Ano, ty prťata jsem odhadla správně. S troškou nostalgie jsem zavzpomínala, jak jsem se cítila já, když jsem se chystala do prváku. Připadala jsem si strašně velká a důležitá. Jenže teď jsem už ve třeťáku a vím, že tehdy jsem byla malé děcko. Až teď jsem velká holka, ke které se teda všichni dospělí chovaj hnusně.
„Jo, písemky si dělá každý učitel svoje,“
kývla jsem na Harlee. V podstatě měla pravdu.
„Jenže když se na takovou starou písemku mrkneš, tak si třeba řekneš… jéj, tak tohle bych nevěděla, musím si to zopakovat!... nebo zas… tak na tohle kašlu, to je lehký!“
Ukončila jsem rozpravu na téma písemek, které jsem vlastně nabízela i současným druhákům. Ale já na podobné pomoci fakt neviděla nic špatného, a když jsem měla tu možnost, tak jsem se nabídla.
Když promluvil malý Liam, musela jsem trošku zapřemýšlet. Jak mu politicky vysvětlit, že z jeho tatíka mají někteří studenti noční můru? Pravdu na plnou hubu jsem nemohla říct, to dá rozum. Tak se přátelé nezískávají. Sice jsem si nebyla jistá, jestli můžu mít zas kamarády taková prťata, ale na druhou stranu… se mnou se přece taky Darrel bavil a to byl o dost starší, takže když může Dája, proč ne já?
„Co jsem slyšela, tak tvůj táta je hodně dobrý profesor a dokáže toho naučit strašnou spoustu. To je samozřejmě super, jak říkám, já osobně bych ho z obrany chtěla. Jenže v každé třídě máš lidi, co se neučí ani hlavní předměty. A ti s ním prý mívají problémy. Teda, já chápu, že se někdo neučí na věštění, dějiny, studium mudlů a tak. Na to kašlu taky, ale neučit se obranu?“
Trošku nechápavě jsem zakroutila hlavou. To já bych si netroufla. Co když na mne za pár let někde vybafne nějaký vlkodlak? Vždyť se tam probírají ryze praktické věci!
Změnu tématu jsem ovšem uvítala. Nechtěla jsem si povídat o tátovi Liama. To bych si raději povídala o vlastním dědovi Howardovi, kterého jsem ovšem nepřiznala. Momentálně jsem byla ve fázi, kdy se něčím takovým nechlubím.
„No, famfrpál nehraju. Vlastně se o něj moc nezajímám. Ale chtěla bych zkusit přemluvit našeho kapitána a být kolejním lékouzelníkem. A protože si ani nepamatuju, kdy jsem tu byla naposledy, tak jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdybych se mrkla do famfrpálového obchodu a shlédla třeba nejmodernější chrániče a tak,“
jo, na kolejního lékouzelníka jsem dost stará. A ta pozice by mi určitě sedla. Navíc všude kolem mne byli profesoři, takže kdybych něco pokazila, určitě to napraví. Tento rok to určitě zkusím.
„A co vy? Přemýšlíte o famfrpálu?“
Zeptala jsem se spíše na oplátku, byť že zrovna tato odpověď mne moc nezajímala. Spíše by mne zajímalo, jestli by se mnou nechtěli načerno míchat lektvary a podobně. Jenže na podobné téma bylo ještě brzo, pokud na to vůbec někdy přijde.

_________________

"Tím chceš říct, že kecám?" zeptala jsem se s nespokojeně našpulenými rty. No dobře, občas jsem kecala, ale v tomhle rozhodně ne. "Prej to bylo o nějakých deset bodů. Brácha byl celkem naštvanej, že to projeli. Ale zase vyhráli famfrpálový pohár. Ne že ten by mě zrovna nějak zajímal," zabručela jsem pak, možná ještě stále trochu naštvaněji než jsem předpokládala, ale ten sarkasmus v jeho hlase jsem dobře rozpoznala. Dobře, Nebelvír neměl zrovna nejlepší pověst, ale každý by si na to měl udělat svůj vlastní názor, ne? Sice ne každému se tam může líbit, ale podle mě nemusel být Nebelvír zas tak špatný, jak si o něm Lee myslel.
"Kecáš," nemohla jsem uvěřit tomu, že by nikdy Liam neudělal nic proti pravidlům, žádnou neplechu. Tohle bylo přeci úplně normální, ne? Dělat čas od času něco, co bylo zakázaného, protože to byla sranda. Do doby, než na to někdo přišel, pravda. "Takže slušňák, jo?" zamrkala jsem na něho pobaveně, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Já jsem rozhodně žádný svatoušek nebyla, ale zase to se mnou nebylo až tak špatné, jelikož jsem uměla říci dost.
Probodla jsem Grace zkoumavým pohledem. Ne, vážně jsem o ty testy nestála. Navíc jsem věděla, že kdyby mi něco nešlo a nebo bych nestihla nějaký zápisek, strýček Finlay či teta Letty by mi s tím určitě pomohla. Nebo Sawyer, a taky jsem tam měla Tevu. A hlavně, ta holčina nám je klidně mohla dát špatný. Ne že bych chtěla být hnusná, ale přeci i takový lidi byli, ne? Že něco nabídli, ale bylo to udělané špatně, aby ostatním ublížili. "Sice je to milé, ale já si dělám poznámky raději sama. A co se týká testů, na ty se připravuji vždy dobře, protože tě v nich vždycky může něco překvapit." Pokrčila jsem ledabyle rameny a tím jsem na toto téma končila. Hele, vážně to od té holky bylo milé, ale já si chtěla udělat všechno raději sama, protože pak jsem se na to mohla lépe spolehnout než na ty věci od někoho jiného.
"Já si myslím, že je dobré se připravovat na každý předmět. Protože ty zkoušky NKÚ jsou velice důležité a děláš je ze všech předmětů," nakrčila jsem nos a zkoumavě jsem se na dívku podívala. Nehodlala jsem sice nikoho poučovat, ale i teď se brácha snažil více, protože zkoušky byly opravdu důležité. Hodně. A každý předmět byl důležitý, navíc některé byly fakt super.
Grace famfrpál nehrála a ani se o něj nezajímala. V tomhle směru jsem s ní souhlasila, ani mě moc nebral. Další její slova mě však nutila do smíchu, kterému jsem se naštěstí ubránila, i když mi koutky úst cukaly do pobaveného úsměvu. No, stává se. "Kolejní lékouzelník? A zjistila jsi si, co všechno to obnáší?" zeptala jsem se pak a musela jsem se kousnout do rtu, abych zabránila smíchu.
"Já? Rozhodně ne. Hraje ho moje teta, je profesionální hráčkou. Navíc se o to zajímá i brácha. Já radši lektvary," pokrčila jsem ledabyle rameny. Teď se tedy nabízela otázka, co tu vlastně dělám, ale na to byla jednoduchá odpověď - létání jsem zanedbávat nemohla, brýle a rukavice jsem prostě potřebovala, no.

_________________

Liam zakroutil hlavou, protože rozhodně nechtěl naznačovat, že Harlee kecá. „Ne, to nechci,“ pronesl popravdě. Jen mu to prostě přišlo divné, když táta říkal, že Nebelvír školní pohár nikdy nevyhraje, a Harlee mu tu teď tvrdila, že byla lví kolej druhá jen o deset bodů.
Co se dělání lumpáren týkalo, Lee nakrčil čelo a probodl Harlee zkoumavým pohledem. „Proč bych měl kecat?“ prohodil nechápavě. „Nemám nejmenší tušení, proč by měl člověk vyvádět něco, co je zakázané. Je to přece zakázané z nějakého důvodu, ne? A porušování pravidel je hloupé,“ zkonstatoval a usoudil, že se ve škole musí držet dál od těch, kteří rádi pravidla ohýbají nebo úplně lámou. Kdyby totiž tatínek zjistil, že se zapletl do nějaké nepravosti, určitě by ho nepochválil. A co teprve, kdyby dostal školní trest! „Víš, že za to můžeš dostat školní trest?“ zeptal se pro jistotu. Přišlo mu totiž, že člověk, co vyvádí lumpárny s vědomím, že za to trest dostat může, je prostě hlupák.
„Já taky radši spoléhám jenom sám na sebe,“ uzavřel Liam diskuzi ohledně učení a starých písemek. Rozhodně nechtěl pomoc od někoho cizího, když ani navíc zatím netušil, jak si ve škole povede. Všichni mu doma ale říkali, že to pro něj určitě bude hračka, protože je to přece inteligentní kluk. Verunce se ve škole taky dařilo skvěle, to by bylo, aby tomu u něj nebylo stejně.
Když Grace vysvětlila, jak to je s jeho tátou, Lee se zašklebil. „Aha,“ odvětil jen a víc to neřešil, protože jestli to bylo tak, jak zrzka říkala, naprosto chápal, proč byl na některé studenty táta přísný.
Na prohlášení, že jsou zkoušky důležité, Liam přikývl, ale víc se nevyjadřoval, protože toho o zkouškách NKÚ zatím moc nevěděl.
„Kolejním lékouzelníkem? A to jde, být něco takového?“ zeptal se pochybovačně, když se jim Grace svěřila se svým nápadem. Mladý Aldwinckle totiž nikdy neslyšel, že by existovalo něco, jako kolejní lékouzelník - vždycky všichni zmiňovali jenom ošetřovnu a madam Pomfreyovou. „Já myslel, že jsou všechna zranění a všechny nemoci ošetřovány na ošetřovně madam Pomfreyovou,“ prohodil zamyšleně. „Já bych famfrpál rád zkusil,“ přikývl nakonec a ohlédl se k vystaveným košťatům. Kometa nebo Nimbus, ty by se mu líbily.

_________________

Na téma NKU jsem jen pokrčila rameny. Ani mé rodině se nelíbila ta hrůza, kterou jsem jim v podobě vysvědčení připravila. Dějiny, astronomie, věštění a mudlové dopadli katastrofálně. A to poslední jmenované bylo opravdu ostudné vzhledem k tomu, že jsem se s mudly tahala odmalička. Ani učit bych se nemusela, kdybych občas napsala domácí úkol a nerobila si z paní profesorky srandu skoro v každém testu. Ale na to já kašlu, to přece k ničemu nebude, když se chci věnovat přeměňování. Na zbytek předmětů jsem se ovšem mrkla i o prázdninách a všechno si zopakovala. Když už kašlu na něco, tak u zbytku bych se měla o to víc snažit, to dá rozum.
„No, doufám, že to půjde. Chci si to oběhat u našeho kolejního ředitele, u kapitána, děda by mi mohl zajistit odborný dozor…,“
vůbec poprvé jsem zmínila Howarda a zapřemýšlela jsem, jestli by to pro mne udělal a nebyla jsem si tím úplně jistá, protože mé chování mělo k dokonalosti opravdu daleko, byť že já jsem si myslela úplný opak.
„Ale zkusit to můžu, no ne? Maximálně mne pošlou do háje,“
argumentovala jsem, protože nic horšího mi skutečně nehrozilo.
„Jo, ta ženská má všechny úrazy a tak nestarosti,“
kývla jsem na Liama hlavou a trochu jsem se zamračila, neboť jsem si na ni vzpomněla. Byla to hrozná sůva, která na mne žalovala dědovi. Minulý rok jsem byla trochu nemocná, ale ležet v posteli je nuda a ona na mne normálně poštvala Howarda! Potvora, čert, aby ji vzal.
„Lektvary?“
Nadšeně jsem po Harlee opakovala.
„Hned po přeměňování je to můj druhý nejoblíbenější předmět! Uvidíš, lektvary se ti budou na škole moc líbit!“
Ujišťovala jsem nejprve Harlee a teprve poté jsem se otočila na Liama, protože famfrpál byl nuda. To jediné, co je na něm možná trochu zajímavé, je ta moje šance stát se kolejním lékouzelníkem.
„Určitě to udělej, nic tím nezkazíš. A třeba budeš tak dobrej, že tě dají hned do základní sestavy. Moje nejlepší kamarádka Angie hrála od prváku na postu střelce! A je báječná, nejlepší hráčka Nebelvíru!“
Usmála jsem se. Doufala jsem, že to Liama třeba povzbudí, jestli to potřebuje.
„A přišel sis sem zakoupit nové chrániče? Tuším, že ve škole nějaké mají, ale ty stojí za prd. A na jakém postu bys chtěl hrát? Možná bychom tu sehnali nějakou parádní odrážečskou pálku, případně speciální rukavice pro střelce, chytače, nebo brankáře… Mají speciální rukavice, že ano, Liame?“
Otočila jsem se na chlapce, protože speciální vybavení by dávalo rozum. Ale jak tomu ve skutečnosti je… marně jsem vzpomínala.
„Nebo jestli nechcete nakupovat potřeby na létání, možná bychom mohli vyrazit na zmrzlinu,“
navrhla jsem možný přesun do míst, které by se mi možná líbilo o trochu více. Tady byla přeci jenom nuda. Samé košťata, potlouky a podobné blbosti.

_________________

I když Lee kroutil hlavou a tvrdil, že nechce tvrdit, že lžu, nepřipadalo mi to tak. Jasně, jeho táta mu asi řekl, že je to fakt hodně špatná kolej, ale tak bych mu asi nelhala, neasi. "To doufám," odfrkla jsem si nakonec a pokrčila nad tím rameny. Však on uvidí už za pár týdnů, jak si Nebelvír vede, že. Vracet jsem se k tomu nechtěla, protože mi přišlo, že bychom se kvůli tomu ještě pohádali a já dneska neměla náladu, abych se s někým hádala.
"Protože přeci každej musel aspoň jednou udělat nějakou lumpárnu." Trvala jsem si dále na svém, protože jsem vážně měla pocit, že mi Liam kecá. Vážně, neuměla jsem si představit někoho, kdo by za celý svůj život alespoň jednou neudělal něco proti pravidlům. A přeci Lee trval na tom, že on nic hrozného neudělal. "Od čeho jsou pravidla? Od toho, aby se porušovala. Jasně, něco nebezpečné je. Třeba zákaz do toho Zakázaného lesa bych neporušila, nejsem blbá, ale toulat se po večerce po hradě? Víš jaký to může být zážitek?" vyvalila jsem na něho očka, protože to byla jedna z věcí, které jsem chtěla udělat. Jen jsem doufala, že se mi to povede utajit, aby na to třeba nepřišel strýček. I když.. kdybych k tomu zlákala jeho, taky by to byla celkem sranda. "Bojíš se? Ty jseš ale baba." Zamrkala jsem na něj pobaveně, protože on očividně nikdy nic proti pravidlům neudělal, což jsem považovala za velice trapné.
A pak tu byla ta holka. Věci ohledně školy - jako ty testy a tak - už jsem nechala být, protože bychom to stejně řešili zbytečně. Já nic nechtěla, Lee nic nechtěl, takže asi tak. Vážně, já se v tomhle radši spoléhala sama na sebe.
"No, uvidíš. Ale moc bych si v tomhle nevěřila. Ne že bych ten tvůj nápad chtěla zavrhnout, ale na to, aby jsi něco takového dělala, musíš mít podle mě, aspoň nějaký kurz." Krčila jsem ledabyle rameny, protože jsem tak trochu pochybovala o tom, že by něco takového svolili. Ale co, mě to vlastně bylo úplně ukradené, na famfrpálové zápasy jsem stejně nechtěla chodit, stačilo mi to, že jsem chodila na zápasy tety Shony.
"Jo, lektvary." Kývala jsem hlavou, jakože fakt rozuměla dobře. Já se tak nějak těšila na všechny předměty, ale tenhle patřil mezi mé oblíbené. Stejně jako bylinkářství, astronomie a spousta dalších. Na jedinou věc, na kterou jsem se vážně moc netěšila, bylo to létání, no.
Na zmrzlinu jsem nechtěla, protože pršelo, a tak jsem jednoduše zakroutila hlavou. "Já už budu muset jít. Se uvidíme ve škole," mrkla jsem na Leeho, a pak jsem se pousmála na Grace. Vzala jsem si jedny rukavice a brýle, zaplatila za to, a pak už jsem co nejrychleji vymizela pryč.

>>>>

_________________

„Blbost,“ odfrknul si Liam nevěřícně a nesouhlasně zakroutil hlavou - on prostě nepotřeboval k životu lumpárny, takže s Harlee zkrátka nemohl souhlasit. „Jo, zážitek... Zážitek bude, až pak místo toulání se hradem po večerce budeš sedět v kabinetu nějakého profesora a psát školní trest,“ usoudil nevzrušeně. „Nebojím se, jenom nejsem hloupý, abych dělal lumpárny,“ dodal ještě a probodl modrovlásku zamračeným pohledem. Ještě by se to dozvěděl táta, že něco provedl, a to by bylo daleko horší, než školní trest - Lee prostě nechtěl tátu zklamat.
K pozici kolejního lékouzelníka už se Lee nijak nevyjadřoval, ale v duchu souhlasil s Harlee a jejím prohlášením, že by asi měla mít Grace alespoň nějaký kurz, když už chce ošetřovat lidi. Jinak by je taky v klidu mohla zabít, že.
„Zkusím to, no,“ přikývl k famfrpálu, protože byl opravdu odhodlaný zkusit hrát ve školním družstvu. Na otázku týkající se speciálních chráničů Lee pokrčil rameny, protože nevěděl. Jak už bylo řečeno, ve famfrpálu se prakticky vůbec nevyznal, a teď usoudil, že bude muset přečíst alespoň nějakou knihu, než se do Bradavic vydá, aby nebyl za úplného hlupáka.
„Já už taky půjdu, na zmrzlinu zajdeme jindy... třeba v Prasinkách,“ pousmál se přátelsky, rozloučil se s oběma dívkami a po vzoru Harlee si pak vybral jedny základní letecké rukavice a brýle, které zaplatil a svižně opustil obchod.

>>

_________________

No, z těch dvou už nic moc zajímavého nevypadlo. Nakonec jsem byla ještě ráda, že jsem s nimi nešla na zmrzlinu. Takto se budu moct toulat po Příčné a svou nepřítomností na farmě určitě vyděsím celou rodinku. Nemůžu přece hodit za hlavu celý svůj ďábelský plán.
„Tak se mějte,“
rozloučila jsem se, aniž bych se s jedním či druhým dávala znovu do řeči. Naposledy jsem se rozhlédla kolem sebe. V krámku toho skutečně nebylo moc zajímavého. Snad kromě nějaké leštěnky, kterou bych se mohla pokusit vyrobit. Ale tento nápad jsem velmi rychle zavrhla. Na co by mi asi tak bylo?
S povzdechem jsem nakonec vypadla na Příčnou. Původně jsem chtěla zamířit k Děravému kotli, ale zdálo se mi, že tím směrem jde jakýsi dědek, který až příliš připomínal známého dědy Howarda. Nemínila jsem to riskovat a pro jistotu jsem odběhla na druhou stranu. Ještě aby mne chytil za flígr a přitáhl za dědou. Ne, díky.

_________________