Darrel loupl nervózním pohledem po holkách a pokusil se nevinně uculit, což se mu nakonec docela i podařilo, když tak poslouchal debatu o podobě plyšáků, o létání na koštěti nad hlavami famfrpálových fanoušků a debatu o nebelvírském famfrpálovém týmu, na kterou zabrousila Maeve. To už se mu na čele prohloubila mírná vráska, hrozně ho štvalo a mrzelo, že to Leslie vzdala, ale o to více se upínal k Maeve a absolutně ho nezajímalo, že zlatonku zatím v životě nechytila. Byl přesvědčen o tom, že je dobrá chytačka a pouze ji chybělo štěstí, nic víc. Když se Ginger tak trochu rozohnila, Darrel po ní loupl vážným pohledem a vzal na chvíli Maeve kolem ramen, aby ji mohl dlaní chlácholivě poplácat a pousmát se. "Nikoho jsi nezklamala, my ti věříme! A fakt už bych tu loňskou sezónu neřešil... když se nevzdáme, jednoho dne se nám pohár konečně podaří vyhrát," zakřenil se k oběma - Maeve s Ginger, protože Leslie už to merlinžel vzdala, což Darrel skousával dost těžko, ale třeba se přes to dokáže přenést, až dostane parťáka, s kterým si sedne, anebo také ne.
Pak se zcela nestydatě vetřel do diskuse o košťatech, McKayové a protekci Zmijozelu, která všem pochopitelně stále ležela v žaludku. "Jó, ten Tardis je fakt úžasnej," začal přikyvovat, zatímco si v ruce pohrával s dlouhovlasou parukou a zkoumal, jak že se pletou takové ty... copy! Za chvíli měla paruka pár těžko identifikovatelných dredů, Darrel se zděšeně rozhlédl kolem sebe a když se ujistil, že se nikdo nedívá, rychle vlasy narazil nejbližšímu plyšákovi, který u něho byl, na hlavu - tudíž Salemovi.
"Vy už jdete?" zatvářil se překvapeně k Leslie s Maeve a trochu nespokojeně skrčil obočí, "půjdu s vám- vlastně ne," zarazil se a rozpačitě se poškrábal ve vlasech, zatímco zatěkal pohledem k Ginger. Nuceně se na ní usmál, než odvrátil pozornost zpět k holkám a rozloučil se s nimi, Maeve ještě zlehka poplácal po zádech a Leslie pouze s úsměvem zamával, než se otočil k Ginger. Jak to vůbec mohla říct? Darrelovi bylo nakonec úplně ukradené, že Skotsko vyhrálo, jistě, těšilo ho to, ale mnohem víc převládal vztek a zklamání z toho, co viděl. To nemohl přece jen tak ignorovat.
"Tsss," přimhouřil vyčítavě oči, "jenom pusa," zopakoval po ní a protočil očima, než se začal rozhlížet po obchodu a když zjistil, že on si tu už nic kupovat nehodlá a Ginger se také tak netvářila, zamířil pomalu k východu, předpokládaje, že ho bude zrzka následovat. "N-Jo," chtěl odseknout, ale přeci jen si to nakonec rozmyslel a jakmile se ocitl blízko Ginger, zavěsil se jí kolem krku, aniž by domyslel fakt, že on je o dost těžší a Gí by nemusela jeho váhu unést. "Hele, budu muset jít najít Ehtana, jako dědu, už mě tu určitě někde hledá... ty tu jsi s vašima? A bráchou?" zajímal se zvědavě.

_________________

Ginger se ze všech sil snažila udržet nervy v klidu, protože Darrel se choval prostě praštěně a dělal z toho polibku od Seana velké haló. Jistě, že to bylo velké haló, a jistě, že být ona v jeho kůži, už Darrel dost možná nestojí na nohách, a nebo by s ním minimálně hodně dlouho nemluvila, ale to přeci neznamenalo, že on jednou nemůže být ten moudřejší, a nechat to přejít, zvlášť, když se zase měsíc neuvídí. Ginger netušila, jak jemu, ale jí dopisování opravdu nestačilo.
Když se na ni tak pověsil, protočila očima zase Ginger a ztěžka si povzdechla - to po něm vážně chtěla moc? On ji prostě nemohl obejmout tak, jak kluci měli objímat holky, že. Ale s tímto faktem se bohužel byla nucena smířit, protože takový už Darrel byl, a ona ho nechtěla měnit... i když tedy kdyby v něm probudila o něco romantičtější já, nestěžovala by si. Po jeho boku odešla od krámku, a pak k němu se svraštěným obočím vzhlédla. "Už tak brzo?" vydechla, a zklamání v jejím hlase se jí nepodařilo zamaskovat. Zase si povzdechla a aspoň se k Dájovi za chůze trochu natulila, protože teď už je tu spolu snad nikdo známý nemohl zahlédnout, a i kdyby, Ginger už to bylo jedno. Celou dobu si říkala, že vidět Dáju jí bude stačit, ale teď, když byla s ním, se jí nechtělo tak rychle loučit. Ale co mohla dělat? I na ni čekala rodina. "Jo, jeli jsme všichni a čeká nás oslava vítězství s rodinou taťkova kolegy, takže se mám taky vrátit co nejdřív. Kde máte stan?" řekla s úsměvem, i když hned zase posmutněla, "Jakto, že s tebou letos nejel táta? A jaks vůbec narazil na holky? Čekala bych, že budete v jiný lóži, však víš..." nadhodila se zájmem a zamyšleně se rozhlédla kolem, aby se zorientovala v prostoru. Ať už měl Darrel stan kdekoli, pokusila se ho umluvit, aby ji doprovodil pokud možná co nejdále, ale rozloučit se stejně někdy museli. "Tak...u vlaku? A musíš mi psát, jasný?" prohlásila smrtelně vážně, ale musela krátce stisknout rty, protože ji náhle bolestně píchlo u srdce. To vážně musela trávit celé prázdniny ve Švédsku?! "Tak ahoj," řekla a upřeně se zadívala Dájovi do očí, načež ho rychle políbila na rty, a pak už se otočila na patě a bez ohlédnutí se rychlými kroky vydala k Olssonovic stanu, protože cítila, že kdyby se na Darrela ještě otočila, začala by brečet nebo tak něco. A to bylo strašně nedůstojné.

>>>

_________________

Zápas pokračoval, pro Skotsko vypadal celkem slibně. Když mělo dostatečný náskok, Kath se konečně uvolnila a začala se alespoň trochu bavit. Nemusí být přeci pořád na nervy z toho, jestli vyhraje její favorit, ne? Peter překřikoval hučící a výskající dav na tribunách a hulákal sestře do ucha své postřehy a názory, až ji smíchy bolelo břicho, dokonce jí půjčil i svůj zbrusu nový všechnohled, aby si zápas vychutnala v jiném světle a rozměru, a pokaždé, když dali Skoti gól, vyskočil na nohy a řval z plna hrdla oslavné ódy s takovým nadšením, že s sebou vždy strhl i zbytek rodiny. Parkerovi jednoduše byli slyšet.
Když však novozélandský chytač polapil zlatonku, ztichl dokonce i rozjařený Peter. Kath, která už nějakou chvíli stála a natahovala se na špičky, aby toho viděla co nejvíce, nevěřícně dosedla na sedačku s pohledem přibitým na hřišti.
"To jsem tedy nečekal," prohlásil pan Parker a otřel si pot z čela. Jejich zděšení trvalo sotva pár vteřin, než si Peter, z rodiny asi nejživější, všiml skóre.
"Vždyť my jsme vyhráli," zajásal. "Ten trouba chytil zlatonku, i když měli méně bodů, než jim stačilo!"
Ostatní Parkerovi zmateně pohlédli na skóre, které nestačili hlídat, a když si konečně uvědomili, co že se to vlastně stalo, propukli znovu v jásot, tentokrát poslední.
"Vidíš? Říkal jsem ti, že vyhrají Skotové," triumfoval Peter, když se společně s ostatními vraceli ze hřiště ke stanům, aby se sbalili a včas se přemístili domů, aby stihli večeři. Ano, paní Parkerová totiž nesnášela, když se s rodinou vracela domů za tmy.
"Já ti to neberu," usmála se Kath, až příliš spokojená a rozveselená nato, aby ji brácha dokázal naštvat. "Všimni si ale, kolik bodů chybělo Novému Zélandu, aby vyhráli oni."
"Tss," mávl Peter bezstarostně rukou, deset bodů je přeci ažaž, a otočil se k rodičům. "Můžu se ještě porozhlédnout po nějakých stáncích? Mám strašně moc peněz a potřebuju je utratit."
"Dobře," svolila paní Parkerová po chvíli váhání. "Ale běžte spolu a přijďte nejdéle za půl hodiny. My zatím sbalíme stan."
"Super," pochvaloval si Peter, který si myslil ještě na famfrpálové rukavice ve skotských barvách, navíc by se ještě jednou mohl podívat na Tardis, popadl sestru za paži, ať nezdržuje, a táhl ji davem pryč. Pan a paní Parkerovi si povzdechli, ach ty děti, a dali se do balení.

>>>

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Darrel nenuceně povytáhl obočí a zatěkal k zrzce pohledem, než si zarazil ruce do kapes, trochu se nahrbil v zádech a několikrát smrtelně vážně pokýval hlavou. Vždyť Ethanovi řekl, že si skočí něco koupit - to bylo ráno a teď už bylo po zápase a děda se po něm určitě sháněl, ne že by snad Jaren nebyl rád, když by se jeho otec vrátil domů bez Darrela, ale přeci jenom měl za něho zodpovědnost. Darrel si to zase tak moc neuvědomoval, ale podvědomě tušil, že bude mít u Ethana malér, takže už se pro jistotu rozhlížel všude kolem, jestli ho někde nezahlédne. "No jo no," povzdechl si otráveným hlasem, "jsem mu tak trochu utekl," zakřenil se s nádechem nevinnosti a vzal Ginger kolem ramen, když se k němu přiblížila na dostatečnou vzdálenost. "Už se fakt těším do Bradavic! To bude paráda... hlavně to musíme nandat tomu Aldwinckleovi, když to minulý rok nevyšlo," zamrkal s nadšeným úsměvem a sklonil modrozelené oči na chvíli ke své spolužačce, než si zase hleděl své chůze.
"Stan? Já nevím, někde támhle," mávl rukou směrem, kde bylo stanů hned několik, avšak takových, u kterých se nezapřelo, že patřili bohatým rodinám, ať už čistokrevným nebo nečistokrevným rodinám. Normální, mudlovské stany nepřipomínali ani trochu. Pak nakonec z Ginger stáhl ruku a vzal jí za dlaň, což mělo být skryto po zástěrkou, že se proplétají davem a aby se neztratili, ale doopravdy o tohle vůbec nešlo. "Nejel, měl hrozně práce... vypadá to, že má na Ministerstvu nějaké problémy," zašklebil se, protože jakmile měla hlava rodiny problémy, většinou se to odrazilo i na náladě doma, což u Jarena platilo ještě víc. "Ale nevadí mi to, on Ethan, děda mě tak nehlídá, od táty se nesmím hnout skoro ani na krok, no hrůza. Znáš to. A holky jsem potkal u Tardisu, byl tam i Arsen, Cassidy, no a spousta lidí... tak jsme se šli podívat k nějakým stánkům a pak," na chvíli se zarazil a podrbal se na tváři, jak jen přemýšlel, jestli se má Ginger svěřit. Určitě chápala, že mu na svých kamarádkách záleželo, ale stejně se vůči tomuhle často chovala naprosto nepochopeně. Asi stejně tak, jako se choval Darrel kvůli tomu polibku od Seana. "No prostě, jsem si sehnal lístek od překupníka a šel jsem s nimi mezi ostatní kouzelníky - jasný, že jsme měli s Ethanem lístky do té čistokrevné lóže, ale tam je vždycky hrozná nuda, znáš to- nebo asi ne, ale prostě je to tam fakt hrozně snobský, s holkama to bylo super, až na to, že se Leslie rozplývala nad nějakým odrážečem," záměrně protočil očima a zašklebil se, než jeho tvář zase proťal úsměv, "proto teď musím Ethana najít, určitě měl strach, kde jsem se zasekl."
Vypravoval dál, protože se neviděli hrozně dlouho a navíc, když měl Darrel radost, většinou hrozně mluvil, což bylo docela často a pro ostatní to muselo být utrpení, ale ani tentokrát Ginger nepustil skoro ke slovu, zatímco mířili ke stanům, především k tomu Olssonových, protože vidina, že bude moci s Gí být o chvilku déle tím, že ji doprovodí, se mu zamlouvala.
"Jasný, uvidíme si u vlaku. A já ti píšu! Jen... no ten poslední dopis se asi někde zatoulal, jsem ti omylem zkomolil jméno," zakřenil se, než na Ginger vyvalil zděšeně oči, "nebo ti došel? Doufám, že ne!" uličnicky na ní zamrkal, než jí zcela bez varování narazil svou bílou kšiltovku na hlavu a široce se zasmál nad tím, jak Ginger náhle trčely zrzavé vlasy do všech stran. "No krásná jsi," zazubil se od ucha k uchu, až pak si ale všiml, jak se zrzka tváří. Darrel se bleskurychle přestal usmívat, zatvářil se smrtelně vážně, protože tušil, že Ginger musí být smutno z toho, že se zase tak dlouho neuvidí. Darrelovi to také nebylo lhostejné, ani v případě Maeve, Leslie a dalších kamarádů, ale neměl ve zvyku dávat tyhle věci najevo, to je radši skryl za širokánský úsměv a pár laciných vtípků, při kterých ostatní kroutili očima. A ani teď tomu nebylo jinak. Nakonec ve snaze Ginger alespoň trochu zvednout náladu, jí pevně objal - už se zdálo, že normálně, kdyby ji hned několikrát nezatahal jemně za dlouhé vlasy a přitom se pobaveně nezakřenil, než se pozorně rozhlédl kolem a když měl jistotu, že se nikdo z toho davu opravdu nedivá, což dost dobře možné nebylo, vtiskl jí pusu.
"A neškleb se tak! Usmívej se, ahoj!" zamával jí ještě s úsměvem, když si to už Ginger štrádovala pryč, založil si ruce v bok a chvíli se za ní s přiblblým úsměvem díval, než začal hledat stan, ve kterém už určitě byl pan Gall starší.
A ano, Darrel měl u Ethana opravdu velký malér. Skoro se zdálo, že Darrelovo dědu už nic nedokáže vytočit víc, když však chlapec po dlouhém naléhání, nekonečné přednášce a zvyšování hlasu přiznal, jak si koupil lístek a strávil zápas v nečistokrevné sekce, bylo to ještě horší.

>>

_________________

Zápas nakonec skončil těsně, ale vítězně pro Skotsko. Arsen ztuhl ve výskoku, skroo bez přehánění. Tohle bylo poprvé, co vyhrál tým, kterému na mistrovství fandil. Na chvíli kvůli tomu ztratil řeč, ale stejně už měl hlas úplně ochraptělý, že neměl ani sílu Janny okřiknout, ať po všech kolem neloudí kouzla. Její vkus na barvy se hodně rozcházel s tím jeho a on se nechtěl hlásit k nějaké ovci, natož kdyby byla strakatá jako kráva.
Bez hlasu zařičel nad skotským výkonem a ocenil i Wilsonův výkon, i když mu chycení vůbec nepřál. Během chvilky měl ale starosti s tím, že Janny se vedle točila jako korouhvička přičiněním Casse, který se vzápětí měl k malé neznámé zrzce, která na ně prve mávala. Předtucha se vyplnila - Arsen se nadechl, aby ho Cass neuškrtil, ale kamaráda objal i se sestrou a zrzečkou nazpátek.
"No, jestli už jsi skončil s posilováním... Někde tu byl stánek s pitím," napověděl tiše a opatrně, protože za ním pořád ještě hlubokým hlasem provolával nadšení jeho taťka.
Věděl, že zpátky chvátat nebudou a slavit se bude ještě několik dlouhých hodin přímo tady na Zélandu, kde si trochu protáhli prázdniny, i v Anglii (které zarputilých odpůrců Skotů). Lepší příležitost zkusit takovou dračí whiskey se asi jen tak nenaskytne... Arsen spiklenecky mrkl a jen se co tribuny trochu zklidnily a vylidnily, zamířil s ostatními do nějakého toho víru oslav, dokud mu z obličeje a paží modré čáry samy od sebe únavou neslezly...

>>

_________________