Maisie se sice snažila letět pomalu, fakt že jo, protože věděla, že ten les je setsakramentsky nebezpečné místo, navíc bylo šero, takže stačila jen troška nepozornosti, aby se jí něco stalo. A ona se o strom fakt rozmáznout nechtěla. Očividně však nebyl její den, jelikož co osud nechtěl, podařilo se jí přehlédnout nějakou pěknou silnou větev, jenž jí srazila z koštěte k zemi. Maisie nehezky zaklela a taky dost hlasitě, protože se to prostě hodilo a stejně nikdo nebyl v její blízkosti, že ano.
Sice v letu štěstí neměla, v padání už se jí ho naskytlo o trochu více. Tedy ne nějak závratné, jelikož pár vteřin potom co dopadla na zem se jí zatmělo před očima a ona tak upadla do bezvědomí, probrána byla až v nemocnici. Neměla však nic zlomeného což brala jako obrovský úspěch a i když jí bolela spousta míst, které taky měla pořádně potlučená a tvořily se jí skoro všude po těle hematomy, přežila a to bylo hlavní. Navíc se ukázalo, že její Nimbus měl taky štěstí a přežil to ve zdravý, takže aspoň, že tak.

_________________

Finnian proletěl lesem rychlostí asi tak šedesát kilometrů za týden, ale proletěl, což bylo hlavní. Soudil totiž, že větví je v tamním lese už dost a zapichovat tam ještě jednu by bylo... inu, nošením dříví do lesa. Fakt, že spousta zkušenějších letců z košťat sletěla, sice postřehl, ale nijak to nekomentoval. Menší průpovídku si neodpustil pouze k těm, co ho předletěli, a že jich bylo.
„Ať si jedou, blázni splašení, když tam chce bejt každej první.“ To, že pospíchat se má pomalu a že on si takový závod vychutná, už si ale jenom myslel, protože otevřená pusa byla ještě méně aerodynamická než větev. A rozhodně nevolal „stůj, Skote nezvedený“, neb jediný přítomný nezvedený Skot byl daleko vpředu a Scott se ráčil vysekat.
Navíc pak přišlo ještě něco mnohem vtipnějšího a jemu odpadlo maskování. S obnovou se nezdržoval, protože mu něco říkalo, že proti drakům to beztak moc nepomůže a v případě sejmutí by byl docela rád nalezen pořadateli, a i když rozum velel vyletět dostatečně vysoko z dosahu plazů, taky si nemohl moc protahovat trasu, aby nebyl definitivně poslední. Takže na to šlápl s vědomím, že jestli ho sejme drak, bude aspoň mít o čem vyprávět HurFróðimu, jestli se tedy vůbec vrátí s funkčním hrtanem...

Mimo herně:
Větev +4

Finnian Ó Fearradhaigh rolled 1d10:
7

_________________

Překvapení mě nepouštělo ani během druhé části závodu, kde jsme letěli skrz les. Možná za to mohlo taky urputné soustředění, které jsem dával do toho, abych se nerozsekal o žádnou z větví, ale Patrick, kterému se podařilo dostat do vedení a nahradit Matta, mi to ulehčoval - bylo mnohem jednodušší držet se těsně za ním a nechat se minovým polem v podobě hustého lesa provést, než hledat cestu na vlastní pěst. Samozřejmě, vystavoval jsem se tím nebezpečí, že jestli se Patrick někde zasekne, budu hned další, kdo to odnese, ale nezbývalo mi, než mu důvěřovat. Lepší variantu jsem koneckonců neměl.
Z prvního většího problému jsme se ale dostali relativně bez potíží, aby se před námi otevřel pohled na pláně, pláně, další pláně a... budovy? No, budiž. Budovy. Výběhů, ze kterých už na nás číhaly hladové dračí krky, jsem si všimnul až na druhý pohled, a bylo nutno poznamenat, že ve mně patřičně hrklo. Draci. Koho do háje napadne vést závod skrz dračí výběh?

Mimo herně:
+8

Cassidy Finley rolled 1d10:
8

_________________

Tak jo, les jsem měl za sebou. Jestli jsem si oddych? Tak to bylo snad jasné, ne? Dost lidí se totiž v lese vysekalo, dokonce i ten chlápek s Tardis, takže jsem letěl nejopatrněji jak jen to šlo. I kdybych ten závod prohrál, bylo by mi to celkem fuk. Hlavní pro mě bylo, abych se nezmrzačil, protože vysvětlovat rodičům co se mi to stalo, když jsem měl být na Příčné se mi fakt nechtělo. Navíc hrozilo, že bych si mohl rozbít svou Kometu a řekněme, že rodiče by mi nové koště asi těžkou koupili když i na tohle koště jsem je přemlouval děsně dlouho.
Za nudnou planinu jsem byl nakonec rád a co jsem to viděl tam v dáli, budovy? Ano. Tohle se mi nelíbilo ani trochu, ale bylo mi to houby platný. Navíc se brzy ukázalo k čemu ty budovy patří a já bych dal nevímco za to, abych znovu mohl proletět ten les, protože draci byli.. řekněme, že to, jak natahovali své hladové krky se mi vůbec nelíbilo. A fakt jsem doufal, že mi bude přát štěstí a já to proletím bez problému, protože si to přiznejme. Kdo by asi tak chtěl skončit v tlamě draka? Nikdo.

Mimo herně:
(+5)

Andrew Brown rolled 1d10:
9

_________________

Audrey si mohla oddechnout. Les proletěla jakž takž v pohodě, sice jí jedna z větví škrábla lehce na obličeji, ale toho si vlastně ani nevšimla, jelikož v tuhle chvíli se zajímala o jiné věci než o svůj šrám na obličeji.
A protože se fakt děsně snažila dávat pozor na cestu, ani si nevšimla kolik lidí a kdo se v tom lese vysekal. Tak či tak, vůbec jí nevadilo, že letí jako poslední, protože letěla hlavně pro zábavu a ne proto, aby vyhrála sic ta částka, která se měla vyhrát se jí docela líbila. O peníze však nouzi neměla, takže prohra by jí v žádném případě nemrzela. Spíše doufala, že ona se nezmrzačí, nejspíše proto letěla tak pomalu, že ano.
Když si všimla budov a ohrad, na chvíli jí ovládlo zděšení. Skoro hned jí došlo co tam asi tak bude a když se její domněnka potvrdila, kousla se nervózně do rtu. Tohle nebylo dobrého. Audrey zaklela a o něco více zrychlila, vidina toho, že by skončila jako večeře nějakého draka nebyla dobrá. Který tele vymyslelo, že poletí nad dračí rezervací? A jestli do teď Aud nelitovala toho, že se na závody vydala, teď toho litovala pořádně.

Mimo herně:
(+2)

Audrey V. Morgan rolled 1d10:
3

_________________

Leslie neměla štěstí během začátku závodu, ale zvládla se celkem rychle uklidnit a soustředit se na let, takže skrz zákeřný les, kde nebylo skoro nic vidět a z šera tu z ničeho nic vystupovaly nezahlédnutelné větve, proletěla bez větších problémů. Letěla sice pomalu, ale jistě, a dostala se skrz, i když jako jedna z posledních. Nevysekala se, což bylo podstatné. Když totiž spatřila, jak kolem ní bourají lidé do stromů a padají jako shnilé hrušky, rozbušilo se jí srdce a měla co dělat, aby se zvládala soustředit.
To ještě netušila, co je čeká za lesem. Dobře, přímo za lesem byla další nudná planina, na které si Leslie dávala zatraceného majzla na poryvy větru, ale přesto přidala na rychlosti, aby trochu stáhla náskok letců, co byli před ní.
Možná by se tolik nehnala vpřed, kdyby věděla, že je tam čeká dračí rezervace s hladovými draky, a že se má letět přímo nad nimi. Leslie na okamžik zaváhala, protože tohle skutečně zavánělo sebevraždou, ale nakonec se přitiskla k násadě a rozhodla se, že se nebezpečnou zónou pokusí proletět co nejrychleji.

Mimo herně:
(+7)

Leslie Abrahams rolled 1d10:
10

_________________

Patrick letěl jako šílenec a sebevrah v jedné osobě, ne že by se to přímo vylučovalo. Beztak to bylo buď a nebo - jestli zpomalí, nebude první a může to rovnou zabalit, nebo se zrakví a aspoň to zabalí se ctí. Jaký v tom byl rozdíl? V obou případech bude něco, co si bude moct vyčítat. Základní lékařskou péči mu poskytnou přítomní lékouzelníci zadarmo, zbytek už zvládne opravit sám, nebo to nechá na Pomfreyové.
Ne že by na to tedy nějak výrazněji myslel; tohle byl jeden z mála okamžiků v jeho životě, kdy vsadil na jednu kartu. Musel zajistit, aby byla vítězná.
A tak, zatímco někteří sázeli na bezpečný let, Patrick si levým předloktím s chráničem překryl dolní část obličeje, aby mohl kdykoli srazit stranou větev, která se nebezpečně blížila k možnosti vypíchnout mu při té rychlost i přes brýle oko, a míjel světlo za světlem, zatím bez větších karambolů. Zoubky na stupačkách se mu nořily hluboko do podrážek a on za ten nápad děkoval nebesům, stejně jako Gwen za ty brýle, protože bez nich by teď nejspíš ani pořádně neviděl na cestu. Epoximise se taky hodilo - kdo ví, jestli by se jednou rukou vůbec udržel; chytači byli vážně machři, jestli byl tohle jejich denní chleba. Patrickovi bylo jasné, že létat free-style o výhru častěji by psychicky nevydržel, ne že by to nebyla zajímavá zkušenost.
Po průletu lesem to skoro vypadalo, že dráha nebude tak obtížná, nicméně byla to jen pěkná představa oproti ošklivé skutečnosti, s níž se Patrick jakožto momentálně (a ne na dlouho) první závodník bohužel seznámil jako první. Přitisknut ke koštěti jen zděšeně vyjekl, když po něm drapsla dračí hlava, a málem se nechal vyhodit z konceptu. No... asi ne málem, víme, což tedy pisatel tak trochu doufal, protože výhra v závodě by mu totálně rozhodila plány do budoucna.

Mimo herně:

Patrick Cayden rolled 1d10:
6

+8

_________________

Matt při průletu lesem výrazně zpomalil, ale jeho cílem na hřišti bylo obvykle se trefit a ne netrefit, takže mu průlet udělal trochu paseku v pořadí, ale pořád ještě nebyl poslední. Zatím. Taky mohl vypadnout nadobro.
A pak přišla nečekaná změna v podobě dračí rezervace, a Matt váhal, jestli nezpomalit úplně. Nějak se mu nechtělo skončit jako dračí svačinka a co víc, jak by pak vysvětloval, že to jeho Nimbus nepřežil? To jsem si takhle letěl okolo Londýna a najednou odněkud vyskočil drak a sežral mě i s koštětem! No, pozitivem by mu mohlo být, že on už by to asi vysvětlit nezvládl.

Mimo herně:
+7

Matthias Cooper rolled 1d10:
3

Možná měl vážně zpomalit, protože se před ním vážně ten drak najednou objevil a šel mu po koštěti. Matt se pokusil o nějaký ten manévr, ale víc než na řízení koštěte myslel na to, že skončí jako svačina.

Mimo herně:

Matthias Cooper rolled 1d10:
8

Naštěstí to přežil, ale určitě ne nepoznamenán.

_________________

Mattovy myšlenky se pořád ještě toulaly okolo setkání s drakem, které přežil jen o ocasní pera, u jejichž ztráty skučel snad víc než ten vítr, kterému se za pár dalších okamžiků měl vyhnout nebo se s ním nějak jinak poprat. O tomhle mu Sean vůbec nic neříkal! Nebo od minulých závodů organizátoři prostě přitvrdili a Matt teď v duchu proklínal sám sebe za tak jalový nápad sem vůbec lézt. A to ještě netušil, že ho čeká náročný průlet mezi skalisky za doprovodu špatných povětrnostních podmínek. Kdyby tohle byla přijímací zkouška do Pýchy, nikdy by neprošel bez ztráty kytičky.

Mimo herně:
+7

Matthias Cooper rolled 1d10:
8

_________________