<<<
Toník se přehraboval mezi přísadami, a hledal.... no, on už vlastně ani nevěděl, co hledá. Třeba hledal smysl života, jak to tak vypadalo. Abyste tomu rozuměli, dnes měl v práci volno, a rozhodl se, že si doplní svou zásobičku přísad do lektvarů... jenže než vůbec dorazil do apatyky, stihl ztratit seznam, který si doma pečlivě naškrábal na kousek pergamenu, a teď, protože se mu zas nechtělo vracet zpátky jako trubkovi, se rozhodl, že si určitě vzpomene sám od sebe... což se evidentně nedělo. Zapomněl absolutně všechno, a teď se prostě mermomocí snažil najít aspoň nějaké vodítko, a div si u toho nerval svoje drahé vlásky. Nejradši by se otočil a šel si zase po svém, nebo by mohl třeba jít hledat ten papír, že jo, ale část jeho samého se prostě odmítala vzdát. Kdoví, třeba nakonec najde, co hledá.
Po další chvíli přemýšlení mu na mysli vytanula jedna jediná přísada, a tak se se zamyšleným výrazem ve tváři vydal za svým cílem, a za chvíli už opatrně a pečlivě na malých váhách, které byly k tomu určeny, vážil sušené broučí oči a v duchu kalkuloval, kolik ho to a ono množství bude stát, a kolik by mu tak asi mohlo stačit. No a taky si dával na čas, poněvadž si ještě musel vzpomenout na ty ostatní přísady, že jo taky.
Mimochodem ano, měl takový zvláštní pocit deja vu, protože tohle se mu už určitě, URČITĚ jednou stalo. Jen se mu dnes dvakrát nechtělo strkat hlavu někam do kotlíku.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám.

_________________

<<<

Popravdě Reena nemohla uvěřit tomu, že už je dvojnásobná teta. Maličká Shreya byla naprosto dokonale kouzelná a ona to Shashimu s Lashi neskutečně přála, jen jí na tom celém vadili rodiče. Ti totiž do ní rýpali mnohem více, než obvykle, protože Shashi byl přeci mladší, než ona a ona by si už měla začít taky někoho hledat. Což o to, jejich obvyklé kecy ignorovat dokázala, ale občas se nad tím sama musela zamyslet a to pak už dobré nebylo. Nakonec to ale celé hodila za hlavu, protože trápit se nad tím nemělo smysl. Dokopala se v tom mezičase ale k tomu, aby napsala Killianovi neb jí zajímalo, jak se mu daří. Přeci jen se od Vánoc neviděli a to byla škoda.
V tuhle chvíli tedy pádila ze soví pošty do apatykářství, protože zde měla sehnat něco pro Shashiho, i když nechápala, na co to bratrovi bude. Navíc si byla jistá, že by si to klidně mohl sehnat sám, i když chápala, že svůj čas rozděluje mezi studium, práci v kuchyni a rodinu. Znovu tedy pohledem přelétla seznam, který jí dal, zanadávala si nad tím, že volno, které v práci dostala, využívá na takovéhle kraviny, a pak vstoupila dovnitř.
"Dobrý den," pozdravila, rozhlédla se a pohlédla na seznam věcí. Nějaké byliny, broučí oči, nadrcený jednorožčí roh.. štěstí bylo, že spousta z těch věcí byla popsaná, protože kdyby nebyla, asi by se tady zdržela hodně dlouho. I když Reena měla pocit, že pokud jí s tím seznamem někdo nepomůže, stejně tu dlouho ztvrdne, tyhle věci šly vždycky tak nějak mimo ní. Jo, kdyby chtěl tak její bratr nějaké nové knihy, to by se jí líbilo a možná by byla ochotná pro něho i něco sepsat. Ostatně v tuhle chvíli jednu z knih rozepsanou měla a chtěla jí dodělat co nejdříve, protože měla být věnování Shreye. Před jejím narozením to ale nějak dopsat nestihla. "Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale nevíte, kde bych našla sekret z plísňáčka?" zamžourala nakonec na muže, který si vážil broučí oči (asi, Reena si nebyla jistá) a zapřemýšlela nad tím, jestli vůbec k tomuhle obchodu patří, nebo je to zákazník jako ona, ale na tyhle úvahy bylo asi už trochu pozdě.

_________________

Vzhédl od svých broučích očí k nově příchozí a chvilku přemýšlel nad tím, na co se ho vlastně zeptala. Docela pochyboval, že se tady vyzná o moc víc než ona, a kde je sekret z plísňáčka netušil, ale nevadí, byl to přeci jen Toník, no a Toník rád pomáhal, pokud mohl. Mimoto si tím, že teď bude hledat přísady pro neznámou, mohl takříkajíc koupit čas k přemýšlení o tom, co že tu kromě těch broučích očí chtěl, že jo taky. "Počkejte chviličku," usmál se na ní, "a hned se po něm podíváme." Že se tak nějak zapomněl u toho zubení mu došlo až po chvilce. Jo. Jasný...jsi děsně nápomocnej, tak se nezub jak idiot a dělej, zanadával sám sobě a v rychlosti se pokusil přesypat broučí oči do připraveného papírového pytlíčku, načež samozřejmě minul a polovina toho, co si předtím tak pečlivě navážil, se rozsypala po podlaze.
"A sakra," ujelo mu, "já sem fakt hroznej idiot..." Jo, dneska se evidentně vůbec nic nevedlo, a teď ještě tohle. Plazit se po zemi a sbírat broučí oči, no gratuluj si, Williamsi, to je ještě lepší než hlava v kotlíku. "Vydržíte ještě chvilku? Fakt se hrozně omlouvám," pípl, už na kolenou na zemi, "možná byste to měla i rychlejší, kdybyste se zeptala prodavače..." Fakt by se v tu chvíli nejradši propadl. Den blbec je ale holt den blbec...

_________________

Protože si Reena stále nebyla jistá, jestli muž pracuje v obchodě či nikoliv, jednoduše se na něj zazubila. "Já mám času dost," broukla, protože nechtěla, aby kvůli ní s tím přesypáváním spěchal, to aby předešli případným problémům. Ten ale stejně nastal, a protože Reena měla pocit, že za to rozsypání tak nějak může, omluvně se na muže usmála. Přeci jen, kdyby ho nevyrušila, určitě by si to přesypal v klidu a něco takového by se nestalo. Ne? Nebo možná jo, kdo ví.
"Ale prosím vás, takové věci se stávají," pobaveně se uchechtla - ostatně i ona občas bývala takové tele, že něco rozsypala, nebo tak něco. A protože na tom možná trochu podíl měla, nakonec na té zemi skončila taky, aby mohla neznámému pomoci. "Já vám s tím pomůžu, bude to rychlejší," mrkla na něho, stále se usmívala, a pak společně s ním naháněla ty broučí oči, aby je co nejrychleji mohli dostat tam, kam patřili - tedy do přichystaného pytlíku. "No vidíte a já si myslela, že tu pracujete, tak se vám rovnou omlouvám za to vyrušení," dodala a lehce se začervenala, protože jí to trošičku blbé přišlo. Ale co už, času měla habaděj, po zemi se kvůli sběru něčeho plazila celkem často, takže tak.

_________________

Byla sice pravda, že Toníkovi se tyhle věci stávaly docela často, ale i tak si připadal poněkud trapně. Jasně, býval roztržitý, a všechno mu padalo z ruky, pokud na něj promluvila nějaká žena, a obzvlášť pěkná žena (no co. Byl nervózní). A to tahle opravdu byla, a hrozně pěkně se usmívala a... No tak, Williamsi, necháš toho? Nikdo není na tvý hodnocení ženský krásy zvědavej, napomenul sám sebe v duchu a jal se mermomocí sbírat rozsypané broučí oči.
"Šmarjá to nechte," vyhrkl honem, když zjistil, že se k němu neznámá přidala, a jeho uši chytily takový ten jasně červený odstín, až měl radost, že je tady docela šero. A i když jeho mysl dodávala něco jako hezký lidi by se neměli s ňoumama plazit po zemi a nahánět očiska, on ze sebe v reakci na to, že žena evidentně pořád s ním ty oči sbírá, dokázal dostat jen absolutně štěněcí výraz, úsměv a "ale teda, no, ehm, děkuju." Jo, to byl hovor hodný ex-studenta Havraspáru. Fakt že jo. Tlesk, tlesk.
"To se vůbec omlouvat nemusíte," zazubil se upřímně, "tohle přece není žádný vyrušení, fakticky ne! Navíc i kdyby bylo, tak hádám, že tím plazením po zemi jsem si to tak nějak vybral." Vážně, on se ani trochu nezlobil, že si jej spletla s prodavačem - existovaly mnohem horší chyby, jako třeba kdyby si ho spletla s fackovacím panákem a rozhodla se mu ubalit jednu mezi oči. Ne že by vypadala na to, že to udělá, ale no, prostě.. jo, blbej příklad, nemysli na voloviny Tonďáku, a sbírej oči, jo?
"Ještě jednou díky," usmál se, urychleně vstal a natáhl k ní ruku, jakože chápejme, pokus o to chovat se jako gentleman. Co na tom, že v tom asi nebyl dvakrát dobrý? Snaha se přece cení, nebo ne? Ať už jeho ruku přijala nebo ne, po chvilkové úvaze ji k ní natáhl ještě jednou. "Mimochodem, jmenuju se Anthony. Williams," představil se, protože holt některé situace, a plazení po zemi na honu za broučíma očima bylo jednou z nich, zřejmě vyžadovaly i výměnu jmen. No a nebo chtěl Tonda prostě vědět jak se ta žena jmenuje, že jo taky.

_________________

"Ale prosím vás, vždyť to vůbec nic není," mávla Reena rukou a pobaveně na muže mrkla. Ona proti tomu plazení se po zemi a sbírání broučích očí fakt nic neměla a rozhodně si to nehodlala nechat vymluvit. Určitě to aspoň z části její chyba byla, tak bylo jedině správné, aby pomohla, ne? Navíc na podobné věci byla zvyklá, vždyť po zemi se támhle někde v pralesích válela neustále. Nehledě na to, že za ten štěněcí výraz a úsměv to skoro i stálo. Nicméně zatímco Toník myslel na to, na co myslel, Reena zas myslela na to, že dostala chuť na balut, který v ulicích Londýna asi těžko sežene. Nicméně už věděla, k čemu využije posledních pár dnů volna, i když by se měla vrátit k psaní té rozepsané knihy. "A nemáte zač," stihla u toho na neznámého ještě mrknout, a pak už si radši všímala toho, aby sbírala broučí oči, protože válet se na té zemi nechtěla zase moc dlouho.
"To máte asi pravdu," pobaveně se uchechtla a nabízenou ruku na pomoc přijala, i když si jí prvně utřela do kalhot, protože je měla zaprášené a taky od těch broučích očích.. i když on na tom byl onen neznámý vlastně úplně stejně. No a jakmile pak vstala, opětně se usmála a nabízenou ruku přijala ještě jednou. "Já jsem Reena," tady nastala krátká odmlka, protože se zase tak moc o knihách dnes bavit nechtěla, i když bylo dost možný, že jí onen Anthony vůbec znát nebude. Ne každý četl její cestopisy. Nebo knihy pro děti, že. "Dewanji, těší mě no a ještě jednou se omlouvám za vyrušení," přiznala pravdivě a především proto se omluvně usmála. Když si Anthonyho tak prohlížela, přišel jí trošičku povědomí, ale byla si jistá, že do jejího ročníku nechodil, to by si ho pamatovala. Stejně jako nemohl chodit do Nebelvíru. "Málokdy se mi stává, že se plazím po zemi kvůli sběru broučích očí, byla to celkem srandu," zazubila se pobaveně, a pak se rozhlédla po obchodě, především z toho důvodu, aby zjistila, kolik lidí je tak mohlo vidět. Naštěstí krom prodavače a jich tu nikdo jiný nebyl.

_________________

Tak víme, on měl pravdu určitě, ne teda proto že by měl vždycky pravdu, ale prostě proto, že plazení po zemi vyváží jakékoliv chyby. Ha, ha, to by měli někde tesat do kamene nebo co. Chcete se vyvlíknout ze svých hříchů? Chvíli se plazte po zemi a sbírejte broučí oči! No řekněte, nebylo tohle moudro století? Ne? No, neva, popojedem.
Ne že by od ní přímo něco četl, ale její jméno znal. Pokud si dobře vzpomínal, měla tehdy nějaký poutač(plakát? he? Toník netušil, jak se tomu říká, protože, well, prostě to zapomněl...) v Krucáncích a Kaňourech, takže to jméno bylo povědomé. "To... jako ta spisovatelka?" vypadlo z něj a vykulil na ženu oči, "no páni." Teď si připadal o to víc jako kus brambory. Protože chápejte, on se tady plazil za broučíma očima, a tahle mladá žena vydávala knihy a... a tak. Trochu nejistě se na ni usmál. On by asi nikdy žádnou knihu napsat nezvládl, protože... no, protože by asi během psaní tak trochu zapomněl, co chtěl napsat.
"Tak to mě těší, že to berete tak pozitivně," zazubil se na ni.
Pak si všiml, že se slečna Dewanji rozhlíží kolem, a vzpomněl si, že vlastně předtím chtěla něco hledat. Navíc ji fakt nechtěl nějak zdržovat nebo nedejmerline otravovat, však stačilo, že už ji donutil lézt po zemi, jakkoliv pozitivně to brala.
"Eeeeh, takže ten sekret z plísňáčka," snažil se vzpomenout si, jestli požadovanou přísadu někde kolem viděl, a po chvíli jako by mu svitlo. Zaprvé si vzpomněl, že si chtěl koupit taky jed rotulice, a že by teoreticky tyhle věci měly být někde spolu, pravděpodobně úplně na druhé straně apatyky. "Jestli se nepletu, tak je to někde tudy," prohlásil, a fakt doufal, že se neplete, protože to by už asi svou trapnost dneska i korunoval, že jo.

_________________

Plakátů, poutačů a dalších věcí v knihkupectví měla Reena celkem dost, zvláště ve chvílích, kdy vydávala novou knihu. Pózování na ně bylo vždycky fajn a focení si celkem užívala, i když to dle ní bylo zbytečné a obešla by se bez toho. "Jako ta spisovatelka," přikývla s menším úsměvem a na chvíli se začervenala, protože si stále nemohla zvyknout na to, že jí lidé znali a vždy jí to dostalo do rozpaků. "Ale to jen v těch volných chvílích, převážně pracuji na Ministerstvu," dodala tak, protože to spousta lidí nevěděla. Reena psala, protože jí to bavilo, ne kvůli obživě či tak něco. Bylo to pěkné na odreagování se a navíc spousta poznatků z jejích cest ostatním lidem mohla nějakým způsobem pomoci. Nebo jim tak doporučovala, co navštívit a čemu se naopak vyhnout. A u těch dětských knih jí těšilo, že může udělat těm prckům radost.
"Já? Vždycky, život je pak mnohem lepší, když člověk všechno bere tak nějak pozitivně," krčila rameny a věnovala Anthonymu menší úsměv. Neuměla si představit, že by všechny věci měla brát pesimisticky. To by se pak asi musela zbláznit. Věděla, že to ve světe není růžové, ale stejně se snažila brát věci optimisticky, alespoň většinou. "Tak hurá za ním," uchechtla se a pobaveně na Toníka mrkla a jakmile zavelel, vydala se v jeho společnosti pro ten sekret. No a vlastně by jí bylo úplně jedno, kdyby to bylo na opačné straně obchodu, protože stejně neměla co dělat a tohle bylo celkem zábavné.

_________________

Upřímně? Do práce na Ministerstvu by Tony opravdu Reenu nezařadil. Možná to bylo současnou situací, ale on ministerské začal už před nějakou dobou považovat tak trochu za nesnesitelné, elitářské suchary a vůbec příšerné lidi, co si vlastně nevidí ani na špičku svého rádoby-čistokrevného nosu. A tak ho potěšilo zjištění, že tam vlastně asi pořád dělají i normální lidi jako třeba právě tady slečna Dewanji. Možná to s kouzelnickým světem nakonec nebylo tak bledé jak by se mohlo zdát. Anthony byl optimista, a i tohle stačilo jako ujištění že ano, všechno bude zase jednou v pohodě. Protože pokud stále na Ministerstvu dělali lidé, kteří se uměli takhle krásně usmívat, všechno prostě MUSELO být v pořádku. Tak. "Páni, a co děláte, pokud se smím ptát?" optal se zvědavě, "to víte, jsem jen obyčejnej zvědavej dok-eh, lékouzelník." A pak dodal další zazubení. Protože s úsměvem jde jednoduše všechno líp! A že málem řekl doktor? No co. Prostě byl na to označení zvyklý.
"Tak to máte naprostou pravdu," odkýval vehementně. Nebylo totiž nic smutnějšího než negativní přístup - k čemu na svět koukat z negativní stránky a trápit se ještě víc, když jste ve všem mohli hledat to dobré, to fajn, něco co si užijete? Anthonymu se líbil pozitivní přístup ke světu. Však se ho taky sám snažil devětadevadesát procent času aplikovat.
"Tři, dva, jedna, vpřed!" odpočítal ještě než vyrazili za vzdáleným cílem (cože? no, nevadí) v podobě sekretu z plísňáčka a pravděpodobně i jedu rotulice pro Tondu. Ono vzhledem k tomu jak ta apatyka byla (nebo spíš nebyla) velká, ta cesta netrvala nějak extra dlouho, takže Tonyho vítězoslavné "Ták, a jsme tady" zaznělo vcelku brzy. Teď už zbývalo jen najít požadovaný sekret mezi různorodými lahvičkami, vyskládanými po regálech. "Kdybyste náhodou narazila na jed rotulice, řekněte, já udělám to samé s tím sekretem z plísňáčka," broukl směrem k Reeně a dal se do hledání.

_________________

Protože Reena neměla proč se svou prací tajit, přikývla a usmála se. "Samozřejmě, jsem zástupcem vedoucího na oddělení styku s kentaury," mrkla na něho, práce jí bavila, i když na škole přemýšlela původně úplně o něčem jiným. Byla však opravdu spokojená, taky se stihla pořádně vypracovat a možná by to i na toho vedoucího dotáhla, kdyby tolik necestovala a nepsala bokem ty knihy. Ono to totiž celkem času zabralo, ale s tím zastupováním to v klidu zvládala spojit. "To je úžasná práce. Já bych to tedy asi nezvládala a všechny, kteří to vykonávají, obdivuji." Přiznala bez sebemenšího problému, protože ne každý pro tuhle práci byl stvořen. Reena sice s lidmi ráda pracovala, ale tohle by asi nezvládla moc dlouho.
No a pak už se šlo tím směrem, kterým jí ukázal Toník, protože ona sem vůbec nechodila a fakt se tu nevyznala. Takže mu věřila a měla pocit, že jí tím správným směrem určitě zavede. A i kdyby ne, času měla dost a tohle byla konec konců celkem sranda. "Jasný, budu hlásit," mrkla na něho pobaveně a div u toho nezasalutovala, ale pak už hledala to, co měla. Tedy, chvíli, protože si pak nebyla jistá, co to po ní vlastně chtěl. "Cos to vlastně říkal za název?" tvářila se u toho děsně nevinně, protože jí to přišlo blbý, ale holt se na chvilku zamyslela nad cestou do Afriky a prostě to ostatní vypustila z hlavy. A vzpomenout si za boha prostě nemohla.

_________________