Järvinenovi vyráželi na mistrovství světa ve famfrpálu každý rok a ani letos rituál neporušili. Nemohli, když hrálo Finsko – byla to jejich vlastenecká povinnost. Kromě toho tam měl opět zářit taťka Bjarn, kterého zbožňovali snad všichni fanoušci a děsili se chvíle, kdy z finského nároďáku odejde. Bjarn to ale naštěstí zatím neměl v plánu, nehledě na to, že byl v týmu s přehledem nejstarší.
Erkki šel kousek před mamkou, která vedla za ruce mladší sourozence a nadšeně se zubila na všechny kolem. I prckům nadšením zářily oči. A Erkki? Ten celý zářil jako sluníčko, protože famfrpál zkrátka miloval a nemohl se dočkat na zápas. Celá järvinenovská banda byla sladěná do bílomodrého oblečení, aby bylo jasné, ke které fanouškovské základně se hlásí. Mamka Elke měla přes celou tvář namalovanou finskou vlajku, Erkki se spokojil s malými vlaječkami na tvářích. A samozřejmě v jeho tváři nechyběly dioptrické brýle se stylově modrobílými obroučkami, přesně takovými, jaké nosil táta Bjarn. Na sobě měl famfrpálový dres upravený k běžnému nošení, na němž se hrdě skvělo jméno Järvinen.
„Dneska to bude paráda, že jo, mami?“ hlásil Erkki nadšeně, když se za chůze obracel ke zbytku skupiny. „Tátovi to určitě zase skvěle půjde. Moc se těším, jak budou perlit ostatní – strejda Kit určitě chytí zlatonku. Dánsko má prý nového chytače, myslíš, že jsou dobře sehraní?“ chrlil jedno slovo za druhým s nadšením sobě vlastním. „To víš, že to bude paráda. Taťka říkal, že to prý Kitovi na trénincích šlo lépe a lépe, tak uvidíme, snad mu to tentokrát vyjde. Na toho nového dánského chytače jsem ale zvědavá, to asi všichni,“ přikývla Elke nadšeně.
A to už došli na nástupiště sedm a půl a s pomocí přenášedla se ocitli na dánském pobřeží, kde pofukoval svěží vánek. Erkki měl Dánsko rád, byla to taková sympatická země plná moc fajn lidí, jen mu trošku chyběla finská kopcovitost a jezer tu taky moc neměli. Ale famfrpál hráli dobře, to se počítalo. A na pobřeží bylo krásně. Erkki, který byl na přenášedla zvyklý, cestu přežil bez následků, takže popošel po zatravněné duně, rozhlédl se kolem sebe a s úsměvem ve tváři se nadechl čerstvého vzduchu. „Půjdeme se podívat ke stánkům?“ zeptal se s nadějí v očích. Dobře věděl, že většinu fanouškovských předmětů táhne máma v batohu, protože je za ta léta doma nastřádali, ale Erkki chtěl okouknout hlavně sběratelské figurky a nové kouzelnické vymoženosti.
Elke přikývla, a tak tam zamířili, mezi nadšené dánské a finské fanoušky.

_________________

Winifred o nástupišti 7 a 1/2 v životě neslyšela, takže jakmile jí brácha oznámil, že přesně tam půjdou, zasypala ho otázkami typu - A jsou ještě další půltá nástupiště? tyto otázky však byly velice rychle přerušeny tátou. Ten jim právě oznamoval, že už má lístky a hlavně - že už mají všechno s sebou, takže můžou pokračovat na "nástupiště", které je záhy přeneslo do Dánska.
Takže bylo vše zpečetěno, skutečně jeli na Mistrovství světa ve famfrpálu a všichni se na to neskutečně těšili. Cesta byla na jejich poměry krátká a nakonec se už vynořili v Dánsku, kde pofukoval pořádný studený vítr s čímž Winifred ve všem tom spěchu a nadšení vůbec nepočítala, takže byla naladěná na Londýnských 28 stupňů, nikoli na moře. Navíc jí byla zima skoro vždycky, takže její prioritou momentálně byl nějaký ten svetr - ona fandila Finsku, narozdíl od táty a bratra, jejich názor se jí úplně protivil. Nakonec se rozhodla si svetr koupit z vlastního, protože by kolem toho určitě měli děsné kecy a toho se ráda nechala ušetřit.
Když ho na sebe navlékla, byla konečně docela spokojená, dokud si nevšimla stánku s Nimbusy - absolutně se jí zastavil dech. " Tati, tati, musíme se podívat tam, honem, je tam nový model Nimbusu! Prosííím, tati!" řekla s prosíkem, takže jí s bráchou doprovodili a společně tam notnou chvíli obdivovali tu krásu, která byla skoro až nepopiratelná. Pak si stihl uvědomělý otec všimnout nepopiratelně lákavé ceny Nimbusů.
"Win, koukni, mají tu ve slevě Nimbusy." pobídl ji, aby odtrhla zrak od toho naspeedovaného koštěte u kterého se tlačila ne příliš skromná skupinka lidí. Win zbystřila a koukla se tátovým směrem 30%??!! Páni, to musí mít, musí si tu určitě nějaké vybrat! A táta jí ho určitě musí koupit, aby ji podpořil v její snaze!
"Tati, tenhle prostě musím, musím, musím, musím mít! Prosím, prosím, koupíš mi ho tati? Vždyť je úplně skvělej, prosím!" žadonila tím tenkým hláskem, který obvykle používaly jezinky. Musela mít tohle koště, bylo tak elegantní, krásné, úžasně vytvarované a taky slevněné! No nekup to, že ? Otec se na to zprvu tolik netvářil, ale nakonec jí ho koupil a tak pokračovali v obchůzce stánku, Win si spokojeně držela koště a koukala se kolem na všechny ty bombastické kouzelnické věci se kterými by ji matka vyhodila z domu.
Pak zaslechla něco od takového nižšího blonďatého kloučka a rozšířila se jí očka - Jeho táta je v týmu? To snad ne ? A strejda taky, no páni!
"Ahoj! Tvůj táta tam vážně je? Páni, to je božský!" zastavila se Win kousek od něj a jenom se culila. Páni, tohle je vážně jejich syn, to snad není možné! Zajímalo ji, jestli bude chodit taky do Bradavic a jestli jo, o jaké koleje ho nakonec šupnou? Žádná diskuze o tom, že by mu famfrpál určitě šel, vždyť to má prostě v krvi!
"Finsko je ten nejlepší tým, určitě vyhraje!" tomu, že je taky fanda Finska nenapovídal jen ten svetr, ale taky vlaječka, kterou měla zapíchnutou do seplých vlasů. Strašně se těšila na zápas, který byl její absolutní premiérou, neboť na finále ještě nikdy nebyla, takže od toho očekávala opravdu velké věci a to, že dnes hráli Finové bylo ještě lepší! Nadšení ale docela mírnila, protože nakonec nechtěla vypadat jako ti šílenci kolem, na což bylo možná už pozdě.

_________________

| +

Erasmus byl ve svém živlu. Protože do zápasu zbývalo ještě dost času, rozhodl se, že vytáhne paty mezi smrtelníky a podívá se mezi stánky - jeho tvář stejně zatím moc lidí neznalo, takže nehrozilo, že se na něj vrhnou davy fanoušků, jakmile se ukáže mimo stadion. Finštině nerozuměl, zato za živou a hlučnou dánštinou fanoušků se s úsměvem otáčel a sem tam dokonce s někým prohodil pár slov, čistě pro zábavu. Tu báječnou famfrpálovou atmosféru si užíval na maximum, rozhlížel se kolem sebe a oči mu zářily jako reflektory. Doufal, že opravdu dorazí i Lorelei, která měla i s dětmi místo ve VIP sekci, ale nedělal si naděje, že tu na ni teď natrefí.
Do davu bledých Dánů celkem obstojně zapadal, i když se mezi vyššími spoluobčany trochu ztrácel. Ale protože na sobě měl kalhoty a spodní část famfrpálového dresu, stejně k sobě nějakou tu pozornost přitahoval. Faktem ovšem bylo, že dres měla i značná část fanoušků, žeano.
Ery zabloudil k občerstvení, aby si dal zářivě červenou ledovou tříšť, přestože v Dánsku horko nebylo, ne tady u moře. Zaplatil a s kelímkem zamířil zase dál, od stánku ke stánku. U toho s pohyblivými figurkami se zastavil, aby se pobavil svou vlastní zmenšenino. Dle jeho názoru vypadal ve skutečnosti daleko lépe, samozřejmě, ale musel uznat, že jsou figurky vyvedeny opravdu mistrovsky. A zřejmě o tom svědčil i vykulený výraz nějakého malého Dána, který zatěkal očima mezi figurkou dánského chytače a Erym a poklesla mu čelist. Erasmus se začervenal - na tohle si asi nikdy nezvykne.

_________________

Erkki nepředpokládal, že v tom okolním chaosu někdo zaslechne jeho rozhovor s mamkou, ale vyšší zrzka s pihatým obličejem očividně měla uši jako netopýr, protože se jeho slov chytila. Erkki povytáhl obočí a zahleděl se na ní, očividně nezasažen jejím přívalem nadšení. Jasně, bylo to super, mít slavného tátu famfrpálistu, ale to přece neznamenalo, že tu kvůli tomu bude nadšeně juchat a vychloubat se. „Ahoj,“ odvětil s klidem a přikývnutím a už z toho jediného slovíčka zavál silný severský přízvuk. „Jo, můj táta hrát ve Finsko týmu. Jako střelec.“ Jeho máma se usmála. „Ve finském týmu, Erkki,“ opravila jeho lámanou angličtinu. „Ve finském týmu,“ zazněla věta správně z chlapcových úst. Během prázdnin se jeho angličtina sice o něco zlepšila, ale dokonalá nebyla ani náhodou.
„O tom není pochyb,“ dodal ještě, když zrzka prohlásila, že je Finsko nejlepší tým. Erkki se hrdě napřímil a spokojeně se pousmál - samozřejmě, že Finové byli nejlepší, jinak by taky nevyhráli minulé mistrovství a nebyli letos znovu ve finále. Hráli zatraceně dobře, dokonce i sebekritický Bjarn to prohlašoval až nezdravě často.
„Ty ale moc nevypadat jako Dánka nebo Finka,“ podotkl po chvilce zamyšleně, protože si nevšiml žádných výraznějších severských rysů, i když zrzaví lidé ve Skandinávii samozřejmě taky byli. Tahle holčina však vypadala spíše jako obyvatelka britských ostrovů, nikoliv chladného severu.

| +

Mimo herně:
Ten "strejda Kit" byl myšlen ve smyslu "rodinný známý", ne jako příbuzný Jak děti říkají většině rodinných známých "strejdo" a "teto", tak nějak takhle to bere Erkki. Vlastně finský nároďák bere jako vzdálenější rodinu, ale příbuzenský vztah s nikým jiným než s Bjarnem nemá To jen aby bylo jasno a nedošlo pak k nějakému nedorozumění

_________________

"Teda, to je báječný!" poznamenala s milým úsměvem. Jaké to asi mohlo být? Kdyby ona měla tátu v nějakémn týmu byla by nejspíš celá bez sebe při každém zápasu co by hrál a možná by se na finále dostali častěji? Ne že by měli zase tolik peněz - ono totiž ani když má vaše babička pštrosí farmu, tak to nijak extra nevydělává.
Jakmile se pravděpodobně maminka (ale těžko říct, mohla to být taky jeho starší sestra) ozvala, schytala od Winifred taky jeden úsměv - vypadala docela mile.
"Já jsem Winifred, těší mě že vás poznávám." řekla nejen Errkimu ale také jí, aby nepůsobila moc neslušně. Bylo vidět, že jsou nejspíš odněkud ze severu, s největší pravděpodobností z Finska, když už byl jeho otec v jejich týmu. Bravo WInifred, takové dedukce mají i malé děti.
"No to je pravda, já jsem totiž z Anglie, víš." osvětlila mu situaci, aby byl trochu v obraze. Bylo jasné, že se tu dnes objeví hodně přicestovalých, ptal se ale nejspíš proto, že fandila Finům. To nemělo nijak hluboký důvod, prostě se jí tam líbil jeden hráč a vůbec celý tým na ní tak nějak udělal dojem a od minulého mistrovství se prostě rozhodla být jejich fandou.
"Tak mě napadlo, už chodíš do nějaké školy, nebo teprve půjdeš? Kruval? Bradavice?" optala se se zájmem a zvědavě na něj upřela svá velká hnědá očka. Bylo by náhodou moc fajn, kdyby chodil do Bradavic, ale znát někoho z Kruvalu by byla taky určitě pecka. Ne že by jí o to nějak extra šlo, ale prostě to bylo jakési multikulturní zpestření.

_________________

| +

Septimus Strange první polovinu léta proumíral horkem. V tříčtvrťácích se z betonové vyprahlé pouště stahoval pravidelně do džungle parku, kde se rozplácl na trávě a doufal, že při zemi bude dostatečný chládek. Od jezerní výpravy se pečlivě vyhýbal všem vodním plochám, pokud to nebylo ve vaně, takže přežívání netypicky hřejivého léta měl o to těžší.
Lístek na mistrovství, který se po Egyptě měl konat v Dánsku, zněl jako vysvobození. Septimus si přečetl, že v Dánsku je situace o něco snesitelnější, ovšem jeho výraz značně zvadl, když ho přenášedlo vyprsklo na dohled pláže. Chvíli zaraženě zíral na vzdálenou mořskou hladinu plnou bílých chocholků, zastřešenou tribunami. "To snad ne," zavrčel a rozdrtil ta slova v zubech ještě dřív, než je srozumitelně vyslovil.
Odtrhl pohled od mola a s rukama v kapsách a malým batůžkem na zádech se vypravil loudat se mezi stánky.

_________________

Erkki dívčino nadšení přijal jen s lehce nejistým úsměvem a dalším přikývnutím. Samozřejmě, že to bylo úžasné, mít slavného tátu. Erkki na něj byl patřičně hrdý a zbožňoval ho, ale juchat kvůli tomu nehodlal.
Když se dívka představila, Elke k ní zdvořile natáhla ruku. „Moc nás těší, Winifred. Já jsem Elke a tohle je Erkki,“ broukla, aby představila nejprve sebe a pak svého nejstaršího syna. Přidala ještě představení prcků, ačkoliv ti z toho většinou neměli moc rozumu, ale Elke je nechtěla opomenout. „Järvinen,“ dodala ještě jejich příjmení, aby doplnila dívčiny informace o tom, s kterým konkrétním hráčem jsou vlastně příbuzní. Věděla totiž, že Erkki by se nepochlubil.
Chlapec se na Winifred znovu pousmál, ale protože jej představila mamka, nic neříkal. Jen výrazem dával najevo, že její jméno zaznamenal a že ji rád poznává, i když si tím zatím nebyl příliš jistý. Musel ale uznat, že ho děsila daleko méně, než předtím Olivia se svými slimáky v obchodu s kotlíky na Příčné ulici. „Ty vypadat jako Britka,“ přitakal, když mu Winifred vysvětlila, že pochází z Anglie. „A proč ty fandit zrovna Finsko? Dánsko taky dobré,“ zeptal se zvědavě, protože ho vždycky zajímalo, proč lidé z cizích zemí fandí úplně jiné zemi, než své rodné.
Když se Winifred začala zajímat, jestli už chodí někam do školy, Erkki se na ni zkoumavě zadíval a chvilku si v hlavě skládal anglická slovíčka, aby zvládl kostrbatě odpovědět. „Pojedu do Bradavic,“ vypadla z něj nakonec stručná, ale správně poskládaná věta. „Poprvé,“ dodal ještě, aby bylo jasno. „Já tam také studovala, takže jsem přesvědčená, že se tam Erkkimu bude líbit,“ doplnila informaci ještě Elke, přívětivě se zazubila, a pak mezi těmi dvěma zatěkala pohledem. „Erkki, my se půjdeme podívat támhle k těm stánkům,“ kývla hlavou k suvenýrům, „najdeš nás tam. Měj se hezky, Winifred,“ rozloučila se s dívkou a společně se svou smečkou malých Järvinenů zamířila pryč. Erkki v duchu zaúpěl - nesnášel, když ho rodiče někde nechali, aby se bavil s anglicky mluvícími lidmi.

_________________

<<<

Howellsovi sice neměli v plánu na mistrovství vyrazit, ale nakonec se svou nejmladší dcerou přemluvit nechali. Olivia totiž přislíbila, že bude hodná a bude se chovat jako mladá slečna. Což docela i plnila, nebo si to alespoň rodiče mysleli. Ono když pracovali a Livka běhala pořád někde po venku, neměli moc čau jí kontrolovat, že.. A protože byla možnost, že by je pak nenechala jen tak na pokoji a posílala by jim naštvané dopisy i z Bradavic, rozhodli se jí tam vzít.
A tak brzy ráno se k nástupišti 7 a 1/2 hnala Howellsovic rodina rovnou k přenášedlu. "Tatí, ale vždyť tohle není Rusko!" Maličká Olivia zamračeně sledovala nedalekou pláž. Jasný, tohle bylo taky hustý, ale víte co. Rusko bylo Rusko.. jen kdyby Olivka věděla, kde se vůbec nachází, jak to tam vypadá a no.. asi by tam nechtěla.
Zachary očividně neměl náladu na vysvětlování, proč vlastně nejsou v Rusku a raději nechal svou nejmladší dceru na starosti jejím sestrám, do ruky každé vrazil několik galeonů, sdělil jim kde se sejdou a sám s ženou se pak vydal na obhlídku. "Jdeméé!" Dřív než se některá z Howellsovic holek nadála, Olivia se rozběhla do davu lidí no a jim nezbylo nic jiného než se za ní pustit, ne moc nadšeně.
"Úúúú, to prostě chci!" Vypískla Oliva nadšeně, když se ocitla u stánku s Nimbusama, protože ona prostě nové koště potřebovala. A dokonce bylo ve slevě, což bylo prostě úža, jenže poblíž nebyl nikdo z její rodiny, kdo by jí koště koupil a ona neměla dostatek peněz.. takže jí nezbylo nic jiného než zamračeně na košťata hledět a přemýšlet (au) jak by co nejrychleji mohla najít někoho kdo by jí to koupil. Protože jí to po chvíli přešlo, no a taky dostala chuť na banány, jednoduše se prostě otočila a odešla od stánku pryč. Vždyť postávat skoro celý den u košťat, který stejně nemůže mít, byla jen ztráta času. A tamhle byly ty úžasný figurky nějakých hráčů, který Liv nutně potřebovala do své sbírky. Sice jich už měla plno, ale vždycky se hodily, že jo.

_________________

<<

Susan na mistrovství nebyla mockrát, možná tak jednou nebo dvakrát? Protože si na to ale tak jako tak moc nepamatovala, vlastně na tom nezáleželo. Jediné, na čem záleželo, bylo to, že letos se rozhodla vytáhnout sebe i Milese (původně byl v plánu i Rowen, ale protože z něj kouzelník očividně neměl být a Susan ho nechtěla vystavovat případnému nebezpečí, nakonec nejel, ale měl přislíbenou minimálně jednu figurku), aby si konečně jednou také pořádné užili, a aby Milovi nebylo líto, když ho s Liamem znovu nepřibrali na svůj výlet, tentokrát do parku Yellowstone.
„Tak šup, nebo přijdeme pozdě,“ popoháněla Susan svého staršího brášku, ačkoliv vyráželi celkem časně ráno, tudíž měli celkem dost času. Ale známe Susan, ta byla raději všude dřív, aby měla velkou rezervu.
Netrvalo dlouho a oba se ocitli na místě určení a minimálně kolem Susan se hned ovinula nadšená famfrpálová atmosféra, které prostě nešlo odolat, člověk musel být nadšený také. „Jdeme ke stánkům?“ navrhla Susan celkem zbytečně, poněvadž tam mířil teď snad každý, a tak jen Milese zatahala za rukáv, ukázala k jednomu stánku s figurkami a mezi lidmi si to zamířila přímo k němu. „Co myslíš, co by se víc líbilo Rowenovi?“ broukla Sus, když se nějak šikovně zastavili u stánku, aby měli pěkný pohled na výběr. Eryho si zatím snad ani nevšimla, možná jen tak okrajově, což ale nebylo nic divného, protože po lidech se Susan nerozhlížela, její pozornost hned putovala k pohyblivým figurkám.

_________________