IRL čas: Event začne cca 20. července a trvat by měl maximálně měsíc
RPG čas: Přelom července a srpna 1981, jedná se herně o jeden týden, my však budeme hrát pouze jeden den
Místo: Anglie, místo poblíž městečka Hastings. Palouk u lesa a jezera.
Pořadatelé aneb s kým se na táboře můžete vidět: Cassandra Lynch, Jordan McLarken, Andrew Brown, Siobhan McAuley, Alexei & Joshua Udinov (hrát aktivně se však bude za jednoho max. dva z nich, zbytek jest NPC)
Účastníci zájezdu: Sky Crane, Jasmine Bāgha, Caitlyn Redmond, Raghu A. Dewanji, Montgomery Martínez, Fróði Finniansson, Lair Palmer, Barry Kenway
Kapacita budiž omezena na osm kousků. Nechci, aby se to zbytečně protáhlo. Ve stejnou dobu a na stejném místě probíhá i tábor famfrpálový. Tím pádem postavu, kterou přihlásíte sem, nesmíte přihlásit tam.

Přihlášky, prosím, posílejte PMkou přímo mě, tedy na Cassandru Lynch. Pokud máte připomínky či dotazy, taky tak.
Prosím, aby se nepřihlašovali ti, kteří tuší, že nebudou mít čas na psaní (nějaká delší dovolená etc.). Samozřejmě chápu, že budou prázdniny a vy nebudete každý den sedět u počítače a počítám s tím, že bude nutnost občas na někoho počkat, nechci však, aby byl tohle jeden z těch nekonečných nebo nedohraných eventů.
Taky bych prosila, aby se na mě bral ohled, něco takového dělám poprvé a navíc budu teprve dva dny v bžum, takže si budu zvykat na nové prostředí a tak.

Event NENÍ určen pro předškoláky. Za tento event se ZÍSKÁVÁ bod k lektvarům. Byla bych však radši, kdyby se přihlašovali ti, co nemají u lektvarů 10. Event taky není určen jen školním postavám, přihlašovat se mohou i DOSPĚLÍ. Každý si smí přihlásit jen JEDNU postavu, v případě nenaplnění kapacity (pochybuji, že by se to stalo) je možnost přihlásit druhou, na to byste byli v čas upozorněni. Krom lektvarů se na tomto táboře budou děcka věnovat i sběru některý bylin, půjdou se mrknout k Mungovi a tak.

Jak bylo uvedeno výše, jedná se herně o jeden týden lektvarového tábor, my si však odehrajeme pouze jeden den z toho. V mém prvním příspěvku bude souhrn toho, co se každý den dělo, a u každého vedoucího připsáno něco málo o tom, co na táboře byla přesně jeho funkce. Co se bude ten den dít už mám tak nějak vymyšlený, ale případné návrhy, co bychom mohli dělat, vítám.
Popis místa bude v prvním příspěvku, zatím vám může stačit ta úvodní fotka.

Nahazuji to s dostatečným předstihem, abyste si uvědomili, na jaký z táborů chcete popř. aby jste se stihli v čas odhlásit, kdyby vám do toho něco vlezlo.

Výbava, bez které se nikdo na táboře neobejde:
• Potřeby k vaření lektvarů - učebnice popř. nějaké příručka, rukavice z dračí kůže, VLASTNÍ kotlík - všechny potřebné ingredience jsou samozřejmě zařízené od Jordan a Joshui.
• Svítilna/baterka.
• Plavky, peníze (výlet do mudlovského města Hastings i blízké kouzelnické vesničky zařízen, stejně jako exkurze u sv. Munga)
• Dobrá nálada, mrzouty neberu.
• možno vzít též: hudební nástroje, něco dobrého na zub, zvířecího kamaráda, knihu a celkově, co vás napadne.
• Lektvaristi si hůlku vzít mohou, protože u některých lektvarů je jí potřeba, pokud ji však budou vytahovat ve chvílích, kdy nebudou vařit, můžou být vyloučeni z tábora.
• Dostatek jídla i pití zařízen.

Odměna pro účastníky, krom toho bodu k lektvarům, jistá!

| +

Lechtající lektvar
Lektvar lehkomyslnosti
Magičistič
Balzám z levisie
Pomáda z plísňáčka
Škrtící plyn
Zpívající roztok

_________________

Tábor je umístěn uprostřed lesa, nedaleko kouzelnické vesničky a městečka Hastings, a zatímco z jedné strany ho obklopuje zmíněný les, z té druhé je to obří jezero. Pláž u jezera je písčitá. Krom toho se zde dá najít i palouk, který je po tuto dobu část tábora upraven tak, aby se na ní dal hrát famfrpál, takže zde nechybí ani branky.
Účastníci tábora jsou ubytováni po čtyřech v dřevěných chatkách ve které jsou palandy, to neplatí o chatkách vedoucích - každý má svojí s velkou postelí. Krom chatek na spaní se zde nachází i jedna větší chatka, která je upravena tak, aby se v ní dali vařit lektvary a obsahuje vše, co je k vaření potřeba. Jídelna je spojená s kuchyní a je to největší chatka.
O účastníky se starají z větší části profesoři, které tak děti znají ze školy. Hlavním vedoucím je Cassandra Lynch, které oba tábory má na starosti a funguje zde jako táborová máma. Tzv. když někdo něco potřebuje, může si za ní zajít. Krom toho zajišťuje i stravu, dětem dokonce nabídla, že jí s vařením mohou pomoci, když budou chtít. Andrew Brown má společně se Siobhan na starosti tu část famfrpálového tábora, takže pro děti střídavě připravují program. Za to Jordan a Joshua mají na starosti zase tu druhou část, tedy lektvarovou.

1. den - Příjezdový
Skupinku 16 táborníků přivezl společně s vedoucími autobus později odpoledne. Po příjezdu byli rozděleni na skupinu famfrpálistů a lektvaristů. Aby se děcka s Lairem lépe poznávala, každý vyfasoval pásku, kterou po celou dobu táboru měl mít na sobě - famfrpálisti světle modrou a lektvaristi zelenou. Každý z přítomných vedoucích se postupně představil, nezapomněl přidat svou táborovou funkci, a pak se šlo jíst.
Po jídle bylo dětem ještě ukázáno okolí tábora, zjistili, co by se v následujících dnech asi tak mohlo dít a byli ubytování v chatkách následovně - Chatka č. 1 Heski & Monty & Christoff & Fróði. Chatka č. 2 Sky & Raghu & Barry & Laurence. Chatka č. 3 Marcus & Billy & Simon & Lair. Chatka č. 4 Torunn & Leah & Caitlyn & Jasmine.

2. den - bylinkový
Hned ráno všechny čekala společná rozcvička u jezera, ti otužilejší si mohli jít i zaplavat. Po společném jídle se obě skupiny rozdělily. Zatímco famfrpálisti většinu dne hráli famfrpál a nějaké hry, děti se ve společnosti Jordan vydali do lesa na sběr bylin a nějakých tvorů. Stihli se vrátit před obědem s kyblíkem housenek, asfodelem, baldriánu, boom berry, kopřiv, libečku, lžičníku i scvfrklofíku. Někteří pak u jezera našli i pár vážek. Po obědě je čekal sběr hnisu z dýmějových hlíz a naučení se skladovat příslušné byliny a pár zvířecích ingrediencí, aby vydrželi co nejdéle.
Po večeři se konal táborák, opékalo se všechno možné, taky se zpívalo (převážně Cassandra a Siobhan, ale po pár flaškách vodky se přidal i Joshua), na návštěvu přijel Derek, a ti nejodvážnější mohli pod vedením jednoho ne moc opilého vlka spát pod širákem.

3. den - výletový
Po rozcvičce a vydatné snídani se účastníci famfrpálového i lektvarového tábora vydali do blízkého městečka Hastings, kde byli na chvíli rozpuštěni v blízkosti moře, ve kterém se mohli vykoupat, pokud chtěli. Cassie je následně vzala na prohlídku městem, pozvala všechny na městem známé fish & chips, pozdravili Heatcliffa Manninga a vydali se zase o dům dál. Přesněji do kouzelnické vesničky, kde také měli rozchod, o něco delší než ten v Hastings a s prohlídkou strašidelného hradu.
Večer je čekala bojovka, což po všech těch oživlých mumiích, bezhlavých rytířů a dalších strašidel bylo fakt fajn.

4. den - lektvarový
Zatímco famfrpálisti nadávali, že celý den prší, lektvaristi se ráno pod vedením Joshui a Lucille Tinkerbell, která je přijela navštívit, vydali vařit. Co, to každého mohlo napadnout, a pokud ne.. tak ano, učili se míchat nápoje. Ti nejmenší nealkoholické, ti větší už měli tu čest, že mohli pracovat i s alkoholem, který krom vodky (které tam měl Joshua hned několik druhů) obsahoval i spoustu dalších věcí. Nealkoholické nápoje si pak mohli nechat a vypít, ty alkoholické jim byli sebrány a odpoledne vypity.
Po obědě přijela Saoirse, se kterou si uvařili škrtící plyn a zpívající roztok. Zatímco u prvního bylo nepozorovaně pár lahviček ukradeno, ten druhý byl zkraden celý a vylit do večeře. Což dokonale pobavilo Joshuu a Lucille, kterým jako jediným nic nebylo, takže bylo asi jasné, kdo za to mohl.
Zatímco famfrpálisti letěli někam pryč, lektvaristi si vyzkoušeli účinnost žaberníku a pod vedením Alexeie si šli zaplavat do jezera.

5. den - výletový, again
Zatímco famfrpálisti hráli většinu dne hry, lektvaristi se pod vedením Jordan vydali do nemocnice sv. Munga, kde na ně čekala Freya Xavier společně se svým bratrem Lavernem. Každý z nich je provedl po svém oddělením, společně s Freyou navštívili i ten zbytek, zodpověděl jim všechny otázky, které je napadli. Dokonce se jim podařilo vidět i zásah lékouzelníku v akci a to dokonce i víckrát - Lavern se staral o pacienta pokousaného od běhnic, Freya zase o pacientku zasaženou hnisem z dýmějových hlíz, která měla vředy po celém těle.
Na oběd se stavili v Duze, kde je obsloužil Joshua (takže měli všechno zadarmo), dostali chvilkový rozchod po Příčné a čekal je další výlet, tentokrát do dračí rezervace, kde si Jordan převzala tajemnou krabici s tím, že je zítra večer čeká překvapení.
Na večer je přišel navštívit Heatcliff, a protože se famfrpálisti vsadili s vedoucími o tom, že je porazí ve famfrpále, mohli toho využít i lektvaristi. Tedy i oni si famfrpál zahráli, akorát s tím, že se trochu museli během zápasu prostřídat, protože tu měli o dva lidi více. Famfrpálisti prohráli, ne že by si z toho něco dělali.

6. den - lektvarový -> ten si zahrajeme
Lechtající lektvar
Lektvar lehkomyslnosti
Magičistič
Táborák
Předání cen

7. den - odjezdový
Den předtím nastalo balení, ti, co to nestihli, na to měli ještě ráno. Po snídani si stihli uvařit ještě pomádu z plísňáčka a po vydatném obědě se vydali autobusem zase zpátky do Londýna, kde si je vyzvedávali rodiče, popřípadě byli puštěni domů samotní, pokud na začátku předali povolení od rodičů, že můžou.

_________________

Tábor se dle JD parádně vyvedl, alespoň ona si těch pár dnů pořádně užila a bylo jí celkem líto, že tohle byl poslední den a zítra se pojedu už domů. Tedy, ne že ona by tu zůstávala přes noc, vždycky se vracela domů za Archiem a Hubertem, občas i během dne, když vedl lektvaristy někdo jiný. Dneska však měla na starost tu osmičlenou skupinku ona, což jí nevadila, právě naopak. Zjistila totiž, že je zde spousta talentovaných prcků. A taky jeden ne tak úplně prcek, Lair totiž tak trochu vyčníval nad ostatními, nebylo divu, když byl jen o pár let mladší, než všichni vedoucí. Ale JD se nad to povznesla, dokud je totiž poslouchal, neměla proč ho odsud vyrazit.
Zatímco do teď se věnovali lektvaristi spíše sběru bylin a tvorů, jejich uchovávání, míchání nápojů a výletění, dnes se rozhodla s nimi strávit většinu dne uvnitř jedné z dřevěných chatek. Zatímco tak měli všechny děti a Lair rozcvičku s Alexeiem, Cassie připravila snídani, Siobhan dodělávala závodní dráhu a JD kontrolovala, že vše, co k určitým lektvarům, které se dnes chystala s účastníky vařit, má.
"Dobré ráno, jak jste se vyspali? A najedli jste se pořádně? Jestli máte na něco chuť, támhle jsou sušenky a kakao, můžete si dát než se pustíme do vaření. První náš čeká totiž teorie, a i když to nebude na body, jako ve škole, nějakou odměnu potom dost možná i dostanete," Jordan se pobaveně zašklebila a na chvíli se zahleděla na krabici, která jí od výletu do dračí rezervace ležela na zemi u stolu. "Kdo mi poví něco o dračích ingrediencích?Včera jsme byli v dračí rezervaci, kde jste se dozvěděli všechno možné, tak si toho jistě spoustu pamatujete. Komu by se však tato otázka nelíbila, může mi povědět něco o magičističi nebo o lechtajícím lektvaru," mrkla pak na ně, posadila se na pohodlnou židli a natáhla se pro svůj hrnek s kávou, kterých zde na táboře vypila více než dost. A nikdo se jí nemohl divit, dle ní tohle celé totiž bylo až moc náročné. I tak jí ale bylo líto, že už pomalu končí, ale dle Cassie tu byla šance, že by si to mohli za rok třeba zopakovat. No neber to.

Mimo herně:
Další post čekejte v pátek ráno. Hned na začátku házím upozornění, že odměny, které vaše postavy dostanou na konci, se budou odvíjet od vaší aktivity. Vím, že jsou prázdniny a samozřejmě chápu, že ne každý má neustále čas, ani já ho moc nemám, ale vážně nechci, aby se to zbytečně protáhlo, sorry. Pokud však nebudete deadline stíhat, stačí se včas ozvat (ne ten den ráno) a já samozřejmě počkám.

_________________

Fróði se na tábor přirozeně tuze těšil, i když ho tam přihlásil táta. Zavánělo to ostatně spoustou blbnutí na čerstvém vzduchu, o plánovaném programu ani nemluvě. S výběrem, o kterou variantu si říct, mu přitom musela pomoci taková drobnost, protože on sám by si asi musel házet pencí – lektvary i létání ho bavily přibližně stejně a k tomu s vařením se tedy nakonec přiklonil proto, že neměl vlastní koště a s větví by tam asi trochu trapčil.
Slibně to navíc vypadalo už na prvním shromaždišti, protože na tábořiště je měl dopravit autobus, tedy pro Fróðiho něco podobně magického jako lektvar krásy. Krátce poté, co mu Finnian ještě jednou zkontroloval výbavu a předal ho zodpovědným vedoucím, bylo třeba malého Islanďana vytáhnout z nákladového prostoru, kudy se snažil prolézt k motoru. Představení vedoucích pak vnímal vysloveně zběžně, nadále sledoval spíš autobus a větší zájem projevil až při zaslechnutí jména Siobhán, protože se tak jmenovala půlka tetiček a jeho přirozeně zajímalo, jestli s nimi nejede jedna z nich. Nejela. Další mrzutostí pak bylo složení zeleného týmu, kde sice byly Caitlyn (nebo Caroline?) a Jasmine, ale jinak samí kluci a dokonce jeden fousatej strejda, z něhož se Fróðimu trochu ježily chlupy v nose. Skupina druhá na tom pak nebyla o moc líp, taky jenom dvě holky, z nichž tedy jedna se počítala za tři, ale vzhledem k jejímu věku ji za dobrou zprávu moc považovat nešlo.
Fróði naštěstí nevěděl nic o kvótách, jinak by se na ně asi těšil, a po obhlídce okolí a ubytování na chatce byl rád, že když už nemůže být s nějakou holkou, může být aspoň se dvěma kamarády z ročníku. A Christoff mu taky nebyl vyloženě neznámý, prostě mohlo to být i mnohem horší. Takřka automaticky si pak bleskově zapamatoval, kdo je ve které další chatce, a čas do první večerky jim jistě příjemně utekl.
Druhého dne ráno si přirozeně zaplavat šel, protože doma by měl tu vodu ještě studenější, a problém byl ho spíš z té vody dostat. Naštěstí tam ale byla motivace jídlem, tak to šlo, a on se společně se zbytkem lektvarářů vydal do lesa a soustředil se hlavně na sběr těch tvorů, protože kytky ho přeci jen zajímaly o něco méně. Co mohl, to rovnou na místě ochutnal, jestli je to fakt čerstvé, a sběr dýmějových hlíz ani moc nepokaňhal. Konzervace ingrediencí ho zajímala taky, z čistě pragmatických důvodů, a mimo byl jenom chvíli, když si představoval, jak by asi chutnala marmeláda z čmelotrysků. Při večerním táboráku si opekl jednu chlupatou housenku a zpíval taky, i když to mu šlo zatím ze všeho nejmíň a ke většině táborové klasiky znal jenom islandské texty. A protože nejodvážnější on teda rozhodně byl, nebo si to aspoň myslel, spaní pod širákem s panem vlkodlakem si rozhodně ujít nenechal.
Třetí den se nesl ve znamení výletu do civilizace, který bral Fróði nejdřív jenom jako úplně zbytečné zdržení a na milost ho vzal až díky té možnosti se vykoupat v moři. Nebylo tedy zdaleka tak čisté jako u nich na ostrově a chytil tam jenom cosi, co už bylo nějakou dobu mrtvé, ale o to snáz pak snášel prohlídku města. Držel se primárně u Caitlyn, takže možná nakonec i zjistil, že to není Caroline, a naopak co nejdál od Laira, protože mu jeho pohanská krev našeptávala, aby ho vzal klackem přes hlavu a zapálil. Fish si dal, chips mu zas tak nejely, toho pána vůbec neznal a v kouzelnické vesničce se asi spíš držel spolužáků, protože sám netušil, co by tam tak měl podniknout. Strašidelný hrad byl ale rozhodně super a bojovka byla fajn vždycky, takže byl nakonec ochoten uznat, že Hastings není tak na prd, jak se zdálo.
Čtvrtý den chcalo a chcalo se konečně dali do vaření, i když poněkud jiného, než Fróði čekal. Rozhodně si ale nestěžoval, dokonce ani na to, že nemůže ochutnat vodku, a když mu Joshua vysvětloval, že na vodku s broskvovou pálenkou a brusinkovým a pomerančovým džusem si ještě musí chvilku počkat, mrk mrk, prostě si jenom okázale povzdechl a šel vyrobit další Shirley Temple. Slečnu profesorku z Bradavic viděl o to radši, že s ní už vařili nějaké ozajstně magické dryáky, a kupodivu to nebyl on, kdo zcizil lahvičku se kterýmkoliv z nich. U večeře zase zpíval a vesměs by si ani nevšiml, že je něco špatně, kdyby na to někdo neupozornil, a i kdyby mu to snad vadilo, po zlatém hřebu večera by to všem odpustil. Zkoušení žaberníku bylo totiž něco naprosto suprového a Saša se mohl těšit z hromady otázek, například jestli by se ta věc nedala pěstovat v bradavických umývárnách nebo tak někde po ruce.
Exkurzi do nemocnice bral jako další nutné zlo, a protože nezahrnovala ranní koupání, trvalo trochu déle, než ji vzal na milost. Slečna lékouzelnice se mu ale líbila (a kdyby tušil, že se líbí i jeho bráchovi, určitě by mu ji schvaloval) a něco málo z jejího výkladu i pochopil, než to zase rychle zapomněl, takže potud dobré. Pana lékouzelníka už poslouchal výrazně méně a spíš koukal, kde co lítá a kde co nosí ty slušivé uniformy, a z pozorovaných zásahů si odnesl hlavně zjištění, že Flann si ze všech zdejších učednic vybral fakt tu nejnudnější.
Příčnou letmo znal, takže i tam trochu frflal, že tábory ve městě jsou na houby, a když se chvíli marně snažil najít Emily, která se tam loni v létě zasekla, přišlo konečně něco, co stálo za to. Fróði tedy už v dračí rezervaci byl, ale zrovna tohle patřilo k věcem, co se mu jen tak neokoukají, a protože se tak dostali na ten čerstvý vzduch, do večera už pak ani necekl. A když se pak stavil ten neznámý pán, rozhodně příležitost zahrát si aspoň chvíli famfrpál využil, i když si na to potřeboval půjčit koště.

Ráno předposledního dne je uvítalo další rozcvičkou, která už ho prostě nemohla rozhodit, další snídaní a dalším programem, tentokrát v jedné z chatek. Fróði se přirozeně najedl, co to šlo, přestože ty anglické sladké věci moc nemusel, a když se na to tedy JD zeptala, jenom akčně přikyvoval, že jako jo. Kakao ani sušenky si nicméně nedal, z důvodu popsaného výše, a možná i díky tomu se k odpovědi na otázku dostal jako první, protože neměl plnou pusu suchého sladkého čehosi.
„Prosím, z dračího trusu se vaří hnojivo na kytky,“ zahlásil nadšeně, a ač to asi nebyla tak úplně ingredience, kterou profesorka chtěla, on o ní prostě věděl nejvíc. To jest aspoň něco málo. „Bratránek teda říkal, že dávat si na zahradu trus masožravce může dobrovolně jenom dement, ale ten pán nám včera povídal, že dračí trávení je nějak... fenomenálně jiné, takže je to asi v pohodě. Takže by se možná daly používat i dršťky, na polívku, hmmm...“
A pak už čekal, co přidají ostatní, a jenom trochu se zasekl nad představou dračí dršťkovky.

_________________

Abychom byli upřímní, v Montym se v den odjezdu na tábor mísily kladné i záporné emoce – jednoduše se mu nechtělo z pohodlí domova někam, kde budou spát v chatkách a navíc tam bude asi docela zima (zase), ale na druhou stranu šlo o lektvary a těm malý Mexičan prostě nikdy neodolal. Navíc trochu doufal, že sežene některé z těch ingrediencí, které mu ještě chyběly do Lektvaru idiotské odvahy; a když je nesežene teď, tak holt jindy v průběhu prázdnin. Jen ho opravdu moc mrzelo, že nejede taky Asbjorn. Ale aspoň Monty natrénuje drsný život na zbytek prázdnin strávených ve Švédsku.
Odjezd autobusem byl zážitek sám o sobě a Monty se trochu bál, že se mu bude dělat špatně, ale konec konců přežíval bez nehody přemisťování i famfrpál, takže autobus nakonec zvládl jako pašák. Rozdělení do chatek se mu zamlouvalo, protože všechny tři spolunocležníky znal a určitě si po večerech užili spoustu zábavy. A ne, Monty nikomu z nich nelezl do postele, kupodivu. I když ho docela děsil ten vousatý strejda, co jel s nimi bůhví proč... asi zaostával v lektvarech, nebo co.
Bylinkový den si Monty náležitě užíval, protože ho sběr bylinek bavil a bylinkářství bylo po lektvarech jeho nejoblíbenějším předmětem. A při tom sběru si nenápadně nacpal do kapsy trochu lžičníku, protože přesně ten potřeboval do Lektvaru idiotské odvahy, že.
Jediné, co Montyho na táboře štvalo, byly ranní rozcvičky, protože na sport prostě moc nebyl. Jo, odlétal si famfrpál, ale to kolem by si všichni mohli odpustit. A taky se vyhýbal koupání v jezeře a moři, protože voda byla ledová. Alespoň na jeho poměry ano. Konec konců, Monty sem z Mexika dojel hezky opálený a mezi pobledlými Brity tak trochu vyčníval – aspoň barvou kůže, protože jinak nevyrostl ani o centimetr a neměl tedy jak vyčnívat. Spolužáci už ho určitě přerostli. Každopádně výlet do civilizace byl fajn, ale Monty radši to vaření lektvarů.
Proto ho docela zklamalo, že se učili míchat nápoje a ne lektvary, ale nedalo se nic dělat. V budoucnu koktejlovým mentorům dost možná poděkuje. Zato další výletový den byl fajn, i když Monty nikdy netoužil stát se lékouzelníkem, ale sledovat jejich práci bylo přinejmenším zajímavé. Výlet do dračí rezervace ho nechal docela klidného, protože po tom půlroce, co jezdil do irské rezervace prakticky pořád, už ho draci moc netankovali, navíc mu přišlo, že o nich už ví snad úplně všechno.
Dnešek měli nicméně strávit vařením lektvarů, takže nebylo divu, že se Monty těšil jako malý Jarda. „Frodo chrápal, ale jinak jsem se vyspal docela dobře,“ prohlásil poté, co profesorku McLarkenovou pozdravil, a pobaveně se zašklebil na zmíněného kamaráda. A sušenky s kakaem si dal, protože druhá snídaně byla třeba. „Dračích ingrediencí je hned několik, ale řekl bych, že nejpoužívanější je asi dračí krev – ta se totiž do lektvarů nepřidává jako samotná ingredience, spíš má funkci jakéhosi pojítka, které propojuje ty ostatní ingredience. Zároveň má ale silné čistící a dezinfekční vlastnosti, takže se dost používá v lékouzelnictví a léčivých lektvarech,“ vybral si Monty jednu z ingrediencí a pisatelka jenom doufala, že to napsala dobře, protože informace o ní lovila z paměti.

_________________

Barry sice nebyl žádný fanatik, co se lektvarů týkalo, ale zajímaly ho a chtěl v nich být dobrý, protože chtěl jít v otcových stopách lékouzelníka a věděl, že bez lektvarů to nepůjde. Naštěstí mu lektvary celkem šly, takže ani neprotestoval proti odjezdu na tábor, který si ostatně u táty vydupal. Navíc byl tak trochu rád, že nemusí Nealovi prát trenky, jelikož s nástupem puberty mu to otravovalo život víc a víc. A to ho čekal ještě jeden tábor s Dylanem, hurá!
Shrňme to – veškerý táborový program Barryho bavil a mladý Kenway se do něj vrhal s nadšením a hyperaktivitou sobě vlastní, takže nebylo divu, že když došlo na plavání v jezeře a v moři, byl společně s Frodem první, kdo zahučel do vody, a poslední, kdo z ní vylézal. Ne že by miloval studenou vodu a plavání, ale potřeboval se trochu... vybít. Spaní pod širákem neodmítl, bojovku taky ne, a když mu pak Torunn vlezla do postele, začal tenhle tábor považovat za nejlepší zážitek svého života. A taky si poznamenal, že se tím musí Dylanovi pochlubit, takže mu hned napsal dopis. A taky dopisy terorizoval tátu. Ano, terorizoval, neboť pravopis pro něj ještě pořád byl španělskou vesnicí.
Kromě toho byl na chatce společně se Skyem, což bylo prostě hustý, a určitě od spolužáka vyškemral cigaretu na ochutnání, čímž se Dylanovi taky musel pochlubit. Tátovi radši nikoliv, protože ten by ho dost možná přerazil.
Všechny rozcvičky, i tu dnešní, absolvoval Barry bez keců, a pak už se mohl těšit na program s profesorkou McLarkenovou. „Já se vyspal parádně,“ broukl poté, co profesorku pozdravil. Najedl se taky dobře, ale jako správný mrzimor sušenky a kakao neodmítl. „No, lechtající lektvar při kontaktu s kůží způsobuje zesílený pocit lechtání. Je do něj potřeba zázvor, kuřecí pera, černý pepř a bradavičný prášek.“ Víc neříkal, protože nebyl šprt. Místo toho očima létal od jednoho spolužáka k druhému a poslouchal jejich odpovědi. Mnohem víc ho ale zajímala praxe, a tak doufal, že teorii budou mít rychle za sebou.

_________________

Když se Lair zapojil do aktivit spojených s řádem, bylo to hlavně z toho důvodu, že věřil, že ho zachrání před jistou slečnou, což se taky povedlo. Nicméně jak jednu svobodu získal, tak stejnou měrou o druhou přišel, totiž musel sem tam splnit nějaké ty požadavky, ať už šlo o vyvěšování letáčků nebo účasti na lektvarovém táboře. A to, i kdyby si připadal blbě, jakože tak si fakt připadal. Byl mezi dětma jediný dospělý. Ale nakonec to nijak zvlášť neřešil, neomlouval se a nevysvětloval, pokud se ho nikdo na to nezeptal. Bylo pravdou, že dva otrávení z řádu stačili na to, aby neprotestoval. Lair totiž miloval lektvary a na tom se nikdy nic nezměnilo. Problém byl v tom, že sem tam rád odbočil od přesně daných pravidel, někdy něco zkusil, něco jiného než bylo zvykem a… Nebylo divu, že se ti nad ním shodli v tom, že je potřeba s tím něco udělat.
Pásku, kterou dostal, nijak nekomentoval, účel byl jednoznačný, přestože v jeho případě to možná bylo zbytečné. První den vyzkoušel tamější chladnou vodu a spolu s ostatními sbíral bylinky, tohle ho nikdy tolik nebavilo, ale k lektvarům to bylo potřeba. Každopádně večer u táboráku se ke zpěvu přidal a pokud to nikomu nevadilo, přidal se i v tom pití (ale na Joshuu rozhodně neměl). Do chatky se vrátil hodně pozdě, pokud ovšem neusnul pod širákem, ale tak jako ráno se probudil v chatce, tak tam dojít musel… Třetí den byl trochu krušný, protože se hodně chodilo a jemu nebylo zrovna nejlépe, ale ty rozchody byly fajn, protože skončil hezky schovaný ve stínu a minimálně ten první rozchod prospal. Ohledně bojovky to spíš asi dopadlo tak, že se Cassandře nabídl jako další volná ruka v organizaci a přípravě. Den čtvrtý se nesl v mírném okouzlení Lucille a alkoholu, pokud ovšem nevadilo, že s organizátory tak trochu popíjí a že tentokrát to bylo fakt tak trochu. Nicméně toho zpívajícího roztoku si vážně nevšiml a tak zmizelo i to okouzlení. Ohledně vaření lektvarů už sama Cassandra (a další) musela pochopit proč Lair jel na tenhle tábor. To nadšení, ta jiskra možného experimentování způsobila, že se z jeho kotlíku zdvihaly růžovoučké bubliny, první pokus. Druhý se povedl. Pak došlo na plavání v jezeře a to bylo v pohodě (ale žeberník je tfuj mezi námi). Pátý den se nesl v návštěvě nemocnice a pokud Lair potkal Paula, prohodil s ním pár zdvořilých slov. Jinak pozorně a v klidu sledoval lékouzelníky při práci. Zajímavější byla dračí rezervace, kde nikdy nebyl. Ohledně famfrpálu se držel spíše stranou, protože přeci jen dospělý ve hře je snad možná i výhoda a i tak lektvaristi vyhráli. Jinak co se týkalo všech dnů, které na táboře byl, vypomáhal v kuchyni a svoji pomoc nabídl i organizátorům, třebaže věděl, že jeho pomoci není potřeba.
„Magičistič je úžasná věc. Název mluví za vše a dá se použít na látky, nejrůznější předměty…“ Lair se usmál. „Je to z plísňáčka, česneku broučích očí a ehm švábů. A pro vůni se přidává máta, ale tak mě napadá… že levandule by taky nemusela být špatná.“ Zakončil řeč tázavě, protože to ho napadlo teď a je faktem, že látka voní lépe po levanduli než mátě, ale otázkou je jestli to nebude něčemu vadit. Jakože by mohlo. A co takhle přidat i nějaký jiný výtažek, nějakou koncentrovanou vůni? A už jsme u toho, experimentování to bylo jeho…

_________________

Sky měl opravdové dilema, když se musel rozhodovat, kterému z táborů dát přednost, ale protože na famfrpálovém poli už si docela věřil (haha, věřil si hodně, až moc, to pak bude strmý pád, až mu jednou dojde štěstí - a tím není myšleno to tekuté), přihlásil se nakonec na tábor lektvarový. Stejně s těmi famfrpálisty nakonec trávil dost času, takže si nemusel stěžovat, a když navrch skončil v chatce s docela dobrou skvadrou, dokázal se povznést nad to, že tu nemá Ignáce a že tu je Jasmine, se kterou stále ještě nemluvil. A ani nehodlal začít mluvit.
Co se jeho spolunocležníků týkalo, tak cigáro Barry opravdu dostal a ne jednou, a to první hned ten první den. Raghu taky dostal, ale ne cigaretu, nicméně dlouhou přednášku na téma, jak se rozejít s Grace, dokud to ještě jde, a bylo mu fakt jedno, jestli Raghu argumentoval něčím ve smyslu, že Grace je přece fajn. V tom případě přidal přednášku, že fajn fakt není, a že by měl začít trávit čas s normálními lidmi. No a pak tu byl Laurence. O něm věděl jen to, že je to sebevrah, protože chodí s Keiličovou dcerou, a cigaretu mu ani nenabízel, protože pochyboval, že by si vzal.

Na rozcvičky byl Sky docela zvyklý, protože si dávkoval během roku i nějaké navíc, a hlavně měl pocit, že za poslední měsíc nějak nehezky povyrostl (což sice ještě nemá v kartě, ale z prcka byl náhle vyšší prcek), a místo atleta Adonise z něj byla tyčka na rajčata. Takže toho i docela dost snědl a dost možná si chodil i dvakrát přidat. Zpět k rozcvičkám - ani to plavání pro otužilce nesabotoval a pár temp si hrdinně dal. Rozhodně to bylo zajímavější než lov housenek, který následoval, ale furt to bylo záživnější než psaní milostné poezie, o což se pokusil jednou, pak to přepsal, a vznikla z toho ska-punková óda na banánový dort.
Toho, kdo je nechal sbírat hnis po obědě, by dle jeho mínění měli upálit. Bohužel se tak při následném táboráku nestalo, zato mohl vytáhnout své ukulele a zapět nějakou tu hitovku. Nu, a pak si ustlal s vlkodlakem pod hvězdami.

Třetí den si Sky docela užil, neboť je čekal výlet do města a hlavně jídlo, přesun do vesničky a jídlo. Největší strašidlo byl dozajista Lair, o němž si Sky radši nic nemyslel, jinak by si neustále kontroloval záda.

Čtvrtý den byl fajn. Na Lucille se dobře dívalo a bylo jedno, že byla Tinkerbellová, protože na rozdíl od svých bratrů vypadala jedle, asi jako vodkou napíchaný meloun (le pokerface). Vážně doufal, že ho díky jeho výšce nezařadí mezi prcky, protože on si chtěl namíchat něco děsně alkoholického, nicméně mu fakt vadilo, že si to nemohl vypít sám. Náladu mu spravil oběd a hlavně ten škrtiplyn, jehož postup si fakt hodlal dobře zapamatovat a na někom velmi neurčitém vyzkoušet. Že si po vydatné večeři zapěl jako ještě nikdy, ho kupodivu vůbec nenaštvalo. A poznatek dne? Žábry jsou cool!

Pátý den byl pro Skye tak trochu otrava. Na kariéru lékouzelníka vůbec nepomýšlel, takže se nudil, a náladu mu opět zvedlo až jídlo v Duze. Při rozchodu na Příčné si vesele zapálil, pokud ho nikdo nezadržel a pročetl si inzeráty v realitní rubrice. Dračí rezervace byla nicméně něco mnohem lepšího než nemocnice, a Sky všude chodil s očima navrch hlavy a minimálně desetkrát se pokusil zjistit, jestli si nemůže nějakého draka odnést domů místo hlídacího Alíka. Protože Atticus by mu to určitě povolil, když by mu to mělo hlídat Esterku.
Jelikož bylo řečeno, že famfrpálisti ten večerní zápas prohráli, asi se toho neúčastnil, jinak by to totiž dopadlo opačně.

No a pak tu bylo ráno, rozcvička, snídaně a pak lektvarový míting se sexy slečnou McLarkenovou. „Dobré ráno, docela dobře, vy?“ mrkl na JD zvesela, sušenku si dal, kakao taky, a zaposlouchal se do otázek. „No, tak třeba dračí rohy se rozemleté používají v mnoha lektvarech a samy o sobě mají velkou magickou moc.“ Pokrčil rameny a zase se zakousl do sušenky, načež se zakřenil na Barryho, když se na něj zadíval, neboť ho od té noci, kdy mu do postele vlezla holka sama od sebe, považoval za materiál vhodný ke konvertování do Bratrstva bouráků. „Nicméně dračí rohy jsou drahé jako prase a poptávka výrazně převyšuje nabídku, což vede k drastickým ztrátám na počtu některých dračích druhů... tááákže se prodej dračích rohů řadí do spešl prodejní sekce a fakt je to vzácný.“ Doplnil, aby to nebylo tak suchý.

_________________

Reggie byl samozřejmě vždy pro každou špatnost a když se mu naskytla příležitost provádět špatnosti legálně, tedy vařit lektvary – tedy přihlásit se na tábor – neváhal ani vteřinu. Navíc, teď býval doma o prázdninách jen s rodiči, co s nimi Shashi nebydlel, a už mu to dost lezlo jak krkem, tak na mozek. A ačkoli na táboře byli samozřejmě i lidé ze školy, nebyla tam Grace. Ne, že by se jí Raghu vyhýbal, celý rok předváděl spíš pravý opak, ale jejich vztah pomalu asi přerostl v něco víc než kamarádství a mladý Dewanji z toho byl strašně rozpačitý, a pravidelně rudl až za ušima. Naštěstí to v jeho případě nebylo dvakrát vidět. Rodiče mu navíc tábor schválili, protože měl za chvíli skládat NKÚ, a jak jim šikovně vysvětlil, lektvary jsou důležité a chtěl se jim věnovat i v budoucnu.
S sebou si Raghu samozřejmě krom kotlíků a nezbytných propriet sbalil i Gigara, který byl stejně líný a neaktivní jako vždy, a taky hromadu sladkostí. A fakt se na tábor těšil! Hastings mu minimálně podle názvu bylo nějak povědomé, ale protože chudák vyrůstal spíš v Londýně a hlavně v Indii, tak nějaká historie šla trochu mimo něj. Nevadí, na táboře se mu líbilo – v chatce byl se Skyem, takže oproti ložnicím v Bradavicích nulová změna, a taky s Barrym a Laurencem. Ten první byl víc fajn a ten druhý byl cool famfrpálista, aspoň takový obrázek si Dewanji udělal, takže byl spokojen. S famfrpálisty se sice nebavil tolik jako s lektvaristy, ale byli tu i dva budoucí sedmáci z jeho koleje, takže i kdyby byla nouze největší, pořád si měl s kým pokecat. Navíc, Sky spolubydlící měl cigarety, což zrovna Raghu neodmítl a možná lehce vysomroval – ale jeho přednášku o Grace přijal spíš rozpačitě, a taky popravdě odvětil, že „vůbec neví, co má dělat“.
Co se průběhu tábora týkalo, Raghu si užíval každý den, protože si moc dobře uvědomoval, že týden je hrozně krátká doba. Místečko se mu líbilo, hlavně jezero – hned druhý den po rozcvičce byl jeden z těch, co skočili do vody. S nadšením se ostatně vrhal téměř do všech aktivit, vydržel dokonce i u sběru, večer se přežral pečených buřtů a nakonec zakotvil pod širákem. Podobně to šlo i dál – v Hastings vlezl do moře, bojovku si šíleně užil, míchání nápojů pak ještě daleko víc. Když samozřejmě došlo na samotné vaření lektvarů, byl schopen zachovat odpovědnou rozvahu, přesto ho ztřeštěná nálada nemohla jen tak přejít. Bylo tady toho tolik! Do jezera znovu nadšeně vlezl i s žaberníkem, i když úplně nevychytal dobu, kdy vylézt, u Munga byl jako Alenka v říši divů a i když neměl košťata v oblibě, zahrál si i famfrpál. Až mu bylo líto, že už zítra byl čas odjezdu, protože takhle by to vydržel klidně celé prázdniny. Nicméně, dnes měli opět vařit, a Raghu už se nemohl dočkat.
„Ránko! Já se vyspal dozlatova, nikdo nechrápal. A se sušenkama je i veselý ráno ještě veselejší,“ zakřenil se, po zmíněném zobání se natáhl a čekal, co se bude dít. „Dračí krev má dvanáct způsobů využití, jestli si to dobře pamatuju, a objevil je prej náš star- ředitel Brumbál,“ zapojil se pak Raghu rovněž do diskuze, i když on nebyl zrovna přes teorii. Tedy, ne v tom smyslu, že by si nepamatoval, ale nerad interpretoval. Radši poslouchal ostatní a zubil se na celé kolo, tedy, v rozumných mezích, a taky jen ve chvíli, kdy neměl sušenky mezi zubama.

_________________

Tábor. Jasmine se těšila jen z toho důvodu, že věděla, že jede i Leah, což bylo rozhodně fajn. Po Olivce to byla totiž její největší kamarádka, se kterou prožily.. spoustu zajímavých věcí, žeano. Horší už bylo, že jel i takový Sky, se kterým se Jasmine stále nebavila a rozhodně nezačala zažít. Proč by ten první krok měla udělat ona? Za své činy se nehodlala omlouvat, neměla proč. Bylo tak jedině dobře, že tu nebyl ještě Ignác, protože v takovém případě by dost možná odjela zase hned domů. Vadilo jí totiž, že zatímco s ní se Sky nebavil a ignoroval jí, Ignáce vzal na milost a byli stále stejně nerozluční.
Protože tu moc holek nebylo, Jasmine byla spokojená, že je v chatce s Leah a ta páska, kterou musela o aktivity nosit, jí vlastně ani moc nevadila. Co už bylo o něco horší, to byl Lair, u kterého měla první pocit, že je to vedoucí, ten druhý už tak trochu ukázal, že není, a že se bude učit lektvary s nimi. Jasmine nechápala. Nicméně se to snažila moc neřešit.
Druhý den byl dle ní velice nudný už jenom kvůli tomu, že museli sbírat byliny. Ranní rozcvička jí nevadila, dokonce vlezla i do jezera, neměla proč to nedělat. Hnis sbírala opatrně, protože věděla, co dokáže, ale že by jí to bavilo, to se říci nedalo. Protože ho však sbírali společně s McLarkenovou, snést to dokázala, protože jestli by se se Skyem na něčem v tuhle chvíli shodli, byl to fakt, že JD byla kus. Spaní pod širákem pak využila, protože to bylo fajn, pozorování noční oblohy a tak..
Třetí den byl fajn. Výlety totiž Jasmine zbožňovala, zvláště takový, kde měli i rozchody což bylo velice dobré. Co se týkalo strašidelného hradu a následné noční bojovky, to bylo taky v pohodě, i když při druhé aktivitě trochu ten strach měla.
Čtvrtý den byl však nejlepší, už jenom kvůli tomu, že přijela Lucille. Ta se Jasmine zalíbila, ona zase jí, takže si skvěle popovídaly u vaření nápojů a dokonce jeden alkoholický od ní vysomrovala. Vaření se Saoirse bylo však o trochu lepší, protože už se konečně k něčemu dostaly a jí to dokonce nevybuchlo, což se dalo brát vcelku pozitivně, no ne? Zpívání u večeře jí nevadilo, stejně jako noční výlet do jezera, byla to švanda a navíc se jí od Joshui povedlo zjistit, že by žaberník na konci tábora mohli dostat, což by bylo fajn.
Výlet do nemocnice už tolik fajn nebyl, protože to nebylo něco, co by zrovna Jasmine zajímalo. Na druhou stranu se jí Lavern i Freya líbili, aspoň nějakou výhodu to mělo, no ne? Po obědě, kdy si mohla zas pohovořit s Joshuou, se vydali do dračí rezervace, kde to bylo o něco lepší, než v té nemocnici a navíc je další den čekalo překvapení, takže tak.

Jasmine se ráno ani moc z postele nechtělo, ale nakonec se vykopala. Dala si s ostatními rozcvičku, pořádně se nasnídala a při zjištění, že zítra už se vlastně jede domů, se chtě nechtě ušklíbla. I když to tady bylo vcelku dobré, některé osoby - Sky - jí vadily, takže už se domů vlastně i těšila. Dobře, ne přímo domů, tam se nehodlala zdržovat moc dlouho, ale nevadí.
Po snídani se s ostatními vydala do jejich chatrče, kde dnes měli hodinu s JD. Jasmine se těšila na to, že se zas budou něco učit, ale více než to, se těšila na večer, protože je čekal táborák, spaní pod širákem a.. odměny. Jo, od Lucille a Joshui se toho dozvěděla dost, i když stále netušila, co pro ně vedoucí mají přímo připravené. To však tak úplně nevadilo.
"Brý ráno, vyspala jsem se skvěle," usmívala se od ucha k uchu, protože na Jordan se dobře koukalo, i když to na jednoho pitomce v jejich třídě taky, a pak už si zabrala jedno z míst. Sušenky i kakao si nevzala, najedla se totiž dostatečně a teď už jen čekala, až se od té teoretické části dostanou pryč, protože tohle bylo nudné. Skoro jak ve škole. "Z draka se dají využít i játra, ty jsou potřebná třeba v dokrvujícím lektvaru," zabrblala mrkla po Lairovi, jako jestli myslí ten svůj dotaz ohledně levandule vážně, a pak už jen čekala, co na to jako McLarkenová řekne.

_________________