Na začátku rozhovoru byl Patrick veselý a měl chuť se s někým seznámit. Nicméně tyto pocity dívka naprosto uzemnila svou ironickou odpovědí. Po tom, co potkal příjemnou kouzelnici venku na ulici a teď tuhle dívku, uvědomil si, že kouzelníci zřejmě budou úplně stejní, jako obyčejní lidé (výraz mudlové ještě neznal). Nicméně si řekl, že nezkazí nic tím, když bude v rozhovoru pokračovat. Třeba se aspoň něco dozví. "No.. můj taťka je zatím v práci", o tom, kde pracuje, a že neumí kouzlit se raději nezmiňoval. "No a matka... ta někde cestuje", u ní zase vynechal tu informaci, že svou matku vlastně nikdy neviděl, protože hned po jeho narození rodinu opustila, nicméně to řekl s takovým odporem, že muselo být jasné, že ikdyby matku měl, tak ji moc v lásce nemá.
Po tom, co se dozvěděl, že budou ve stejném ročníku, se mu začal vracet elán, který zmizel po dívčiné první odpovědi. Nicméně se rozhodl si dávat větší pozor na to, co bude říkat, protože by se to mohlo projevit později ve škole. "Jsem na tom stejně", odpověděl a přidal hned další otázku: "Těšíš se? Nebo jsi raději doma?" Doufal, že by mohla říct třeba i dělší odpověď, než jen dvě slova. Nicméně počítal i s druhou variantou. Aby z dívky nevypadla krátká odpověď, tak se rozhodl o trochu dělší otázku a přidal k ní i kamarádský úsměv, aby pochopila, že to myslí dobře a může mu věřit. "Já nic o Bradavicích nevím, asi jen to, že nás mají rozřadit do nějakých kolejí nebo co. Nevíš co to je za koleje? K čemu to rozřazování vůbec slouží?"
Doufal, že se dívka rozpovídá a nebude otrávená jeho přítomností, a že se zároveň aspoň něco dozví, protože toho opravdu moc nevěděl. Při tom ale znejistil a přemýšlel, jestli to s tak dlouhou otázkou nepřehnal. Pár kamarádů, kteří málo mluví a stydí se (myslel si, že se dívka stydí) měl a věděl, že se na ně musí pomalu. Proto doufal, že se dívka nezvedne a neodejde, a že se s ním bude normálně bavit, protože on nikomu ublížit nechce a ani nikdy nikomu neublížil. Snad to nepodělám... znělo mu v hlavě

_________________

Pokývala hlavou pri jeho odpovedi na otázku, kde sú jeho rodičia. „A čo vlastne robia?“ položila mu ďalšiu otázku, hoci znela zľahka neprítomne. Vlastne mu ju položila len z toho dôvodu, aby rozprával ďalej a nenapadlo ho náhodou sa spýtať na to, čo robia jej rodičia. Rozhodne nemala v pláne rozprávať niečo o svojej rodine prvému človeku, ktorého tu stretla a pozná ho ledva tak 5 minút. A už vôbec nie to, čím sa jej rodina "živí". To by totiž nepochybne viedlo k ďalším otázkam a o to ona nemala absolútne žiaden záujem. Čo je vlastne jeden z dôvodov prečo sa rozhodla, že v škole sa nebude hneď každému predstavovať aj svojím priezviskom, pokiaľ to nebude z nejakého dôvodu nevyhnutné. Už tak bude stačiť, keď začujú jej priezvisko pri úvodnej ceremónií a nepochybovala, že ho podaktorí isto spoznajú. A tu ide nejaký narcizmus bokom, toto je proste holý fakt. Prakticky už teraz sa mohla pripravovať na nejaké tie otázky, hlavne od takých, ktorí majú v pláne sa v budúcnosti venovať kúzelným tvorom čo nebodaj priamo drakom.
Vnútorne ju potešilo, že jej tušenie bolo správne, hoci navonok samozrejme nedávala absolútne nič najavo. Bolo fajn vedieť, že jej šiesty zmysel v niektorých prípadoch funguje tak ako má. Teda, že nejaký šiesty zmysel vôbec má. Pokrčila ľahostajne plecami a vložila si do úst ďalšiu lyžičku zmrzliny. „Asi sa skôr teším, hoci bude zvláštne byť tak dlho z domu.“ Jeden by mohol tlieskať, pretože práve zo seba dostala asi najdlhšiu vetu, ktorá však i tak toho veľa nezdieľala. I tak to ale bol celkom úspech, hoci jej záujem bol stále len taký...nijako, skôr až nútený. Čo v podstate aj bol, pretože Morg bola momentálne nútená okolnosťami zostať v nedobrovoľnom kontakte s tým ryšavcom. Nezabúdala preto samozrejme neustále pohľadom tekať za neho, či náhodou neobjaví svoju matku aj s jej výrazom nazúrenej sane. Zatiaľ ale stále nič a Morrígan začala zľahka uvažovať nad tým, že možno by nakoniec aj brala, keby sa zjavila a ona tak mohla odísť. Stále totiž nedokázala v sebe nájsť nejaké, hoci len menšie nutkanie toho, aby začala o svoju spoločnosť prejavovať dobrovoľný záujem. Ten chalan jej jednoducho ani zďaleka nebol nijako sympatický, ani trochu. Aspoň teda zatiaľ, no silno pochybovala o tom, že by sa to malo v najbližších momentoch nejako zmeniť. A jeho priateľský úsmev tomu rozhodne nijako nenapomáhal.
Ryšavec ju chcel však zrejme skutočne dokopať k dlhšej odpovedi, keď sa jej spýtal na Bradavické rozdeľovanie do fakúlt. Zjavne však teda nepochádzal z kúzelníckej rodiny, pretože inak by takúto základnú vec vedel. Takže buď bol miešanec, ktorého kúzelnícky rodič opustil alebo bol muklorodený. Rozhodne by mu radšej priala tú prvú možnosť, pretože v týchto časoch byť muklorodeným nebola žiadna výhra. Ona to vlastne nebola výhra skoro asi nikdy, ale teraz to bolo zatiaľ najhoršie. Síce sa ona sama o momentálnu kúzelnícku politiku veľmi nezaujímala, je zrejmé, že jej neušli nejaké tie rozhovory medzi staršími doma. Rew predsa pracoval na ministerstve, takže mali v podstate informácie z prvej ruky. Z toho čo sama vypozorovala, jej rodina sa od týchto vecí viac-menej dištancovala, mali dosť vlastných starostí, ale rozhodne celú situáciu starostlivo sledovali.
Mierne potriasla hlavou, keď si uvedomila, že sa zasa stratila v myšlienkach a tým pádom tak trocha zabudla na svoju nedobrovoľnú spoločnosť pri stole. Jej zastretý pohľad sa vytratil a ona si premerala chalanovu tvár, načo sa nadýchla a spustila: „Fakulty v Bradaviciach sú štyri: Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Každá fakulta sa vyznačuje určitými vlastnosťami a podľa toho, ktorými z nich ty oplývaš ťa Múdry klobúk do jednej z nich pošle.“ Aspoň tak nejako jej to vysvetlil Ewan, keď sa ho na tieto veci pýtala. „K čomu to slúži, to už neviem,“ pokrčila opäť ľahostajne plecami. A v podstate jej to bolo tak trocha šuma fuk. Keď bude chcieť, nebude jej robiť väčší problém si to zistiť, ale teraz po tom akosi netúžila. Prebodla ho však pohľadom, pretože ju zaujímala trocha iná vec. Asi prvá vec, ktorá ju na ňom skutočne zaujímala. „Si miešanec alebo muklorodený?“ spýtala sa na rovinu, pretože nikdy nerada chodila okolo horúcej kaše. Veď načo sa zbytočne zdržiavať kecami okolo? Po celý čas ho prebodávala svojimi bledými očami, čím sa ho snažila neverbálne donútiť k tomu, aby jej odpovedal

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

"Můj taťka dělá v autoservisu.. on totiž no... neumí kouzlit." odpověděl na dívčinu otázku a o matce se raději nezmínil. Nejdříve chtěl tuto otázku o povolání rodičů opětovat, ale vzpomněl si na dívčinu reakci, když se ptal, kde rodiče má, takže mu nepřišlo vhodné se ptát dál na rodiče. Ještě by se mohla urazit. Doufal, že na něj nebude mít kvůli otcově původu nějaký horší názor. Nevěděl totiž, jak moc se řeší, jestli je z kouzelník z čistokrevného rodu, nebo jestli má v rodině obyčejné smrtelníky. Tak nějak doufal, že je to jedno, protože mu to skutečně jedno bylo. "Já se taky těším," odpověděl s jiskrami v očích a byl rád, že se dívka alespoň trochu rozpovídala.
Nicméně si nemohl nevšimnout toho, že dívka je celá znuděná a raději by byla kdekoliv jinde, než aby musela poslouchat otázky někoho, jako je on. Proto při vysvětlování, jak to je s kolejemi v Bradavicích, pouze přikyvoval a skoro ani neposlouchal, co mu holka říká, ikdyž to chtěl moc moc vědět. Nicméně si neodpustil otázku: "A ty chceš být v jaké koleji? Já si totiž myslím, že je to uplně jedno.. stejně nás musí naučit to samé ne?" A trochu nad tím zapřemýšlel, ikdyž nic nevykoumal, protože neměl vůbec tušení, co tyto koleje znamenají.
Když se ho dívka zeptala přímo na původ, začal být nervózní a něvěděl, jestli má jít s pravdou na povrch. Dívka mu přece o sobě moc neprozradila, tak proč by to měl dělat zrovna on? Nicméně se v něm objevil opět kamarádský duch, který ho přesvědčil, aby se dívce svěřil. Byla to nejjednodušší cesta, jak zjistit, jestli kouzelníci vidí rozdíl mezi čistokrevným a smíšeným původem. Začal mluvit potichu šeptem, ale snažil se to ze sebe dostat co nejrychleji, což mu celkem šlo, protože někdy mluvil tak rychle, že mu nešlo ani rozumět. "No.. nevím jak tomu říkáte. Můj taťka nekouzlí. Ale celý život se o mě stará a žiju s ním. V jeho rodině nebyl nikdy žádný kouzelník. Za to moje matka byla kouzelnice. Vlastně ještě je. Já vlastně nevím jestli žije, ona nás opustila po tom, co jsem se narodil, protože si myslela, že nebudu umět kouzlit. V její rodině bylo prý spousta kouzelníků, ale víc nevím, taťka o tom moc nemluví a nechci se ho moc ptát, abych ho neranil." Tuhle větu řekl tak rychle, že ani on sám nevěděl, jak to z něho mohlo všechno takhle vypadnout. A potom se zeptal ještě víc potichu, ale tentokrát pomalu a zřetelně: "Je v tom nějaký rozdíl, když něčí rodina umí kouzlit a někoho zase ne? Hážete je do jednoho pytle, nebo se na někoho díváte jiným pohledem?" Doufal, že mu dívka prozradí právě tu informaci, která by se mu asi nejvíc hodila do školy, protože zatím přišel do kontaktu pouze s dvěma dospělímy kouzelníky, kteří byli hodní (aspoň to tak vypadalo) a s ní, o které si neuměl udělat názor. Napadlo ho, že děti totiž to, odkud student pochází, mohou brát mnohem více vážněji.
To už mu v poháru nezbývala skoro žádná zmrzlina a tak se snažil jíst co nejpomaleji to šlo, aby se toho od dívky dozvěděl co nejvíce.

_________________

Lacey tak trochu nechápala proč tam to děvče jen tak stojí a přešlapuje z nohy na nohu, ale zatím tak nějak měla hlavu plnou toho, že chce její vlasy, a to jakože hodně a mocně a vůbec hrozně moc, ehm, dobře, to už i ta kočka byla pravděpodobnější, popojedem...
"Ne, to ne," zavrtěla hlavou, "jenom děda jakože je to, no, docela starej, ale teda kdokoliv by měl Fortescuea za dědu, by to měl fakt hustý, a asi by se přejedl zmrzlinou," vysvětlovala a fantazírovala, a u toho samozřejmě nezapomněla patřičně vraždit lžičkou zmrzku v poháru, protože to byl samozřejmě nejlepší způsob jak vyjádřit svoje myšlenky pohybem. Eh. "Já mám jenom babičku, která dělá krutopřísný lívance, což je taky super, i když ne tak cool jako by byl zmrzkoděda." Následně si nabrala do pusy lžičku zmrzliny a spokojeně se usmála, když se jí rozpustila na jazyku a pěkně sklouzla do krku.
"Že se ptáš, jasně, sedej," zazubila se na dívku. Upřímně, vůbec nechápala, proč se holka na něco tak jasného a samozřejmého musela ptát, ale pokud potřebovala potvrzení, že fakticky může, tak prosím, tady bylo. Lacey ostatně nebyla žádný samotář, a že se tady objevila další milá duše, co si s ní mohla povídat třeba jen o zmrzlině nebo babičkách a dědečcích, to přece bylo super! A tak když se vrátila, přivítala jí s úsměvem a otázkou "Tak co sis tam nakonec dala? Vidím správně jahodu...? A?"
Těm dvěma druhým dětem zatím Lac nijak nevěnovala pozornost, poněvadž rusovláska zatím byla dostatečnou společností, a ostatně taky proto, že se ti dva třeba už znali a proto si povídali spolu, no a taky ta bělovlasá holka jí trochu děsila, což by samozřejmě nikde nepřiznala, protože ona se přece nebála, ona byla velká holka, ne asi.
"Já mám pocit, že tady ti udělají úplně cokoliv si vymyslíš," pokrčila rameny, "teda minimálně já sem vždycky přijdu s nějakým nápadem a Fortescue ještě nikdy nezklamal. Je to fakt šikula," zazubila se. Že to její vždycky vlastně nebylo nijak často, poněvadž zmrzlinu měla jenom za odměnu (nebo když se rodiče snažili, aby nechtěla nějaký mnohem dražší dárek), to už nezmiňovala.
"Mimochodem, ty taky letos pojedeš do Bradavic? Poprvý? Nebo už jsi výš?" vychrlila otázky, které ji vlastně docela zajímaly, protože slečna byla milá, a určitě by bylo fajn vědět, jestli třeba už nemá o škole nějaké informace, i když ji Lacey tipovala spíš na někoho věkově podobně jí samé.

_________________

Morg zvedavo naklonila hlavu do boku. „Autoservise?“ Veľmi si nevedela predstaviť o čo sa jedná. O tom muklovskom svete totiž nemala príliš valný prehľad. Oni v podstate žili pomerne dosť odtrhnutý od okolitého sveta a nejaký mukel k nim rozhodne nemal šancu sa len tak zatúlať. A do miest sa ona nemala práve nejakú príležitosť sa dostať, pretože sa vždy premiestnili priamo do tej čarodejníckej časti. Nehovoriac o tom, že málokedy mala ona dôvod chodiť do miest. Doma jej nič nechýbalo a muklov sa nikdy nijako nezaujímala. Nebol to svet, do ktorého by nejako patrila a ani nemala záujem si o ňom niečo zisťovať. Ten jej čarodejnícky jej po všetkých stránkach viac ako len vyhovoval. Preto pochopiteľne nemala už absolútne žiadneho tušenia o tom, čo takí muklovia vlastne robia aby sa uživili. Predpokladala však, že väčšina z toho bude z jej pohľadu niečo úplne nudného. Veď čo by sa z toho muklovského sveta mohlo vyrovnať tomu z toho ich čarodejníckeho? Už len samotná podstata toho, že vedia čarovať, robí všetko omnoho zaujímavejšie. Nehovoriac o rozmanitosti tvorov, o ktorých sa muklom môže tak snívať.
Neprekvapilo ju, že sa i on teší. Veď kto by sa netešil na to, až sa začne učiť používať kúzla a celkovo sa učiť o rôznych magických i menej magických veciach? A ona tomu bola vystavovaná každý deň, takže o to viac sa tešila, až i ona bude vedieť kúzliť. „Ale ešte viac sa teším až si kúpim vlastný prútik,“ prehodila ledabolo, no v očiach nedočkavo zaiskrilo. Kúpa prútika jej prišla na celých nákupoch do Bradavíc tá najzaujímavejšia. Bola neskonale zvedavá na to, aký prútik si ju vyberie. I to jej Ewan vysvetlil. To nie čarodejník si vyberá prútik, ale prútik si vyberá jeho. O to viac jej to prišlo fascinujúcejšie a už sa nemohla dočkať až bude v podstate hľadať ten svoj.
Jasné, že si všimla, že ju chalan veľmi nepočúva, ale neriešila to. Ona sama omnoho častejšie dokáž ľudí ignorovať pri tom, keď jej niečo rozprávajú, takže nemala teraz právo sa nejako ozývať. Každopádne ju asi predsa len aspoň trocha počúval, keďže po jej vysvetlení vo svojich otázkach pokračoval. Ako inak. S jeho názorom na výber fakulty sa ale stotožňovala. „Mne je to tiež vlastne jedno, bez tak o tom nerozhodujem ja a každá fakulta má svoje klady a zápory. Ono to najskôr slúži k tomu, aby si jeden našiel rýchlejšie priateľov. Lepšie si rozumieš s tými, ktorí majú podobné vlastnosti ako ty.“ Iný zmysel v tých fakultách skutočne nevidela. Veď učiť sa učili všetci to isté, takže pre to nemalo zmysel študentov rozdeľovať. Jedine z toho "sociálneho" smeru to malo istý zmysel, uľahčenie začlenenia sa novým študentom a tak. Na druhú stranu netušila či to bolo najchytrejšie rozhodnutie, už len pre tie rozbroje, ktoré kvôli tomu medzi fakultami panovali. Na druhú stranu, aspoň tak nebola nuda, no nie? Bez tak je to vždy o konkrétnych ľuďoch a nie o tom, do akej fakulty patria. Aspoň tak to videla ona, o správnosti tvrdenia by sa ale dalo isto polemizovať. Ako v podstate o mnohých veciach.
Morg si pozorne vypočula odpoveď na svoju otázku a ešte chvíľu potom zostalo ticho, zatiaľ čo si v hlave utrieďovala všetko čo zo seba vychrlil. Takže bol miešaný, zaujímavé. Pohnútky jeho matky veľmi nechápala, ale kto bola ona, aby niekoho súdila. Sama nepoznala svojho otca, hoci ten o nej ani dosť možno nevedel, takže to bol trocha odlišný prípad. Chápala ale, prečo jej položil tú poslednú otázku. Toto boli celkom dôležité a vážne veci, preto si v hlave dobre premyslela čo mu vlastne povie. „V čarodejníckom svete tvoj pôvod zavažuje vo veľmi veľa veciach a hlavne v súčasnosti. Od spoločenského postavenia až po pracovné pozície. Čím čistokrvnejší tvoj rodokmeň je, tým sa máš v podstate lepšie. Hlavné slovo, aspoň tu u nás, majú teda vo väčšine prípadov len čistokrvné rodiny. Ich členovia totiž vždy zastávajú tie najdôležitejšie miesta. Vrámci možností sa uznávajú tieto rody len medzi sebou, iba výnimočne uznávajú niektoré menej čistokrvné rody. Najhoršie to teda majú muklorodení, ktorí sú pre nich nečistí," po celý čas hovorila pomaly, dobre si premýšľajúc každé jedno slovo, ktoré vypustila s úst. Dúfala, že mu to vysvetlila dostatočne dobre. V čarodejníckom svete ste skutočne mali svoje miesto pevne dané v momente, kedy ste sa narodili a aby sa na tom niečo zmenilo, museli ste vykonať niečo skutočne výnimočného a významného. Inak ste nemali šancu, pokiaľ ste nepochádzali z jednej z tých aristokratických rodín. Preto bola viac ako len rada za to, do akej rodiny patrila. Hoci neboli čistokrvní, vďaka ich práci a úspechom za generácie ich uznávali i tie aristokratické rodiny. Veď nie každý by chcel mať zodpovednosť za obrovských lietajúcich tvorov, ktorí by dokázali odhaliť čarodejnícky svet behom jediného momentu. Potom by to totiž boli hlavy jej rodiny, ktoré by padali dolu. A to doslova.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Po tom, co se nechápavě holčina dívala na Patricka, začal Patrick přemýšlet, jestli jí má vysvětlovat, co je to autoservis, nebo jestli to byla od ní pouze řečnická otázka. Po trapné odmlce si všiml, že dívka má stále takový nechápavý výraz, proto jí raději upřesnil otcovu profesi: "Prostě opravuje rozbité auta, ale bez kouzel." Neměl ponětí, jestli mají vůbec kouzelníci nějaké auta, ale nehodlal se na to zrovna teď ptát, aby nebyl pořád za nějakého tupce, který nic neví.
"Hůlku si musím taky ještě koupit, ale na to je asi ještě čas," dodal a mávl rukou, jako kdyby to nebylo v danou chvíli důležité. Nicméně si všimnul, jak z původně chladné dívky se stává normální holka, která nemá větší problém se s ním bavit, protože mu nejenom dokázala odpovídat na otázky, ale také je dokázala rozvinout o něco, na co se vůbec neptal (alespoň o těch pár slov), dokonce se začala ptát i ona jeho, což by si na začátku rozhovoru ani nepomyslel. Patrick totiž byl typ člověka, který v lidech viděl spíše to dobré a špatné vlastnosti přehlížel.
Když projevila stejný názor na koleje, tak byl Patrick ještě víc štastnějším, že neřekl nějakou blbost, kvůli které by se mu holčina měla smát. Ona vlastně ani nevypadala jako někdo, kdo by se měl někomu posmívat. Spíš by ho asi uzemnila nějakou urážkou, což by pro Patricka bylo mnohem horší, protože smích by se dal pochopit mnoha způsoby, urážky už asi moc ne.
Po jeho monologu, jak to vlastně je s jeho původem, se potřeboval pořádně vydýchat, protože tuto vlnu informací vychrlil skoro na jeden nádech. Nicméně se mu dech opět zastavil, když dívka začla vysvětlovat rozdíl mezi čistokrevnými a mudlovskými rodinami. Jeho obličej trochu zrudl, nicméně to nebylo kvůli tomu, že by se nějak styděl. Spíš to bylo kvůli nedostatku vzduchu. Pozorně poslouchal a přikyvoval, že všechno chápe. Tím chtěl dát dívce pokyn, že nemusí mluvit pomalu, že není až tak blbý. "Takže na tom nejsem nejlíp, ani nejhůř...," dodal po skončení dívčiného monologu a usmál se nad tím, že se nemusí obávat, že by byl kouzelnická spodina. "Předpokládám, že ty budeš asi z čistokrevného rodu, když toho tolik víš," prohlásil a nijak neočekával, že by mu na to dívka něco řekla, protože to bylo více než zřejmé. "V mudlovském světě to je podobně, ale hrají v tom asi vyšší roli peníze." To prohlásil jen kvůli tomu, aby dívku ujistil, že chápe všechno, co mu řekla.
Ještě víc si začal vážit toho, že s ním dívka komunikuje, protože si uvědomoval, že bude z vyšší vrstvy, kde se asi moc s někým, jako je on nestýkala. Proto z něho asi vypadla i tyto slova: "Děkuji za upřímnost... mimochodem, já jsem Patrick." Ruku dívce nepodával z důvodu, že si nebyl jistý, zda mu dívka poví své jméno a nechtěl, aby z toho byla nějaká trapná situace.
Poté se podíval na hodiny a zjistil, že bude muset za chvíli jít, nicméně měl ještě trochu času na to, aby mohl ještě na pár minut zůstat)

_________________

V jednu chvíli si Caoimhe připadala opravdu jako tele, protože jí taky mohlo dojít, že to Lacey myslí jako všeobecně a ne tak, že je pan Fortescue její děda. "To je pravda," pokývala hlavou a dokonce se i pobaveně uchechtla. Kdyby totiž ona měla dostatečný přísun zmrzliny, asi by vypadala podobně, jako pan Fortescue - malá a boubelatá. To byla celkem šílená představa. "Ale zas si říkám, že bych se jí po nějaké době přejedla, a pak bych jí nemohla ani vidět," přiznala po chvíli zamyšleně, takhle už se několika věcí přejedla, i když třeba ryby jí nevadilo jíst a to je měla každičký den. "Můj děda dělá úžasný uzený makrely," přidala i ona svou troškou do mlýna, i když si nebyla úplně jistá, jestli to je něco fakt dobrýho. Teda jasně, jí to chutnalo, ale nebylo zase tak moc lidí, kteří to měli rádi, že. Pro ní to ale bylo o něco lepší, než kdyby měla za dědu někoho, jako byl právě Fortescue. "A můj bratr je ten nejlepší kuchař, jakého znám. Jasně, mamka vaří úžasně, ale on se tím i živí," s těmito slovy si dovolila ještě krátce zamrkat na Declana, který na ní na chvíli hleděl přes noviny, a pak se s úsměvem opětně začetl.
Sednout si k dívce jí bylo dovoleno, a tak jí Caoimhe věnovala menší úsměv. "Vidíš správně, dala jsem si jahodovou, melounovou a citrónovou. Ta melounová je naprosto boží, dokonce má čokoládová semínka," z toho byla dívenka očividně rozčarovaná o něco více, než z toho rohu z marshamllows, který byl sice dobrý, ale stejně. "My sem moc často nechodíme," přiznala Caoimhe bez problému s menším úsměvem a nacpala si do pusy lžičku s melounovou zmrzlinou. "Ale u nás v Dún Laoghaire máme taky boží zmrzlinářství, i když není pro kouzelníky," dodala a pusu si opětně zacpala lžičkou se zmrzlinou, tentokrát tou jahodovou a usmívala se od ucha k uchu, což byl znak toho, že je spokojená. "Jedu poprvé, přesně tak, ty tedy taky? Těšíš se?" optala se Caoimhe zvědavě a věnovala dívence úsměv. A vlastně jí vůbec nenapadlo, že by se měla představit, za což by od rodičů jistě dostala vynadáno.

_________________

Sprvu veľmi nechápala, prečo toľko s odpoveďou otáľa. Veď sa hádam nespýtala na nič tak hrozného, nie? Až po chvíli jej došlo, že sa mu zrejme nechce veľmi veriť, že skutočne nevie o čo sa jedná. Preto mu venovala nechápavý pohľad, čím mu dala najavo, že svoju otázku myslí vážne. Nakoniec sa svojej odpovede dočkala. Chápavo pokývala hlavou, keď jej vysvetlil čo to ten autoservis je. Ako si myslela, znelo to nudne, ale to ono vlastne skoro všetko čo sa týkalo muklovského sveta, aspoň teda pre ňu. „Zvykneš si, že keď niekedy budeš rozprávať o muklovskom svete, tak nie vždy ti nejaký čarodejník bude rozumieť,“ objasnila mu. Ono to však bude aj naopak, on sám tiež nie vždy bude rozumieť čarodejníckym veciam. Síce boli všetci ľudia, ale rozdiel medzi ich svetmi bol predsa len značne priepastný.
Pri jeho prehlásení len pokrčila plecami a viac sa nevyjadrovala. Ona osobne sa na svoj prútik veľmi tešila, už len preto, že je to asi tá najzákladnejšia vec. Jasné, dá sa kúzliť aj bez prútika, niekedy dokonca aj bez slov, čo jej neraz demonštroval dedko, hlavne keď boli v teréne. Nie vždy by totiž stihol vytiahnuť prútik, hlavne keď sa po ňom z ničoho nič ohnala papuľa plná ostrých zubov alebo veľké laba s ostrými drápmi, či dokonca chvost hrubý ako urastený kmeň stromu. A zásah ani jednou z týchto vecí nie je práve najpríjemnejší zážitok. Práve preto sa tak teší, až aj ona bude vedieť kúzliť a bude tak môcť viac pomáhať dedkovi s drakmi, hoci to všetko ešte pekných pár rokov potrvá. Hlavne to kúzlenie bez slov a prútika chce veľa, veľa tréningu a skúseností.
Morg nadvihla jedno obočie a pobavene sa uchechtla, keď si všimla ako ryšavec zbrunátnel. „Zas to nie sú až tak dychberúce informácie,“ podotkla ironicky a nabrala si ďalšiu lyžičku zmrzliny, ktorá sa jej v pohári už roztápala. Rozhodne už bolo načase ju dojesť, do čoho sa celkom ochotne pustila. „Aspoň zatiaľ,“ pokrčila znova plecami. Pri jeho ďalších slovách nakrčila nos a pokrútila hlavou. „Tesne vedľa,“ riekla len, no nič viac k tomu nepovedala. Ešte to by jej tak schádzalo, aby bola súčasťou nejakej z tých aristokratických rodín. Ono sa jednému mohlo zdať, že musí byť skvelé byť súčasťou nejakej takej rodiny. Peniaze, luxus, moc...Nie je však všetko zlato čo sa blyští. Rew jej raz rozprával o tom ako to v takých čistých rodoch chodí. Samé klamstvá, dohodnuté manželstvá, v podstate žiadna sloboda, pretože vás život je už presne dopredu nalinkovaný. Nie, celá tá ich prezentovaná dokonalosť bola len ilúzia. I tak mala ešte pocit, že jej povedal len zlomok toho všetkého, čo obnáša niesť meno čistokrvného rodu. Tiež to bol jeden z dôvodov, prečo sa vlastne Rew od svojej rodiny odtrhol a úplne dištancoval. Doteraz sa jej však nepodarilo zistiť, z akej to rodiny vlastne pochádza. V tomto bol podobne tvrdohlavý ako jej matka ohľadom jej pravého otca. Nedostanete z neho ani mäkké fň. Bola to však jedna z vecí, ktoré sa rozhodla nejako zistiť. Akoukoľvek možnou cestou, chcela jednoducho vedieť z akej rodiny to Rew pochádza a prečo to tak tají.
„Ja som Morrígan,“ predstavila sa mu naoplátku, už len z čistej slušnosti. Koniec koncov, nebol až tak hrozná spoločnosť ako sa jej sprvu zdalo. Dalo sa s ním nakoniec aj celkom slušne pokecať, čomu nasvedčoval aj fakt, že aj ona sama svoje odpovede predĺžila o viac ako len dve slová. Opäť tekla pohľadom k oknu, ale jej matka ešte stále nikde. Niekde vnútri ju však dráždil akýsi pocit, že už nebude trvať príliš dlho, kým sa tu objaví. Nečudovala sa ale, že jej to tak trvá. Predsa len, Morg veľmi sladké nemusí, takže toto bude posledné miesto, kde by ju jej máti hľadala.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Patrick celou dobu poslouchal, co mu dívka říká a jen lehce přikyvoval, aby dal najevo, že všechno chápe (ikdyž mu něco nebylo jasné, tak chtěl vypadat jako inteligent). Chvilkama byl trochu mimo a zamyslel se, jaké by to bylo, kdyby ve škole byli samí čistokrevní studenti. Asi by se stal terčem šikany a moc by se tam vracet nechtěl. Pár takových kluků, kteří si dobírali někoho kvůli vzhledu už potkal, ale v porovnání s kouzelníky, kteří řeší čistotu původu, to asi nic nebylo. Každopádně, pokud se s ním bavila tahle dívka, tak proč by nemohli i ostatní že? Dívka stále odpovídala na jeho otázky a on stále přikyvoval, jako kdyby měl nějaký vrozený tik. Nic k odpovědím nedodával, protože už vlastně ani nevěděl, jak by dané téma rozvinul. Přece jen toho moc o kouzelnících zatím nevěděl a kdo nic neví, tak se nemá na co ptát. Když se mu dívka představila, tak ho to zahřálo na srdíčku, protože skoro ani nečekal, že by mu prozradila své jméno. Nicméně mu to jméno přišlo takové... že by jí tak asi nechtěl říkat, protože mu to přišlo celkem tvrdé. Zeptal se tedy: "A jak ti mám říkat, aby ti to nevadilo? Má tvoje jméno nějakou zkratku?"
Zbývala mu ještě chvilka času, takže se mohl zeptat ještě na pár otázek. "Víš.. nemohl jsem si nevšimnout tvých vlasů. Tu barvu máš od narození, nebo je to taky nějaké kouzlo?," zeptal se a doufal, že to dívka nebude brát jako nějakou urážku nebo něco na ten způsob. Prostě ho to zajímalo, protože se takový odstín vlasů jen tak nevidí. "Vy to máte všichni takhle v rodině?" dodal doplňující otázku.
Chvilku tam tak mlčky seděl a díval se kolem sebe, když si všiml dvou holčin, které mohly být tak v jejich věku. Zeptal se proto: "Vidíš ty dvě?" kývl směrem ke stolu, kde seděli. "Myslíš si, že půjdou taky do prváku?" Trochu ho to zarazilo, protože viděl zatím jen kouzelnické holky a kluk se neobjevil žádný. Nechtěl se bavit jenom s holkama, aby si nepřipadal, jako pako.
Když Patrick snědl zbytky své zmrzliny, oblízl se, utřel si pusu do rukávu a šel si odnést svou misku, pohár, nebo co to vlastně bylo, nešlo to moc rozeznat. Byl totiž slušně vychovaný a nechtěl po sobě na stole nechávat špinavé nádobí. Ještě si na chvilku sedl a čekal, až bude ten pravý čas odejít, protože měli s tatínkem sraz na určenou dobu.

_________________

Lac by ani nenapadlo, že by si snad mohla druhá slečna přijít jako tele, takže se prostě pořád tvářila přátelsky. Však se někdy stávalo, že někdo něco nepochopil, ne? Nicméně pravda, představa Fortescuea jako dědečka, byla fakt absolutně boží. "Myslíš, že se fakt dá přejíst zmrzliny?" zeptala se nevěřícně, protože ona to považovala za dost nepravděpodobné, a nacpala si do pusy další lžičku zmrzlé (a nyní už se trochu roztápějící) pochoutky. Jasně, byly věci co se daly přejíst... ale zmrzka byla určitě totéž co babiččiny lívance! "Hustě, tvůj děda udí ryby? Mňam!" pokývala uznaně hlavou. Ona ryby mohla. No, ona teda vlastně mohla skoro všechno jídlo. Kromě brokolice. Brokolice byla ztělesnění zelenýho zla. "Počkej, tvůj brácha je kuchař? No tak to je ale megahustý," okomentovala, přičemž to začínalo asi vypadat, že hustý je úplně všechno, a řídký věci asi neexistují. Gesta směrem k sedícímu bratrovi si tentokrát Lac všimla. "Tamten je ten brácha kuchař?" zkusilasi tipnout, "nebo máš ještě nějaký další bráchy?" No co. Byla zvědavá jako malé opičátko. Kdo by nebyl? Vždyť tohle byl věk na poznávání světa.
"Oni jsou z čokolády?" podivila se Lacey nad semínky, a trochu jí u toho zrůžověly tváře, když přiznávala, "já si vždycky myslela, že to jsou fakt pravý semínka, takže jsem jí neochutnávala.."
Raději už nedodávala, že vlastně ani ona tady zas tak často není, minimálně ne na takový obří pohár, jen se prostě usmívala. "Zmrzlina je pořád zmrzlina, i když ji dělají mudlové, ne?" pokrčila rameny, protože fakt neviděla rozdíl mezi zimou v kornoutku, která mění barvu či příchuť a s tou, která to nedělá. Byla si jistá, že i mudlové můžou mít boží zmrzku. Protože proč ne.
"Jo, taky budu letos v prváku... už se nemůžu dočkat!" přikyvovala vehementně, "já jsem totiž od nás první, kdo jde, mám jen mladší sourozence, takže jsem ještě ke všemu trochu průkopník... teda mamka s taťkou byli taky v Bradavicích, ale chápeš..." Jo, Bradavice byly evidentně téma, na které se dokázala pořádně zapáleně rozpovídat. "Vůbec nevím, do jaké chci koleje.... Víš kam bys chtěla ty? Mamka říkala, že v Havraspáru jsou chytrý lidi, takže by asi bylo hrozně boží být tam, ale asi ani takový Nebelvír by nebyl špatný... nebo i... no, ta třetí kolej, co bere nečistokrevný. Je fakt pravda, že do jedný berou skoro jen samý čistokrevný?" Povídala prostě to, co ji napadalo, a o těch kolejích trochu něco zaslechla, i když bylo evidentní, že ani všechny jména nevěděla, a některé útržky zaslechnutých rozhovorů si spojila trochu divně. A ne, na představování si fakt taky nevzpomněla.

_________________