„Dospělý s duší dítěte“ byl na Romea už patrně moc spirituální pojem vyžadující dávku imaginace, a na to on moc nebyl, takže jen pobaveně zavrtěl hlavou. Ne, že by si na takovém rozlišování vyspělosti chování potrpěl – z něj samotného křičelo jedno velké suchar, což bylo všeříkající. A čisťáčci bývali tak trochu dospělí, co se narodili, však víme. „To je fakt, no. Na druhou stranu, představ si, kdyby byly levné – bylo by tady přelidněno ještě víc než teď,“ nadhodil vcelku pragmaticky. Samozřejmě si dokázal představit, že někomu mohou být peníze překážkou, ale on sám byl slušně zazobaný, takže ho to nějak zvlášť netrápilo. Každopádně Jasmine měla pravdu, ne každý bradavický famfrpálista si sem asi mohl skočit na výlet. „V tom případě by měli nafasovat nahrávku na všechnohledu,“ ušklíbl se potom. To by taky šlo, aby nepřišli o vzdělání.
Každopádně, Romeo a Jasmine šli zájemcům o sport příkladem, protože tu oba seděli a vzdělávali se. S hromadou jídla na klíně, což byl takový příjemný bonus. „Takže ty seš Angličanka? Aha,“ vylétlo Howellsovo obočí překvapeně vzhůru. To pro něj byla novinka. Co víc dodat? „A kde ti chutná víc?“ Chytré, Romeo. Každopádně se zajímal upřímně. Jídlo bylo jeho hobby, ale jen ze strany konzumenta. K plotně by ho nedostali. Příprava dánského týmu v rámci dovolené k pyramidám zněla jako zajímavá úvaha, a Romču to posléze přivedlo k nápadu, zda by bylo v rámci pravidel možné nějak to vedro ošetřit kouzly, ale… No, debata o kolejním týmu byla zajímavější. „Že bys mi dělala parťáka místo Flanna? Máš recht, je to dobrý na nervy,“ uculil se potom, jen lehce sadisticky. Jemu se totiž celkem dařilo – a nebylo mu „blbé“ srážet z koštěte kohokoli. Když už si tam poletoval, byl terč. Na adresu Španělska si Romča jen pobaveně odfrkl. Zatraceně, když už si vsadil, Dánsko by vážně mohlo vyhrát.
„Tak profi hráči jsou mimo každou chvíli, je to pravděpodobný, že se ještě nějakej objeví,“ pokýval souhlasně hlavou. „Ale myslim, že Sheppard to jen tak nepustí. Učí i… přeměňování? Asi, nevim,“ dodal potom. O Huckabeeho zranění Romeo slyšel, protože ho znal i mimo školu – tedy jako hráče. Nebyl sice nějaká fanynka, co by ho uháněla kvůli podpisům, ale věděl, o koho jde. Průběh hry byl zatím celkem klidný – chvíli Howells sledoval detaily pomocí všechnohledu, ale potom ho odložil a soustředil se spíš na jídlo. Potlouky nerakvily, branky moc nepadaly a zlatonka byla někde v kopru. Ideální čas na drby. „Taky ho moc neznám,“ zavrtěl hlavou Romča a trochu se zamračil. Na věštění taky nohou nepáchl. Ale ta příhoda na Obrtlé… On si totiž Howells nakonec vzpomněl. Jeden ministerský plakátek mu musel pomoci, ale tu povědomou tvář Winnfieldova známého nakonec zařadil. A vrtalo mu to hlavou. „No, klepy,“ opáčil potom neutrálně. „Že se toulá po Obrtlý a kupuje tam kdovíco,“ pokrčil rameny. „U něj by tomu člověk věřil. NKÚ? Zatím nijak zvlášť,“ ušklíbl se zvesela. Se známkami na tom sice nebyl tak mizerně jako v nižších ročnících, protože se začal učit, ale… bude muset zabrat. „Letos jim prej dost zavařili. Gall, Dragomirov… nevim, no. Máte někoho z nich?“ zeptal se, aby řeč nestála. „Mohli by zase otevřít soubojnickej klub. Co vím, tak pořádně fungoval asi… rok? Škoda.“

_________________

| +

"Powell..."

Liam se zatvářil možná trošičku překvapeně, když si z něj Harlee nezačala utahovat a naopak pronesla, že Nimbus 1001 je velmi dobré koště. Samozřejmě měla pravdu, ale pořád to nebylo tak dobré koště, jako to její. Lee pokrčil rameny. „Jo, je to dobrý koště,“ přikývl. „A já jsem za něj rád,“ dodal, protože mu táta taky mohl koupit nějaký daleko horší model. Lee si moc dobře uvědomoval, že nový Nimbus 1001 určitě stál hodně peněz, a byl za to koště tátovi vážně moc vděčný. „No, to může, ale pořád je to riziko,“ uzavřel nakonec diskuzi nad půjčováním koštěte a v duchu se držel svého postoje, že on by takové koště nikomu nepůjčoval, i kdyby to byl sebelepší kamarád.
„Třeba bude letos hodně prváků, kteří se budou chtít nacpat do týmů,“ pokrčil mladý Aldwinckle rameny a tím byla další diskuze víceméně taky uzavřena - o tom, jak na tom po prázdninách budou kolejní družstva, by se tu mohli dohadovat pořád dokola a stejně by na nic nepřišli.
„Nevím přesně, ale určitě budu mít chvíli času,“ odpověděl na otázku, co má v plánu po zápase. „Můžeme si pak třeba ještě něco dát u stánků, nebo tak něco, kdybys chtěla,“ navrhnul a loupnul po Harlee tázavým pohledem.
Moc dlouho po ní ale nepokukoval, protože hra se rozjela a Lee zůstal na nějakou chvíli viset očima na zlatonce. „Vidíš zlatonku? Támhle je,“ ukázal ve směru, kde se třepotal zlatý míček. „To je hustý, že je vidět hned takhle na začátku, když se jindy neobjeví celej zápas,“ podotkl a ušklíbl se, když Španělsko vstřelilo první gól. Ale jeden gól nic neznamená.

_________________

"Dobře, máš pravdu. Ale stejně by to mohlo být o něco levnější," neodpustila si k tomu nakonec ještě jednu poznámku. Jí to sice nemělo proč trápit, ty lístky neplatila, ale tušila, že Shashi za to vyhodil nemalý peníz. Byla mu za to však neskonale vděčná, dost možná by se sem jinak nepodívala, jelikož její rodiče se o její zájmy zas tak moc nezajímali. "Ale to nezní vůbec špatně, asi příště vezmu kameru," šklebila se Jasmínka pobaveně, ale myslela to celkem vážně, i když si nebyla jistá, jestli se něco takového vůbec smí. Protože kdyby ne a oni by jí potom ze zápasu vyhodili, a nebo tak něco, rozhodně by byla naštvaná, převážně sama na sebe.
"Jsem," přisvědčila pak Jasmine bez problému, protože na to byla hrdá. Jen to nikde neventilovala, protože se stejně nikdy nikdo neptal. Všichni totiž automaticky předpokládali, že se narodila v Indii.. a ona jim to většinou nevyvracela, neměla totiž proč. "Každé jídlo má něco do sebe, ale abych pravdu řekla, možná víc to Indické. Jestli chceš, můžu ti sehnat něco na ochutnání, sestřenky manžel umí skvěle vařit," vychvalovat Shashiho prostě musela, protože kdyby jí někdy někdo vařil tak, jak to on dělal pro Lashi, rozhodně by si jí tím získal. Sama Jasmine toho totiž zvládla spořádat skutečně hodně, takže kuchař v domě by se stoprocentně hodil. Jídlo šlo však stranou, protože řešení kolejního týmu bylo trochu důležitější. "Jo, možná i jo. S pálkou mi to předtím celkem šlo," což si srandu zas tak moc nedělala, bohužel však neměla čas zjistit, jestli to bylo jen chvilkové štěstí, nebo skutečně s pálkou válela. Od té doby, co si to vyzkoušela, se k ní totiž už nedostala a to rozhodně bylo na škodu.
Jasmine musela s Romeem souhlasit, že by se v Bradavicích ještě mohl nějaký profi hráč objevit a už přemýšlela, kterého by měla na to létání radši. I když se tak občas nechovala, pořád byla holka. "Já bych řekla, že možná i jo. Učí přeměňování, má můj ročník. Navíc má teď dítě, tak nevím nevím zda bude zvládat dva předměty," někteří na to nebyli, někteří zas jo a jak to bude, to se jim stejně podaří zjistit až v září. A to už zas tak daleko nebylo, bohužel.
Co se týkalo profesora věštění, Jasmine pokývala hlavou. Zrovna u něho to bylo možné, byl na to divný dost. "Je to velice pravděpodobné," odsouhlasila to proto, i když jistá si tím být nemohla, protože žádné klepy neslyšela. "Nemáme, my máme na lektvary Redmonda a na obranu Sheppardovou, pokud tedy přes prázdniny nenastaly nějaké změny."
Jasmínka na chvíli mlčela, protože hra začala být zajímavější, než do teď. "Tak to bylo jen o kousek, viděl jsi to? Málem šla k zemi," Jasmine měla oči skoro na vrh hlavy, jak sledovala španělskou chytačku, která se jen tak tak vyhnula potlouku. Byl to rozhodně skvělý manévr, ale tímhle celým dost nahráli Andersenovi, který jí už skoro chytil, ale na poslední chvíli zmizela. Jasmine se chtě nechtě ušklíbla. "Konečně je to aspoň trochu zajímavé."

_________________

„Samozřejmě, že chci,“ přikýl Johny se spokojeným úsměvem ve tváři, protože doufal v to, že Saru po zápase ještě uvidí, a v očích mu přeskočily jiskřičky. „Výborně,“ zamumlal, jakmile mu odsouhlasila večeři. Sice to znamenalo, že pravděpodobně budou sedět někde na zemi s něčím nezdravým a třeba ani ne moc dobrým, ale Johnymu to nevadilo ani trošku - hlavně, že bude se Sarou. Konec konců, i taková večeře měla svoje kouzlo.
Johny se zasmál, když Sara přislíbila, že si na sebe příště opravdu vezme pytel od brambor, a pokrčil rameny, protože proč ne. „Klidně vezmi, stejně ti bude slušet,“ mrknul na ni přesvědčeně. Johnymu navíc nezáleželo jenom na vnější kráse, jako většině chlapů, ale i na té vnitřní. A té měla Sara na rozdávání. Co se rozhovoru týkalo, Johny nijak neprotestoval a jen pokrčil rameny. „Když myslíš... Já mám ale stejně za to, že nemám nic zajímavého, co bych ti mohl povědět,“ přiznal. Koho zajímalo, jak se prodává které koště? Ale pokud na tom Sara trvala, rozmlouvat jí to nehodlal.
„Bojíš?“ Johny překvapeně zamrkal, jakmile se řeč stočila k Harrymu a Sara přiznala, že se ho bojí. Nakrčil nespokojeně čelo. „Proč se ho bojíš, Saro? Harry ti nic neudělá... Asi bručí a moc nevěří nikomu, kdo se jmenuje Carterová, ale to si vůbec neber k srdci,“ zamumlal k ní a pohladil ji přitom po paži. „Já vím, že mi neublížíš. A Harry na to určitě taky brzy přijde,“ dodal přesvědčeně. Asi si s bratrem bude muset vážně promluvit.
Brzy se však ozval hlas zvoucí na stadion a Sara tudíž musela utíkat zase pryč. To se Johnymu sice moc nezamlouvalo, ale nemohl s tím nic dělat - navíc mu přece bylo přislíbeno, že se po zápase uvidí. To mu ke štěstí stačilo. Usmál se, když mu Sara věnovala polibek, a zvedl ruku, aby jí zamával, když už byla na odchodu. „V to doufám! Hodně štěstí při psaní!“ houkl za ní a sledoval ji tak dlouho, dokud mu nezmizela mezi ostatními lidmi. Teprve pak se vrátil do stanu Comet Trading Company.

_________________

Rodinný trezor v podzemí Gringottovic banky nedával Romeovi jinou možnost než na téma ceny lístků místo odpovědi jen pokrčit rameny. Mohl být suchar a tak podobně, ale nebyl takový snob, aby tady velikášsky tuhle záležitost rozmazával. Na druhou stranu, záznam zápasu už ho tak chladným nenechal. „Kameru?“ zopakoval po Jasmine a povytáhl obočí vzhůru. „To je taková ta mudlovská věc…“ začala a jak jen se při jídle dalo, naznačil zhruba tvar kamery. Viděl s tím jednoho staršího Zmijozela motat se po hradě, ale jindy s tím do styku nepřišel. S fotoaparátem ano, ale s tímhle? Ani omylem. „Všechnohled mi asi přijde praktičtější,“ neodpustil si potom nechápavě. Fakt, že Jasmine je ve skutečnosti rodilá Britka, kvitoval už jen kývnutím hlavou. Vida – jeho komunikační schopnosti sice byly vážně mizerné, ale vidíte, stejně se mu dařilo lépe poznat ostatní lidi.
Když přišlo na jídlo, viditelně zase ožil. Navzdory tomu, že se zrovna ládoval nachos. „To by bylo hustý,“ pokýval hlavou napůl spokojeně napůl zamyšleně na Jasmininu nabídku. „Dík.“ Málem by zapomněl. Ono… Kdy to vlastně řekl naposled? Nevadí. „Cizí jídla mi přijdou mnohem zajímavější. Nebo aspoň ne tak ohraný, chápeš,“ mrkl, protože určitě chápala. Komu by tisící variace na anglickou snídani a fish and chips už nelezla krkem. I když, Romeovi lezla spíš do krku, protože apetit měl zhruba jako kulturista po tréninku. „Tak to by mohlo bej dobrý,“ okomentoval potom Howells možnost, že by mu Jasmine sekundovala v roli odrážeče. „Prostřídali bychom se Liamovi za zadkem, sestřelili pár lidí, žádnej stres,“ ušklíbl se spokojeně. On byl se svou pozicí v týmu zkrátka nanejvýš spokojen. Ale to, co řekl, byla pravda – kdyby se Jasmine chopila pálky, nejen, že by nebyl proti, možná by byl i rád. I Romeo byl totiž člověk a musel přiznat, že je tahle holka překvapivě fajn, víc, než čekal. Ale nebuďme sentimentální, čas na drby! „Sheppardovi maj dítě?“ protáhl Romča trochu udiveně. O dění v životech ostatních smrtelníků se, pravda, moc nezajímal. „Tak to s tím učením sekla spíš Sheppardová, ne?“ dodal pro pořádek. I když ani nevěděl, co vlastně učila. Další detaily o aktivitách profesora Winnfielda už přeskočil, protože si nechtěl konspiracemi kazit dnešní hru. „Mění se to často. V Bradavicích, to tak vypadá, každej druhej učitel nevydrží ani tři roky,“ uculil se. „Ale doufám, že nás změny nečekaj. Takhle na páťák, před NKÚ, by to bylo docela podlý.“
Dění na hřišti pak konečně nabralo obrátky. Romča si nacpal do pusy nachos, co to šlo, a znovu pohotově vytáhl všechnohled. „Sakra!“ odhodil ho znovu po chvíli, když se zlatonka ztratila. „Andersen byl blízko,“ ulevil si napruženě. „A Španělé zatím moc nevedou, takže až ji chytí, je rozhodnuto,“ zašklebil se na Jasmine. Soutěživost ho vždycky trochu probudila.

_________________

| +

"Powell..."

Hele, i mě osobně překvapilo, že jsem si z Leeho neutahovala, ale tušila jsem, že to přijde, akorát u něčeho jiného. Tohle se totiž dalo s klidem pochopit, ne každý měl moc peněz na rozhazování a já netušila, jak na tom Liamovi rodiče jsou. "A ber to tak, že jsi mohl skončit i mnohem hůře," dodala jsem. Přeci jen, byla opravdu hodně špatná košťata, ten Nimbus, který Liam měl, byl skutečně dobrý, a ten můj byl jen o něco málo lepší. "To mi je jasný," kývala jsem pak hlavou, kdybych byla zapálená do famfrpálu, tak, jako byl on, tak bych za něj byla taky ráda. Vlastně za jakékoliv koště, které by nebylo na zametání. K tomu půjčování už jsem se nevyjadřovala - byla to moje věc a ani jeden z nás názor očividně změnit nechtěl, takže jsem už jenom přikývla a pokrčila rameny. Tím to bylo uzavřené.
Ani k těm kolejním družstvům už jsem se nevyjadřovala, jelikož jsme se mohli jen a jen dohadovat. Jak to bude jsme totiž měli zjistit až v momentě, kdy bude nábor, dříve ne. "Jo, to bych ráda." Přikývla jsem a přidala k tomu i úsměv. Mně skutečně nedělalo problém s Aldwincklem trávit čas, spíše naopak, vcelku mě to s ním bavilo. Což bych zase na hlas asi nepřiznala, ale víme.
Já se ani tak moc nezajímala o zlatonku, jako spíše o odrážeče (pořád to pro mě byla nejzajímavější pozice, no), ale ani já jsem nemohla uvěřit tomu, že se ukázala tak brzy. "Vidím," odsouhlasila jsem udiveně načež jsem zahvízdala, když vstřelilo Španělsko první gól. "Španělé si to už určitě udrží," aspoň jsem v to doufala, to kvůli tomu, abych se pak mohla vysmívat Liamovi za to, že prohrál. Já tu knihu fakt chtěla.

_________________

"Kameru," zopakovala znovu a ušklíbla se. "Jo, je to mudlovský vynález, doma jednu mám. Chceš jí přinést ukázat?" povytáhla pak tázavě obočí, protože jí nedělalo problémy dotáhnout svou kameru do školy. Mohla jí pak kdykoliv poslat domů, a nebo s tím dělat na škole kraviny. "Když myslíš," pokrčila pak rameny a moc se v tom nešťourala. Nedivila se, že mu přijde všechnohled praktičtější, když s mudlovskými vynálezy moc do styku nepřišel. To ona měla takové štěstí, že jich ve své blízkosti měla dostatek.
"Dobře, máš to mít. Chceš spíš něco sladkého či slaného?" optala se pak zvědavě, protože to přeci bylo děsně důležité, i když mohla sehnat to i to. Nebyl to problém, Shashi jí čas od času něco dovezl, a aby to nemuselo dlouho cestovat přes sovu, praktičtější bylo, když se přemístil do Prasinek. Což mu nečinilo sebemenší problém. Navíc jí teď mohl navštěvovat s Aatreyem, kterého si Jasmine moc oblíbila. "Chápu. Já už jsem toho teda přejedená, ale Shashi - možná si ho pamatuješ, byl prefektem z Havraspáru - dělá fakt dobrý jídla a vždy přijde s něčím novým. A nebo ty stará jídla vylepší," Jasmine se potěšeně usmála, protože o byla ráda, že se s někým může bavit o jídle. Bylo to super, protože ne moc lidí bylo tak nadšených z toho všeho.
Co se týkalo famfrpálu, Jasmínka se potěšeně usmála. "Jo, to by bylo děsně super. Tak to asi fakt zkusím na toho odrážeče," v tuhle chvíli sice Jasmine tak trochu lhala, ale podle toho, jak se tvářila nadšeně, to vypadalo, že to myslí vážně. Ne že by o tom nepřemýšlela, lítat s pálkou jí skutečně bavilo, spíše šlo o to, že si nebyla jistá, zda se chce i nadále tomu famfrpálu věnovat. "Mají a nevím, jestli s tím Sheppardová sekla, to se asi taky dozvíme až v září. Ale dost o tom pochybuju, McLarkenová byla taky těhotná, ne? A Morganová taky, a pokud vím, tak obě na škole zůstaly," i když si to o sobě Jasmine nemyslela, byla fakt neskutečná drbna, která si ráda o ostatních zjišťovala informace. Nu a pokud jí něco uteklo, byla z toho trochu nesvá. Holt holka, no. "Jo, to by bylo celkem blbý. Takhle už přibližně víš, co od daného profesora očekávat. Já taky doufám, že se nám to moc nezmění, protože jsem za ty, co máme, celkem ráda," přiznala pak s menším úsměvem. Vážně by neměnila ani jednoho z nich.
"To je sice pravda, ale pokud si to udrží a ta zlatonka už se neukáže..." Jasmine skutečně doufala, že Španělé vyhrajou, ne že by nechtěla ten nápoj platit, ale spíše jí šlo o to, že vítězství je vždycky dobré. Ať už jde o cokoliv. "I když Andersen nebyl daleko od toho, aby jí chytil.." což byla pravda a bylo jen štěstí, že zlatonka zase zmizela, protože mohlo být celkem rychle po zápase.

_________________