<<< uličky

~Stockholm je super, někdy by ses tam měl podívat! ~ prohlásil Asbjorn zasvěceně, protože kdo by nechtěl vidět kouzelnickou čtvrť Stockholmu, když už je kouzelník. On se ostatně na Příčnou taky těšil, kdyby mu to těšení nepřekazila matka se svým kartáčem. Trochu závistivě zabloudil pohledem k zacuchanému maxidredu, který rostl Torbjornovi z temene hlavy, ale pak už si jeho pozornost opět získal Monty. Neměl potřebu zakrývat fakt, že jsou jeho rodiče kouzelníci, takže přikývl. ~A nebojíš se, že ti toho potkana něco sežere?~ vyjádřil značné obavy nad osudem potkana, který už byl věštěním z drabblů předem odsouzen k jistému konci, jako to už schytaly otcovy bílé myšky Odin s Thorem. Oba skončili ve Valhale.
Kroky výpravy se nakonec stočily k těm kotlíkům a Asbjorn se zájmem koukal okolo sebe, přičemž sem tam do někoho vrazil, ale moc mu to nevadilo. On byl otrkaný z domova, byl přece chlap a skoro viking. ~Kaktus... to je takový to divný pichlavý, že jo? To u nás neroste.~ ušklíbl se, protože u nich nahoře na severu rostl tak nanejvýš nějaký ten lišejník. Když Monty začal mluvit cosi o tom, že jestli viděl pohromadě víc kotlíků než v obchodě, ke kterému se nezadržitelně blížili, vsadí svůj svetr, zavrtěl hlavou. ~Já ale svetr nechci, díky.~ Bylo mu docela fajnově teplo v těch kraťasech a tričku, co měl na sobě.
Když vstoupili do obchodu, Asbjornovi se rozšířily oči úžasem a hned začal pobíhat od regálu k regálu, aby si všechno prohlédl, zatímco Torbjorn šel s prodavačem vyřídit věci podle školního seznamu, aby na to kluci v tom zápalu nadšení nezapomněli.

_________________

~No, když někdy někoho ukecám, aby tam se mnou vyrazil, tak se tam podívám rád,~ přikývl Monťák na návštěvu Stockholmu a významně přitom loupnul očima po strejdovi Torbjornovi, protože na cesty po Skandinávii byl odborníkem on. Takže když Monty někdy udělá psí oči, třeba to na něj zabere a do Stockholmu ho vezme.
Co se sežrání potkana týkalo, Monty se na okamžik zachmuřil, protože ho nenapadlo, že by jeho potkan mohl být v Bradavicích v ohrožení života. ~No, když si ho budu hlídat, tak snad ne,~ zamumlal nejistě. Bjorn mu totiž opravdu vsadil brouka do hlavy a Monty začal zvažovat, jestli je koupě potkana dobrá volba. ~Myslíš, že je velký riziko, že mi potkana v Bradavicích něco sežere?~ zeptal se, přičemž skrytě doufal, že se mu dostane ujištění, že určitě ne, nic takového nehrozí.
Monty cestou k obchodu s kotlíky kráčel napůl vedle Asbjorna, napůl za ním, protože mu Bjorn alespoň razil cestu. Monty byl totiž malé škvrně a kolemjdoucí ho zřejmě naprosto přehlíželi a sem tam do něj prostě někdo vrazil. A to se malému Mexičanovi ani trošku nezamlouvalo, jenže nebyl takové povahy, aby na viníky drze pokřikoval a ohrazoval se. ~Jo, taková pichlavá zelená věc, dělá se z toho i šťáva. Já jednou určitě vyrobím vlastní džus a smetu konkurenci z trhu,~ prohlásil sebevědomě a pobaveně se zazubil. ~Není ti zima? Vy seveřané jste vážně divní - Heski, ten Fin, taky chodil v tričku. V zimě! Mně teda nepřijde, že by bylo bůhvíjak teplo,~ přiznal, což bylo ostatně snadno pochopitelné z faktu, že měl na sobě svetr a dlouhé kalhoty.
Když o nějakou chvíli později vešli do obchodu s kotlíky, Montymu se rozšířily oči úžasem podobně jako Asbjornovi. A v tom pobíhání od regálu k regálu mu zdatně sekundoval a v jednu chvíli ho dokonce zatahal za tričko. ~Podívej, támhle mají zlatý kotlíky! Zlatý!~ vykulil oči a ukázal na jednu z nejvyšších polic. ~Kolik asi stojí?~

_________________

~No, tak se tam můžeme mrknout ještě před začátkem školního roku. Třeba tam najdeš nějakýho odolnýho potkana, co se nenechá sežrat.~ navrhl a ještě před postoupením do obchodu strčil loktem do „strejdy“. ~Vezmeme Montyho do Stockholmu, viď, strejdo? Aby si mohl dát ovocný rampouchy nebo pečený medvědí tlapy s česnekem!~ zasvítila mu očka, přičemž se přitočil k Montymu, a odstrčil od něho osobu, co se do něj právě chystala vrazit. ~Pečený medvědí tlapy na česneku jsou totiž naprostá lahůdka.~ oznámil mu s kulinářskou jiskrou v oku. Torbjorn jen zahučel cosi jako souhlas, i když se obával, že s ním za to žena nebude mluvit ještě o týden déle než tomu teď bylo, ale za to taky mohl fakt, že byla poslední dobou příšerně náladová a často i brečela. S kyblíkem zmrzliny v koupelně a když se jí ptal, co se děje, rozčíleně na něj řvala, že nic. Takže pochopil, že je všechno v pořádku.
Asbjorn nechápal, co je na jeho odívání divného a tak se s Montym raději nezačal hádat, že je vlastně docela teplo, a kdyby jim zbyl čas, mohli by se jít koupat. Asi by nesouhlasil.
Zatímco Torbjorn pečlivě hlídal položky na seznamu, Bjorn koukal Montymu přes rameno, což nebylo nic těžkého. ~No jo! To by mě zajímalo, na jakej lektvar je třeba zlatej kotlík.~ zauvažoval nahlas a pak se ušklíbl. Cena u kotlíků asi napsaná byla, ale byla vysoko. ~Vlez mi na záda.~

_________________

Když Asbjorn navrhl, že by se do Stockholmu mohli podívat společně a navíc ještě před začátkem školního roku, Montymu se rozzářily oči. ~Fakt? To by bylo super!~ nadchnul se pro ten výlet okamžitě a raději nemyslel na to, že ve Stockholmu bude pravděpodobně ještě o něco chladněji, než v Británii. Ale to přežije, když zvládal výlety do Norska s Lillegardovými. ~Ovocný rampouchy? Hustý!~ vyhrkl, ovšem při zmínce o medvědí tlapě na česneku se mu mírně zhoupl žaludek. ~Jak jako medvědí tlapa? To je jako opravdická medvědí tlapa, nebo je to jenom nějakej název jídla?~ zeptal se, protože si nebyl jistý, zda ta slova v norštině pochopil správně, a navíc se mu představa pečené medvědí nohy fakt moc nezamlouvala. Ovocné rampouchy zněly daleko sympatičtěji. Nicméně přestože byl zaujat představou pečených medvědích tlap, všiml si toho, jak od něj Asbjorn odstrčil nepozorného chodce, a vděčně se na vyššího chlapce pousmál.
~No, asi nějakej složitej,~ zauvažoval Monty nad tím, na jaké lektvary je asi třeba zlatého kotlíku, ale nevzpomněl si na žádný konkrétní, protože na to měl málo bodů u lektvarů. ~Možná třeba ten, jak umožňuje člověku vzít na sebe něčí podobu,~ navrhl a měl na mysli samozřejmě mnoholičný lektvar, jen neměl nejmenší tušení, jak se ten lektvar jmenuje v norštině a navíc by mu Asbjorn stejně asi nerozuměl, i kdyby norský název Monty znal. Když ho pak Bjorn vybídl, aby mu vlezl na záda, Monty po něm loupl nejistým pohledem, protože nečekal, že kluk, kterého sotva znal, něco takového navrhne. Navíc si nebyl jistý, zda ho unese. ~Tak jo,~ přikývl své nejistotě navzdory. Ještě pro jistotu loupnul očkem po strejdovi Torbjornovi, aby se ujistil, že je nesleduje moc přísně, a využil jeden z masivněji vypadajících kotlíků jako stoličku, aby Asbjornovi na ta záda vůbec zvládl vylézt.
Otázkou bylo, co následovalo pak - zda ho Bjorn unesl, nebo začali vrávorat. V každém případě se ale Monty snažil natáhnout tak, aby viděl na cenu napsanou u zlatých kotlíků. ~Já to asi nepřečtu,~ skučel nespokojeně a doufal, že Bjorn pod ním neumře. Což vyznělo dost blbě, takže popojedem.

_________________

Bjorn byl rád, že zmrzlíkovi udělal radost, jen si říkal, jestli z Mexičana nebude taky rampouch, až se u nich na severu ukáže. To by bylo taky hustý, ale jak pro koho. ~Medvědí tlapa. Jako tlapa.~ ukázal si na ruku a pak na nohu, protože si myslel, že mu Monty nerozumí. ~Faktická medvědí tlapa. Je to moc dobrý.~ Skoro jako islandské speciality.
V kotlíkovém ráji to vypadalo na katastrofu, protože Monty se opravdu začal sápat na Asího záda, ale ten nepolevil, protože nebyl máčka, a když si Monty začal stěžovat, že to stejně nepřečte, nespokojeně zafuněl. ~Tak vylez ještě na ramena, to už to přečteš.~ zamumlal a zabalancoval, protože zas takový silák nebyl. Ale Montyho unesl, to jo.
Torbjorn si jich nevšímal, dal se s prodavačem do debaty o karetních tricích, takže ten čínský cirkus za jeho zády mohl klidně pokračovat, a hlavně blbě skončit.

_________________

Monty na Asbjorna chvilku nevěřícně zíral, protože se mu prostě nechtělo věřit, že by někdo jedl opravdickou medvědí tlapu. Na česneku. ~Tak to radši ochutnávat nebudu,~ usoudil, protože to neznělo vůbec vábně. Vlastně to bylo docela morbidní, a tak Monty svou představivost raději upnul k těm ovocným rampouchům. Zmrzlinu a mražené pochutiny měl totiž kupodivu rád, přestože zimu nenáviděl a nesnášel ji dobře.
~Jenže to spadnu,~ namítal Monty, který se Asbjornovi držel na zádech jako klíště. Jenže zvědavost tentokrát byla silnější, než pud sebezáchovy, takže se nakonec vydrápal Bjornovi na ramena a roztáhl ruce, aby lépe držel balanc. Což nebylo vůbec nic jednoduchého, když stál na ramenou živé bytosti, která se pod ním nestabilně kvrdlala. ~Nehejbej se!~ vyjekl poplašeně, když v jednu chvíli Bjorn zavrávoral.
Montyho se zmocnil pocit, že ztrácí rovnováhu, a katastrofa byla na světě.
Než se ho úplně zmocnila gravitace, stihl poplašeně vykřiknout a zamáchat rukama kolem sebe ve snaze něčeho se zachytit, takže na sebe strhl pár kotlíků a společně s tou kotlíkovou nadílkou se sesypal dolů na Asbjorna, na němž se rozplácl jako přejetá žába. Ale aspoň padl do měkkého, jen nebylo moc příjemné, když na něj dopadly ty kotlíky.
Monty zaskuhral a promnul si čelo, kde se mu dost možná brzy začne rýsovat pěkná boule. ~Jsi v pohodě? Možná jsme se měli prostě zeptat,~ podotkl, loupl očima po Asbjornovi a nakonec svou pozornost nasměroval k strejdovi. Monty upřímně doufal, že se nebude moc zlobit, a ještě víc doufal, že je prodavač nevynese z obchodu v zubech.

_________________

Akrobatické číslo muselo vypadat jako z černobílé grotesky, protože Bjorn se snažil Montyho udržet na ramenou, ale ramena to nevydržela. A tělo taky ne, jen co Monty ztratil rovnováhu, udělal dva kroky dozadu a s překvapeným „uááá“ se složil pod Montym k zemi. Jen co na Montyho dopadl poslední kotlík, střelil pohledem po strýčkovi a prodavači, a nasadil úcul.
Torbjorn pro ně neměl slov. Prodavač samozřejmě začal zjišťovat, jestli se něco nestalo jeho kotlíkům, kolik jich otloukli, a kolik jich budou muset zaplatit, ale očividně všechny upadly do měkkého, a nebyl na nich ani škrábanec. Bjorn se o prodavače nezajímal, ten koukal jen na strýčkovu hlavu v dlani a docela jasně si dokázal představit, jak by na to celé pohlížel jeho otec. ~Jsi v pohodě, Monty?~ zeptal se kamaráda starostlivě, protože on sice dopadl na podlahu jako první, ale rány kotlíky vykryl mladý Mexičan.

_________________

Montyho polil studený pot, když si všiml Torbjornova výrazu, a když prodavač začal zjišťovat škody. Vážně nechtěl dělat hlouposti a přidělávat strejdovi starosti, takže se cítil jako nakopnuté štěně a taky se tak tvářil. ~Nic mi není,~ ujistil Bjorna, znovu si promnul čelo, kde už se mu rýsovala menší boulička, a starostlivě se na kamaráda zadíval. ~A ty jsi v pořádku?~ potřeboval se ujistit, že se Bjornovi nic nestalo. Přeci jen dopadl na tvrdou zem a Monty dopadl na něj.
Když se ujistil, že jsou oba živí a doneslo se k jeho uším, že kotlíky naštěstí taky přežily, vstal, oprášil si oblečení, a juknul po obou přítomných dospělácích. ~Omlouváme se,~ hlesl rozmrzele a pohled přitom klopil ke špičkám svých bot. ~Jenom jsme chtěli vědět, kolik stojí ty zlatý kotlíky,~ vysvětlil, proč si hráli na akrobaty, a po zmiňovaných kotlících těknul pohledem. A přestože se cítil provinile, v jeho očích se znovu zajiskřilo, protože ho ty kotlíky nesmírně zajímaly.
Monty byl každopádně připraven přijmout jakýkoliv trest. Tak trochu očekával, že jim prodavač sdělí, že už se tu nesmí nikdy v životě ukázat, a že Torbjorn kontaktuje jeho mamku, aby si ho koukala vyzvednout, protože takového neposedného kluka na starosti mít nechce. Ani v nejmenším ho ale nenapadlo svádět vinu na Asbjorna, který to lezení na záda navrhl; to by spíš raději všechno vzal na sebe.

_________________

~Jsem v pohodě.~ ujistil Montyho s úsměvem a počkal, než se z něj zvedne, aby se sám mohl vydrápat na nohy. „Mě mrzelo. Já nechtěl. Pardon.“ zamumlal k prodavači svou nedokonalou angličtinou se silným přízvukem, což Torbjorn kvitoval úsměvem, jelikož se omluvil i Monty. Prodavač očividně nebyl nelida a po chvilce brblání jim cenu sdělil, načež vytáhl hůlku a nechal kotlíky vyletět na svá místa. Torbjorn raději sbalil nákup do školy pro oba chlapce a cestou ke dveřím si každého schoval pod jedno své křídlo, tedy tlapu. ~Tak jdem, než tady z toho naděláte kůlničku na dříví.~ zatvářil se pobaveně, rozloučil se s prodavačem a vyšoupl je před krámek, aby se domluvili na dalším postupu. ~Kam chcete teď? Hůlky a hábity?~ podrbal se ve vousech. Asbjorn jen pokrčil rameny, protože měl pocit, že pokud by protestoval, a šel se raději někam najíst, ještě by se na něj strýček mohl zpětně rozzlobit za ty kotlíky. ~Já jsem Montymu řekl, aby mi vlezl na záda, jeho nápad to nebyl, strejdo, tak to jeho mamce neříkej.~ zamumlal pak už za chůze, pokud tedy Monty neměl jiné přání, kam jít. Bjorn nepotřeboval nikoho, kdo by si průšvihy odskákával za něj, byl přece chlap.

_________________

Montymu se ulevilo, když ho Así ujistil, že je v pořádku. Měl by totiž opravdu velké výčitky svědomí, kdyby se Bjorn zranil kvůli němu - vždyť na něj spadl! Se všemi těmi kotlíky! Ale naštěstí to nevypadalo, že ho za to Bjorn chce zakousnout a přestat s ním kamarádit... Tedy, ne že by se už mohli považovat za kamarády, ale bylo to na velmi dobré cestě.
„Vau,“ bafl Monty s očima navrch hlavy, když jim prodavač, navzdory tomu jejich karambolu, sdělil cenu kotlíků. Ty tedy vážně nebyly levné a chlapec usoudil, že kdyby takový kotlík někdy chtěl, musel by na něj hodně dlouho šetřit.
Pod Torbjornovou medvědí packou Monty prakticky zmizel, protože byl takový zakrslík, hubený a ne zrovna vysoký, a strejda byl urostlý viking. Montymu to ale rozhodně nijak nevadilo, naopak se na Torbjorna zeširoka uculil. Vypadalo to, že se strejda nezlobí, takže si ten úsměv mohl dovolit. ~Hůlky!~ vyhrkl hned a loupnul očima po Asbjornovi, aby se ujistil, že proti jeho volbě blonďák nic nenamítá. Protože kdyby pro hůlku jít nechtěl, Monty by se klidně přizpůsobil.
Ovšem to, jak se Bjorn rozhodl vzít vinu na sebe, Montyho upřímně zaskočilo. Vykulil oči, překvapeně zamrkal a nevěřícně na kamaráda zazíral. ~Ale nenutil jsi mě k tomu, udělal jsem to sám od sebe,~ namítl, protože nechtěl, aby Asbjorn vypadal jako někdo, kdo ho ponouká ke skopičinám. Kdyby Monty nechtěl a měl trošičku víc rozumu, na záda by mu nikdy nelezl. Nemohl tušit, jak to dopadne, a naštěstí nemuseli platit žádné škody.
Ale obchod s kotlíky brzy nechali za svými zády, prodavač si jistě oddechl, a mohli zamířit pro hůlky a hábity. Obzvlášť na hůlku se Monty neskutečně těšil.

>> Ollivander a Malkinová

_________________