Jessie postával nedaleko místa, kam přenášedlo házelo další a další kouzelníky, a čekal na někoho konkrétního. Jakožto komentátor tu musel být dříve, takže si nemohl s dotyčnou osobou dát sraz už na nádraží, ale také jí dal včas vědět, kde na ni bude čekat.
Netrpělivě poklepával nohou, až mokrá tráva čvachtala, a sledoval každičkého kouzelníka, který se kus od něj objevil - Spencer zatím nebyla k zahlédnutí a Jesse upřímně doufal, že si to pozvání nerozmyslela. Měl totiž ve stanovém městečku prima velký nepromokavý stan a v něm i nějakou sváču a alkohol, a hodlal ho Spencer důkladně ukázat. Ten stan.
Na sobě měl šedé společenské kalhoty, bledě modrou košili a šedou vestičku, protože od komentátora se očekávala určitá úroveň. To ještě nevěděli, koho najali - Jesse měl pěkně ostrý jazyk a hezky proříznutou pusu, takže nebylo pochyb o tom, že komentář k zápasu bude stát za to. Aby nepromokl, měl oblečení zajištěné kouzlem odpuzujícím vodu a nečistoty, ale přesto přes sebe měl pro jistotu přehozenou obyčejnou průhlednou pláštěnku. A byl připravený zběsile a naprosto nedůstojně mávat, až Spencer spatří.

_________________

Ačkoliv se na křídové útesy snášela jedna dávka deště za druhou, Wei-Ding se usmíval jako mírně zfetované sluníčko a pod stříškou jednoho ze stánků usrkával poněkud naředěnou limonádu. Dostal ji jako odměnu za to, že majiteli onoho stánku z dlouhé chvíle pomohl vyložit asi tak padesát tisíc beden s figurkami klokanů, a hodlal si ji tedy náležitě užít i s tou dešťovou vodou navíc.
Pod žlutou pláštěnku mu během onoho asistování trochu nateklo, ale dokázal se s tím smířit. Ostatně od monzunů, jaké zažíval v Singapuru, se tenhle déšť lišil snad jenom teplotou a tím, že tolik nesmrděl. Zato všechno ostatní tu bylo nové a on toho hodlal poznat co možná nejvíc, protože yolo a tak všelijak podobně. Ze stejného důvodu měl ostatně domluvené přespání u jakési milé rodiny z Cornwallu, kterým výměnou za přístřeší slíbil opravit boty – nejen že trochu ušetří, když lístky sháněl až na poslední chvíli a nebyly zrovna levné, taky si s nimi bude moct pokecat a zjistit toho trochu víc o zemi, z níž možná pochází někteří jeho budoucí žáci. A vlastně i o Británii jako takové, protože toho o ní dle svého skromného mínění pořád věděl žalostně málo. Například ve výčtu mudlovských premiérů mu neustále vypadával George Hamilton-Gordon, čtvrtý hrabě z Aberdeenu, což by se mu někdy mohlo šeredně nevyplatit. Tyto úvahy mu naštěstí nevydržely věčně a brzy se vrátil zpátky k dešti.
Jakmile si uvědomil, že se mu kelímek jaksi sám doplňuje a že na jeho dopití tedy nemá moc cenu čekat, hodil ho do koše a vyrazil korzovat kolem stánků. Suvenýry byly sice to poslední, co potřeboval, ale většina prodejců takticky roztáhla stříšky a vypadalo to tam celkem živě. Dal si slalom mezi kalužemi, povzbudivě se usmál na poněkud zkroušeného prodavače slunečních brýlí a nezastavil se, dokud někde nenarazil na něco zajímavého.

_________________

Na mistrovství famfrpálu se Spencer těšila převážně z jednoho jediného důvodu - měl jí tam čekat Jesse. Dost možná i Blair, a i když Spenc nevadilo dělení, v tuhle chvíli tak trochu doufala, že na to třeba zapomene (jako by se dalo, když jim přišly ty lístky) a nebo že třeba zrovna bude pracovat. Ona sama měla namále a chvíli to vypadalo, že se tohohle výletu bude muset vzdát. Nakonec se jí povedlo přemluvit rodiče, že tohle je mnohem důležitější než nějaký výlet za babičkou, protože tam mohla klidně i příští týden, žeano.
Prolézat nádraží King’s Cross bylo celkem vtipné, i když byla Spencer kouzelnice, některé věci jí stále udivovaly. Tak či tak, k přenášedlu se nakonec dostala celkem bez obtíží. Doufala, že po přemístění nevyklopí celou svou snídani, protože moc dobře věděla, kde jí Jesse bude čekat, takže by to asi nebylo moc důstojné, no.
Naštěstí se to nestalo, což si Spencer dost oddechla. Zelená však chvíli byla, ale jakmile se jí podařilo mezi lidmi spatřit tu pěknou tvářičku, kvůli které tady byla, zelená barvička vymizela. "Zdárek kočičáku," mrkla na Jesseho laškovně a jakmile se dostal do dostatečné blízkosti, skočila mu radostně kolem krku a nezapomněla ho ani přivítat pusou na tvář. "Nečekáš dlouho? Jsem se trochu zdržela, promiň. Mimochodem, sluší ti to. Dáme si něco teplého k pití?" zeptala se s povytaženým obočím. Byla celkem zima, i když se na takové počasí snažila v rámci mezí připravit - bílá košile, modré sáčko a červené kalhoty mluvily za vše. Alespoň tak trochu bylo poznat, komu to vlastně fandí. No a aby nemusela mít nějakou trapnou pláštěnku nebo tak něco (deštník sebou však táhla, krásně žlutočerný), oblečení měla pojištěné kouzlem jenž mělo za úkol odpuzovat vodu.

_________________

Prázdniny utíkaly velice rychle, což Torunn celkem těšilo. Znamenalo to totiž, že už jenom chvíli a bude zase sedět ve vlaku na cestě zpět do školy. A že se tam těšila ještě více než na začátku prázdnin. Během nich totiž přišel jeden obrovský šok v podobě odstěhování její drahé sestry, což snášela opravdu příšerně. Sice byla pravda, že ona sama měla být přes ten rok pryč, ale takhle na ní doma čekali už jen rodiče. Které sice milovala, ale Emma jí chyběla už jen při té myšlence, že nebude s ní ve škole, vždyť to přeci bylo hrozné!
Na Mistrovství nejmladší Lillegardová chybět nemohla, a protože měla slavného bratrance, sehnat lístky nebyl vůbec žádný problém. V den konání se tedy Torunn se svými rodiči vydala na nádraží, a jako správný milovník famfprálu se už nemohla dočkat, až bude na místě konání, což nakonec netrvalo zase tak dlouho, jak si původně myslela.
Když jí přenášedlo vyplivlo i s maminkou a tatínkem na pobřeží nedaleko Doveru, oklepala se a dozapnula si nepromokavý kabátec více ke krku. Byla šílená zima, ale to Torunn vlastně ani moc nevadilo. Důležité totiž bylo, že byli tady. "Dala bych si kakao," pípla dívenka a se psíma očima se zahleděla na maminku, se kterou se nakonec domluvila, že ona počká u jednoho stánku se suvenýry zatímco maminka s tatínkem půjde shánět pro jejich malý pokládek kakao a něco dobrého na zub.
Jak se taky dohodli, tak se taky stalo. Torunn se nadšeně přemístila ke stánku se suvenýry a přemýšlela, co z toho by si tak mohla koupit. Taky si chtěla pořídit nějakou vlaječku, jenže si ještě nebyla jistá, komu to vlastně má fandit. Nejradši by totiž byla, kdyby vyhrála jak Austrálie tak Anglie, i když moc dobře věděla, že taková věc není možná. Ale přát si to mohla, no ne?
Torunn se po chvilce natáhla pro figurku australského brankáře Joshui Dundeeho, protože ta se jí zalíbila ze všeho nejvíce, i když byla pravda, že by se jí hodili i další hráči Austrálie. Tyhle figurky totiž sbírala a zrovna tohle byla země, která jí tak trochu celá chyběla, ale moc dobře si uvědomovala, že nemůže po rodičích chtít, aby jí všechny figurky naráz koupili, a tak zase Dundeeho vrátila zpátky a mrkla i po ostatních. To rozhodování, kterou si vybrat, bylo opravdu těžké, no. A protože se teď soustředila na to, co si odsud odvézt hezkého, okolí tak trochu ignorovala, no.

_________________

Na tomhle zápase Erasmus nemohl chybět - oba týmy totiž docela překvapily postupem do finále, jelikož se rozhodně nehřály na vrcholu pomyslného žebříčku nejlepších famfrpálových týmů, a slibovaly tím pádem velmi zajímavou podívanou. Dánsko letos bohužel nebodovalo, ale to Erymu náladu nezkazilo a nehodlal kvůli tomu sedět doma v koutě a truchlit.
Na mistrovství se měl po docela dlouhé době setkat se svým nejlepším kamarádem Markem, ale ten zatím nebyl nikde k nalezení a Erasmovi něco našeptávalo, že bude mít tradičně minimálně půl hodiny zpoždění. Vydal se tedy k nedalekým stánkům s občerstvením, kde ukořistil klokaní kebab, a pak vykročil obhlédnout stánky se suvenýry. Sám netušil, komu má fandit, takže si na jednu tvář nechal nakreslit vlajku Austrálie a na druhou tvář vlajku Anglie.
Oblečený byl do sepraných džínsů a trička s logem Beatles, na nohách měl conversky a všechno značně promočené, protože mu pochopitelně nevyšlo odpuzující kouzlo. Sehnal si tedy alespoň obyčejnou průhlednou pláštěnku, aby nepromokl skrz naskrz, protože kdyby se domů vrátil se zápalem plic, Lorelei by ho pravděpodobně zabila.
Jaké překvapení ho čekalo, když u jednoho ze stánků narazil na známou tvář. „Ahoj, Torunn!“ houknul Ery zvesela a celý se rozzářil, protože Torunn byla boží a on ji moc rád viděl. „Co tu děláš tak sama, kde máš rodiče?“ zeptal se hned, neboť se mu moc nezamlouvalo, když někdo nechal svoje dítě úplně bez dozoru, obzvlášť na takové akci, jako bylo mistrovství.

_________________

Jesse se neubránil úsměvu, když spatřil Spencer, která byla sice zpočátku trochu zelená, ale celkem rychle se jí do tváře navrátila zdravá barva. Zamával jí a vyšel jí vstříc, takže měla za chviličku šanci skočit mu kolem krku. Jesse překvapeně zamrkal, protože nebyl na takový mrzimorský projev náklonnosti připravený, ale naštěstí ten útok ustál a nevyválel se v blátě. Pusa na tvář mu na rtech vykouzlila široký úsměv. „Nazdar, kotě,“ zavrněl vzápětí a nezapomněl na Spencer laškovně mrknout. To by nebyl on, kdyby to neudělal.
„Čekám chvilku,“ ujistil ji jako gentleman, ačkoliv měl pocit, že tu minimálně vystál důlek. „Tobě to taky sluší,“ uculil se a sjel Spencer hodnotícím pohledem. Jo, slušelo jí to, i když minisukni a hluboký výstřih by Jesse zřejmě zvládl ocenit víc. „Dáme... Nealko nebo alko? Já bych teda teď pít neměl, abych na zápase nemlel blbosti, ale tobě klidně koupím ohřátou medovinu. Nebo tu mají grog nebo svařák... a asi ještě něco, jenom jsem to zatím moc neokouknul, neměl jsem čas,“ vysvětlil. On sám měl v plánu dát si obyčejnou kávu nebo čaj a alkohol až po zápase. A to měl v plánu hodně alkoholu, ať už vyhraje kdokoliv - Jesse kvůli chlupatému Elliemu fandil Austrálii. Taky měl v plánu koupit si u stánku se suvenýry žlutou a zelenou barvu na obličej a nějakou tu placku, nejlépe s koalou.

_________________

Winifred se, jako snad skoro každým rokem, opět dostavila na mistrák, protože něco takového si prostě nemohla nechat ujít. A co teprv když to bylo v Anglii! To bylo náhodou ještě suprovější, že to mají poměrně blízko.
Tento rok však bylo možné zahlédnout zmijozelku na mistrovství docela samotinkou, protože od bratra se odpojila už na začátku a šla si obhlédnout všechny stánky, kde si sice nic nekoupila, ale na všechno koukala s očividným zájmem, jak jí očka blýskaly sem tam. Na sobě měla strašně pěkné šaty elegantního rázu, jednobarevné, smaragdově zelené, to doplňovalo její vzhled podobný Audrey (v zrzavé verzi), která byla momentálně jejím velkým vzorem, samozřejmě společně s velkými hvězdami famfrpálu. Nutno říct, že tak vypadala i pekelně starší, protože heleďte, na dámu si holky hrajou rády.
Počasí jí ovšem nepřálo a tak přes sebe musela přehodit tlustý pletený svetr a vytáhnout deštník, který v tom typicky anglickém počasí nebyl na zbyt. Nakonec si přece jen uvolila koupit nějakou famfrpálovou vlaječku, protože fandila jako správný fanoušek, že? Na nikoho nečekala, vlastně se o prázdninách s moc lidmi neviděla, což jí samozřejmě mrzelo a tak doufala, že minimálně tady někoho potká.

_________________

| +

Ne, post v tomto tématu není omyl. Věštby byly letos příznivé, a tak se Daniel vůbec poprvé v životě vypravil na mistrovství světa ve sportu, kterému nerozuměl. Samotného by ho to nenapadlo a sám by ani nešel, ale Simon byl patrně pevně rozhodnutý v tom ho na akci dotáhnout. Sherwoodovi navíc byli nadšení, že se jim možná, možná podařilo v synkovi probudit zájem o sport a když zjistili, že letos se ten zápas v hatlabimbimballu koná na rodném ostrově, nejenže nebyli proti, Daníka skoro tlačili, aby jel.
A tak tu byl – nepřirozeně si připadající bez kravaty, ve svetru, s brýlemi na nose a s Wilseovic rodinkou. Tedy se Simonovým tatínkem a jeho mladší sestrou, která se letos chystala do Bradavic. Naposledy ji viděl, když se sám chystal do prváku (a ne na NKÚ) a nemohl říct, že by od té doby byla méně ukecaná. Co chvíli se ujišťoval, že pan Wilse nemá problém s tím, že jel s nimi, a co chvíli se Simona ptal, jestli radši nemá jít domů. Ale nakonec byl tu.
Jako londýnský domorodec neměl s počasím Daniel problém. Zakopaný pes byl někde jinde. „Simone, já myslím, že ty pravidla pořád nechápu,“ postěžoval si, když vytáhl z kapsy minipřehled toho, „jak se hraje famfrpál“. „Ve škole se na zápasy někdy chodím dívat, ale spíš kvůli spolužákům, než že bych z toho měl nějaký hlubší zážitek. To tím potloukem opravdu můžeš někoho jen tak… shodit z koštěte? Není to nadměrná agrese na sportovišti?“ zamračil se Danny. Trochu mu vadilo, že už i Simon je menší než on, ale Sherwood prostě rostl a rostl. Připadalo mu, jako by příliš vyčníval z davu. A kvůli tomu se taky cítil nesvůj. „Páni, půjdeme si pak projít stánky?“ žďuchl do kamaráda loktem. Měl našetřeno, protože co on by kupoval. Stánky s jídlem ho příliš nezajímaly, ale všechna ta udělátka, co neznal, ano. Po dlouhé době se zase cítil jako mudla v říši divů.
Už se ho začala zmocňovat ta správná sportovní nálada, když navíc zahlédl známou tvář. „Winifred!“ zahulákal nadšeně a znovu do Simona šťouchl, kdyby kamarádku náhodou nezaregistroval. Danny sjel pohledem k vlastnímu svetru – ano, byl to ten, který od Win jednou nečekaně dostal poštou.

_________________

Kdyby se v tom blátě vyváleli, Spencer by to dost možná nevadilo, protože by aspoň měli proč zajít do Jesseho stanu o něco dřív, ale protože to ustál, muselo to hold ještě počkat, no. "Já vím," pokrčila s úsměvem rameny, protože jí to slušelo vždycky a Spencer to prostě věděla, no. A že se říkalo, že samochvála smrdí? To jí očividně bylo úplně fuk.
"Já si na to počkám až bude po zápase. Takže nealko, i když ta medovina zní skvěle. Možná bychom si mohli dát i něco na zub. Sice jsem před cestou jedla, ale já jsem hladová tak nějak pořád," zamumlala s úsměvem, protože to taky byla pravda. Spencer byla schopná do sebe nacpat tolik věcí, že to snad ani nebylo možné a bylo jedině dobře, že měla dobré spalování. Což vlastně nebylo ani nic moc divného, když byla pořád v jednom kole.
"Taky bychom mohli mrknout na nějaké suvenýry, ne? Po zápase asi moc času nebude," zamrkala na Jesseho laškovně, protože si neuměla představit, že by po konci zápasu nakupovali nějaké věci, když se budou moci bavit nějakým jiným způsobem, ehm. "Jak si jinak užíváš prázdniny?" optala se děsně zvědavě, protože jí to vcelku i zajímalo. "Mimochodem, jsem fakt ráda, že tohle vyšlo. Ráda tě vidím." Přiznala s širokým úsměvem a loupla očkem po místě kde se vynořovali další kouzelníci. Hodlala Jesseho odsud odvést raději pryč co nejdříve, protože stále hrozilo, že se objeví Blair. Což Spencer pořád nechtěla, no.

_________________