Troightheach Ó Fearradhaigh | Praktikant lektvarů | Registrovaný zvěromág
Praktikant lektvarů s koťátkem. To chceš.

Hůlka
vrba - pero z fénixe - 10 a čtvrt palce - velmi pružná

Aby splnil predispozice dané příslušností ke klanu, neměří ani on víc jak metr osmdesát. Měří metr osmdesát přesně. Také má přesně dvacet prstů, sečtou-li se všechny na nohou i rukou, a na každé končetině jich má pět, aby se předešlo dohadům, zda mu na jedné ruce třeba prst nepřebývá a na druhé nechybí. Matematickou rovnicí tak lze zjistit, že pokud má na každé končetině pět prstů a dohromady jich má dvacet, pak má přesně čtyři končetiny, od každé verze celkem dvě. Jeden pár nahoře a druhý dole, anatomicky přesně tam, kde by se měly nacházet. Dál má jeden pár modrých očí, jedno levé a druhé pravé. Vlasy má rovněž, a daly by se o nich psát drabbly, takže pokud to někdo nezkusí, budu nasrané. Jsou tmavě blond/světle hnědé (oříšková není barva, ale zmrzlina, neasi), dlouhé, mnohem delší než po ramena, pořád překáží, ale když do nich foukne vítr, jsou naozaj čarovné. Zpomalený pohyb jim zaručuje používání té správné vlasové kosmetiky značky A‘Resto Shampomentum, takže se nikdy nemůže stát, že by na fotce ve vichřici vypadaly zle. Unikátní sbírku svalů podědil po vzdáleném příbuzném ze severu, asi aby uzvedl děděné kladivo, s nímž jeho matka vlastnoručně postavila kozí chlívek.
Oblečený radši chodí. Pořád. Zásadně se ale vyhýbá růžové a všem těm fajným barvám s ještě fajnějšími názvy odvozenými od ovoce a zeleniny. Lososa má taky radši na talíři než na tričku. Když jde do lesa, bere si na sebe vyloženě praktické oblečení nebo maskáče, a když má jít někomu na svatbu nebo pohřeb, bere si oblek. Běžně nosí skoro cokoliv, do čeho se vejde, do sauny si nic nebere a při plavání má na sobě nejradši pravou vydří kožešinu, což je fakt zhýralost a mělo by se to zakázat.
Faceclaim: Brock O'Hurn

Stejně jako všichni ostatní druidi v klanu se i Troightheach přeměňuje do lasicovité šelmy, a to té nejvodomilnější – do vydry. Ačkoliv se tak docela nejedná o zvěromagii známou západnímu světu, je tam dost analogií na to, aby ji tak šlo zjednodušeně chápat: ani Troightheach si podobu nevybíral a přeměňuje se do šelmy, která s ním sdílí velkou část povahových rysů.
Poznávacím znamením je u něj na vydru lehce nadprůměrná velikost a nápadně světlá srst.

Samotář s dominantními protektivními sklony ohledně všeho, co se nachází v jeho vlastnictví, třeba i jen pomyslném, takže kdyby nedejbože měl někdy manželku, každý chlap vyskytující se v okruhu do pěti metrů od ní by pro něj byl nepřítel invazivně ohrožující jeho teritorium. Stejně pečlivě si střeží i svůj vlastní osobní prostor a nemá rád, když se do něj někdo bez povolení vecpává. Nesnese žádné dlouhé objímačky, takže z mrzimorů by ho definitivně trefilo. To ale neznamená, že by nevyhledával společnost, naopak by bez kontaktu s ostatními lidmi asi dlouho nevydržel.
Jeho hravost je na mentální úrovni pětiletého děcka a má smysl pro humor, černý humor, humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu, a spoustu jiných humorů a hlavně humrů, obzvláště na talíři. Tam také snese převážnou většinu vodní havěti, obojživelníky nevyjímaje, a když není možnost je tepelně upravit, zbaští je i bez soli hned po ulovení. Když ho něco jó vytočí, prostě si vleze do vany, kde stráví klidně celý den, a stihne potopit nejen Titanic, ale i dobýt pobřeží Northumbrie vikingskými nájezdníky. Díky svému vztahu k přírodě a dlouhým vlasům byl vždycky považován za pochybného hipíka, kteréžto tvrzení podporoval fakt, že v pubertě a pár let po ní často a rád objímal stromy, což pod vlivem karlovarských vod občas dělá i dnes.
Jelikož největším macho výkonem jeho otce bylo, že donutil svou ženu Borghild, aby si ho vzala, na zocelovací letní tábory jezdil zásadně se strýčkem Séamusem, který měl patent na dobrou výchovu, i když plavat ho vážně učit nemusel. Spíš byl problém ho z vody dostat, ale i na to se nějaké kouzlo našlo, a mohlo se pokračovat vesele dál. Co ho nestihl o neumírání z vyčerpání naučit strýček z otcovy strany, dokonali strýčci z matčiny strany, a jednoho dne na něm to triko už prostě rupnout muselo.
Jinak je to Ir a samozřejmě pije whiskey. A medovinu, protože je Nor. Někdy i obojí dohromady, ale to už pak je prase a heretik.

Troightheach je nejstarší syn průměrně plodného páru z Dungloe v hrabství Donegal. Troightheachův otec, Raghnall Mac Fearradhaigh, je stejně jako většina mužských potomků v rodině druid, ačkoliv není tak uznávaný jako jeho starší bratr a hlava rodiny, Séamus Mac Fearradhaigh. Stejně jako on si Raghnall v souladu s druidskými tradicemi vzal prostou ženu bez jakýchkoliv magických schopností a měl s ní pět dětí, z nichž se kupodivu všechny dožily dospělosti. Troightheachova matka, Borghild Mhic Fhearradhaigh, rozená Andersdotter, pocházející z drsného severu sice nemá žádné magické schopnosti, ale je radost se na ni dívat, když štípe dříví.

Stručně a od začátku. Otec se u porodu sice vyskytovat vůbec neměl, ale omylem se vrátil zrovna z procházky do hospody mnohem dřív, a tak všechno zastihl v plném proudu. Otevřel si na to ještě jedno pivo, protože mu přišlo, že nějak moc rychle vystřízlivěl, a když byl jeho prvorozený syn na světě, hlasitě si odříhl. Porodní bábě se to sice docela špatně luštilo, ale nakonec proč ne, Troightheach bylo ještě docela normální jméno, které takhle blbě vypadalo jen v rodném listě. Sranda začala až o pár let později, kdy se Troightheach chtěl mermomocí naučit psát a hláskovat, protože mu to tehdy přišlo jako děsná prča, a Borghild na to zrovna při chytání trojčat neměla čas, takže na papíře se na konec objevilo jen kostrbaté TROY. Od otce za to dostal pohlavek, otec dostal pohlavek od matky, a šlo se večeřet.
Jeho studium na druidské škole probíhalo poklidně, katastrofy se mu většinou vyhýbaly, a protože na škole všichni už měli pár Ó Fearradhaighů za sebou, ani je moc nepřekvapilo, že spoustu věcí už znal a s ostatními spolužáky si je jen solidárně opakoval. Hlavně v nižších ročnících projevoval zájem o bylinkářství a později převážně o studium lektvarů, ke kterému se bylinkářství vázalo stejně jako studium kouzelných zvířat, a hlavně se při tom hůlkou mávalo jen minimálně, což byl v jeho případě bod k dobru. Stejně tak dobře mu šlo přeměňování sebe sama na zvíře, nicméně to bylo někdy kontraproduktivní, protože se mu jako vydře žilo mnohem líp, a po skončení studií tak občas strávil i několik týdnů v kuse.
Strom už zasadil a ne jeden, takže podle matky byl nejvyšší čas postavit dům a zplodit syna, a zatímco s domem neměl sebemenší problém, a postavil hned několik budek pro špačky a jednu boudu, do toho plození se mu moc nechtělo. Aby matku zbytečně nedráždil vypotřebovanou vodou a dalšími budkami, odešel v polovině roku 1969 z Irska a postavil si konečně pořádný dům v rodinné osadě na severu Norska. Ptačí budky tu ve větším množství neměly moc smysl, ale z nostalgie si jich po okolí pár rozmístil, a na začátku roku 1970 se spoluzasadil o založení národního parku Ånderdalen a jeho uznání norským ministerstvem kouzel, které stávající dvoučlennou populaci trollů přesunulo o pár kilometrů severněji.
Ani tady se mu nevyhnulo dohazování budoucí manželky, ale na to, aby si jednu vzal jen kvůli tomu, aby měl od příbuzných pokoj, se měl moc rád, takže raději vysadil dalších pár stromů okolo svého domu, a když už se zmínky o svatbě začaly objevovat s frekvencí vyšší než dvě za den, postavil si druhý dům, co nejseverněji to šlo. Jak se ale později ukázalo, život na samotě nebyl nic pro něj, a i když si na své sousedy vystěhované ministerstvem z národního parku stěžovat nemohl, vrátil se po čtyřech letech zpátky do Irska, kde si postavil třetí dům, a vysvětlil otci, že pokud matka nutně potřebuje nějaké malé dítě, co by mohla s láskou vychovávat, měl by s tím něco udělat. O devět měsíců později si poprvé pochoval v náruči novorozenou Brígh, a otec v jeho očích značně stoupl.
Nicméně protože své rodiče už za živitele považovat nemohl a jeho mladší sourozenci tou dobou ještě studovali, nebo to úspěšně předstírali, kromě patrolování v lesním revíru a testování míry znečištění místních vod na vlastní kůži, mu nezbylo než načnout kariéru v populárním varieté hledačů zaměstnání. Přes léto si vydělával jako plavčík, což ho bavilo, ale protože od jeho nástupu výrazně stoupl počet topících se lidí, bylo mu taktně naznačeno, aby se porozhlédl po něčem jiném. Inu byla nouze, na trhu práce zrovna tou dobou hledali jen dřevorubce, tak vzal za vděk pózováním pro umělecké účely, které byly z neznámého důvodu tak dobře placené, že si mohl celou zimu válet šunky ve vaně. Pro veliký úspěch to ještě dvakrát zopakoval, ale když mu Finnian při jedné z návštěv mezi řečí sdělil, že v Bradavicích je to s druidskou osvětou špatný, a že se tam hledá někdo na lektvary, ještě ten den odeslal řediteli havrana s dopisem. Ona se totiž matka začala tvářit to odpoledne přesně tak, jak se tvářila před tou blbostí se stromem, domem a synem.

Schopnosti
Vrozený talent
Přeměňování +1
Lektvary +1
Lektvary 8
Létání 2
Zvěromagie (vydra)