<<

Alec se na setkání s Lenny těšil, byla to příležitost si konečně jednou pořádně popovídat. Ne jen na chvíli u stolu v práci, ale prostě si zajít na kafe a říct si věci, které se úplně… nehodilo uspěchat. Nebo tak něco. Nicméně ty plány byly trochu překaženy faktem, že Eleanor se rozhodla přibrat svou mladší sestru. Tedy, nebylo to tak, že by to Alexanderovi přímo vadilo, ale přece jenom to bylo trochu omezující. A mezi nimi těch omezení bylo už dost, bylo načase, aby měli možnost se k sobě chovat jako normální přátelé. Rozhodl se však, že s sebou vezme synovce, aby se mezi sebou děti nějak zabavily. Bratr se švagrovou neprotestovali, a tak s Jamiem a Mattym mířili na Příčnou ulici, kde měli sraz s Lenny a Teagan.
„Nazdar, slečny,“ usmál se Alec na ty dvě, jakmile k nim společně se synovci došel. Ti se oba tvářili trochu nejistě, nicméně Lenny pozdravili oba s úsměvem, Teagan s o trochu menším. „Nečekáte dlouho, že ne?“ ujistil se následně, ačkoliv věděl, že jdou včas. Ostatně jako vždy, on prostě nedochvilný nebyl. „Tak můžeme dovnitř?“ kývnul hlavou ke dveřím a Jamie se aktivně hnal, aby dveře dámám podržel. Matty bráškovi šel hned pomoct, aby ho ty dveře náhodou nesmetly.

_________________

Jakmile Lenny uviděla v davu lidí blížícího se Aleca, na tváři jí vykvetl úsměv. Byla totiž ráda, že jim konečně vyšel čas na to, aby se prostě jen tak sešli, jako to kamarádi dělávají. V práci nebo při výměnně služeb sice nějaké to slovo prohodili, ale nikdy neměli čas na to, aby si řekli něco závažnějšího. Eleanor při té myšlence kdovíproč sklouzla pohledem k Teagan, která se netvářila zrovna dvakrát nadšeně, radost z korunky už jí očividně přešla.
"Zdárek, drahocenní pánové," mrkla na Aleca pobaveně, a pak věnovala široký úsměv i jeho synovcům. Chvíli sice musela přemýšlet o tom, který je který, ale na to naštěstí brzy přišla. Snad. "Nečekáme, před chvíli jsme sem dorazily," mávla Ellie ledabyle rukou, zatímco tou druhou zmáčkla Teagan rameno. Ta už se totiž nadechovala k tomu, že jim vyčte, že jdou pozdě a mnoho dalších věcí, ale náhlá bolest v rameni jí umlčela. "Děkujeme, pánové," mrkla na kluky, pobaveně se uchechtla a popostrčila princeznu, aby vešla dovnitř. Té se tam zrovna dvakrát nechtělo, ale poslušně nakonec vkročila s nosánkem pěkně nahoru. Lenny vůbec netušila, co to do Teagan vjelo, a tak se na kluky omluvně pousmála, načež radši taky vkročila dovnitř, aby kluci nemuseli ty dveře držet tak dlouho. "Tak co si dáte, pánové? Za to milé gesto vás na tu zmrzlinu zvu," broukla a mrkla po Alecovi, aby tím dala najevo, že jeho taky. Peněz měla totiž sebou až moc, a i když plánovala po téhle schůzce ještě nějaké nákupy, pár kopečků zmrzliny jí fakt nevytrhne. Teagan se na to celé nadšeně moc netvářila, ale prozatím mlčela.

_________________

„Výborně, to rád slyším,“ pousmál se Alexander, když ho Lenny ujistila, že nejdou pozdě, a sklouzl přitom k její sestře, která vypadala, že se chystala protestovat, ale byla umlčena. Konejšivě se na mladou slečnu pousmál, no a pak mohli vejít dovnitř za galantní pomoci dvou mládenců, které Alec pochvalně pohladil po vláscích. Naštěstí byli ještě ve věku, kdy jim takové gesto nevadilo, naopak se sami nad sebou zatvářili pyšně.
„My bychom chtěli pohár.“ „S vanilkovou zmrzlinou.“ „A spoustou ovoce.“ Inu, nejenom vzhledově si byli chlapci podobní. S trochou obav se podívali na strýčka, jestli toho náhodou neřekli moc, ale protože ten nevypadal nespokojeně (spíš pobaveně), obrátili se zase na Eleanor. Alec se mezitím porozhlédl kolem, načež kývl hlavou k jednomu většímu volnému stolu. „Co kdybychom poslali děti si sednout, a my to tu zatím vystojíme?“ navrhl následně. I když tu nebyla žádná dlouhá fronta, rozhodně bylo praktičtější, když se jim nebudou děti motat pod nohama, že. A minimálně o Matthewovi s Jamesem věděl, že když je pošle někam se posadit, budou tam v klidu čekat, než za nimi dorazí, neměli ve zvyku tropit neplechy.

_________________

Lenny se pobaveně uchechtla a přikývla. "Cokoliv si řeknete," mrkla pak na dvojčata, protože s jejich objednávkou neměla sebemenší problém. Naopak se jí líbilo, že k takové nezdravé věci si hezky poručí i něco zdravého. "A co si dáš ty?" stočila pohled ke své drahocenné sestřičce, která očividně přemýšlela nad tím, jaký by asi tak mohla být nejlepší. "Čokoládovou," zazněla pak její odpověď a dokonce k tomu přidala i menší úsměv. Ten však zmizel ve chvíli, kdy zaslechla Aleca, protože ona si rozhodně nechtěla jít sednout někam ke stolu s neznámými osobami. "To je dobrý nápad," přikývla Eleanor na jeho slova a Teagan, která jí sjela vražedným pohledem, věnovala úšklebek. "Támhle je volno, pohlídáte ten stůl, aby nám ho někdo nezabral?" zamrkala na dvojčata i svou sestru a bylo poznat, že ne nebere jako odpověď. A protože Tea věděla, že už u Ellie jeden vroubek za své chování má, nakonec jen přikývla, mrkla po klucích a vydala se k tomu stolu, ke kterému Eleanor ukazovala.
"Mám pocit, že se Teagan dostala do nějaké hodně předčasné puberty," broukla pobaveně, jakmile děti byly z doslechu a na Aleca se ušklíbla. Z vyprávění svých rodičů ale moc dobře věděla, že se v jejím věku chovala úplně stejně. "Tak povídej, jak se máš?" optala se pak zvědavě a zářivě se na něho usmála. Mohla si to sice nechat na chvíli, až budou v klidu sedět u stolu, ale bylo pravděpodobné, že je tam budou otravovat děti, tak si nějaké ty věci klidně mohli odbít ve frontě.
Teagan se poslušně posadila, chvíli probodávala svou sestru naštvaným pohledem, ale to jí nakonec přešlo. Na místo toho hleděla střídavě z jednoho kluka na druhého a přemýšlela přitom nad tím, o čem by se asi s takovými mrňaty měla bavit. "Těšíte se na zimu?" povytáhla nakonec tázavě obočí a nahodila menší úsměv. Počasí bylo celkem dobré téma k hovoru, ne?

_________________

Jamie s Mattym se na Lenny vděčně a zářivě usmáli, protože na ně byla milá a hodná a navíc byla hezká. Měli za to, že strýček si uměl dobře vybrat kamarády. Na rozdíl od Teagan neměli problém s tím, aby na dospělé počkali u stolu, i když zrovna oni dva by v té frontě stáli úplně v klidu, protože rozjívení nebyli. „Jasně, to zvládneme,“ přikývnul James a zatvářil se náramně důležitě. A pak se společně se svým dvojčetem poslušně vydal za Teagan, aby na tu chvíli pohlídali pevnost. U stolu se způsobně posadili a vůbec by jim nevadilo čekat v tichu, ale tak to zjevně zůstat nemělo. „Těšíme. Když je sníh, strejda s náma chodí hodně sáňkovat anebo stavíme sněhuláky,“ přikývl Matty a Jamie k tomu dodal: „A nejlepší jsou Vánoce. A ty máš ráda zimu?“ Oba kluci se zatvářili zvědavě a tázavě se na dívku zadívali.

Mezitím se Alec zadíval za odcházejícími dětmi a musel se pobaveně usmívat. „Zrovna jsem chtěl říct, že mi přišla nějaká nevrlá,“ odsouhlasil Lenny prohlášení ohledně Teagan. Tedy, ne že by ji vídal nějak často, ale z toho, co mu o ní Eleanor občas řekla, neměl pocit, že by byla nějak moc nafoukaná a nabručená. „Ale roste z ní krasavice, aspoň tvůj otec bude mít mezi kým vybírat, nápadníci se jí určitě jenom pohrnou,“ poznamenal s nadsázkou. Na její otázku pak pokrčil rameny a chtě nechtě se musel usmát. „Vlastně dobře. Tak dobře, jako už dlouho ne.“ Nechtěl to moc říkat nahlas. Přestože se s Eleanor v posledních letech bavili vlastně normálně, tohle bylo vlastně takové přiznání, že to bez ní moc dobré nebylo a trvalo dlouho, než se to srovnalo. Do myšlenek se mu vloudila hned Artemis a Alecovi na tváři vykvetl ještě širší úsměv. Následně se ovšem zatvářil nejistě, protože tušil, že ho Lenny zná natolik dobře, že si domyslí, že za tím úsměvem je něco/někdo víc. „A jak se daří tobě? Nikdo tě nezlobí?“ broukl následně, přičemž se krátce ohlédl ke stolu s dětmi. Naštěstí to tam vypadalo docela klidně.

_________________

Když se dali kluci do odpovědi na její otázku, Teagan trochu zpozorněla a opravdu je poslouchala. "Zima není špatná," přisvědčila Tea opatrně a na zabloudila pohledem ke své sestře, která se bavila s Alecem. "Ale já mám radši léto. Jezdíme vždycky někam k vodě a bývá to sranda," dodala pak s pokrčením ramen. Jí zima vyloženě nevadila, sníh byl fajn, ale na koulovačky jí člověk zase přímo neužil. Za to ve vodě blbla o sto šest a potápění jí opravdu hodně bavilo, zvlášť, když jí k té vodě vzala Lenny - s rodiči to bylo nic moc. "Ale jinak Vánoce jsou fakt fajn, vždycky se k nám sjede všechno příbuzenstvo a přinesou spoustu dárků," jo, to na těch Vánocích bylo nejlepší. Ty dárky, ne to, že u nich neustále někdo oxiduje - zrovna společenské večírky pro Teagan nic moc nebyly, i když tam mohla vytahovat své přenádherné šaty.

"No, asi jí dneska něco přelétlo přes nos. Jen jsem ještě nepřišla na to, co by to tak mohlo být," přiznala se zamračením a povzdychla si. S Teagan to bylo občas možná až moc složité, i když byla pravda, že s takovými rodiči, jaký měla, to ani nijak jinak moc nešlo. "No jo, je celá po mamince," broukla, pobaveně se uchechtla a věnovala Alecovi úšklebek. Až chvíli na to jí došlo, co to vlastně řekla, a tak pohled stočila k zemi a v duchu si za to vynadala. Bylo však jedině dobře, že Teagan byla podobná spíše své mámě, než otci. "Dokud nepřijdou na to, jak vybroušený jazýček má," tentokrát se pobaveně uchechtla a pohledem střelila po své sestře, které se očividně nálada zlepšila, protože se s dvojčaty normálně vybavovala. To brala Eleanor jako obrovský úspěch, takže se zase otočila na Aleca a věnovala mu úsměv, který jí na tváři následně zatrnul. Stejně tak jí píchlo u srdce, ale ten pocit zmizel stejně rychle, jako se objevil. Bylo totiž jedině dobře, že se má Alexander výborně, vždyť i ona se měla až moc dobře, jen se mu to bála říct... A když si všimla toho jeho úsměvu, bylo jí všechno jasné, ostatně jak by taky nemohlo být? Znala ho až moc dobře. "To ráda slyším, Alecu. A teď mi pověz, kdo to je?" povytáhla tázavě obočí, šťouchla ho loktem do žeber a pobaveně se zašklebila. Byla zvědavá na to, kdo si ukradl Alecovo srdce a byla ráda, že se to někomu podařilo. "Já.. se mám taky překvapivě dobře," odkývala mu pak a na chvíli myšlenkami zabloudila k Florencovi. Chyběl jí a moc jí mrzelo, že se teď několik dlouhých dnů neviděli. Tváře se jí při té myšlence zbarvily na chvíli do červena. "A nikdo mě nezlobí. Kdyby zlobil, už bys to dávno věděl," mrkla na něho pak a postoupila pár kroků vpřed, jak se fronta pohnula.

_________________

„To jo, v létě to je super,“ přikývl Matthew na souhlas a široce se usmál. Zima byla fajn, ale jenom když byl sníh. A ten moc často v Anglii nebýval. „A kde jste byli tenhle rok?“ zeptal se James zvědavě a loupnul pohledem k bráškovi. „Matty byl tohle léto často nemocnej, takže my jsme nikde nebyli,“ zamumlal Jamie trochu lítostivě, ale byla pravda, že víc mu to bylo líto kvůli bráškovi. On se vždycky dokázal nějak zabavit, případně ho vždycky zabavil někdo jiný. „Ale máma říkala, že si to příští rok vynahradíme,“ prohlásil Matt s úsměvem. Pravda, to ani jeden z nich ještě netušil, že jim přibyde sourozenec, takže na cestování moc času nebude. Nicméně to bylo ještě daleko. „My máme nejradši vánoční výzdobu, ale dárky jsou taky fajn.“ Inu, byli to skromně vychovaní hoši, co jiného říct?

„No, asi se stačí jenom špatně vyspat, jsem si jistý, že do zítřka to bude v pořádku,“ prohlásil Alexander přesvědčeně ohledně Teaganiny nálady, asi aby Lenny povzbudil, aby si z ní nedělala těžkou hlavu. Následně se pobaveně usmál a přikývl. „To víš, přece se jí nemohla jedna dcera povést více a druhá méně,“ mrkl Alec na Eleanor. Pak ovšem trochu ta sranda ustala, protože došlo k vážnějšímu tématu. Alec to moc nechtěl řešit takhle vestoje a v krátkosti, ale asi jim nic jiného nezbývalo. Navíc se jeho tušení ukázalo být správným a Lenny hned odhadla, co se mu honí myslí. Nebo spíš kdo. Ale tvářila se kupodivu docela pozitivně a Alecovi spadl ze srdce kámen, o kterém ani nevěděl, že ho tam má. Nebyl přece důvod, s Lenny byli už dávno jen přátelé. „Jsem tak čitelný?“ pousmál se rozpačitě a poškrábal se ve vlasech. „Jmenuje se Artemis… a myslím, že jsem ještě nepoznal nikoho hodnějšího,“ broukl s omluvným pohledem. Vůbec tím nechtěl říct, že by snad Lenny byla zlá, to vážně ne. Ale i taky byly obě slečny povahově odlišné a Artie byla… no, Artie. „Mám ji vážně rád,“ přiznal posléze. A protože Lenny pečlivě pozoroval, neuniklo mu to její začervenání. „Tak překvapivě dobře, hmmm?“ poškádlil ji a povytáhl u toho tázavě obočí. Vypadalo to, že si navzájem něco neříkali. Ale asi se nebylo čemu divit, s jejich historií.
„To doufám, že bys to mně, svému nejlepšímu příteli, řekla,“ zdůraznil Alec následně a vážně se na Lenny podíval. Pořád ji měl hodně rád, byla jedním z jeho nejbližších lidí, a opravdu nelibě by nesl, kdyby se nad něčím nebo někým trápila.
„Vypadá to, že si nakonec docela sedli, viď?“ nadhodil, jakmile se ocitli na řadě, a poté, co sdělil jejich požadavky obsluze, přičemž krátce kontrolně pohlédl ke stolu s dětmi. No, minimálně se tam nevraždili, to bylo pozitivní. „A samozřejmě je to pozvání na mě, trvám na tom.“

_________________

"S rodiči jsem byla v Thajsku, a pak mě brácha vzal do Zanzibaru," prohlásila Teagan pyšně a nahodila i úsměv. Jo, cestování jí bavilo, ale s rodiči si ho zase až tak moc neužila. To spíš bratr, nebo sestra, jí někam brali, pokud si na ní našli čas. Což občas museli, povinně, Tea si uměla vydupat takřka cokoliv. "A tak to je škoda. Ale třeba příští léto po tebe nebude tak ošklivé a někam pořádně vyrazíte. Máte rádi famfrpál?" povytáhla tázavě obočí a na chvíli pohledem střelila na ty dva dospěláky, kteří se ještě stále nedostali k pultu, aby jim jejich dobroty mohli objednat. Taková škoda! I když Teagan už nějak nevadilo sedět tu s těmi prcky. "Jojo, ta vánoční výzdoba je pěkná, ale dárky jsou dárky." Jak by taky mohla být Tea skromně vychovaná, když jí každý rozmazloval?

Lenny přikývla a pousmála se. Jo, i ona, když se špatně vyspala, byla nevrlá, očividně to měli v rodině. "Hmm, zítra už nemám volno, tak mi to může být vlastně jedno," broukla pak Eleanor s pokrčením ramen a natáhla se, aby lépe viděla na zmrzliny, kterých i přes množství lidí neubývalo, to bylo rozhodně fajn. "To je pravda," pobaveně se uchechtla, ale pak už tohle téma radši nerozebírala. Především z toho důvodu, že pak došlo na to vážnější téma, které bylo vlastně pro ně velice důležité.
"Ty? Vždycky jsi byl," mrkla na něho s menším úsměvem a přikývla. Pak už na něj ale jen zkoumavě hleděla a poslouchala. "Zasloužíš si to," rozhodně jí nevadilo, že Artemis označil za tu nejhodnější osobu, kterou zná, protože ona sama toho s hodností neměla zase tak moc společného. "To jsem ráda," broukla pak, potřásla hlavou a rukou ho šťouchla do žeber. Vážně byla ráda za to, že konečně našel někoho s kým ta budoucnost bude moci vypadat více slibně, než kdy s ní. "No.. jo, taky se s někým vídám, ale je to poněkud složité," zamračila se na chvíli při vzpomínce na Star. Samozřejmě moc dobře věděla, že se Flo bude rozvádět, jinak by s ním všechny kontakty přetrhala, ale přišlo jí, že se to až moc zbytečně protahuje. Vždyť šlo jen o jeden pitomý papír, a pokud s tím Stargazer souhlasila, proč už ho dávno nepodepsali?
Eleanor se líbilo, že o ní Alec tak stále pečoval a byla si jistá, že nikdy nepřestane. Což platilo i obráceně, protože Alexander byl pro ní ten nejbližší člověk a nikomu jinému nedůvěřovala natolik, jako je mu samotnému. "Vždyť tys věděl vždycky všechno jako první a taky vždycky znát budeš - to se nikdy nezmění." Pokud jim to tedy jejich začínající vztahy nějakým způsobem nepřekazí, ale Lenny věděla, že minimálně Florencovi by to nevyšlo - o Aleca přišla už jednou, po druhé to odmítala.
"Naštěstí jo, jsem za to fakt ráda," přiznala, protože se bála, že se Teagan předvede v tom nejhorším možném světla. Zatím to ale vypadalo, že se trojice celkem obstojně baví. "Jseš hroznej, víš o tom?" vyplázla na něho špičku jazyka, ale neprotestovala, protože věděla, že by jí to stejně nevyšlo.

_________________

Na to místopisné sdělení oba kluci jen přikývli, protože ani jeden z nich neměl tušení, kde se co nachází. Vlastně doteď ani zřejmě netušili, že nějaké země s takovým názvem existují. „Aha,“ broukl pak Jim a usmál se. Na Teaganinu otázku pak Matt přikývl, zatímco Jamie zakroutil hlavou. Famfrpál byla asi jediná věc, na které se neshodli, jinak to byla dvojčata se vším všudy. „Ale zatím se jen dívám,“ dodal Matthew, ačkoliv by si někdy rád vyzkoušel i samotné létání. Ovšem podle rodičů na to měl času dost. Každopádně to už Alec s Lenny byli na řadě a pak netrvalo dlouho, než se k nim vrátili.

„To bych nechtěl,“ prohlásil Alec teatrálně, když se dozvěděl, že zítra Lenny to volno už končí. Nicméně zase tak moc posmívat se nemohl, jeho to čekalo zase pozítří, a tak se jen usmál jako neviňátko. Však on se tam i těšil, byť ty chvíle, kdy do práce chodil hlavně proto, aby nemusel být doma sám, už taky pominuly.
„Ale doufám, že jenom pro tebe,“ uchechtl se, protože si většinou dával záležet na tom, aby nikdo nepoznal, co se mu honí hlavou. Jen u Lenny se tolik nehlídal. A teď to samozřejmě platilo i pro Artie, protože v její přítomnosti to zkrátka jinak nešlo. Stejně jako teď nešlo se nenaklonit k Lenny a krátce, ale pevně ji obejmout. „Však ty si to taky zasloužíš,“ broukl, a letmo ji líbl na čelo, jak se od ní odtahoval. Zatvářil se trochu starostlivě, když si všiml jejího zamračení. „Složité… o tom si povíme víc někdy později, ano?“ Samozřejmě by se rád zvědavě vyptával, ale teď na ně čekala zmrzlina a u stolu pak děti, před kterými jisté věci rozebírat nešlo. A i kdyby, rozhodně bude lepší, až na to budou mít klid.
„Tak se to vyvrbilo docela dobře, ze začátku jsem měl pocit, že nás má v úmyslu zabít alespoň pohledem,“ pokrčil Alec rameny ohledně Teagan, která se na začátku vážně netvářila zrovna přívětivě. Ale teď už to bylo zřejmě pryč, protože se na ni chlapci usmívali. „Já a hrozný? Vždycky,“ zazubil se pak Alec na Lenny, načež bylo na čase zaplatit objednávku a chopit se tácu, aby ti tři nemuseli už déle čekat. A minimálně kluci nad svým ovocným pohárem zajásali a pak už ani neměli potřebu promluvit, alespoň ne do té chvíle, než byl čas se rozloučit.

>>

_________________

Do zmrzlinářství Floreana Fortescuea toho dne zavítala návštěva, kterou by tam nejspíš neočekávala ani ona návštěva samotná. Na jedné z židlí před obchůdkem seděl napučený malý Fin, rozhlížel se kolem sebe pohledem výra vzbuzeného uprostřed dne salvou petard a uždiboval z kopečku mandlové zmrzliny, která byla naprosto vynikající, ale to by on v životě nepřiznal.
V posledních týdnech se Onniho život přeformoval dosti nevítaným způsobem a on na to reagoval přesně tak negativně, jak bylo lze očekávat. Snad proto ho matka dnes vyložila před zmrzlinářstvím a sama šla nabrat dech do Krucánků a kaňourů, protože seznamování s kouzelnickým světem bylo s jejím synem prostě..., náročné.
Eufemisticky řečeno.
A Onni výjimečně nejevil známky vzdoru, snad že mu studená zmrzlina připomněla studenou rodnou zemi a to bylo svým způsobem vítané. Nebo si dobře uvědomil, že mezi kouzelníky má podobnou životnost jako sněhová vločka v kremační peci a pro jednou držel pusu zavřenou. Jen mlčky propaloval pohledem kolemjdoucí postavy v hábitech a špičatých kloboucích, sem tam tiše zavrčel a doufal, že ho celý svět nechá pokojně si tu uždibovat zmrzlinu a nikdo se nepokusí s ním navázat bližší kontakt.