Co se krevního původu týkalo, Romeo ho řešil spíš jak se mu chtělo, a navíc, kdybychom se do toho opravdu ponořili, Jasmínka nebyla mudlokrevná, takže všechno bylo v pořádku. A jak doprovod na mistrák byla koneckonců ideální, protože na rozdíl od spousty holek rozuměla famfrpálu. Ačkoli ve školních týmech mělo něžné pohlaví silné zastoupení, zbytek školy na tom se sportovními znalostmi tak dobře nebyl. „Vidíš, tak to tě ani hlídat nemusím,“ neodpustil si Romča lehké rýpnutí, s nejapností sobě vlastní. Ale nemusel to zle, což prozradil jeden z jeho spíš výjimečných zářivých úsměvů. „Já neměl s kým jít. Otec má moc práce a zbytek rodiny sport nebaví. A jinak… nebylo s kým,“ shrnul s pokrčením rameny. Však to bylo jedno.
„Souhlas, je vedro. A jako fakt hrozný,“ odfrkl si potom lehce nespokojeně. Jasmine měla na podporu Hispánců dobrý argument. „Ale myslím, že Dánové mají lepší formu. Teda, jako, každej rok se dostanou dost vysoko,“ zapřemítal. Zato Angličani… pche. Aspoň se člověk ale podíval do zahraničí. Protože co bylo lepší, než cizokrajná kuchyně. „Zůstávám na odrážeči. Střelec už mě znova neláká,“ zavrtěl hlavou. Téhle nedokonalé kooperace s dalšími dvěma poleny si užil dost první tři roky v týmu. Pálka v ruce a vražda v očích, to mu sedělo mnohem víc. „Ty zůstaneš u obručí?“ zeptal se potom s nepředstíraným zájmem. Záležitosti týmu byly vždycky zajímavé. Zvlášť, když si ho kvůli Winifred museli hráči tak trochu řídit sami. Jo, kdyby tenkrát svěřili vedení jemu… Ale to už vzal čas. Možná.
„Super,“ ohodnotil jejich společné rozhodnutí, načež se tedy vydali pro jídlo. Nachos byly skvělý nápad, Romča si jich koupil vážně hodně a snad s každou omáčkou, kterou viděl. A taky další kvantum paprikových a ostrých věcí. A burito. Spíš mexické, ale když to viděl, proč to nebrat? Místa se jim zabrat podařilo na docela slušném místě, takže si nebylo nač stěžovat. Vlastně se celý den vyvíjel mnohem lépe, než Howells očekával. Neseděl tu sám jak pecka, a mohl si s doprovodem i povídat. A měl jídlo, zatraceně, tohle byl skvělej den. „Toť otázka,“ zamračil se potom. „Máslovej ležák u košťat, dvojitej. Hm?“ zašklebil se potom zvesela. A zápas začal – stejně jako jeho španělské gastrohody. Nehodlal se ale zdržet komentáře. Všechnohled měl koneckonců taky po ruce. „Tak, ukecanej je dost,“ uchechtl se jen. Projevovat někomu veřejně respekt, to nebyla moc jeho parketa. Provokativně, vzhledem k jejich sázce, skandoval při nástupu dánského týmu. „Andersen učil v Bradavicích lítání. Znáš ho?“ zeptal se, protože dění na hřišti zatím nebylo nejakčnější.

_________________

| +

"Powell..."

Rýpnutí ohledně veku, které od Romea přišlo, vzala Jasmínka s úplným klidem. "Jo, to rozhodně nepotřebuji. Navíc bychom se mohli hlídat skoro navzájem, jsi jen o pouhý rok starší," ušklíbla se pak, a kdyby se s Romeem znala dostatečně dobře, neodpustila by si šťouchnutí do žeber. Takhle na něho jen děcky vyplázla jazyk a zavlnila obočím, což jí šlo taky moc dobře. "Nápodobně. Ten lístek jsem dostala darem, tak jsem si řekla, že by bylo blbý, kdybych nešla." Což dávalo celkem i smysl. Jasmine se totiž celkem špatně přiznávalo, že na ní rodiče nemají vůbec žádný čas. "Já bych toho sluníčka klidně ještě trochu přidala, v Indii je to mnohem lepší," Jasmínka byla, podobně jako Španělé, na sluníčko zvyklá, dokonce ještě na mnohem silnější, takže zatímco většina umírala, ona se usmívala od ucha k uchu a byla spokojená. Rozhodně lepší, než kdyby mrzlo, to by se jí zas nelíbilo. "To je možný, ale sluníčko jim pěkně zavaří," krčila pak rameny, byla v tuhle chvíli rozhodnutá Španělsku fandit a nemohlo to změnit ani to, že Dánsko bylo ve formě. Ale to bylo každý rok, stejně jako u nich třeba Havraspár. A ten taky nevyhrál, ale popojedem. "Nevím, asi jo. Záleží podle toho, kolik bude zájemců a hráčů. Když málo, zůstávám, jestli dost, asi půjdu na náhradníka," pousmála se pak. Zajímali jí i další pozice, a napadlo jí, že by mohla zkusit toho střelce, třeba by se jí dařilo lépe - na brankáři totiž zatím moc štěstí neměla. Za což možná mohl fakt, že hrála proti mnohem zkušenějším hráčům, ale svádět to na to nechtěla, byla to i její chyba, že jí to většinu času moc nešlo.
"Beru, připrav se na to, že budeš platit," ušklíbla se na něho, protože o své výhře byla přesvědčená, a nechtěla si přiznávat, že by mohla prohrát. Ne. Ona vyhraje, určitě. "Slyšela jsem o něm, ale končil rok před mým nástupem. Já už na létání měla Huckabeeho, což rozhodně nebylo špatné a je mi líto, že skončil." Přiznala pak, protože odchod Harryho ze školy jí stále mrzel. Byl to dobrý profesor, byla s ním i sranda, ne že by s Liamem nebyla, ale pořád to nebyl Harry. "Už jsem ho párkrát viděla hrát, na koštěti celkem válí. Jaký byl na létání?" optala se pak zvědavě, protože si byla vědoma toho, že Romeo ho ještě zažít musel, když byl o ročník výše.

_________________

„Však jo, příměří,“ odbyl mávnutím rukou a typickým pobaveným úšklebkem Romeo otázku věku. Jeho úmysly byly čisté a neměl v plánu do Jasmine nějak extra rýpat – pokud by se samozřejmě nenaskytla příležitost nebo by mu skvěle nenahrála. Jako třeba hned poté, když na něj vyplázla jazyk a předvedla i skvělou obličejovou gymnastiku. „Hotová dospělá,“ prohlásila ironicky, ale pak už to nechal být. „Famfrpálisti by měli chodit povinně. Okoukáš techniku, motivuješ se, skvěle se nadlábneš, nemá to chybu,“ uculil se. Protože kdy on nemyslel na jídlo? Kdyby nesportoval, zkrátka, nebýt v Bradavicích kolejního týmu, vypadal by jako Buclatá dáma. Jen by měl možná menší prsa a líp by zpíval. „V Gloucesteru bývá zataženo, to mi skvěle vyhovuje. V Indii bych nepřežil,“ zavrtěl hlavou Romča. „Není ti náhodou ve Skotsku zima?“ ušklíbl se potom.
Každopádně, jídlo měli, místa taky, a to byl nejlepší čas na probírání obou týmů. Romeo doufal, že si zatraceně vsadil dobře. „Kdo ví, třeba se na to připravili. Nějak,“ dodal na obranu Dánů. Když už si to tak pěkně rozdělili, tak si musel zachovat hrdost a stát za svým favoritem, no ne? „Na náhradníka? Tipoval bych, že spíš zkusíš něco jinýho. Střelec tě neláká, zkusit si to s camrálem z druhý strany?“ vyklenul Romeo obočí překvapeně vzhůru. Když uzavřeli sázku, neodpustil si Howells sebevědomé: „To sotva,“ načež nastavil ruku pro stvrzení smlouvy. Teď jen zbývalo sedět a počkat, jak se bude zápas vyvíjet. Mistrovství většinou mělo rychlejší spád než bradavické zápasy, které se dokázaly táhnout nekonečně dlouho. O to déle, když hlídkoval za zadkem zmatenému chytačovi. Na adresu profesorů létání pak prohlásil: „Nějak se to střídá, co? Když jsem byl v prváku, Harry se zaučoval, či tak něco. Andersen a on byli profíci, ale tak Sheppard taky není špatnej.“ Špetka uznání z jeho úst, to už je něco, vážení. „Andersen do toho byl fakt zapálenej, ale dost pohodář. Nic nehrotil, byla to sranda,“ zavzpomínal potom krátce a pohledem na hřišti vyhledal svého bývalého profesora. Kdoví, třeba on sám taky bude hrát profíka, i když o tom pochyboval. Zas takový zápal neměl a rodiče by ho asi radši viděli jinde. A přání rodičů bylo něco, s čím musel počítat.
A protože dění na hřišti zatím nebylo moc akční, odložil Romča na chvíli všechnohled a dal se do jídla. Do prvních nachos, konkrétně. A překvapivě byl ochoten si povídat. Ne jen tak o něčem. „Hele, co víš o Winnfieldovi? Víš kterej, profesor, věštění, černej... divnej,“ zeptal se. Jen tak, ze zvědavosti. A podezřívavosti. A vůbec proto, že nebyl zrovna schopen vymyslet normální téma k hovoru.

_________________

| +

"Powell..."

Lee se nespokojeně zavrtěl a zamračil se. Ne že by Nimbus 1001 považoval za špatné koště, vždyť většina spolužáků si o něm mohla nechat jen zdát, ale prostě ho štvalo, že má Harlee koště lepší. A bál se, že se mu kvůli tomu vysměje. „Nimbus 1001,“ zamumlal sotva srozumitelně. „To můžeš, ale pořád je to tvoje vina a můžeš si za to sama... prostě je to něco jiného, než když ti koště zničí někdo jiný,“ pronesl pak a pokrčil rameny. Ne, on by Nimbus 1500 nikomu nepůjčoval.
Co se týmů týkalo, Liam nemohl jinak, než souhlasně pokývat hlavou, protože Harlee měla pravdu. „Jo, na tom něco bude... Ale třeba takovej Nebelvír měl tolik náhradníků, že by poskládal i druhý tým, takže si nemyslím, že by jim hrozilo, že by měli málo hráčů. U ostatních týmů už je to horší,“ přikývl zamyšleně. Ale nebylo pochyb o tom, že Zmijozel je na tom nejhůře.
Lee zápas sledoval zaujatě a občas použil všechnohled, aby mu neunikly nějaké důležité momenty. Přitom se ještě zvládl ládovat párkem v rohlíku a popíjet limonádu a rozhodně nasával tu báječnou atmosféru všemi póry svého těla, na rozdíl od Harlee, kterou to nebavilo, i když se možná tvářila rádoby vesele.

_________________

Jasmine se na Romea pobaveně šklebila a kývala hlavou. Jo, příměří, to znělo fajn. "Si piš, že jsem. Ale pořád s duší dítěte," prohlásila tváříc se děsně vážně, což jí však moc dlouho nevydrželo, a tak se pak zeširoka zazubila. Dobře, ještě byla tak trochu dítě - bylo jí teprve čtrnáct, no. Dospěle se však chovat dokázala. Většinou. "No jo, jenže ty lístky jsou taky celkem drahé, takže by se sem nedostali úplně všichni," tohle zrovna Jasmínčin případ nebyl, protože její rodina měla peněz skutečně dostatek, možná až moc velký nadbytek, ale Jasmine si nestěžovala. Byla spokojená, aspoň totiž věděla, že si může koupit co chce."Ale jinak bych to taky dala povinně, navíc si tady můžeš užít spoustu srandy, když jdeš s kamarády," dodala ještě další výhodu toho jít na Mistrovství, i když bylo pravdou, že s kamarády se mohla dobře bavit kdykoliv. Ale s tím jídlem musela souhlasit, protože na těchto akcích měli vždy samé dobroty. "Narodila jsem se v Londýně, kde taky bydlím, takže ne, ve Skotsku mi zas taková zima není. Chladnější počasí ale zvládám hůř, a v Indii trávím většinu prázdnin, protože tam mám příbuzné. Navíc se mi tam líbí mnohem více," ušklíbla se pak, protože informaci, že je vlastně Britka, moc lidí nevědělo.
Seděli, jedli, a dobře se i bavili.. co více si pro tuto chvíli přát, že. "Je to možné, kdo ví. Třeba byli na prázdninách v Egyptě, nebo tak něco," kývala hlavou souhlasně, protože proč by ne? Pochybovala však o tom, že by jim to nějak extra pomohlo. Jí by totiž nestačilo několik týdnů na to, aby si zvykla na zimu a mráz. "Přemýšlela jsem o odrážeči, to jsem si vlastně zkoušela jako první a celkem mě to bavilo. Je dobrý pokoušet se někoho zrasit," což nemyslela zas až tak moc vážně, ale když se to vzalo kolem a kolem, dobré to bylo. Vždyť si představte, že hrajete proti někomu, koho nemáte rádi! To by pálila jeden potlouk za druhým, jen aby ho z toho koštěte sundala. "Španělsko je určitě jasná výhra." O tom byla ještě stále přesvědčená, i když mohlo vyhrát jakékoliv družstvo, Jasmine však doufala, že tu sázku vyhraje. Byla si však jistá, že se rozhodne celkem rychle, alespoň to tak většinou bývalo. To totiž nebylo jak v Bradavicích, kdy hráli tak dlouho, že nakonec musely o vítězství rozhodnout góly. "Jo, jsem zvědavá, jak dlouho u toho Sheppard vydrží. A jestli se ještě u nás nějaký profík ukáže. Co jsem slyšela, tak Harry měl nějaký zranění, kvůli kterému nemohl nějakou dobu hrát, takže si to aspoň vynahrazoval tím, že učil," vypustila pár drbů, které si přečetla v novinách, ale co všechno na tom byla pravda, to nevěděla. Nějaký důvod jeho působení v Bradavicích však musel být, a tohle celkem i smysl dávalo. Ona sama nevěděla, co by po škole dělat chtěla, ale o famfrpál se zas tak moc nezajímala, takže jako profesionální hráč se skutečně neviděla.
Na hřišti se toho zatím moc nedělo, a tak si Jasmínka dovolila od něho odtrhnout na chvíli očka a pustit se do jídla, které krásně vonělo, ale i chutnalo. I když ta salsa mohla být o něco více pálivější. "Vlastně nic moc o něm nevím. Je divnej, ta jeho páska přes oko je trochu strašidelná.. neměla jsem zatím přímo tu čest se s ním setkat, na věštění nechodím. Co ty, slyšel jsi o něm něco zajímavého?" povytáhla tázavě obočí, protože na drby tak trochu byla, ale kdo by taky nebyl? "Jak se vůbec připravuješ na NKÚ?" jí to čekalo až za rok, takže se o tom zatím mohla bez problému, další rok by jí tahle otázka asi dost štvala.

_________________

„Jestli chceš, uvidíme se po zápase. Já si jen musím odchytit hráče před šatnami, a pak jsem celá tvoje,“ pousmála se a v očích jí zazářily jiskřičky spokojenosti. Ať už by měla k večeři třeba jen sáček slaných oříšků, stejně by to byla nejlepší večeře, protože by byla s ním. „Beru tě za slovo a pozvání na večeři přijímám.“ Oznámila mu pobaveně, ačkoliv on ji vlastně doslova nepozval. Ale nepochybovala o tom, že i kdyby to myslela vážně, Johny by s tím neměl žádný problém. Jenže Saře bylo jedno, kdo tu večeři zaplatí. A že to nebylo romantické? Právě naopak!
„Příště si ten pytel vezmu,“ přislíbila mu pak, dost možná vážně, protože chtěla vědět, jak na to zareaguje, když mu přijde na schůzku oblečená-neoblečená. A co se toho rozhovoru týkalo, Sara byla neoblomná. „Stojíš na stánku, který prodává košťata, a prodejce košťat se taky musím zeptat, jak mu jdou obchody. A jak si stojí nové koště.“ Nemohl se z toho vykroutit, Sara potřebovala zaplnit řádky pokud možno rozhovory, neboť o tom, kdo provede jaký kousek ve vzduchu na hřišti, toho moc nevěděla.
A pak tu byl Harry. A Sara si dlouze povzdechla. „Ne to ne, choval se hezky. Líp, než bych čekala, ale tím víc se ho bojím,“ přiznala s obavami v hlase. Když pak shrnul přesně to, co si sama myslela, přitiskla se k němu blíž. „Já vím, že o tebe má strach. Ale já ti neublížím, hm?“ broukla a pohladila ho po tváři.
Pak už je ale nemilosrdně roztrhl hlas zvoucí na stadion, neboť měl brzy začít zápas. „Po zápase si tě najdu, slibuju!“ Lípla mu polibek na rty a pokusila se skrz davy procpat ke vchodům pro VIP návštěvníky, aby shlédla ten finálový mač.

_________________

Že bych se někomu vysmívala kvůli koštěti, to jsem fakt nehodlala dělat. Neměla jsem proč si z někoho utahovat, když jsem nevěděla, jak je na tom s penězmi, nebo tak něco. "Ale to je velmi dobré koště!" nechala jsem se slyšet, vždyť za to se Lee nemusel vůbec stydět. Tak měl o něco horší koště než já, no a co. "Dobře, na tom už něco bude. Ale zase to může někomu pomoci, když třeba nebude mít svoje koště a já nebudu hrát." Hele, pro mě to bylo koště jako koště, nezáleželo mi na tom zas tolik.
"Dobře, tak asi zrovna oni ty hráče mít budou, ale Mrzimor na tom bude taky celkem špatně." Tohle bylo po dlouhé době, co jsme si o něčem v klidu povídali a mě začínalo chybět to, jak jsme se hádali. Tak trochu, protože to byla zábava. Aspoň pro mě tedy. "Ale uvidíme, za chvíli už jsme zase v Bradavicích," ty dva měsíce utekly neskutečně rychle a já už se zpátky těšila. Na Peggy, a dokonce i Ferguse.
Z té hry jsem byla zatím celkem otrávená a bylo mi jasné, že to musí Liam vědět, i tak jsem se snažila tvářit nadšeně. "Co máš v plánu potom? V kolik si tě bude táta vyzvedávat?" povytáhla jsem tázavě obočí a pousmála se. Byla jsem zvědavá hlavně kvůli tomu, jestli pak budeme mít čas si sednou třeba na zmrzlinu, nebo tak něco.

_________________

Matt taktně mlčel, když se mluvilo o dětech, ale nakonec to stejně nevydržel, protože po trénincích těch mrňavých basebalistů měl také dost historek k vyprávění. „No, nejen, že tě přerostou, ale pak tě trefí pálkou po hlavě a míčkem... to je jedno.“ zrudnul a zamračil se, načež zatěkal pohledem okolo, aby se na ty dva nemusel moc dívat.
Ery se s nimi brzy rozloučil, aby běžel ještě pozdravit svou dceru, a Matt kupodivu nevypadal zhrozeně, když mu to Andersení mládě vtisklo pusu na tvář. Naopak se celé té situaci pousmál. „Jdem, ať nepřijdeme o začátek.“ Odsouhlasil a brzy se ocitli u stánku, kde objednal zmrzlinu i něco kouzelnicky vychlazeného k pití, co by jim nemělo na sluníčku vůbec zteplat. Někdy byl ten magický svět naozaj čarovný. A praktický.
Protože čas trochu popoběhl a zápas už měl pomalu začít, Matt se s Maeve po nákupu vlaječek propletl na jejich VIP místečka, kde se to jen hemžilo příbuznými ostatních famfrpálistů, takže tam dost možná skončila i Nina s Blainem, a o kousek dál zahlédl Matt i Seana, na kterého energicky zamával. Když se k nim dostal prodavač, vzal jim nějaké oříšky a další pití, protože toho nebylo v tomhle vedru nikdy dost a taky si koupil všechnohled, protože ten svůj samozřejmě zapomněl doma. „Hele, támhle jsou Dáni!“ ukázal nadšeně na výstup ze šatny, kde se srocoval dánský tým, aby se předvedl při představovačce na začátku zápasu. „Gemma je úžasná,“ oznámil Maevce tak trochu zasněně, ale opravdu tím myslel jen její odrážečské schopnosti. Fakt. „Ale Hansenovi to taky jde, jen ona je víc od rány. Všímáš si, jak drží tu pálku? Rána má pak větší rychlost, než když... uhm, pardon.“ zamumlal omluvně a nechal raději mluvit komentátora zápasu. Jen Erymu zahvízdal a zatleskal, jak taky jinak.

_________________

Přestože se u stánků na poslední chvíli tvořily fronty, jak každý chtěl stihnout nakoupit před začátkem, Maeve s Mattem to nakonec stihli a dokonce zvládli cestou koupit i ty vlaječky, bez nichž by si Maeve neuměla představit pořádné fandění. Na tribunu a jejich místa to každopádně stihli včas ještě před nástupem obou týmů. Maeve se mimoděk naklonila dopředu, když Matt poukázal na dánské družstvo, a když prohlásil, že je Gemma úžasná, tak ji ani nenapadlo, aby po něm házela minimálně žárlivé pohledy. „To máš pravdu,“ přitakala na souhlas, načež se pobaveně uculila. „Já bych tě klidně nechala mluvit,“ broukla, protože pohled na zapáleně mluvícího Matta ji prostě fascinoval a tak. Ale asi bylo lepší nekecat do toho komentátorovi, že. Každopádně při Eryho nástupu patřičně zavýskala a otestovala prudké mávání vlaječkami a totéž zopakovala, když byl zápas zahájen. „Ta Fuentesová vypadá, že by mohla dát Erymu zabrat,“ usoudila, když na chvíli zacílila zrak na španělský tým.

_________________

Než jsem stačila na cokoliv pořádně zareagovat, objevila se vedle mne má máti. Ani nemusela říct slovo a já zčervenala. To zas bude ostuda! A nejhorší na tom je fakt, že jí nic nemůžu říct, protože by se rozbrečela a táta by žaloval, že jsem zas vlastní matku dohnala k slzám.
Matka je žena středního věku, v Americe poměrně úspěšná malířka. Už od prvního pohledu na ni je patrné, že má takovou křehčí stavbu těla a možná i nějaké ty problémy se zdravím (a určitě psychického rázu, ale to se hned nepozná). Oblečená byla do křiklavého kostýmku a velkého klobouku.
„Gracinečko, miláčku, tatínek už koupil svačinku a už půjdeme na tribuny,“ máti mne dokonce pohladila po vlasech a pokusila se mne vzít za ruku. Ale vytrhla jsem se, tohle už bylo moc. I jako malé děcko jsem se s mámou nerada vodila, ale teď to doopravdy nesnáším. A když jsem tomu donucena někým dalším, tak u toho trpím jak zvíře.
„Nebude vám vadit, když vám své sluníčko odvedu, že ne?“ ujišťovala se máti u přítomných a já se právě začala pokoušet o přemístění na druhou stranu planety. Ale protože mi o tom děda povídal jen zběžně a nikdy jsem tento druh magie netrénovala, samozřejmě, že jsem zůstala před zraky všech ostatních.
„Mami, prosím tě…,“ zabrblala jsem ve snaze svého rodiče trošku usměrnit. A pak se diví, že za ní nejenže nerada jezdím, ale k podobným výletům mne vždycky musí donutit děda Howard a bez nějaké mé komedie se to téměř nikdy neobejde.
„Ano, pusinko? Chtěla bys něco? Tatínek koupil svačinku, vždyť jsem ti to teď říkala. Nebo bys raději nějaký dáreček? Určitě tatínka přemluvím a koupí ti nějaký modýlek na hraní,“ zatímco máti jela pusa, já se styděla čím dál tím víc. S nějakými modýlky jsem si naposledy hrála před čtyřmi lety. To kdyby mi raději máti přidala na kapesném… peníze utrácím za přísady do lektvarů na naše pokusy s Reggiem a jsem věčně bez sprce.
„Já nechci žádný modýlek, mami,“ vydechla jsem a dokonce jsem už udělala krok od Niny i Maii. Vlastně mi ani najednou nevadila Morganova uštěpačná poznámka a kdyby se vrátil, přivítala bych jej s otevřenou náručí. I on byl lepší než toto, co jsem oslovovala ‚mami‘.
„Tak se rozluč se svými kamarády a koupím ti hezkou panenku, ano?“ zašveholila má matka a já se jí už ani nesnažila vymlouvat, že s panenkami jsem si nehrála ani jako malá holčička. Byla jsem celá rudá, dokonce se mi chtělo i trochu brečet. Matka dokáže všechno zkazit a takhle mne ztrapnit!
„Ahoj a naschle,“ ihned jsem mámu poslechla. Ne proto, že bych ji někdy snad poslouchala, ale nestála jsem o další ostudu. Té bylo až moc. Očima jsem těkala k Maie a strašně jsem doufala, že se mi nebude smát.

_________________