Zašklebila se stejně jako Errki, protože to její výpověď docela dobře obrátil proti ní - musela uznat, že to bylo vtipné a taky, že možná nebude až tak havraspárský, jak se jí zdálo. No jo, bylo zajímavé, posuzovat ještě nezařazené studenty, skrývalo to jakýsi rébus, který se vyřeší až když se posadí na hlavu klobouk. Winifred se stejně domnívala, že je ve zmijozelu částečně proto, že tam polovina jejich rodiny (ta kouzelnická) chodila. Rosalí prostě byla výjimka.
"Fakt? Ale ony přece nemůžou lítat tak rychle jako ty nová ne?" zeptala se, neboť jí tento zvyk přišel docela podivný - starší košťata musela být zákonitě tak trochu horší, než ta nová, drahá.
"To se máš, já jsem poprvé na mistrovství." přiznala Winifred a koukla se na jedno fanouškovské tričko tak zklamaně, jako by ho snad chtěla ceý rok a na vánoce jí ho nikdo nedal.. Proč není třeba nějaký zázračný dítě, kterýmu se platí jen za to že je? To by se pak hezky vydělávalo, ne pomáháním mamce v kuchyně, což nikdy moc nevynášelo - teda ne dost pro ni.
Uchechtla se, jak Erkki řekl Olívii a pak už jen dávala pozor když přišla jeho milá maminka. Ona byla fakt strašně milá, Win tak trochu přemýšlela, jestli to je jen proto, že jsou všichni děti - no, nakonec nedošla na jiný důvod proč by byla k někomu neznámému tak hodná, stejně si o nich myslela, že jsou to další prťata.
"Určitě, ráda s vámi půjdu.." podotkla WIn a rozhlédla se pro změnu po své rodině, jenže ti byli někde v nedohlednu a tak se rozhodla zůstat s Erkkim a Olivkou. Fakt se šli podívat ještě na ta košťata a ona se koukala na ta další.. taky jedno měla, ale rozhodně nebylo tak dobré jako to, které dostal Erkki. Docela nepopiratelně mu záviděla, že mají dost peněz ke koupi tak dobrého koštěte, ale nebyla zase taková mrcha, aby mu to nepřála.
"Páni, gratuluju, to určitě půjdeš na famfrpál v Bradavicích, že jo?" řekla nadšeně Win a to koště si ještě musela prohlížet.. Jakmile se jim nabídla Elke s V.I.P sekcí, Winifred se objevily jiskřičky v očích a okamžitý směv na tváři - opravdu by tam ráda šla! To je dobrý, tátovi chybět nebude, ani bráchovi ne, kdyžtak se jim ohlásí později, nebo se tu někde sejdou po zápase!
"No páááni, V.I.P??! Vy jste strašně hodná!" řekla Winifed a následovala je tam.. Páni, určitě to bude stát za to a FInsko si určitě povede skvěle ! Těšila se tam strááášně, strašně moc, tohle se jí ani ve snu nezdálo!
Jakmile uslyšela Olivviu fandit mezi Finskými fanoušky Dánsku, nevěřícně se na ní koukala.. " Hej, tady se fandí Finům, kočko... KRISTOFEEEEE, DO TOHO!! JÄRVINEN VÁLÍ!!!" zařvala nakonec a skákala u toho jako šílená, finále bylo prostě boží a vidět je tam, její největší idoly, to bylo prostě sedmé nebe. Fakt si myslela, že omdlí tím luxusním pohledem na ty nejskvělejší a nejkrásnější hráče, který kdy viděla.... Jakože.. v Dánským týmu byl Andersen, to sice joo, ale Finsko bylo zkrátka jejím snovým týmem a ten nejmladší Kris prostě vypadal tak k sežrání, jak se honil za tou zlatonkou..
"Vím, že Kris určitě chytí zlatonku, určitě jo.." ujišťovala všechny kolem a ze všeho nejvíc Oliviu, která se zdála být antifinská ropušnice obecná, což se jí vůůůbec nezamlouvalo.

_________________

| +

"No jó, tak promiň," protáhla Ginger k Erymu pubertálně, nicméně přátelsky. Poslední dobou si u ní dost stoupl, a i když se neřadil k jejím nejoblíbenějším profesorům, to, že chytal za Dánsko, si vynutilo obdiv i od ní. "Hustý!" seznala ohledně snímání na figurky, ale pak už vážně musela letět.

"Jasně, už si skoro úplně dospělej," prohlásila poté k Vinckovi s jistou dávkou sarkasmu a lehce ho bouchla pěstí do ramene v kamarádském gestu, než se nadšeně rozhlédla kolem. Na kukuřici se znovu zatvářila pochybovačně, ale pokud na to neměla alergii, což neměla, a bylo to jídlo zadarmo, což bylo, navíc prokazatelně neotrávené, což taky bylo, a navíc ještě od kamaráda, nezbývalo jí nic jiného, než znovu pokrčit rameny a blahosklonně si ukousnout. "Ok, tak to neni vůbec špatný!" řekla napůl udiveně a napůl obdivně a vesele se na Vincka zakřenila, zcela ignorujíc jakékoli náznaky jejím směrem, které nechápala.
Když jí řekl, že fandí Dánsku, Ginger se neudržela a nadšeně ho objala s hlasitým: "Parráda!" Když ho pustila, odhodlaně dodala: "Tak to potřebujem vlaječky." s čímž ladil i Vincentův následující návrh, který přijala přikývnutím a vydala se k propletenci stánků se suvenýry a fanouškovskými věcmi, očekávajíc, že ji Vincent bude následovat, jako vždycky. "U Merlinovejch spodek, jo! Snažila jsem se přemluvit tátu, plus tu dneska neni mamka, takže doufám... vážně doufám. Chudák moje Kometa už to trochu nedává," zazubila se, i když při slovech o svém věrném koštěti se posmutněle ušklíbla. Nechtěla ji dávat pryč, ale pokud uvažovala o profesionální kariéře, nové koště by to asi už chtělo. "A jsou to Nimbusy, no..." dodala nepřímo a opět lehce cukla rameny. Sama nevěděla, jestli na Nimbus mají, s tím vším, co se teď doma dělo. "Ale teď ty vlaječky!" zahlásila o poznání energičtěji a veseleji, čapla Vincenta za ruku a vyrazila spolu s ním k jednomu ze stánků v dáli, aby se jí neztratil v tom davu, a byli tam včas.

Když začali svolávat na tribuny, Ginger si zrovna prohlížela jednu z figurek, a přemýšlela, jak moc by bylo divné, kdyby měla doma víc holčičích figurek, než těch klučičích - ale ženy pro ni jednoduše byly lepším vzorem než chlapi, protože dotáhnout to někam jako holka nebylo zrovna jednoduché. V kouzelnickém světě to bylo jistě lepší než v mudlovském, ale i tak. Z úvah ji vyrušil Vinckův hlas, a tak k němu zvedla bledě modré oči, zamrkala, přikývla na souhlas, a následovala ho spolu se zástupy cizích lidí, kteří mluvili jeden přes druhého v odlišných jazycích, k tribunám, kde na ně čekal Gingerin táta. "Ty musíš být Vincent, že? Mně můžeš říkat Henriku, těší mě, mladý muži. A ne, Ginger, to koště s sebou ještě nemám. Teď honem, ať to stihneme, mládeži!" seznámil se pan Olsson s Vincentem, ke kterému s vlídným úsměvem natáhl pravačku k potřesení, a pak už obě děti směřoval k jejich místům.
Ginger byla spokojeně ověšená šálou a vlaječkou, druhou šálu omotala kolem Vinckova krku a tátovi do ruky vrazila druhou vlaječku, a pak už mezi nimi jenom seděla s koleny u sebe, natěšená jako už dlouho ne, a s očima zářícíma úžasem visela na vzduchu nad herním polem, které bylo dnes vytyčeno vodní plochou, v očekávání příletu hráčů. "Uiiii MARTELSEN!!" zvolala, když se nad polem objevil dánský kapitán, a divoce nad sebou mávala svojí vlajkou. "To koukej. Kdo je tvuj favorit? A tvuj, tati?" souhlasila s Vincentem zcela vážně, než s potutelným úsměvem přejela z Vincenta ke svému tátovi a zpátky. "Já fandím slečně Nissen," odvětil povzneseně Henrik Olsson svým melodickým hlasem, a Ginger pobaveně zakroutila hlavou, než byl čas znovu povzbudivě křičet.

_________________

„Ale mít jiné výhody,“ pokrčil Erkki rameny při úvaze nad košťaty. „Nové a drahé koště nemusí být zároveň nejlepší,“ dodal přesvědčeně, respektive zopakoval větu, kterou občas prohlašoval jeho táta. Proto ji také řekl bezchybně, že. „Vážně ne?“ podivil se, když mu Winifred sdělila, že ještě nikdy na mistrovství nebyla a tohle je její první. Erkki to ale vlastně chápal - lístky byly dost drahé a rozhodně si je nemohl dovolit každý. Jen mu chvilku trvalo, než si to uvědomil, protože oni měli lístky vždycky zadarmo.
„To si piš, že já jít,“ odvětil Erkki nadšeně (ano, poprvé projevil nadšení), když se Winifred začala správně domnívat, že v Bradavicích bude hrát famfrpál. V tomhle směru si Erkki věřil a nepochyboval o tom, že se do týmu dostane. A jeho rodiče zase nepochybovali o tom, že bude excelovat, vždyť to měl v krvi. A už odmalička létal na koštěti jako divý.
Chlapec se trošičku modlil, aby holky odmítly a do VIP sekce s nimi nešly, ale obě nabídku jeho mamky přijaly s nadšením, a tak mu nezbývalo, než jejich společnost strpět. Když chviličku po začátku zápasu začala Olivia provolávat slávu Dánsku, Erkki k ní pomaličku sklouznul totálně vražedným pohledem vybízejícím k tomu, aby si ještě honem rychle rozmyslela, komu bude fandit. Protože tohle byla finská tribuna a jejich místa a Erkki tyhle narušitele nesnášel. Ne, my nemůžeme být kamarádi, problesklo mu hlavou okamžitě. Ať si klidně fandí Dánsku, ale ne tady, mezi samými finskými fanoušky. Když jí nedá ránu pěstí mezi oči sám Erkki, udělá to někdo jiný.
Alespoň že ta Winifred fandila Finsku - díky tomu v Erkkiho očích ještě o něco stoupla. Její vyřvávání dokonce odměnil spokojeným úsměvem a celkem ochotně se k ní přidal. Ani zbylí Järvineni ve fandění nijak nezaostávali. „To jasná věc, táta říkal, že Kit ve formě,“ odvětil Erkki přesvědčeně na Winifredinu poznámku. Věřil, že finský chytač nezklame ani letos, i když famfrpál byl hra, kde hrála silnou roli náhoda a štěstěna.

_________________

Sepovi cukly koutky. V tomhle souhlasil už jen proto, že kamenný bradavický hrad přecejen poskytoval mnohem víc chládku, ne-li rovnou chladu, na který si v zimě spousta studentů spíš stěžovala. V parném létě na stinné kouty kolem nádvoříček a na chodbách myslel docela často, nemluvě o knihovně.
Pozvolna se za Summer coural kolem stánku s košťaty na stadion, kde už se srocovalo dost lidí na to, aby se Septimus tvářil tak trochu otráveněji, než kdyby jen dál drbal se Summer. Neměl tušení, kde dívka bude sedět, ale zatím se držel poblíž - měl víceméně nejlevnější lístek v té části tribuny, kde už bylo celkem jedno, kam se člověk posadil, a Septimus málokdy někam chvátal.
"Hm, nech mě přemýšlet," odpověděl a sledoval s rukama v kapsách nástup týmu. Odfrkl si a zadíval se stranou. "Vždyť mezi nimi ani pomalu není rozdíl. Blonďatí, předvádějí se a všichni rozkousnou vlastní koště mezi zuby, jestli jim to nafouknuté sebevědomí nepřinese vítězství." Kývl k finským odrážečům. "Tihle vypadají v pohodě, tak třeba těm," pronesl váhavě a kolemjdoucímu zapovídanému kouzelníkovi sebral nenápadným, obratným pohybem v klopě zapíchnutou finskou vlaječku. Znuděně jí zamával s titěrným rozmachem a pečlivě si ji naaranžoval na vlastní hábit.
"Vypadají, jak kdyby sem spadli z jiného světa a sedí na koštěti poprvé, se všemi těmi vývrtkami," broukl nevzrušeně a rozhodně neoslněně. Dalším letmým odfrknutím dal najevo, že s těmihle velkými gesty by aspoň zápas mohl být zajímavý výkony, ostatně bylo to mistrovství.
Obrátil oči v sloup nad všudypřítomnou teatrálností a všiml si, že mezi dánskými dresy poblikává jméno Andersen. Potlačil nutkání plesknout se do čela. No, hráči v prezentaci asi nebyli placení za skromnost. Opřel se a poklidně se zadíval na hřiště, nepohnutý okolní rušnou atmosférou.
"Pustili mě samotného, máma musela s Aurorou na nějaké vyšetření. Ono by jí to tu nedělalo dobře, ani kdyby se ze hry vypustily potlouky. Kdo myslíš, že chytí zlatonku?" nadhodil s pokřiveným úsměvem.

Edit - stále pod vlivem léků, teploty a navíc bez masových kuliček.. Stejně fandím Švédsku!

_________________

Ginger svá slova o jeho dospěláctví pronese sice v žertu, ale v jednu chvíli ucítí kdesi uvnitř sebe jakési bodnutí. Snad možná síla jejích slov, které sice děvče nemyslelo zle, ale přesto jej to donutí na chvíli sklopit zrak. Bylo mu sice třináct, ale zas tak maličký nebyl. Pomalu začal růst, rodiče ho měřili, byla to pravda, navíc už teď šel do třeťáku, takže nebyl tak maličký, ale přeci! Přesto jej mrzelo, že je pro GG špunt, tohle on nechtěl, protože... proč? Tohle bylo tak těžké. Na mysl mu dotíralo tolik různých otázek a tolik různých myšlenek, kterým nerozuměl.
Bouchnutí do ramene jej znovu donutí pozvednout zrak a zahledět se na dívku. A taky se pokusí se zatvářit trochu jinak - vesele, jako vždy. I když to jde teď trochu hůř, ačkoliv to pořádně nechápe.
Jakmile si však dívka ukousne z jeho kukuřice, úsměv na jeho tváři se značně rozšíří a dokonce začne být i více přirozenější. Snad ta slova, i své splašené mladistvé myšlenky, konečně hodí za hlavu.
"No vidíš, je to dobrý, moc dobrý," pronese nadšeně, "navíc ode mě, takže ti to musí chutnat tak dvojnásob!" prohodí nadšeně k dívce.
Její reakci na jeho tým nečeká, a tak překvapeně vykulí oči, když skončí v dívčiném objetí. Přesto mu to nevadí, a jakmile překoná prvotní překvapení, natáhne ruce a tak, jak mu jen kukuřice dovoluje, dívku rovněž obejme. "Já vím!" houkne nadšeně, s dalším širokým úsměvem. Když jej dívka pustí no, řekněme, že mu chvíli trvá, než mu to dojde, a tak nakonec překvapeně odskočí a pusu si rychle zacpe kukuřicí, aby si snad mohl rozmyslet, co řekne, kdyby tím Gí překvapil.
Po chvíli se už naštěstí vydají ke stánkům, a tak tiše vydechne a pokračuje vedle Ginger dál, kolem stánků. U nejbližšího koše vyhodí zbytek kukuřice a opráší si ruce. Pohledem pak začne těkat z jednoho stánku na druhý. "Kolik tady ta košťata stojí? Musím překecat rodiče, vážně. Slibovali mi, že mi koště někdy koupí, ale nic drahýho mi prostě koupit nemůžou a já to chápu, ale vydělat si na něj zatím nemůžu," zahučí nespokojeně a mlaskne. "Pokud by tady měli něco levnýho, bral bych to hned, všema deseti!" zablábolí vesele k Ginger, přičemž vykulí očka a nadšeně poskočí. "Vlaječky, ty zatím beru taky!" zahlásí ještě, než je chycen za ruku, u čehož mu srdíčko zase poposkočí, a pak se rozejde se zrzkou nadšeně dál, k jiným stánkům.

U tribun na ně čeká Gingerin táta, což jej v první chvíli překvapí, ale přeci se zachová slušně, jak je naučen a ručku pak natáhne k dospělákovi. "Jo, teda ano, jsem Vincent Kane," představí se Henrikovi. "Taky mě těší, pane, huh, Henriku," pousměje se na muže, zvláště když jej označí jako mladého muže. Nic nemůže jeho uši potěšit více, než taková slova.
Pak už se rozejdou k jejich místům, a když se uvelebí, společně s pitím, trumpetkou a šálou, kterou mu ještě Gí hodí kolem krku, začne fandit. Otázka na favorita jej nejprve zaskočí. Nikoho podobného si nevyhlížel, ale přesto by nerad působil jako nekňuba. "Nó, určitě profák Andersen, ale mezi střelci se mi zdá fajn Frederiksen," prohodí s pokrčením ramen. Stejně plánuje koukat na všechny střelce, i ty Finské. Nesmí mu nic utéct! Přesto však v jednu chvíli vypadne z pozoru a zamyšleným pohledem sklouzne k Ginger.

_________________

Olivka byla nadšena, famfrpál jí opravdu bavil a už se nemohla dočkat až bude ve škole, protože se chtěla pokusit dostat se do kolejního týmu. Sice si nebyla jistá, jestli berou prváky, ale když jí třeba uvidí hrát.. No a očividně jí vůbec nevadilo fandit opačnému týmu než ti, u kterých byla.. a to, že byla na finské straně fanoušků jí bylo úplně putna. Ona se rozhodla asi tak před pěti minutami, komu že to vlastně bude fandit, tak ať se jdou všichni zahrabat, že jo.
"Já nejsem žádná kočička, ty šneku jeden! A můžu si fandit komu chci, mám svá práva. Nebo mi to chceš snad zakázat, hmm?" Olivia se naštvala málokdy.. a nutno podotknout, že ani v tuhle chvíli nebyla zas tak naštvaná, protože no.. se celu dobu usmívala, i když podle toho jak mluvila, naštvaně zněla. Ona prostě nehodlala fandit někomu jinému, když se jí nechtělo a hlavně ta Nissenová měla zrzavé vlasy, což byl znak Howellsovců, že jo. A byla to brankářka, což bylo prostě cool, ne že ne.
Pohledu od Erkkiho si všimla, jak by taky ne.. A taky se zamračila, kousla se do rtu a raději zas začala sledovat hru. Pak už většinu času byla docela zticha, sem tam sice nadšeně vypískla, protože prostě musela.. vždyť tohle byla úžasná hra! A taky jim to tak skvěle šlo, že prostě.. "Ano!" Vykřikla dostat nadšeně když dánští střelci skórovali, a krapet nervózně se ohlédla po Erkkim. Mortensenová výborně! Andersene držím ti palce, ty to zvládneš! Ou.. Nissenová více se snaž! Olivia už mlčela, nechtěla si svého "kamaráda" proti sobě poštvat, ona to vážně nemyslela zle jen.. no tak. Ona by prostě radši fandila někomu úplně jinému, ale víte co. Dánsko špatné nebylo, a taky.. Andersen prej učil tak v Bradavicích, alespoň to říkaly sestry.. a co říkaly její sestry, tak to taky byla většinou pravda, že jo. Takže byl prostě úžasný a fandila tak jemu. Tak.

_________________

"No, ale nová košťata jsou nejrychlejší, ne?" zeptala se nechápavě Winifred a uvažovala stále nad tím, proč vlastně má někdo zálibu v těch starých. Nakonec to vzdala s útěchou ve svém novém košťátku a přestala nad tím přemýšlet.
"Ne, minulý rok jela ségra, tento rok jsem jela já - my jsme totiž vyhráli pohár, víš? Tak to mám za odměnu." řekla a vesele se usmála. Byla moc moc ráda, že se sem nakonec mohla dostat a díky nesmírné štědrosti Elke to byl její nejlepší výlet za celé prázdniny. A tak byla zcela nepopiratelně šťastná, že se jí vyplnil její sen a že se nakonec opravdu podívala na ten úžasný finký tým. Jednou by taky chtěla hrát takhle, ale připadalo jí, že je v týmu stejně největší lamma a rozhodně měla ještě co dohánět. A tak doháněla.
"Páni, určitě budeš perlit! " zkonstatovala stále se mírně pousmívajíc když tu... "Tarkki, koukej na ten camrál!!!!" zařvala pohoršeně, když skórovalo Dánsko jako první a strašně se naštvala, takže si málem myslela, že zařve na Olivku, že je to její chyba.. Mohla by, měla by? Vypadala docela nevinně, ale fandila Dánsku, což z ní dělalo ďábla. Howellsovi jsou zkrátka prokletí..
"Hele dánská tribuna je na druhý straně, pokud sis nevšimla." podotkla Winifred a koukla se na ni trochu podezíravě - nevěřila tomu jejímu úsměvu ani za mák, protože to byla čistokrevná Howellska, duh!
"A víš proč se dělí na tribuny? Aby se lidi nepoprali." osvětlila jí docela poučně a taky se na ní usmála tak sladce, že to snad ani nemohl být ůplně upřímný úsměv. Ačkoli bylo zajímavé lidi poučovat, mnohem víc ji zajímalo, jak to bude pokračovat dál tak se pozorně koukala. Pro Olivčino štěstí už nevydala ani hlásku a jen tiše seděla, takže už to svoje rozhořčení přenesla do pozadí - ale pořád tu bylo.
A pak přišel finský Gól a Winifred hlasitě jásala " To je supeer! FINSKO VÁLÍ!! Krisííííí, do tohoooo!!!" fandila zase svému oblíbenci a pevně doufala, že jeho jméno neřekla za celou tu dobu mockrát.

_________________

| +

"No a na Příčný ses na použitý košťata koukal? Jako já vim, proti novýmu koštěti to neni nic moc, ale moje Kometa je taky z druhý ruky, a je naprosto v cajku. Teda teď už moc ne, ale bejvala," nadhodila Ginger k Vincentovi zcela vážně, a lehce k němu povytáhla obočí. Nebylo nic špatného na tom nebýt rozmazlený potomek a mít koště z druhé ruky. A jasně, že chtěla zbrusu nové, ale i tak tušila, že ten Nimbus nedostane.

Henrik věnoval Vincentovi další jiskřivý úsměv, a pak už se plně věnoval hře, do které malou Ginger zasvětil právě on, a díky němu si Ginger vybrala svou budoucí kariéru.
"Hm hm," přitakala Ginger soustředěně na Vinckovu volbu, a pohledem byla přilepená ke hracímu poli. "Nikdy jsem nepochopila, jak může někdo dobrovolně hrát s brejlema. Já vim, že je blbý, když má někdo špatnej zrak, ale to by se nedalo nějak upravit, aspoň krátkodobě? Nebo si nechat udělat dioptrický letecký brejle?" zapolemizovala nahlas, a nebylo pochyb, že naráží právě na nebohého Björka, nicméně to neznamenalo, že by mu nefandila. Byl v jejím týmu, tedy byl jejím favoritem, brýle nebrýle. "Myslíš, že je tu někde McAndersenová?" nadhodila potom a krátce k Vincentovi těkla pobaveným pohledem modrých očí, než už byl zápas odstartován, a ona na svém místě doslova poskočila. "Dánskoo do to-ho!" křičela z plných plic, když se camrálu chopil dánský tým, a jakmile dali gól, Ginger vyskočila na nohy a zuřivě nad hlavou mávala dánskou vlaječkou. "Ale noták!" zaláteřila, když camrál dostalo do držení Finsko, a na chvilku spolu s ostatním zadržela dech, když Erasma jen tak tak minul potlouk. Jindy, ve škole, by tohle asi viděla ráda a od srdce by se tomu zasmála, ale tady a dnes Erasmus Andersen nesměl zklamat! "To dáš, to dáš to dá-- noták!" držela pěsti, než jednou naštvaně bouchla do malého prostoru mezi ní a Vincentem, když Finsko dalo druhý gól. Zápas byl vyrovnán a ve vzduchu bylo vyloženě cítit elektrizující napětí všech diváků. "Jak to mohla pustit?!" vztekala se na účet Nissenové, načež se ji jal její táta hájit. "Měla tam přesilu, příště bude líp. ZAI-NA, ZAI-NA!" skandoval s polovinou dánského publika, a pokud se Ginger nemýlila, tak slyšela převážně mužské hlasy.

_________________

>>
Taren se svým opravdovým otcem procházel kolem stánků, jako kdyby samotné mistrovství organizoval a moře, nad nímž se tyčila dech beroucí aréna, mu patřilo. K nakupování suvenýrů se rozhodně neukvapoval, i když se nezapomněl o jednoho ze stánků pozastavit a vzít do svých rukou postavičku Erasma Andersena. "Tenhle blbeček učil u nás na škole," pravil Taren znechuceně, zatímco si poměrně dobře provedenou napodobeninu prohlížel, aniž by měl v úmyslu si Andersena koupit. Jemně do prstů chytl profesorovu hlavu a začal s ní kroutit.
"Vím o tom," ozvalo se kousek nad Tarenem, když promluvil Jaren s tak zvláštním tónem, až k němu Taren překvapeně zaklonil hlavu.
"Víš?" zopakoval s hmatatelným výsměchem. Možná na vteřinu se zalekl, ač to rozhodně nedal na sobě znát, že Jaren ví o tom podmínečném vyloučení, které hned v prvním ročníku dostal. A Jaren to rozhodně věděl, neměl však potřebu na to svého nejmladšího syna upozorňovat, nebo ho snad za to dodatečně kárat. Od toho měl Darrela, na něm si mohl vylévat vztek, to u něho se výchova trochu vymkla, ale Taren byl zatím dokonalým synem, jemuž nebylo co vytknout. "Divím se, že vůbec ztrácíš čas zájmem o takové lidi," pokračoval Taren právě ve chvíli, když hlava na figurce povolila a Tarenovi v pravé ruce zůstalo tělo a na té druhé hlava. "Kvalitní jako majitel," uchechtl se pobaveně, "tak uvidíme, jak budete lítat teď, profesore," prohodil sám k sobě s nepopsatelnou spokojeností, jenž se mohla z takové věci zrodit pouze u člověka, který byl plný nenávisti tak jako Taren. Odhodil rozbitou figurku zpět mezi ostatní a kývnutím otci naznačil, že mohou pokračovat.
Že za Jarenovými slovy byla hluboko ukrytá myšlenka směrem k Lorelei, s níž měl Jaren Erasma především spojeného, Taren ve svém věku a situaci samozřejmě pochopit a ani postřehnout nemohl.

Když se Taren s otcem usadili na svých místech v hledišti, při pohledu na věhlasné hráče si na něco vzpomněl. "Proč vůbec Nimbus všechny věci o třicet procent slevil?" stočil k němu tvář, protože si náhle vzpomněl, že kolem toho stánku šli a mnohem víc, než nové koště, ho zaujalo právě tohle. Špinavá, blonďatá ofina mu spadla přes čelo až do očí, Taren si lehce zkroucené vlasy odsunul stranou a tázavě k otci povytáhl obočí.
"Někdy těm ubožákům udělat radost musí," odpověděl Jaren bez náznaku zamyšlení nad reálným odůvodněním, ostatně tohle bylo dost reálné, "vždyť by na to v životě jinak neměli. Nebuď tak necitelný, Tarene," napomenul ho na oko káravě, než zakroutil hlavou a začal se věnovat hře. Z výrazu Tarena, ani pana Galla během zápasu rozhodně nebylo poznat, komu fandí. Způsobně seděli jako mudlovští Britové při tenise na svých sedačkách a sem tam zatleskali. Taren se stíhal také rozhlížet kolem, ale v tom hluku a pološeru si nikoho nevšiml, i když známými tvářemi byl doslova obklopen.

Mimo herně:
Píšu to skoro pod každý post, ale radši to napíšu i teď. Je to Taren, berte to prosím, hlavně ty Ery, s nadhledem.

_________________