Keď sa tok jej rozhádzaných myšlienok konečne ustálil, pomaly otvorila oči a rozhliadla sa, zisťujúc rozsah napáchaných škôd. Našťastie nikoho tá situácia dlho nezaujímala, pretože aj tých pár prihliadajúcich sa po chvíli otočilo a pokračovalo vo svojich prerušených cieľoch. Morg sa preto imaginárne otriasla a hodila sa do svojho obvyklého 'módu', takže to bola naša stará dobra Morrígan, ktorú by samu o sebe taká blbosť, akou je závod v poloplnej ulici rozhodne nenapadla. Konečne sa pozrela aj na obeť svojej zbrklosti, ktorou bol nejaký vysoký tmavovlasý mladík, ktorý zasa pre zmenu rozhodne nevyzeral na klasického brita. Na to bol príliš opálený a celkovo vyzeral tak akosi...exoticky. Ona má zrejme fakt šťastie na stretávanie cudzincov.
Sklopila zrak späť k zemi a zaostrila na rozmáznuté hamburgery na dlažbe. Nakrčila nos pri jeho slovách, že mu dlží burger...dokonca dva. Jasné, to len ona musela mať také šťastie, že to napálila zrovna do niekoho, kto mal v rukách ešte aj dva hamburgery. Bravó Morrígan, dnes boduješ, pomyslela si sarkasticky. Ešte šťastie, že jej Ewan dal peniaze na kúpu aj pre neho v prípade, že by vyhrala. Takže vrátiť mu tie hamburgery nebude problém. Navyše, ona sama nebola až tak hladná, čiže tým rozhodne nijak neutrpí, síce niekto iný by si asi povedal niečo iné. Morg totiž skutočne vyzerala jak keby vyšla z koncentráku. Potriasla hlavou a zdvihla pohľad k mladíkovi, ktorý k nej znova prehovoril. „Hej, hej, v pohode,“ pokývala hlavou, aby ho ubezpečila, že to myslí vážne. „Len som si asi trocha narazila nos. Si trocha tvrdý,“ pošúchala si s úškrnom nos. Ale bola to pravda, skutočne si o neho ten nos trocha narazila. Ešte teraz pociťovala trocha pichľavej bolesti. „To je na dlho. Poď, radšej ti kúpim tie burgery, o ktoré som ťa tak násilne obrala,“ mávla rukou smerom k okienku, pred ktorým našťastie stáli len dvaja ľudia, čiže si chalan na tie burgery nepočká nejako dlho. Šťastie aspoň v niečom. Postavila sa teda do radu a čakala, kým sa dostane k okienku aj ona.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Dante si ještě nějaký čas prohlížel mladou holčinu, jestli je skutečně v pořádku. Její odhodlaný výraz, že mu skutečně koupí jeho dva burgery, ho poměrně dost překvapil. "Počkej, jen jsem si dělal legraci. Nic mi kupovat nemusíš. Radši se ty pořádně najez, vždyť jsi úplný tintítko. Div že ses o mě při nárazu nezlomila." Asi otcovské pudy, nebo co, ale Mrzimor si stále prohlížel dívku, zdali jí skutečně nic není. "Fakt jsi v pohodě? Byla to docela šlupka."
Když přistoupili k okýnku, vyčkávali frontu. Dante byl odhodlaný, že si ještě jeden burger koupí, protože hlad měl pořád. Aby ukrátil čekání ve frontě, dal se zase do řeči. "Chodíš do Bradavic? Tipoval bych tě tak na prváka, nebo druháka. A do jaký koleje?" Dante už dávno přestal sledoval nové studenty v Bradavicích a projevoval zájem jen o mrzimorské nováčky. Maximálně tak ještě znal členy famfrpálových týmů, ale tím to haslo.
Sotva si Dante objednal svůj burger, začala pořádná průtrž mračen. Chvíli se tlačil pod malou stříškou stánku, ale protože stále přibývalo více a více lidí, rozhodl se změnit lokaci. "Těšilo mě, ale já teď raději pádim někam do pořádného úkrytu." S dívkou se rozloučil a vyběhnul na ulici. Hned po pár krocích byl durch, což ho docela štvalo, co ho ale štvalo ještě víc, že bulka z burgeru se neuvěřitelně rychle rozmáčela a byla nepoživatelná.

>>>>

Mimo herně:
Promiň za zazdění, ne vždy to vyjde podle plánu.

_________________

<<

Talyssa by vzorně na svého tátu čekala před zmrzlinářstvím, jak se domluvili, ale to by se její drahý otec nesměl pracovně zdržet a ona by nesměla dostat hlad. Jasně, mohla si zajít k Fortescueovi a ten nejhorší hlad zaplácnout zmrzlinou, jenže osud tomu chtěl, aby kolem zrovna prošel někdo s burgerem a zavoněl jí přímo pod nos.
A tak se plavovláska vydala za vidinou nezdravé, ale velmi chutné stravy, a sice k opodál se nacházejícímu hladovému oknu, které bylo vyhlášeno široko daleko. Ještě zkontrolovala, že má v kapse dost drobáků alespoň na menší burgřík, a pak si stoupla do fronty, odkud se ale neustále snažila ohlížet k zmrzlinářství, aby se ujistila, že jí táta nehledá. Holt měla černé svědomí, které jí nedovolilo Athanáše tak úplně pustit z hlavy. I z toho důvodu doufala, že bude fronta rychle postupovat a ona se tu nezdrží moc dlouho, aby se s tátou neminuli.
Nemohla tušit, že už se po ní shání, že jo.

_________________

>>

S Caroline mlátila puberta a dá tedy rozum, že když už nemohla bojovat za správnou věc v Bradavicích, zdejchla se aspoň sem tam z domu a vyrážela do ulic, vyhlížet Američany, Iry a… no, ty třetí. Tím spíš, že nemohla zpátky do školy, dokud tu nesjednají pořádek. Ulice byly poslední dobou o poznání bezpečnější, jak čistokrevní fanatici přestali pálit do civilistů a vyrazili hájit zájmy svého vůdce, ale přesto byl obezřetná. Chodila tam jenom přes den, kdy bylo navzdory všemu tomu kouři a všeobecnému temnu ještě relativně světlo, vyhýbala se lokalitám, které byly nebezpečné už dříve, a nadto byla vybavena epesní bezpečnostní helmou vlastní výroby. Růžovou.
Bála se tedy vesměs jenom toho, že jí na to přijde tatínek, na jehož zklamaný pohled by bylo veškeré brnění krátké, ale prostě si nemohla pomoct. Plán, jak riziko odhalení minimalizovat, byl přitom jednoduchý – prostě se dohodla s Caitlyn, že se tato občas projde po domě v jejích šatech, takže již tak zaměstnaný pan Redmond nepojme podezření, že má v baráku o jednoho zrzavého čerta méně, což jinak docela hrozilo.
Momentálně se Caroline potloukala kolem čínského bistra, přemýšlela, jak se sestře revanšovat (kromě očividné protislužby stejnou kamufláží, až bude chtít taky někam na chvíli vypadnout), koukala, jestli náhodou neuvidí nějaké ty náznaky blížící se fronty osvoboditelů a zakručelo jí v břiše tak, že se prostě musela postavit do notně prořídlé fronty u hladového okna. A tam spatřila prvačku, se kterou toho sice asi moc nenakecaly, ale teď byla jiná doba a pro Caroline to představovalo vzácnou možnost navázat kontakt s někým ze školy. Takže ji pochopitelně využila.
„Ahoj,“ oslovila Talyssu, „myslíš, že tu mají něco, co by připomínalo kuře s kaštanovou nádivkou, jak ho dělali skřítci v Bradavicích?“
Tak, a na debatu „to je na prd, že nemůžem do školy, co?“ bylo úspěšně zaděláno.

_________________

Černé svědomí (nebo alespoň maličko zčernalé) způsobilo, že s sebou Talyssa maličko trhla, když se za jejími zády ozval čísi hlas. Rozhodně to ale nebyl zhrublý mužský hlas, a tak se zase rychle uklidnila a zvědavě se otočila ke starší spolužačce, o níž věděla dost možná jenom to, že jí občas vidí dvojitě. „Čau,“ odvětila, načež se pobaveně zazubila a pokrčila rameny. „No, možná ten kuřecí burger s kaštanovou omáčkou na tom bude podobně,“ usoudila a krátce přitom pohlédla na tabuli, kde byla napsaná nabídka hladového okna.
„To se ti tak stýská po bradavické kuchyni?“ zeptala se s úsměvem na rtech, i když... Musela uznat, že i jí se občas zastesklo po těch hostinách a po škole jako takové. Už ty prázdniny trvaly přehnaně dlouho a Talyssa doufala, že se do školy brzy vrátí. Ne že by byla šprt, ale Bradavice zkrátka měly svoje kouzlo a ona je s Morrígan ještě zdaleka neprozkoumala tolik, jak měly v plánu.

_________________

Když Talyssa zmínila kuřecí burger, i Caroline si prohlédla vývěsní tabuli, což ji předtím tak nějak nenapadlo. Ale rozhodně to znělo dobře, lepší než tradičnější hovězí, kterému moc neholdovala. Na definitivní rozhodnutí však ještě měla dost času, a bylo skoro jisté, že ho využije všechen, protože nabídka byla až příliš bohatá.
„Po kuchyni, po hřišti, po pozemcích, klubovně a sklepeních...“ začala s živým úsměvem, „po učitelích, skřítcích, spolužačkách… a spolužácích.“ Na prstech to neodpočítávala, ale potutelné pomrknutí si neodpustila, než konečně skončila.
„Snad jenom to učení mi až tak nechybí. Tobě se snad nestýská?“ podivila se pak a upřela na bělovlásku svůj nejběžnější překvapený pohled, který měla vyhrazený pro naprosté záhady. Představa, že někdo může být šťastnější v obleženém Londýně než v tajemném hradě ve Skotsku, jí prostě byla naprosto cizí, ale to ještě neznamenalo, že se nepokusí to pochopit. Na to ona totiž byla expert – na pokusy všeho druhu.

_________________

Talyssa si vyslechla ten výčet, po čem všem se zmijozelské spolužačce stýská, a nakonec trošičku překvapeně vyklenula obočí. „Teda, mně Bradavice celkem taky chybí, ale že by až tak...,“ zakroutila maličko nechápavě hlavou. „Rozhodně mi teda nechybí spolužáci, protože ve většině případů jsou to pěkný blbečci,“ usoudila. „Takže tobě se stýská i po učitelích, jo? A kdo je tvůj nejoblíbenější?“ zeptala se zvědavě. Že by profesor Redmond? Ale po tom by se jí asi nestýskalo, když ho měla doma denně na očích.
„Mně se nejvíc stýská po prozkoumávání hradu. Protože hrad je fakt hustej. A taky chci asi letos zkusit hrát famfrpál. A stýská se mi po jídle a Morrígan, to je moje dobrá kamarádka... Jinak bych to ale bez školy asi klidně přežila,“ usoudila po chvilce zamyšleně. „I když je fakt, že ty prodloužený prázdniny jsou celkem otrava, dva měsíce bohatě stačí. Ačkoliv já se o prázdninách teda fakt nenudila.“ Ono to nešlo, nudit se, když měl člověk za tátu Athanáše.

_________________

Při zmínce o blbečcích si Caroline Talyssu zkoumavě prohlédla, ale než stihla nahlas přiznat, že na tom vlastně něco je, přišla přímá otázka a ona musela odpovídat. Pisatel v tu chvíli mírně proklel jistého elfa, který jí podobně zásadní informace neuváděl v profilu, ale místo sirek koukl do seznamu profesorstva, zavzpomínal a… odpověď byla vlastně docela jednoduchá.
„Fawkes s Thawnem, bez debaty,“ vypadlo z ní tedy a kupodivu za to nemohlo ani tak to, že profesorky Lynchová a Rumunská, Talysse soudě podle příjmení nejspíš příbuzná, jaksi nic neodučily a zmiňovat otce by jí bylo trapné už před nástupem puberty. „Škoda, že nikdo z nich nevedl famfrpálové tréninky.“ Protože kdyby učili i něco, u čeho se nemuselo tolik číst, Caroline by je měla nepochybně ráda ještě mnohem víc.
A na famfrpál došlo i v další části jejich rozhovoru, během nějž se i s frontou posunuly o další kousek blíž k oknu. Caroline tedy vnímala skoro všechno, co z Talyssy vypadlo, ale jako nadšenec do létání a toho obskurního sportu na košťatech se prostě chytla toho.
„Určitě to brzo skončí, říkaj to úplně všude a táta taky, ale až budeme zpátky, tak ten famfrpál rozhodně zkus, je to strašně super, nebudeš litovat!“ A to jí připomnělo, že chtěla letos do vlaku propašovat vysavač a zkusit létat na něm, ovšem ještě to neměla úplně vymyšlené.
Ovšem ještě ani nikam nejela, takže času nejspíš měla pořád dost.

_________________

Talyssa se pobaveně zazubila a přikývla na souhlas, když se Caroline vytasila s oblíbenými profesory. „Jo, ti jsou hrozně fajn,“ přitakala, „ale já zbožňuju ještě Finniana a náš kolejní je taky hrozně boží,“ zubila se od ucha k uchu. To, že si s Farajim tyká a chodí s ním meditovat k jezeru, radši neříkala, i když šlo opravdu jen o meditace, proboha. A Finnian zase vedl ty nejúžasnější kurzy přežití a taky si s ním tykala, že jo.
„No, něco mi říká, že famfrpál třeba s Thawnem by byl ještě nebezpečnější, než obvykle...,“ uchechtla se a nad tou představou, jak profesor všechny kosí potlouky a pálkou, pobaveně zakroutila hlavou. Nebyla si jistá, jestli by takový trénink chtěla absolvovat.
„Táta taky říká, že už se ten britskej blázinec brzo skončí, tak se snad dočkáme,“ zamumlala zamyšleně. Moc tomu nerozuměla, ale když to říkal její táta, který všechno znal a věděl, určitě to musela být pravda. Tou dobou už se posunula fronta, takže Talyssa zvědavě natáhla krk a znovu očima zabloudila k vypsané nabídce hladového okna, protože ještě nebyla skálopevně přesvědčená o tom, který z těch lákavých burgerů si chce dát. A na to, že by jí mohl táta hledat, už tak trochu zapomněla.

_________________

Finniana znala Caroline pravděpodobně jenom ze sestřina vyprávění, s havraspárským kolejním to bylo ještě nejistější, každopádně oba dva přídavky nadšeně odkývala a nejspíš ji napadlo, že by letos mohla na nějaký ten kurz přežití vlastně vyrazit taky. Pokud na něj tedy samozřejmě dojde a nevyvine se spontánně ze situace v Británii, protože to se vlastně taky klidně mohlo stát.
„...což by ale vůbec nemuselo být špatně!“ dodala pak jedním dechem, když se v Talysse u spojení Edwina s famfrpálem ozval hlas rozumu, a ten svůj, poněkud zakrnělejší, bravurně ignorovala.
„Když to říkají dva tátové, tak je to dvojnásobně pravda,“ přikývla pak na tu prognózu, spokojeně se uculila a taky si začala definitivně vybírat. Měla chuť na něco ostrého…

_________________