Start: ve 12:00, kraj pouště Kalahari
Účastníci: Erkki Järvinen, Heatcliff Manning, Jesse Morgan, Maeve Gallagher, Nicholas Winnfield, Olivia Howells, Scarlet Crane, Vincent Kane (celkem 8)

Tabulka s bonusy za létání a koště (bonus za případný tuning je už připočten ke koštěti - body byly rozdány podle toho, jak moc byl tuning promyšlený + platí, že starší košťata nemají bonus žádný nebo malý a stupňuje se to): | +

Erkki Järvinen → 5 za létání + 2 za koště (Nimbus 1000) = 7 celkem
Heatcliff Manning → 4 za létání + 3 za koště (Kometa 220) = 7 celkem
Jesse Morgan → 3 za létání + 2 za koště (Kometa 220) = 5 celkem
Maeve Gallagher → 5 za létání + 2 za koště (Stříbrný šíp) = 7 celkem
Nicholas Winnfield → 4 za létání + 0 za koště (Žíznivá čára) = 4 celkem
Olivia Howells → 4 za létání + 3 za koště (Nimbus 1500) = 7 celkem
Scarlet Crane → 4 za létání + 3 za koště (Kometa 220) = 7 celkem
Vincent Kane → 4 za létání + 0 za koště (Meteor) = 4 celkem

---

Slíbené přenášedlo v podobě prasklého camrálu se od brzkého rána skutečně nachází v Obrtlé ulici, jak bylo předem avizováno. Někdo ho sem zřejmě připravil ještě před rozedněním. Jakmile se ho dotknete, přenese vás někam, kde je daleko větší teplo, než ve Velké Británii a kolem toho moc neroste - člověk, co má aspoň trochu rozumu, by to možná tipnul na Afriku. A protože je tu celkem dost černochů, co kupodivu nesbírají bavlnu ani nedělají nosiče či leštiče bot, bude na tom možná něco pravdy. Odněkud sem vane chladivý vánek, asi od moře, protože je cítit solí, ale jinak je tu poměrně horko a slunce už teď, dopoledne, dost pálí a ošklivě štípe do očí.
Od rána je tu poměrně dost lidí, kteří se srocují hlavně kolem stánků - jsou tu jak stánky s občerstvením, tak stánky s vlaječkami a trumpetami na podporu favoritů, ale také tu stojí stan Comet Trading Company, zdaleka největší a nejbarevnější. A uvnitř něj probíhá předváděčka zbrusu nového koštěte, Komety 240, která má přijít na trh prvního dubna tohoto roku a tohle je vůbec první z předváděcích akcí, kde je koště možné vidět a dokonce i vyzkoušet. A aby toho nebylo málo, vítěz závodu se stane vůbec prvním majitelem téhle Komety, nejrychlejšího a nejlépe ovladatelného koštěte, které Comet Trading Company doposud představila. Startovné se platí hned ve vedlejším stanu.
Není úplně jasně viditelné, kudy závod povede, nicméně jisté je, že se fanoušci nebudou zdržovat jen tady, ale tribuny budou podél celé trasy závodu a navíc tentokrát bude možné hravě se mezi jednotlivými fanouškovskými stanovišti přemisťovat, aby nikomu z fanoušků neuniklo nic důležitého.

Mimo herně:
Budu moc ráda, když všichni účastníci stihnou napsat do zítřejšího večera, protože bych závody ráda zahájila během úterního dopoledne (pokud to stihnu). Nejpozději však začnou v úterý večer.

<<

Jesse na závody košťat vyrazil s tak vysokým sebevědomím a tak velkým egem, že bylo až zvláštní, že se jeho ego vejde na africký kontinent. Sebevědomě se usmíval, dokonce i po přemístění, a rovnou si to namířil ke stánku s registrací, kde frajersky hodil na pult peníze, nahlásil svoje jméno a věk, a pak se přesunul do vedlejšího stanu.
Zatímco většina kouzelníků šilhala po nejnovějších Nimbusech, Jesse totiž pošilhával spíš po Kometách a ta nová ho opravdu zaujala. Vyzkoušel si ji, seznal, že takové koště nutně potřebuje, a usoudil, že tenhle závod vyhraje a koště bude jeho. Rozhodně bylo skvělou motivací, proč se snažit nezabít a dorazit do cíle jako první.
Bylo tu horko, takže Jesse někam odložil mikinu, v které dorazil, a než zápas začne, došel si k jednomu ze stánků pro ledově vychlazenou domácí ovocnou limonádu. Možná by si dal pivo, ale bůhví, co by to s ním na slunci udělalo, a on chtěl přece vyhrát...

_________________

<<<

Přestože Heathovi jeho drahá přítelkyně vyhrožovala, že pokud se na tom koštěti tady přizabije, přijde ho dorazit, rozhodl se, že letošní závody zkusí. A nerozmyslel si to ani potom, co ho přenášedlo vyfluslo někde v Africe. A aby to měl rovnou za sebou a nestihl si to dodatečně rozmyslet, nahlásil své jméno, vysypal všechny své peníze a byl zase o něco lehčí.
Neměl proč, okukovat nová košťata, a protože jeho žaludek se zase hlásil o jídlo, přešel jednoduše ke stánkům s občerstvením. "Zdar, Morgane," kývl hlavou na Jesseho, kterého znal převážně díky Leslie. A taky byl v nebelvírským kolejním famfrpálovém týmu. "Se účastníš, jo?" povytáhl tázavě obočí, i když to bylo zjevné. Sám do sebe kopl zbytek koblihy a napil se studené limonády. Ještě, že si vzal kraťasy a triko, protože si byl jist, že by se jinak upekl. Bylo mu celkem líto, že tady není Leslie s ním, ale protože trénovala s Harpyjemi, dokázal jí to odpustit.

_________________

<<

Erkki na závody zamířil ve společnosti Olivky, jak taky jinak. Měli totiž sraz nějaký čas před přemístěním, aby do sebe stihli nalít patřičné množství postaršovacího lektvaru a obléknout se adekvátně ke svému falešnému věku. Erkki sice nepochyboval o tom, že se jim lektvar povedl a zapůsobí tak, jak má, ale pořád měl trochu obavy - co když se jim něco stane a v nemocnici se pak ukáže, že podváděli? Co když ho někdo pozná? V neposlední řadě se dost bál, že pokud na tenhle jeho dobrodružný výlet přijdou rodiče, bude mít slušný průšvih. Ti o tom totiž nevěděli - jediný člověk, kterému se Erkki se svým plánem blýsknout se na závodech svěřil, byl strejda Kris, který mu navíc půjčil peníze na startovné.
Erkki na sebe hodil modré tričko s dlouhým rukávem a knoflíčky u krku a plátěné kalhoty. Bylo sice možné, že na druhé straně přenášedla bude zima, ale pořád mohl zkusit použít zateplovací kouzlo, navíc on zimu snášel daleko lépe, než horko. S sebou už měl jenom peníze, svůj Nimbus 1000 a letecké brýle a rukavice. A jak vlastně vypadal? Lektvar z něj udělal dospěle vypadajícího muže, možná kolem třicítky, možná o chlup mladšího. Erkki měl ve tváři mužnější rysy, byl o chlup vyšší, než normálně, a vypadal... No, k světu. Nezměnil se pochopitelně úplně, protože to postaršovací lektvar neuměl, takže některým lidem mohl toho starého Erkkiho připomínat - matoucí ale bylo už jen to, že neměl brýle, a vlasy měl sestříhané trošičku jinak a díky kouzlu maličko tmavší, takže na sebe neupozorňoval tou charakteristickou platinovou blond, kterou se moc lidí pyšnit nemohlo.
„Tak... připravená?“ zeptal se Olivky, když společně došli k přenášedlu. I hlas měl hrubší, posazený níž a příjemně vrnivý, jako by za něj promlouval vrnící kocour. „Doufám, že se nic nepokazí,“ neodpustil si ještě zabrblání, pak Olivku s rozpaky chytil za ruku a společně s ní se přemístil na místo závodů.
Když zjistil, že je tu docela teplo a moc tu toho kolem neroste, zaúpěl. „Nemám rád horko,“ postěžoval si a hned si vyhrnul rukávy trička, protože to bylo také to jediné, co mohl udělat. Navíc bylo jasné, že se začne rychle opalovat a na tváři mu brzičko začnou vyskakovat pihy. Což bylo roztomilé, jenže Erkki si to nemyslel. „Hele, támhle je stánek s registrací... Tak zajdeme tam, ať to máme z krku, a pak se tu porozhlídnem?“ prohodil tázavě k Livce, a jestliže nic nenamítala, zamířil zaplatit startovné. A taky nahlásil trochu jiné jméno, protože si všiml, že se tu toulá pár známých tváří, a on vážně nestál o to, aby ho někdo poznal.

_________________

>>

Nick sice nebyl velkým fanouškem závodění, ale už pěkně dlouho si nikde nerozbil držku, Hnízdo bylo díky Seamusovu flirtování s Patrickovou mámou dočasně neobyvatelné a navíc vyvěštil, že to bude moc elegantně spojit s návštěvou bratra a prarodičů, a tak sbalil koště a šel do toho. Navíc pak z kávového lógru vyčetl, že se budou účastnit i dva těžce nezletilí studenti v přestrojení, takže se na tu srandu i docela těšil a v určený čas si na ten prasklý camrál sáhnul.
Afrika ho nemohla ani trochu překvapit. Jednak ji v těch snech a v kafi viděl docela jasně, druhak v ní přeci jen už pár let strávil, i když to bylo dávno. Rozhlédl se po okolí, nevynechal svým slídivým okem jediný detail, a i když jasně viděl cedule vedoucí k registračnímu stanu, nemohl nevyužít příležitosti si trochu nevystřelit z náhodného kolemjdoucího.
„Kde se tady má negr zapsat, hm?“ ušklíbl se, hodil si Žíznivou čáru přes rameno a byl až překvapivě hladce odeslán tam, kam čekal, to jest do stanu. Se zápisným problém neměl, protože přeci jen dostával plný učitelský plat a díky životnímu stylu bezdomovce toho dost ušetřil, odolal pokušení za ty prachy zkusit koupit některého z přítomných bráchů a celá ta zapisovací šaráda byla tedy docela rychle za ním.
Do závodu ještě zbýval nějaký čas, ale Nicholas nemusel způsob jeho zabití hledat dlouho. Celkem rychle si všiml dvojice vysloveně podezřelých kouzelníků a náramně se bavil tím, že z nich nespustil oko. Nemusel je tím pohledem přímo probodávat, protože jim beztak viděl až do žaludku, a rozhodně je nehodlal prásknout, ale tak nějak jim měl potřebu dát najevo, že zrovna jeho fakt neoblafnou.

_________________

<<

Na jarní prázdniny se Olivia vydala ke své sestře Manon, u které ostatně pomalu začínala stěhovat. A že to Manon myslela vážně bylo vidět hned od prvního dne, co tam Olivka strávila - měla totiž už svůj pokoj, vybavený vším, co bude potřebovat a dokonce jí tam nenápadně začala přesouvat i její věci ze sídla Howellsů. Ostatně, dneska taky Olivia vystupovala pod záštitou jména McTavish, peníze na západ taky měla od své sestry.. Jo, Olivia si uvědomovala, že své drahé sestřičce bude dlužit do konce svého života.
Na tenhle zápas se vydala ve společnosti Erkkiho, což asi všichni očekávali. Manon se k nim sice chtěla přifařit taky, ale Olivka jí nakonec přemluvila, že to sama zvládne, i když si tím tak úplně nebyla jistá. Bála se totiž, že je někdo pozná, a nebo že třeba lektvar vyprchá a oni se během zápasu prozradí. To byla příšerná představa.
Olivka na sebe hodila pruhovanou košili s dlouhým rukávem, plátěné kalhoty a conversky. V tomhle se totiž cítila pohodlně. Lektvar z ní udělal dospěle vypadající ženu, někdo by jí mohl říci něco kolem dvaceti pěti. Taky celkem vyrostla - na přibližně sto sedmdesát centimetrů - a celkově zženštila. Příroda ji také obdařila celkem dobře a ona si byla jistá, že jednou se nebude mít za co stydět. Krom toho taky jindy hnědé vlasy měla díky kouzlu přebarvené na blond a ještě předtím, než zmizela z dosahu své sestry, byly její rty zvýrazněné rudou rtěnkou, oči zas tužkou a řasy řasenkou.
"Jsem," přisvědčila, i když nebyla. Nechtěla to však déle zdržovat, protože se jí to zdálo zbytečné. "Nepokazí," broukla pak s úsměvem, protože v tomhle směru si byla jistá. Ten lektvar se jí povedl a vypili ho dostatek, takže si Olivia byla jistá, že účinky nevyprchají. Snad. No a pak byla chycena za ruku, díky čemuž zrudla, a následně se s Erkkim přemístila na místo konání.
Olivce rozhodně nevadilo, že kolem nic moc není, a že je tady horko. "Není to tak hrozný. Zatím," což rozhodně neměla být předzvěst toho, že to bude ještě horší, ale protože tohle vypadalo na Afriku, bylo pravděpodobné, že bude. Sama si pak taky rukávy košile vyhrnula, protože už teď se pekla. Bylo to však mnohem lepší, než kdyby tady mrzli.
"Jo, nejprve registrace, a pak něco dobrého a hlavně studeného k pití," usmála se od ucha k uchu a ve společnosti Erkkiho se vydala ke stánku, aby se mohla zaregistrovat, a taky zaplatit. První věc měli z krku a mohli si oddechnout. Aspoň tedy do chvíle, než Olivka někoho zaregistrovala. "Hele, Winnfield. Myslíš, že nás poznal?" zeptala se a nervózně se kousla do rtu. Pan profesor totiž na ně koukal takovým způsobem, jako kdyby moc dobře věděl, kdo jsou. Olivia si raději přehodila koště na druhé rameno, chytila Erkkiho za ruku a snažila se moc nerudnout, což jí vcelku i vyšlo. "Tamhle mají nějaké limonády," kýval pak ke stánku, u kterého stála pořádná fronta a Olivka se tomu vlastně ani nedivila. I ona byla žíznivá a nemohla se dočkat, až jeden z těch ledových nápojů bude svírat v rukou. "Pak se můžeme jít podívat na to nové koště," navrhla pak další nápad, a pokud Erkki nějak výrazně neprotestoval, hezky si ho odvedla k té frontě.

_________________

←

Ricky na takové akci, jako byly nelegální závody košťat, prostě nemohl chybět, protože celá jeho osoba byla vlastně nelegální a hezky to k sobě pasovalo. Nemířil do Afriky však jako závodník, ani jako divák - měl v plánu tu rozdat pár letáčků a třeba získat pár spojenců pro Fénixův řád, protože těch nebylo nikdy dost.
Na místě závodů už se nacházel od brzkého rána a dal si tu práci, aby po všech stanech rozvěsil alespoň pár letáčků a nechal je na pultech, aby si je lidi mohli vzít a přečíst. Upřímně doufal, že se s nimi nedělal zbytečně, protože mu daly opravdu práci. Psalo se v nich něco jako „Nechcete si nechat mazat med kolem huby? Vzepřete se Ministerstvu a postavte s námi pár barikád!“ jen to bylo mnohem zaobalenější a poetičtější, navíc nebyly všechny letáčky úplně stejné. Jejich účel byl ale vždycky totožný - upoutat pozornost lidí, vzbouřit jejich nechuť vůči jednání Ministerstva a pokusit se je naklonit na stranu rebelů. Kromě toho se letáčky po chvilce změnily a na jejich první straně (druhá byla nepotištěná) se objevila zmínka o rádiu Barikáda - kde a jak jej naladit a kdy poslouchat.
Ricky si dopřál chvilku odpočinku u stánku s limonádami, pak si ale vyhrnul rukávy červené košile a zamířil mezi houstnoucí dav fanoušků, aby pár letáčků vnutil přímo lidem do rukou. „Nazdar, Morgane,“ pozdravil nejdřív Jesseho, kterého si možná matně pamatoval ze školy, ale hlavně věděl, z jakého rodu pochází. A jestli se nebál, že ho ten trouba napráská? Ne. Sem se Ministerstvo stejně nemohlo dostat a po závodech se Ricky zase ztratí z povrchu zemského. „Mrkejte, hoši,“ podstrčil letáček jak nebelvírákovi, tak jeho vysokému kámošovi, který se v tu chvíli nacházel poblíž. „Až se budete nudit, nalaďte si rádio, třeba vám to otevře oči,“ mrknul na ně a přesunul se dál.
Jen Nicholase neotravoval, protože ho pochopitelně dobře znal z Hnízda a tušil, že o těch letáčcích stejně věděl dříve, než vůbec vznikly. „Jdeš provětrat smeták, jo?“ houknul na něj možná trošičku přidrzle, ale kruci, vždyť to byl kolega rebel! A navíc Alaric nezačal slovy „zdar, negře, proč nesbíráš bavlnu?“, jak měl původně v plánu, za což by mohl dostat malé bezvýznamné plus.

_________________

<<

Scarlet byla na předchozích závodech pouze jako divák, ale letos se to mělo změnit, protože přenášedlo v podobě prasklého camrálu ji v Africe vyplivlo i s koštětem. S rodinným koštětem, takže věděla, že si musí dávat pokud možno pozor, poněvadž se o tom tak trochu jaksi zapomněla zmínit, že si ho chce vypůjčit a hlavně na co. Čistě teoreticky na to nikdo z rodiny přijít nemusel, pokud by tedy to koště nevrátila rozsekané na třísky. Ale létat uměla, možná si i trošku věřila, takže by to nemuselo dopadnout katastrofálně. U stánku s registrací nahlásila svoje jméno a věk, vysolila startovné, na nějž si valnou část ušetřila a něco málo si dovypůjčila od Ivory, u které si mohla být jistá, že se nebude zbytečně vyptávat. A následně mohla vyrazit pro vychlazené pití, které v tomhle vedru fakt bodlo. Užuž měla v plánu jít očumovat nejnovější Kometu, která vypadala luxusně, ale její pohled upoutalo něco jiného. Respektive někdo jiný. Scarlet zasvítily oči nadšením, k nové Kometě už ani nekoukla a nasměrovala svoje kroky rovnou za Alaricem. „Ricky!“ zašvitořila vesele a hned ho bez skrupulí zmáčkla v objetí, protože se neviděli docela dlouho. „Nečekala jsem, že tu na tebe narazím!“ broukla, když se pak zase odtáhla, načež si uvědomila, že se vedle nachází jeden z bradavických kolegů, konkrétně profesor Winnfield, kterému taktéž s úsměvem věnovala pozdrav, ale to už se samozřejmě obešlo bez objímání.

_________________

<<

Maeve nemířila na závody s úmyslem vyhrát, ačkoliv by to nepochybně bylo příjemnou tečkou na závěr, ale prostě si to chtěla zkusit a konečně se taky i zúčastnit. Na ten první závod totiž neměla ani věk ani peníze, na druhý neměla už jenom peníze, ten další rok závod nebyl a až tenhle se to sešlo tak, že si dokázala za ta léta našetřit tolik, aby ji to finančně nezruinovalo a nemusela si od nikoho půjčovat. Štěstí, že byla docela šetřilka a neutrácela moc často.
„Fuj,“ okomentovala africké počasí, když ji přenášedlo vyplivlo na místě určení, které vypadalo tak trochu jako poušť, a hned ze sebe shodila nepotřebný svršek v podobě mikiny. Naneštěstí ji nenapadlo vzít s sebou opalovací krém, takže pokud by ho náhodou nevyslídila u nějaké stánku, mohla jenom doufat, že do cíle nedorazí úplně pečená. Pokud tedy vůbec dorazí, žeano.
Se startovným se v registračním stánku rozloučila trochu neochotně, protože to prostě byla docela velká spousta peněz, ale co se dalo dělat. Nahlásila ještě i svoje jméno a věk, aby bylo jasné, že navzdory její „výšce“ jí fakt není třináct nebo čtrnáct, načež se vydala okouknout novou Kometu. Ta vypadala fakt slušně a vyhrát ji by bylo nejspíše dost dobré, ale Maeve měla svůj Stříbrný šíp docela ráda. A doufala tedy, že ho taky dopraví zpátky v naprostém pořádku. Poté, co se dostatečně naobdivovala Komety, si pak došla pro studené pití na svlažení hrdla – a přitom si se zájmem vzala i jeden z rebelských letáčků – načež se konečně začala rozhlížet i po lidech. Mávla letmo Scarlet, ale těžko říct, jestli ji zaregistrovala vzhledem k její zaujatosti Alaricem, a pak se přicourala k Jessemu s Heatcliffem. „Tak co, věříte si, že máte šanci?“ nadhodila a potměšile na ně zamrkala, přitom se zatvářila rádoby vyzývavě, ačkoliv zrovna ona nijak výrazně riskovat nehodlala.

_________________

To, že Alaric zamýšlenou otázku na poslední chvíli přehodnotil, bylo v jeho vlastním zájmu. Nicholas by totiž nebyl moc pobaven, ne však ani tak implikací otročiny, jako tristní neznalostí hospodářské geografie. Místo „protože se tady bavlna nepěstuje“ tedy odpověděl „na to vem jed, brácho“ a na malý okamžik přestal šmírovat ty dva roztomilé študáky pod vlivem lektvaru.
Než pak stihl přidat nějakou tu narážku na to, že on je tu doma, kdežto Tremlett tu se svou bílou prdelí poněkud vyčnívá, vrhla se na synovce mrtvého ministra (nebo tak něco) kolegyně Craneová a Nicholas jí kolegu rebela velmi ochotně přenechal. Možná v kouli viděl nějakou tu alternativní budoucnost, kde dojde k další vraždě v rámci rodiny Tremlettových, ale pravděpodobnost, že k tomu dojde, zatím nebyla příliš vysoká.
„Zdá se, že se moc rádi vidíte, tak já jdu zatím někam stranou, chytat bronz,“ ucedil s kamennou tváří, nechal jim soukromí a šel si stoupnout kousek bokem, protože pisatel měl potenciálně celodenní melouch a nechtěl to zdržovat.

_________________