Navzdory všemu, co jej v životě potkalo, je Derek stále šarmantní muž, i když by sám sebe popsal jako naprosto nezajímavého chlapa. Pozornost však přitahuje už jeho na britské poměry neobvyklá výška - lehce totiž přesahuje hranici sto devadesáti centimetrů, tudíž převyšuje většinu Britů. Býval mohutnější, ale ani teď není vyhublý; jeho postava by se dala nejlépe popsat jako atletická a šlachovitá. Nějaké svaly sice má, ale s kulturistou byste si jej nespletli. Sílu nicméně nepostrádá a dámy by se určitě měly čím kochat, to zas jo. V pihatém obličeji má poměrně ostré rysy - vystouplé lícní kosti, špičatou bradu a zašpičatělý nos. Nutno ale říci, že mu to sluší, a kdyby byl baculatější, vypadal by směšně. Z jeho obličeje září pár jasně modrých očí, a protože se Derek dobře opaluje, tmavší pleť dává těm kukadlům hezky vyniknout. Vlasy míval Derek vždycky slámově blonďaté, ale s novým jménem a novým životem přišla i změna vzhledu. Nyní si Derek vlasy pomocí kouzel barví, udržuje si jakousi neurčitou popelavě hnědošedou barvu, v níž alespoň zaniknou jeho předčasné šediny. Vlasy míval delší, dosahovaly zhruba k uším, ale teď je nosí krátce zastřižené, maximálně palec dlouhé, a nezbedně rozčepýřené. Staří známí by ho zřejmě na první pohled nepoznali, což mu naprosto vyhovuje.
Za zvláštní znamení by se daly považovat jizvy po drápech, které se mu táhnou od levé lopatky přes celá záda až po pravý bok a jizvy po kousnutí do pravého ramene. Jinak na něm ale nic zvláštního nenajdeme.
Až donedávna neměl utříbený styl oblékání, protože neměl peníze a nemohl si moc vybírat, ale poslední dobou si utváří jakýsi ležérně elegantní styl. Nosí nejčastěji džíny a k nim košile, ale vezme si na sebe klidně i obyčejé tričko. A naopak na sebe klidně hodí i sako a nablýskané polobotky. V zimě rád nosí pletené čepice, šály a rukavice bez prstů.
Za svitu měsíčku, který je zrovna v úplňku, je Derek maximálně šarmantní. Mění se v poměrně mohutnou obludu s hustou a celkem dlouhou srstí, jež má barvu popela, na zádech má pruh tmavších chlupů, i mohutné tlapy má tmavší. Na první pohled možná připomíná poněkud přerostlého vlka, ale hned při pohledu druhém je jasné, že to obyčejný vlk nebude. Má delší končetiny, více prohnutou páteř, víc z něj lezou kosti a obecně má prostě jinačí stavbu těla. Oči mu pableskují zlatavou žlutí a na dlouhé tesáky je hrůza pohledět. No prostě nechcete, aby se vám něco takového zakouslo do zadku, nebo někam jinam.
Staří známí by Dereka zřejmě popsali jako dobráka od kosti, přátelského extroverta, kterému nedělá problém zapadnout do kolektivu a najít si nové přátele. Řekli by vám, že to byl usměvavý člověk, kterému nedělalo problém podat pomocnou ruku, a který vždycky ctil spravedlnost. Byl odhodlaný, zdravě sebevědomý a zcela určitě měl našlápnuto ke skvělé kariéře, protože inteligenci nikdy nepostrádal.
Z toho starého já mu sice něco zůstalo, ale po většinu času je to pohřbené hluboko pod hrubou, chladnou slupkou, pod níž Derek nenechá nakouknout jen tak někoho. Trvá mu zatraceně dlouho, než lidem začne důvěřovat a pustí si je blíže k tělu - zažil už tolik podrazů, že se odmítá znovu spálit. A kromě toho se bojí, že lidem ve svém okolí jednou nechtěně ublíží, takže se uchýlil k životu tajuplného samotáře. Kdyby nebyl odvážný, houževnatý, inteligentní a odhodlaný, pravděpodobně by tu už dávno nebyl, neboť ho život chvílemi zkoušel opravdu drsně. Naučil se však zdolávat všechny překážky, které před něj osud položil a řídí se heslem "přeskoč, přelez, ale nikdy nepodlez". Derek toho moc nenamluví a společnosti se spíše straní, než aby ji vyhledával. Občas se v něm ale probudí světlejší stránka, takže sem tam zažertuje nebo se zasměje dobrému vtipu. Moc často se to ale nestává. A občas se v něm probudí i temná stránka, kdy potřebuje být sám se svými myšlenkami a nesnáší, když ho někdo vyrušuje. Co ho dokáže spolehlivě vytočit, to je, když se mu někdo snaží hrabat v soukromém životě, nebo obecně jakkoliv plánovat život. Je totiž samostatný a má svou vlastní hlavu, radami ostatních se moc často neřídí, protože se naučil spoléhat jen sám na sebe. Hloupé poznámky, narážky a diskriminaci zdánlivě neřeší, ale ve skutečnosti ho to zevnitř drásá a Derek trpí - jako člověk se smyslem pro fér jednání prostě nechápe, jak může někdo dupat po člověku jen proto, že měl v životě nesmírnou smůlu a pokousal ho vlkodlak. On si ten osud přece nevybral. Oproti svým pubertálním létům je docela klidný a spolehlivý a dokáže si zjednat pořádek, když chce. Býval docela průbojný, ale teď se raději drží zpět, nepoutá k sobě zbytečně pozornost a své názory si nechává pro sebe.
Pokud se mu zvládnete dostat pod kůži, budete zřejmě mile překvapeni - Derek je přítel k nezaplacení, na nějž se vždycky můžete spolehnout. Vždycky pomůže, vždycky tu je, když se mu potřebujete svěřit nebo vyplakat na rameni. A za lidi, které má rád, je schopný rvát se do posledního dechu, protože v životě už stejně nemá co ztratit, což z něj mimochodem dělá nebezpečného a nevyzpytatelného protivníka.
Derekova rodina je sice čistokrevná*, ale drží se mimo hlavní dění, do politiky nezasahuje a v nynější napjaté situaci si udržuje neutrální stanovisko.
Tahle větev Carlylů žije ve starém, ale poměrně skromném sídle nedaleko Londýna, u břehů Temže.
*
Ve falešných dokladech má Derek uvedeno, že je nečistokrevným kouzelníkem - ti čistokrevní jsou totiž snadno dohledatelní.Otec Franklin Carlyle (*1930)
Odeklínač (Bradavice/Havraspár)Frank je vysoký tmavovlasý muž, jehož uhlově černé vlasy už prokvétá stříbro. Má ostré rysy v obličeji, ale díky vlídným oříškově hnědým očím nepůsobí nijak chladně či nepřístupně. Je to celkem zásadový člověk, možná trošku workoholik, ale svou rodinu vždycky stavěl nad všechno ostatní. Derek s otcem vždycky dobře vycházel a Frank mu byl tím správným vzorem.
Matka Miriam Carlyle (*1931)
V domácnosti (Bradavice/Mrzimor)Miriam je oproti Frankovi drobná žena, která je podprůměrně vysoká a štíhlá. Že je mírné a vlídné povahy poznáte téměř okamžitě, protože se prakticky pořád usmívá. A usmívá se upřímně, i očima. Ráda pomáhá, je milá a přátelská, a své děti opravdu miluje. Derekovo zmizení ji zlomilo a z jejích očí se vytratila ta typická jiskřička života. Je to blondýnka s nebesky modrýma očima, po níž Derek podědil většinu svého vzhledu.
Bratr Oliver Carlyle (*1957)
Bystrozor (Bradavice/Nebelvír)Vysoký štíhlý mladík mající modré oči a čokoládově hnědé neposedné vlasy, které mu neustále padají do čela. Nosí brýle a působí možná trochu jako intelektuál, ale ve skutečnosti je to horkokrevný nebelvírák, plný energie a humoru. Pravda, ztráta bratra ho poznamenala, ale stejně jako matka věří, že Derek žije, a že se jednou třeba vrátí. A do té doby má v plánu zkusit žít tak, jako dříve - protože Derekovi by se určitě nelíbilo, kdyby se kvůli němu nadosmrti trápili.
Derek - nebo spíš tou dobou ještě Peter - se narodil jedné horké srpnové noci a byl roztomilé a usměvavé mimino, které nemělo nejmenší páru o tom, jaké hrůzy ho v budoucnosti čekají. A ne, nemluvíme o nástupu do školy ani o závěrečných zkouškách.
Protože byl Peter prvorozeným synem manželů Carlylových, pochopitelně z něj byli oba rodiče poprdění a věnovali mu tolik pozornosti a času, kolik mohli. Prcek měl totiž štěstí, že si ani jeden z rodičů nechtěl najmout chůvu nebo kojnou a dítě odstrčit - ti dva se brali z lásky a těšili se, až spolu založí rodinu. Malý Péťa byl zdravé dítě plné energie a nefalšované dětské zvědavosti, takže bylo občas peklo ho uhlídat, o čemž se přesvědčili nejen rodiče, ale i babičky a dědečkové.
Jeho kouzelnické schopnosti se u něj projevily ještě když byl mimino. Ležel si tak v postýlce, kolem byla tma, a protože se mu tma nelíbila, nějakým způsobem ve vzduchu vyčaroval roj barevných jiskřiček, které pak pozoroval, dokud neusnul. Poprvé si toho rodiče nevšimli, ale chlapec tenhle trik ještě párkrát zopakoval i před nimi, aby si mohli býti jistí, že nemají syna motáka. A možná právě díky těm jiskřičkám Peter vždycky miloval pohled na hvězdnou oblohu a také na ohňostroje.
Ale popojedem. Když mu bylo pět let, rodiče mu nachystali dárek v podobě mladšího brášky, k němuž se pochopitelně stočila veškerá pozornost, takže si malý Péťa občas připadal odstrčený a žárlil. Celkem brzy se s tím ale vyrovnal a už jako malé dítě se začal osamostatňovat a nedělalo mu problémy celý den lítat někde venku s kamarády a nestarat se o to, kde má rodiče. A rodiče mu tohle pobíhání s přáteli dovolili, protože zastávali názor, že si děti mají užívat dětství a ne být zavřené na nějakých společenských večírcích, z kterých stejně nic nemají. Peterovu výchovu ale nezanedbávali a učili ho všemu, co by mladý čistokrevný kouzelník měl znát.
Pár dní poté, co oslavil jedenácté narozeniny, mu přišel vytoužený dopis z Bradavic, kam se Peter těšil, asi jako všechen kouzelnický potěr. Ve škole byl díky své odhodlanosti a smyslu pro čest a spravedlnost zařazen do Nebelvíru, což nikoho z rodiny vůbec nepřekvapilo. Během studia se mu dařilo celkem dobře - neměl sice vynikající známky, ale špatné taky nebyly, a v předmětech, které si oblíbil, zvládal excelovat. V závěrečných zkouškách nakonec celkem zabodoval a rodiče mohli být spokojení.
Studium v Bradavicích sice ukončil, ale své kroky pak nasměroval ještě na univerzitu, aby se věnoval studiu kouzelných tvorů. Následně se stal magiozoologem v terénu, což se mu skoro stalo osudným, ale o tom až v dalším odstavci. Nutno totiž ještě zmínit, že krátce poté, co dokončil nástavbové studium, byl svými rodiči zasnouben s jistou Jordan McLarkenovou, kterou ze školy dobře znal a možná po ní za svých studentských let dokonce házel očkem. Nebyl si ale jistý, jestli s ní chce skončit před oltářem, a tak se rozhodl zkusit si manželství nanečisto, tudíž spolu přežili několik měsíců vztahu. A Peter byl docela spokojený.
Jenže pak mu osud hodil pod nohy pár klacků a Peter si slušně nabil čumák. Při jednom výzkumu v terénu, který podnikal ještě se dvěma kolegy, se jim podařilo zabloudit, sejít z cesty a dostat se do teritoria vlkodlaků. Je to trochu klišé, ale byl zrovna úplněk a vlkodlaci lačnili po krvi. Jednomu z kolegů se podařilo utéct, druhému se to nepodařilo, a Peter byl ten, kdo z toho vyšel tak nějak... napůl. Ne že by ho vlkodlaci překousli vejpůl, ale to setkání ho málem stálo život a odnesl si z něj škrábance na zádech a rafnutí do ramene. Přeživší kolega ho naštěstí včas dopravil do nemocnice, kde se Peterovi dostalo potřebné lékouzelnické péče. Rány se sice zahojily, ale Peterův osud byl zpečetěn, jelikož byl nakažen lykantropií.
Za podpory rodiny přežil několik prvních přeměn, ale když jednou málem přizabil svého mladšího bratra, rozhodl se, že to takhle dál nepůjde, sbalil si svých pět švestek a prostě zmizel. Zmizel od rodiny, od Jordan, udělal za svým dosavadním životem tlustou čáru a slehla se po něm zem. Dlouhé měsíce po něm rodina pátrala, ale nakonec usoudili, že pokud Peter nechce být nalezen, tak ho prostě nenajdou. Otec jej nechal prohlásit za nezvěstného a vzdal veškeré snahy o synovo nalezení, avšak matka se nevzdala a pokoušela se pátrat dál, pochopitelně marně. Synovo zmizení jí zlomilo srdce, i když tušila, že se nevypařil se zlým úmyslem, že jen nechtěl nikomu ublížit.
A Peter si mezitím našel cestu do Ameriky, kde se pokoušel dozvědět více o životě vlkodlaků od místních zkušených magiozoologů, a taky si nechal udělat falešné doklady. Začal používat jméno Derek Fawkes a začal nový život. Později zmizel na Island, kde si našel práci v jednom zdejším motelu, a taky jeskyni, kde se mohl podrobovat bolestivým přeměnám a nikomu přitom neublížit.
Až po dlouhých pěti letech našel odvahu vrátit se do rodné Británie, kde si na venkově nedaleko Londýna našel skromné bydlení dostatečně daleko od civilizace, aby předešel drbům a ztrátám na životech vesničanů. Mnohdy třel bídu s nouzí, dlouhé dny nejedl a chřadnul, protože peněz zkrátka moc neměl.
Teď mu ale svítá na lepší časy, protože se dozvěděl, že Bradavice hledají nové profesory, a Brumbál se nebojí vlka nic. Je jisté, že do Bradavic jako profesor nastoupí, avšak který ročník a který předmět mu bude svěřen zatím netuší a vlastně je mu to celkem fuk - hlavně, že se bude moci někde uplatnit a bude za to mít alespoň nějaké peníze.
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
