Laskavou otázku prodavače, zda Taren hledá něco konkrétního nebo chce s něčím pomoci, Havraspár nepříjemně odbil a neuráčil se k brýlatému chlápkovi ani stočit hlavu, natož donutit se vložit do svého hlasu alespoň malou vstřícnost nebo milost. Ta už prostě nebyla u Tarena na denním pořádku.
Zdálo se, že si na dnešní nakupování vynahradil spoustu volného času, protože si ruce pohodlně založil do kapes tmavě modrých společenských kalhot a prohlížel si košťata, jako kdyby žádná závodní v životě neviděl a kupoval si vůbec své první v životě. Že takový člověk do obchodu dorazil hned vzápětí, byla shoda náhod a Taren k příchozímu pouze sklouzl na okamžik pohledem, aby v něm rozpoznal svého mladšího spolužáka z koleje, a potom pokračoval v prohlížení košťat.
"To myslíš vážně?" zašklebil se, když famfrpálem nepolíbený Preston promluvil a Tarenovi se na rty div nevměstnala poznámka, že nečekal, že má tak dobrý smysl pro humor, dokud ke chlapci nestočil hlavu a nedošlo mu, že to myslel smrtelně vážně. Nevěřícně se na něho podíval, než se podíval zpět na Zameták 3. "Tohle koště bych nekoupil ani svým skřítkům," odpověděl pohoršeně a zvedl oči o pár příček výš, kde byl vystaven nejnovější Nimbus.
Na otázku ale neodpověděl, protože kdyby si nové koště nechtěl koupit, asi by tu neztrácel čas, což mohlo Prestonovi dojít, když byl z toho Havraspáru. Co však Tarenovi mnohem víc vrtalo v hlavě, byl fakt, co on tu dělá... přehled o svých spolužácích si snažil udržovat víceméně z principu a i kdyby se o to nesnažil, rozhodně by věděl o tom, že Preston Powell nikdy nefiguroval na soupisce havraspárského famfrpálového týmu. "Rozhodl ses přidat do týmu?" zeptal se po chvíli uvažování poměrně normálně hlasem, jenž byl zastíněn hned následnou jízlivou poznámkou, "ale tam už je dávno plno, sis nevšiml?" pozvedl k němu obočí a nakonec se otočil směrem k prodavačovi.
"Otec mi dovolil koupit si nové koště, rozhoduju se mezi Tardisem a posledním Nimbusem. Samozřejmě Tardis je několikrát dražší než Nimbus, ale když už se otec nabídl, tak proč toho nevyužít," pokrčil vypočítavě rameny rozhodnutý z Jarenovy štědrosti vytřískat co nejvíc, což bylo trochu paradoxní, když svého druhého syna Jaren vyhnal z domu a nedal mu ani minci. Taren si toho byl samozřejmě velmi dobře vědom a věděl, že pokud by se ve škole ukázal z Tardisem, Darrelovi by to určitě neuniklo.
"A taky si chci koupit nové rukavice a brýle. Co ty? Předpokládám, že ty sis Nimbus vybrat nepřišel," podíval se na něho značně kritickým pohledem a ušklíbl se.

_________________

"Jo. Asi," Preston svraštil obočí snažíc se přijít na to, co udělal špatně, protože koště, na které ukázal očividně nebylo dobré. Jemu by bohatě stačilo, ale podle Tarena očividně ne. "Co je na něm tak špatného?" neodpustil si ještě rychlou otázku než pohlédl i na košťata jiná a dost možná mu to došlo.
Další otázka přišla Prestonovi celkem vtipná, protože on se sotva na koštěti udržel. Hold ten talent na to měl Peter, on sám se zas mohl chlubit talentem na lektvary a bohatě mu to stačilo, a také byl plně spokojen. "Náhradníci se hodí vždycky, ne?" pozvedl tázavě obočí, protože si byl jistý, že něco takového ve famfrpálových týmech taky figuruje, i když by za to ruku do ohně nedal. "Ale ne, nehodlám se přidávat. Mám pocit, že by mě ani nevzali," dodal s pokrčením ramen, protože pochyboval o tom, že by brali do týmu někoho, kdo vydrží na koštěti sotva pár vteřin. A že pak z něho Preston padal jako brambora. Některým to sice připadalo celkem vtipné, ale i tak si to dokázal odpustit, raději. "Brácha bude mít narozeniny a ten famfrpál hraje, za Zmijozel. Chtěl jsem mu dát nějaký pěkný dárek. Třeba rukavice nebo brýle, to se mu bude hodit a mohlo by se mu to i líbit!" Rozzářil se Preston nadšeně a podobně jako Taren i on stočil pohled k prodavači.
Informace o tom, že se Taren chystá koupit Tardis a nebo nejnovější Nimbus, Prestona udivila. Hlavně si vůbec nebyl jistý, jaký je v těch košťatech rozdíl, krom ceny, tedy. Všechno mu to připadalo tak trochu stejný, až na cenu a firmu.
"Ty se chystáš vrátit se do týmu? Letos se nám celkem dařilo, viď? Jen škoda toho finále, takový kousek!" Preston rozhodně nevinil Summer z toho, že zlatonku nechytila. Hold neměla takové štěstí, stávalo se. Nepochyboval však o tom, že se jim bude zase dařit, protože jejich hráči byli šikovní. I když dost za to mohl kapitán, který měl být letos jiný. "Možná Peterovi koupím i nějakou figurku. Mám pocit, že to sbírá.. Nebo sbíral. Co by udělalo radost tobě?" zeptal se se zájmem, protože každý nápad byl přeci dobrý, ne? Měl však pocit, že většina Tarenových nápadů bude drahá což znamenalo, že to bude stejně k ničemu. Na druhou stranu ho klidně mohl překvapit, a tak se na staršího spolukolejníka váhavě pousmál.

_________________

Taren se na Prestona zamyšleně podíval, protože až teď mu očividně došlo, že se ten kluk v košťatech a možná i v dalších věcech pro famfrpál vůbec nevyzná. Na vteřinu zvažoval, zda se má s takovým člověkem zdržovat a vše mu vysvětlovat, nakonec k tomu ale z nepochopitelných důvodů svolil a s přísným výrazem kývl bradou směrem k tomu Zametáku.
"Není na něm nic špatného, ale proč by sis kupoval koště, které vyšlo v roce 39, když od té doby se na trh dostalo několik dalších a mnohem, mnohem lepších košťat?" pozvedl ke chlapci tázavě obočí, zda mu na to dokáže nějak logicky odpovědět. "I kdybys měl problém s cenou, některá košťata se dají sehnat v bazaru za nižší cenu... a já si třeba myslím, že je lepší si připlatit a koupit si kvalitní věc, než vrazit málo peněz do něčeho, co nebude fungovat nebo to funguje špatně. Obzvláště u koštěte, na které na sedneš a vlastně mu tím svěřuješ svůj život," rozpovídal se dost překvapivě a dokonce i on se v duchu zarazil, zda nekecá až moc, ale pokud se bavili o famfrpále, nebylo to naštěstí nic divného. Taren si udržoval přehled ve spoustě věcech, ale famfrpál ho navíc bavil.
"Ve Zmijozelu určitě," ušklíbl se pobaveně, protože měl v paměti, že ze Zmijozelu snad hráči padali nejvíc a hlavně mu před očima vyvstala tvář Flanna.
Když mu potom Preston sdělil důvod své návštěvy, Taren zamyšleně přikývl. Teď už mu to začínalo dávat smysl, takže nic nedodával. Jeho bratra moc neznal, pravděpodobně od vidění a ani teď si jeho tvář nedokázal stoprocentně vybavit, ačkoli byla určitě dost podobná té Prestonově.
"Dařilo se nám?" zopakoval po něm trochu nevěřícně. "Vždyť jsme nevyhráli." Absolutně nechápal, kdo prohru s Nebelvírem mohl brát jako úspěch. U všech druidů, ten kluk byl vážně lehce mimo. Ale aby se vrátil zpět k té důležité části otázky... "Chystám. Ale je očividné, že v našem týmu panuje docela velká protekce, takže doufám, že se to teď zlepší, když dostal kapitánskou pásku konečně někdo normální," nebral si ani trochu servítky, protože to bylo očividné. Byl mnohem lepší než Summer Morganová. Věděli to všichni. A Gweeny, která teď byla kapitánkou, také byla mladší než předešlí kapitáni, což Tarenovi dávalo možnost na ní trochu zatlačit a to místo si zkrátka zařídit. Ano, prostě teď cítil svou šanci a proto byl tady - aby se na to připravil.
Co ho však vytrhlo z nenávistných myšlenek a na chvilku ho to fakt zarazilp, byla Prestonova otázka. Nikdo se ho jen tak neptal na to, co se mu líbí, co má rád... Tarenův názor většinou nikoho nezajímal, proto ho také ostatně všem cpal. Chvíli zůstal konsternovaně stát na svém místě a přemýšlel.
"No..." začal pomalu odlišným tónem, než obvykle mluvil, a přešel pomalu k těm figurkám, které byly vystavené na speciální poličce, "tohle vypadá úžasně, nemyslíš?" Jo. Fakt takhle promluvil. A ukázal rukou na malý model famfrpálového bradavického hřiště, na kterém lítali hráči Nebelvíru a Zmijozelu. Bylo to fakt jako opravdové.

_________________

Tu informaci o tom kdy koště vyšlo si Preston vyposlechl se svraštěným obočím. Chápal, že od té doby se košťata musela mnohem zlepšit, ale přeci nebylo nic špatného na tom, že bylo vyrobeno už hodně dávno, ne? Navíc to zas tak dávno nebylo. "Jo, to potom chápu. Kdybych chtěl tedy koupit nějaké lepší koště, ale zas aby to bylo nějak tak cenově dostupné i pro mě, jaké by jsi mi doporučil? Kdybych totiž vysomroval něco od dědečků a dalších příbuzných, nějaké bych si dovolit i mohl. Bazarové, samozřejmě, a taky by nebylo pro mě, ale pro Petříka. Jemu by to určitě nevadilo a nějaké by se mu taky hodilo, když se tomu chce věnovat i dál," zamyslel se po chvíli. Napadl ho totiž skvělý nápad - kdyby všem řekl, že chce k narozeninám peníze místo nějakých blbostí, na které byl už většinou veliký, na nějaké by našetřit mohl! A on chtěl svému bratříčkovi opravdu udělat radost, protože si to zasloužil.
"Já si myslím, že všude. Je ale pravda, že ve Zmijozelu jich je zapotřebí opravdu hodně," pokýval souhlasně hlavou a dokonce se na Tarena i usmál. Když dal všechny předsudky, které ohledně Tarena měl, stranou, nebyl ten kluk vlastně zase tak špatný. Nejspíš.
"Jo, ale vem si, že jsme se po tolika letech dostali aspoň do boje o první místo. To jako úspěch beru," krčil rameny, protože to přeci byla pravda, ne? "Ono už se ví, kdo jí má?" optal se zvědavě, protože tohle šlo tak trochu zcela mimo něj a vůbec si nebyl jistý, jestli se to vědělo už ve škole či se to dozvěděli jen ti, kteří hráli ten famfrpál. I když Prestona famfrpál zas tak moc nebavil, co se týkalo hráčů hlavně jejich družstva, snažil se aspoň trochu udržovat přehled, aby nebyl za úplného trotla. Což byl stejně, no. "Ale pro tebe určitě nebude problém se tam dostat. Jsi šikovný a jde ti to." Tohle Preston myslel vážně, protože si pamatoval na dobu, kdy Taren hrál a opravdu mu to šlo dobře. Byl jedním z těch lepších, takže byla škoda, že letos v týmu nebyl.
Preston společně s Tarenem popošel k vyhraněné poličce pro figuríny a zahleděl se na to famfrpálové hřiště, které mu Taren ukázal. "Vypadá to vážně úžasně," kývl hlavou na souhlas a pousmál se. Cena už však tak úžasná nebyla a Preston si moc dobře uvědomoval, že kdyby koupil tohle hřišťátko, nezbylo by mu na cokoliv dalšího. "Máš opravdu skvělé nápady, Tarene. To by se Peterovi určitě moc líbilo," pozvedl koutky úst do dalšího úsměvu a pohled odtrhl od toho hřiště, aby si prohlédl i ty další figurky.

_________________

"Záleží, co znamená pojem dostupné i pro mě..." podíval se na Prestona zamyšleně, protože sice si myslel, že ten kluk bude chudák a doma mu nemůžou koupit ani značkové oblečení, minimálně ne to, ve kterém chodil oblékán Taren, ale zase rozhodně nemohl mít představu o tom, zda si může dovolit koupit koště za sto galeonů nebo za tisíc galeonů.
"Pokud bych si musel vybrat z těch levných košťat, asi bych si koupil Kometu - sto čtyřicítku nebo sto osmdesátku, tam už se to v té ceně moc neliší a ta sto osmdesátka je beztak vylepšená hlavně vzhledově. Létal na ní můj dědeček, dokud nevyšel první Nimbus a nemohl si to koště vynachválit, ale já na tom v životě neseděl," protože by si na nic takového dobrovolně nesedl, samozřejmě. Ale jak řekl, pokud by si musel vybrat... ale netušil, zda i tahle cena nebude pro Prestona příliš vysoká. Přeci jenom Taren si vůbec nedokázal představit poměry normálních kouzelnických rodin.
"No a k čemu nám to bylo, když jsme beztak nevyhráli? Příští rok na to už všichni zapomenou a budou si pamatovat jenom Nebelvír," zamračil se pesimisticky a otočil se směrem k nabídce rukavic, které si chtěl také pořídit. Probíral se jimi, sem tam si nějaké vyzkoušel a občas zvedl zrak ke svému spolužákovi vedle. Nevěděl, zda se tak mile choval normálně, nebo měl z Tarena respekt, či co to vůbec bylo, ale Taren se párkrát přistihl, že si Prestona zamyšleně prohlíží a snaží se zjistit, co si ten kluk ve skutečnosti myslí.
"McGrathová, ne? I když, ani tady bych se nedivil, kdyby to byla protekce. Vždyť má ve sboru tu svou ztřeštěnou babku, ta za ní určitě někde orodovala," odfrkl si a odložil vybrané rukavice na pult k prodavači, který se chlapcům naštěstí do rozhovoru nevměšoval, což Taren dokázal jedině ocenit.
Prestonova (upřímná?) slova o tom, že nebude mít problém se do týmu dostat, Taren přešel trochu zaraženým pohledem a pochybovačným úšklebkem. "Když myslíš," okomentoval tiše tu nevídanou chválu na svou osobu, které se mu tak otevřeně snad v životě nedostalo, ale navenek ho to ani na chvíli nerozhodilo. Ani se nečervenal, nebo něco podobného, pouze v něm nezdravě rychle stouply další sympatie k tomu klukovi, protože Taren si začínal uvědomovat, že s takovou laskavou povahou bude určitě snadno ovladatelný. A ovladatelný se u Tarena rovnou rovnalo zneužitelnému.
Možná i z toho důvodu udělal vzápětí věc, kterou v životě neudělal.
"Kolik ti chybí?" zeptal se polohlasem, když viděl, že si Preston kontroloval cenu. Bylo mu ukradené, že by se mohl cítit jako žebrák, hlavní snad bylo, že ten miniaturní stadión bude mít, ne? A že bude Tarenovi dlužit laskavost, což se docela hodilo. Navíc měl peníze Jarena a těch bylo tolik, že nevěděl, co s nimi. Proč by se o ně nemohl podělit, když chtěl na Prestona zapůsobit. Ačkoli na to možná šel špatným způsobem...
"Co zajímá tebe, když famfrpál očividně ne?" zeptal se potom, když se přesunul o kousek vedle a zadíval se na letecké brýle.

_________________

Preston se zamyšleně poškrábal na hlavě, protože si sám nebyl jistý, kolik by v případě potřeby vyprosil od příbuzných. Kdyby to měl platit celé sám, dost možná by si mohl dovolit ten zameták tři, co se mu tak líbil, ale Peterovi by tím očividně moc radosti neudělal. "To záleží," pokrčil nakonec rameny a pousmál se. "Ale na to sto osmdesátku bych dost možná mít mohl," dodal pak zamyšleně, protože i když to tak nevypadalo, oni měli peněz celkem dost, jen se vráželi do trochu nepraktických a hlavně nepotřebných věcí. A taky do oprav jejich dodávky, která už si toho pamatovala celkem dost. A když se to vzalo kolem a kolem, mohl klidně koupit to bazarové koště, na to by pak měl určitě.
"Já si myslím, že takový převrat nikdo nečekal, takže si to bude pamatovat spousta lidí. A příště se nám bude dařit určitě lépe." Ne, Prestonovi stále nevadilo, že famfrpálový pohár prohráli, i když byla pravda, že ho své koleji opravdu moc přál. Ale zase se mohli pyšnit tím školním. To bylo přeci také pozitivní! "Jo? Tak to pak budu muset Gweeny pogratulovat," kývl hlavou a na Tarena se mile pousmál. Že by to byla protekce, to se Prestonovi opravdu moc nezdálo, protože Gweeny byla dobrá, famfrpál jí šel a v týmu byla dlouho, takže to podle něho byla dobrá volba. A co, že měla babičku ve sboru. "Je to možný, ale McGrathová je opravdu šikovná, vybojovala si to sama," zahuhlal pak a mrkl se po rukavicích, které si zkoušel Taren. Stále si totiž nebyl jist, co by udělalo jeho bratrovi větší radost, no.
"Já to vím." Řekl Preston rozhodně a na Tarena se znovu pousmál. Věděl, že mu famfrpál jde a byla jen škoda, že tentokrát v týmu nebyl. Ne že by letošní sestava byla špatná, dobojovali se až do finále, ale podle něho tomu stále něco chybělo. Ne že by přišel na to co, famfrpál šel stále tak trochu mimo něj. Ale talent poznal, když ho viděl.
Preston zamyšleně nakrčil obočí, když počítal kolik mu chybí do toho modelu. "No, na ten model hřiště mám, ale už by mi nezbylo na ty rukavice," zahuhlal nakonec s pokrčením ramen. V tomhle případě tak nezbylo jiné rozhodnutí než koupit něco praktického, to totiž bylo mnohem lepší než koupit model hřiště, který by si Peter jen někam vystavil a nic s tím nemohl dělat.
"Lektvary! A taky knihy, opravdu rád trávím čas v knihovně," mrkl po Tarenovi, protože tohle byla přeci od něj pěkná otázka a navíc to vypadalo, že se o něho Taren zajímá a to přišlo Prestonovi milé. "Taky mě baví bylinkářství." Dodal ještě rychle s dalším úsměvem, a pak už sám mrkl po nějakých brýlích. "A co baví tebe, krom toho famfrpálu?" Protože ta otázka se prostě nabízela, a i když si to Preston nechtěl zas tak přiznávat, celkem ho to i zajímalo.

_________________

Taren neměl k Prestonovům slovům co víc říct, protože, co se týkalo koupě nového koštěte, tam to záleželo čistě na něm a na finanční schopnosti Powellových, o famfrpále už toho bylo řečeno dost a Taren by to fakt neoznačil za převrat, ale nechtěl se s Prestonem dohadovat, jelikož na to neměl náladu a až do této chvíle vedli docela normální rozhovor.
"To ji určitě pogratuluj," ušklíbl se Taren, protože, ačkoli vlastně nebyl hlavním členem týmu, tím základním kamenem, a doposud spíše zahříval lavičku, vždycky myslel na to, že by chtěl být kapitánem on. Nejen, že mu imponoval ten pocit moci a vyššího postavení, taky nepochyboval o tom, že pod jeho vedením by se tým výrazně zvedl a dosáhl úspěchů, o kterých se mu teď mohlo pouze zdát. Jenže to bylo dost těžké, když si o novém kapitánovi rozhodovali sami hráči a ti to vždy dali spíš svému neschopnému kamarádičkovi než člověku, co by s tím dokázal správně naložit.
Když se potom dostali zpět k modelu hřiště a Taren si všiml, že Preston přemýšlí nad cenou a nad penězi, nabídl svou nabídku a ani přitom nemrkl. Taren byl hodně materiální typ a pravděpodobně by v životě žádnému chudšímu peníze nedal, dokonce by nehodil ani penci nějakému bezdomovci na ulici, i když by měl pencí plné kapsy, ale tohle nebyly jeho peníze. Jaren mu dal kapesné, shodou okolností i Darrelovo a proč toho nevyužít?
"Tak já ti koupím rukavice, taky si jedny beru. Tyhle jsou nejlepší, jsou z dračí kůže a skoro se ti v nich nepotí ruka," podal jedny Prestonovi, ať si rukavice prohlédne a sám jedny položil na pult.
Zamyšleně pokýval hlavou, lektvary i bylinkářství schvaloval, nad knihou občas taky rád strávil čas, ale nic k tomu neříkal kromě toho, že se pokusil o menší úsměv, který u Tarena působil tak nepřirozeně, že to vypadalo, jako kdyby mu sluníčko svítilo do tváře.
"Politika," odpověděl bez většího rozmýšlení, protože se netajil tím, že chce být ministrem kouzel. Za tímhle si tvrdě šel a nehodlal slevit, dokud toho nedosáhne. Samozřejmě tu bylo i spoustu dalších zájmů, především těch introvertních, protože Taren se musel naučit trávit čas sám, když si žádné kamarády nenašel a doma, když byl menší, se mu rodiče také závratně nevěnovali, ale to už nerozváděl, protože se zezadu obchodu vyloupl prodavač a vzal nákup, aby ho sečetl. Ať už si Preston nechal koupit rukavice, nebo ne, Taren s kamenným výrazem částku zaplatil a nechal si vše úhledně zabalit (případně rukavice pro Prestona zvlášť) a potom se otočil směrem ke svému spolužákovi.
"Tak doufám, že se bude ten dárek tvému bratrovi líbit. Předpokládám, že se uvidíme v Bradavicích," prohodil tak konverzačně a zdvořile přikývl, než pevně chytl balíček a vykráčel ven na ulici, aby zamířil ještě do jednoho obchodu a pak už domů, kde měl sraz po dlouhých měsících se svou labilní sestrou.

>>

_________________

108. HD

<<
Liam už byl velký kluk, takže dostal od tatínka nějaké peníze, aby si sám šel vybrat nějakého mazlíčka - zbytek nákupů s ním Keilan obstaral, takže si Lee rozhodně nemohl stěžovat, že by se mu táta nevěnoval. To spíš matka na něj zvysoka kašlala a ztrácela o syna zájem čím dál tím víc. Jenže on se tím ani moc netrápil - mezi tátovou novou rodinou se měl beztak daleko lépe, než se kdy měl doma, u chladné a nepřístupné matky, která jej akorát drezurovala.
Teď právě si užíval volnosti, kterou mu táta dopřával, a pocitu, že už je veliký a může jít nakupovat sám. Mířil neomylně rovnou do obchodu se zvířaty, aby si nějaké vybral, ale nakonec tam nedošel - jeho kroky totiž vedly kolem obchodu s famfrpálovými potřebami a Liam měl tu smůlu, že byl docela zvídavé dítě. Nebyl sportovně založený a doma famfrpálu prakticky nikdo neholdoval... ale možná právě proto ten sport vzbuzoval jeho pozornost. Možná, že by mohl být první z rodiny, kdo se mu bude věnovat. Alespoň ve škole, v kolejním týmu. Sice se nepovažoval za sportovně nadaného, ale kdo ví - na koštěti ještě nikdy neseděl a neměl šanci objevit případný skrytý talent.
Pod návalem zvědavosti jednoduše zamířil k Prvotřídním potřebám pro famfrpál, vzal za kliku a o chvilku později už se rozhlížel uvnitř obchodu, maje oči navrch hlavy. Byla tu spousta zajímavých věcí... a hlavně košťata. Liam se v košťatech prakticky vůbec nevyznal, ale to neznamenalo, že by to tak chtěl nechat - chtěl se o nich něco dozvědět, takže se zvědavě posunul k vystaveným smetákům a střídavě obdivoval košťata a četl si k nim letáčky, popisující konkrétní košťata, jejich letové vlastnosti, a tak dále, a tak dále. Kupodivu to bylo vážně zajímavé a Lee už se moc těšil, až se na koštěti ve škole poprvé proletí.

_________________

<<<

Prázdniny utíkaly jako voda a pomalu se blížilo září, což pro mě znamenalo odjezd do školy čar a kouzel. Už jsem se nemohla dočkat, až prvního budu nasedat do vlaku. Nejvíc ze všeho jsem se těšila na to zařazování, protože jsem byla zvědavá, v jaké koleji nakonec skončím. A stále jsem si přála, aby to byla kolej, které tak trochu vládl můj strýček. To by byla přeci sranda, ne?
Tentokrát jsem se na Příčnou vydala sama. Maminka mi to sice zprvu rozmlouvala, ale já už přeci byla veliká! A navíc jsem měla i svou hůlku, ne že bych uměla kouzlit. Jenže tatínek čas neměl, Sawyer vytáhl paty z domu velice brzy, protože měl sraz se svou přítelkyní a Teva lítala někde po kamarádkách. Tím pádem to znamenalo, že musím buďto sama a nebo s maminkou, která však měla na starosti Camerona, který byl zrovna nemocný, a tak se mnou nemohla.
Ještě jsem tak úplně nevěděla kam se podívám. V plánu toho bylo hodně, když jsem dostala penízky a měla jsem volnost. Chvíli jsem i přemýšlela o tom, že bych se zastavila v Mžourově pro nějaké nové žrádlo pro pana Ťapku. Ten měl jet do Bradavic totiž se mnou. To sice ještě nevěděl, ale v nejbližší době se to měl dozvědět. Nechtěla jsem mu to však sdělovat dřív než ten den odjezdu nastane. Ten prašivý kocour byl totiž až moc vychytralý a já tak trochu tušila, že by se u nás neobjevil do té doby, než bych odjela.
Do famfrpálových potřeb jsem vešla z toho důvodu, že to byl jediný krámek, ve kterém jsem ještě nebyla nakoupit si věci do prvního ročníku. Své vlastní koště jsem sice mít nesměla, ale rukavice a brýle jsem potřebovala.
"Brý den," zašvitořila jsem i hned slušně, protože já přeci slušná byla, a pohodila jsem modrými vlasy. Vážně bylo mít super strýčka zase doma, protože jsem tak mohla mít modré vlasy skoro pořád. "Přemýšlíš, které koště si pořídit?" vybafla jsem na klučinu, který mohl a nemusel být budoucí prvák, ale v obchodě moc lidí nebylo a já byla většinu času otravné stvoření. Já se v košťatech vyznala celkem dobře, Shona mi nejednou dávala dlouhou přednášku jaké koště je nejlepší a proč, které zas ne a které by mi doporučila ze všeho nejvíce. Já však nebyla člověk, kterého by tenhle sport nějakým způsobem chytl a navíc jsem vůbec netíhla k famfrpálu. Mít doma však profesionální famfrpálistku bylo něco, ne že ne. "S tím ti klidně můžu poradit." Dodala jsem proto odhodlaně, protože ten klučina nevypadal zrovna dvakrát jako někdo, kdo by v košťatech měl přehled. A já radila ráda, sice ne vždy dobře, ale sranda občas musela bejt, ne?

_________________

Liam se zrovna začetl do jednoho z letáčků, které byly k nalezení u jednotlivých modelů košťat, takže nebylo divu, že sebou poplašeně trhnul, když se kdesi u něj ozval neznámý dívčí hlas. Ohlédl se přes rameno a překvapeně zamrkal - ta holka měla modré vlasy! Že by byla metamorfomág? Těch přece tolik nebylo... Jenom u nich v rodině byli rovnou dva. A v širším příbuzenstvu určitě ještě víc.
„Ne, nepřemýšlím,“ zavrtěl Lee hlavou. „Moc se v košťatech nevyznám, tak si tu o nich čtu,“ přiznal a poukázal na letáčky. „Do Bradavic stejně ještě nemůžu mít vlastní koště a ani nevím, jestli mi to létání půjde, nikdy jsem na koštěti neseděl.“ Ne, Liam neměl problém přiznat, že je v tomhle směru naprosto nezkušený. Nebylo to nic divného - spousta dětí prý před první hodinou létání na koštěti nikdy neseděla. „Děkuju, ale poradit teda zatím nepotřebuju. Ty se v košťatech vyznáš?“ zeptal se se zájmem a povytáhl přitom obočí, přičemž očima sklouzl po Harlee od hlavy k patě.
„Poslyš, můžu se tě na něco zeptat?“ odhodlal se po chvilce, protože ho ta otázka přímo svrběla na jazyku. „Ty jsi metamorfomág, že máš modré vlasy?“ prohodil zvědavě.

_________________