"No páni," vypadlo z Toníka dřív, než se nad tím stihl pořádně zamyslet a zadržet se, "tak to musíte být jako fakt moc dobrá v komunikaci!" koukal na ni se zářícíma očičkama. Někdy,nebo spíš často, byl holt Anthony tak trochu jako malé nadšené děcko, ať už z toho nebo onoho důvodu. Teď ale, když si uvědomil, že plácá, mu trochu zrudly uši a on poněkud rozpačitě dodal: "Teda... jsem slyšel,že s kentaurama je docela těžký se domluvit. Mně by třeba stoprocentně ustřelili ucho šípem, jen bych otevřel pusu." Zasmál se tomu - fakticky mu nedělalo ani trochu problém tropit si srandu sám ze sebe. Však proč taky. Kdyby ani to nedokázal, svět by byl určitě děsně smutný místo.
Jestli předtím Tondovi zrůžověly uši, teď nabraly absolutně rudý odstín, za který by se ani to nejčervenější rajče na babiččině zahrádce nemuselo stydět. On zkrátka nebyl na komplimenty jakéhokoliv druhu zvyklý, a absolutně netušil, jak reagovat. Truhlík. Věnoval Reeně takový pohled, za který by se ani štěně, co dostalo pochvalu a pamlsek od páničky nemuselo stydět, prohrábl si lehce nervózně vlasy a vykouzlil na tváře dokonale sladký úsměv s ďolíčky. "eh.. teda, no... pojďme najít ten plísňáček.. teda... sekret, jo," zvolil raději cestu ústupu. A že se přeřekl? No a? Byl to Anthony, u Merlinovy brady! To bylo běžné!
Regály s různými lahvičkami,obsahující všemožné jedy a jiné tekutiny, se před nimi objevily brzy,a Tonny se ihned ujal zadaného úkolu - najít svůj jed rotulice a Reenin sekret z plísňáčka dřív, než zapomene,co to vlastně chtěl. Což samozřejmě hrozilo, protože...no, proto. "Já? No, jed rotulice," odpověděl, zatímco otáčel různorodé lahvičky v jednom z regálů a hledal na etiketách, co obsahují. "Ha! Tady ho mám," zazubil se vítězoslavně, když o několik málo okamžiků později našel, co hledal, a otočil se k Reeně, v ruce malou černou lahvičku. "Teď už najít jen ten sekret z plísňáčka." Že vlastně určitě zapomněl minimálně pět věcí ze ztraceného seznamu,co si ráno napsal, mu teď bylo fakt fuk.

Mimo herně:
Pardon pokud to nemá hlavu ani patu... som to psalo v práci mezi vlnama zákazníků xD jo a pardon pokud někde chybí mezery-nám blbne mezerník XD

_________________

<<

Sice dávno minuly doby, kdy si Maeve chodila do apatykářství doplňovat základní lektvarovou sadu do školy, ale teď si sem pro změnu chodila doplňovat základní zásoby na doma. A tak, jako někteří měli v oblibě načuhovat do nabídky zmrzlinářství a tak podobně, jí se líbilo tady a vždycky se sem ráda vracela. No dobře, pohled na ty ne úplně vábné ingredience by si klidně ujít nechala, ale jinak to tu bylo vlastně docela útulné…
Když tedy vešla dovnitř, zvědavě se porozhlédla, co nového tu přibylo, a protože tu nebyla poprvé a dala se považovat za známou firmu, prodavač ani neměl tendence k ní úslužně přiskočit a nabízet jí kdesi cosi. A i kdyby tu byla poprvé, stejně měla Maeve radši, když se mohla po potřebných věcech podívat sama.

_________________

>>

Co čert nechtěl, Flannovi zrovna došlo ropuší sádlo, zásadní to přísada v dikobrazím toniku, a i on tedy dnes potřeboval doplnit něco důležitějšího než školní zásoby. Plus tedy žena začínala trpět ranní nevolností, tak měl za úkol se zeptat na něco, co by s tím mohlo pomoct, ale víte jak to bývá, když pošlete chlapa do lékárny a on tam potřebuje něco pro sebe, ne?
Do apatykářství zas tak často nechodil (jeho farma ještě jednorožčí rohy neprodukovala), a tak si na to dnes vynahradil trochu víc času. Ostatně všechny ty oči, ledviny, sleziny a další mňamky se neokoukají samy a on se tomu hodlal věnovat důkladně a metodicky. Majitel měl jediné štěstí, že Flann ještě nebyl ve službě a dokonce ani neměl uniformu, to by to jinak skoro mohlo vypadat jako šťára.
I bez velkého šťárání ale zjistil, že tam dnes není sám, ba co víc, že další nakupující zná.
„Ale ale, dobré ráno, paní Cooperová,“ oslovil ji téměř okamžitě, aby mu náhodou nevyfoukla příležitost zanarážet si na její stále nezažitý rodinný stav a nové příjmení, a kdyby měl klobouk, bez váhání by ho smekl. Takhle mu nezbývalo než se mírně uklonit a doufat, že mu ta relativně kamenná tvář pravého anglického gentlemana vydrží ještě chvilku a nezačne se hned tlemit.
Jo, jemu někdy stačilo málo.

_________________

Maeve tak úplně nečekala, že by se tu náhodou objevil někdo známý, takže se ani neobtěžovala ohlédnout ke dveřím, když dovnitř někdo vešel. Samozřejmě se ale k Flannovi hned otočila, když ji tak hezky oslovil, a neodolala, aby nepovytáhla obočí a neušklíbla se u toho. „Náhodou, už se i podepisuju správně,“ pronesla následně s bohorovným výrazem. Ale už neříkala nahlas, že ještě před dvěma týdny někde málem vyšvihla Gallagherovou. Hele, takové věci se prostě stávaly… mužské pokolení to prostě v tomhle (a mnoha dalších věcech) mělo zkrátka jednodušší. „Ale abys neřekl, tak ti taky přeju dobrý ráno,“ broukla s úsměvem, načež se zatvářila zvědavě. „Co tu sháníš?“

_________________

Maeve sice patřila k těm spolužačkám, o jejichž schopnosti naučit se používat nové jméno Flann nikdy ani v nejmenším nepochyboval, ale když už si z ní jednou dělal srandu, jen tak přestat nehodlal. Ne že by mu to tedy k něčemu bylo. Už se připravoval, že za to věnuje deset bodů Nebelvíru, když plynule kontrovala otázkou a trochu mu tím přetrhla nit. Tak odpověděl, protože to ostatně nebylo žádné tajemství.
„Ropuší sádlo, ať mám na zimu zásoby tonika pro dikobrazy,“ pravil, protože kdyby jen suše oznámil, pro jakou ingredienci jde, mohla by si Maeve jako lektvarově schopná osoba třeba myslet, že chce vařit lektvar neviditelnosti, kam se ropuší sádlo přidávalo nejčastěji. A následně si kupodivu vzpomněl i na tu druhou věc.
„A žena mě poslala pro nějaký…“ začal, ale větu nedokončil, nebo tedy aspoň ne hned. Následovalo chvilkové zaváhání, jak si vzpomněl taky na to, že rozhlašovat některé skvělé zprávy předčasně se podle názorů některých pověrčivých mudlů nemá, aby to nepřineslo smůlu. Flann osobně si tedy samozřejmě myslel, že je to úplná pitomost, ale tady fakt nechtěl nic riskovat, prozatím, a tak z něj vypadlo jenom „...bylinky.“
Následně ale vysloveně mimovolně sjel pohledem k jejímu břichu, jestli náhodou nejsou Cooperovi trochu napřed, jako by to snad od toho května mohli stihnout, a když si to uvědomil a kouknul zase na nějaké ty bezpečně sušené orgány bizarních tvorů, vypadal poněkud nesvůj.
Že by se třeba mohl zeptat, co shání ona, to ho prozatím nenapadlo, ale to přijde.

_________________

Flannovu informaci, pro co se sem vydal, přijala Maeve s přikývnutím, a asi neměla potřebu to dále rozvíjet. Tedy, kdyby neobjasnil, k čemu to potřebuje, zřejmě by se zajímala dál, protože možností bylo koneckonců několik. Při informaci druhé se ovšem zatvářila zvědavě, tím spíš když se na chvíli odmlčel, při čemž tázavě povytáhla obočí. „Hmm… tak to jo,“ broukla. Maeve naneštěstí nebyla přehnaně zvědavý člověk. Moc. Rozhodně méně než dříve. „A jak se vám daří? Sice Auroru občas zahlédnu v nemocnici, ale na nějaké vyptávání to vážně není.“ Zvlášť pokud pracovaly každá na jiném oddělení, kde měly svojí práce dost.

Mimo herně:
Aspoň drabble.

_________________

Za to, že se Maeve nevyptávala, byl Flann vlastně docela rád. Ostatně na šíření šťastných novinek bude dost času později, teď mohl zodpovědět dotaz mnohem jednodušší a zdravotně zcela jistě nezávadný.
„Nemůžu si stěžovat,“ usmál se spokojeně a snažil se vzpomenout, na kterém oddělení že to vlastně jeho žena pracuje, protože se jako bystrozor snažil nemocnici vyhýbat obloukem. Věděl, že tam Aurora nosí děsně sexy uniformy, ale to bylo tak nějak všechno a možná bylo na čase něco pořádně vygodmodit, když už měla oficiálně deaktivovaný profil. „O prázdninách mám v práci klid jako nikdy, dokonce jsme stihli dovolenou v Rumunsku“ a tátovu svatbu ve Walesu, ale o té takhle na veřejnosti mluvit nemohl, „doma všechno roste,“ včetně jednoho vysloveně čarovného embrya, „neleze nám tam každej druhej den Fróði s úkolama, prostě paráda. A Fideliovo zaklínadlo pořád drží. Co vy?“
Jo, bylo to trochu předvídatelné, nicméně Flanna to kupodivu fakt zajímalo.

_________________

„V práci máte klid, jo? Zloduši si taky dávají dovolenou?“ povytáhla Maeve obočí a pousmála se přitom. A to bylo asi tak všechno, na co se ohledně Flannovy práce zeptala. Nechtěla do toho zcela zabředávat, hlavně takhle na veřejnosti, a navíc na to ani neměla chuť. To radši vyzvídala ty bezpečné věci, třeba… „A jak bylo v Rumunsku? Mě by tam jednou lákala ta dračí rezervace, ale zase to není úplně na pořadníku a hádám, že nebude tak úplně jednoduché se tam podívat.“ Ale podle toho, jak přitom pokrčila rameny, ji to asi nijak extra netrápilo. Však bylo plno ostatních míst, kam se podívat.
„Fróði už vlastně půjde do třeťáku, viď? Ten čas letí… Jo-Jo zase do čtvrťáku. A do prváku mi nastoupí další sestřenka, Caoimhe, by člověk neřekl, že se tak rozlezeme,“ zazubila se Maeve, protože si živě pamatovala, jak jí při jejím nástupu do Bradavic bylo líto, že tam vzhledem ke svému původu nebude mít žádné příbuzné. No, očividně v těch Gallagherech muselo někdy něco být. Nebo si uměli najít dobré partnery.
„Každopádně my taky dobrý. Skvělý. Taky jsme se stihli podívat za hranice,“ ale na konkrétní místo neměla pisatelka kapacitu, „a i když to jinak byly prázdniny spíš pracovní, bylo to fajn.“ No dobře, prázdniny jako takové už nikdo z nich vlastně neměl, ale i tak v létě panovala taková větší pohoda.
„A nemáš ňáký drby z Bradavic, od Finniana? Já teda většinou sonduju od Rose, která zase sonduje u Scarlet, ale ta už nemá zrovna moc času, takže jsem taková neinformovaná… A přijde mi to trochu divný.“ Ono se asi nebylo čemu divit vzhledem k tomu, že se Maeve tenkrát na škole angažovala… no, skoro ve všem, a tak byla teď zvědavá. Ale kdyby se nic nedozvěděla, asi by ji to tolik netrápilo.

_________________

„Asi,“ připustil Flann a pokrčil rameny, protože se mu nechtělo moc zabředávat do diskuse o tom, kdo přesně ti zloduši jsou. Nezřídka měl totiž pocit, že by to z jistého úhlu pohledu klidně mohl být on, a trochu ho to prudilo. Naštěstí bylo na obzoru lepší téma k vypovídání.
„O rezervaci nic nevim, tam jsme nebyli, ale pláže tam mají fajnový a je tam děsně levno, protože jsou tamní komoušové rádi za každou valutu. Jenom je teda trochu problém se tam domluvit, většinou musíš používat ruce a nohy.“ A to i v letovisku tamního ROH, kde měli O‘Fearraighovi tu čest strávit týden.
Řeč ale přišla i na jiné tatary, takže musel Flann už brzy vzpomínat, co že to po něm Fróði naposledy chtěl, aby si z toho odpočítal jeho ročník. Protože některé věci zas tak nesledoval.
„Jo, myslím že do třeťáku,“ pravil, ovšem dost nejistě a trochu zamyšleně si při tom mnul bradu, která byla stále vousů prostá. Co se bradavických přírůstků týče, tam bohužel neměl čím do debaty přispět, a i když se vlastně strašně chtěl pochlubit tím, že do toho jeho táta zase praštil, nakonec se udržel. Snad příště, třeba do té doby padne režim a všechno bude v pohodě. Ha ha.
O to radši pak ale poslouchal vyprávění z druhé strany, které ho ostatně fakt zajímalo, jak už bylo ostatně řečeno. A byl by se možná i trochu podpásově zeptal na to, kde přesně že to byli, aby měl inspiraci na příští rok, ale pak přišel ten dotaz na drby a nebylo třeba nic vymýšlet.
„Hele, od Finniana ani ne,“ přiznal, „ten jenom říkal něco o tom, že Keilan snad jde do důchodu nebo co.“ Flanna na drby možná moc neužilo, ale celkem chápal zájem o alma mater a teď tedy vzpomínal opravdu intenzivně. „ale něco jsem postřehl, když jsem suploval jednu hodinu bylinkářství.“ Což nepovažoval za žádnou velkou věc, když tam bydlel, když toho o bylinkách věděl docela dost a když ta hodina spočívala v tom, že mu děcka přeorala pole na zasetí mrkve. „Třeba že maj novýho lektora přímo na zvěromagii, odněkud z pouště. McCrimmonová už nedělala kolejní a Andy s učením skončil úplně. Jo a Nelson je snad po smrti.“
Následovala chvíle zamyšleného drbání se na hlavě, jestli něco nezapomněl, Maeve se mohla dle libosti ptát a teprve pak přišel závěr.
„No a pak mám samozřejmě pár drbů i od Fróðiho, ale předpokládám, že barvy plavek tamních koček tě moc nezajímaj, co?“ Jo, bratrancovy poznatky byly poněkud jednostranně zaměřené, až se tomu Flann musel zasmát. A to to byl nejspíš teprve začátek...

_________________

Maeve si nedokázala představit Flanna polehávajícího někde na pláži, takže se možná na chvíli zatvářila trochu divně, když se o tu představu pokusila, nicméně se (zřejmě moudře) rozhodla to nijak potměšile nekomentovat.
Těch pár novinek z Bradavic přijala zrzka s povděkem a kývnutím hlavy. „Nezačíná nějak brzo?“ zazubila se při komentáři o Frodovi, nicméně pak si uvědomila, že praktický celý třeťák strávila šmírováním Milese, takže ona měla tak co říkat.
No a protože už byl nový herní den a slova se krátila, nezbylo Maeve nic jiného, než se s Flannem přátelsky rozloučit a po zaplacení nákupu se vydat zpět domů.

>>

_________________