<<<<

Chodit do Děravého kotle na jídlo bylo občas o život, ale Reena pozřela skoro cokoliv, no a protože rozhodně nebyla nijak zhýčkaná, čas od času se tu na něčem zastavila. Občas se sice stalo, že se jí jídlo snažilo zdrhnout z talíře, ale v takovým případech to prostě zapíchla vidličkou, nebo přimáčkla lžičkou.. a pokud to nevypadalo moc špatně, prostě to snědla i tak.. Co jiného s tím přeci taky dělat, že.
Dovnitř vešla tedy s menším úsměvem na rtech, přičemž i hned mávla na Toma a s tím si našla volný stůl nedaleko dveří. Objednávat si ani nemusela, protože hostinský jí znal až moc dobře, takže jí chvíli na to donesl děravou děravou polévku s opečenými toustíky a trochou kaktusové šťávy. Reena poděkovala a aniž by pátrala po nějaké známé tváři (ostatně tady se moc její přátelé nezdržovali), pustila se prostě do jídla přičemž seznala, že se jim ta polévka opravdu povedla.

_________________

<<<
Toník měl za sebou téměř dvoudenní směnu v kuse, a naladěn byl proto asi tak, jako kytara, které někdo vytrhal polovinu strun, a upřímně řečeno už myslel jenom na postel... Háček byl v tom, že potřeboval dnes ještě zařídit několik věcí, a proto si nějaký okamžitý spánek nemohl dovolit. Do Kotle tedy zamířil záměrně. Jednak se tu obvykle moc jeho kolegové nezdržovali, takže mu nic nemuselo připomínat práci, které měl teď (pro něj neobvykle) plné zuby, a druhak si byl jistý, že zdejší kafe ho probudí zaručeně, ať už kofeinem nebo tím, že ho hryzne do frňáku. Nejprve se doploužil objednat si to kafe a překecat Toma, aby mu k němu prostě opekl toast, načež se vydal hledat nějaké volné místo...
...a chtě nechtě se mu po tváři rozlil (trochu unavený) úsměv, když zahlédl u jednoho stolu známý obličej. "Zdravím," věnoval ten úsměv unaveného štěněte Reeně, a poukázal na místo u stolu, "můžu, nebo je to místo už pro někoho rezervované?"

_________________

Protože Reeně zdejší polévka opravdu chutnala, zaobírala se především jídlem, než zkoumáním toho, kdo to přišel a jestli toho nového člověka zná. Když se tedy vedle ní ozval hlas, který ještě ke všemu znala, poplašeně sebou trhla a bylo divu, že tu polévku nevyflusla zpět do talíře, protože si lžičku s ní strčila do pusy ve chvíli, kdy se k ní Anthony doplížil.
"No jasně, sedej, místa je tu přeci dost," zazubila se na něj nadšeně a mnohem energetičtěji, než on, to protože v práci nebyla už několik dní a ještě několik následujících být neměla - většinu dovolený si totiž nechala na léto, aby mohla pořádně cestovat a dnešek brala spíše jako takový oddychový a chtěla si užít taky chvilku klidu doma. "A ahoj. Na nikoho nečekám, a i kdybych čekala, tak by mi nevadilo, kdyby si si přisedl. Jdeš z práce?" povytáhla tázavě obočí a tušila, že se trefila, protože Toník vypadal až moc přešle.

_________________

Toník věnoval mladé ženě vděčné pousmání a sesul se na volnou židli. Teď, už aspoň usazený, spokojeně vydechl a typickým gestem si prohrábl vlasy. "Dík, víš co, jsem ti nechtěl třeba rušit rande nebo tak něco," pokrčil rameny ohledně toho, že je tady slečna Dewanji sama. Ačkoliv teda rande zrovna v Kotli by byla opravdu zvláštní volba, ale hej, to už jeho unavený mozek nějak neregistroval. Ani to, že vlastně zase plácá. Ale jeho mozku to smysl dávalo - určitě by Reenině případnému doprovodu nebylo příjemné, kdyby ji tu našel sedět s nějakým lékouzelnickým uchem, že jo. "Je to na mně tak poznat?" zašklebil se když se zeptala na práci, a koukl po Tomovi, jestli už mu jako nese to kafe. Všechny jeho buňky totiž volaly po spánku nebo aspoň kofeinu. "Ale jo, no, jdu. Máme teď hrozně málo personálu," vysvětloval, "kolegové si přes prázdniny berou dovolenou... a tak, takže ve výsledku děláme dlouhatánské směny. Baví mě to, ne že ne, ale bral bych třeba půlden volna na spánek." V ten moment přinesl Tom vysněnou dávku kofeinu a opečený toast, do nějž se Anthony vděčně zakousl. "A co ty tu?" zeptal se Reeny, "taky práce, nebo jsi jedna z těch šťastlivců s dovolenou?" Pak mu padl pohled na polévku. "Hmmm takže dneska je polívka na jedlé straně svého stavu?" okomentoval a pozvedl koutky do úsměvu. Upřímně přemýšlel nad tím, že by si dal ještě něco jiného než jen opečený toast.

_________________

Reena se zasmála, když Anthony zmínil rande a vůbec si nevšimla toho, že její tváře nabraly narůžovělý odstín. "Kdybych měla rande, zvolila bych nějaké jiné místo, než Kotel. Vždyť tady hrozí, že u nějaké romantické večeře tě to jídlo sežere," broukla pobaveně a zahnala myšlenky na muže, kterého by na to rande s klidem pozvala i sem, protože tušila, že by něco takového snesl. Nejspíše. V souvislosti s tím jí taktéž napadlo, že by mohla skočit na poštu a poslat pár dopisů.
"Tak trochu ano," přiznala pak s pokýváním hlavy a věnovala Toníkovi menší úsměv. Na kom by taky nebylo poznat, že jde z práce? I pro ní byly ty noční služby o něco těžší, než třeba denní. "Tak si pak taky musíš nějakou pořádně dlouho vybrat, hm? Určitě si to zasloužíš a přeci se potřebuješ taky někam podívat," mrkla na něho pobaveně. Kdyby ona dovolenou neměla, netušila by, co by dělala - cestování pro ní byla vším. I když ona byla pravda, že by pracovat na tom Ministerstvu vůbec nemusela, jenže jí to bavilo a neuměla si úplně představit, že by jen psala a cestovala. "Mám dovolenou, naštěstí. Včera jsem se vrátila z Eritreje a zítra asi vyrazím na pár dnů do Čadu," přiznala zamyšleně neb si tím výletem ještě nebyla úplně jistá, ale však měla ještě den na to, aby se rozmyslela, kam přesně pojede, no ne? Občas byly takové výlety na rychlo lepší, než kdyby si to všechno dopředu naplánovala. "Tady je přeci vždycky," broukla pobaveně a s tímto si strčila opět lžičku s polévkou do pusy.

_________________

Upřímně, Toníka ani nenapadlo, že by Reena neměla přítele, protože byla fakt fajn, a taky moc, moc hezká, že jo. Takže logicky... no, dobře, jeho myšlenky v tuhle chvíli jakoukoliv logiku postrádaly, a on evidentně neměl absolutně žádné pozorovací schopnosti, ať už kvůli spánku, nebo protože byl prostě poleno, takže uzardění v tváři samozřejmě viděl, jenže si ho absolutně s ničím nespojil, ani s myšlenkami na neznámého muže, že jo. No, neva. Úsměv a popojedem. "Náhodou, pro dobružný povahy dobrý," zakřenil se. Jemu by třeba rande v Kotli nevadilo, ne kdyby měl správnou společnost. Jenže on tak nějak na rande nechodil, ne od zpackaného pokusu s Berry, kdy se ve výsledku oba tak moc styděli, že z toho nebylo nakonec nic. Tonda prostě neměl v těchto věcech štěstí... ani zkušenosti. Což ostatně bylo vidět i na tom, co plácal. A vymlouvat se na spánkový deficit bylo v tomto případě docela zbytečné. Reena byla kamarádka, a tak přirozeně chtěl vědět jestli někoho má a jak je s ním šťastná a tak... ale, no. Byl to Tonda. A Tonda byl trubka. Tečka.
"Plánuju dovolenou, až zas všem odjedou děti do školy," opáčil s pokrčením ramen a napil se kávy, užívajíc si proud energie, který mu kofein přinášel do žil, "já děcka nemám a žiju sám, tak je mi fakt jedno, jestli se pojedu někam válet teď a nebo pak." Znovu se zakousl do toastu. Opravdu mu bylo fuk, co všechno o sobě vlastně teď prozradil, jako fakt, že nemá s kým žít nebo pro koho si plánovat dovolenou na určitou chvíli. Však co, tohle nebylo nic, za co by se musel stydět. Měl přátele, a to mu bohatě stačilo. "Tyjo, to jsou samý exotický místa, co je tam zajímavýho?" Anthonymu se rozsvítily očička. Bylo jedno, jak moc byl unavený, ale nové informace, vzdálené kraje a tak vůbec? No tak, jeho vnitřní Havránek se potřeboval dozvědět víc! Polévku radši už nekomentoval, a nechal Reenu v klidu si užívat jídlo, a sám se znovu zakousl do svého toastu a zapil ho pořádným lokem kávy.

_________________

"To rozhodně," pokývala Reena hlavou a zasmála se. "Ale to pak chce nějakou dobrodružnou povahu najít. Mně osobně by to třeba nevadilo," krčila pak rameny, protože jak už bylo řečeno několikrát, byla tu zvyklá jíst normálně. A hlavně byla zvyklá jíst horší jídla, než děravou děravou polévku, ze které čas od času něco utíkalo. V souvislosti s tím jí napadlo, že by si celkem dala balut a že by vlastně výlet na Filipíny v průběhu dalších dnů stihnout mohla taky. No a co se týkalo randění, ona by někoho klidně pozvala i na ten balut, protože to byla vážně pochoutka. Pro ni. Že by se z toho někomu mohlo dělat špatně, to by jí ani nenapadlo.
Reena chápavě pokývala hlavou a pousmála se. "To je od tebe moc hezké, že takhle ostatní necháváš vybírat si dovolenou, aby mohli být co nejvíce s dětmi." Mrkla pak na něho a natáhla se pro kaktusovou šťávu, aby se mohla napít. Ona sama by se asi takhle neobětovala. Přeci jen v létě bylo lepší počasí, než přes jiné měsíce a ona, i když bezdětná, si prázdniny chtěla užít stejně, jako všichni ostatní. "To je pravda, ale třeba na podzim nebo v zimě nemusíš mít u toho moře až tak pěkné počasí," mrkla na něho pobaveně. Jistě, spousta zemí měla teplo po celý roky, ale když se pak chtěl někdo podívat do nějaké země, kde už přes podzim byla tak nějak zima, asi by se u toho moře moc válet nemohl, že. "Nicméně je pravda, že tak nějak mně je taky jedno, kdy se na výlety vydávám, zvlášť, když se nikde neválím," taky byla pravda, že když si člověk vzal dovolenou během roku, moc se nepotkával na těch místech s turisty. Což zrovna Reena nemusela nikdy moc řešit - jezdila na taková místa, kam se obyčejní turisti těžko dostávali.
Když se pak dostala řeč k tomu, kde byla a kam pojede, Reena do sebe naházela zbytek polévky a toustíků, a pak talíř odstrčila stranou. "Já vlastně nevím," zasmála se, upila kaktusové šťávy a věnovala Toníkovi rozpačitý úsměv. "Městům se většinou vyhýbám, když už někam jedu, chci vidět to, jak tam lidi opravdu žijí. Spousty původních obyvatel těchto zemí dodržují tradice už tisíc let staré. Učím se jejich životu, zúčastňuji se jejich oslav a snažím se naučit se i jejich jazyk," přiznala zamyšleně. Ostatně o tomhle taky byla spousta jejích cestopisů. "Teď, co jsem byla v Ertireji, jsem se zúčastnila svatby mé kamarádky. Byl to strašný rozdíl o proti naší indické," nakrčila nosík a pousmála se. Indické svatby zbožňovala, vždycky se tam pěkně zpívalo, tančilo a byla tam spousta jídla, ale vidět svatby i jiných zemí bylo rozhodně zajímavé. "No a v Čadu chci prolézt okolí Čadského jezera, ale chci se podívat i do města Kousséri," dodala pak a natáhla se pro sklenku s kaktusovou šťávou, které už ubilo, takže bylo na čase zapřemýšlet nad tím, zda si objednat ještě jednu, nebo na to kašlat a pomalu už se chystat k odchodu. "No a co, už máš nějaké plány, kam se budeš chtít podívat, až ti začne ta dovolená?" oplatila mu pak otázku, protože se taky mohla nechat trochu inspirovat.

_________________