FRÓÐI FINNIANSSON

Jeho hůlka je z bobkového vavřínového dřeva a jádrem jí je blána z dračího srdce. O vavřínových hůlkách se říká, že je nelze užít k nečestným činům a že nesnesou líného majitele. S prvním vlastníkem se však spojují velmi pevně a dokonce mají údajně ve zvyku případné zloděje srazit bleskem. Dračí chlopeň uvnitř se pak ochotně učí nová kouzla a je velmi mocná, ale taky nejnáchylnější k nehodám. Fróðiho hůlka je ohebná, přesně 9 palců dlouhá a jmenuje se Dafné.

Původně docela tuctový ušatý výtržník z islandské samoty, na nějž měly roky studia v Bradavicích a v tamní vybrané společnosti značný civilizační účinek a pak navíc přišla puberta. Teď už je z Fróðiho bez debaty mladý muž: vytáhl se, zkusmo osvalil a zejména si nechal narůst delší vlasy, s nimiž teď experimentuje jako divý a snaží se jimi podpořit svůj přirozeně ležérní vzhled bezstarostného flákače. Snad jen ty uši má pořád poněkud větší, než by bylo zdrávo, ale to se snad již brzy skryje v hnědé hřívě. Stále ještě docela často vypadá navzdory vší péči jako někdo, kdo se v příkopě porval s medvědem, tedy poněkud pomačkaně – odřeniny a škrábance všude po těle, modřin pár do setu, sem tam roztržený rukáv. Jen té trollí moči výrazně ubylo a vystřídala ji kolínská, protože to dělá na dámy přeci jen lepší dojem. Vousy mu zatím nerostou, asi rodinné prokletí, ale jakmile začnou, rozhodně jim vyhlásí nekompromisní džihád. O imidž tedy začal dbát výrazně víc, ale ani na instinkt ještě úplně nezanevřel a i po pečlivé úpravě účesu tou správnou pomádou je schopen se vrhnout do bahniště mezi divoká prasata či jiné kance. Každý večer se ale o to důkladněji myje, ať už ve sprše, v termálním jezírku nebo pod pumpou, podle toho, co je zrovna po ruce. Díky všemu tomu běhání, přebarvování ovcí a přeskakování lávových polí měl vždycky lepší fyzičku než většina děcek z města, což se taky vyplatilo, protože teď má trochu náskok a ve škole díky plavání v jezeře a dalším aktivitám rozhodně nezeslábl ani nezlenivěl. Jenom na zimu trochu přibírá, nicméně to se každý gram podkožního tuku může hodit, víme?
Po tatínkovi (a po létech koupání se pod pumpou) je otužilý a i v zimě chodí nejradši v kraťasech a tričku, ale obecně není v oblečení jakkoliv vyhraněný. Vlastně snese i tu košili, když to není na moc dlouho, a vydržel by i v obleku, kdyby ho o to poprosila vhodná osoba. Ostatně přežil už i kilt, tak co...

Fróði je tak trochu severský Tarzan. Ne že by ho vychovaly opice, jichž je ostatně na Islandu ostudný nedostatek, ale rozhodně ctí zákony přírody víc než ty lidské, je tak trochu divočejší a nevadí mu chodit delší dobu bez trička. Oba dědečkové se shodli na tom, že zdědil tu choleričtější stránku svého otce a tvrdohlavost své matky, takže výsledkem je mentál, který se snadno nadchne pro kdejakou blbost. Rodiče se ho sice snažili zkulturnit a vzdělat, ale v tomhle ohledu padlo jablko docela daleko od stromu a Fróði mnohem radši s klackem v ruce vyháněl lišky z trollích hnízdišť nebo trolly z liščích nor, než aby se učil vyjmenovaná slova a podobné blbosti. Pořád ještě ho strašně nebaví čtení, na druhou stranu dokáže až překvapivě dlouho poslouchat výklad, pokud ho téma aspoň okrajově zajímá. Nebo pokud ho přednáší fešná profesorka. Je každopádně nad slunce jasné, že hlavou se nikdy živit nebude, protože by umřel hlady. Jeho zdánlivá odvaha je vlastně jen šikovně skrytá natvrdlost, nedostatek vlastních ambicí pro změnu schovává za snahu činit všeobecné dobro a nic než dobro a když mu Flann jednou řekl, že hlavou zeď neprorazí, vzal to jako výzvu. Výzva obecně patří k nejlepším způsobům, jak ho motivovat, přičemž dalším je jídlo a třetím, aktuálně nejspolehlivějším, pak frajeření před opačným pohlavím. Strašně rád objevuje nové věci a ty zábavnější nebo adrenalinové mu vydrží relativně dlouho, takže když od dědečka z matčiny strany dostal k desátým narozeninám sadu Malého chemika, měli od něj rodiče klid alespoň do doby, kdy zapálil stodolu.
Jedním z dalších dominantních znaků jeho rozvíjející se osobnosti je stále ještě loajalita: za hordu prostě život položí, ať už za tu lidskou, nebo za zvířata. Protože nevyrůstal v deštném pralese, o zákonu džungle ani vodním příměří neví nic, ale rozhodně respektuje zákony plání, luk, lesů, hor, strání a moří. Fakt ho vytočilo, když v Akureyri poprvé viděl velrybářskou flotilu, a to tak, že poprvé projevil magické nadání: samým vztekem mimovolně proměnil kus trupu velrybářské lodi v sýr, ementál, a výstřižek z novin s fotkou potopeného křižníku má dodnes na nástěnce, hned vedle podepsaného plakátu Kathy Valentine a the Go-Go‘s. A je na ten okamžik náležitě hrdý, dost možná až pyšný.
Protože vyrůstal v okolí vesnice, kde se shodou náhod posledních dvacet let rodili jenom kluci, považoval holky před nástupem do Bradavic tak trochu za mýtická stvoření a nebýt toho výletu do Akureyri, kde v přístavu jednu zahlédl, asi by ani nevěřil, že existují. O to víc ho ale zajímají teď, ještě víc než magie a vlastně víc než cokoliv jiného. Házení žab už je nicméně pasé, protože objevil i zajímavější věci, co se s nimi dají dělat, a je fakt rád, že už to dělat může, protože ho to prostě baví. Ač ho mnozí jistě budou mít za sukničkáře, kterému jde jen o to jedno, faktem zůstává, že je pozorný, milý a ochotný pomáhat úplně všem, nejen těm, co s nimi spal, spí nebo spát chce. Jakkoliv má pak značnou potřebu rozšiřovat svůj harém, není nijak žárlivý ani teritoriální a drží se zásady, že pomoc kamarádovi v nouzi má přednost před sebelepší kočkou.

Je prvním ze tří dětí archivářky z Reykjavíku a druida z Irska a na světlo světa se prodral sedm měsíců po jejich svatbě. Rozhodně ale nijak netrpěl, dostalo se mu náležité péče a lásky a postupně zjišťoval, že patří do rodiny druidů s dost rozvětvenými, ale dobře schovanými kořeny, které sahají až do Irské republiky a díky nimž bude s největší pravděpodobností umět nejen čarovat, ale taky ze sebe dělat i jiné zvíře než prase. A i když babička Brónach kouzlit neumí, děda Séamus je fakt řízek. Z četných strýčků měl nejradši Aenguse a na jeho pohřbu fakt plakal, ale proti ostatním taky nic nemá. Z matčiny strany je příbuzenstvo chudší a veskrze mudlovské, ale o to častěji vídal jak babičku Ylvu, tak dědečka Nývarða, protože k nim občas jezdili na svátky nebo tam byli evakuováni v případě, že Krafla hrozila výbuchem.
Do rodiny pak zahrnoval i veškeré zvířectvo z farmy, zejména erárního berana Erika. Dokonce se s ním svého času pokoušel hrát karty, ale beran nejdřív vyhrál a pak je snědl. Skřítky už před nástupem do Bradavic vydědil, protože mu nechtěli prozradit, kde schovávají dynamit na všechny ty důlní práce.

Narodil se v pátek třináctého přímo v rodinném srubu, jen chvilku po rozednění. Ne snad že by se na svět začal dobývat neplánovaně, ale jeho matce se prostě nechtělo cestovat do jediné porodnice na druhé straně ostrova, a tak to jako každá Islanďanka sfoukla bez velkých cirátů doma. Finnian se o ni staral o to nadšeněji, když zjistil, že se na svět dere kluk, a při oslavě se s kolegy z ministerstva magie opil jenom vysloveně symbolicky.
Fróði využil probíhajícího léta, aby před zimou náležitě přibral a narostl, a zanedlouho už začal objevovat srub a jeho okolí. Nezřídka vyháněl myši z obilí, užíral kozám žaludy nebo si ve stodole stavěl hrad ze sena, prostě taková ta venkovská klasika, jaká k idylickému sídlu na islandské samotě neodmyslitelně patří. Nejradši měl procházky po otcově hájku nebo plavání v jezeře Mývatn, ale kdekoliv jinde se zabavil taky, a když se k nim v létě 1975 přistěhoval Flann, hned bylo o další zdroj srandy postaráno, protože bratranec měl spoustu dobrých nápadů a trollil Fróðiho jen decentně.
Když bylo mladému pážeti šest, všechny plány na pobíhání po kopcích, zabíjení draků a zachraňování princezen (jen těch hezkých) zhatila povinná školní docházka. Ne snad že by mu vadilo jezdit každý všední den na kole dva kilometry do mudlovské školy ve vesnici (ostatně to bylo z kopce) a zpátky (to už bylo horší), ale v porovnání s farmou tam prostě chcípl pes a všichni byli hrozně upjatí. Jeho snahy o přetvoření školy v džungli se nesetkaly s pochopením, ale aspoň si během nich našel smečku věrných nohsledů, se kterými pak kravil po okolí.
Až v osmi letech mu začalo být divné, že se v přírodopise vůbec neučí o těch dvounohých šedivých věcech, co občas proháněl po úbočí Krafly, a otcovo vysvětlení, že jsou to trollové, bral s hodně velkou rezervou, stejně tak skřítky. Teprve když pak na tom osudném výletu do přístavu Akureyri potopil velrybářskou loď, byl ochoten připustit, že magie asi fakt existuje a že je čaroděj nejen on, ale i táta s bratránkem a vůbec celým příbuzenstvem z téhle strany. A že jich je asi po světě víc a že by to asi neměl říkat mámě, jinak mu to zakáže.
Táta mu to rozhodně nezakázal, naopak ho pak vzal i do té magičtější části islandské rezervace, kde viděl kromě dalších trollů taky hromové draky a další magické potvory. A jakkoliv Fróðiho trochu štvalo, že ho odmítal učit kouzlit doma, aspoň se o to víc těšil do kouzelnické školy, protože si byl jist, že tam ho nikdo s násobilkou otravovat nebude. Aniž by to věděl, Finnian tou dobou řešil značné dilema: přihlásit syna na jednu z irských škol pro druidy, na Kruval, nebo do Bradavic, kde už nějakou dobu sám učil? Po dlouhém zvažování sáhl po možnosti poslední, aby měl kluka co nejvíc na očích, a obě regionálně a nacionálně vhodnější školy měly smůlu.

První cestu do Bradavic absolvoval ve společnosti slečen Redmondových, jejichž podobnost ho naprosto dostala, a plavbu na lodičce se pak pokusil uspíšit tím, že skočil do jezera a plaval napřed. Na slavnosti byl Moudrým kloboukem zařazen do Mrzimoru, hostinu mu trochu zkazilo to, jak byli skoro všichni naštvaní kvůli nějakému arogantnímu vlasatci, a pak už se vesele zapojil do vzdělávacího procesu. Na létání je měl Jesse Morgan, jeho budoucí něcojakovzor, což bylo super, dokonce se přihlásil do mrzimorského famfrpálového týmu a kromě učení se taky chodil koupat do jezera. Právě při jednom takovém koupání potkal havraspárskou druhačku Harlee, které ulovil botu a která neměla nic pod pláštěnkou. Účastnil se výletu na ostrůvek nedaleko Antarktidy, protože jinak by ho táta asi vydědil, a i když ho tam vystřídal a předstíral bratranec, náramně si to užil a všichni se vrátili v jednom kuse. Zapojil se i do společného sáňkování, které organizovala sestřenka Maeve, a šlo mu to ještě hůř než první ostrý famfrpálový zápas proti Havraspáru. Před výletem do Prasinek pozval jen tak mezi řečí na ples Harlee a její kamarádku Peggy, načež byl poněkud vypečen bratrancem, který si (nejen) před ním schoval barák maskovacím kouzlem a Fróði ho tedy nenašel. Ples si navzdory kiltu užil a nepochyboval o tom, že se tam za rok podívá znovu, a víceméně to samé se dalo říct o hodinách péče o kouzelné tvory, na něž docházel s neutichajícím nadšením.
Soutěžil také v té srandě profesora bylinkářství, po boku Brianny a Olivie, a i když byli úplně poslední, rozhodně byli čarovní. A pak panu profesorovi společně s Torunn čarovně vypálili jeden zbytečnější skleník. Podobně dopadlo i jeho zapojení do mrzimorského famfrpálového týmu, alespoň tedy podobně v tom smyslu, že nadšeně pomáhal, ale ve výsledku byl celkem k ničemu, z čehož si ale nic nedělal. S oteplením na začátku jara opět přesunul většinu svých aktivit ven, do okolí jezera, a z pozorování přírody a sem tam nějakého toho rande se toho naučil rozhodně víc než z učebnice lektvarů.

O prázdninách byl na lektvarovém táboře u Hastings a s tátou na třídenním výletě v Austrálii, který si vysloužil za to, že na závěrečnou slavnost přišel pozdě a mokrý jako utopená myš. Tábor se mu docela líbil, Austrálie už tak moc ne, ale nakonec to nějak přežil a mohl tedy v září znovu odjet do školy plné čarovných lidí.

Na nádraží se tentokrát dostal letaxovou sítí, jízdu vlakem absolvoval s Willem Kiddů a během prvních dnů školy pod dohledem Peggy ozkoušel žaberník tím, že se v jezeře potápěl k oknům zmijozelské společenské místnosti. Na náboru pod dohledem kapitána Morgana na něj žádné překvapení nečekalo, na víkend vyrazil s tátou a skupinou dobrodruhů na kurs přežití do Arizony a odnesl si odtamtud nejen pár šrámů z rozličných pádů a indiánskou čelenku, ale taky moc fajn vzpomínky na přespávání s Caitlyn. Od její sestry pak na hodině profesora Fitzpatricka schytal stepovací kletbu určenou trpaslíkovi, ale ani trochu mu to nevadilo a obratem pozval obě Céčka na ples, který si pak náležitě užili, opět navzdory jeho sukni. Skoro stejně si pak užil slavnostní přijetí do spolku bouráků, díky čemuž ho škola začala bavit ještě trochu víc. Trochu méně si užíval učení, až na některé hodiny formulí s profesorem Fawkesem, kde děsně zachraňoval studený čumák Iskry Udinové, a přeměňování s profesorkou Lynchovou, kde občas mohl sedět s Caitlyn, na rozdíl od hodin lektvarů s Redmičem, kde kvůli tomu v jednu kritickou chvíli promarnil důležitou příležitost. A úplně nejméně si užíval famfrpál, kde zůstával v týmu víceméně proto, že nikoho lepšího neměli. Jeho výkony tomu dost odpovídaly, ale nejen kvůli němu skončil Mrzimor v poháru poslední. O to aktivněji ale chodil fandit jiným týmům, když tedy zrovna hrály ty správné holky…
Z nepovinných předmětů absolvoval starověké runy, kde si vyrobil amulet proti žralokům, nikoliv proti medvědům, jak si doteď myslí, bylinkářství, kam jako budoucí druid tak trochu musel, a samozřejmě nějaké to tréninkové létání a cvičné zápasy, po nichž sem tam tahal rozumy buď z některých protihráček, nebo aspoň z Olivie, která je čím dál častěji komentovala. A taky vyrazil s profesorem Farářem do pouště na exkurzi, ze které se bohužel nevyklubala ochutnávka.
Většinu volného času trávil v jezeře nebo alespoň kolem něj a zkusmo tam zval spolužačky s výjimkou Jasmine a Nessy, které měli vyhlídlé kolegové bouráci. Při jedné z dalších zkoušek žaberníku pak právě ve vodě potkal Harlee z Havraspáru, která se tam z jemu nepochopitelných důvodů přišla po výhře utopit, a jestli jí nezachránil rovnou život, tak ledviny určitě, pročež si ani moc nestihl užít to, že se musela svléknout. Rozhodně ale začal doufat, že Havraspár ještě párkrát vyhraje…
Víc než závěrečná slavnost mu v paměti utkvělo to, jak se dopoledne v sovinci potkal s Gabi ze Zmijozelu, která mu pochválila brankářskou techniku, a než se nadál, vyrážel v doprovodu Felicity vlakem do Londýna. Na Island tentokrát pluli opět trajektem, přičemž jeho prázdniny začaly mnohem lépe než čekal: směl totiž pak na tom trajektu čtrnáct dní pobývat a za stravu a čerstvý vzduch drhnout palubu, což bylo totálně boží a z mořské nemoci se poblil jenom jednou!

Finnian ho pak vzal na jeden výlet do děsivé divočiny kolem jakéhosi města Most, i s mladším bratrem, a na chvíli se stavili i v Londýně, kde se úplnou náhodou srazil s Caroline. O slunovratu se účastnil bratrancovy svatby s tou uťáplou bledulí z nemocnice a potkal tam ještě víc příbuzných, než čekal a než mohl tušit. Podíval se také na famfrpálové mistrovství světa ve Finsku, ale spíš než hra mu v hlavě utkvělo to, jak s Caoimhe ochutnávali ryby a blbli na dětském hřišti. A zbytek prázdnin, to už byla vysloveně nuda k uzoufání.

Školy se nemohl dočkat a už jízda vlakem vypadala slibně, protože ji strávil v kupé s Chloe Carterovou, která potřebovala trochu rozveselit. Slibně vypadal i start samotného školního roku, protože Mrzimor dostal slušné posily v podobě tří holek a… možná ještě někoho. Fróði samým nadšením skoro zapomněl zkontrolovat, jak moc a kde přesně vyrostly jeho starší spolužačky, a pak už musel na plánovanou bouráckou schůzi. Famfrpál ho ze začátku vzhledem ke stoprocentně chlapecké sestavě mrzimorského týmu moc nebavil, ale v hlídání branek byl rozhodnut alespoň nějaký čas pokračovat a po náboru si šel s Harlee zaplavat do jezera.
K důležité události došlo během kurzu přežití na Nové Zemi, v jehož závěru vlezl Fróði otevřenou torpédovou komorou do sovětské jaderné ponorky uvízlé na mělčině a schytal od poškozeného reaktoru dva Sieverty záření. Finnian ho okamžitě přenesl do nemocnice, kde se mu věnovali odborníci, ale stejně na nějakou dobu přišel o vlasy a také mu to mírně zmutovalo DNA, následky čehož ale objevil až o hodně později. Téměř celý rok poslušně cucal lektvar, během podzimu hojně navštěvoval jezero a jeho okolí a jakmile zamrzlo, začal se víc věnovat famfrpálu, jak hraní, tak fandění. Semifinálový zápas se Zmijozelem vyhráli, ale pro něj byl stejně důležitější ples, na který tentokrát nepozval holky dvě, ale rovnou tři – Caoimhe, Lacey a Everleigh, prostě celý ten první ročník. A protože to dopadlo tak, jak to dopadlo, došel nakonec k přesvědčení, že příště mu budou určitě stačit zase jenom dvě…
Jeho akademické úspěchy byly značné. Tak předně byl profesorem Redmondem vychválen do nebes a bylo mu řečeno, že může z fleku přednášet místo něho. A Fróði ten sarkasmus pochopil jenom částečně. Vyhecoval taky skupinové vypracování úkolu od profesora Fawkese, který měl svoje dny, a na obranu proti černé magii měl hned dva super učitele, Cosminu a Edwina. Jenom to odpadlé přeměňování s Cassandrou ho fakt mrzelo, protože na něj začínal být fakt machr, uteklo mu tak mrtě kouzel a navíc se na ni nemohl vynadívat. Za velký úspěch považoval i večerní doučování přísně neakademických dovedností, které absolvoval s Caitlyn a s Caroline, prozatím zvlášť. Když pak došlo na finálový zápas s Nebelvírem, byl připraven na všechno, nebo si to aspoň myslel.
Přílet smrtijedů ho však dost zaskočil a nebýt Teresy, asi by čuměl jako puk tak dlouho, dokud by nedostal kletbu do obličeje. Díky jejímu velení se ale zavčas vzpamatoval, odletěl z hřiště do bezpečí i s Faye Morganovou na štangli a pak jen s hrůzou přihlížel tomu, jak Brumbál zavírá celý hrad pod neproniknutelnou pokličku magického štítu. Jenom hrad, nikoliv přilehlé pozemky a už vůbec ne jezero, což ho štvalo nejvíc. V následné karanténě pak dobral poslední dávku protiradiačního dryáku, nechal si od Ferguse vysvětlit aspoň základy problematiky současné politické situace a nezbývalo mu než doufat, že se to brzo vyřeší.

Na prázdniny si nedělal žádné velké plány a to, že Brumbál vyzval studenty k povstání, mu tedy dalo jistou možnost, jak se zabavit. Fróði se tedy rozloučil s těmi, co odjížděli domů (včetně svého otce), a zůstal, protože mu to přišlo jako fajn nápad a protože od Olivie zjistil heslo do prefektských umýváren, kde si plánoval vynahradit nemožnost chodit do jezera. Na zaštítovaném hradě se pak docela nudil, ale aspoň s Harlee vymýšleli způsob, jak ukončit válku s pomocí kamarádského koktejlu a spousty práškovacích letadel, a Faye občas pomáhal usnout, když se bála, přičemž oběma předvedl, co ho naučila Céčka. S pomocí strýčka Troye pak zasadil vavřínové semínko do soudku od slanečků a oficiálně započal svůj zvěromágský výcvik, počítaje s tím, že bude vydra.

S návratem studentstva i učitelů se mu výrazně zlepšila nálada, hlavně tedy když zjistil, jak některé spolužačky povyrostly a kde, a to tak moc, že byl chvíli ochoten se i trochu učit. Ještě ochotněji ale s tátou vyrazil na další kurz přežití, tentokrát do Moskvy, kde chvíli pobíhali po metru a kde ho sice málem sežral obří šváb, ale taky se s Caroline dostal na druhou metu, takže se mu to vyplatilo. Nadále se věnoval famfrpálu, a to většinou tak, že pomáhal s opravami hřiště, ale i to se vyplatilo, neboť od táty dostal vlastní létací větev. A na vzdušné koulovačce, kterou Jesse vyhlásil místo náboru, ji příkladně ozkoušel. Mimoškolní aktivity však taky nezanedbával, dost času trávil s Faye, sem tam zašel s Caoimhe na ryby, přinejmenším jednou vyrušil Avu při čtení a pilně se věnoval studiu života vyder, načež se pravidelně nechal od Caitlyn kontrolovat, jestli mu nenarůstají plovací blány. Na vánoční ples vytáhl profesorku Lynchovou a byl čarovný. Z toho, že ho za rok čekají nějaké NKÚ, si vůbec nedělal těžkou hlavu a už se moc těšil na prázdniny.

Protože lokomotiva Bradavického expresu se porouchala, šel s tátou a pár dalšími dobrodruhy napřed pěšky po kolejích, a i když jich tam většinu zastihl nějaký časový vír, Fróði se tomu jako zázrakem vyhnul a po skoro dvou letech se tak dostal aspoň na pár týdnů domů. Tam zjistil, že jeho sourozenci povyrostli, ale nijak zvlášť ho to nenadchlo a ochotně s otcem vyrazil do Amazonie, kde nějakou chvíli přežíval jen o ulovených arowanách. Několik týdnů prázdnin strávil na brigádě, kdy fungoval jako plavčík na trajektu mezi Skotskem, Faerskými ostrovy a Islandem, a náramně si to užíval. A ještě víc si užíval, když za ním pak na Island přijela Faye a zužitkovali to, že už mu bylo patnáct.

Šesťák, 1985/86

Sedmák, 1986/87

SCHOPNOSTI
„Mám tam vrtačku Black and Decker a prorazím zeď!“

Létání 9, Lektvary 4
Talenty na přeměňování (+3), kouzelné formule (+1) a rozepínání podprsenek jednou rukou.
Naopak se začíná projevovat antitalent na kouzla obarvovací.
Zvěromagie: tuleň obecný (registrovaný)

Lektvary
Amorův šíp, drmolící dryák, herbicid, kakao s rybím tukem, lektvar dobrého zraku, lektvar hlasitosti, lektvar lehkomyslnosti, lektvar ochrany proti ohni, lektvar vytrvalosti, macerát ze jmelí, nápoj euforie, pohodový odvar, postaršovací lektvar, protijed na běžné a málo běžné jedy, splaskávací lektvar, uspávací lektvar, zmenšovací dryák, zpívající roztok.