Daníkova výprava do kouzelnického světa začala o prázdninách před prvním ročníkem na Příčné ulici. Všechno to pro něj bylo děsivě nové a nechápal, jak vlastně celý tenhle vesmír funguje. Naštěstí na to nebyl sám – v Děravém kotli tehdy potkal své první kamarády z Bradavic, Edmunda, který byl taky z mudlovské rodiny a koukal na to vyjeveně stejně jako Sherwood, a Simona s Carreen, kteří jim oběma všechno vysvětlovali. Od té doby se po kouzelnickém Londýně Daniel potuloval kdykoli měl čas, k Děravému kotli to měl koneckonců jen pár zastávek autobusu. Do historie se zapsal i den, kdy koupil Sherry – v Mžourově totiž potkal Spencer Woodsovou, a samozřejmě toho dne ještě nikdo neměl tušení, co za přátelství se z tohoto setkání vyklube. Bylo to poprvé, co potkal někoho, kdo už v Bradavicích studoval a mohl mu říct něco z „první ruky“ – jako třeba Septimus, o rok starší „trochu“ škarohlíd. Poslední mudlovské prázdniny se samozřejmě neobešly bez nákupu hůlky, hábitu a učebnic, protože se blížila nejen zima, ale i odjezd do Bradavic.
Loučení na nástupišti 9 a ¾ se neobešlo bez slz, ale Daniel se jako vychovaný a samostatný mladý muž vzchopil a nastoupil s nadšením do vagonu C. Svou první cestu bradavickým expressem absolvoval s Michaelem a Olafem, které si hned oblíbil, a s Tarenem Hartem, který mu byl protivný ještě předtím, než se začal ve škole veřejně projevovat jako „naprostý neomalenec“.
Naprosto úžasný spád nabral Daníkův život v okamžiku, kdy nad ním Moudrý klobouk vyřkl ortel. Byl zařazen do Mrzimoru, koleje, kam chodila Spencer, a spolu s ním tam navíc byli zařazeni i Eddy, Olaf a Míša. Na úžasný rok bylo zkrátka zaděláno, do své koleje se Sherwood junior zkrátka zamiloval. Všichni byli moc milí a hodní a navíc nepřístojně rychle našel zalíbení i v sušenkách. Přetrpěl první hodinu létání (a nutno říct, že na koště od té doby nesedl) a začal Spencer ve společenské místnosti pravidelně učit hrát na housle. Během studia taky začal zjišťovat, že na kouzla není patrně nejnadanější.
Když se přiblížily Vánoce, Daniel se rozhodl zůstat v Bradavicích, protože jeho rodiče se snažili právě babičce vysvětlit to, že navštěvuje internátní školu a že je tak trochu kouzelník. Po debatě se spolužáky se Daník rozhodl jít na vánoční ples – a samozřejmě ne sám. Odhodlal se, i přesto, že z holek měl v tomhle ohledu trochu strach, pozvat na ples Carreen, která souhlasila, a večer si opravdu užili.
Během roku pak objevil i svůj antitalent na lektvary a lásku k bylinkářství. To se stalo jeho předmětem číslo 1, a bavilo ho natolik, že začal s tvorbou vlastního herbáře. Při takových toulkách po školních pozemcích jednou narazil na Rona, kterému nejdřív vyčítal, že kouří, ale nakonec si spolu hezky popovídali. Něco důležitého si z tohohle setkání Daník odnesl – další zájem, tentokrát vlastně mudlovský. O komiksy, které následně o prázdninách horlivě hledal, kde se dalo. Konec jeho prvního roku v Bradavicích byl totiž neúprosně na dosah. Zpáteční cestu vlakem absolvoval ve společnosti Flaviho, staršího Mrzimora, který mu slíbil ušít košili.

O prázdninách doma Dannyho nečekalo nejlepší překvapení. Mohl se sice během léta těšit na několik výstupů a soustředění se souborem, ale čekala ho také preventivní prohlídka u lékaře a bylo mu výrazně doporučeno sportovat. Sherwoodovi nenechali nic náhodě a zapsali do letního fotbalového týmu. Pochopitelně to byla hotová noční můra, a při první příležitosti, kdy se Dan dostal na Příčnou, si šel koupit famfrpálové chrániče, přičemž ho naneštěstí nachytala Spencer. Ale přece nebyla chvíle, kdy by ji neviděl rád! Léto mu jinak uteklo rychle a byl čas s nadšením vyrazit zpět do Bradavic. Cestou tam sdílel kupé s kamarádem Simonem a prvákem Jonathanem, takže atmosféra byla skvělá. Danny se do školy vrátil rád, protože se zase viděl se všemi přáteli – a letos se Spencer uchystali něco speciálního. Hned na začátku roku zaskočili do kabinetu kolejního Bella a vyprosili si klavír do společenské místnosti! Jejich hraní už tak bylo pro Mrzimorské příjemným zvykem, a teď se do toho mohli dát naplno.
Možná měl Daniel během studia druhého ročníku víc času, než si myslel, protože stíhal navštěvovat i nepovinné kurzy a předměty. Bylo asi jasné, že na hodině tance někdo jako on nemůže chybět – pěkně si zatančil se Simonovou kamarádkou Sophií. Hůř by se dala vysvětlit jeho přítomnost na hodinách Starověkých run, zvlášť pak na tom šílenství, kdy běhali po lese a kryli se štíty. Každopádně to runy Dannyho přivedly k dalšímu oboru, kterému propadl tak jako hudbě a bylinkářství – a to sice k věštění, které ho nebývale nadchlo. Pořídil si i tarot i kyvadlo a začal se o způsoby pohledu do budoucnosti aktivně zajímat.
Letos se taky Daník odhodlal pozvat na ples Spencer, se kterou trávil i valnou část vánočních prázdnin na hradě. Všechno bylo samozřejmě tak perfektní, jak se dalo čekat. Sherwood pokračoval i ve tvorbě svého herbáře a často byl k vidění ve školních sklenících, kde vypomáhal, s čím bylo třeba. Závěrečné zkoušky naproti jeho vroucným přáním zrušeny nebyly, ale obstál, dokonce i v lektvarech, a byl opět čas vyrazit domů. Tyhle prázdniny se totiž měly zapsat do historie.

Prázdniny 1977 byly pro Dannyho naprosto epické. V polovině července za ním totiž na pár dní přijela Spencer, tak, jak si ve škole domluvili, a zažili spolu spoustu úžasných věcí. Daník jí ukázal „svůj Londýn“, mudlovské památky, zahráli si spolu a taky se podívali do zákulisí orchestru, kde právě hrála paní Sherwoodová. Nevynechali ani samotné vystoupení, a všechno bylo zkrátka perfektní. Do kouzelnického Londýna se nevydával příliš často, a to nejen kvůli nedostatku času, protože toho měl v souboru hodně, protože se začal bát zakuklenců a nepokojů ve společnosti.
Ve škole ale bylo vše v pořádku. Cestou vlakem se seznámil s dalšími Mrzimorčaty a poté se už horlivě mohl vrhnout do studia. V obraně proti černé magii se dozvěděl, že se ze všeho nejvíc na světě asi bojí prostě samotného „hrůzostrašna“. Možná proto, možná i kvůli loňským zkušenostem z run a letním zkušenostem z fotbalu, se Danny rozhodl dobrovolně přihlásit na „BraHunGam“, tedy něco, kde byl asi opravdu neočekávaný. Kupodivu ani nevypadl úplně první a přežil noc. Jeho zájem o obranu proti černé magii zkrátka rostl, logicky právě kvůli tomu, jak se kouzelnická společnost začala stavět proti mudlům. Proti němu. Tento rok dokonce odjel na vánoční prázdniny domů, aby rodiče ujistil, že je všechno v pořádku. Samozřejmě ani ve třetím ročníku nevynechal hodiny jasnovidectví, aby ve svém zájmu a umění postoupil na novou úroveň – inhalování univerza za to opravdu stálo. Při cestě domů se taky konečně seznámil s onou Spencinou slavnou Amarillou. Pisatelka tenhle rok prostě zaspala.

Léto 78 bylo stejně úžasné, jak si Daniel vysnil. Rodiče vzdali snahu naučit ho sportovat a tak ho poprvé od doby, kdy nastoupil do Bradavic, neposlali na fotbalový tábor. Místo toho se mohl plně věnovat hudbě, a co víc, poprvé si vyzkoušel dlouhodobější působení v opravdovém hudebním tělesu. Na velkém jevišti celé léto zaskakoval za druhé housle ve známém smyčcovém kvintetu a moc si to užil. Rovněž mladého Sherwooda dostihla puberta – jen přes léto se vytáhl o slušných pár centimetrů a prudký růst pokračoval přes celý čtvrtý ročník. Na to, že je nejen neohrabanější, ale i vyšší než většina lidí okolo, si ale Daniel zvykl poměrně snadno. Během roku se bál zkoušek a snažil se učit stejně usilovně jako vždy. Dál navštěvoval hodiny bylinkářství, které měl letos na starost profesor Ragadalski, a jeho zájem o obor nijak neustával. Epidemii Euforie, která jednoho dne zasáhla celý hrad, také přežil ve zdraví. Obdržel během něj také krásný žlutý svetr od Winifred. Po vedením nového sbormistra se i se zbytkem školního sboru připravoval na vánoční vystoupení – pan Peña podle něj zpěváky vede výborně – které dopadlo na výbornou. Ale že by následné punkové číslo Dannymu něco říkalo? Kromě bylinkářství se taky nadále věnoval věštění, které sice bylo dost ezoterické a možná i nesmyslné, ale měl na něj talent a chtěl ho zkoumat dál. Jen věštby mu nepřály (konec přátelství s drahou osobou, hádka s dívkou jemu blízkou), a z toho byl Daniel ztrápený. Věděl, že se jedná o Spencer, a rozhodl se tak následovat radu univerza a dávat si pozor. Odcizení s kamarádkou ho ale trápilo o to víc. Byl možná ještě víc mimo sebe než obvykle. Přesto můžeme říct, že Daniel dospíval. Důkazem budiž i to, že pohotově – a pomocí kouzel – zjara zachránil mladého Kenwaye před Vrbou mlátičkou. A to jen sbíral bylinky. Přes své duševní rozpoložení netrávil dny ponořen do deprese. Zkoušky na konci roku nakonec zvládl jako vždy, a s hrozbou NKÚ na obzoru odjížděl v červnu domů ve smíšené náladě. Přesto, kamarádi – a hlavně Simon – mu byli oporou. Právě s Nebelvírem trávil zpáteční cestu vlakem, ve společnosti Eddieho a Flanna. A zjistil, že i malí bubáci s roztomilým jménem mu zkrátka vadí.

O prázdninách před pátým ročníkem Daniel poprvé, a patrně i naposledy, navštívil finále mistrovství světa ve famfrpálu. Připojil se totiž k Wilseovým, kteří famfrpálu rozuměli celá rodina. Simon se mu pokusil pravidla a smysl hry vysvětlit několikrát, přesto se to pravděpodobně nepovedlo. Na místě potkali i Winifred, jejich kamarádku. Právě na mistrovství si Danny uvědomil, že je do ní pravděpodobně zamilovaný. Stejně jako Simon. To ho přivedlo jen na další smutné myšlenky a rozhodnutí, že se vztahem se Spencer musí něco udělat. Na idol svého srdce přesto narážel často – s Winifred totiž strávil i cestu vlakem do Bradavic. Samozřejmě nebyli sami, sekundovali jim i kamarádi Simon a Vincent. Na rozdíl od nich se Danny nestal prefektem, ale to ani nikdo neočekával. Ve škole se stalo přesně to, čeho se Daniel bál – v ročníku, kdy měli skládat NKÚ, jim vyměnili učitele snad na celou polovinu předmětů, včetně toho nejobávanějšího – lektvarů. Pokud se ostatní Sincereho Galla báli, v Sherwoodových očích se rovnal bubákovi. Už v první hodině málem omdlel s ledvinou v ruce a navíc jemu a Vincentovi vybouchl kotlík, naneštěstí plný doušku živé smrti. Nakonec se nic nestalo, ale Daniel byl vyděšený. K smrti. Nový profesor přeměňování byl na druhou stranu příjemný člověk, bohužel ani tato skutečnost nezachránila mladého hudebníka před upadnutím do deprese. Stalo se tak na Vánoce, ve večer plesu, kdy si Danny uvědomil, že jeho láska zůstane nenaplněná. Jeho sympatie pro Winifred během pololetí ustoupily a upřely se na Carreen Forlandovou, což bylo možná ještě horší. Vedle ní byl hloupý, nešikovný, nikdo. Měl pocit, že NKÚ neprojde a zůstane navždy sám. V takto zuboženém stavu jej toho večera v klubovně našel Simon. Dali si spolu sušenky a nutno říct, že Nebelvír situaci opravdu vylepšil. Když se k nim připojila zavražděná hraběnka, Algernnon de Bray, to na druhou stranu Mrzimorovi nepřidalo. Naopak. Od té doby se jí pečlivě vyhýbal. Ne vše bylo tragické – v hodinách obrany se mu dařilo, takže alespoň tam si byl v případě zkoušek jistý v kramflecích. Hodinám run, věštění a bylinkářství se věnoval se stejným zápalem jako dřív, navíc z nich měl taky skládat zkoušky. Nicméně střídání profesorky McGrathové a profesora Winnfielda nebylo Dannymu zcela po chuti – navíc po hodině, kdy sám vyslovil dost děsivou věštbu z bible s pomocí sýru pravdy, profesor zmizel. Nemohl se ale ničím takovým zaobírat, protože NKÚ se blížily. Nemohl uvěřit svému štěstí, že i Carreen souhlasila, že mu s lektvary pomůže – a právě tato pomoc ho při Gallově zkoušce zachránila, stejně jako využití znalostí z bylinkářství. Co ale bylo mnohem horší, byl výsledek zkoušky z OPČM. Na poslední chvíli ji totiž dělali pod vedením Dragomirova, Danny zpanikařil a výsledná známka pro něj byla neuspokojivá. To nebylo na celých zkouškách zdaleka to nejzajímavější. Profesor Winnfield se totiž vrátil, a jeho otázka v zamlžené podkrovní třídě zněla poměrně jednoduše – „Kolik budeš mít dětí?“. Daniel to skutečně zjistil, křišťálová koule mu vyjevila odpověď. Fakt, že bude mít jen jednoho potomka, a to dceru, zpracovával ještě při odjezdu domů. Každopádně to znamenalo, že láska se mu v životě nakonec skutečně nevyhne.