Celá rodina si zápas totálně užívala. Možná jsme se do zóny pro čistokrevně ani nehodili. Většina lidí se chovala celkem klidně, ale my jsme hlasitě skandovali. Úplně celá rodina, krom mé mladší sestry teda. Ta v tichosti a v klidu seděla a obdivovala hru. Kaen se při hře asi třikrát rozbrečel. Nejvíc brečel, když nechytili zlatonku Skoti. To si lehl na podlahu začal vřískat, plakat a kopal kolem sebe nohama, dokud jsem ho s pomocí matky neuplatila. Slíbily jsme mu čokoládu a ještě skotský odznáček a tak, potom, co všichni hráči odešli, se Kaen neskutečně rychle zvedl a utíkal k východu. Málem jsme ho ztratili. "Nesmíš nám utíkat Kaene, chápeš? To chceš zůstat třeba u tamté rodiny?" zeptal se pan McCourtney a prstem ukázal k rodince, která se zrovna hádala a dítě zrovna dostalo facku. No, to se stává. Kaen se trochu zamyslel a pak se zamračil. "Budu zase brečet." pohrozil nakonec, a tak jsme se vydali v tichu k čokoládě. No v tichu. Již po cirka třiceti vteřinách Kaen zase ožil a začal mi skákat na záda a tahat mě za vlasy. Dokonce přiběhl i k Amelii štípl jí zezadu do stehna. Ta vyskočila a začala vřískat: Mamííí, on mě štípnul! Ten blbeček mě štípnul! Mami del mu facku, nebo domácí vězení. Prostě ho potrestej. Hnééd." Někdy mě docela udivovalo, jak je Amélia citlivá a panovačná, protože po většinu času mlčela. "Ale no tak zlatíčko. Uklidni se. Vždyť znáš Kaena, on takový je, to mu z hlavy nevymlátím, ještě bude hloupější než teď. To přece nechceš ne?" řekla matka přesvědčivě. Amélia se na svou matku ošlivě podívala, ale už nic dalšího neřekla. Asi nechtěla, aby se Kaen choval ještě hůř a možná, že jí došlo, že když kvůli ní bude mít trest, tak že se pomstí.
To už jsme došli k čokoládě. "Já chci tuhle a tuhle, a taky tuhle." začal křičet Kaen. "Hale uklidni se chlapáku!" řekla jsem rázně. "Dáš si jednu, třeba čokoládovou jednohubku, to ti stačí. Když budeš moc hltat, tak pak nebudeš moct běhat a nikoho nebudeš moci provokovat a všem budeš pro smích." řekla jsem pevně a přesvědčeně a pocuchala jsem bráškovi vlasy. "No tak jo." řekl Kaen trochu smutně. Ale asi se už pro něco rozhodl a v oko mu plála taková ta jiskřička. "Dám si teda tu čokoládovou jednohubku, ale ty sníš ten bonbon se sušenýma malinama." prohlásil a hodil po mě takový ten pohlyd alá máš něco proti?! Fuj, sušený maliny. Nesnáším sušený ovoce, krom ananasu, ten jsem ale jedla jen jednou v životě, hlavně nesnáším sušený maliny. Ty jsou fakt hnus. "No, když už mě pro dnešek necháš, tak proč ne." řekla jsem a nedala na sobě znát nechuť. Tak nám všem, včetně matky a Amály, něco taťka koupil. Strčila jsem si svůj bonbůn do pusy a v ní oddělila maliny od čokolády a ty pak tajně vyplivla, zatímco jsme se blížili k přenášedlu.
Po dlouhé době jsme tam konečně dorazili a vydali se domů.

>>>

_________________

S pohledem upřeným na hřiště Mattovi odpovídala. "Jistě, budeme nejlepší," usmála se, i když to nejspíš neviděl. Když Matt prohlásil, že peníze z jeho brigády šly na lístky na mistrovství, došlo jí, jaké má štěstí, že ona si lístky sama kupovat nemusí. Navíc jezdí docela často, kdyby si to musela platit sama, tak by asi nikam nejela, protože by na to neměla. "No, stejně bys musel chodit na brigádu celý život, aby sis mohl dovolit tak jedno koště. Myslím, že ligoví hráči mají o dost lepší plat." To by byli boháči, s platem famfrpálových hráčů.
Zlatonka se rozhodla znovu objevit na scéně. Tess se zatajeným dechem sledovala, jak se oba chytači pro zlatonku vrhli. Bez jediného slova sledovala celé pošťuchování chytačů. Tak kdo má tu zlatonku, u Merlina? Když pak ale spatřila zlatonku v ruce novozélandského chytače, zaúpěla. To ne. Salem ve své misi neuspěl. Každopádně Skotsko vyhrálo. Sice jen o 10 bodů, ale vyhráli. Moc se nestávala, že by zlatonku nechytil chytač vítězného týmu, ale co. Pokud se Novozélanďané rozhodli prohrát, tak proč ne? Nadšeně začala skákat a křičet nadšením. Když s ní začal Matt poskakovat na místě, nijak se nebránila, protože byla nadšená stejně jako on. "Jooooooo!" Ječela jako šílená, s největší pravděpodobností Mattovi hned do ucha, což mu asi nebylo zrovna příjemné. V tu chvíli Tess ale nic takového neřešila. Vyhráli - a to bylo hlavní! "My vyhráli!" Postupně jí prvotní nadšení přecházelo, ale usmívala se na celé širé okolí a začala se taky pomalu kýblovat ze stadionu. Spíše pomalu přemýšlela nad nějakým suvenýrem. Letos si ještě nic nekoupila, možná by mohla přihodit nějakou figurku do sbírky.

_________________

Nadšeně jsem fandil vyhrávajícímu Skotsku, proto šla většina věcí mimo mě. Když vás ale někdo tahá za rukáv a táže se, zda neumíte nabarvit ovci, ignorovat se to moc dobře nedá. „Nabarvit ovci? Pro tebe všechno,“ mrknul jsem vesele na January a přislíbil jí jednu colovariu, ale až po zápase, protože jsem nechtěl ani za nic přijít o závěr.
Zrovna v tu chvíli Zéland střelil gól, což bylo z mé strany odměněno nadšeným skandováním, dokud jsem se, trochu vyveden z míry, nezorientoval a nezjistil, že nefandím těm, kterým jsem chtěl. Rychle jsem zavřel pusu a pro jistotu se tvářil, že se nic nestalo a všechno bylo jen součástí plánu.
Ze rtů mi následně nějakou tu čtvrthodinku splývalo nadšené ječení a celkově hluk, který bych si jinde, než na famfrpálovém mistrovství dovolit nemohl. McTavishová byla nejenom fešná, ale i prudce schopná, a já se přidal k uznalému pískání, které se ozývalo z naší sekce tribun. Ani mně, který sledoval převážně střelce a odrážeče, však neunikl stíhací let o zlatonku, který skončil potloukem v McLarkenově ruce. Zděšeně jsem syknul. Ačkoliv jsem si už stihnul na úrazy ve famfrpálu jakž takž zvyknout, tohle bylo nečekané, a pro náš tým to mohlo mít nedozírné následky. Ignoruje Arsenovo tlumené nadávání jsem upřel zraky na lékouzelnický tým, který se kolem skotského chytače seběhnul.
Nakonec to vypadalo, že má Salem štěstí, protože pařát prý přeražený neměl. Jakmile se tedy chytač vrátil do hry, vyhodil jsem ruce do vzduchu a nadšeně zavýskal – byla šance, a byla velká, vzhledem k tomu, jak velký bodový náskok Skotsko mělo.
Na Arsenův plán C jsem jen pobaveně kývnul a přidal se k bujarému patlání válečných barev na vlastní obličej. V dobré náladě jsem zvládnul ještě udělat January puntík na čelo a vesele se na ni zašklebit, než došlo k dalšímu zjevení zlatonky a já musel fandit. „Salem! Salem!“ povedlo se mi vřísknout během letu obou chytačů a nedočkavě jsem napínal zraky, který z nich že okřídlený míček chytil. Dřív, než jsem to ale stačil zjistit, komentátor mi zhatil naděje. Zlatonka totiž připadla Novému Zélandu.
Vydal jsem ze sebe zvuky škrcené kočky a možná bych pokračoval pískáním vyplavené velryby, když vtom řečený komentátor dodal, že přeci jen vyhrává Skotsko, protože má bezkonkurenční střelce. Umírající kočka se proměnila v nadšený řev několika tisíců hrdel.
„Vyhráli jsme, vyhráliiii,“ radoval jsem se naprosto necenzurovaně, popadl January v pasu a zatočil s ní dokola. Arsenova sestra byla ještě větší tintítko, než já, takže to nebyla nějaká extra výzva, jako třeba zkoušet vyhodit do vzduchu Arsena samotného.
Hned další na pořadníku osob, se kterými jsem hodlal vítězství Skotska oslavit (čti: byly nešťastně blízko a já si jich všiml), byla Bree. Zrzavé vlasy po mém boku se nedaly přehlédnout, a já jsem nebelvírku obejmul podobně nadšeně, jako předtím January. „Vyhráli jsme,“ zaradoval jsem se ještě jednou a pokusil se uhnout obličejem před obrovskou mašlí, abych nakonec Bree bez většího rozmyslu vlepil pusu na tvář.
Poslední na řadě byl Arsen. Vrhnul jsem se po nejlepším kamarádovi jako šelma po kořisti a sevřel ho v mém ekvivalentu dusivého objetí. Chci říct, kdyby se Quinn co jen trošku snažil, nejspíš by mě rozmačkal mnohem schopněji než já jeho, ale pokusil jsem se, a nikdo by mě tedy neměl kritizovat. „Arsene, Arsene, vyhráli jsme, jdeme slavit!“

_________________

Maeve se potutelně uculila, když Darrel začal tak vehementně odmítat jejich nařčení, čímž je akorát vlastně potvrzoval, a vyměnila si pohled s Leslie. „No tak jo. Tak teda s Ginger nic nemáš. Ale víš co? Zklamal jsi mě, jsem myslela, že jsme kamarádi a že víš, že nám to klidně přiznat můžeš, slepý nejsme, víš?“ Maeve se rozhodla trochu zahrát na city a nasadila přitom rádoby dotčený výraz, zatímco v duchu se nad Dájou královsky bavila.
Když pak Darrel odsouhlasil, že se teda s Maeve a Leslie mrkne k nějakým stánkům, zrzka se potěšeně uculila, jednou rukou se chytla Dáji, tu druhou nabídla Leslie, aby se navzájem neztratili. „Ty mačkající se lidi jsou asi jediná věc, co mi dneska vadilo,“ zabrblala Maeve otráveně, načež si pak oddechla, když se ocitli na volném prostranství, kde se dalo podstatně snadněji dýchat. „Neboj, kdyby měli poslední, já se ho klidně pro tvůj klid vzdám. Kdo jsem já, abych překážela takové lásce, že jo?“ zahlásila Maeve a zatvářila se jako naprosté neviňátko. To už si ale Leslie začala razit cestu k jednomu stánku, takže Maeve nezbylo nic jiného, než ji následovat. „Plyšovej Wilson, no to mě podrž, to snad není možný,“ zakoulela zrzka očima, když je s Darrelem Leslie na toho plyšáka upozornila. „Takže už máš jasno, co si koupíš, co? Ale teda podle mě se mu zase tak moc nepodobá, koukej na ten nos, ten mu jde nějak stranou,“ broukla Maeve, když plyšového hráče dostatečně prozkoumala. Pak se narovnala a zatěkala pohledem po ostatní nabídce. „Ty jo, ti nevím. Buď plakát novozélanďanů nebo plakát mistrovství,“ zamumlala a zamyšleně svraštila obočí. Možná by k tomu mohla přidat nějakou figurku. „Nebo možná bych si mohla koupit figurku Seana, bylo fajn ho na tom hřišti vidět, tak jako podporu, že jo,“ nadhodila zrzka poté a loupla pohledem k Darrelovi, aby viděla jeho reakci na tuhle čistou provokaci.

_________________

Ginger chvíli vyčkávala, ale když už davy řídly, přestala mít trpělivost. Sice stála zasněně a myslela na Seanův polibek, ale i když se jí splnil obrovský sen, pořád si přála aspoň pozdravit Dáju, protože se jí po něm upřímně stýskalo. Ale když se na ni vykašlal on, proč by tu ona měla stát a čekat jako trubka, no ne? Lehce podmračeně tedy vykročila mezi stánky, kterými musela projít do stanového městečka, kde na ni čekala rodina a uvažovala, jestli by si neměla pro jistotu pořídit ještě plakát celé skotské reprezentace. Ale na tom byl Salem, a i když mu Ginger fandila, každý den se na ten jeho hezounský obličej opravdu dívat nemusela, navíc to byl ex-Primus a zrzka se autoritám pokud možno vyhýbala. Bohužel měla jisté tušení, že s Baneovkou jako kolejní to nebude zas tak jednoduché...
Zdálo se jí to jenom, nebo právě zahlédla dobře známou čupřinu hnědých vlasů?! Srdíčko v ní poskočilo a ona vyrazila tím směrem, zatímco se v ní míchal vztek a uraženost z toho, že na ni Darrel nepočkal u stadionu, jak se dohodli, s rozechvělým očekáváním. Dobře, neviděli se sotva měsíc, ale víte, jaká je to doba, když někoho fakticky milujete?! Jakmile však zahla za roh a viděla i další dvě Nebelvírky, v jejihž společnosti se Dája vyskytoval, rozechvělost rychle přešla v čirý žárlivý vztek. Ale Ginger se nehodlala chovat jako hysterka, a tak se donutila nerozejít se jiným směrem a spolkla jedovaté poznámky. Navíc pod slupkou toho, že tu byl její kluk se svými kamarádkami místo s ní, minimálně Maeve opravdu ráda viděla. "Ahoj všichni - dodatečně nakupujete?" houkla zcela evidentní věc a s úsměvem přejela všechny pohledem, přičemž se zastavila na Dájovi a sotva zřetelně zrozpačitěla, a tak radši honem sklopila zrak zase jinam, protože už tak cítila, jak jí tváře červenají. A moc si přála, aby to bylo jenom hněvem, ale zkuste si poroučet srdci, že. "Byla to parádní hra, co? Ale tak kolmý chytání zlatonky radši nezkoušej Maev, chceme tě mít v jednom kuse. To, že Strange je blázen už je jiná," zazubila se na zrzečku. "Co jinak prázdniny? Hej a viděli už jste ten Tardis? Určitě jo, co? No není parádní?! Já už jsem teda říkala Tamsin z Mrzimoru, že pořád mám radši Nimbusy, ale fakt bych chtěla vědět, jak se na něm lítá," rozpovídala se poté a byla z ní stará dobrá Ginger, protože ji nic nedokázalo tak vrátit do hry jako košťata a famfrpál.

| +

Mimo herně:
Jo, je to nucené, jo stydím se za to, ale já vás chtěla aspoň na chvilku potkat

_________________

Darrel se proplétal davem a snažil se nemyslet na to, co před chvílí na stadiónu viděl. Nechtělo se mu tomu věřit a pokaždé, když na to pomyslel, zcela nekontrolovatelně se mu vztek zase začal rozlévat do těla, aniž by tomu mohl zabránit, a tak se rozhodl naprosto to vytěsnit mysli, na celou Ginger Olssonovou pro tento okamžik zapomenout a soustředit se na lidi, které po dlouhé době viděl a opravdu nefalšovaně se mu po nich stýskalo. Vzhledem k tomu, v jakém prostředí a společnosti Darrel vyrůstal, přátelé ve svém životě řadil na první příčku a byl na nich opravdu závislý, na ničem mu víc nezáleželo. Takže si pochopitelně snažil dnešní den s Leslie a Maeve dosyta užít, i když ho trochu rozhodila ta situace Ginger se Seanem - žárlil, ale to by si zrovna on v životě nepřiznal.
Nejistě po Leslie střelil pohledem, když jeho odpověď znovu vyvrátila, a radši se k tomu nevyjadřoval, protože měl špatné tušení, že mu stejně nevěřily. Upřímně nechápal proč, vždyť neřekl nic, co by nasvědčovalo tomu, že Ginger pro něho není jen kamarádka. A když se potom k tomu všemu přidala Maeve, Darrel začal pomalu ale jistě rudnout i s ušima. "No, to... to je na dlouho," mávl nakonec rukou, ve které držel paruku, takže přeci jen přiznal, že něco za tím asi bude, i když víc už prozrazovat nehodlal. Zase nechtěl, aby si to vyložily špatně, Maeve mu v tomhle ohledu trochu otevřela oči, nechtěl jim lhát, ale zase si moc dobře uvědomoval, jak to Leslie s Ginger má, nechtěl přilévat olej do ohně. Bál se, že by ho Leslie zavrhla, Maeve by se k ní pak přidala a to by Darrel asi vydýchával hodně těžko.
"Je to hrůza, kolik tu je vždy kouzelníků, co? Ale už bych si fakt přál, aby bylo mistrovství v Anglii," zasnil se s trochu přiblblým úsměvem a zamrkal směrem k oběma dívkám, než se začal rozhlížet po těch stáncích. Darrel už si nic kupovat nepotřeboval, ale na suvenýry se samozřejmě podíval moc rád a kdyby mu náhodou něco padlo do oka, těch pár drobných, co mu zbylo po koupi toho drahého lístku, určitě ještě měl. Debata o Wilsonovi šla naprosto mimo něho, nehodlal se zapojovat do diskuse o nějakém frajírkovi, nad kterým se Leslie rozplývala, když se však vytasily s tím, že existuje plyšák s Wilsonovou podobou, Darrel doslova vyprskl smíchy. "No to snad ne!" zachechtal se, div se nezlomil v hlavě. "Doufám, že to si, Leslie, nekoupíš. Vždyť vypadá strašně! Hele ty uši!" začal plyšáka tahat za uši, zatímco se nadšeně smál a skoro zapomněl, že k Wilsonovi teď čerstvě chová zášť. Ale Wilson byl na tom ještě dost dobře o proti takovému Seanovi, o kterém se hned vzápětí zmínila Maeve.
Darrel se okamžitě napřímil a propálil dívku pohledem. "Fuj, toho bych si v životě nekoupil," zahlásil znechuceně a zničeho nic vážně, než odcupital směrem k regálu, kde byli další plyšáci. Tu mega velkou zlatonku, která byla úplně naspod, a byla také celá plyšová, už měl dávno koupenou, takže si prohlížel spíše hráče, nebo plyšové branky, které mohly aspirovat na nejujetější věc vůbec v celém obchodě. Darrela nenapadlo nic lepšího, než se natáhnout pro největší obruč a přetáhnout si ji přes hlavu. Štěstí, že byla plyšová, nešlo to tak těžce.
Pak se natáhl pro několik plastových figurek hráčů, jako byl Salem a hráčky novozélandského týmu, aby se vrátil zpět k holkám a pobaveně se nad tím culil. Náruč měl postaviček skoro plnou, srdíčkové brýle se skotskými barvy měl zasazené ve vlasech, kšiltovku měl zavěšenou za opasek, paruku už někde odložil a u krku měl obruč, takže mu do prostoru trčela rádoby kovová - plyšová tyč. "Hehe. Koukejte co mám! Dobrá branka, ne?" zakýval hlavou, aby upozornil na to, co má na krku, "a koukejte, tady to je Sale-" v tom se zarazil, když si najednou všiml, že u Maeve s Leslie postává i Ginger. Zaraženě se na ní zadíval, než rychle ohnul pohledem a začal se pomalu otáčet. "Tak, tak já to zase to... vrátím. Tam, tam dozadu," začal kývat hlavu k poličce, kde všechny ty figurky vzal a než by člověk stačil mrknout, po Darrelovi se slehla zem.
Opravdu nikam nespěchal, figurky vyskládal zpět na své místo, branku si přetáhl zpět přes hlavu a sebral zpět svou koupenou paruku. Když se vrátil zpět, ruce si zarazil do kapes a s pevně stisknutými rty se podíval po všech třech holkách, Ginger si pozorně prohlédl. "Parádní hra? Parádní, že jsme vyhráli jen o deset bodů, nebo parádní, že tě Sean ocicmával?" zeptal se neméně kousavě a zakýval na ní svým obočím. Nebylo pochyb o tom, jak moc to Darrela žere. Nespouštěl z ní oči, nechtěl vyvolávat nějakou hádku, za normální situace by si Ginger hned chtěl udobřit, jenže před Maeve a Leslie si nic nedovolil. "Ale rád tě vidím. Fakt. Moc," dodal už s drobným úsměvem, z kterého šlo pravděpodobně vyčíst, že on i Ginger ví něco víc. Darrel nebyl zrovna mistr v přetvářkách, dalo se čekat, že s utajováním to na dlouho nebude.

_________________

Leslie tváří prokmitl pobavený úšklebek, když zaslechla, jak se Mae rozhodla Darrela potrápit a trošku mu zahrát na city. Dobře mu tak, bídákovi, neměl před nimi tajit takovou zásadní věc. I když Leslie bylo upřímně fuk, kdo s kým randí, a ještě víc jí to bylo jedno, jednalo-li se o Dáju s Ginger. Jenom trochu nechápala, jak se mohl chtít muckat zrovna s ní, na výběr měl daleko lepší kousky.
„Jo, ty davy lidí jsou strašný. Příště si sem vezmu koště a budu jim lítat nad hlavama,“ zahučela Leslie na Darrelova slova a ušklíbla se. Na její vkus tu bylo lidí přespříliš. Ale dalo se to očekávat – Mistrovství už prostě bylo takové a lidi k němu patřili. Bez fanoušků by to zkrátka nebylo ono. Ve chvíli, kdy Maeve prohlásila, že by jí posledního Wilsona přenechala, k ní Leslie natáhla ruku a poplácala jí po zádech. „Dík, seš fakt kámoška,“ uculila se od ucha k uchu. Dokonce jí ani nepopíchla ta poznámka o lásce – Wilson byl prostě boží, tak co. „Je to plyšák,“ prohlásila sarkasticky, když oba kamarádi začali komentovat plyšového Tylera, který si nebyl moc podobný, „je jasný, že to nebude jeho věrná kopie, ne?“ ušklíbla se a protočila očima. „Ale pro klid vašich duší si ho nekoupím. Chci ten velkej plakát, figurku a placku, kterou budu nosit na uniformě,“ dodala s úsměvem od ucha k uchu a už se hrnula u stánku dopředu, aby mohla prodavači vypovědět, co všechno chce, a vysázet mu na ruku patřičný obnos, který nebyl zrovna nejmenší. Ale co, byl to Wilson. „Plakát Zélanďanů vypadá dobře,“ houkla přes rameno k Mae, načež se s nakoupenými věcmi procpala mimo hlavní dav nakupujících. Figurku Wilsona nechala létat kolem sebe a pobaveně se na něj zubila. „Ne že mi uletíš, jasný? Stáls pěkný prachy,“ zahrozila mu.
Když se objevil Darrel se svým lupem, Leslie povytáhla obočí a pobaveně se uchechtla. „No, sekne ti to,“ zkonstatovala uznale a pomalu přikývla. Hotový lamač dívčích srdcí, fakt že jo. Když ale Dája nedořekl větu a kamsi se zadíval, Leslie se ohlédla a spatřila zrzavou hřívu. A pak i její majitelku, Ginger. Otočila se zpátky a nenápadně protočila očima. „Čau. Jo, nakupujem,“ odvětila, načež mezi Dájou a Ginger zatěkala pohledem. Nejradši by se plácla dlaní do čela, ale nechtěla proti sobě ty dva poštvat, a tak stiskla rty a zdržela se i hloupých poznámek.
„Tardis podle mě nebude takovej zázrak, za kterej ho všichni mají. Za ty peníze podle mě nestojí,“ vytasila se se svým skromným názorem a pokrčila rameny. „Nám se do rukou stejně nedostane. Pokud ho třeba Andersenová nekoupí Zmijozelákům,“ neodpustila si kyselou poznámku a ušklíbla se. Zmijozelská kolejní toho totiž dle jejího názoru byla schopná.
„Hele, my budem muset za chvíli jít,“ jukla po chvíli na Maeve. „Jsem řekla tátovi, že se nezdržíme moc dlouho,“ vysvětlila a zatvářila se omluvně.

_________________

Už jsem začínala pomalu ale jistě tušit, že to dlouhou nevydržím. S pevně semknutými očními víčky jsem alespoň poslouchala průběh zápasu, zatímco jsem se snažila uklidnit a neomdlít z představy toho davu, co je kolem nás. Nesmíš hlavně ztrapnit otce, je ti to jasný? říkala jsem stále dokola sobě sama v duchu, tvař se normálně, tvař se sakra normálně! Jen jsem doufala, že ten zápas nebude trvat třeba týden, a že ta malá zlatá potvůrka se co nejdřív objeví. A kdokoliv, je jedno kdo, ji prostě chytí a moje mučení ukončí. Kéž bys Gazoure byla aspoň chvíli normální, povzdechla jsem si, pak by sis třeba ten famfrpál i užila. Nejhorší na tom bylo, že mě vlastně famfrpál i zajímal. Jenže v téhle situaci jsem prostě nebyla schopná myslet na víc než na davy kolem, a mnohem raději bych si výsledek přečetla druhého dne v novinách. "Copak, sestřičko, není ti dobře?" ozval se mi u ucha najednou hlas mého bratra. Kupodivu nezněl ani tak jízlivě jako spíš ustaraně. Dovolila jsem si otevřít oči a podívala jsem se na něj, v očích zřetelnou paniku. "Podívej, Gaze. Jestli se tu složíš, bude rod Morganů akorát tak ponížený. Bylo by lepší, abychom odešli. Já se potom za otcem vrátím a vysvětlím mu to, ano?" navrhl Calvin. Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Takhle hezky, takhle jako brácha, se ke mně choval naposled předtím, ne zemřela maminka.Na druhou stranu se asi jen snažil chránit rodinu a její dobré jméno. Pomalu jsem přikývla, jakože rozumím. Calvin se otočil na tatíka, nejspíš aby mu to nějak vysvětlil. A v tu chvíli byla chycena zlatonka. "Díky bohu," oddechla jsem si. Teď jsem mohla nenápadně odejít, aniž by to nějak tatíka poškodilo či popudilo. Ještě jsem si dovolila zatleskání a zamávání směrem k holčičce, které jsem předtím nebyla schopná obarvit ovci, a pak jsem se za doprovodu svého bratra nenápadně vypařila.

>>>

_________________

„Hele, to není špatnej nápad,“ zakřenila se Maeve, když Leslie nadhodila, že příště si vezme na mistrovství koště, aby se vyhnula těm davům. Aspoň teda představa to byla pěkná, každopádně zrzka pochybovala, že by to fakt šlo uskutečnit, kdyby to bylo bez problémů, určitě by už někdo dávno lítal, zase tak osvícený nápad to nebyl. A koneckonců, dokud jí reálně nehrozilo ušlapání, Maeve si zase tolik stěžovat nehodlala, to mistrovství za to stálo. „I plyšáci bejvaj předloze někdy dost podobný,“ zamumlala pak s úšklebkem a pokrčila rameny, načež trochu toužebně zašilhala k té mega plyšové Zlatonce. Vypadala božsky, ovšem taky to odpovídalo ceně, takže se Maeve s povzdechem protáhla za Leslie k prodavači, kde si akorát koupila plakát, na kterém byly oba dva týmy. Figurku si odpustila, protože stejně se nemohla rozhodnout, kterého hráče si vybrat, a na všechny neměla, takže si vystačila pouze s plakátem, se kterým následovala Leslie mimo ten dav. „Ty máš teda ránu,“ zazubila se pak na Darrela, který vypadal, jako by byl ověšen vším, co našel při cestě. „Jé, ahoj, Ginger!“ zahlásila Maeve zvesela na o rok starší dívku a věnovala jí přátelský úsměv. „Já se chci mít taky v jednom kuse, se neboj. A tenhle rok tě snad už nezklamu,“ zamumlala zrzka o poznání méně hlasitě a zatvářila se kapku rozpačitě. Ta její neschopnost z minulého roku ji pořád ještě žrala, i když to už nedávala tolik najevo. „Hele, neblbni, taková protekce by Andersenový už snad neprošla, ne? Stačí že maj ty Nimbusy,“ poznamenala Maeve k Leslie s malým úšklebkem, načež nad tím zavrtěla hlavou. Maeve se sice moc ještě nechtělo odcházet, ale s Darrelovou kousavou poznámkou byla najednou za Lesliino pobídnutí ráda. „No jo, tak jdeme. Hele, ráda jsem vás viděla a uvidíme se zas ve škole,“ broukla zrzka na rozloučenou k Ginger a Dájovi, pročež pak každého postupně objala a s ještě posledním zamáváním pak následovala Leslie za panem Abrahamsem.

>>>

_________________

Když se u nich Darrel zjevil ověšený všemi těmi věcmi, Ginger vylétlo obočí nahoru a upřímně ocenila, že se chlapec zdejchnul, aby vypadal zase normálně. I když ho milovala, jisté věci na něm prostě...nechápala. Hezky řečeno.
"Jdi už někam s tim zklamáváním, nepovedlo se to nám všem a tečka, konec debaty. Letos nám to půjde líp," prohlásila Ginger nesmlouvavě k Maeve a těkla lehce podmračeným pohledem k Leslie. "No, každopádně, kdyby se těch Nimbusů chtěli vzdát v náš prospěch, nestěžovala bych si, Tardis neTardis," opáčila poté a pobaveně se ušklíbla, i když to téma vlastně vůbec úsměvné nebylo. Nebelvírské kolejní se ani nemusela ptát, aby věděla, že je takovéhle výsady nečekají. Ale aspoň je přišla podpořit, to taky o něčem svědčilo. A Ginger sama si nebyla jistá, jestli by chtěla mít Nimbusy, zatímco ostatní týmy je neměly, páč to bylo prostě nefér...
Následně vrhla pohledem po Darrelovi, ale to už se Nebelvírská děvčata klidila ze scény, a tak Ginger vlídně objala Maeve a bez zjevné snahy nebo nadšení mávla za Leslie, načež ještě chvilku počkala, než se jim obě dívky dostaly z doslechu, a pak se otočila zase na Darrela. "Prosímtě, nech toho - Skotsko vyhrálo, a to je hlavní ne? Taky tě ráda vidím, a... no, chyběls mi, vážně," prohlásila a mávla nad celým zápasem rukou, jako by to nic nebylo, i když se při zmínce o Seanovi opět lehce začervenala. Protože prostě pusa od O'Callaghana, navíc takhle před všemi, že... Upřela na Darrela bleděmodré oči a malinko se podmračila. "No tak, Dájo, byla to jenom pusa...!" prohlásila a povzbudivě povytáhla obočí. Vážně se s Darrelem nechtěla hádat, i když na něj prvotně byla naštvaná za to, že na ni zapomněl a věnoval se Maeve s Leslie, ale to jako by bylo strašně dávno a najednou to bylo strašně nepodstatné, i když by se na něj Ginger nejradši vztekala dál. Jenomže ho skoro měsíc neviděla a u Gallových si na jeho přítomnost tak zvykla. "Obejmeš mě aspoň?" nadhodila poté poněkud netrpělivě.

_________________