Neštěkej po mně, křehotinko, opáčil jsem po vlčím, tedy zavrčením, ale zdálo se, že se mi přitom snad v jantarově žlutých očích přehnaly jiskřičky pobavení. Bylo to vůbec možné, aby vlkodlak, krvelačná potvora, vypadal pobaveně? Upřímně, nemám tušení, nikdy jsem na sebe do zrcadla nekoukal, radši.
Jordan se možná za štěně nepovažovala, ale já ji tak docela viděl. Vždyť byla oproti mně tak drobná! Znovu jsem na ni zhluboka zavrčel, aby nebyla moc drzá, potvora malá, a pak jsem ji bez větších potíží odstrčil od masa, ať už se po mně oháněla zuby či nikoliv. Z nějakých kousanců jsem si totiž hlavu nedělal, pokud nejsou vlkodlačí, což nejsou, zahojí se rychle.
A protože jsem získal nadvládu nad talířem s masem, pustil jsem se do něj, než se ta malá chlupatá potvora vzpamatuje a začne zase dorážet. To maso sice přinesla ona a ze slušnosti bych jí tedy kousek měl nechat, ale to mě momentálně vůbec nezajímalo. Na tři kousnutí jsem sežral nemalou flákotu masa a ani jsem se nezdržoval s jeho kousáním na menší kousky. Prostě jsem ho pohltil jako černá díra. Z dalšího steaku jsem si dopřál taky pěkný kousek, ale byl jsem tak štědrý, že jsem zhruba třetinu Jordan nechal, i když jsem se musel fakt přemáhat, abych to nesežral úplně všechno.
Nechal jsem jí prostor u talíře se zbytky masa a s uspokojivě zaplněným žaludkem jsem se odplazil na koberec ke krbu, kde jsem se pohodlně natáhl a zazíval jsem, takže jsem odhalil nebezpečně vyhlížející zuby.

_________________

A nebo co? zavrčela na oplátku a vycenila zuby dost možná do úsměvu. Za křehotinku se nepovažovala, i když tak vlastně o proti tomu vlkovi vypadala. A že především vlci pro šakaly představovali nebezpečí? Na to rozhodně nepohlížela, protože když šlo o věc, kterou chtěla, porvat se JD uměla i v případě, že by měla jít proti někomu silnějšímu.
Z dalšího vrčení si Jordan rozhodně nic nedělala, a když jí Derek znovu odsunul stranou ohnala se po něm svými zuby, snažíc se ho samozřejmě kousnout co nejvíc, aby věděl, že s ní si zahrávat nemá. Byla si vědoma toho, že mu asi moc bolesti nezpůsobí, ale ono i když kousne štěně, bolelo to hodně, což věděla moc dobře.
Na talíři nakonec něco přeci jen zbylo, ale Jordan byla rozhodnutá mu to všechno po tomhle vpálit, protože takhle by to opravdu nešlo. Stihla však štěknout něco jako poděkování, než se i ona pustila do těch kousků, co jí laskavě přenechal. Musela uznat, že maso vybrala dobře, protože si pochutnala, ale bylo toho celkem málo, což bylo na škodu, a mohl za to především ten drzý vlk, který se vyvaloval před krbem. A zatímco on vypadal unaveně, Jordan sršela energií. Přikrčila se proto k zemi a pomalu se začala plazit k Derekovi ve vlčí podobě. Pojď si hrát. Prosila ho se šťěněčím pohledem, který jí šel v té šakalí podobě na jedničku.

_________________

Nebo tě kousnu a nebude se ti to líbit, pomyslel jsem si s jakýmsi vlčím úšklebkem ve tváři a probodl to otravné štěně žlutýma očima. Kousnutí mě zabolelo, i když oproti bolesti, kterou jsem před chvílí protrpěl během přeměny, to nic nebylo. Donutilo mě to však instinktivně se po Jordan ohnat zubisky, nicméně moje čelisti naštěstí sklaply kousek od jejího roztomilého ouška. Kdybych dosáhl o kousek dál, asi by tekla krev a Jordan by měla pár děr na další náušnice.
Ať už Jordan vrhala roztomilé štěněcí pohledy či nikoliv, na mě to neplatilo. Byl jsem rozbolavělý a neměl jsem náladu na hry, takže jsem prostě jen varovně zavrčel a otočil jsem se na druhý bok, k JD zády. Jen ať si zkusí dorážet - byl jsem odhodlaný jí přišpendlit k zemi a po vlčím jí rázně vysvětlit že ne, dneska si nebudeme hrát.

_________________

Až moc si o sobě myslíš, zavrčela Jordan zase hezky na oplátku, i když měl pravdu v tom, že pokousání by se jí jistě nelíbilo. Když se však po ní instinktivně ohnal, v momentě co ho kousla, snažila se uhnout. Sice se on sám zastavil kus od jejího ucha, ale její instinkt zase volal, že by měla vzít nohy na ramena a zdrhnout. Jenže Jordan opravdu nebyla srab, který by něco takového udělal.
Jordan opravdu mrzelo, když si Derek nechtěl hrát, a proto nespokojeně štěkla a opatrně drcla do vlčka čumákem, než si jednoduše lehla vedle něho, aby dala najevo, že se jí stejně jen tak nezbaví, i když potřebu otravovat ho zas až tak moc neměla - nechtěla skončit s dírou v uchu. S tebou fakt není zábava, kňourla, i když to nemyslela nijak zle, ale ona měla zrovna v tuhle chvíli energii na rozdávání a nebýt toho, že byl ten kabinet zamčený, dost možná by šla lovit myši po hradě.

_________________

Kdybych měl jako vlkodlak vyvinutější mimické svaly, pravděpodobně bych se ve chvíli, kdy si ke mně Jordan lehla, pobaveně zašklebil. To dorážení totiž vzdala docela rychle a já se niterně poměrně dost bavil. Byl jsem ale rád, že se uklidnila, protože já si fakt hrát nechtěl. Jediné, co jsem chtěl, bylo prospat tuhle noc... Jako jsem to dělal skoro vždycky, když mě ten otravný šakal moc neprovokoval.
Ačkoliv jsem před chvilkou zhltnul poměrně velkou flákotu masa, stejně mi pomalu zase začínalo kručet v žaludku, ale ven jsem se vydat nemohl, a tak jsem usoudil, že bude prostě nejlepší zaspat ten hlad a tu touhu po krvi, kterou jsem navzdory vlkodlačímu lektvaru cítil kdesi hluboko ve svém nitru. Naštěstí jsem jí ale dokázal pohřbít a ignorovat, jinak bych tu tak klidně neležel.
Příště ti sem přinesu nějaké psí hračky, aby ses nenudila, zabručel jsem, rozevřel jsem obrovskou zubatou tlamu při zazívání, a nakonec jsem složil hlavu na přední tlapy s úmyslem usnout a spát až do rána.

_________________