Nový herní den

"Nebudeš se nikde zahazovat, rozprodáš to a přijdeš si pro další várku, rozumíš?" zakončil chlápek s brunátnými tvářemi, dlouhým plnovousem a propocenou bílou košilí, na níž se mu u krku houpala rozvázaná kravata.
"Rozkaz, pane Věštec!" zasalutoval mu Darrel s pobaveným úsměvem od ucha k uchu a převzal si od něho hromadu seskládaných Denních Věštců, které měl prodat po Příčné ulici a v okolí redakce. Věštec si do svých novin vložil inzerát hledáme studenta pro letní prodej novin, na který odpověděl také Darrel a velmi přesvědčivě prošel výběrovým řízením, když se nezúčastnil ani žádného sezení, pouze pan Gall poslal do redakce zprávu a letní brigáda byla na světě. V obchůdcích na Příčné už byl známým materiálem a to nejen kvůli svému otci, ale také proto, že minulé léto prodával u Fortescua zmrzlinu a párkrát chodil také v obleku kornoutu po Příčné a lákal děcka do cukrářství.
"A proč tě Florian nevzal letos zase k sobě?" zajímal se ještě chlápek, protože na něho tak uličník nepůsobil zrovna dvakrát zodpovědně, ale staršímu Gallovi se nechtěl nikdo vzpouzet.
"Ále, ujídal jsem mu zmrzlinu," mrkl na chlápka pobaveně, i když ve skutečnosti k panu Fortescuovi mohl jít pracovat, ale to bylo o dost víc časově náročné a on chtěl letos strávit dost času s Donnou, takže hoďka, dvě roznášení novin byly pro něho naprosto ideální. "Tak na shledanou," rozloučil se s tím starším chlápkem, popadl batoh, v němž měl hromadu novin složenou, a hodil si ho na záda, aby se pomalu rozešel. Vzal to systematicky a procházel zprvu ulicí, v níž Denní Věštec sídlil. Po tom, co prodal pár kusů novin, a záda měl stále těžká od velkého nákladu, rozhodl se vybrat si malé prostranství a s motivací, že čím dřív noviny rozprodá, tím dřív bude mít volno, vyskočil na menší fontánku, aby na něho ostatní dobře viděli.
"Dámy a pánové," mával s rolovaným výtiskem nad hlavou, "nejžhavější novinky z kouzelnického světa pouze za akčních deset padesát. Vy!" ukázal na první paní, která se zastavila a pohlédla na rozcuchaného Galla, který měl na sobě tričko Jsem tým Věštec, "už víte, co je nejnovějšího na ministerstvu? Jaký nový obchod bude támhle na rohu, kde zkrachovalo botnictví - jako obutnictví toho záhadného cizince? A ty?" otočil se k mladíkovi, "jak probíhá letní příprava famfrpálových týmů, jaké přestupy se mezi tými udály a ke kterým se teprve schyluje? A co teprve blížící se mistrovství světa ve famfrpálu? Obrovský speciál právě v dnešním vydání! To si nesmíte nechat utéct!" rozhlašoval a stíhal mezitím i rychle obchodovat, když ho někdo o noviny požádal. Drobné si cpal do kapes u kalhot.

_________________

Ezra mal dnes narodeniny a hoci mu otec sľúbil, že s ním strávi popoludnie, doobeda musel niekam odbehnúť, takže Ezra mal čas sám pre seba, a kedže dostal nejaké drobné, aby sa najedol, vykračoval si teraz s balíčkom horúcich čerstvých buchtičiek plnených nugátom. Jednu držal v ruke a pomaly si z nej labužnícky ukusoval, zatiaľ čo papierové vrecko sa mu hompáľalo v druhej ruke. Chlapec sa práve nachádzal v tej časti ulice, ktorá bola zrána plná vzruchu náhliacich sa čarodejníkov, ktorí sa ponáhľali do práce, a keďže Ezra nechce zavadzať, a chcel si niekde v pokoji zjesť svoje lahodné raňajky, posadil sa na kraj fontány a rozhodol sa chvíľu nečinne sedieť a pozorovať okolie. Až teraz si všimol, že priamo naproti nemu stála budova Denného Proroka, z ktorej sa mu popravde robilo tak trocha nevoľno, ale hľadať nové miesto sa mu nechcelo a tak siahol rukou do papierového vrecka, aby z neho vylovil ďalšiu buchtičku, zamilovane si k nej privoňal a keď sa do toho cestíčka zakusol, musel uznať, že dnešné narodeniny budú stáť zato už len kvôli týmto raňajkám. Chlapcova nálada bola teda nezvyčajne dobrá a keby si venoval trocha viac pozornosti, určite by sa prichytil pri tom, ako sa prihlúplo usmieva na každého okolo. Len keby nemal okolo úst tú jemnú posýpku cukru, ktorá sa k jeho uhladenému výzoru veľmi nehodila. A viete čo? Vlastne by ho to dnes ani netankovalo, takú dobrú náladu mal. Dnes mal totiž konečne šestnásť! A Ginger už nebola staršia ako on a nemohla sa mu posmievať.
Očami blúdil po okolí, keď tu jeho pozornosť upútal chlapec, ktorý sa z druhej strany postavil na fontánku, kde Ezra sedel. Tá strapatá štica, dramatická gestikulácia a prehnaný verbálny prejav... to nemohol byť nik iný než neslávne slávny Darrel Gall. Ezra chlapca chvíľu z opačnej strany pozoroval a keď sa po fontáne začal blížiť k nemu, hlasno si odkašľal a nahlas prehovoril: "Dúfam, že ti aspoň dobre platia, keď už propaguješ ten brak plný klamstiev a propagandy..." Nie, toto asi nebolo najvhodnejšie miesto na vyjadrovanie svojho názoru voči tomuto plátku, ale na druhej strane, nikto z okoloidúcich dozaista nevenoval jednému dospievajúcemu chlapcovi, ktorý si pojedal svoje raňajky na fontáne toľko pozornosti, aby zachytil čo že to ten chlapec vlastne povedal. "Dáš si?" načiahol k Darrelovi ruku s papierovým vreckom a počkal, či sa chlapčisko ponúkne buchtou.

_________________

Darrel se ze široka usmíval a nenechal se rozhodit ani tím, že ho lidé obcházeli a kolikrát k němu nezabloudili ani pohledem, i když on se na tom obrubníku pomálu stavěl na hlavu. Za necelých deset minut propadal jenom pět novinových výtisků! Když si to zděšeně uvědomil, o stupeň zvýšil hlas a začal víc rozhazovat rukama. "No, no, no! Kampa jdete? Kupte si Denního Věštce, dnes speciální cena za speciální výtisk s rozšířenou rubrikou fmafrpálu!" nevzdával se a poskakoval na špičkách tak zapáleně, že to chvílemi vypadalo, že hodí i s hromádkou novin v náručí záda přímo do vody za sebou.
Do Ezrova příchodu ještě prodal Věštce jedné starší paní, které ho spíše vnutil a která nebyla ani trochu nadšená, ale Darrel si mohl udělat v duchu pomyslnou šestou čárku a spokojeně odkráčet. Začínal tušit, že pokud to dnes půjde takovým tempem, nebude za chvíli moci mluvit a přitom nebude mít prodáno ani deset novin, ale kvůli tomuhle hlas rozhodně nesnižoval. Právě naopak. Nadechoval se k další větě, v níž poslední dobou ne příliš oblíbeného Věštce chtěl dál vychvalovat, když v tom se od něho ozvala dost nemístná poznámka. A Ezrův hlas v ní nerozpoznal ani trochu.
"Co to meleš?" otočil se rychle tím směrem nakvašeně a až v tu chvíli spatřil svého spolužáka z ročníku, což se střetlo s takovým Darrelovým překvapením, že pouze na prázdno otevřel pusu. Sice měl rodiče proministerské, kteří by byli schopni holými rukami zavraždit mudlu, kdyby se rozhodl překročit práh jejich sídla, ale Darrel se celou dobu snažil působit neutrálně a v duchu trochu tíhl proti ministerstvu, o čemž rodiče nesměli v životě vědět. Takže i to, že tuhle práci s vděčností a bez remcání vzal, naprosto sedělo do všech těch přetvářek, kterými se prezentoval. Po krátkém zaváhání odložil hromadu na obrubník fontány, z batohu vytáhl plechovku, kterou položil hned vedle, a s jedním výtiskem v rukách došel k Ezrovi. "Chceš mě otrávit, co? To tak, na to ti neskočím," ušklíbl se pobaveně, než zabořil ruku do pytlíku a vzal si jeden kousek, který hned nenasytně snědl. "Hele, ne že tohle někomu řekneš, rozumíš?" zadíval se na něho smrtelně vážně, jako kdyby Darrelovo vykřikování na celou ulici bylo něco, co by případní spolužáci, kteří tu dnes byli, mohli přehlédnout. "Tu brigádu mi našel táta, já za to nemůžu. Mimochodem, nechceš si jeden koupit?" zamával se srolovanými novinami a dobrácky se usmál, jako kdyby se oni dva v životě nepoprali, Darrel se nepokusil Ezru otrávit i přiotrávit a neměl kvůli Ezrovi podmínečné vyloučení. "Co tu vůbec děláš?" zajímal se zvědavě, protože drobné rozptýlení od práce uvítal, navíc si všiml, že někteří si věštce z hromádky nedaleko od něho opravdu berou a mince hází do plechovky.

_________________

V redakci Denního věštce vysedávala Lenny teprve pár minut, ale už teď se nudila. Nesnášela, když musela dohlížet na to, jaké články do novin novináři píšou a chápala, že samotným novinářům se to vůbec nelíbí. Komu taky jo? Pravidla byla ale pravidla a ona si to tady musela odhlídat, holt přišla řada zase na ní, za což fakt ráda nebyla a byla ochotná si tyhle služby s kýmkoliv vyměnit. Dneska to však bohužel nevyšlo.
Zazívala, natáhla se pro hrnek ve kterém zbývalo už jen trochu kafe a povzdechla si. Měla tu strávit ještě několik dalších dlouhých hodin, než jí tu vystřídá někdo jiný. Ani zdřímnout si tu nemohla, protože při cvakání strojů a tom dalším hluku se tu spát prostě nedalo. Rozhlédla se proto kolem, nohy si ledabyle hodila na stůl a zapřemýšlela zda by někomu vadilo, že by si na chvíli zdrhla pro nějaké jídlo třeba k Drakovi. Ani ne tak kvůli tomu, že by měla hlad, ale to sezení bylo fakt neúprosné a ona se potřebovala dostat na vzduch. A to tu nebyla zase tak moc dlouho. "Nemáte tam někdo kafe navíc?" zahučela do éteru, nad těmi otrávenými pohledy se jen zašklebila. Ona by taky byla otrávená, kdyby jí někdo strkal nos do práce a kontroloval cokoliv co udělá, takže bylo jediné štěstí, že to byla ona, kdo mohl dělat problémy ostatním. I když zrovna Eleanor se snažila nahodit přátelskou vlnu a zase tak moc článků nezakázat, protože tak nějak tušila, že to stejně nemá smysl a Denní věštec si stejně vydá co chce.

_________________

Před Lenny zcela nečekaně do dvou minut od jejího otráveného zahučení přistál hrnek s kávou. „Není v tom cukr ani mlíko,“ bylo jí oznámeno s letmým poušklíbnutím na Florencově tváři. Zatímco ani jeden z redaktorů nebo sloupkařů neviděl ministerskou kontrolu rád, jemu to bylo víceméně jedno. A bylo by mu to asi jedno i v případě, že by psal nějaký ten ne zrovna proministerský článek. Jeho fotky však zachycovaly jen to, co se doopravdy stalo, a s tím se nedalo moc hnout. Maximálně mu mohli zakázat tu fotku otisknout pod článek, ale to už nebyl jeho problém, on měl fotit, ne se starat o to, která z těch fotek nakonec ve vydání doopravdy skončí. Takže mu nebylo proti srsti donést té ministerské holce kafe, když už si sám šel jedno uvařit, neboť se vrátil z terénu a byla mu poněkud zima.
Jen co jí hrnek podal, měl se s tím svým zase k odchodu, fotoaparát přes rameno a zapálenou cigaretu v koutku, který před tím cukl do úšklebku. Odhořelou část pak oklepal do koše vedle Lenny, nevinně se na ni pousmál a otočil se na patě, že půjde ty výtvory z ulic vyvolat.

_________________

Když před Lenny přistál hrnek s kávou krapet jí to překvapilo, protože neočekávala, že by jí to opravdu někdo přinesl. "Přesně tak, jak mám ráda," ušklíbla se stejně tak jako mladík, který byl tak ochotný, aby jí kafe udělal a i hned se pro hrnek natáhla, aby k čerstvé kávě mohla přivonět. Někteří z jejích kolegů byli rádi, když mohli sedět někde v kanceláři a upíjet černou tekutinu, Eleanor naopak měla radši akci, vždyť to kafe si mohla udělat i na cestu. "Dík," mrkla pak na něho, protože si toho cenila, shodila nohy ze stolu a potlačila další zívnutí. Tady to mělo být ještě na několik dalších hodin, jak záživné.
"Jdete vyvolávat fotky?" povytáhla tázavě obočí jakmile se měl Florence k odchodu po odklepnutí ohořelé části cigarety do koše a pomalu ze židle vstala. Při svém příchodu sem si ho nevšimla a dle fotoaparátu ho i hned zařadila do kategorie fotografů Denního věštce, a pokud šel, hodlala jít s ním. Protože krom článků měla také kontrolovat fotky, které se mohou nechat otisknout a které zas ne, i když jí spíše bavilo si je prohlížet, než o tom rozhodovat.

_________________

„Tak to se omlouvám, to nebyl záměr,“ utrousil Flo jen tak mimochodem ohledně toho kafe, protože jakkoliv mohlo být milé, že jí ho donesl, tím veškerá jeho charita končila. Od školy se vlastně moc nezměnil, i když Stargazer by asi tvrdila něco jiného, kdyby byla při smyslech, ale teď nějak neměl důvod si svá slova hlídat. A nikdo z ministerstva mu už vlastně nemohl ublížit víc, než už mu bylo ublíženo životem. „Není zač,“ dodal ale nakonec docela smírně a jakmile se ho optala, zda jde vyvolávat fotky, pokýval, zatímco vyfukoval kouř koutkem úst. „Ano,“ přisvědčil pak i slovně, ještě jednou potáhl z cigarety a pak ji típl nějakému píšícímu kolegovi o těžítko ve tvaru lodičky. „Chcete se jít podívat? Bude tam tma. A těsno.“ To nebylo flirtování, to bylo vážně míněné upozornění, i když možná trochu sarkastické. Florence to ale jinak neuměl, pokud neměl důvod. A ten zatím vážně neměl, protože Lenny pro něj byla jen ženská z ministerstva, co jim přišla koukat pod ruce - a to měla štěstí, že se tu nenacházela Maddie McKayová, protože ta by ji pod ruce koukat nenechala. „Ale jinak vám v tom bránit nebudu,“ dodal nakonec, aby si nemyslela, že ji hodlá odrazovat kvůli tomu, že se na těch fotkách nachází něco, co by ministerstvo nemělo vědět.

_________________

Lenny se pobaveně uchechtla, přivoněla si ke kávě a spokojeně se usmála. Možná dokonce voněla o něco lépe, než ta na Ministerstvu. "Teď jsem spokojená, tak třeba nebudu tolik prudit," zašklebila se a nedodávala, že by neprudila ani ve chvíli, kdyby jí to kafe nikdo nepřinesl, protože to bylo až moc práce a ona zvlášť dneska byla líná. Jo, kdyby byla v terénu, sršela by energií.
Když se pak tedy dozvěděla, že jde skutečně vyvolávat fotky, ani zmínka o těsnu a tmě jí nezastavila v tom, aby vyskočila ze židle s širokým úsměvem. "Já jsem celkem skladná," ostatně ta doba, kdy se cpala zmrzlinami ve své posteli díky čemuž z ní byla tak trochu koule, byla už dávno pryč. "A tmy se nebojím, takže pokud mě nehodláte někde zavřít, abych redakci nějak neškodila, tak za mě v pohodě," krčila pak rameny, zhoupla se na špičkách a s úsměvem sledovala Florence, co on jako na to. Jako flirtování to fakt nebrala, naopak se dobře bavila a alespoň se jí mohlo naskytnout k vidění něco zajímavého.
"To byste ani nemohl," prohlásila na oko vážně, zatímco si rukou uhlazovala svou uniformu. Myslela to spíše v žertu, protože kdyby vyloženě trval na tom, že si to chce vyvolat sám, asi by se do toho úplně nehnala, ostatně tu opravdu nebyla od toho, aby někomu dělala problémy. Pokud si o to ty lidi tedy vyloženě neříkali, to pak uměla být pěkná mrcha. "Můžeme tedy?" povytáhla tázavě obočí, pokud si to náhodou nerozmyslel.

_________________

Florence její slova donutila k dalšímu poušklíbnutí, ale víc už její kafe a svou ochotu neochotu neřešil. Slečna bystrozorka ho velmi překvapila, když zachovala chladnou hlavu a z jeho sarkasmu, rádoby urážek a tak dále, si nic nedělala. „Ne, to nehodlám. Ještě bych se o vás musel starat a já jsem vcelku líný,“ odtušil s letmým úsměvem a vydal se k fotokomoře, přičemž moc nesledoval, jestli ho Lenny následuje nebo ne. Předpokládal, že to tak je, což si potvrdil hned vzápětí, když mu ministerská slečna oznámila, že by jí bránit ani nemohl. „No, vidíte, a já jsem si vždycky myslel, že můžu všechno,“ otočil se na ni, pokrčil rameny a ještě na ni mrknul. Sám se jejich rozhovorem docela dobře bavil a když nakonec dorazili až dozadu, kde na dveřích visela cedule „temná komora“. Tam se Flo zastavil, otevřel dveře a s úsměvem je podržel slečně bystrozorce, aby mohl vstoupit. Sám pak rozsvítil červená světla v malé místnosti a sundal z krku foťák, aby začal ty fotky vyvolávat. „Baví vás to, tady tak posedávat?“ zeptal se jí docela se zájmem a dokonce se na ni pootočil, aby na ni lépe viděl.

_________________