ani to, že hamburger pálí tak, že mu z nosu stoupají obláčky kouře.

_________________

<<

Susan první polovinu léta strávila cestováním s babičkou, ale když se prázdniny začaly pomalu přehupovat do své druhé půle, chtě nechtě se Sus musela s babi rozloučit, protože obraceč času žel nevlastnila a jelikož měla i další plány, nic jiného jí nezbylo. Ještě než se ale oddala dalším prázdninovým radovánkám, Susan se rozhodla, že si nejdřív zařídí to povinné – čili nákupy do školy, do kterých se jí sice moc nechtělo, ale potřeba to bylo, a taky jí pomalu začínaly docházet lektvarové přísady, bez kterých se prostě neobešla. A v neposlední řadě musela také svému potkanovi nakoupit nějaké mlsky a to nejradši dělala v Mžourově, nějak si na ten kouzelnický zverimex zvyknula mnohem lépe než na ty mudlovské. Ale nejdřív… Sotva se po ulici přiblížila ke Hladovému drakovi, Susan bylo naprosto jasné, že její první zastávka bude tady. Naporoučela si dvě teplé ovocné taštičky, k tomu croissant s čokoládou a ještě kafe – pořádně oslazené – aby to měla čím zapít. Rozhodně s tím nemínila trajdat po ulici, a když navíc na lavičce spatřila nebelvírského spolužáka, její volba byla jasná. „Šoupni se,“ zahlásila Susan směrem k Liamovi, aby se na lavičce tak nerozvaloval, a hned vzápětí se posadila vedle něj. Téměř schovala obličej v papírovém sáčku, ve kterém se nacházel její sladký poklad, a blaženě zamručela. Ale nehodlala tu vůni jen nasávat, takže pak jako první vylovila onen croissant a spokojeně se do něj zakousla. „Hahoj, mhimhochodhem,“ zahuhlala s plnou pusou, když si uvědomila, že Leeho ani nepozdravila. Obvykle tak neslušná nebyla, na to byla expert její nebelvírská BFF, ale jak šlo o jídlo – a hlavně to sladké – šlo veškeré vychování stranou.

_________________

Lee byl labužník a z jeho výrazu to bylo snadno čitelné. Ačkoliv měl hlad, jedl pomalu a vychutnával si každičké extra pálivé sousto, a chvílemi dokonce blaženě zavíral oči. Právě kvůli tomu si nejprve vůbec nevšiml, že se u Hladového draka objevila i mrzimorská spolužačka, Susan. Trhnul sebou, když ho kdosi vyzval, aby se šoupnul, a teprve v tu chvíli otevřel oči a zamžoural na Sus. Nejprve sice něco nespokojeně zamručel a asi by si neodpustil nějakou rýpavou poznámku, kdyby neměl plnou pusu, ale nakonec se posunul víc ke straně lavičky, aby se mohla posadit.
„Čau, Turnerová,“ zahlásil s úsměvem, jakmile polknul sousto, a jen tak tak zabránil tomu, aby mu z pusy nevytrysknul plamen. Z nosu mu zase vystoupalo pár obláčků kouře, protože ten burger vážně šíleně pálil a asi se nejmenoval Dračí jen tak pro srandu králíkům. Leemu už ale zbýval jen kousek a pořád ho honila mlsná, takže se naklonil k Sus, aby se mohl podívat, co si to koupila za dobroty. A když vylovila ten croissant, zatvářil se ohromně mlsně. „Dej mi kousnout, prosííím!“ zaškemral, nasadil ty nejlepší psí oči, jaké uměl a upřeně se na Susan zadíval, jako psík čekající na pamlsek. „Stejně to určitě všechno nesníš,“ dodal, ale byl si vědom toho, že říká pěknou kravinu. Dobře totiž věděl, že by se Susanin apetit neměl podceňovat.

_________________

„No ty bláho, ty máš ránu,“ okomentovala Susan Liamův kouřící vzhled a pobaveně se zazubila. „Se ti divím, že máš ještě celou pusu, mně by asi dřív uhořela. I když ty k tomu asi nemáš moc daleko,“ usoudila, když ho tak chvíli zkoumavě pozorovala, než začala věnovat pozornost své vlastní snídani, kterou na rozdíl od té Leeho mohla jíst bez obav, že by tu začala chrlit plameny. A o kterou se určitě nechtěla dělit, takže když se k ní Liam naklonil a nasadil ten svůj psí pohled, nevěřícně na něj vyvalila oči a zakroutila hlavou. „Ty ses zbláznil, ne? Co bych z toho měla já, kdybych ti dala kousnout? Nic, akorát o sousto míň a to přece nejde.“ Susan se zatvářila odmítavě, ale koutkům cukajících do úsměvu zabránit nemohla. „Hele, Shepparde, o to neměj starost, nevím, kdo tu skončil poslední v pojídání těch sirupových košíčků,“ rýpla si do něj, protože na to, jak Leeho porazily tři holky v soutěži s jídlem, asi jen tak někdo nezapomene, a minimálně Susan to Liamovi hodlala připomínat hodně dlouho. Aspoň do té doby, než si napraví reputaci. „Álee… když za to dostanu něco na oplátku, možná kousnout dostaneš,“ dodala poté Susan, aby o ní Lee nemohl říct, že se s ní nedá smlouvat. Každopádně se ale rozhodně nehodlala vzdát byť jen jediného sousta jen tak pro nic. Provokativně zavlnila obočím a vzápětí se znovu zakousla do toho božského croissantu.

_________________

„Ho?“ vypadlo z Leeho velmi inteligentně, protože už měl zase plnou pusu. Teprve po chvilce mu docvaklo, že Susan asi poukazovala na to, jak mu z nosu stoupá kouř. „Jo tohle,“ zamumlal, když polkl, „jako pálí to dost, no. Ale je to fakt moc dobrý!“ zazubil se od ucha k uchu a po jazyku mu přitom přeběhl nepatrný plamínek. Vzápětí sezobnul poslední sousto burgeru, protože Sus stejně nevypadala, že by něco tak šíleně pálivého vůbec chtěla ochutnávat, a spokojeně vydechl, což se naštěstí obešlo bez vedlejších efektů.
Štěněcí pohled očividně nezabíral, alespoň ne okamžitě, a Liam se v duchu začal loučit s ochutnávkou. Docela Susanin postoj chápal – on se taky hrozně nerad dělil o jídlo – ale zkusit to prostě musel. Vždyť měla ovocné taštičky! „Teda, ty seš dobrá saň, Turnerová!“ zamumlal dotčeně, protože přeci jen doufal, že i přes svou lásku k jídlu mu Susan dá aspoň trochu kousnout, a nehodlal se s těmi ovocnými taštičkami a croissantem rozloučit tak snadno. A to, že by si třeba mohl koupit svoje, ho samozřejmě nenapadlo, nebo spíš nechtělo napadnout. Když do něj Susan navíc tak hezky slovně rýpla, probodl jí pohledem, zvlnil rty do úšklebku a odfrknul si. „Tobě taky natrhla zadek McTreeová, tak se moc nevytahuj,“ opáčil uraženě a založil si ruce na hrudi.
Vzápětí ovšem zbystřil, když mu zasvitla naděje, že třeba ještě ochutnat dostane. Jen fakt nevěděl, co Susan nabídnout na oplátku, protože už nic neměl. „A co bys chtěla, hm?“ zeptal se, tázavě povytáhl obočí a zvědavě se na Sus zadíval. „A nehraj si na hrdinku, Susie, stejně bys to sama nesnědla,“ rýpnul si do ní tentokrát on, ačkoliv věděl, že by Susan zřejmě zvládla spořádat dvakrát tolik a to bez sebemenších problémů.

_________________

„No já ti to ráda věřím,“ poznamenala Sus, když Liam prohlásil, že je ten burger sice dost pálivý, ale jinak moc dobrý. Ovšem rozhodně netoužila po tom, aby si to sama vyzkoušela, neměla zájem o to, aby jí po puse běhaly plamínky, úplně jí stačilo, když jen pozorovala Liama. Který se brzy se svou svačinkou vypořádal a začal loudit u ní, z čehož Susan nebyla moc nadšená. Jí sice nevadilo se o jídlo dělit, no, jídlo… spíš jen takové menší mlsky, ale tohle byla její snídaně a to už bylo přece jen něco jiného. Jako by jí to jedno kousnutí mohlo ublížit nebo snad sebrat drahocennou energii, že. „Já že jsem saň? Ti teda nevím, kdo tu před chvílí málem chrlil oheň,“ prohodila a pobaveně se zazubila. „No hele, hele, neotáčej to, jo? Pořád jsem dopadla líp jak ty a to je hlavní. A mileráda si s tebou dám někdy nějakou soukromou soutěž, abych ti dokázala, že to nebyla jen náhoda.“ Susan se pobaveně zajiskřilo v očích a zatvářila se vyzývavě, přitom silně doufala, že něco takového Lee jen tak neodmítne. Vždyť koneckonců on sám tu odplatu předtím navrhl, tak snad na to nezapomněl.
„Já nevím, co nabízíš ty?“ nadhodila poté, když přece jen napůl svolila k tomu, že poskytne Liamovi ochutnávku. „Třeba pusu?“ plácla a na chvíli se zatvářila naprosto vážně, jako by snad na nic jiného přistoupit nechtěla. To jí ale dlouho nevydrželo, po chvilce se uculila od ucha k uchu a místo dalších řečí radši Liamovi nabídla ten pytlík, ve kterém se nacházely ty ovocné taštičky. „Nic nechci, jednu si klidně vem. Ale odpusť si prosím tě ty poznámky, že bych to nedokázala sníst, tohle je náhodou možná tak polovina mojí obvyklý snídaně,“ poznamenala Susan a pokrčila rameny. No tak co, tak měla velký apetit, co mohla dělat jiného než jíst, že.

_________________