Chápavě pokývala hlavou načež se pousmála. "U nás je to dost podobně," odvětila než od Natha odtrhla pohled a zahleděla se na nedaleký keř. Pravdou však bylo, že zahrady rozhodně neudržovala. Jistě, mohla v nich trávit klidně celé dny, ale pokud to nestíhala její matka, bylo to na skřítkách. Stephanie by si s tímhle nikdy neušpinila ruce, z několika důvodů a ani ona bylinkářství zas tak neholdovala, občas na ony hodiny ani nešla sic se jí to krapet příčilo. Ale na hodinách bylinkářství se bez ní stejně obešli, takže si s tím nakonec tak těžkou hlavu nedělala.
Když Nathaniel položil onu otázku, Darya samým překvapením vykulila očka. Vážně se jí právě zeptal, jestli chce lézt na strom? "Možná, že kdybych měla jiné oblečení.." odvětila nakonec, protože v šatech se přeci jen lezlo na stromy krapet špatně. Navíc si nebyla vůbec jistá, co by na to řekli její rodiče, kdyby jí viděli lézt na strom. Něco takového měla zakázané, nikdy to nezkoušela a pochybovala o tom, že něco takového někdy bude zkoušet. "Ale děkuji za nabídku, určitě toho někdy využiji. Mám však pocit, že by se v těch šatech lezlo.. dost špatně," zahuhlala pak ještě rychle, aby se náhodou Nath necítil špatně. Té nabídky si Darya vážila ač nevěděla co si s tím přímo počíst. No tak, kdo by lezl na stromy? Ona vlastně ani nevěděla, jak se to dělá..
Co se pak školy týkalo, Stephanie přikývla a pousmála se. Měla na to podobný názor jako Nathaniel, o to víc se jí zamlouvalo být v jeho přítomnosti. "Docela se těším," přiznala po chvilce krapet zamračeně. Jí bylo celkem jedno, do jakého ročníku jde, hlavně jí šlo o to, aby už v té škole byla a nemusela se tolik vídat s Rayem, to ještě nevěděla, že se její názor na něho krapet změní.. "Ale jinak souhlasím s tím, co jsi řekl. Někdy je to s nimi vskutku k nevydržení, a to to nemusí být ani nebelvíři," zahuhlala následně a podobně jako Nath, i ona se rozhlédla po zahradě. Ano, tady se jí líbilo, v zahradách by klidně mohla strávit celý den, s úplným klidem i sama. Na chvíli svůj pohled stočila zpět k sídlu, jako by snad očekávala, že každou chvíli někdo vyjde z domu a zavolá je zase zpátky. Domů se jí však zatím nebylo, takže doufala, že ta schůze jejím a Nathovým rodičům ještě nějakou dobu vydrží. "Máte to tady opravdu pěkný, někdy musíš zase ty přijet na návštěvu k nám." Vypadlo z ní zničeho nic a sama překvapeně zamrkala nad tím, co vypustila ze svých úst. Myslela to však zcela vážně, chtěla aby Nathaniel k ní na návštěvu někdy přijel.

_________________

S drobným úsměvem na rtech přikývne, načež se porozhlédne po rozhlehlých zahradách. Také obvykle od bylinkářství dával ruce pryč. Nedalo se moc říci, že by ho to bavilo, protože hrabat se v hlíně a zasazovat kytky prostě nebylo nic, co by jej kdovíjak zajímalo. Ale co se teorie týkalo? Jasně, že si kvůli lektvarům nastudoval nějaké ty chytré knihy zaměřené na magické i nemagické přísady z říše rostlin. Zas taková prázdná hlava nebyl, vědomosti pro něj znamenaly skutečně hodně. "Jen občas to tu projdu, prohlédnu si nějaké rostliny, abych věděl, jak vypadají. To mi přijde normální, protože do lektvarů se to může dost hodit, ale že by mě bylinkářství nějak zvláště bavilo, to se říci nedá. Ale jinak to tu mají pod palcem skřítkové, kteří to tu obvykle vyzdobí tak, jak my chceme. I když změnami to tu moc neprochází, což je trochu škoda," poznamená a rozhlédne se. Ačkoliv mohl na někoho působit trochu sucharským dojmem, opravdu neměl zrovna dvakrát rád tu neměnnost a staré koleje. Občas to potřebovalo změnu a když máte v hlavě tolik nápadů a tolik možností, je těžké stále koukat na to samé. Ale co, konec konců to byla hlavně zahrada jeho rodičů a maminka dělala vše, co jen mohla. Jeho návrh na lezení na stromy asi taky není nic obzvláště suprového, ale nu což. Sice klukoviny moc nedělal, ale své mezery to mělo vždycky. Přeci jen, i přes všechno to vychování, pořád to byl prcek. "Jasně, nebyl to zrovna nejlepší nápad. Ale má celkem snadný přístup, jak je rozložitý. Navíc je z něj fajn výhled, ale to nevadí," odmávne to a rychle se rozhlédne kolem, načež ruce nechá zaplout do kapes hábitu. "Ono ani hábit není vždy to nejpraktičtější oblečení, že jo?" loupne po zmijozelské kamarádce pohledem, a pak se rozejde po cestičce dál. "Můžeme se kouknout ještě k jezírku nebo možná... jen projít všechny ty záhony a keře," pokrčí rameny a pousměje se. Ani připomínka těch omezenců z jejich ročníků mu úsměv z tváře nesmaže. "Občas se divím, že některé moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu. Jakoby se tam hodily, přitom na nich nic nevidím, nic, co by je k té koleji přiřazovalo," prohodí zamyšleně a opět trhne rameny. "No, k vám?" zarazí se náhle, načež se zadívá na Daryu. "No jo, uhm, to by možná šlo. Určitě. Mohl bych se o tom zmínit rodičům, a tak. Pokud je to nenapadne," prohodí jakoby nic, načež se rozhlédne kolem, jakoby hledal nějaký záchytný bod. "Uhm, chceš jít tedy ještě někam? Možná bych mohl přivolat skřítky, určitě by nám něco přinesli."

_________________