Start: 18:00 místního času, Ostrov svobody
Účastníci: Apollo R. Locksley, Étienne Roaché, Heatcliff H. Manning, Jesse J. Morgan, Johny Huckabee, Marcus Forne, Marcus J. Forsyth, Olivia Howells, Sky Crane, Teresa Magalhaes, Torunn Lillegard (celkem 11)

Tabulka s bonusy za létání a koště (bonus za případný tuning je už připočten ke koštěti - body byly rozdány podle toho, jak moc byl tuning promyšlený + platí, že starší košťata nemají bonus žádný nebo malý a stupňuje se to, ostatně jako každý rok): | +

Apollo R. Locksley → 1 za létání + 1 za koště (Zameták 6) → 2 celkem
Étienne Roaché → 3 za létání + 3 za koště (Větev) → 6 celkem
Heatcliff H. Manning → 4 za létání + 5 za koště (Kometa 220, tuning) → 9 celkem
Jesse J. Morgan → 5 za létání + 2 za koště (Kometa 220) → 7 celkem
Johny Huckabee → 5 za létání + 5 za koště (Kometa 220, tuning) → 10 celkem
Marcus Forne → 4 za létání + 2 za koště (Nimbus 1000) → 6 celkem
Marcus J. Forsyth → 3 za létání + 3 za koště (Nimbus 1001) → 6 celkem
Olivia W. Howells → 5 za létání + 5 za koště (Nimbus 1500, tuning) → 10 celkem
Sky Crane → 5 za létání + 5 za koště (Kometa 220, tuning) → 10 celkem
Teresa Magalhães → 1 za létání + 1 za koště (Stříbrný šíp) → 2 celkem
Torun Lillegard → 4 za létání + 5 za koště (Kometa 240, tuning) → 9 celkem

Všichni si, prosím, zkontrolujte, že vám sedí body u létání. Pokud by něco haprovalo, dejte mi včas vědět, díky.

---

Letos je přenášedlo v Obrtlé ulici, které má jako obvykle podobu prasklého camrálu, připraveno už během dopoledne, takže to opět zavání časovým posunem. A skutečně - přenášedlo vyplivne jak účastníky, tak fanoušky závodu kdesi za oceánem, konkrétně na Ostrově svobody, tím pádem se nad všemi tyčí dechberoucí Socha svobody, turistů prosta. Kouzelníci si totiž zařídili, aby během dnešního večera na tenhle ostrůvek nikdo z mudlů ani nepáchnul.
Na druhém břehu se pochopitelně tyčí k nebi mrakodrapy města New York a celé je to v zapadajícím slunci docela fascinující podívaná. Londýn se s tímhle obrem mezi městy prostě nemůže měřit.
Nicméně na Ostrově svobody se brzy shromáždí celkem slušný počet kouzelníků, fanoušci však budou posléze přemístěni na různá stanoviště podél trasy závodu, aby se všichni nemačkali tady, kde by stejně viděli jenom úplný začátek závodu. Samozřejmě se tu nachází několik stánků s občerstvením, potřebami pro létání, součástkami k tuningu, a tak dále, a všechno je to důkladně skryto před zraky mudlů.
Hlavního pořadatele zatím není nikde vidět, takže závodníci mají zřejmě zatím dost času, aby se zapsali u registračního stánku, odevzdali nemalou sumu peněz jakožto startovné, a občerstvili se u stánků.

Mimo herně:
Prosím všechny závodníky, aby se dostavili do pondělního večera - v úterý ráno mám v plánu závod odstartovat. Opět bude platit, že jedno kolo bude trvat cca 24 hodin (pokud to budeme všichni nějak rozumně zvládat).

Jesse si říkal, že se letos na závody košťat vykašle, ale nakonec mu to nedalo - aspoň se odreaguje od toho, co už pár měsíců tíží jeho mysl, že jo. Nebo se možná zabije a bude mít definitivně klid. Obojí znělo jako dobrý plán. Ať už se mu ale hlavou honilo cokoliv, rozhodně to nebylo poznat, protože když s koštětem přes rameno dorazil na Ostrov svobody, tvářil se naprosto nad věcí, ostatně jako vždycky.
Pohledem přelétl Sochu svobody, New York za louží, ušklíbl se a pak vyrazil ke stánku s registracemi, aby zaplatil tu nekřesťanskou sumu za to, že se možná zabije. Jakmile měl tuhle povinnost z krku, postavil se opodál, vylovil z kapsy kraťasů cigaretu, zapálil si a znovu se rozhlédl kolem sebe. Byl tu brzy, tak se ani moc nedivil, že tu zatím nevidí skoro žádnou známou tvář. Ale jak už věděl z předchozích ročníků, nakonec se tu určitě někdo známý objeví. Jesse dokonce očekával i Javiho, který už vloni ukázal, že není žádný trouba bez odvahy, i když tak možná působí... Ale možná by byl radši, kdyby se tu jeho kamarád neobjevil, protože by se o něj pak nemusel bát, že.

_________________

Sky peníze na závody nakonec našetřil a něco si popůjčoval, ale byl si jistý, že i kdyby se vysekal hned v první zatáčce, jeho banánové podnikání mu vynese dost, aby všem všechno vrátil. Snad ani neočekával, že by mohl vyhrát, ale chtěl se zúčastnit. Už jen kvůli tomu, že při posledním setkání s členy Pýchy v Prasinkách u piva ho ti blbci k podobné akci vyhecovali. Ostatně, i ti se tu určitě měli objevit, minimálně v publiku, když už ne na dráze, protože Sean s Blainem si takovou událost nenechali ujít ani v předchozích letech.
Zaplatil, co měl, a po obhlédnutí okolí si pro jistotu zkontroloval koště, rukavice i brýle, aby ho při závodě nevypeklo vybavení - byl si ale jistý, že Johny odvedl na tuningu jeho koštěte výbornou práci a o nějakou vynechávku ve výkonu koštěte se bát nemusí. To spíš o osobní selhání.

_________________

Johny opravdu nebyl ten typ člověka, co by měl v oblibě adrenalinové sporty. Zakázané adrenalinové sporty. Jenže i klidném slušňákovi občas přeskočí a vrhne se do něčeho nezodpovědného po hlavě, ne? Kromě toho hlavním důvodem, proč se Johny letos rozhodl závodu zúčastnit a ne jenom přihlížet, byl i fakt, že většinu svého volného času věnoval (kromě Sary) tuningu svého starého dobrého koštěte. A to, jestli se mu ta práce podařila na výbornou, jak doufal, nemohl otestovat jinak, než hezky v terénu. Závody k tomu byly ideální.
A tak se i Johny objevil na Ostrově svobody, avšak kdybychom tvrdili, že neměl strach a byl absolutně sebejistý, lhali bychom. Johny mezi všemi těmi lidmi vypadal poněkud zmateně a upřímně doufal, že se o tom, že se závodu rozhodl zúčastnit, nedozví třeba taková Sara. Určitě by ho v tom totiž nepodpořila.
Ještě pořád mohl couvnout, ale právě proto, že se bál, že by nakonec skutečně zbaběle utekl, si pospíšil k registračnímu stánku, kde se nechal zapsat do závodu a odevzdal startovné. Pak se rozhlédl kolem sebe, při pohledu na stánky s občerstvením se mu sevřel žaludek, a naopak se mu maličko ulevilo, když spatřil známou tvář, Skye. K němu si taky hned pospíšil.
„Ahoj, Sky!“ usmál se na něj. „Doufám, že ti ten tuning bude vyhovovat, měl by šlapat jako hodinky,“ přislíbil s mrknutím. Detailnější informace už ale bratránkovi určitě prozradil, když mu vytuněné koště předával, takže tuning už teď víc nekomentoval. Vlastně moc netušil, co má říkat, ale byl rád, že má na blízku někoho známého, i když to byl zrovna Sky.

_________________

Ty závody si ani letos nemohla Olivka odpustit, protože i když zatím do cíle nikdy nedoletěla, byla to prostě sranda. Letos sice nešla v doprovodu svého přítele, ale zase jí šla podpořit Jasmine, což od ní bylo taky moc pěkné. Sice si byla Olivia jistá, že tam jde převážně na podporu Skye, ale to jí úsměv z tváře nesmazalo, protože jí to bylo úplně ukradené.
Společně tedy došly na Obrtlou, stejně jako společně se přemístily do místa konání zápasu. "Páni, to je paráda! Vidíš to?" otočila se i hned na kamarádku, ale nedívala se na ní moc dlouho, protože musela prozkoumávat tu pěknou sochu a taky to veliký město, které se tyčilo jedním směrem. "Jo, nejsem slepá," Jasmine se na ní zašklebila a jakmile se obě vynadívaly, šly společně vystát frontu, aby Olivka mohla zaplatit startovné, a pak už se rozhlížely po známých tvářích, kterých i letos tady bylo dost. A zatímco pak Jasmine zmizela někam za Skyem, kterého tam spatřila, Olivka si přešla ke stánkům s občerstvením, protože před svým už obvyklým pádem se potřebovala trochu posilnit.

_________________

<<<

Stejně jako roky předešlé, i letos dostal Heatcliff od Leslie varování, že pokud se vyfláká, přijde ho dorazit, ale stejně jako v letech předešlých si z toho nic nedělal. O výhru mu nešlo ani letos, chtěl se zúčastnit, užít si to a navíc se mu hodil ten pod do létání. V daný den se proto dostavil tam, kam měl, našel přenášedlo a i s několika dalšími nadšenci se přenesl do Ameriky.
Úchvatná ta socha sice byla, stejně jako New York, ale Heatcliff si to nijak zvlášť neměl potřebu prohlížet. Především proto, že se kolem něho brzy objevil hlouček puberťaček s žádostí o podpisem a dotazem, jestli je tu někde taky Sean, a protože Heatcliff věděl, že je, poslal je někam pryč. Sám si pak vystál frontu a jakmile měl zaplaceno, sehnal si někde pohárek s pitím. "Zdar Morgane, tak i letos, jo?" zašklebil se pobaveně na Jesseho. "Jak se máš?" zeptal se pak i celkem zvědavě, zavlnil obočím a už se nemohl dočkat, až bude závod za nimi, protože dneska měl ještě jednu věc na vyřízení.

_________________

<<<

Popravdě? Torunn si nebyla úplně jistá, co jí vedlo k tomu, aby se na ty závody rozhodla vyjet. Doma to neřekla, peníze si sehnala, i když to bylo celkem obtížné.. a tak dneska byla tady. Hodlala letět pomalu, o tu výhru jí ani tolik nešlo, jen si to chtěla zkusit. A doufala, že se někde po cestě nevyfláká, protože to by jí asi otec s matkou zabili. Dost možná by jí to pak vyčetl i Barry, kterému nic neřekla, protože se bála, aby se jí to nesnažil rozmluvit.
A tak dneska byla tady. Sama. Ale zase se všemi věcmi. Na přenášedlo chvíli koukala, přemýšlela, jestli dělá dobře, a pak se prostě nechala přemístit do Ameriky. Na sochu Svobody koukala s vytřeštěnýma očima, a pak se raději jala zaplatit startovné, aby si to náhodou ještě nerozmyslela. Na Heatcliffa mávla packou, ale protože už se s někým bavil, rozhodla se ho neotravovat. Radši se pak přemístila ke stánkům, aby shlédla, co to tu vlastně všechno mají, a že tu někde byl i její bratranec, o tom neměla sebemenší potuchy.

_________________

Javi si nepotřeboval nic dokazovat, nepotřeboval nafouknout ego, nepotřeboval ani tu výhru... jen se prostě chtěl závodů zúčastnit, aby nabral zase nějaké ty zkušenosti a něco se přiučil. Když už byl jednou ten mrzimorský kapitán, tak ať má týmu alespoň co předat. Horší by bylo, kdyby tady umřel, protože mrtvý kapitán je špatný kapitán, víme. Ale kdo ví, třeba bude mít letos štěstí a dorazí do cíle bez nehody.
To, že se ocitl pod Sochou svobody, ho sice trochu překvapilo, ale z míry ho to nevyvedlo. Nějakou chvíli si tu monumentální nádheru zkoumavě a fascinovaně prohlížel, protože takhle zblízka ji nikdy neviděl, ale pak zaostřil taky na město, které se k nebi tyčilo opodál. I to mělo svoje kouzlo a Javi tušil, že závod povede křivolakými uličkami New Yorku, což ho zrovna dvakrát netěšilo, ale hodlal se s tím poprat se ctí.
Protože byl mrzimor, nejdřív si došel koupit pití a jídlo, a teprve pak se dostavil k registračnímu stánku, kde se s plnou pusou nahlásil, zaplatil, a zase poodešel stranou. Jesseho si samozřejmě všiml, ale protože to vypadalo, že má Don Juan společnost, rozhodl se ho nerušit a raději koukal po ostatních, jestli neuvidí někoho dalšího známého. Viděl. Vlastně ho překvapovalo, kolik známých tváří tady zase vidí... Kde na to ta děcka berou?

_________________

Když se Étienne při pravidelné drbárně pořádané výměnnými studenty dozvěděl, že se má konat jakýsi ilegální závod a Teresa se ho bude účastnit, nebyl zaujat. Jenže pak se ozval děda Brághadach a všechno bylo jinak.
Vysvětlil mu, že on na tu vylomeninu letos nemůže, protože se nějací dva debilové u Connemary poprali o hromadu šutrů a on je musí srovnat, ale že si to loni užil přímo epicky a Étienne by si to neměl nechat ujít. Když dočasný zmijozel logicky namítl, že nikdy nesežene dost peněz na zápisné, byl mu obnos obratem poslán s tím, že to pak veledruid naúčtuje těm kreténům s kameny, a nebylo o čem diskutovat. Zejména proto, že Étienne vlastně ve skrytu duše závodit chtěl.
Na ostrůvku na druhé straně Atlantiku se objevil až mezi posledními účastníky, nicméně pořád měl dost času na rozkoukání, registraci a takové ty věci. Socha ho nijak výrazněji neohromila, ostatně byla francouzská, spíš se podivoval té absenci mudlů a zajímalo ho, jakou hromadu kouzel to zdejší organizátory asi tak stálo. Pak už se odebral ke stánku, kde odevzdal absurdní balík peněz, a zbývající čas strávil opřený o svou větev kousek stranou. Vzhledem k tomu, jak to bylo celé rychlé, ji nestačil nijak výrazněji upravit, jen ji posledních pár dní zaléval speciálním hnojivem od žížal, které byly krmeny směsí černého čaje a čili, a vlastně byl sám docela zvědavý, jak si povede.
Do konverzací s ostatními se asi moc nepouštěl, leda že by si ho tam našla sama Teresa, a spíš se psychicky připravoval na to, že asi nedoletí, což ho bude fakt štvát.

_________________

Polly vlastně pořádně netušil, do čeho jde, a k informacím o nelegálních závodech se dostal víceméně jako slepý k houslím, ale oni to Locksleyové jinak snad ani neuměli... a navíc občas prostě skákali do neznáma po hlavě. Apollo se totiž doslechl, že závody jsou sranda, takže u toho fakt nemohl chybět. A navíc to prostě byly závody! To znamenalo soutěž. Dobře, sice to nebyla soutěž v lukostřelbě, ale stejně si to Polly nedokázal nechat ujít, i když s létáním na tom nebyl bůhvíjak dobře.
Když se objevil na nějakém ostrovu u velké sochy, pronesl uznalé „Fíha!“, začal se zvědavě otáčet a rozhlížet, a vypadal prostě jako dítě na Matějské pouti. Když se dostatečně vynadíval na Sochu svobody a město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká, vyrazil se registrovat ke stánku, zaplatil startovné, a pak vyrazil koupit si něco k pití. Škoda, že tu s ním nebyla Artie!

_________________