Start: 20:00 místního času, Havana
Účastníci: Brághadach Ó Branagáin, Erkki Järvinen, Finlay A. McCrimmon, Gwen N. McGrath, Heatcliff H. Manning, Jesse J. Morgan, Marcus Forne, Marcus J. Forsyth, Olivia W. Howells, Vincent D. Kane (celkem 10)

Tabulka s bonusy za létání a koště (bonus za případný tuning je už připočten ke koštěti - body byly rozdány podle toho, jak moc byl tuning promyšlený + platí, že starší košťata nemají bonus žádný nebo malý a stupňuje se to, ostatně jako každý rok): | +

Brághadach Ó Branagáin → 2 za létání + 4 za koště (Větev Eurydika, tuning) = 6 celkem
Erkki Järvinen → 7 za létání + 2 za koště (Nimbus 1000) = 9 celkem
Finlay A. McCrimmon → 2 za létání + 2 za koště (Nimbus 1000) = 4 celkem
Gwen N. McGrath → 6 za létání + 3 za koště (Nimbus 1001) = 9 celkem
Heatcliff H. Manning → 4 za létání + 4 za koště (Kometa 220, tuning) = 8 celkem
Jesse J. Morgan → 4 za létání + 2 za koště (Kometa 220) = 6 celkem
Marcus Forne → 3 za létání + 2 za koště (Nimbus 1000) = 5 celkem
Marcus J. Forsyth → 2 za létání + 4 za koště (Nimbus 1001, tuning) = 6 celkem
Olivia W. Howells → 4 za létání + 5 za koště (Nimbus 1500, tuning) = 9 celkem
Vincent D. Kane → 3 za létání + 3 za koště (Nimbus 1000, tuning) = 6 celkem

Prosím všechny, aby si zkontrolovali, že vám sedí body k létání. Kdyby něco haprovalo, ozvěte se mi včas, díky.

---

Letos je přenášedlo připraveno až někdy v noci, kvůli časovému posunu, a opět všechny závodníky i fanoušky přenese do teplých krajů, i když pravda je, že nejsou tak teplé, jako vloni - poušť Kalahari to zkrátka není. Kdo však očekával chladné počasí, očekával špatně - vzduch je tu docela horký, i když úzkou uličkou, v které jste se ocitli, se sem tam prožene chladnější přímořský vánek, který je cítit solí. Takže ano, nacházíte se někde u moře a momentálně je zde pozdní odpoledne.
A protože ulička je slepá, máte jenom jednu možnost, kam se vydat... Ulička ústí nedaleko pláže a právě na pláži se už shromažďují závodníci a fanoušci, je tu několik stánků s občerstvením, ale i stan s košťaty a příslušenstvím a stan, kde je možné prohlédnout si a nakoupit nelegální tuning na pozdější vymazlování košťat. Celé místo je zřejmě za pomocí kouzel skryté před zraky mudlů, protože shluk takových podivínů by určitě jen tak neunikl jejich pozornosti.
Slunce svítí a pálí, ale v bezprostřední blízkosti moře je přeci jen docela příjemně. K vašim uším dříve či později dolehne jazyk místních domorodců, kterým je španělština, a když se rozhlédnete kolem sebe, spatříte poměrně rozlehlé městečko plné roztodivných barevných domečků, úzkých uliček a vůbec to tu má docela charakteristický ráz... Dámy a pánové, vítejte v Havaně!
Zatím není jasné, kudy povede trasa závodu, nicméně fanoušci jsou ujišťováni, že se mohou průběžně přemisťovat podél tratě na vytyčená stanoviště, která jsou chráněna před zraky mudlů - jsou to buď odlehlé uličky, střechy domů, nebo nějaká další, ne úplně obvyklá místa, odkud bude dobrý výhled. Závodníci jsou odkazování ke stánku s registracemi, kde mají nahlásit svoje jméno a odevzdat startovné, protože bez toho nebudou na trasu závodu vpuštěni.

Mimo herně:
Prosím všechny závodníky, aby se dostavili do pondělního večera - v úterý ráno mám v plánu závod odstartovat. Opět bude platit, že jedno kolo bude trvat cca 24 hodin (ale protože mám konec týdne hektický, možná se to bude protahovat - vždycky vám ale dám vědět, kdy zhruba budu psát).

Jessemu se z přemisťování naštěstí nedělalo špatně, i když tohle bylo přemístění na opravdu velikou vzdálenost, takže na místo dorazil se sebevědomým úšklebkem ve tváři. Jasně, tušil, že se tu dnes budou nacházet daleko lepší letci, protože on žádný ultrasuper talent nebyl, ale i přesto si myslel, že by se nemusel ztrapnit, i když... tyhle závody byly mnohdy dost o štěstí, víme. V tom posledním příliš štěstí neměl a nepodíval se ani za pomyslnou polovinu závodu. Letos by to mohlo být lepší...
Když se ocitl v úzké uličce, z které vedla jen jedna jediná cesta, přehodil si koště frajersky přes rameno a zamířil přímo za nosem - nebo možná spíš za ušima, protože z pláže, kde už se scházeli závodníci i fanoušci, určitě byl slyšet nějaký ten povyk. A Jesse, který měl rád společnost a ještě raději byl jejím středem, neměl důvod netvářit se sebevědomě.
Na hezké holky vrhal přímo hollywoodské úsměvy, laškovně na ně mrkal, a poté, co odevzdal nemalou částku jakožto startovné závodu, se posilnil nějakým tím drinkem. Ale jen trošku, protože se nehodlal zpít do němoty a umřít hned na začátku závodu. A zatímco popíjel, rozhlížel se zvědavě kolem sebe, uvažoval nad tím, jaké nástrahy na ně pořadatelé přichystali letos, a přemýšlel, jestli tu potká někoho známého.

_________________

I když si Olivka říkala, že se závodů už znovu neúčastní potom, co se minulý rok tak nepěkně vysekala a viděla zasypaného Erkkiho, ale nakonec jí to nedalo. Navíc se o tom bavili s Erkkim a nakonec seznali, že to zkusí ještě jednou. A dost možná ne naposledy. Peníze se jí podařili sehnat celkem snadno. Manon s tím sice znovu nesouhlasila, ale po psích očích nakonec povolila a příslušnou sumu na závod své sestře darovala.
S Erkkim se sešla u přenášedla, to aby se pak na tom závodu nemuseli zbytečně hledat. "Ahoj," mrkla na něho, dala mu pusu na tvář, a pak se společně mohli přenést. Sebou měla samozřejmě koště, rukavice i letecké brýle. "Asi jsem oslepla," na chvíli musela zavřít oči, protože po přenosu na ně čekalo sluníčko, což bylo super neb na sobě měla kraťasy a triko. Být v chladnějším počasí s velkou pravděpodobností by umrzla.
Jakmile se pak společně vymotali ze slepé uličky, přivítalo je moře. "Skočíme pak do moře?" zamrkala na Erkkiho pobaveně a nedodávala to, že jestli tohle oba přežijí ve zdraví. Dost dobře si neuměla představit, co by dělala asi její sestra, kdyby se zase rozflákala. Když se pak oba rozkoukali, vydali se přihlásit, protože to bylo důležité, žeano. "Dojdeme si asi pro něco k pití, ne? Je fakt teplo, tyjo," bručela krapet nespokojeně, protože i když měla sluníčko ráda, v tuhle chvíli jí to možná trochu vadilo.

_________________

<<<

Stejně jako minulý rok, i tenhle Leslie vyhrožovala Heathovi, že pokud se mu něco stane, ještě ho dorazí. Ani tento rok to však Heatcliffa neodradilo od toho, aby na ty závody nešel. A že bylo velice pravděpodobné, že nevyhraje? Jemu to bylo úplně fuk, protože jednou mu to bohatě stačilo - a vlastně do teď to mu nemohl uvěřit.
Z přemisťování se mu špatně nedělalo, i když tohle bylo krapet horší než kterékoliv jiné, nicméně to ustál s obvyklým úsměvem. Rozkoukání mu netrvalo ani moc dlouho a jakmile dorazil na pláž, šel vystát tu dlouhou frontu, aby se mohl přihlásit a měl to konečně z krku. Vysolit za to to množství peněz mu sice bylo líto, ale co se dalo dělat, že.
"Zdar, Morgane, tak to jdeš zas zkusit, jo?" Heath nepochyboval o tom, že tady narazí na známé tváře, nicméně si myslel, že to Jesse po minulém fiasku vzdá. Očividně nehodlal, což Heatha krapet bavilo. Pobaveně se proto ušklíbl, koupil si vychlazený džus a rozhlížel se kolem, jestli se tu neobjeví třeba ještě někdo. "Co vůbec škola? Ty máš letos OVCE, viď? Nechtěl bych." Nevinně se uculil, i když si byl tak trochu jistý, že zrovna Jesse na tu školu tak trochu kašle.

_________________

Když se Brághadach od jednoho z členů irského ministerstva kouzel dozvěděl, že se jeho britští kolegové už zase marně snaží zatnout tipec jakýmsi chuligánům, co pořádají ilegální závod košťat, přirozeně ho to ani trochu nezajímalo. O týden později ho však jeden kamarád, co střílel za Kenmarská káňata (nebo to byly poštolky? Kdo se má v těch ptácích vyznat) navedl na stopu, podle níž se dalo docela snadno onoho nelegálního závodu účastnit, a to už byla docela jiná pohádka. Veledruid si tak nejen mohl dopřát trochu adrenalinové zábavy s mizivou, ale lákavou šancí na výhru a trochu slávy, ale taky se mohl účastnit kratochvíle, kterou se britské úřady snaží marně zarazit… a to se vyplatí!
K přenášedlu tedy dorazil náležitě vyfinkutý a jenom doufal, že ho to nepřenese někam za polární kruh. Sám by to tedy samozřejmě přežil, protože jeho vnitřní vlk nebyl žádná máčka a on sám taky ne, ale tomu papouškovi by asi mráz úplně nesvědčil. Jakému papouškovi, ptáte se? Tomu, co si ho Brághadach půjčil z dublinské zoo, aby mu doplnil stylový kostým. Pravda, nejdřív zvažoval, že si vezme nějaké pěkné šaty s rozparkem a k tomu padnoucí lodičky, nicméně v takovém úboru se jednak zcela objektivně špatně závodí, druhak by to plně nezdůraznilo jeho odhodlání porušovat zákon těch pitomců z Anglie. Takže šel za piráta, a to takového, že mu chyběl už jenom hák. Hadry byly autentické a na jeho vkus značně ohyzdné a dokonce si i oholil hlavu, aby byl aerodynamičtější a aby mu na ní bylo lépe vidět prastaré druidí runy, které sice pocházely z dětského tetování v lízátku, ale to nemusel nikdo vědět. K dokonalému Johnu Silverovi mu tedy vlastně chyběla akorát dřevěná noha, na kterou nebyl ani on dost praštěný.
Takto vyparáděn a s věrnou větví přes rameno se ocitl na té teplejší straně přenášedla, chvíli se rozhlížel, kde že to jako je, a protože neměl moc na výběr, následoval cestu k moři. I on byl místem téměř okamžitě nadšen, a to jak příjemným podnebím, tak zejména přítomností opálených Kubánek. O něco méně ho nadchla fronta před stánkem s registrací, nicméně nehodlal předbíhat a prostě ji vystál s tím, že peníze na startovné si pak zkusí nechat proplatit státem. A jakmile nahlásil své ctěné jméno a ctěnou větev, přičemž tam ani nedělal moc velké divadlo, odebral se kousek stranou, kde si hlasitým „cuba libre, seňor, arrrr“ poručil místní vyhlášený drink. Ovšem těžko říct, jestli se jako nevelký pijan netěšil spíš na to, až mu za tu objednávku bude chtít nějaký místní komouš rozbít hubu...

_________________

Ani Erkki neměl původně v plánu zúčastnit se dalších ilegálních závodů a měl k tomu hned několik důvodů - tak třeba to, že při těch loňských málem umřel, zaživa pohřben pískem, z čehož ještě teď občas míval noční můry... A nebo taky to, že ho málem vydědili rodiče, když zjistili, že se jejich syn zapletl do něčeho ilegálního, kde klidně mohl i umřít. A stejně to Erkkimu nedalo, nakonec popadl koště a vytratil se z domu, aby se potkal s Olivkou a společně mohli vyrazit za dobrodružstvím... nebo možná vlastní smrtí.
„Ahoj,“ broukl k Olivii s úsměvem, jakmile se potkali u přenášedla na Obrtlé ulici, začervenal se, když dostal tu pusu, a pak ji chytil za ruku, aby se společně přenesli kamsi na druhou stranu zeměkoule.
Naštěstí ani Erkki nebyl moc oblečený, protože dostal echo, že i tentokrát bude na závodech celkem teplo. Proto si vzal kraťasy a tričko a pro jistotu se důkladně namazal opalovacím krémem, protože byl jako správný seveřan náchylnější na slunce. I on mžoural do slunce jako krtek a nespokojeně se šklebil. „No, zima nám asi nebude,“ zkonstatoval pak s úsměvem a společně s Liv zamířili z uličky pryč, k místu, kde už se shromažďovali závodníci i fanoušci.
„Jasně, že skočíme... pokud budeme moct skákat,“ ušklíbl se pobaveně, nicméně faktem zůstávalo, že by do moře hupsnul moc rád. Jakmile za sebou měli přihlášení, Erkki odkývl pití a rovnou zamířil k jednomu ze stánků. „A co si dáš?“ zeptal se Liv, přičemž on sám šilhal po nealkoholickém ovocném drinku, který vypadal moc dobře.

_________________

Javi koště sehnal na poslední chvíli, ale sehnal, navíc za celkem příjemnou protislužbu, ehm. Každopádně důležité bylo, že se díky tomu mohl zúčastnit ilegálních závodů - ne že by měl nutkavou potřebu riskovat život, ale byl pako a potřeboval si ty závody alespoň zkusit. Sice si uvědomoval riziko a taky se mu nelíbilo odevzdat nemalou částku jako startovné, ale žil v přesvědčení, že to za to určitě bude stát.
V havanské uličce se ocitl sám, zkoumavě se rozhlédl kolem sebe a s úsměvem ve tváři pak zamířil rovnou za nosem, až se nakonec ocitl na pláži, kde kromě angičtiny a dalších jazyků byla slyšet i španělština. Pláž, španělština, úzké uličky s barevnými domky... Javi to tipoval na Kubu, možná dokonce Havanu, a tipoval správně.
Nicméně jakmile se zaregistroval a odevzdal notnou část svého našetřeného kapesného, které dával dohromady mnoho měsíců, zamířil si za zbytek peněz koupit koktejl. Nealkoholický, kupodivu, a kokosový, což naopak nemohlo nikoho překvapit. Kokosová šťáva mu určitě přinese štěstí, duh.

_________________

Poté, co mi bylo oznámeno kdy a kde celá tahle zábava bude jsem byl jak dítě čekající na svůj ranní animák! Nemohl jsem se toho dočkat, přeci jen adrenalin, sport a nějaká ta nekalá zábava? To je koktejl, kterým nemůžu opovrhnout. Jen shánění peněz byl jaksi problém. Nebudu říkat, že bych penězi nedisponoval, ale rozhodně jsem jich u sebe neměl tolik a než by nějaké dorazily až z Ameriky, to by chvíli trvalo. Takže jsem se hned na začátku jarních prázdnin stavil u rodiny v Londýně, kteří mi tuhle malou "půjčku" s troškou navíc milerádi dali. Sice za podmínky, že v Londýně strávím léto, ale tak co už. Pláže tu mají taky a na počasí si snad zvyknu.
Každopádně v den závodu jsem se vydal k přenášedlu, na které jsem chviličku koukal a sbíral odhodlání. Ne že by mi z toho bylo špatně, ale necestoval jsem tak rád. Když jsem se ale odhodlal a přenášedla se dotkl, tak jsem se ocitl... v teple? Byl jsem za to rád, protože jsem si to sem nakráčel jen v bílé košili a černých kalhotech, což hned jak jsem zmerčil sluníčko, tak jsem nahodil stylové sluneční brýle. Už v uličce, kde jsem se objevil šel cítit krásný mořský vánek, což znamenalo jediné a to že jsme na pláži! Po závodě si musím někde sehnat prkno! Když jsem pak vyšel z uličky ven a pořádně se rozhlédl a zapálil si cigaretku, tak jsem si uvědomil, že jsem tu už byl! Kuba a Havana! Na mé tváři se tak usadil naprosto spokojený výraz a energicky a vesele jsem se vydal skrz dav až ke stánku pro registraci a po cestě jsem se na všechny smál jako sluníčko. To že jsem si musel vystát frontu mi náladu nezkazilo a poté, co jsem zaplatil startovné jsem se odebral ke stánku s pitím, kde jsem si poručil nějaký osvěžující koktejl a samozřejmě ve španělštině, ve které jsem se začal bavit s obsluhou a tahal z nich nějaké to info o místě a ostatních.

_________________

Vincent měl před sebou svůj druhý ročník nelegálních závodů košťat. Po prvotním nezdaru se však odmítl vzdát, a jelikož mu bylo naděleno mnohem lepší koště (které si pokusil i sám vylepšit), ani na chviličku nezaváhal, když narazil na ten inzerát. Sice to všechno stálo nemalej peníz a Vincek už chvíli uvažoval nad tím, že střelí vlastní ledvinu, nakonec se mu podařilo něco získat i bez toho, aniž by se musel rozprodávat po kouskách. když směřoval na místo, kde se mělo nacházet přenášedlo, byl trocho nesvůj, a snad aby působil o něco drsněji, zapálil si cigaretu, se kterou si vykračoval směrem k prasklému camrálu. Tma mu nevadila, ale byla místa, kam by takovej mladej výrostek fakt neměl přijít. A to i ve chvíli, kdy mu už bylo sedmnáct. No jo. Přenesení na místo nakonec přežil vcelku, dokonce ani koště nezahodil kamsi do prčic, a tak se spokojeně mohl porozhlédnout kolem. Byl si jist, že už není nikde na poušti, ale to místo bylo určitě v nějaké jižně položené zemi. Kubu nepoznal, Havanu už vůbec ne. To poznání učinil až o několik desítek metrů dál a ihned se začal zubit o to víc. Měl by tu někde zkusit pobrat rum a pořádný doutník. A možná by při tom nákupním běsnění mohl poslat i nějaký ten pohled domů. Tríša by určitě valila oči. Jakmile dorazil na místo registrace, radši ze sebe stáhl mikinu, kterou si vzal, a která tam byla navíc. Nehledě na to, že se už tak dost potil. Našetřené peníze měl u sebe, a tak je mohl ihned předat. Bez sebemenší lítosti, protože škudlení člověku nikdy nezařídí hezčí život. A pokud se někdy dožije stáří, třeba bude mít co vyprávět dětem. A vnoučatům. Pak se odebral dál, nejspíše někde po cestě natrefil i na Olivku s Erkkim, na které se zazubil. "Čau, tak jak se vám to tu líbí? Myslim, že je to lepší, jak minule, i když o pískovou nálož asi ani tady nebude nouze," zavtipkoval jejich směrem, případně se u nich ještě chvíli zdržel, než pokračoval dál. Chtěl si za zbytek peněz koupit něco dobrýho, a tak se z toho nakonec vysoukal drink nespecifické chuti, který lehce pálil na jazyku, ale zároveň chutnal i dost po ovoci. Nijak si nestěžoval a spokojeně přecházel sem a tam, dokud měl čas. "Zdary Forne, tak ty taky?" zasmál se na nebelvírského Marcuse, když jej potkal po cestě (A pokud natrefil i na Javiho, ani toho neošidil s pozdravem).

_________________

Finlay příležitost k tomu, aby se proletěl na koštěti, už moc často nemíval a jeho schopnosti možná trošku zrezavěly. Nicméně už několikrát si nechal tenhle závod ujít, a tak si řekl, že letos to prubne. Samozřejmě si to nemohl vyzkoušet ještě tehdy, kdy neměl dceru a manželku, která mu možná tak trochu vyhrožovala a on se možná tak trochu nakonec musel z domu vyplížit, zatímco doufal, že se z toho závodu vrátí v jednom kuse. Možná tomu portugalskému monologu na konci příliš nerozuměl, ale nedělalo mu problémy si to domyslet.
Navzdory tomuhle menšímu zádrhelu ale dorazil na místo s úsměvem, který ho neopustil ani po přenesení, byť nebyl vyloženě fanouškem tepla. Prostředí bylo každopádně moc pěkné, zvláště když se vymotal z té slepé uličky přímo na pláž. Jo, tohle nevypadalo špatně. Netvářil se nadšeně, když se přihlašoval a odevzdával startovné, i když pro něj to alespoň nebyla taková částka, za kterou by musel prodat své prvorozené dítě nebo tak. A když byly tyhle náležitosti zařízeny, samozřejmě se odebral pro něco chlazeného, aby se před závodem trochu osvěžil, žeano.

_________________

| +

Koho učil: (číslo odráží počet vypsaných hodin, duh)

7× - ročník 76-83 (Dante, Verunka, Darya...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)
1× - ročník 71-78 (Riley...)