Olaf fandil společně s ostatními a fandil opravdu zapáleně. Vlastně měl pocit, že opravdu hoří, protože mu bylo příšerné horko. Nedokázal si představit, jak hrozně musí být hráčům Finska. „Proč?“ zeptal se zvědavě, když Suzu pronesla něco o jednom z japonských ostrovů, a tázavě vyklenul obočí.
Suzuino proroctví, že Finové vyhrají, se nakonec potvrdilo. „Teda ale už by mohli dát nějakej gól,“ komentoval Olly po chvíli hru, když ani jedni ze střelců nezvládli prostřelit brankáře a skóre bylo pořád deset ku deseti. Snažil se sledovat zároveň hru s camrálem a zároveň honbu za zlatonkou, takže neustále těkal očima z jednoho místa hřiště na druhé a zase zpátky. „Páni, hustý!“ vydechl ohromeně, když Lappalainen visící na koštěti odrazil camrál nohama. „To je neuvěřitelný.“ Olaf vykulil oči, protože se mu vážně nechtělo věřit tomu, co právě viděl. Egyptští střelci museli být buď lemry, nebo byl Lappalainen bůh. Jen tak tak Olly stihl vrátit pohled k chytačům, aby spatřil, jak Kristoffer Kauppi svírá okřídlený míček mezi prsty. „Finsko vyhráloooo!“ vyjekl okamžitě a začal na místě poskakovat jako tajtrdlík, přičemž dokonce několikrát objal Suzu.
Pak se vydal pryč společně s Nakayamovými, a přitom neustále žvanil o fantastických zákrocích finských hráčů, a obdivoval je za to, že se v takovém horku neroztekli. On k tomu totiž neměl daleko.

_________________

Simona očividně nepotěšilo, když mu oznámila, že fandí egyptskému týmu. To jí ani při nejmenším nevadilo. Bylo jedno, komu kdo fandil a nebyl důvod se kvůli tomu hádat. Nabídnutou megažvýkačku pro tentokrát odmítla a naopak se začala ládovat oříšky, přičemž nespouštěla oči z hřiště.
"Taky mě těší," zazubila se a uchopila chlapcovu ruku a potřásla s ní, "nejspíš je to kvůli tomu, že to jméno není až tak běžné." Pokrčila nad tím rameny. Jeho poznámka ji ani přinejmenším nerozhodila. Spíš jí vůbec nenapadlo si to přebrat jako něco nevhodného. Na jeho místě by něco takového taky řekla. "Z máminy strany napůl z Řecka a z taťkovy napůl z Anglie... V podstatě teď bydlím v té Anglii, " pohotově odpověděla a hned na to vrhla pohled na otce, který se právě rozmlouval s Wadem. Nechtěla je vyrušit, a proto se odvrátila zpět k Simonovi. Na první pohled by těžko do ní kdekdo řekl, že pochází zčásti z Anglie, ale bylo tomu tak. Často se i stalo, že na ní někdo na ulici vrhl pohled, ale časem se jí podařilo na to aspoň trochu zvyknout. "Byla jsem na minulé dva zápasy," odpověděla Aniyah. Vzpomínky na minulá mistrovství se jí nechtěly vybavit, ale není se čemu divit, když se: za prvé se nedokázala soustředit na nic jiného než na zápas a za druhé tu bylo horko, které ji úplně otupilo mysl. Ale nakonec dokázala po drahné chvilce ze sebe něco vymačkat. "Minulý rok to bylo mezi Skotskem a Novým Zélandem - vyhrálo Skotsko. Navíc i tam vystavovali koště Tardis. Asi bylo dost drahé, protože si nepamatuju, kolik stál..." a tak pokračovala dál ve vyprávění, zatímco nepřestávala sledovat dění na hřišti. Když se dostala k předminulému mistrovství, povědomě se zašklebila. Nejspíš kvůli tomu, když si vzpomněla, jak skončilo.
Čas ubíhal rychle a Aniyah si toho vůbec nevšímala jen sledovala a něco i nemálo prohodila směrem k Simonovi. Když v tom. Dívka málem vyskočila ze sedadla, když spatřila chytače, jak letí za zlatonkou. Seběhlo se to tak rychle, že si vůbec neuvědomila, co se děje. "Ha! Neříkal jsem to?" vykřikl z ničeho nic Wade usmívajíc se od ucha k uchu a otočil se na Hayley, která ho zpražila pohledem. To ho však pobídlo k tomu, aby ji škádlil dál. I když nevyhrál zrovna tým, kterému fandila, dokázala se radovat z vítězství Finska. "Gratuluju!" houkla na Simona, ale pochybovala, že by ji přes tu vřavu uslyšel. V závěsu Aniyah zamířila za ostatními ven. Pokud se mezitím nepodařilo Wilseovým zmizet z dohledu, Aniyah začala před mladším spolužákem obdivovat výkon obou týmů a bylo toho hodně, co si říct, ale po chvíli jí otec oznámil, že už musejí jít. "Ráda jsem tě poznala," rozloučila se s chlapcem a zamířila společně se sourozenci a s otcem zpátky do Londýna.

>>

_________________

Suzu fandila, co jí síly stačily, a její mladší sestřička jí následovala, jen podporovala úplně jiný tým. "Purotože tam je taky vedro," osvětlila jednoduše problém ohledně nejjižnějšího ostrova Japonska.
"No, to by mohuri," přitakala, zatímco sledovala, jak se vlastně nic nehne z místa. Zápas se protahoval stále za stejného skóre, a brzy už teplota klesla na snesitelnější mez, a na nebi se začaly objevovat hvězdy. "Ale musíte uznat, že se Finové drží statečně dost dlouho," zubila se Sayuri, která sice stále mávala vlaječkou Egypta, ale zřejmě neměla zase tolik vyhraněný názor, a nakonec hodlala fandit, no, vítězi.
Suzu samozřejmě během celé hry nadšeně komentovala skvělé zákroky týmu Finska, ale pořád se zdálo, že se nic nezmění, a ačkoliv by to Japonka ani náhodou nepřiznala, začínalo se jí trochu chtít spát. Jako by její prosby byly vyslyšeny, a mimochodem se její odhad ukázal jako věštecký, najednou skutečně chytač Finska držel v rukou zlatonku. "FINSKOOOO!" přidala se k všeobecnému radostnému povyku a potlesku jak svým hláskem, tak trumpetkou, a když jí Olly objal, samou radostí jí to nepřišlo ani maličko divné. Vlastně, nebýt toho, že ji Mrzimor předběhl, udělala by asi to samé.
Za veselého hovoru se pak spolu s rodinkou i s Olafem vydali pryč ze stadionu...

_________________

Septimus neplánoval Maeve popichovat moc dlouho, ostatně pořád se víceméně styděl za to, že jí vyfoukl tu jednu hloupou zlatonku, i když ne že by to někde vykládal. Jen udělal významný obličej, ale pak už nadšeně povzbuzoval, div si nevyřval hlasivky. Do toho nevysvětlitelně zvládal likvidovat veškeré jídlo co letělo kolem, či bylo náhodně podáno jeho směrem.
Bylo dost snadné nechat se strhnout ryčící masou a Septimus se i přes svůj cynismus nachytal, že vydává v okamžicích ošklivých zákroků, nebezpečí i úspěchů úplně stejné stádní zvuky, jako 99,9 % tribun (přičemž 0,1 % představovalo fanoušky, kteří si prostě potřebovali odskočit, nebo po zemi hledali spadnuté všechnohledy). Zvlášť zásahy nohou byly dost nezvyklé a Septimus tu čerpal nepřebernou inspiraci, i když famfrpál už nehrál.
Důležitá byla samotná hra, ne její výsledek - ale i tak se Septimus neubránil zklamanému zahučení, když zlatonku vyfoukl egyptské chytačce Kristoffer Kauppi. Bílomodrá část publika propukla v bujaré oslavování přímo na místě.

No, energie jim asi zbývala spousta, naštěstí to byl jeden ze zápasů, co skončil do jednoho dne.
Septimus si nebyl jistý, jestli se s tátou pohrnou zpátky do Londýna, ale možná ten jeden večer nebude špatné tady zůstat a zkusit někde ochutnat místní kaktusové džusy. Alkohol se tu moc nepraktikoval a všechny cizinecké krky asi místní zdroje nenapojí, nicméně tím spíš Sepovi trocha slavení nevadila. Navíc, nikdy předtím nebyl ani na mistrovství, ani v Egyptě. Pyramidy možná měly spoustu času, ale kdoví, kdy se sem zase podívá Septimus...
Po zápase se snažil přehlušit všudypřítomný řev a rozloučil se s Maeve a Flannem (ačkoli by mu nevadilo, kdyby se ještě nějakou chvíli drželi spolu). Aniyah už nikde nezahlédl, stejně jako další spolužáky, zato se po stanovém městečku tlačila spousta dospěláků a Septimovi chvíli trvalo najít tátu. Ne že by pospíchal.

| +

Dal si hodně záležet na tom, aby nenatrefil na Melody ani na nikoho, kdo měl šátek obvázaný kolem hlavy, nicméně něco mu vnuklo nápad mrknout se po tom, kam se teď asi stáhli egyptští hráči. Ti asi moc důvodů ke slavení neměli, druhé místo bylo vždycky nevděčné.
Osamocený stan stranou všeho hluku byl docela dobrý tip, Septimus se dokonce nepozorovaně dostal kolem ochranky. Tým měl po autogramiádě, byl v mizerné náladě a evidentně do sebe pumpoval vodu jako velbloud. Není divu, během hry na osvěžování moc času nebylo.
Najednou mu na rameno padla čísi ruka a chlapec nakukující celtou nestydavě dovnitř v sobě zadusil výkřik. Vážně by dneska nechtěl být podruhé prodaný šejkovi...
"Co tu děláš?" lámavý přízvuk byl slyšet v obou variantách otázky, která padla v jednom neznámém jazyce a podruhé anglicky. Sepovi se rozšířily zorničky. Lateef Inu-Herit nevypadal moc potěšeně a na hřišti taky nešetřil výhružnými posuňky k Finům. Septimus byl bohužel skandinávsky blonďatý až běda.
"Fandil jsem vám," vypískl bezradně, když ho Lateef víceméně zvedl za límec na zátylku do vzduchu. Zapřísáhle se tvářil jako ztracená ovečka, za což by si nejradši nafackoval, ale radši až někde později, v soukromí. Sepjal ruce a tvářil se tak nadějně, jak jen uměl (což byl u Septima výkon).
Lateef si ho chvíli měřil pochybovačným pohledem, pak si odfrkl a hodil ho do stanu. Septimus se skutálel přímo pod nohy chytačce Thermuthis Chafulumise, která si na židli s obyčejnou sklenicí vody hověla jako Kleopatra. Když se mu přestala motat hlava a uvědomil si to, nábožně zazářil.
"Vypadáš jako něco, co vyplivl velbloud. Málo piješ," ozvala se chytačka. Uvědomoval si i zvědavé pohledy odražečů a nedůvěřivé střelců, a až o zlomek chvilky později mu docvaklo, že v koutě stanu se nachází bazének, kde se cachtal albíní krokodýl. "Sobek má rád sušené masíčko, viď, miláčku?"
Septimus se podvědomě rozhlédl, jestli tu náhodou není připravené syrové jehněčí, a pak mu úzkostně došlo, že jediná přebývající možnost je tu on.
"Můžu dostat autogram?" zkusil to.
Numerobis se uchechtl. "Z lihovky mu není dobře."
Septimus začal mít neodbytný pocit, že si z něj dělají legraci, akorát mu to pro dnešek už stačilo. Zamračil se a posadil se do tureckého sedu. "No jo, aspon že humor vás nepřešel," rýpl si, za což by mu od otce přilétl za ucho výchovný pohlavek, ale ten tu teď nebyl a Septimus měl mírný problém s autoritami a drzostí. Oprava. Problém s tím neměl.
"Příští sezóna bude lepší," promluvil Tarik smířlivým, hlubokým hlasem se založenými pažemi. Měl ještě silnější přízvuk než ostatní.
"Jo, to já u naší koleje doufám taky," prohlásil Septimus bezstarostně. "Takže Sobek, jo? Kouše, nebo si ho můžu pohladit?"
"To je náš maskot," usmála se Thermuthis. "Nosí nám štěstí, můžeš to zkusit."
Septimus si nebyl moc jistý, ale opatrně natáhl ruku a poplácal malého krokodýla po hlavě. Ticho, které následovalo, bylo... uspokojivé.
"Právě se nažral," zašklebila se Darakai pobaveně, i když tím nijak nesnížila uznalé mrknutí Sepovým směrem. Ten byl upřímně pořád vedle z toho, že to vážně udělal, a rozpačitě se zazubil na netečného plaza.

O pár minut nezvyklého povídání, ze kterého by mu vyschlo v krku, nebýt toho, že dostal láhev vody z osobních zásob týmu, vyšel ze stanu mírně otřesený s obtiskem rtěnky na tváři a přívěskem s Ankhem kolem krku. Pro Septima bylo zjištění, že na některé věci se lidé nepotřebují opít, skoro zdrcující.

_________________

Simon si potřásl s Aniyah rukou a vyslechl si, kde má jeho nová známá kořeny. Opravdu nevypadala jako angličanka, to Řecko k ní sedělo více.
Akce na hřišti přitahovala Simonův pohled jako magnet, chlapec víceméně automaticky žvýkal megažvýkačku a sem tam oplatil sestře významné šťouchnutí loktem.
"Opravdu?" nadchl se Simon, když mu Aniyah prozradila, že už byla na finále mistrovství dvakrát. "Já jsem tu poprvé, ale doufám, že ne naposledy. Je to tu bezvadný." V tu chvíli si vzpomněl, že chtěl mamince nahrát na všechnohled zápas, spěšně se vytasil se zakoupeným suvenýrem, namířil všechnohledem na hřiště a snažil se svou zapomnětlivost alespoň trochu dohnat. Bohužel, zápas už se pomalu blížil ke konci, ačkoli to jeho diváci zatím netušili.
Simon sledoval hru a poslouchal Mrzimorčino vyprávění o minulých mistrovstvích, které ho také neobyčejně zajímalo. "Jo, Tardis. To je sakra drahý koště," přikývl Simon jako důkaz toho, že dívku vnímá, a pečlivě nahrával na všechnohled náhlou zajímavou akci chytačů.
"On ji chytil!" vykřikl Simon a rázem byl na nohou, nakláněl se přes sedačku před sebou a zabíral finského chytače pěkně z detailu. "Fini vyhráli!"
V následujících minutách dávali Wilseovi najevo své emoce - Simon merlinví proč nadšeně poskakoval na místě, jeho otec, který Egyptu na rozdíl od Emy skutečně fandil, si mrmlal pod vousy nějaké poznámky a tvářil se málem naštvaně, Ema s nelibostí pozorovala svého bratra a po chvíli na něj dokonce vyplázla jazyk.
Spolu s davem se pak tato povedená rodinka vydala pryč ze stadionu. Simon ještě mezi lidmi valícími se pryč vyhledal Aniyah, aby se řádně rozloučil. "Já tebe taky. Doufám, že se uvidíme i v Bradavicích. Když nic jiného, zahrajem si spolu famfrpál." Ještě jí zamával a pak už s rodinou zamířil ke stanu. Ema mu ještě cestou beze slova vložila do dlaně pět megažvýkaček. Slib je slib.

>>>

_________________

| +

"Cože?"