<<

Olivia po dlouhé době přemluvila své rodiče, aby jí vzali na Příčnou ulici. Doma jí to totiž nebavilo, i když své kamarády tam měla, jenže doma to bylo jiné než když mohla dovádět na Příčné, a hlavně na té ulici byla spousta krámků, které Liv strašně moc lákali, takže asi tak. Jenže problém byl v tom, že oba rodiče měli různé pochůzky a Wendy rozhodně nebavilo jen tak někde sedět a čekat až si to všechno rodiče vyřídí, a tak po dlouhém přemlouvání, že bude vážně strašně moc hodná jí nakonec chvíli zanechali v jednom z krámků, který Olivku lákal jen z toho důvodu, že ona kotle milovala a stejně si potřebovala jeden vybrat. Vždyť ona pojede do Bradavic což bylo přeci megální, no ne? No a taky nechtěla dostat nějaký starý kotlík po sestrách i když pochybovala, že ten svůj kotlík třeba taková Camille na něco využila.
"Dobrý den!" Vykřikla radostně jakmile se za ní zabouchli dveře a s širokým zazubením se rozhlédla kolem. Bylo to tady přesně takový jaké si představovala. "Tak jaký si vybereme Lily? Co třeba ten? Ne ten se mi taky nelíbí. No a co tenhle? Máš pravdu, je divný a co.. počkat! Tamhle je pan prodavač!" Ten kdo Wendellu neznal si musel myslet, že je blázen, jenže ten kdo jí znal musel tušit, že mluví k jednomu ze svých kamarádů, kterého si nesla ve své sklenici. "Můžete mi prosím pomoci? Já bych totiž chtěla nějaký kotlík, letos jedu poprvé do Bradavic. No a ten kotlík by se mi líbil třeba růžový. Máte růžový kotlíky?" Olivia tázavě povytáhla obočí, ale dříve než jí stačil pan prodavač odvětit, pokračovala. "Kecám, růžová je hnusná barva. Ale třeba takový tyrkysový by se mi fakt líbil. Nebo žlutý! A nemáte tady nějaký kotlík v barvách ohně? A já už vím jaký bych chtěla! Takový na kterým jsou vyobrazený slimáci. Máte takový? Prosím řekněte, že jo. A pak jsem chtěla.. jo už vím! Máte tady třeba takový kotlíky, který umí mluvit? Jako nemyslím mluvit jako mluvit, ale mluvit jako mluvit... No prostě mám na mysli to, že třeba nějaký kotlík umí odříkat všechny ingredience, které patří do určitého lektvaru. Jako, že bych mu třeba řekla "Drmolící dryák" a on by mi potom odříkal, že tam patří to a to a musí toho musí být tolik a tolik. To by bylo přeci strašně hustokrutopřísný, ne?" Olivia vydechla a rozhlédla se kolem, protože pán, na kterého tak spustila byl.. fuč. To se dívence samozřejmě nelíbilo, ona totiž ty otázky pokládala z nějakého důvodu. Protože hej, proč by se pak měla učit co do jakého lektvaru patří když by jí to mohl říci ten kotlík?

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, pokud se někdo přidá budu ráda!

_________________

<<

Erkki osaměl a děsně ho to štvalo. Táta ho vypustil na Příčné ulici s tím, že si ho pak najde, ale že teď musí nutně utíkat něco zařídit a setkat se s nějakým kamarádem, kterého merlinví jak dlouho neviděl. Erkki to chápal a neměl mu to za zlé, ale byl z toho všeho dost mimo. Anglie pro něj byla cizí zemí, prostě těžké zahraničí, a angličtinu pořád nezvládal moc dobře, takže měl občas problém se domluvit. A teď tu stál se seznamem věcí, co by dnes měl koupit, tvářil se rozpačitě a přešlapoval z nohy na nohu před obchodem s kotlíky.
Nakonec ale sebral odvahu a pomalu, váhavě vešel dovnitř. Rozhlédl se a do éteru vzorně broukl pozdrav: „Dobrrý den.“ Ale i z toho pozdravu, fráze, které používal velmi často, čišel jeho severský přízvuk a ostré er přímo bodalo do uší. Erkki zůstal stát kousek za dveřmi, rozhlížel se kolem sebe skrz sklíčka brýlí a tvářil se docela ztraceně. Vždyť i ten hloupý seznam byl v angličtině a on si nebyl vůbec jistý, jestli si ho přeložil správně. V hlavě si ale vymyslel plán, že prostě zajde za prodavačkou a ten seznam jí strčí pod nos, aby mu s výběrem správného kotlíku pomohla.
Než to ale stačil udělat, pohled mu padl na dívku, která docela hodně mluvila. A mluvila celkem rychle, takže jí Erkki rozuměl asi každé desáté slovo. Býval by si jí nevšímal, jenže tahle dívčina vypadala zhruba stejně stará, jako byl on sám, takže představovala záchranný kruh v celé téhlé britské divočině. Seveřan chvilku váhal, ale pak přeci jen udělal několik pomalých kroků jejím směrem. „Eh, ahoj?“ hlesl rozpačitě a podrbal se v rozježených vlasech, které mu díky slunečnému počasí začínaly blednout do téměř bílé barvy. „Já... Potřřebovat bych to, eeh... Pomoct? Mohla bys ty já – mně! – pomoct?“ vymáčkl ze sebe dost lámanou angličtinou a upřel na dívku poměrně zoufalý pohled.

_________________

Olivka si prohlížela všechny možné kotlíky, ale ani jeden z nich se jí nelíbil. Ten standardní velikosti 2 už vůbec nechtěla, protože byl úplně obyčejný a ve škole ho bude mít každý druhý, že jo. Nejvíce se jí zalíbil ten s kytičkami, protože kytičky jsou strašně roztomilí, ale stejně jí mrzelo, že na žádném nejsou slimáci což se rozhodla doma stejně vylepšit o nějaké své malůvky. Ne, že by uměla malovat, ale čára představující slimáka bude stačit, no ne?
Oliva si zrovna prohlížela jeden z těch zlatých kotlíků, když na ní někdo promluvil a nutno podotknou, že se pěkně lekla, protože nečekala, že je v obchodě někdo další. Otočila se tedy ke klučinovi s našpulenými rtíky, které hned chvíli na to roztáhla do širokého úsměvu. "Ty. Jsi. Tak. Roztomilí!" To, že nebyl odsud poznala hned a o to šťastnější byla. V první chvíli mu sice chtěla vynadat za to, že jí takhle vylekal, ale na to už dávno zapomněla a v tuhle chvíli by mu možná snesla i modré z nebe kdyby o to požádal. Proč? Protože mohl být podobně starý jako sama Wendy což znamenalo, že nejspíše nastupuje letos poprvé do Bradavic, protože co jiného by tady asi tak mohl dělat než nakupovat věci, které jsou do prváku potřeba?
Wendella byla podezřele zticha, tiskla k sobě sklenici s Lily a zkoumavě hleděla na plavovlasého chlapce. "Já pomoct tobě," dostala nakonec ze sebe s šibalským úsměvem přičemž rukama pokoušela naznačit co svými slovy vlastně myslí, protože si nebyla úplně jistá jestli jí rozumí. "Ale dříve než ti jakože tedy s něčím pomůžu mě strašně moc zajímá odkud si. Jakože ty asi nebudeš odsud, co? Nejsi třeba z Francie? Asi ne no.. Ale to je fuk. Taky mě zajímá jestli letos pojedeš poprvé do Bradavic? Prosím řekni, že jo! To by bylo totiž fakt hustý, já tam letos jedu taky. Jakože úplně poprvé, ale prý je to tam strašně moc krásný i když někteří profesoři jsou prý padlí na hlavu," vychrlila ze sebe zapomínajíc, že jí chlapec asi tolik rozumět nebude. "Takže s čím chceš tedy pomoci?" Tentokrát už mluvila o něco pomaleji a přidala k tomu další úsměv. Tenhle den nakonec ještě bude bezva!

_________________

Klid, zachovej chladnou hlavu, nabádal Erkki v duchu sám sebe, ale dodržet vlastní rady už se mu moc nedařilo, ačkoliv jindy chladnou hlavu zachovával bez sebemenších problémů. Ale teď toho na něj bylo zkrátka moc najednou. Navíc začínal litovat, že k té dívce zamířil, protože ho tak trochu děsila. Rozuměl jí, že je roztomilý, takže se zatvářil nechápavě a zčervenal. Jak to myslela? On přece není roztomilý!
Když mu Olivia odpověděla, že mu pomůže, a doprovodila to gesty, aby skutečně rozuměl, uvolněně vydechl a vděčně pokýval hlavu, doprovodil to úsměvem. Jenže ten úsměv mu vzápětí zmrzl na tváři, když se dívka rozpovídala o sto šest a Erkki jí opět rozuměl tak každé desáté slovo. Z její řeči ale pochytil pár slovíček, díky nimž si zvládl domyslet, že se asi zajímá o to, odkud je, a zda pojede do Bradavic. „Přříště pomaleji, prrosím,“ vypadlo z něj zoufale, když domluvila. Takhle se přece anglicky nikdy nemůže naučit! „Já jsem z Finska,“ řekl takovým tím zamyšleným tónem, který používají lidé, co předčítají ze slovníku a snaží se správně vyslovovat. „A v zářří já po-jet... ne. Pojedu. V zářří pojedu do Brradavic. Poprrvé,“ vysvětlil a lezlo to z něj jak z chlupaté deky. Erkki zkrátka angličtinu zatím neovládal na příliš dobré úrovni. Tedy takhle – ve čtení a překladu textu si už docela rozuměl, pokud text neobsahoval příliš složitá slova, ale mluva pro něj prozatím byla peklem. Táta mu ale tvrdil, že do toho prostě musí skočit po hlavě a trénovat, a že to pak půjde samo. A Erkki se vážně moc snažil. „Potřřebuju kotlík,“ vymáčkl ze sebe a podstrčil dívce pod nos svůj seznam. „Tenhle,“ ukázal na položku v seznamu, tedy cínový kotlík standartní velikosti 2. Teprve pak si všiml, že dívka drží nějakou sklenici, ale co je v ní, to nevykoumal. „Co to mít? Máš?“ zeptal se zvědavě, ačkoliv to znamenalo, že Olivia zřejmě zase začne mluvit. A taková vyhlídka Erkkiho docela děsila.

_________________

Olivia se nad Seveřanem doslova rozplývala, protože ne každý den se jí poštěstilo potkat někoho z cizí země, to za prvé. A za druhé byl vážně roztomilí i když si to asi sám nemyslel, jenže pravdou bylo, že každý druhý se zdál pro Liv roztomilí a to i přesto, že ostatním si se daný člověk mohl zdát odporný.
"Budu se snažit," přikývla zcela vážně i když význam slova "pomaleji" jí tak moc nedocházeli, ale přeci snažit se bude. Alespoň trošku, protože pak by to mohlo dopadnout tak, že by Errki raději odešel prosit o pomoc někoho jiného.. Jenže i kdyby to udělal, bylo by to fuk, protože by za ním Oliva chodila jako ocásek dožadujícího se jeho pozornosti. Tedy jen chvíli, protože by jí to nakonec přestalo bavit a hlavně by zapomněla proč to vlastně dělá, a pak by se vrátila ke zkoumání kotlíku a.. "Z Finska? Paráda!" Zavýskla nadšeně i když popravdě nějak moc netušila kde se tahle země nachází a kdyby se jí na to někdo zeptal, čučela by na něj jako na nějaký tele. "Tam se nosí ty.. kilty?" Nastala chvíle odmlky kdy se zkoumavě zahleděla na Errkiho načež pokračovala. "Ty se vlastně nosí ve Skotsku. No tak v tom případě o Finsku nic nevím," pokrčila rameny přemýšlejíc jestli si přeci jen nevzpomene na nějakou informace i téhle zemi, očividně však očekávala právě od Seveřana, že jí o Finsku něco poví a kdo ví, třeba se jí v té hlavičce rozsvítí a ona si na něco vzpomene. A nebo taky ne, že.
To, že chlapci trvalo krapet déle než něco řekl Olivce nevadilo i když za jiných okolností by asi vyváděla či by prostě odešla, jenže Errki se jí očividně zalíbil a to hlavně z toho důvodu, že v září pojede taky do Bradavic a je to cizinec a teoreticky by to mohl být její kámoš. Což stejně bude, protože Wendy kámoší takřka s každým a je jí tak nějak fuk jestli se jedná o slimáka nebo člověka. I když tedy slimáci jsou pro ní přednější, samozřejmě. "Taky tady zrovna sháním kotlík," vyžbletla po chvíli s širokým úsměvem i když to, že i ona je tady kvůli kotlíku muselo být snad jasné. Co jiného by tady také dělala? "Jo ten musíme mít všichni no, ale já bych chtěla jiný. Třeba tenhle je hezký, viď?" Olivia se na okamžik odmlčela, aby mohla ukázat na kotlík s kytičkami, který si předtím vybírala načež se zas otočila ke svému kámošovi, aby mohla pokračovat. "Ty, který musíme mít jsou tudy," zavelela a jakmile to dořekla, rozešla se směrem k uličce kde měli být ony kotlíky, které byli napsané na onom seznamu. Měli. Jenže nebyli. Wendella nespokojeně našpulila rtíky, rozhlédla se a nakonec s omluvným výrazem zamířila na opačnou stranu obchodu, aby konečně zastavila před cínovými kotlíky standartní velikosti 2.
Wendy se opravdu snažila mluvit málo a nebo alespoň o něco pomaleji, jenže to by se jí Seveřan nesměl ptát na sklenici, kterou držela v rukou. Dívence se štěstím rozzářila očka když natahovala onu sklenici směrem k Errkimu a přitom se vesele culila. "Slimáka. Tedy slimáčí slečnu Lily. Já tedy přesně nevím jestli je to holka nebo kluk. Může být vůbec slimáčí holka? No to je fuk. Prostě se jmenuje Lily a je fakt strašně moc úžasná. Doma mám pak ještě Robina, Toma, Sarah a spoustu dalších. Rodičům se to sice nelíbí, ale protože je chovám na zahradě tak proti tomu nemůžou nic moc říkat, protože slimáci přeci ve volný přírodě normálně žijí, že jo. No a pokud je netahám domů tak je to v pohodě, i když se občas neudržím a jedno z těch mých ňuňatých zvířátek si tajně vezmu, a pak je krmím salátem," vydechla dívenka, pořádně se nadechla a už chtěla pokračovat, ale naštěstí si uvědomila, že se baví s někým kdo neumí moc dobře anglicky, a tak se na chlapce omluvně zazubila a doufala, že jí to nebude mít moc za zlé. Jenže ona se prostě udržet nemohla! Slimáci, to bylo její, no.

_________________

Erkki neměl nejmenší tušení, co by si o té upovídané dívce asi tak měl myslet. Na jednu stranu mu byla docela sympatická, na stranu druhou se chovala dost praštěně a na jeho vkus moc mluvila. Navíc mluvila prostě moc rychle. Když se zeptala, jestli se ve Finsku nosí kilty, Erkki nevěřícně vyvalil oči. Tuhle otázku přece nemohla myslet vážně, ne? Naštěstí se pak ale opravila, nicméně stejně měla u Erkkiho nepatrný mínus. „Ve Finsku my mít aurrorra borrealis. Vy tomu řříkáte to... Polárrní zářřivka. Zářře. Polárrní zářře,“ vysvětlil hrdě. „Je to země jezerr,“ pokračoval pyšně, „a je tam hezká přřírroda.“ Stručné informace, které pro začátek musely stačit. Erkki měl navíc pocit, že už toho napovídal až až, a opadalo z něj odhodlání mluvit anglicky, protože to byla jednoduše strašná otrava.
Co se kotlíků týkalo, Erkkimu nepřišlo, že by některý z nich byl vyloženě hezký. Byl to prostě jen kotlík, který sloužil k přípravě lektvarů, a nezáleželo na tom, jestli vypadal obyčejně, nebo na sobě měl kytičky. Přesto ale přikývl. „Jo, hezký,“ zamumlal nejistě. Už nevysvětloval, že si nechce kupovat kotlík s kytičkami, ale chce ten, který by do školy opravdu měli mít. Dívka to ale naštěstí pochopila a zamířila směrem, kde podle ní tyhle kotlíky byly. Samozřejmě to byl špatný směr, ale když pak přešli na druhou stranu obchodu, skutečně na ně narazili.
Než ale Erkki stihl k jednomu z kotlíků natáhnout ruku, aby si ho tedy vzal a mohl jít zaplatit, dívka se opět rozpovídala. Používala slovo slimák, které si Erkki zatím neuměl přeložit, takže se musel natáhnout a nakouknout do té sklenice, aby vůbec pochopil, o čem vlastně mluví. Když spatřil, jakou potvoru ve sklenici uchovává, nepatrně se ušklíbnul. Nechtěl ale dívku urazit, takže to nijak nekomentoval, prozatím. „Zajímavý koníček,“ zkonstatoval po jejím sáhodlouhém monologu. „Ale slimák,“ zopakoval soustředěně to divné slovo, „asi nebýt úplně dobrrý... malíček, ne? Totiž mazlíček.“ A tázavě vyklenul obočí.
Vyslechl si ještě vysvětlení, jak může být slimák mazlíčkem, a pak k dívce natáhl pravačku. „Já jsem Erkki,“ představil se a zadoufal, že dívka jeho jméno nezkomolí. Erkki opravdu neměl rád, když jeho jméno někdo vyslovoval špatně. Ale věděl, že se bude muset smířit s tím šíleně znějícím měkkým er, kterého byla angličtina plná.

_________________

Olivia mlčela, což u ní nebylo moc obvyklé, ale když už nic neříkala bylo to z nějakého důvodu. No a taky, že ano a onen důvod byl zcela jednoduchý. Nechtěla totiž Errkiho označovat za lháře, ale.. Nejsou polární záře v Číně? Liv se zamyslela, což bolelo, protože ona myslela málokdy a krapet se zamyšleným pohledem sledovala Seveřana. Země jezer už jí něco málo říkala, ale kdyby se jí někdo zeptal "jaké zemi se přezdívá země jezer?" odvětila by Španělsku. A ohledně hezké přírody, no tak ta byla přeci všude, ne? "Zajímavé, tam se někdy musím podívat!" Broukla nakonec s pokrčením ramen a na nic dalšího ohledně jeho země se ho už raději neptala. Protože víte co, ona to stejně brzo zapomene a bude si mlít tu svou.
Wendy věděla, že její vybraný kotlík je opravdu hezký, a tak onen nejistý souhlas ani moc nevnímala. Ona nechtěla zapadnout mezi ostatní, ale kdyby si nekoupila ten na seznamu, rodiče by jí ho nakonec stejně koupili a musela by si vzít do Bradavic ten, takže už plánovala jak si ten nudný cínový kotlík pomaluje svými obrázky, protože to by nebyla ona, že jo.
"Náhodou je," vyhrkla ohledně dobrého mazlíčka, protože ona slimáky prostě ráda měla, takže jí to jako dobrý mazlíček připadalo. A hlavně nebyli tak náročný jako jiná zvířata, Liv si neuměla představit, že by se měla starat třeba o psa či kočku, když i rybičky jí zemřeli. To by je pak museli krmit skřítci či její rodiče a nebo sestry, že jo. Slimáci nepotřebovali nic, krom občasného mazlení. Jídlo si obstarali sami, venčit nepotřebovali i když je Oliva sem tam ven vzala, jen jim ještě nevymyslela žádné vodítko.
Slečna Howellsová si nebyla úplně tak jistá jménem chlapce. Erkki.. Erkki.. To už bych mohla dát, opakování v duchu jí moc nepomohlo, ostatne ta výslovnost jeho jména byla divná. "Erkki," zopakovala akorát s tím rozdílem, že v jejím případě to znělo jako turkey. Olivia se omluvně zazubila, nechtěla jeho jméno komolit, ale hej, ona nemohla za to, že bylo tak divné! "Erkki," zkusila pro jistotu ještě jednou, tentokrát však s francouzským přízvukem a popravdě? Líbilo se jí to o něco více než to jeho jméno vyslovovat anglicky. "Já jsem Olivia," dostala po chvíli kdy hleděla na Seveřana a přemýšlela kvůli čemu, že se to dali do řeči až jí to nakonec docvaklo. "A ty máš nějakého mazlíčka? A jak se sem dostáváš když jsi z Finska? Už jsi si byl koupit hůlku? Jak se těšíš do Bradavic?" Jistě, Erkki jí sice prosil jen o pomoc najít onen kotlík, ale ona už ty otázky musela položit když je měla na jazyku a hlavně ten klučina se jí vážně zamlouval a to i přesto, že toho moc nenamluvil.

_________________

Erkki okamžitě souhlasně pokýval hlavou, když Olivia pronesla, že se do Finska musí někdy podívat. „To bys rrozhodně měla. Je to moc aika... pěkná! Pěkná země. A polárrní zářře být oprravdu magická koukaná,“ pronesl, maje na mysli magickou podívanou, samozřejmě. Při těch slovech se trošku zasněně usmíval, protože on sám měl považoval pohled na polární záři za ten nejkouzelnější na světě. Byl přesvědčený, že ani všechna kouzla Bradavic tu úžasnou podívanou nepředčí.
Chlapec trochu pochyboval o tom, že by slimák mohl být dobrým mazlíčkem, ale sám s tím zkušenosti neměl, takže to Olivii nehodlal vyvracet. Jen pokrčil rameny a krapet se pousmál, protože si nebyl jistý, jak by měl reagovat, aby ji neurazil. Přesto si ale myslel své – že něco tak slizkého, co ožírá saláty na zahrádce, přece nemůže být príma mazlíčkem. Kdepak, Erkki měl raději zvířata, která měla srst, a se kterými se člověk mohl pomazlit, aniž by skončil olepený nechutným slizem.
Erkki se pobaveně šklebil, když se dívka pokoušela vyslovit jeho jméno. Založil si ruce na hrudi, mírně povytáhl obočí a pozoroval jí okem kritika. Když nakonec tak podivně zaráčkovala, překvapeně zamrkal a obličej se mu zkřivil do jakési nespokojené grimasy. Tohle mu trhalo uši. Ale usoudil, že to pro tentokrát přežije. Beztak mu bylo jasné, že si na podobné zkomoleniny bude muset zvykat, protože Britové prostě neumí vyslovovat normálně, tak. „Těší mě,“ pronesl sebejistě, neboť tohle byla jedna z těch frází, které uměl stoprocentně dobře. Dívčina řeč po chvilce zase zrychlila a Erkki nakrčil čelo, jak se snažil pekelně soustředit a porozumět. A tentokrát se mu to docela dařilo. „Já mám maguárra,“ oznámil hrdě a pousmál se. „Jmenuje se Floki,“ dodal a zalitoval, že tu Flokiho nemá, aby ho Olivii mohl ukázat. To zvíře totiž bylo dle Erkkiho názoru výstavním kouskem (a Flann by si na něm určitě pochutnal). Protože si nedokázal vzpomenout, jak se řekne přenášedlo, povzdechl si a zatvářil se zoufale. „No, používáme takovou tu věc, co lidi hodí z jedno místo na drruhé místo,“ vysvětlil krkolomně a doufal, že Olivii dojde, co má na mysli. Ale radši v to moc nevěřil, protože ta holčina mu nepřišla jako někdo, kdo oplývá nadměrnou inteligencí. Na otázku týkající se hůlky zakroutil hlavou – jednou už měli s tátou k Ollivanderovi nakročeno, ale na poslední chvíli jim do toho něco vlezlo, takže nákupy museli odložit. „Ty už kouzelný-klacík máš?“ zeptal se zvědavě. „Do Brradavic já těšit moc,“ přikývl s klidem, ale oči mu zářily nadšením. „Máma tam studovala,“ dodal, aby si Olivia nemyslela, že je úplně mimo a neví, co očekávat. „Co ty, těšit?“

_________________

Olivka nepochybovala o tom, že Finsko bude krásná země, ale podle ní třeba na Wales nemělo. "A byl už jsi někdy v Japonsku?" Dívčin úsměv se krapet rozšířil. Kdyby se jí však někdo zeptal jestli ona tuto zemi navštívila, odpověděla by ne. Ona nikdy nějak extra necestovala, ale doma měla spousty knih o jiných zemích a jejich památkách. Tak třeba Velká čínská zeď a ne, Olivu rozhodně nenapadlo, že jak název oné zdi napovídá bude asi v Číně a ne v Japonsku.
Wendellu krapet mrzelo, že není z jejích mazlíčků tak nadšený jako ona sama, ale pak jí došlo, že vlastně většina lidí ohrnuje nad jejími slimáky nosáčky, a tak to nechala být. Však ona jednou najde někoho komu se její mazlíčci budou líbit. A nebo taky ne, ale to jí vlastně nakonec bylo fuk.
"Maguára? Hustý! Toho by mi rodiče nedovolili," prohodila krapet zamyšleně, ale pravdou bylo, že jí nechtěli povolit skoro žádné zvíře, dokonce ani rybičky ne, protože neměli čas se o to všechno starat a Oliva by to rozhodně nedělala.
Wendy se musela opět zamyslet, aby přišla na tu věc, kterou Erkki myslel. "Ééé myslíš.. přenášedlo?" Zkusila to nakonec s menším úsměvem. To byla totiž jedna věc, kterou občas taky používali, ale častěji než to používali ten hustý krb co měli doma. A popravdě i Liv samotná se divila, že na ten název přišla, ale kdyby se jí a to zeptal znovu, už by to asi nedokázala ani zopakovat.
"Zatím nemám, ale chystáme se ho jít koupit. Mamča říkala, že až nebude mít tolik práce," pokrčila jednoduše rameny ohledně oné hůlky. Rodiče přemlouvala už dlouho, aby tam s ní zašli, ale ještě se k tomu neměli což popravdě Olivku dost mrzelo, protože ona tu hůlku nutně potřebovala ke kouzlením, ale je pravdou, že kdyby jí měla už takhle brzo buďto by jí ztratila nebo jí zlomila či by s ní dělala něco co se dělat nemá což znamená, že by třeba ostatní hůlkou šťouchala, i když k tomu jí stačil pouhý klacek a nemusel být ani kouzelnický.
"Já se tam těším fakt strašně moc. Chodí tam moje ségry, víš? A dokonce i bratranci a sestřenice, a pak taky tam chodili moje rodiče a strýčkové, tetičky i babičky a dědové," vyhrkla s úsměvem i když kdyby měla nastoupit do jiné školy, asi by jí to bylo fuk. Jistě, do Bradavic se strašně moc těšila, protože tam chodí její příbuzní, ale zas Krásnohůlky jsou ve Francii a Francie je cool. "A kam by jsi chtěl být zařazený?" Povytáhla tázavě obočí, protože i tohle jí zajímalo a na chvíli svraštila obočí usilovně přemýšlejíc jestli nevymyslí nějakou otázku načež jí došlo, proč se s tímhle klukem dala vlastně do řeči. "A budeš chtít ještě s něčím pomoc? Jakože já mám času dost," času opravdu dost měla, ale už krapet zapomněla, že by se měla držet pouze v tomhle krámku.

_________________