Start: ve 12:00 kdesi v divočině mezi finskými jezery.
Účastníci: Andrew Brown, Audrey Carter, Cassidy Finley, Eddy Krushnic, Finnian Ó Fearradhaigh, Leslie Abrahams, Maisie Fraser, Mallory King, Matthias Cooper, Patrick Cayden, Scott McKay (celkem 11)

Tabulka s bonusy za létání + bonusy za model koštěte a jeho případný tuning: | +

Reklamace PMkou.

---

Už brzy ráno se v Obrtlé ulici skutečně nachází slíbené přenášedlo v podobě prasklého camrálu - ten do okolního šera září jasnou červení, takže není těžké ho najít. Jakmile se jej dotknete, camrál vás přenese někam mimo civilizaci. Je tu zima, fouká nepříjemně ledový vítr, který zalézá i pod teplé oblečení, takže pokud počasí někdo podcenil, pravděpodobně brzy promrzne. Daleko před vámi je vidět les, napravo zas rozsáhlá jezerní plocha. Jinak tu není zhola nic, jen tráva zežloutlá po zimě, tu a tam se ještě povaluje sníh.
Nutno zmínit ještě bílý stan, u nějž probíhá registrace závodníků a kde se taktéž platí nemalé startovné. Všichni závodníci zároveň musí prokázat, že už jim bylo patnáct let - těm mladším není dovoleno startovat. A kupodivu se tu pár takových umíněných děcek najde. Všem je rovněž sděleno, že do závodu vstupují na vlastní nebezpečí, a že je vysoká pravděpodobnost zranění, která platí i pro zkušené letce. Závodníci jsou obeznámeni i s tím, že v tomto závodu víceméně neexistují žádná pravidla - mohou se dokonce používat kouzla, ale nezletilí kouzelníci si za kouzlení mimo školu zodpovídají sami a sami pak budou ministerstvu vysvětlovat, co vyváděli. A vzhledem k tomu, že je tohle nelegální akce, nebude lehké se z problému vykroutit. Jediné, co se považuje za srabáctví, je útočení pomocí kouzel na ostatní letce, nicméně zakázané to není. Jen vás za takové jednání pak zřejmě čeká salva shnilých rajčat.
Přítomní jsou samozřejmě i diváci, kterých tu kupodivu není málo, přestože počasí za moc nestojí, a zřejmě se skupinky fanoušků budou zdržovat i podél trati. Nechybí ani zdravotníci, mezi nimiž se nachází i Paul Thawne - ten letos kupodivu nezávodí, neboť se nedávno vysekal na jednom mudlovském automobilovém závodu. A mezi všemi těmi lidmi není nemožné zahlédnout tu a tam i nějakou famfrpálovou hvězdu. Samozřejmě nechybí ani typické uzavírání sázek.
Záhadou zůstává, co je vlastně v sázce a co lze vyhrát - tedy kromě nemalého peněžního obnosu.
Než závod začne, je k dispozici horký máslový ležák či čaj, aby závodníci neumrzli ještě předtím, než nasednou na koště.

Mimo herně:
Pokud máte čas a chuť, klidně můžete psát už dneska. Závod začne nejpozději v úterý večer, ale upřímně doufám, že zvládnete všichni napsat během pondělka. I believe in you!

Erasmus na takovém závodu pochopitelně nemohl chybět. Alespoň jako divák. Dříve by možná neváhal a přihlásil se, kdyby na to měl peníze, ale dnes nehodlal tak moc riskovat. Tenhle závod měl být nebezpečný, nebezpečnější, než ty, které probíhaly v ulicích Londýna, a Ery si dokázal dobře představit, jak by se Lei tvářila, kdyby skončil u Munga. V tom lepším případě. V tom horším by skončil pod drnem. A kromě toho se nechtěl zmrzačit, když před sebou měl hvězdnou famfrpálovou kariéru. A tak dorazil alespoň v roli diváka, a také proto, aby prohodil pár slov se svými famfrpálovými známými. Kromě toho byl zvědav na vítěze, pochopitelně.
Stál nedaleko stánku, kde probíhaly registrace, nabalený v teplé zimní bundě a beranici, protože ten vítr byl opravdu otravný a nepříjemně ledový, a popíjel horký čaj, který ale rychle chladl. Očima bloudil kolem sebe, hledal známé tváře a občas se pohledem zapomněl u nějakého hezkého koštěte, které nešlo neobdivovat. Někteří muži se ohlíželi za pěknými ženami, Ery se ohlížel za košťaty. Pro ženatého muže to byla rozhodně bezpečnější volba.

_________________

Když se Patrick ještě za tmy přemístil na Příčnou, aby se pak děsně nenápadně vplížil do Obrtlé, necítil se zrovna jistý v kramflecích. celá ta myšlenka participace v ilegálním závodu byla jaksi neskutečná, stejně jako fakt, že si nesl přes rameno jiné koště než školní Nimbus 1000.
A proč že se vzorňák primus hodlal něčeho takového účastnit? Důvod byl jednoduchý.
Peníze.
Blížily se totiž nejen OVCE, ale i přijímačky na kouzelnické univerzity, a podle Patrickových informací to nevypadalo vůbec dobře. Myslel si samozřejmě jen na ty renomované z vysokých škol - a neměl tušení, z čeho by zaplatil školné. Viset na krku panu Caydenovi, dokud si milostivě nedostuduje, naprosto nepřicházelo v úvahu; Patrick byl dospělý a měl svou hrdost.
Poměrně dlouho se tedy trápil nad tím, kde sehnat koště - kdyby rozstřelil to školní, šel by se asi demonstrativně utopit McKayové před okno kabinetu. Nakonec spolkl aspoň část hrdosti a poptal se v kruzích starších famfrpálistů, kterým částečně vysvětlil situace - chtěl by závodit, nemá na čem, nemají nějaký starší model, který by mu mohli půjčit?
Nabídek se seběhlo tolik, až to Patricka dojalo. Nakonec s vřelými díky odmítl Mattovu Kometu (protože podpis na její násadě jasně říkal, že tohle bude asi srdcová záležitost, a něco takového bylo moc posvátné na to, aby se to mohlo vystavit riziku likvidace), a nakonec si zapůjčil koště od Ginger - byly mu dovoleny dokonce i úpravy, což kvitoval s povděkem, protože po zkušebním letu zjistil, že Kometa 180 a Nimbus 1000 jsou košťata dosti rozdílná. Zvlášť ta třistašedesátková otočka mu chyběla - jako brankář ji využíval opravdu často.
Nezbylo než doufat, že v závodu na něco takového nedojde; Patrick Kometu zalétal, jak nejpocitvěji uměl, a přidal pár vylepšení, mezi něž mimo jiné patřily zoubky na stupačkách, stabilizační křidélka a jedna vyloženě symbolická runa Wunjo na násadě. Tedy všechno, co bylo při regulérním famfrpále zakázané a on o tom měl přehled jen proto, aby tomu zamezil u svého týmu, že, kašli kašli.
Chvíli váhal, jestli se toho Camrálu vážně dotknout - pak si ale vzpomněl, že o tom, že bude závodit, už vybraná množina lidí ví, a kdyby se neobjevil, jeho pověst by dopadla strašlivě, takže už nezaváhal a plop - přenašedlo ho vykoplno někde, kde bylo poměrně frišno.

| +

Mimo herně:

Patrick Cayden rolled 1d10:
7

na zateplovací kouzlo

Hodilo by se asi dodat, že Patrick šel dost nalehko. Vlastně na sobě měl značně okleštěný famfrpálový úbor, jak se snažil dosáhnout co nejlepšího poměru váha/bezpečnost. Jakmile se přenesl do té kosy, vytáhl prostě hůlku a pokusil se o zateplovací kouzlo, načež zamířil k registraci, kde se nahlásil, s úzkostí zbavil značné sumy galeonů a po tváři se mu rozlil uražený výraz, když byl požádán, ať dokáže, že je starší patnácti let.
Když se to všechno vyřídilo a Patrick dostal zelenou k účasti v závodu, odvelel se opodál s horkým čajem a věnoval se především kontrole koštěte, kontrole svého odění, protože zachytit se někde třeba za rukáv a kvůli tomu se vysekat by bylo trapné, a nakonec kontrole kolemchodících, protože by rád věděl, proti komu bude soupeřit.
A ačkoli měl pocit, že támhle někde v davu zahlédl známou tvář, radši k ní nevyrážel. Koneckonců, tohle bylo ilegální... a on byl, sakra, primus! Z toho mohl být průšvih jako vrata.
Nad případnou cenou pro vítěze příliš nehloubal, a to hlavně proto, že ho momentálně zajímaly hlavně peníze. Znovu zapochyboval, zda byl dobrý nápad vyhazovat oknem tolik peněz za startovné - jenže co byla ta částka oproti školnému? A co byla ta částka oproti případné výhře? Zrnko písku na poušti...

_________________

Scotty si letošní závody nemohl nechat ujít ani za nic - byly v zahraničí a měly být zatraceně nebezpečné, což bylo neskutečně super. A kromě toho už měl nějaký pátek Tardis, tedy jedno z nejdražších a nejrychlejších košťat, a hodlal jej otestovat v pěkně drsných podmínkách. Za těch pár měsíců už se s koštětem perfektně sžil a měl díky tomu vysoké sebevědomí - věřil, že by si klidně mohl sáhnout i na vítězství. Rozhodně na to měl.
Přenášedlo ho vyplivlo nedaleko stánku s registrací, ale než se tam Scott vydal, zatěkal očima kolem sebe, aby zjistil, jestli nespatří nějakou známou tvář. A taky ho zajímalo, kde to vlastně je - vypadalo to na sever, dost možná Skandinávie. Byla tu pěkná klendra, ale Scott byl Skot a na nepříznivé počasí byl zvyklý. Býval by dorazil v kiltu, ale nakonec usoudil, že kalhoty budou na divoký závod vhodnější, takže na sobě měl zimní sportovní úbor a neměl nejmenší důvod, proč se klepat zimou.
Po chvíli sebevědomým krokem zamířil k registraci, kde odevzdal nemalé startovné, což pro něj ale bylo, jako by odhodil svrček do kašny pro štěstí. Konec konců, jemu o peníze nešlo, šlo mu o to, aby si dobře zazávodil a ostatním ukázal, že je dobrý. Protože pokud mu něco šlo, bylo to létání.
A vzhledem k tomu, že nikoho ze svých vykutálených známých nezahlédl, postavil se stranou a nezaujatě sledoval všechen ten ruch před začátkem závodu.

_________________

Olivia se o závodech doslechla od své sestry, Manon, která se o nich zas dozvěděla od nějakého kamaráda a po dlouhém přemlouvání dokonce slíbila, že tam Livku vezme. To však ještě nevěděla, jaké překvapení si pro ní Olivia připravila.
Isaac nebyl sice nějak veliký kamarád, to byl jedině Erkki, ale chodil s ní do koleje a Olivia si ho nějakým děsně zvláštním způsobem zapamatovala. Což bylo na jednu stranu dobře, protože Livka své kamarády obdarovávala dárky v podobě sladkostí a podobných věcí, jenže na tu druhou stranu, ty, které si Olivia pamatovala taky děsně moc otravovala. "Neřekla si my, že půjde ještě někdo další," prohlásila rezignovaně Manon a probodla svou sestru naštvaným pohledem. No, Olivia se tvářila jako děsný andílek. "Je to kámoš," a tím to ukončila, protože ona se o tom nehodlala bavit, a tak nakonec na smluvené místě, tedy v Děravém kotli, čekaly obě dvě, tedy Olivia se svou drahou sestrou Manon.
"Taky se tak těšíš?" optala se pak Isaaca vesele, jakmile došel a všichni tři společně vykročili směr Obrtlá ulice. Manon je oba radši ignorovala. "Bude to BOŽÍ! Ségra, ne tahle, ale jiná, tam byla minulý rok a prej to bylo děsně hustý. Někteří se tam pěkně vymlátili, ale někdo tam vyhrál Nimbus 1500, no dokážeš to pochopit?" Olivia se zazubila a jakmile v Obrtlé ulici našli prasklý camrál, vesele napočítala do tří a všichni tři se společně přenesli.
Jakmile se všichni ocitli na onom místě, Manon se od těch dvou oddělila s tím kde a kdy mají být, pak taky vtiskla Olivii do ruky nějaké peníze a jednoduše zmizla za svými kamarády. "Dáš si máslový ležák?" Optala se pak slečna Howellsová očividně nadšeně a rychle se rozhlédla kam by asi tak mohli jít.

_________________

Letos jsem si tyhle závody rozhodně nechtěl nechat ujít. Minulý rok jsem se totiž na nich byl podívat, jenže to mi ještě nebylo patnáct, takže jsem se účastnit nemohl. Teď to však bylo jiné, a protože jsem byl na jarní prázdniny doma, byl jsem rozhodnut, že si zazávodím. Rodiče o tom samozřejmě nevěděli, protože by mě nepustili, že ano, takže jsem se brzo ráno sebral s tím, že si potřebuju zařídit něco na Příčné, a pak jsem se z domu děsně nenápadně vyřítil společně se svou starší Kometou. Byl jsem na to dost zvědavý, už minulý rok byl ten závod dost tvrdý, a tenhle ten podle mého bude ještě o hodně horší, jelikož se neodehrával v ulicích Londýna, ale úplně někde jinde.
Prasklý camrál na Obrtlé jsem našel docela snadno a byl jsem fakt rád, že jsem se pro dnešek docela oblékl, protože místo kde se závod odehrával bylo docela chladné. Jako první jsem se samozřejmě vydal se přihlásit, protože jsem to chtěl mít už za sebou, jakmile jsem tak učinil, rozhodl jsem se to tady ještě před závodem trochu prozkoumat.
Musel jsem se usmát, když jsem uviděl Patricka, na kterého jsem si dokonce dovolil i mávnout. Větším překvapením pro mě byl však Andersen. "Zdar Ery!" křikl jsem radostně a hned na to už jsem se k němu hnal. "Tak jak se daří?" zvědavost v mém hlase rozhodně byla znát, Ery byl jeden z mých nejoblíbenějších profesorů za což nejspíše mohl fakt, že učil létání, že jo. A i když byl Harry skvělý profesor, Ery byl prostě Ery a já si stále nemohl zvyknout na to, že byl fuč, no. "Taky jsi si přišel zazávodit?" zeptal jsem se pak, protože i to mě docela zajímalo, chtěl jsem tak nějak vědět s kým budu mít tu čest, že ano.

_________________

Maisie se sice nikdy moc o famfrpál moc nezajímala, vlastně jí nezajímalo takřka nic co se tohoto týkalo a i když se čas od času na hru ráda podívala, rozhodně to nebylo kvůli hře samotné. Na dnešní závody se však rozhodla vydat, protože jí to prostě děsně zajímalo, navíc, když už měla ten Nimbus 1500, tak proč ho pořádně neozkoušet, že. To nebyl však ten pravý důvod, Maisie totiž víc zajímali ty peníze, o které se hrálo. Protože hrát o peníze jí prostě bavilo, a bylo jí celkem fuk co se bude hrát, i když poker jí šel určitě lépe než cokoliv jiného. To byl tedy onen hlavní důvod, proč se Maisie rozhodla toho závodu zúčastnit. No a pak taky to, že se tam rozhodl vydat Finley, se kterým se domluvila, že se sejdou na té Obrtlé ulici u toho prasklého camrálu.
Maisie krapet nervózně postávala od časného rána i se svým koštětem a nějakýma dalšíma věcma na smluveném místě, protože nechtěla, aby na ní Cassidy zbytečně čekal. "Zdar," broukla, jakmile se objevil a dokonce mu věnovala i úsměv, který se brzy proměnil do úšklebku. "Připraven?" no a jakmile to odsouhlasil, napočítala do tří a společně se přemístili na místo konání závodu.
Maisie se ušklíbla, počasí krapet podcenila, ale to, že jí je zima by nikdy v životě nepřiznala, takže raději zatnula zuby. Její outfit čítal bílou košili, modré sako, červené kraťasy a silonky. Vše bylo doplněno černým motýlkem, modrým kloboukem a nízkými černými boty s červenými tkaničkami. "Hele, není tamto Andersen?" kývla děsně nenápadně hlavou směr Erasmus a když chvíli přemýšlela, došlo jí, že se vybavuje s mrzimorským brankářem.
Fraserová rozhodně na jednom místě nestála dlouho, chtěla se co nejrychleji přihlásit, a taky se kouknout do některých stánků.

_________________

Možná, že by se našlo několik lidí - tedy ne zrovna málo - kteří by k účasti mladé paní Kingové na ilegálních a vysoce nebezpečných závodech měli pár výhrad, kdyby o ní ovšem věděli. I to byl jeden z důvodů, proč se Mallorca nesvěřila ani sestře. Člověk by řekl, že její jméno na listině přihlášených by mohlo vzbudit rozruch, jenže zaprvé tam nějaká politika sotva někoho zajímala, zadruhé se už závodů tohoto typu několikrát zúčastnila. Patnáct jí už přeci jenom bylo nějakou chvilku a pokud něco milovala, bylo to létání. Pokud možno to závodní.
Pokud to šlo, snažila se na sebe nepoutat mnoho pozornosti - v rychlosti se zapsala, při čemž se pohledem vyhnula panu Andersenovi, načež na samém okraji davu ještě pořádně zkorigovala vylepšení brzd a upravila proutí milovanému Oliverovi (ač starší model, nějak se ho nedokázala vzdát). Pak se pokusila upravit svetr pod propínacím kabátem tak, aby jí netáhlo za krk, a povytáhla si jednoduché jezdecké kalhoty výš do pasu - bylo skutečně úžasné, že i nenávist k nohavicím šla stranou, jen se objevil pochybný plakát. Stejně z nich nebyla kdovíjak nadšená.
Stejně jako ze srážky s nějakým mužem, který působil dojmem, že by ji rozdrtil jednou rukou. Byla to jednoznačně její chyba, ale rychlé pardon jí odumřelo v krku tak rychle, jak se tam objevilo. "McKay?" vyhrkla překvapeně. V jejím hlase bylo znát i trochu upřímného zděšení. Ač byla o Blaineových leteckých schopnostech dobře obeznámena, další čistokrevnou tvář na ilegálních závodech nečekala - a vůbec o nějaká taková setkání neměla zájem. Třeba mě nepoznal, pomyslela si a se zábleskem naděje přišla i akce. Rozhodla se pro taktický, nenápadný ústup a modlila se, aby ji zrzavý famfrpálista ignoroval. Fantazie o zapuzeném bratru, který jako by Blaineovi z oka vypadl, ji opravdu nenapadla.

_________________

Už ve chvíli, kdy se Eddy doslechl o nelegálním závodu košťat, mu bylo jasné, že se musí přihlásit. Rozbil svoje porcelánové prasátko, vybral všechny své úspory, za které chtěl strávit léto někde v teple u moře, a se svým nejnovějším Zametákem v ruce vyrazil odvážně na Obrtlou ulici.
Když ho přenášedlo vyplivlo někde ve skandinávské pustině, kde byla pořádná kosa, málem se pozvracel. Ale jakmile se vzpamatoval, oči mu zazářily nadšením, nehledě na to, jaká zima mu byla - moc se totiž neoblékl. Ale vypadalo to tu tak skvěle! Krajina byla sice lehoučce depresivní, ale pěkná, vítr byl otravný, ale aspoň to na koštěti bude správné vzrůšo a hlavně... bylo tu hodně lidí! Eddy byl až otravně společenský, takže tenhle fakt přivítal s radostí.
S širokým úsměvem ve tváři, jako by si vůbec neuvědomoval podstatu závodu a to, že bude dost nebezpečný, se mezi lidmi začal procházet. „Jé, zdravíčko!“ zazubil se zeširoka na Mallory, kterou si pamatoval z Příčné ulice, a mladá paní měla jediné štěstí, že ji nezačal přehnaně přátelsky objímat.
Zatímco se motal mezi lidmi jako nudle v bandě, zdravil naprosto cizí tváře a sem tam prohodil nějakou větu o počasí nebo o tom, jak bude ten závod super. Nebylo divu, že ho většina přítomných brzy začala považovat za blázna. „Ty jo, hustý koště,“ prohodil uznale ke krátkovlasé zrzce, široce se na ní i její společnost zazubil, a pak málem vrazil do nějaké tmavovlásky. „U Merlinových spoďárů, pardon, slečno!“ vyhrkl okamžitě. „Vy budete taky závodit?“ začal se zajímat, když spatřil její koště. „Taky se tak těšíte? Bude to paráda! Adrenalin!“ začal nadšeně brebentit. „Já teda ani na chvilku neváhal, jestli se mám přihlásit - což mi připomíná, že jsem ještě nezaplatil startovný, ale to snad ještě stihnu. A teda nemuseli to startovný dávat tak vysoký, vypadá to, že když prohraju, budu půl roku jíst jenom suchý chleba,“ drmolil nezastavitelně, nehledě na fakt, že Audrey vlastně vůbec nezná. Ale to byl prostě Eddy - upovídaný až běda a přátelský jako mazlivé koťátko. A v tom záchvatu upovídanosti si ani neuvědomoval, že se začíná klepat zimou.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Isaac se k závodům košťat dostal tak trochu jako mudla k hůlce (nebo slepý k houslím, jak se říká o něco tradičněji), a to vesměs tak, že zaslechl při obědě rozhovor několika svých spolužáků na toto nesmírně zajímavé téma. Jelikož od přírody neoplýval velkou dávnou přirozeného taktu, do diskuse se bez skrupulí vetřel, slovo dalo slovo a Olivia - totiž, jedna z mladších nebelvírských spolužaček - slíbila, že by Isaaca i přibrala s sebou.
Isaac se sice s Olivií neznal tak dobře, jak by asi mohl, ale jednak byla z Nebelvíru a jednak už se spolu bavili dost na to, aby mu nebylo trapné se takhle vtírat. Doma ji pak prezentoval jako děsně skvělou a nejlepší kamarádku, takže ho rodiče po dlouhém váhání pustili. Na druhou stranu, poté, co jejich syn pravidelně trávil deset měsíců v roce ve škole v úplně jiné části Británie a domů posílal dopisy po sovách, už to asi nebyla tak katastrofální změna.
"Tak to si sakra piš, že se těším," věnoval Olivii rozzářený úsměv poté, co ho rodiče zanechali před Děravým kotlem a on velice zdvořile pozdravil jak svou spolužačku, tak její starší - a nepříliš šťastně se tvářící - sestru. Oliviinu vyprávění pak naslouchal s nelíčeným zájmem.
"A Nimbus 1500 je hodně dobrej?" zeptal se asi trochu hloupě, protože jednak pocházel z mudlovské rodiny a jednak famfrpál nehrál a asi se o něj ani nezajímal natolik, nakolik by bylo v dané situaci vhodné. "Teda, zní to každopádně hodně hustě. A tvoje ségra bude asi hodně dobrá, když se zúčastnila takovýhle soutěže." Popravdě, Isaac informace o loňském ročníku přímo hltal a o to víc se těšil na ten současný.
Po účasti v Bradavických hladových hrách už byl vůči přemisťování a přenášedlům tak necitlivý, že ho to nerozhodilo ani trochu. Se zájmem se rozhlédl po davu kolem a upřímně, docela uvítal, že je Manon opustila - když ona se doopravdy na Isaaca netvářila moc šťastně. Kdo asi bude závodit? V davu přítomných poznal Isaac Patricka, kterého si pamatoval z her (a jako šťastný ignorant stále ještě nepřišel na to, že se jedná i o primuse, protože proč a nač si pamatovat takové zbytečnosti?); zamával mu proto, i když si nebyl jistý, zda ho Patrick uvidí.
"No jasně, máslovej ležák si dám moc rád." Isaac se rozhlédl. "Hele, tamhle ho prodávají, jak je ta fronta! Já pro něj zaskočím, co říkáš? A zvu tě." Ve dvanáctiletém Isaacově mozku probleskl nezřetelný náznak gentlemanství, který ale jednak nebyl moc silný, jednak nebyl ani moc nezištný; jednalo se pouze o nejasný pocit, že když mu Olivia de facto umožnila přístup na takhle boží akci, koupě pití za peníze rodičů byla jedině správným tahem.
Ať už šla Olivia s Isaacem nebo se rozhodla například najít nějaké pěkné místo v davu diváků, vystál Isaac frontu a ke spolužačce se vrátil s úsměvem a dvěma napěněnými sklenicemi máslového ležáku, z čehož jednu věnoval jí.

_________________