Theron seděl na jedné z několika židlí, vyhrazených návštěvnickému bistru, a okázale ignoroval zbytek světa. Čekal tady na konec vyšetření, kterým si zrovna o několik pater pod ním procházel jeho drahý otec. Přitom bylo jasné, že ať už přijdou na cokoliv, ve výsledku muži vůbec nepomohou, poněvadž Theron se vždy postará o to, aby se už Argus nikdy, nikdy nevrátil k moci nad rodem. Ne, když už začínal mít v hlavě i plán na odstranění matky z pomyslného trůnu. Kdepak, měl všechno tak dokonale promyšleno a starcovu mysl natolik provrtanou kombinací magie a ovlivňování psychiky, že nebylo možné, aby to někdo odstranil všechno, aniž by odebral i důležité součásti původní mužovy osobnosti.
Otráveně míchal plastovou lžičkou v kelímku ne zrovna dvakrát chutné kávy a v duchu počítal vteřiny, aby se vůbec nějak zabavil, zatímco na okolí, kde už v tuhle chvíli nebylo zrovna moc návštěvníků nemocnice, shlížel ne zrovna přátelským pohledem. Náladu měl pod psa, a to nejen proto, že ho matka doslova donutila znovu s otcem dojet na to vyšetření, které už se vleklo nesnesitelně dlouho. Důvody jeho rozčarování však netřeba řešit, snad z důvodu toho, že kdokoliv by procházel kolem, by si stejně těžko v jeho mysli cokoliv z toho vyčetl. Každopádně bylo jasné, že Theron začíná prahnout po nějakém tom rozptýlení, a že tentokrát nemá náladu na mladou Palmerovou.

_________________

"Slíbil jsi to Raphaeli. Víš moc dobře, že zítra už tady nebudu," žena menší postavy svůj pohled upřela na muže v limetkově zeleném plášti, který jí doprovázel do bistra. "Řekl jsi, že jí z toho nádraží vyzvedneš. Nemůžeš to měnit ze dne na den," pokračovala Mikayla se zamračeným pohledem ke svému bývalému manželi, který si očividně nedělal nic z toho, že se na něho zlobí. Oba dva prošli kolem návštěvníka, který po nich a dalších návštěvnících házel ne moc přátelské pohledy. Milku to v téhle chvíli zas tolik nezajímalo, protože jí teď hlavně štval Raph, který se usmíval, což jí štvalo ještě o to více. Očividně mladý pán na někoho zapomněl a ten někdo měl zítra přijet. "Vím, že jsme se na tom domluvili, ale nešlo by, aby jsi Angelicu vyzvedla ty? Přeci můžeš odjet o den později, ne?" Žena si povzdechla a s tichým poděkováním si převzala kávu, kterou jí mezitím stihli připravit. Po cestě ke stolku házela na Raphaela jeden naštvaný pohled za druhým načež se usadila dost blízko Therona. "Taky by jí mohli vyzvednout tví rodiče," muž v limetkově zeleném plášti si povzdechl a na tváři ženy se usadil úšklebek. Moc ráda mu připomínala, že její rodiče se o svou vnučku s láskou starají, ale jeho dělají, jako by Angela neexistovala. "Nějak si to zařídím," a s těmito slovy se nakonec otočil a rychlými kroky opustil bistro, nejspíše ještě musel pracovat. Vždyť už jen jeho plášť prozrazoval, že patří mezi ostatní lékouzelníky, že.
Jako by teprve v tuhle chvíli Milka zaregistrovala, že se tu vlastně nenachází celou tu dobu sami, svůj pohled stočila k onomu muži, který tady podle všeho na někoho čekal. Ona sem vlastně přišla jen kvůli Raphaelovi, a také rozloučit se s několika kamarády, aby to nemusela dělat na poslední chvíli, že. No a když už tady byla, rozhodla se dojít si rovnou po kávu, protože dneska ještě neměla jediný hrnek, a podle toho také vypadala. Vlasy si sice svázala do drdolu, avšak trčeli jí sem tam nějaké prameny, takže to působilo kapku neupraveně. Na sobě měla slušivé modré šaty a jakmile do sebe dostala alespoň trochu kávy, objevil se jí na tvářích dokonce i široký úsměv. A teprve o pár minut později si uvědomila, že vlastně na onoho chlápka stále zírá, takže se omluvně pousmála a dále už se věnovala jen své kávě.

_________________

Z prázdného zírání a bezduchého míchání kávy vyrušil Therona až příchod dvojice. Nejprve se jejich směrem vůbec nedíval, a ostatně, nebylo na něm ani za mák poznat, že se ve skutečnosti snaží zaslechnout každičké slovo z jejich rozhovoru, čistě proto, poněvadž nikdy nevíte, co zajímavého a využitelného v praxi zaslechnete, že. A Theron nenechával žádnou věc náhodě, ačkoliv bylo vysoce pravděpodobné, že zrovna rozhovor ohledně vyzvednutí dcery (zřejmě se měla, stejně jako jeho dvě děti, zítra vracet z Bradavic) by se mu k něčemu hodil. Což však muži nebránilo analyzovat. Oči však k mladé dámě zvedl až v momentě, kdy se její společník (jehož tipoval na bývalého přítele či manžela) odebral k odchodu. Byla pohledná, a to tak že velmi, a Theronovi něčím povědomá, ačkoliv si to v tuto chvíli ještě nedovedl přiřadit na správné místo. Také se zdálo, že má poslední dobou asi hodně práce, poněvadž její vzhled vykazoval známky nepřílišné námahy při upravování. Ačkoliv i v tomto stavu se pan Howells přistihl, že přemýšlí nad tím, že má něco do sebe. No a v neposlední řadě, všiml si, se na něho dívala. Neubránil se trochu samolibému úsměvu, a na mladou ženu kývl na pozdrav, načež si dovolil i delší pohled, který se dal věru vyložit různě, a bylo skutečně jen a jen na ní, jakou interpretaci zvolí.
Po chvíli se zvedl, s nyní už prázdným kelímkem, přičemž se s ním pohnuly i dokonale vypracované svaly pod uplejším černým trikem, a uvolněným krokem došel k pultu, kde prodávali kávu, aby si hlubokým, melodickým hlasem požádal o druhé presso. Následně přešel poblíž ženy, usrkával kávu a čas od času se podíval jejím směrem. Nespěchal, spíš se snažil zjistit, odkud že ji to zná. A také, což věděl téměř jistě, ji vědomí občasných pohledů nakonec donutí, aby na něj promluvila jako první. U většiny dam to takhle bývalo, a Theron neviděl důvod, proč by to tak nemohlo být i u téhle.

_________________

Bistro

Samozřejmě, že si jeho úsměvu i pozdravu v podobě kývnutí hlavy všimla, ale jakkoliv jí těšilo, že si jí onen chlápek všiml, nedávala to na sobě znát. Místo toho znovu upila kávu ze svého kelímku a svůj pohled převážně směřovala na desku svého stolu. Avšak bedlivější pozorovatel by si všiml, že občasné pohledy směrem k němu hodila, protože to byl prostě kus chlapa. Na rozdíl od něho nemusela vůbec přemýšlet, jestli už se někdy střetli, protože ona si ho prostě nemohla pamatovat. A jeden z důvodů byl, že když se spolu setkali úplně poprvé, měl přes obličej masku. Tím pádem jí tedy nepřipadal vůbec povědomí. Což možná bylo pro oba štěstí, přeci jen každý z nich bojoval na opačné straně, že.
Ještě větší zájem v ní však Theron vzbudil když vstal, a pokud si do teď dávala pozor, aby neviděl jestli se na něho dívala, teď už na to úplně kašlala. Její pohled ho doprovázel až k pultu a uhnula pohledem teprve když se vracel zpět na své místo. Celou tu dobu se usmívala a když zjistila, že se občas dívá jejím směrem, úsměv se jí ještě o něco více rozšířil. V tuhle chvíli dokonce litovala, že vypadá kapku neupraveně a to jí jindy vůbec nevadilo. Raději svůj pohled stočila zpět ke kelímku kde ještě před chvílí byla černá tekutina, která jí zlepšovala každičký den. A tak se tedy rozhodla vstát a pomalu si dojít pro další, protože nutně potřebovala další šálek kávy.
Popravdě měla v plánu usadit se zpět ke stolku, od kterého vstala. Tam také mířila, ale na poslední chvíli se její kroky stočili ke stolu onoho cizího muže. "Mohu si přisednout?" Popravdě se krapet bála, že jí nějak odpálkuje, protože vypadal na takového toho muže, který si s ženami jen zahrával. Jenže jí to prostě nedalo, chtěla vědět co je zač. A nebo si s ním alespoň krátce promluvit. Její úsměv se v tu chvíli změnil na nejistý, přičemž očima chvilku bloudila po bistru. Alespoň plán útěku vymyšlený měla, to kdyby se jí doopravdy rozhodl odpálkovat.

_________________

Theron se téměř bavil nad tím, jak žena reagovala přesně podle daného vzorce, a zatímco on přemýšlel nad tím, odkud je mu povědomá, dostala se od letmých pohledů až k tomu, aby, zřejmě nevědomky, zamířila jeho směrem. Což mimo jiné předpokládal přibližně od chvíle, kdy si došla pro novou kávu, a kdy se zdálo, že jí přestalo být jedno, zda ji přistihne při kradmých pohledech, vrhaných k němu. Jenže přesně v momentě, kdy se dáma začala i usmívat, když viděla jeho pohled, se Theron jejím směrem dívat přestal. A když se zeptala, zda si může přisednout, pomalu k ní vzhlédl od svého kelímku s kávou, jako by vůbec netušil, že se tady objeví. "Ale jistě, jen račte," odpověděl, ale tentokrát se na jeho tváři úsměv neobjevil. Což nesouviselo nijak s jeho případnými plány, započatou hrou nebo něčím podobným, ale prostě s faktem, že si Theron Howells konečně uvědomil, odkud mu je žena povědomá. A na několik sekund nevěděl, jak s daným zjištěním naložit. Nakonec se mu ale přeci jen v hlavě určitý další plán zrodil, a on se na onu ženu, kterou identifikoval jako účastnici nedávného střetu u Hladového draka, znovu usmál. No, dobře, usmál, to je možná trochu nadnesený výraz pro pozvednutí koutků, ale chápejme. "Také na někoho čekáte?" otázal se poté, přičemž bylo až s podivem, jak sympatický hlas dokázal vyčarovat, a jak se tvářil, jako by si scény před chvílí ani trochu nevšiml. Napil se kávy a znovu na ženu upřel pohled šedozelených očí.

_________________

<<
Sincerovi měla za dvacet minut končit směna, což také potvrzovala ručička pod sklíčkem zlatých luxusních hodinek, které si zrovna nandaval se zamračeným výrazem, když vycházel ze sálu a bez jakéhokoli zájmu obcházel příbuzné, kteří se tázali na stav operovaného kouzelníka. Neměl náladu vybavovat se s nimi a usmívat se, že operace šla dobře, ale pacient bohužel ztratil hodně krve, což trochu lektvaru zpraví a rekonvalescence bude trvat v lepším progresu řádově pár týdnů. Sincere se bavil pouze s lidmi, které pro svou osobu považoval za důležité a tihle kouzelnické nečistokrevné parodie neměly ani takovou úroveň, aby mu mohly leštit boty, natož aby se s nimi dobrovolně vybavoval. Namísto toho skupinu tří nervózních lidí obešel a nechal pohovor s příbuzenstvem na sestře, on se namísto toho vydal do bistra pro pořádné kafe, protože i když měl za chvíli končit, skoro všichni už z personálu věděli, že Sincere se řadí mezi skupinu těch neúnavných zaměstnanců, kteří v práci tráví i několik hodin přesčas. Sem k Mungovi poprvé nastoupil na začátku ledna a během půl roku si tu stačil vybudovat takovou pověst, že mu kouzelníci skoro uhýbali z cesty na chodbě, pokud po něm něco nechtěli a nemuseli ho vyhledávat, což lidi dělali dosti neradi, když nešlo někomu z jejich příbuzných o život.
A když už náhodou dodržel Sincere svou pracovní dobu, stejně se doma zavřel pod svým domem a věnoval se znovu medicíně, kde prováděl osobní výzkum a i pár toho testování na lidech, kterých měl ale poslední dobou nedostatek a upřímně, už to bylo skoro čtrnáct dní, co měl na stole jednoho mudlu. Až moc ho zaměstnávala práce v nemocnici, ale nemohl si stěžovat, čistokrevných v Británii bylo až až a když už byl přiřazen k léčbě nějakého nečistokrevného kouzelníka, se zaťatými zuby většinou práci odvedl kvalitně a nad úroveň kdejakých průměrných lékouzelníků. Myšlenka, že až nastane čas, začne se svým osobním a zajímavým výzkumem, ho držela při životě v téhle náročné době.
Jako pokaždé, když se ocitl ve dveřích místního bistra, mladá dáma za pultem, ať už měla na práci cokoli, začala místnímu lékouzelníkovi připravovat kávu přesně tak, jak ji několik let pil. Bez cukru, bez mléka, extrémně silnou. V té směsi citronových hábitů nebylo těžké rozeznat důležitě se tvářícího Sincera Galla, toho by totiž do citrónového hábitu nenavlékl ani sám Voldemort. Nosil klasické oblečení, společenské kalhoty a bílou košili a přesto bílý plášť. Pomalu se rozhlédl bistrem, pohled mu také padl na Howellse s cizí ženou, ale těm nakonec nevěnoval pozornost a vyzvedl si u pultu kávu. Pokud bylo ve zvyku v bistru zdravit, Sincere zásadně nezdravil. Namísto toho pozornost upoutal chlápek drobného a dosti starého vzezření, kdyby Drewetta neznal, pravděpodobně by si o něm pomyslel, že sem do nemocnice přišel rovnou umřít, ale to se o lidech, kteří vám byli prospěšní, neslušelo myslet.
Sincerův plášť se stačil pouze zavlnit, když si lékouzelník rázně vzal kelímek s kávou a zamířil za starým mužem, kterému pomalu položil ruku na rameno. "Máš zpoždění," promluvil stařík, který čekal právě na pana Galla, ještě dříve, než se otočil.
"Protáhla se nám operace..." a pak další slova splynula se šumem v bistru, protože se do něho navalili další lidi, kteří si koupili občerstvení a zase odcupitali pryč. Každopádně, Sincere i s oním staříkem postával dostatečně blízko Howellse s ženou, aby ti dva stačili pochytit alespoň něco málo z toho, co si ti dva povídali. Ne, že by bylo nutno naslouchat cizím rozhovorům, ale některé věci bylo očividně lepší řešit za zavřenými dveřmi. Sincerův zápal způsoboval nedočkavost a bláhovost, že si myslel, že v bistru není nikdo, koho by jeho slova mohla zajímat.
"Vím, že není lehké sehnat transfuze čistokrevné krve, ale proto mám odběr od tebe, protože vím, že se na tebe dá spolehnout, Drewette," mumlal k němu, zatímco se dosti výrazně hrbil v zádech, protože stařík měl hluboko pod sto sedmdesát centimetrů. Že lékouzelník nabral poněkud odlišnou barvu, než přišel, a začínal se vztekat, šlo postřehnout dobře. "A nebuď hlupák. Nemůžu si brát krev každé dva měsíce," prskl jeho směrem po chvíli, když křečovitě sevřel kelímek v ruce a zamračil se, než se zašklebeně rozhlédl po celém bistru a pohled mu mimoděk padl i na ty dva. Napadlo ho, zda náhodou něco neslyšeli, ale nakonec to vyhodnotil jako nepravděpodobné, a tak s povýšeným pohledem znovu stočil tvář ke staříkovi, který se pod mužovým pohledem skoro hroutil.

_________________

| +

Mice se jen potvrdilo jak málo o mužích ví, a že se v nich vůbec nevyzná. Zatímco ještě před chvílí jí onen muž věnoval úsměvy, teď se na ní skoro ani nepodíval a ona byla o to více nejistá. Dokonce na chvíli přemýšlela o plánu B, tedy útěku z bistra s tichou omluvou, že si musí ještě něco zařídit. Což vlastně nebylo ani tak od pravdy, protože si ještě musela dobalit ještě nějaké věci. Nakonec se však posadila a s ostýchavým úsměvem se na Therona zadívala. Když si ho teď mohla prohlédnout z takové blízkosti, musela se na okamžik zamyslet, jestli ho už někde neviděla. Jeho tvář si však nespojovala s nedávným bojem na Příčné, avšak spojila si ho přímo s Mungem. Avšak, i když se snažila vzpomenout si na jeho jméno, z paměti se jí ho vydolovat nepodařilo.
"Na nikoho nečekám," prohodila poté co se přistihla, že na něho stále zírá, a tak svůj pohled stočila ke své kávě, ze které se stále ještě kouřilo. Jediný na koho tady tak mohla čekat byl Raphael, ale to by tady musela sedět ještě několik hodin, aby mohli jít společně domů. Což nehodlala, protože byla rozhodnutá dopít svou kávu, a poté zmizet pryč. Radši.
No a to už si to do místnosti nakráčel důležitě se tvářící Sincere, kterého Mika znala i když pochybovala o tom, že on si její jméno či vůbec její tvář pamatuje. A to se u Munga potkávali celkem často.
"Chodíte sem často?" Svá modrá očka upřela zpět na Therona a věnovala mu menší úsměv, který brzy zmizel za okrajem kelímku. Vážně se snažila neposlouchat rozhovor drahého Sincera s jakýmsi staříkem, ale některé slova prostě přeslechnout nešla. Dávala si však dobrý pozor, aby nebylo poznat, že se snaží z rozhovoru stařík-lékouzelník, slyšet co nejvíce. A že v tom měla už docela dobrou praxi. "Myslím, že jsem vás už tady viděla," dodala na vysvětlenou proč se ho na onu otázku před pár vteřinami vlastně ptala. O něco více jí však zajímal rozhovor dvojice, sedící kus od nich.

_________________

Pořád se maličko snažil analyzovat každý ženin nejdrobnější pohyb či změnu v obličeji, což samozřejmě vyžadovalo, aby se na ní znovu podíval. A to, v tomto momentě, se už dokonce dalo považovat za slušnost, poněvadž začali něco, co by se s nadsázkou mohlo označit za rozhovor. Když mu pak oznámila, že tu na nikoho nečeká, trochu nakrabatil čelo, ale jen nepatrně. Původně totiž podvědomě počítal s tím, že žena očekává návrat onoho lékouzelníka, se kterým tu před chvílí vedla rozepři ohledně malé ratolesti. To ale jen přidalo jeho domněnce, že ti dva už spolu asi nebudou za dobře. Když k tomu připojíte ještě fakt, že mu došlo, odkud je mu vlastně povědomá, už stačilo k tomu, aby se konečně rozhodl trochu snažit, a získat si ji, řekněme, na svou stranu. Teď jen vymyslet, jaký charakter zahrát, aby dotyčná bez problémů padla do Theronových sítí intrik, aby z ní mohl vytěžit co nejvíce...
...z myšlenek pana Howellse vyrušil příchod Sincera Galla. Samozřejmě, že ho Theron znal, a jako jeden z určitého kruhu lidí i jinak než jako vynikajícího lékouzelníka, který upřednostňuje čistokrevné pacienty (ač se docela divil, jak bravurně zvládá někdy pomoci i té lůze kolem), a sotva znatelně jeho směrem kývl. Bylo mu celkem jedno, zda si toho Sincere všimne nebo ne, ostatně se zdálo, že sám má nějaké povinnosti s tím starším kouzelníkem, a pokud by snad něco potřeboval přímo od něj, určitě by ho oslovil. Jejich rozhovor samozřejmě Howellsovým uším neunikl, ač Theron zatím netušil, zda a proč by tyto informace nějak využíval.
Kdepak, teď se hodlal soustředit na tu dámu, která si zřejmě vybrala špatnou stranu barikády. A už věděl, že se rozhodně nebude snažit jí dostat na tu správnou. Mírně pozvedl koutky úst, když se na ženu podíval modrošedým pohledem, "neřekl bych přímo často," opáčil celkem uvolněně, "ale máte pravdu, někdy tady bývám, otec musí chodit na pravidelná vyšetření." Už v tu chvíli tušil, kterou tvář zvolí. Vdovce, kterému velice záleží na jeho rodině, opuštěného, obětavého. A podle toho od té chvíle hodlal hrát. "A.. pokud tu nečekáte na nikoho, tak tady pracujete?" nadhodil další otázku, a v hlase mu zaznělo něco, co vypadalo jako opatrný zájem, ale bylo to stejně vymanipulované, jako Theronův úsměv, který se po chvíli rozšířil po jeho tváři. "Promiňte, jestli moc vyzvídám," omluvil se následně, přičemž zněl přesně tak nervózně, jak chtěl znít, a jako by se za své chování styděl, sklopil oči ke kávě, než je po několika okamžicích zase upřel na mladou dámu.

_________________

Atmosféra kolem dvou mužů výrazně houstla, přičemž stařík byl právě v té nezáviděníhodné pozici, v níž čelil rozčílenému Sincerovi, u kterého bylo všeobecně známo, že se s nikým zrovna dvakrát nemaže a pokud se mu někdo zprotiví, nedopadne dobře. I teď vytáhlému kouzelníkovi začínala docházet trpělivost, ale protože byl v nemocnici a občas k němu spousta lidí zvedla pohled, snažil se krotit a působit maximálně naštvaně, ne vztekle a nepříčetně. K smůle těch dvou, kteří oba bez pochyb šponovali uši a snažili se pochytit z rozhovoru staříka a Sincera něco víc, starší muž mluvil dosti potichu a skřehotal, tudíž sotva Sincere měl možnost zaslechnout odpovědi, které mu Drewett dával.
"Měl jsem za to, že tys sám vystudoval lékouzelnictví, ale očividně to bylo nějaké rychlo studium, jinak bys věděl, že nemůžu být živ na dokrvovacím lektvaru," promlouval stále dosti rázně a s nuceným šepotem, jenž se míjel účinkem, ke staršímu muži a propaloval ho zelenýma očima. Potřeboval čistokrevnou krev. Pro onen výzkum byla nezbytná a ruku na srdce, dost těžko se sháněla, pokud Sincere nechtěl použít všech šest litrů té své, což bylo pochopitelně nemožné, protože už i tak překračoval zdravou hranici a odebíral si krev třikrát do dvou měsíců, snaže se vše dohnat dokrvovacím lektvarem, což ale pravidelně nešlo a tělo proti němu začínalo být pomálu imunní. Jaren si ze svého bratra často utahoval, že Sincere ten lektvar pije jako vodu, když se na něho však jednou utrhl, ať sklapne a sám nastaví žílu, rychle si přestal svého bratra dobírat a mlčel. Nikdo od Gallových se na tomhle nechtěl podílet, byli to kouzelníci a ti byli z jehel a injekcí vyděšení a Sincere to snad ani po nikom nepožadoval, protože o výzkumu věděl pouze Jaren a manželka. "Takže seženeš mi někoho?" naléhal.
"Inu dobrá, Sewarde, ale nebude to hned," svolil nakonec muž neochotně, protože moc dobře věděl, že sehnat mudlovskou krev byla o proti té čistokrevné vážně hračka, ale co mu zbývalo, když Sincera se nešlo zbavit a když by mu nevyhověl, nedopadl by pravděpodobně moc dobře a skončil by na tom stole ve sklepení on sám, i když měl do čistokrevnosti dost daleko. Sincera svou odpovědí očividně uspokojil, protože vztek z očí mu rychle vymizel a ve tvářích začal nabírat zase normální barvu, dokonce se už s klidným pohledem rozhlédl po bistru a s úšklebkem, v němž se odrážel pocit zadostiučinění, nepatrně přikývl.
"Do pozítří to stačí," prohodil bez mrknutí oka, aniž by zaznamenal staříkovu mračící se tvář. Ale dohoda už byla uzavřena, Drewett souhlasil a Sincerovi bylo naprosto ukradené, kde tu krev vezme a čí bude. I kdyby měl někde pumpnout samotného ministra, prostě tu krev chtěl. Netrval to dlouho a stařík v dlouhém, černém hábitu odešel pryč a Sincere si až teď uvědomil, že v ruce svírá kelímek s vlažnou kávou. Dlouze se z kelímku napil, než mu pohled padl na Therona s Mikaylou, u kterých to možná vypadalo, že o nich neměl sebemenší tušení a vůbec nevnímal, o čem se baví a jak se tváří, ale opak byl pravdou. Alespoň trochu se na ně snažil dávat pozor a nic neponechávat náhodě, i když tipoval, že Theron se snaží zase obalamutit jednu křehotinku, jak ho tak znal. Při té myšlence sklouzl k ženině tváři, zatímco s nakloněnou hlavou stál na proti nim a bez jakékoli zdrženlivost si ženu naproti sobě pozorně prohlížel, kelímek přitom držel v ruce a tu druhou měl v kapse společenských kalhot. Byla poměrně hezká, Sincere měl slabost v blondýnkách. Takže další Theronova oběť? Přemýšlel v duchu, načež se obratně rozhodl, že čistě ze závisti Theronovi překazí snažení. Během pár vteřin stál u nich.
"Theron Howells ve špitálu?" protáhl nevěřícným hlasem, jako kdyby svého bývalého spolužáka, staršího o tři roky, zaznamenal až teď. "Už si konečně shledal potřebným navštívit nějakého odborníka na tu tvou špatnou paměť?" vyklenul drobně obočí s drobným úšklebkem. Pochopitelně, že Theron nic takového nepotřeboval, protože byl odborník na lidskou mysl, ale v tom čněla ta narážka.
A pak pomalu přesunul zrak k cizí ženě, která mu sice připadala povědomá, ale Sincere denně potkával desítky lidí, nemohl si pamatovat každého, i když tahle... "Měl by sis trochu zkrotit tu svou lasičku," prohodil směrem k Theronovi, "abyste s těma našponovanýma ušima nepotřebovala plastickou operaci, to vás v životě nikdo neupozornil, že cizí rozhovory se neposlouchají?"

_________________

| +