Daniela opravdu docela mrzelo, že je v rodile kouzelnické společnosti Wilseových za podivína. Na jeho obranu mu jako agresivní sport připadal i obyčejný fotbal a tomuhle odvětví lidské zábavy prostě nerozuměl. „Vážně? Já myslel, že když v Bradavicích někoho zasáhne potlouk, tak končí na ošetřovně,“ podivil se upřímně – beze stopy po sarkasmu – a zamyšleně se zamračil. Ale věřil tomu, že když je famfrpál tak populární, jeho pravidla jsou určitě ošetřena zákonem a nějakým systémem, který by měl hráče ochránit. Kdyby tak věděl, že jsou i horší sporty v kouzelnickém světě.
„Já myslím, že Ema mohla jít s námi,“ pokrčil rameny, když on a Simon vyrazili ke stánkům. Daník byl zkrátka duše tolerantní a nikdy nezažil otravování mladším sourozencem, přesto kamarádovo rozhodné „ne“ respektoval. Z jeho rodiny byl, přece jen, nervózní. Nejistota se ale pomalu vytrácela pod návalem zvědavosti a Sherwoodovi se zlepšila nálada. Ve stáncích rozhodně plánoval něco utratit. Nu, a pak narazili na Winifred, a to už měl Danny opravdu radost. Že to Winifred sluší, by jí řekl sám, přesto Simona obdivoval, že to dokáže říct jen tak, jakoby nic. On by se u toho musel strašně červenat.
„Ehm,“ vydal ze sebe Daník, když se na něj Win vrhla. „Jo, to je on, moc ti za něj děkuji, je parádní,“ probral svoje společenské vychování a krátce zrzavé kamarádce objetí opětoval. Alespoň něco si z toho Mrzimoru odnesl. Když se ale slečna Sinclairová odtáhla a lehce se začervenala, Danny už měl uši jako chilli papričky. O to víc, že se stejně impulzivně nevrhla kolem krku i Simonovi. „Neviděli jste tu někde ve stánku deštníky?“ zeptal se jich, protože být ve třech pod jedním bylo nepraktické. To, že by ho jako nejvyšší přítomný musel držet, by mu nevadilo, ale správně by měl on nabízet deštník Winifred, ne naopak. „A jak se vlastně máš?“ zeptal se Win, zatímco tak nějak navrhl, aby se posunuli, třeba za těmi deštníky. „Simon mě letos přemluvil, abych jel na mistrovství, ale popravdě nevím, co si z toho zápasu odnesu,“ vyjasnil potom situaci, kdyby jejich kamarádce bylo divné, co tu dělá.
Božíčku, a pak už byl čas se přesunout na stadion!

_________________

Déšť je oba lehce smáčel a chlad pomalu stoupal od kolen výš. Nicméně od Billyho se ledové kapičky vody odráželi, takže vlastně deštník nepotřeboval. Jakmile se Kath začala přehrabovat v tašce, podržel nad ní svůj deštník, aby tmavovlásku nesmáčela voda a také aby neměla mokrou tašku.
„V klidu, s tím se počítalo.“ Usmál se a rozhodně to nebylo myšleno ironicky. Ne, tohle bylo upřímné. Billy byl většinou praktický a tohle ho skutečně napadlo. Zákon schválnosti funguje. „Mamka dělá ohledně počasí, tak to věděla.“ Dodal na vysvětlenou. A následně se nechal zatáhnout k prvnímu stánku s šálami. Byla to potřeba, protože pokud si všiml správně, tak se dívka lehce třásla a on neměl nic, co by jí půjčil. Čímž se dostáváme k otázce praktičnosti. No zase tak praktický Billy nebyl. Odpověď, všechny jsou hezké spolkl. O dost hůř se mu polykal dovětek, tobě by slušely všechny. „Je krásná.“ Usoudil nakonec, ale místo šály pochopitelně sledoval Kath. Světlou pleť, modré oči s řasami panenek až po jemně vykrojené rty… Dnešek byl úžasný den. Skoro přemýšlel nad tím, jestli se mu to nezdá nebo jestli mu někdo nenalil něco do pití. Třeba euforii. „Možná.“ Odvětil na pončo, protože nevěděl, co to přesně Arsen tenkrát s dresy vyvedl a tedy neměl nejmenší ponětí, o čem dívka mluví. Kratičkou nejistotu zahnal otázkou. „A co spíš šátek? Aby ti nebyla zima na ruce?“ Navrhnul a ukázal na jeden z velikých lehkých, částečně průhledných šátků rovněž v barvách Anglie. Díky jejich velikosti se dali přehodit přes ramena a ruce. Nejenže by šátek dívku ochránil před chladem, ale také když něco takového promoklo, nebylo to tak těžké a pak, poslední výhoda spíše pro něj než pro ni, mokrý šátek kopíroval mokrou postavu ehm… Každopádně ať už to bylo, jak chtělo, zaplatil za ni. Přece by nedovolil, aby něco platila. Vždyť to on ji pozval na mistrák ne? A pochopitelně nad ní celou dobu držel deštník, aby skutečně nepromokla příliš.
„No…“ Rozhlédl se po stáncích. Skutečně bylo toho tady hodně, nepředstavitelné množství věcí a různých blbůstek, stánků s jídlem a… „Možná támhle, takové ty malé dalekohledy. Tak se bude dobře sledovat hra.“ Ukázal k jednomu ze stánků, kde rozhodně nebylo prázdno, ale sem tam se mezi lidmi dalo zahlédnout zboží. Ještě než se však dali do pohybu, nabídl dívce poněkud starosvětsky rámě, ale to bylo pochopitelně čistě z praktických důvodů. Když se jde pod deštníkem, je lepší, když to tak je. Lépe se pak jde. Bylo jen a jen na Kath jestli rámě přijala nebo ne, každopádně to byl další důvod pro to, aby srdíčko poskočilo. U Billyho určitě. A tak nakonec ze všeho skutečně skončili u dalekohledů. Zbytek peněz hodlal Billy šetřit na lístky, pokud se ovšem s Kath nedomluvili a nějaké dopředu nekoupili. Jenže ještě než dorazili na stadion, se však stalo něco, co ho přimělo přestat pochybovat o tom, že je něčím přinejmenším přiotrávený. Totiž spatřil nejdříve královnu. Pak tu ceduli. A pak si prohlédl královnin obličej a poznal profesora ze školy. Jinými slovy, tohle mu den tak trošku pokazilo, protože od téhle chvíle mu bylo jasné, že se mu to všechno jen a jen zdá a mistrák s Kath se nestal a dokonce ani možná nestane. I tak mu to nedalo a jako v každém bláznivém snu se k dívce po svém boku otočil a váhavě, mdle skoro jako by viděl ducha, se jí zeptal: „Vidíš… to co já?“ A ukázal směrem profesorovi Redmondovi. Na druhou stranu pokud to byl sen, hodlal všeho alespoň řádně využít a tenhle hezký den si užít jak je to bude možné. Cestou na stadion možná zahlédli i Winifred, Simona a Daníka a tak jim Billy zamával, prodrat se k nim přes ten dav však bylo složité. A víte co? Ani se mu nijak… nechtělo. A také tu byla možnost, že se vůbec nezahlédli.
Pak už pomaličku došli na stadion a nejspíše skončili podle lístků tak nějak v té prostřední vrstvě, ani ne úplně chudých, ale rozhodně ne v těch nejlepších řadách a s nejlepším výhledem. To bylo vyhrazeno těm, co si mohli dovolit skutečně více, a Billy začínal mít pocit, že po tomhle výletě si dlouho neuvidí do kapsy a sovu si tedy jen tak rozhodně nekoupí.
Jen co se ohlásil komentátor, Billy začal hlídat hráče, ale netřeba říkat, že se mu zrak několikrát zabloudil k prchavému přeludu (vzhledem ke královně je to jen sen) Kath a pokud si ho všimla, vyměnil si s ní zářivý úsměv. Hráče hrající za Anglii pozdravil stejně jako zbytek davu, totiž nadšeným křikem, případně potleskem. Normálně by mu to bylo asi jakože jedno, ale pro teď se nechal strhnout davovým šílenstvím. Je to nakažlivé. Nicméně Billymu se rozzářila očička, když volnou rukou (tou, ve které nad Kath a částečně nad sebou nedržel deštník) přiložil dalekohled očím a sledoval surfující Australany. „To je úžasný.“ A výraz obličeje dodával – to chci umět taky. „Koukni.“ Předal Kath dalekohled, aby si taky mohla vyzkoušet technologii dalekohledu a že to bylo něco. Záběry se daly zpomalit a přiblížit skutečně hodně blízko. Skoro nepochyboval o tom, že kdyby nějakým záhadným omylem vysvitlo sluníčko, zabarvila by se sklíčka do tmavší barvy.
To, že chytačky jsou obě dívky a že by to mohlo být zajímavé, nijak nekomentoval, ale myšlenka, která ho napadla, zněla… zajímavé? Bude bahno?

_________________

Daníkova poznámka rozhodně byla k věci a tak trochu podryla Simonovy teorie. "To jo. Ale to hlavně kvůli prevenci. Víš co, pro jistotu." Že na tu ošetřovnu některé hráče nosí i v bezvědomí, s polámanými žebry nebo končetinami, rozbitou hlavou nebo i horšími zraněními, to nebylo před Dannyho prvním zápasem na mistrovství právě vhodným tématem. Proto se Simon rozhodl už o celé té věci mlčet a hledět si stánků, kterých tu bylo tak akorát dost, aby je člověk během mistráku nezvládl všechny projít. "Nemohla," odtušil Simon, načež se na kamaráda povzbudivě usmál a žďuchnul ho do ramene. "Však ona by se s námi stejně nudila. Projde si to s tátou. A teď se soustřeď jen na to, abys utratil co nejvíc peněz, jasný? Nechceš taky všechnohled? To je strašně šikovná věcička. Můžeš si dění na hřišti přiblížit, zpomalit nebo dokonce nahrát, ale to jsem ještě nezkoušel. Mohl bych to letos nahrát mamce, aby se podívala, jak naši drtí Austrálii." Právě, když pronesl poslední větu, prošli kolem hloučku fanoušků ve žluto-zeleném. Netvářili se moc vlídně. Simon radši trochu přidal do kroku.
Samozřejmě měl radost, když potkali Winifred, byla to kamarádka. Hezká kamarádka. A fandila famfrpálu. Uměla tancovat a pletla svetry. Prostě skvělá holka. Jenže se vrhla kolem krku Daníkovi. Měl na sobě svetr od ní. Hm. Nebylo divu, že se zúčastnění toho obětí červenali - z merlin ví jakého důvodu se ale červenal i Simon. A když mu pak tedy položila tu nejhorší možnou otázku, jakou mohla, víc zrůžovět už bohužel nemohl. Co na to měl jako říct? S lehkým trhnutím rameny odvětil něco ve smyslu, že je "celej promoklej" a že "by byla taky mokrá". S úlevou přijal její nabídku, vlezl si k ní pod deštník a převzal ho od ní, jako že ho nad nimi bude držet, aby nemusela natahovat ruku. "Já nic takovýho neviděl," odpověděl Daníkovi, "to ale neznamená, že to neexistuje, ne?" Usmál se. "Nechceš se zatím schovat k nám? Něco najdeme." A že cestování pod deštníkem ve třech bylo nepohodlné? Ale no tak, byla to zábava. "Odneseš si přece velkej zážitek," připomněl Dannymu a ušklíbl se. "Třeba začneš mít rád famfrpál." Simon o tom byl přesvědčený. Podle něj bylo naprosto nemožné vidět na vlastní oči finále mistrovství a nezamilovat se přitom do toho úžasného sportu. Znovu a znovu.
"Já už utratil skoro všechno," přiznal se Winifred, "ale ty suvenýry za to prostě stojí. A ještě si asi koupím deštník, jak to tak vypadá." A že ty deštníky nakonec opravdu našli. Aby také obchodníci nevyužili tak příhodného počasí a nevydělali si pár srpců k dobru. Během nákupů možná uviděli Billyho s nějakou holkou (což Simona sice zaujalo, ale zase ne natolik, aby to řešil), a určitě mu to zamávání vrátili.
Pak už přišel čas přesunu na stadion. Simon se těšil jako malé dítě. "S kým tu jsi?" zeptal se ještě Win, jestli má s kým famfrpál sledovat, předpokládal ale, že ano. Sám pak v davu našel tátu a sestru a spolu s nimi a s Daníkem se vydal na tribunu, kde se usadili na svá místa. Ta patřila k těm levnějším, výhled tedy nebyl nic moc, to ale Wilseovým vůbec nevadilo. "Dáš si něco? Oříšky nebo tak?" zeptal se Simon svého kamaráda. V očích mu vesele svítilo.
A pak už to konečně začalo. Když se představovali hráči Anglie, Simon tleskal, až ho brněly ruce, a křičel spolu s ostatními fanoušky. Těch bylo opravdu hodně a atmosféra tak byla výborná - přesně taková, jakou Simon miloval. V přestávkách mezi tleskáním a skandováním jmen pak Dannymu líčil menší medailonky jednotlivých hráčů, jejich největší úspěchy a talenty, přesně jak si to načetl a nastudoval už před dávnými časy. Byl to zkrátka opravdový fanoušek národního týmu.

_________________

| +

"Cože?"

S tím se počítalo. Jak by taky ne, byla to přece Kath, a ta by byla schopná před zápasem zapomenout i koště. Proto bylo od Billyho moc hezké, že nad ní držel deštník, aby snad nezmokla. Musela vypadat naprosto nepřipraveně, jak tak stála pod cizím deštníkem a klepala kosu, ale Kath nepatřila k zimomřivým, proto ji před odjezdem nenapadlo, že by jí tu mohla být taková zima. A Billy měl u stánku, u kterého se zastavili, zase lepší nápad - šátek by byl asi opravdu lepší. "Tak já ti budu věřit," usmála se na něj a vzala si šátek, na který ukázal. Byla svým způsobem ráda, že rozhodl za ni, protože jinak by tu mohli stát ještě hodně dlouho - všechny šátky byly hezké a jak si tedy měla vybrat? Když se ale nabídl, že ho zaplatí, opět lehce zčervenala. Bylo zajímavé, jak většina lidí na mistrovství barvou připomínala semafory. "To nemusíš," namítla tiše, protože tak nějak nevěděla, co bude lepší. Když ho odmítne nebo když ho nechá za ni utrácet... Ostatně, bylo to na něm. A jestli nakonec za ten šátek opravdu zaplatil, dostala ze sebe jen rozpačité "děkuju".
Změna tématu by dívce bodla. Proto byla ráda, když se od stánku se šálami konečně vzdálili a zamířili někam dál. Jeho nabídnuté rámě beze slova přijala a najednou jí bylo skvěle - tím víc, že nemusela mluvit.
Že tyhle dalekohledy byly moc šikovná věcička, to už Kath věděla. Doma už jeden nebo dva měla z předchozích mistrovství, ale samozřejmě ji ani nenapadlo si je vzít s sebou. Vlastně u sebe měla jen peníze a hůlku, přičemž to druhé jí bylo v době prázdnin celkem k ničemu, přesto se cítila nepatřičně, když ji neměla u sebe. Nakonec si koupili jeden dalekohled s tím, že jim určitě bude stačit. Kath stejně věděla, že jakmile zápas naplno začne, na nějaký dalekohled úplně zapomene.
Jak tak mířili na stadion, Billy najednou ztratil řeč a možná i lehce zbledl, což Kath trochu vystrašilo. Podívala se směrem, kterým se díval on, a uviděla Alžbětu II. V prvních několika vteřinách si možná dost neuvědomovala, proč by to mělo být divné, pak jí ale docvaklo, že kolem nevidí žádnou gardu, že královna je mudla a že by o finále famfrpálu vůbec neměla vědět a navíc.... Byla to opravdu ošklivá královna. "Není to profesor?" zarazila se, jak si tak ten výjev zpovzdálí prohlížela. Redmond ji sice neučil, ale potkávala ho celkem často a navíc měl ve škole pověst... A teď tu stál v převleku za královnu a držel ceduli. "Hledá tu ženu," konstatovala Kath a rozesmála se tak upřímně, až se jí v očích objevily slzy. "Není to super, jak si někdo dokáže užít mistrovství?" zazubila se pobaveně na Billyho, když konečně trochu popadla dech. "Jen škoda, že s sebou nemáme foťák nebo tak něco," zalitovala. Tohle bylo prostě geniální. A i když profesor Lance Redmond zkazil Billymu den, Kath ho ještě o trochu zpestřil.
A pak už se konečně přesunuli na stadion, kde Kath úplně ovládla atmosféra. Tleskala a skandovala spolu s červenomodrým davem a vyměňovala si s Billym úsměvy, které už rozhodně nebyly tak rozpačité, jako ze začátku. Bylo to úžasné. Jak dlouho nebyla na finále mistrovství světa, málem zapomněla, jak silný zážitek to může být. A to prosím ještě ani nezačal zápas. Když jí Billy půjčil dalekohled, se zájmem si přiblížila surfování Australanů. "Asi budou taky hodně dobří, co?" neodpustila si myšlenky na nadcházející souboj o pohár. Ať už ale dopadne jakkoli, musí okoukat nějaké pěkné fígle nebo taktiky, aby mohla zapracovat na své zatím neexistující strategii pro mrzimorský tým.
Když mu vracela dalekohled, trochu provinile zvedla oči k deštníku, který nad nimi držel. "Nemám ho na chvíli vzít?" nabídla se, protože by jí bylo opravdu trapné, kdyby ho nechala, aby si kvůli ní umrtvil ruku.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Jak se zdálo, letošní famfrpál byla patrně přehlídka emočně labilních, červenajících se jedinců. A WInifred samo sebou patřila mezi ně. To, že se červenal Daník a Simon, toho si nijak zvlášť nevšímala, protože měla co dělat se svou potřeštěnou hlavou přemýšlející a přemýšlející nad úplnými blbostmi. Tedy jistě, jako blbost se to jí v ten moment samozřejmě nezdálo. Co když Daník z toho svetru vyroste?! To by bylo strašlivě nepříjemné, nemohla by koukat na někoho komu její svetr nesedí. A co když je Simon smutný, že taky nemá svetr? A vůbec, říkal, že je celý promočený, chudák! Winifred byla patrně univerzální úschovna pletených svetrů a tak díky svému relativně bezednému batůžku měla v plánu vyštrachat jeden svetr taky pro Simíka.
"Pff, to je mi přece jedno, vždyť hraju famfrpál tak mi to, že se trochu namočím, nemůže vadit," odtušila a za chvilinku se objevil v obětí také Simon, kdy Winifred upřímně mačkala svého kamaráda/platonickou lásku/famfrpálistu No.1 a upřímně se miloučce usmívala. No vážně, kdo by jí k sakru tipl na zmijozel? Winifred byla jasnej Jigglypuff.
"A pokud seš celej promočenej, tak mám záložní svetr!" řekla, předala deštník Simíkovi, aby ho p održel a začala se v tašce přehrabovat, dokud nevytáhla fluffy suchý svetr její oblíbené, smaragdově zelené barvy. Pozvedla jedno obočí, jestli o něj Simon stojí, protože by ho po případě schovala. Ne, že by nechtěla vidět, jak se Simon převlíká, ehm. Červánky zase pro jednou přejely po dívčině pihovaté tvářičce.
Poté se však otočila na Daníka, který taky neměl deštník a stísnila se trochu víc k Simonovi, aby se tam na chvíli mohli vlézt oba. Při otázce, jak se má s koukla na chvilku do nebe, jak zapřemýšlela, jestli se nemá nějak divně. Možná se měla trochu divně. Měla strašnou chuť na želé, jakože naprosto velkou chuť na želé!
"Měla bych se úplně super, kdybych teď měla borůvkové želé. Mám strašnou chuť na borůvkové želé," zasteskla si a zatvářila se krapet smutně, nicméně pak opět hodila pohled na Daníka a sluníčkovsky dodala "Ale čeká nás zápas, takže se hlavně mám úplně natěšeně, však uvidíš, určitě se ti to taky bude líbit!" slíbila Daníkovi a usmála se, obrátila se zase k Simonovi a odpověděla na jeho otázku, než se vydali také na tribuny "Oficiálně jsem tu s bratrem, neoficiálně vcelku sama," řekla a pak už se mohli vydat na tribuny, kde začal zápas a tak se Winifred mohla nadšeně koukat na zápas, který byl napínavý jak kšandy.

_________________

| +

Spencer se na Jesseho pobaveně zašklebila. "Bohužel," zamrkala na něho s úsměvem. Spencer si hold v mnoha ohledech věřila, ale za arogantního idiota se označit taky nedala. "To bych z toho zápasu nic neměla, no. Dám si tu horkou čokoládu, díky brouku," mrkla na Jesseho s úšklebkem a jakmile jí popíchl s těhotenstvím, zatvářila se nejdříve zhrozeně, a pak děsně vážně. "Jsem. A je to tvoje." Vážná tvář jí však nevydržela zas tak moc dlouho, takže se rozesmála a drcla Jesseho do žeber. "Nejsem, bát se nemusíš. Prostě jsem jen děsněj žrout, kterej nepřibere," pokrčila nakonec rameny a pobaveně se zazubila. Kdyby těhotná byla, určitě by už o tom věděla, ale zas takové neštěstí mít nemohla, protože na tohle si dávat pozor musela a myslela úplně na všechno. Protože kdyby nemyslela, asi by bylo dost potencionálních otců, ehm.
"Jasně, že nejsi. A prď na nějaký blbý směrnice, i když by ti to slušelo i bez té placky," mrkla na něho pobaveně, protože Jesse byl vážně fešák a Spencer si to moc dobře uvědomovala.
Co se týkalo prázdnin, Spencer se vážně snažila nevysmát se mu, i když jí koutky úst pobaveně cukaly do úsměvu. "Se můžeš nastěhovat ke mně," zamumlala po chvíli a myslela to vážně, protože doma měli místa dost. "No, brácha se odstěhoval k nějaký přítelkyni, takže mám celý patro v domě jen pro sebe. Chodím na hodiny baletu, klavíru i houslí. Na začátku prázdnin jsem dělala zkoušky právě z klavíru a dala jsem je, teď mě zas na konci čekají baletní. Do školy už se taky celkem těším, chybí mi kamarádi," přiznala s úsměvem, protože poslední poznámka byla pravda. S Maud se sice čas od času viděla, ale nebylo to tak často jako ve škole, což jí prostě mrzelo. Po Svenovi to totiž byla její druhá nejlepší kamarádka.
Rámě od Jesseho přidala, a pak už se společně vydali pro to její pití a následně i ke stánkům se suvenýry. Zatímco si pak Jesse vybíral placku s koalou a nechával si na tváře malovat ty vlajky, vybírala pro něho Spencer dárek, protože mu za ty VIP lístky chtěla dát něco pěkného. Nu a jelikož věděla, že sbírá famfrpálové figurky, vybrala nakonec chytačku a kapitánku anglického týmu, Marianne Hood.
Zápas už měl pomalu začínat, a protože se Spencer musela s Jessem rozloučit, políbila ho předtím než se jejich cesty rozdělily. Sama se pak vydala do VIP salónku, když už měla tu možnost, že. Jakmile pak Jesse začal komentovat, Spencer se pobaveně ušklíbla. Tušila, že tohle ještě bude zábava, no.

_________________

Protože nabídka tykání přišla znovu, Torunn se aspoň snažila tvářit, jako kdyby o tom vážně přemýšlela, jenže se přeci něco takového nehodilo. "Můžu to zkusit," uvolila se nakonec s úsměvem, i když o tom dost pochybovala.
"Mají, někde támhle," zamávala packou ke stánkům, ve kterých tušila své rodiče a na Eryho se pousmála. Ona sama kakao zbožňovala, i když asi ne tolik jako sám Erasmus. Když se pak začal otáčet kolem své osy, Torunn se musela zasmát, protože jí to přišlo prostě děsně vtipné.
Co se pak letošního finále týkalo, Torunn souhlasně pokývala hlavou, protože s Erym souhlasila. "S tím já souhlasím. Jsem zvědavá kdo nakonec zvítězí, ale přeji to oběma týmům stejně, všichni si letos opravdu vedli dobře. I když mě trochu mrzí, že se do finále nedostalo Finsko," přiznala po chvilce s úsměvem, protože tohle jí opravdu mrzelo. "Stejně jako mě to mrzí u Skotska, ale Sean říkal, že jim to uteklo o kousek." Dodala ještě rychle a odtrhla na chvíli pohled k blížím se rodičům, kteří nesli přesně to, co v tuto zimu opravdu děsně moc potřebovala.
"Jo, to znám moc dobře." Zatímco Torunn byla vždycky ta, která se všude dostavila v čas, někdy i dříve, aby prostě nezdržovala, měla spoustu kamarádů, kteří měli zpoždění. Neměla to ráda, ale nikdy nikomu nic neřekla. No a to už se u nich objevila její maminka společně s tatínkem. "Dobrý den," pozdravila oba nastejno, měříc si Erasma zkoumavým pohledem jako kdyby od něho očekávali to nejhorší, i když Greer věděla, že tuhle tvář už někde věděla, jen si vzpomenout kde. "Tohle je pa.. tohle je Ery. Dříve učil v Bradavicích a teď chytá za Dánsko," její očička se rozzářila nadšením, protože to zvládla. "Torbjorn Lillegard a tohle je má žena Greer," představil Torbjorn sebe i svou ženu a natáhl k Andersenovi ruku.
Torunn svou maminku zatahala za rukáv bundy, aby si jí stáhla k sobě, protože jí chtěla poprosit o tu figurku Dundeeho. To stejné pak provedla i u tatínka, toho však poprosila o odrážečku Andersenovou, přičemž neodolala aby na Eryho pobaveně zamrkala. "Hra za chvíli už bude začínat, zlatíčko, takže by jsme se měli přemístit na ty místa, která nám Sean sehnal," promluvila po chvilce Greer i rozcuchala své malé holčičce vlásky. Torunn pokývala hlavou a stočila svá očka zase k Erymu. "Nechce.. nechceš jít s námi? Sean nám sehnal místa ve VIP sekci!" I když si Torunn nebyla jistá, zda tam někoho může tahat, za zkoušku to stálo, protože Eryho měla prostě a jednoduše ráda a navíc ho obdivovala. A její rodiče proti tomu nic nenamítali, což bylo ještě mnohem lepší. "A můžeš vzít sebou i toho kamaráda, když se tady objeví," dodala ještě rychle, co kdyby totiž řekl kvůli tomu ne? Torunn opravdu doufala v kladnou odpověď.
Pokud se Ery rozhodl nejít, Torunn se s ním smutně rozloučila, a pak se s rodiči vydala pryč. Pokud se však rozhodl jít s ní (což pak byla opravdu nadšená), nabídla mu dokonce od sebe i trochu kakaa, které bylo opravdu výtečné, jak brzy zjistila.
Ve VIP salonku bylo teplo, a tak si Torunn sundala většinu svých vrstev (bundu a mikinu), aby se zase nepařila. Komentátor opravdu brzy zápas zahájil, z čehož byla Torunn opravdu nadšená. Famfrpál jí prostě a jednoduše bavil, no.
Při představování hráčů neopomněla Torunn nadšeně tleskat, protože všem moc fandila a přála jim to, navíc všichni vypadali opravdu šikovně.

_________________

Profesor Redmond v obelku královny byl skutečně nezapomenutelný a příliš silný zážitek, aby to mohl přejít jen tak. „Vždyť je převlečený za královnu.“ Hlesl nevěřícně Billy. Nezáleželo, jestli ho na něco měl nebo ne, tohle bylo… šílené a vtipné. A smutné, když uvážíme, že se mu Kath a famfrpál jen zdál. „Takhle ji nenajde.“ Zavrtěl hlavou v obličeji stále ještě mírně bledý. „A jestli jo, chci ji vidět.“ To znělo skoro jako výzva. Nebelvír by si pomalu měl dělat seznam lidí, které chce navštívit, protože jich začínalo být nějak moc. Tak předně jistý profesor věštění, kterého mu doporučil Finnian. Nakonec mu však Kath přeci jen znovu zvedla náladu. „Jo, to by byla fotka.“ Billy se kratičce zasmál při představě školní nástěnky, na které by visela královna ala Redmond.
A pak už byli na hřišti a Billy se nechal strhnout tamější atmosférou. Totálně. A to, že měl vedle sebe Kath (navíc stála hodně blízko), bylo úplně to nejlepší, co kdy mohlo být. Billy pomalu, ale jistě střádal krásné vzpomínky, určitě se mu to bude hodit, až začnou cvičit proti bubákovi. Jakoby se mu snadněji dýchalo, svět vypadal lépe, prostě… všechno bylo lepší a ještě k tomu tu byl ten famfr. „Určitě. Ale naši jsou lepší.“ Usmál se s neochvějnou jistotou. „I když to surfování bylo hodně dobrý.“ To se muselo uznat. A taky naučit.
„Jestli chceš…“ Předal jí deštník a nenápadně si promnul ruku, přeci jen pořád ji držet nad sebou nebylo zrovna ono. Navíc měl mírně promrzlé dlaně, nakonec dal dlaně k sobě a dých na ně, aby je trochu zahřál. „Když tak… budeme se střídat, hm?“ Navrhnul, protože tohle byla snesitelná varianta pro oba. Takže vlastně předal Kath deštník a vzal si zpátky dalekohled. Jeden bude držet deštník a druhý dalekohled. Billy sledoval, jak si Anglie nahrává a skutečně, stěží stíhal. Úžasné. Tohle by se dalo použít. Nebel tým už měl něco podobného, bleskové přihrávky a pak útok na obruče, ale nebylo to vybičované do takovéto rychlosti. A jen co začne hra. Vzápětí tribuny propukly v jásot a to hned dvakrát. „Jsou super!“ Billymu zářily oči, když předával Kath dalekohled a bral si deštník.
„Zatraceně.“ Zaklel, když šikovný potlouk smetl anglického střelce. Tohle bylo vážné a Billy zúžil oči. Tohle bylo totiž i zajímavé. Neměli vůbec žádnou taktiku, kdyby náhodou jim střelec vypadl. Byli sehraní na tři ne na dva. To byla vážná chyba. Nebo to jen tak vypadalo? Zklamaně však zahučel s davem, když padla druhá australská obruč.
„Vidíš někde zlatonku?“ Zeptal se s účastí a rozhlížel se po hřišti. Kath měla dalekohled, takže toho mohla vidět daleko víc.

_________________