Ona vlastně příchuť nějakého masa nezněla nějak tak divně, i když přímo ryba by byla asi lepší, ale darovanému jídlu na zuby nehleď.. nebo tak něco. Společně s Fróðim tedy ten zbytek nanuku zlikvidovala, seznala, že to celkem ujde, i když měla už lepší, a to blbnutí na hřišti si taky moc užila. Až tak moc, že by si to i někdy zopakovala.
"Tyjo, vážně? Páni, to je super! Já bych se tu sama asi bála," svraštila obočí a pohlédla na otce. Ona si totiž byla jistá, že by jí tu ani samotnou nenechal, i když možná, až bude starší.. No a co se týkalo ohledně té nabídky, její tátínek rozhodně proti nebyl, i když si několikrát Fróðiho ostražitě prohlédl, jakoby přemýšlel, jestli nemá nějaké zlé úmysly.
Rybu si dal, což bylo na jednu stranu fajn (měl rád ryby, to bylo super), na tu druhou ne, protože teď měla o jednu méně.. ale s tím se dalo tak nějak žít, že. "Asi Dánsku, komu ty?" optala se s menším úsměvem. Nebyla si tím však ale vůbec jistá, takže se pohledem ještě ujistila u otce, který jí to přikývnutím potvrdil. Jí to vlastně bylo úplně jedno, i kdyby vyhrály oba týmy, bylo by to super. Dle ní byl ale famfrpál až moc násilnická hra, takže kdyby se zápas zničeho nic konat nemohl, bylo by jí to jedno.
No a pak už zápas začal, i když ne zrovna moc dobře pro Dánsko, které po chvíli prohrávalo o dvacet bodů, ale rozhodlo se to Finsku vrátit tak, že jim sestřelili střelkyni, což bylo Caoimhe líto. Pád totiž vypadal až moc špatně. Když se tedy rozletěl chytač dánského týmu za něčím, co mohla být zlatonka, zadoufala, že se mu jí podaří chytit. "Baví tě famfrpál?" mrkla na chvíli po Fróðim a pousmála se. Asi to byla trochu blbá otázka, když byl na tomhle zápase, ale ona tu byla taky a dělala by radši cokoliv jiného, tak proč se nezeptat, no ne?

_________________

"Vážně? No to je hustý! Strašně to utíká, no, za chvíli už budou oba chodit do Bradavic," dobře, nebyla jsem si teď jistá, jestli se u Liamova bratra objevily už kouzelnické schopnosti, ale u Camerona jo a bylo všem v rodině jasné, že dopis z Bradavic dostane. Což bylo super, i když mě mrzelo, že už budu dávno ze školy. I když možná občas bylo lepší tam ty sourozence nemít - ostatně Teva se Sawyerem se o mě stejně moc nezajímali a já na ně moc času neměla, radši jsem trávila čas s kamarády a oni taky. "Přesně, je to otravný. Hlavně když nevíš, proč brečí a když už začne, jen tak nepřestane," protočila jsem očima v sloup. Ještě štěstí, že rodiče nebyli blázni a do dalšího dítěte už nešli. Kdyby jo, asi bych se zbláznila. Ohledně Liamova otce a učení jsem přikývla a byla jsem fakt zvědavá, jestli ho tam v září uvidím či nikoliv.
Pobaveně jsem se zašklebila a pokrčila rameny. "Jako neříkám, že nejsme trapný, ale je fakt super pocit vyhrávat," broukla jsem pobaveně. Na jednu stranu jsem za ty výhry byla fakt ráda, na tu druhou mi to vůči ostatním kolejím bylo fakt moc líto. "To jo, no, tak třeba letos to vyhraje. Nebo vy, já bych vám to i přála," usmála jsem se a vlastně jsem ani nelhala. Řekla bych, že by si ho Zmijozel zasloužil, ale to vlastně Mrzimor taky. Nejspíš. Já byla teď spokojená, že jsme měli v kapse ten famfrpálový, o nic víc mi ani nešlo.
"Já taky, ale tak kdyby ne, holt si budeme muset koupit další," stejně jsem měla takový pocit, že za ten jeden zápas budu potřebovat víc, než jeden kelímek. Sama jsem se pak napila a fakt mi nevadilo, že jsem si trochu spálila jazyk. Bylo mi alespoň o něco tepleji.
Kývala jsem hlavou, jakože to chápu. Já se taky rozhodovala dlouho, kdo by ne, když na jedné straně hrál můj kapitán a na té druhé oblíbený, i když bývalý, profesor? Teda, Andersen mě měl jen na tréninkové létání, ale byl prostě super. "To rozhodně jo, jsem zvědavá, jestli jeho bratr bude po něm, zatím to Heskimu fakt jde." Broukla jsem s úsměvem a pokyvovala jsem u toho hlavou. Celkově jejich rodina byla hodně nadaná, to museli vidět asi všichni.
No a pak už zápas začal a než jsme se nadáli, Finsko vedlo dvacet ku nule. To bylo rozhodně super, no ne? I když ne doslova, protože chvíli na to už finská střelkyně padala k zemi. "U merlinových fousků, chudák, snad bude v pohodě," vyjekla jsem, protože ten pád byl fakt ošklivej, a i když se o ní hned starali lékouzelníci, vypadalo to hrozivě. "No a teď to Andersen chytí a bude," ušklíbla jsem se, když hra pokračovala načež se hned dal dánský chytač do rychlého letu za zlatonkou.

_________________

Fróði sice netušil, proč by se Caoimhe měla sama bát, když tam díky němu sama nebyla, ale nechal to plavat, chopil se příležitosti a zanedlouho už seděl na stadionu a koukal jako puk. Zlé úmysly neměl a i kdyby jo, s rybou v puse by na ně stejně neměl buňky.
„Já asi taky,“ přidal se sice s lehkým zaváháním, ale o to nadšeněji pak koukal, kteří že to ti Dánové vlastně jsou. I jemu byl vítěz tak nějak fuk, i když trochu zbystřil při zaslechnutí Erkkiho jména a musel uznat, že Finové mají prostě mnohem lepší hymnu. Taky si matně vzpomínal, že táta snad kdysi dávno do Finska letěl na nějaký závod nebo co, ale už si vůbec nepamatoval, jak to dopadlo. Ne že by to na jeho fandění mělo nějaký vliv.
Na to, jak vlažně se k celému zápasu stavěl, ho na následující minuty sledoval až překvapivě zažraně. Byla to ostatně trochu jiná liga než jejich bradavické přáteláky a následně utkání o nějakou nepraktickou vázu. I on tedy soucitně syknul, když to finská střelkyně koupila, a vzpomínal na chvíle, kdy byl sám na té špatné straně letícího potlouku. Zrzčin dotaz ho tak trochu vytrhl ze soustředění, protože na ni dočasně dočista zapomněl, což se v budoucnu asi moc často stávat nebude.
„Jak kdy,“ připustil a rovnou si tu otázku vyložil nejspíš trochu jinak, než byla myšlena. „Většinou teda docela jo, hlavně přáteláky a tréninky, ale poslední sezóna byla dost děsná. Ty hraješ?“ zeptal se nakonec a sjel ji zkoumavým pohledem, kterým by o pár let později jistě zjišťoval něco úplně jiného, ale teď se fakt jenom snažil odhadnout, jakou roli v týmu by asi tak mohla hrát.
A pro jistotu ho teď vůbec nezajímalo dění na hřišti, protože sledovat dvě věci naráz, to bylo prostě nad jeho možnosti.

_________________

Pro dosavadní nedostatek pisatelčiných internetů se raději přesuňme rovnou k zápasu jako takovému, a jen poznamenejme, že Oberon bratranci víceméně odvětil akorát, že ne, že na koštěti nikdy předtím neseděl. "Táta řek, že prej se to budeme učit ve škole, a že nemá cenu to zkoušet dopředu," poznamenal, "že jo, tati?" načež ho pan Ahswood po přikývnutí že přesně tak umlčel. Zápas už totiž začínal.
Oberon se ze začátku fakt snažil soustředit na to, kdo, jak a kam létá, ale hra byla natolik rychlá, že brzy zjistil, že i s všechnohledem je to poněkud nemožné. Takže ho samozřejmě podal Milovi se slovy: "Tak ať teď vidíš zase ty," a ještě si dovolil dodat "jo a mimochodem, táta na koštěti fakt umí. Docela dobře." No a pak už se zase snažil soustředit, střídavě na zápas a střídavě na svou horkou čokoládu.
Možná, že se jeho oči postupně přizpůsobily tempu hry, možná se prostě naučil akorát v komentátorových slovech rozeznávat to důležité, tedy góly, kdo ví. Jisté bylo jen to, že nejčastěji se jeho pohled stáčel asi k tomu mladému hráči, a Oberon se několikrát přistihl, že čeká na nějakou příšernou koninu z jeho strany. "Ty, Milo," otočil se po chvíli na bratrance, "komu vlastně fandíš?"
No a po několika dalších minutách zápasu ho napadl ještě jeden dotaz. "Myslíš, že taky v Bradavicích můžeme začít hrát famfrpál? A že pak budeme takhle hustý?" Zakřenil se. Jo, takováhle sláva, to by se mu líbilo...

_________________

Teresa s Apollem o finském letním počasí dál nediskutovala, protože momentálně s tím stejně nic neudělali. Momentálně byla fakt zima. To bylo asi tak všechno, co o tom mohli říct, a jestli to byl normální stav nebo ne, to vlastně bylo nakonec jedno. Hlavně když se mohli nějak zahřát, že, kašli kašli.
Proti medovině Polly neprotestoval – ještě aby jo – takže jen o chvíli později se už oba dva mohli ohřívat nad šálkem teplé dobroty. Popravdě, Terese asi příliš nesešlo na tom, jestli se jí Apollo za to pozvání hodlal nějak revanšovat, nicméně se spokojeně uculila a pokývala hlavou, že si to teda nechá líbit. Ale kdyby si na to Apollo už nevzpomněl… tak ona pravděpodobně už taky ne.
„Hmmm,“ protáhla Resa zvědavě, když se dozvěděla, že si drahá Artie užívá někde na jihu. „Tak v Řecku, jo? To bych si taky nechala líbit!“ Ne tedy s Artemis, žeano, ale tak… šlo o teplo. A že po začátku školy hodlala na Artie vyzvídat nějaké detaily, to bylo asi jasné. Občas byla zvědavá, inu. „Každopádně,“ načala pak, „jestli tady jsi teda sám, tak se můžeš při zápase přitočit k nám? Mám tu pár kamarádů z Portugalska a myslim si, že jim vážně nebude vadit, když nás bude o jednoho navíc. Všichni jsme nááramně přátelští!“ Ačkoliv samozřejmě nepochybovala, že by si Apollo poradil i sám, kdyby se rozhodl, že se s nimi družit nebude. Nabídka každopádně byla vyřčena a protože zápas určitě měl co nevidět začít, hodila Teresa po Pollym tázavým pohledem, co on teda na to.

Mimo herně:
Brzda style, olé!

_________________

Rozhodně bylo super, že Fróði asi taky fandil Dánům, a tak se na něj spokojeně pousmála a pokývala hlavou. No a protože ještě měla tu svou pečenou rybu, byla vlastně celkem spokojená, i když té finské střelkyni jí bylo fakt děsně líto. Byla si tak jistá, že na škole se ke koštěti a míčům ani nepřiblíží a začínala mít pochyby, že po téhle ukázce se jí bude na nějaký zápas jít chtít. To už radši půjde k jezeru lovit ryby.
"Já? Ne," kroutila Caoimhe rychle hlavou. Ona a aby hrála? Vždyť by se sotva udržela na koštěti, ještě aby se pak honila za nějakým míčem a vyhýbala se potloukům. "A ani to pak na škole neplánuju," přiznala a udloubla si kousek ryby. "Takže ty hraješ, jo? Na jaké pozici?" optala se a už radši nedodávala, že jí ten famfprál vlastně ani nebaví. Tatínek na ty její negativní řeči ohledně tohohle sportu byl zvyklý, ale u Fróðiho si tou nelibostí tímhle sportem nechtěla rozházet případné přátelství. I když si nebyla vůbec jistá, jestli se někdy uvidí - ostatně to, že chodí do Bradavic fakt netušila.
Její pozornost se ke hřišti a zápasu stočila až v momentě, kdy nadšeně vypískl její otec, protože Dánsko dalo gól. Caoimhe tedy skoro na povel projevila jakousi radost mnohem tišším vypísknutím a menším pousmátím. Byla to prostě hra, ještě ke všemu na ní až moc tvrdá. "Oukej, tohle bylo.. rychlé," kulila pár chvil na to překvapeně oči, když Andersen skutečně chytil zlatonku a zápas byl tím pádem ukončen. To si tu cestu sem vlastně mohli ušetřit a vyslechnout si to jen v rádiu, třeba.

_________________

To, jak razantně Caoimhe odmítla jak současné, tak budoucí nasazení ve famfrpálu, Fróðiho trochu zarazilo, ale byl příliš zažrán do sledování dění na hřišti na to, aby zjišťoval detaily. Prozatím si tu informaci jenom uložil s tím, že se prostě zeptá později, a reagoval na to jen krátkým „to je škoda,“. Nicméně protože se pak zeptala aspoň na hraní jeho, na chvíli přestal koukat, kde co lítá, a dal se do odpovídání.
„Jojo, brankáře,“ pravil a víceméně mimovolně mu zrak sklouzl k jednomu z brankovišť, „a teda zatím mi to moc nejde a Mrzimor loni skončil úplně poslední, ale za to mohl chytač, fakt.“ V duchu se omluvil Montymu, ale pravděpodobnost, že ho holka zná, nebyla moc velká a Fróði ani nepředpokládal, že by ho někdy poznat mohla, tak mu to prostě nějak ulítlo, no.
„Jsem docela zvědavej, jak nám to půjde letos, třeba tu okoukám nějaký fígle,“ usmál se, otáčel se zpátky k hřišti a v tu chvíli přišlo všechno možné pískání a jásání a on netušil, která bije. Pochopil sice, že Dánové asi vyhráli, ale trvalo mu notnou chvíli, než Erasma zachytil.
„To jo, no,“ odtušil, kupodivu ani ne moc zklamaně. Tedy alespoň do chvíle, kdy si uvědomil, že Caoimhe asi pocestuje domů, což mu v první chvíli nedošlo. V druhé už ale zkoušel improvizovat.
„A vy už půjdete domů? Já že je tady jeden moc fajn stánek s rybama a já ti jednu dlužím. A taky teď bude určitě volnější to hřiště...“ Zvědavě přitom koukal nejen na ni, ale zejména na jejího pana otce, co jako on na to, a pokud směla zrzka ještě chvíli zůstat, určitě ji k tomu stánku zatáhl a na oplátku ji pozval na rybu. Respektive na ryby, protože tam prodávali další z místních specialit, smažené síhy s česnekovou omáčkou a bramborovou kaší, a v jedné porci bylo těch malých smažených potvůrek s hlavičkami a vším minimálně pětadvacet. A samozřejmě se pak nebránil ani dalšímu blbnutí na skluzavce, kde byl v tom horším případě chvíli sám.
Tak jako tak se ale nakonec rozloučil, pokud vyšlo najevo, že Caoimhe bude nastupovat do Bradavic, tak i zmínil, že se bude těšit a že jí to tam všechno ukáže (čímž samozřejmě myslel hrad a jenom hrad), ale pak už musel taky domů, nějak přetrpět ten zbytek prázdnin...

>>

_________________