Arsen se chtěl přeptat na Gingerinu sovu, ale v tom okamžiku odpověděl Blaine na její otázku a Arsen dostal záchvat smíchu, že se málem svezl pod stůl, přes nějž zůstala vyčuhoval jen ruka se lžičkou od poháru. Když se zase sebral a dokázal zpod stolu vylézt, aniž by se znovu rozesmál, celý zrudlý se odvážil Blainea zeptat: "A jak se jmenuje vaše sestra?" Prostě si v tom musel udělat jasno.
Další střelcovu otázku kvitoval zálibným úsměvem. Sice neměl potuchy, v jaké koleji Blaine McKay býval, když studoval v Bradavicích, ale jeho přístup se mu neuvěřitelně zamlouval. Byl takový... mrzimorský. I kdyby Blaine kecal a vyhrál v průběhu všech sedmi let. Všiml si slečny Williamsové a s nesmělým úsměvem jí přes stůl zamával.
"No jo, byla to trochu drtivá porážka," přiznal a zabubnoval netrpělivě prsty o stůl, dokud u nich nepřistál pohár. Jako kdyby mu na tom taky moc nezáleželo - ještě bude spousta příležitostí rozprášit ostatní koleje, ale až se mrzimorským bude chtít. Gwen a Uru zatím upadly do typicky prvňáčkovské konverzace ("Posily do Mrzimoru," liboval si v duchu) , a tak si v pauze zobl konečně zmrzliny. Ukázalo se, že každá lžička chutná trochu jinak. Arsen vyplázl jazyk, když jeho druhá lžička namísto očekávané straciatelly přinesla chuťovým buňkách závan silného pepře. Spolu s nečekanou příchutí převaloval na jazýčku i otázku, v jaké koleji Blaine studoval, ale nakonec z něj vypadlo zvídavé: "Vy jste hrál v kolejním týmu?"
Ani to necítil jako velkou zradu, že tu sedí a baví se s "nepřátelským" famfrpálistou, zvlášť když ho Ginger přestala propalovat pohledem. Kdo má jinak příležitost načíhnout takhle do zákulisí mistrovství? Přítomnost Sophie ale Arsenovi vytrvale připomínala blížící se školní rok - zanedlouho bude mít jiné starosti, tak proč trochu nevyužít McKayovu celebrití ochotu a trochu si dáchnout, dokud to jde?

_________________

Ginger se zasmála spolu s ostatními, když jí Blain lehce nechápavě odpověděl na dotaz ohledně masožravé sovy. Potom Arsen zamával jakési světlovlasé ženě, zadívala se na něj s zázavým výrazem. 'Kdo to je?' Napadlo ji, že by to mohla být jejich budoucí profesorka, ale po Příčné se procházelo tolik kouzelníků, že to taky mohla být Arsenova teta. Nebo teta jeho vzdálené sestřenice, kdo ví.
Se zadostiučiněním se pousmála, když se Quinnovi skřivila tvář. Dobře ti tak! pomyslela si, a pokud se na ni Arsen podíval, vyplázla na něj jazyk. Potom už její pozornost upoutaly Uru s Gwen, a tak se obrátila k nim a rozhovor mezi Arsenem a Blainem poslouchala jenom na půl ucha. Pyšně kývla na souhlas Gwenniným slovům a chvilku se tvářila důležitě, načež se předklonila se slovy: "Taky se tolik těšíte?" Tím si však vzpomněla, že dnes do Příčné šla za jistým účelem, který se od posedávání ve zmrzlinářství poněkud lišil. Ale co, času je ještě dost, uklidňovala se, A až přijdu domů, táta na mě bude čekat se sovou. A potom... nedomyslela, ale na tváři se jí vykouzlil spokojený úsměv.

_________________

Blaine si tu pozornost prcků docela užíval, rozhodně to bylo lepší, než když po něm jedna z fanynek chtěla podpis na bombarďáky, co by mohla nosit jeho babička. Udržel tehdy ale jazyk za zuby a nezeptal se jí, proč po něm chce podepsat svůj stan. Zvědavě pozoroval opuštěnou ruku na místě, kde mělo být jedno Jezevče, než se Arsen vyhrabal zpátky mezi osazenstvo stolu a položil onu záludnou otázku. Blaine se jen zlehka ušklíbl. „Lorelei.“ Hádal, že ten, kdo už v Bradavicích nějakou dobu pobýval, musel o jeho sestře minimálně slyšet, takže nic jiného nedodával.
„Jo, hrál jsem, to mi šlo, na rozdíl od jiných věcí. Jsem totiž úplné pako na lektvary. Ale Snailer toho obvykle stihl vyhodit během hodiny do povětří víc než já, takže mě nechal projít. Potkal ses s ním? Nebo kašleš na učení a radši bys hrál famfrpál? Škoda, že se pak už neurveš ze školy, slíbil jsem své tetě, že ji představím týmu a jeden prcek by se tam určitě ztratil. Jenže to už budete v Bradavicích.“ Proč by se nechlubil svým týmem, když zaznamenali takový úspěch. Charitu nedělal, ale upřímný a bezmezný obdiv fanoušků byl dostatečnou odměnou.
To už k jejich stolu ale vtrhla další přízemní osůbka, která ho ve vší slušnosti pozdravila, jakoby mu bylo padesát a ne něco málo přes dvacet. „Mimochodem, děcka, já nejsem váš učitel, mě můžete tykat. Si připadám děsně staře.“ Upozornil je všechny zcela vážně, než se pobaveně ušklíbl a naklonil se blíž k Arsenovi. „Máš tu docela slušnej harém.“ Kluk asi ještě neměl věk na to, aby to plně chápal, ale takhle to skoro vypadalo, že se z Bradavic poslední dobou začínala stávat dívčí škola.

_________________

Ani moji kamarádi, nereagovali na Blainovu zprávu o sovách lépe. Pro Blaina to muselo být trochu nepříjemné, když jsme se mu všichni smáli, ale moje chyba to nebyla.
Když přede mnou přistál pohár, nadšeně jsem zatleskala. Byl skvělej. Každé sousto - jiná chuť. Naslouchala jsem rozhovoru mezi kluky, protože mě opravdu zajímalo, kampak chodil náš hrdina. Pak jsem si něco uvědomila a opatrně jsem se obrátila na Blaina: "Poslyš, ty znáš osobně Adriu Sheach?" pomalu vytáhnu s kapsy kalhot malé postavičky - nejprve milovanou Adriu s černými vlasy a potom zbožňovaného George s hnědým culíkem. "Víš, já bych strašně ráda byla odrážečka!" vydechla jsem a pozorovala jsem své dva "milášky".
Pak jsem si strčila do úst takovou porci zmrzliny, která chutnala asi jako žrádlo pro psy nebo kočky - to poznám bezpečně - takže jsem své kamarádce na otázku pouze nadšeně přikývla. Když jsem to konečně překonala, či doslova překousla, objevila se Bliss. "Ahoj! Jasně , že můžeš." přikývla jsem a ukázala jsem s významným pohledem na Blaina. "Zrovna se bavíme o famfrpálu a Bradavicích." usmála jsem se na ni a Kass očividně hledal nějakou známku po Cari.

_________________

"Jasně, klidně," zabrebentil Arsen přátelsky na Bliss, aniž by ho napadlo upozornit ji, že jestli není zrovna fanda famfrpálu, asi u tohohle stolu vypustí duši, uši našponované a natočené ke Gwen a Blaineovi. Tak odrážečka? Nebezpečný...
"Já mám rád Susanne Lavigne, ale letos jste je rozprášili," zabručel uznale. "No jo, chtěl jsem být chytač, ale ještě nevím." Zarazil se, že Blaine mluvil tak vyrovnaně o flákání školy, nějaké záškolačení totiž Quinna ještě ani nenapadlo. Při zmínce o profesoru Snailerovi souhlasně zakýval hlavou s úsměvem, který jednoznačně prozrazoval, že ho řadí mezi své oblíbené profesory, a to i přesto, že u něj musel drhnout kotlíky ve společnosti dvou spolužáků, kteří smrděli hůř než skunk. Roztouženě zaúpěl, protože mu unikne šance potřást si rukou i se zbytkem týmu - nejspíš by odcházel s kůži černou od podpisů, ale když mu Blaine vyjevil, kdo je jeho sestra, nanovo se škytavě rozesmál.
"Ale vůbec si nejste podobný," vrtěl nechápavě a užasle hlavou. Zíral na Blainea doslova jako na nový živočišný druh. Být příbuzný Lorelei McKayové, to muselo být... děsivé. Ještěže už ji nikdy neuvidí. Roztržitě v něm zmizela další lžička zmrzliny, tentokrát hrášková.
Nabídku tykat si přijal bez ostychu, ale tak docela nepochopil tu poslední poznámku, aspoň ne dost rychle. Když si uvědomil, o čem to Blaine mluví, jen očima zatěkal kolem sebe, zrudl a krátce se zakuckal zmrzlinou (skořicová).
"...mumlymumly..." dostal ze sebe s ušima jako rajče a pohledem zabodnutým do stolu. Pro jistotu se zaposlouchal do typického rozhovoru, kdy se vyměňovaly dojmy z nadšeného a nedočkavého čekání.
"No jo, tyhle budou všeeechny mrzimorčata," obsáhl mávnutím paží celý stůl a zazubil se. "Že jo, Bliss? Tedy, když přežijí krutou úvodní zkoušku. Jenom se některá z vás možná nedopatřením infiltruje do jiné koleje," dodal po chvilce zamyšleně. Ale tak aspoň jednou ze tří pokusů by se Klobouk mohl trefit a posílit jezevčí řady.

_________________

"Ahoj!" pozdravila Bliss a zazubila se na ni, načež hodila potěšený pohled po Arsenovi, který se přiznal ke své přízni k Francii, alespoň trochu.
"Já bych chtěla být střelec," přidala se k vyjmenovávání vysněných famfrpálových postů nadšeně, a potom se pustila do své lahodné zmrzliny, kterou měla mnohem radši, než tu, co prodávali mudlové- nebo že by to bylo spíš celým tím obchodem?
Na Blainův tykací návrh kývla- jeho zdůvodnění jí přišlo naprosto logické a nevyvracela mu to. Jó, to až doma řekne tátovi, že tyká McKayovi! Ale radši to řeknu až po tom, co mi dá tu sovu, pomyslela si vypočítavě a při myšlence na budoucího mazlíčka se natěšeně zavrtěla. Narážku na harém postřehla pozdě, a proto už se k tomu nestihla nijak vyjádřit. Zato k Arsenovým slovům ano. Pobaveně se ušklíbla a rozhodla se nebrat kamarádovi iluze. Prozatím považovala všechny koleje za sobě rovné, to kdyby se náhodou moc těšila do jedné z nich, a pak byla zařazena jinam. Předsudky ohledně méněcennosti Mrzimoru ostatně nebyla, protože celou dobu studovala na 'normální škole'. "Jakou úvodní zkoušku máš na mysli?" zeptala se s očima navrch hlavy- už viděla, jak nováčci musí po tmě jít do Začarovaného lesa a něco z něj přinést jako důkaz své odvahy, či sníst něco nechutně nechutného.

_________________

Mimo herně:
Vezmu to zkrátka, protože tenhle týden se ukázal být trochu těžko zvladatelný a navíc ještě musím pro tu hůlku k Ollivanderovi... Fakt se omlouvám, ale nemůžu vás déle oblažovat přítomností své postavy

Uru se široce usmála na příchozí blonďatou dívku, která se očividně se všemi ostatními znala. "Ahoj," rozjela se jí pusa, už víceméně automaticky, protože shodou okolností seděly blízko sebe. Zlatovláska si starší dívku změřila zvědavým pohledem a řekla: "Já jsem Uru Shirley." Když už sedíme u jednoho stolu...
"Kdo by se netěšil do Bradavic," zašklebila se vesele na Ginger. Bylo trýznivě provokující, když musela přežít těch dvacet čtyři hodin s vědomím, že už zítra, už zítra! pojede do té úžasné školy, kde se bude učit, jak kouzlit. Takže Ginger a Gwen budou se mnou v jednom ročníku... A třeba i ve stejné koleji, pomyslela si.
Když už je řeč o kolejích... "Já osobně spíš doufám, že se dostanu do Nebelvíru," oznámila bezelstně. "Ale když tak na vás koukám, i v Mrzimoru by mohlo být fajn," dodala rychle, aby si je tím náhodou neznepřátelila.
"Jaká zkouška?" otázala se zaraženě téměř ve stejném okamžiku, jako Ginger. Své sourozence slyšela o zařazovacím ceremoniálu mluvit tolikrát, že už znala skoro všechny detaily, ale nikdo z nich se nikdy nezmínil o žádné zkoušce.
Uru poseděla s Blainem a ostatními u zmrzliny ještě skoro čtvrt hodiny, dokud u dveří neuviděla vyčkávavě stát Simona, Emily a matku, která jí výmluvně naznačovala, že jestli sebou nepohne, tak tu hůlku prostě nedostane.
Zlatovlásce se sice vůbec nechtělo (taková úžasná společnost tu je!), ale nakonec musela neochotně vstát ze své židle a rozloučit se s celým tím zbytkem. Věnovala všem upřímný úsměv a poté, co se se všemi rozloučila, ještě dodala: "Uvidíme se zítra ve vlaku, snad. A jestli ne, tak určitě v Bravicích." Věnovala poslední úsměv, směřovaný především k Blainovi (kterému předtím nezapomněla poděkovat za pozvání), a následně opustila zmrzlinářství.

>>> Ollivanderovy hůlky

S úsměvem na tváři jsem se posadila mezi ostatní. „Famfrpál?“ zeptala jsem s úsměvem nad tím, že vlastně Arsen chtěl se vsázet, ač pravdou bylo, že jsem netušila, zda nakonec jeho výzvu někdo přijal, či ne. „To mi připadá, jak vlastně dopadly ty sázky?“ zeptala jsem se předstírajíc, že nehořím zvědavostí.
„Jasně!“ přikývla jsem Arsenovi na to, že další, kdo se přidá k naší koleje, budou Ginger, Gwen a… neznámou, která se jí však představila jako Uru – ne zrovna typické jméno, myslím. Ovšem nad jeho poznámkou o kruté úvodní zkoušce jsem se musela pousmát – naštěstí, já se usmívám vždy, takže to nebylo tak nápadné. Ač vztek na ten opelichaný kus oblečení mě stále nepřešel – ač už jsem se teoreticky neměla proč vztekat, když bratr mě stejně opustil a zdrhnul do úplně jiné země. Zrádce!
Nakonec jsem mávla na odcházející Uru – moc dlouho po mém příchodu se nezdržela, ale což, však se ještě uvidíme – a pak se otočila zpět k naší skupině, avšak hodlala jsem spíše poslouchat jejich rozhovor, než se do něj nějak aktivně zapojovat – výjimečně, zmrzlina totiž byla aktuálně přednější než vykecávání-se.

„Samozřejmě, že znám Adriu osobně.“ Zadíval se Blaine trochu nechápavě na Gwen, protože mu tak nějak nechtělo dojít, co je to za podivnou otázku. Vždyť to přece bývala jeho kapitánka, jak by ji mohl neznat? Navíc Adria byla tak trochu nezapomenutelná, i kdyby se hodně snažil vzpomínku na ni ze své hlavy vytěsnit. Trochu se ušklíbl, když Gwen vytáhla obě miniaturní postavičky jeho spoluhráčů, přičemž při pohledu na George si neznatelně povzdechl. Tomu chudákovi by měl někdo ten vztah s Adriou razantně vymluvit. „Odrážeči jsou super, tedy ti z tvého vlastního týmu.“ Mrkl nakonec na Gwen spiklenecky a pousmál se. „Ti protivníkovi… no těm se obvykle přezdívá velmi nehezky.“ Přejel při těch slovech pohledem k Arsenovi. „Tak pak dej vědět, až budeš shánět tým. Myslím, že náš chytač dlouho nepřežije…“ zamumlal pochmurně. Naopak nad slovy Ginger se zazubil a pokýval hlavou. „Střelec je skvělá volba. Třeba se jednoho dne potkáme na hřišti.“

„Se sestrou? No, ona je víc po matce, já zdědil tohle nadělení,“ prohrábl nespokojeně si vlasy, „po tátovi.“ Co se týkalo podobnosti v chování, tam byl trochu problém s tím, že by mu tahle drobotina asi jen těžko uvěřila, že se Rory zvládá chovat i naprosto normálně a občas dokáže být i milá, když se jí chce. Odehnal vlezlé myšlenky a znovu přenesl svou pozornost k debatě u stolu, kde Arsen hrdě prohlašoval, že všechny přítomné skončí v Mrzimoru. Nechtěl mu brát iluze. „Infiltrace není špatná, každá kolej má něco do sebe. Ale na to přijdete sami. Navíc nikdo netvrdí, že se spolu pak nesmíte bavit, právě naopak! Koleje vás sice odlišují v drobnostech chování a ambicích, ale stejný sen může sdílet jak Zmijozelče, tak Mrzimorče. Třeba famfrpál.“ Zadíval se na ně skoro výchovně. On rozhodně předsudky netrpěl, a ač měl svou zelenou kolej vždycky rád, když vylezl ze školy, všem bylo šumák, z jaké byl koleje, hlavní bylo co chce. Ale to by ty prcky nezajímalo. Zato jeho zajímalo, jakou krutou zkouškou by to měly holky projít… že by se v Moudrém klobouku usadily vši nebo něco horšího?

_________________