Jméno: Algernnon de Bray (née Blanc) Stav: Nemrtvá Bývalá profese: Sekretářka s výhodami Zaměstnavatel: Ministerstvo kouzel (Oddělení kouzelných nehod a katastrof)

Datum narození: 12. 2. 1948 Datum úmrtí: 30. 6. 1975 (27 let) Vystudovaná škola: Krásnohůlky Národnost: francouzská Původ: čistokrevný

Hůlka: svídové dřevo, blána z dračího srdce, 11 palců, pružná

Už na první pohled je jasné, že pokud krása vylučuje inteligenci, byla Algernnon za živa blbá jako tágo. Svět ale není tak jednoduchý a o výjimky z archetypů v něm není nouze, čili prozatím se musíme smířit s konstatováním, že Algernnon byla opravdu hodně atraktivní. O svůj zevnějšek dbala víc než o cokoliv jiného a místy si samozřejmě pomáhala nějakou tou magií, nicméně i bez ní a i dnes, po smrti, je rozhodně hezčí než takový ten klasický čarodějnický průměr. Jediná oblast, kde zaostává, je její lehce podprůměrná výška.
Vzhledem k tomu, jak často si přebarvovala vlasy Colovariou na různé odstíny oranžové a červené, je dost těžké určit, jakou měly barvu přirozeně, ale asi se to blížilo světle hnědé. Oči měla zelené, a to přesně v tom krásném odstínu, který neměla potřebu dobarvovat kouzly. Dnes, po té ošklivé smrti, která jí totálně zničila třetí nejhezčí šaty, je mírně průhledná a celkově zabarvená do modra, což je škoda, protože modrá jí moc nesluší.
K tomu všemu samozřejmě patří postava, kterou jí dost kolegyň z oddělení záviděla, a prsa, která ji dostala za nejedny zavřené dveře. Zlí jazykové sice tvrdí, že přece nebyla nijak velká, ale zatím nikdo neměl odvahu to říct jejich majitelce do očí, a to ani teď po smrti, kdy má v jednom velkou krvavou díru až k srdci. Navzdory faktu, že popírala jakoukoliv plastickou operaci, bylo na místě jejího skonu nalezeno velké množství inertního silikonu.
Oblékala se tak, že by ji za to ve středověku z gruntu upálili, ale teď je přeci jen jiná doba a jak jinak by mohla ještě víc podtrhnout svou přirozenou krásu, že? Po Příčné ulici krouží v těch šatech, v nichž zemřela, a které jí opravdu hodně sluší, minimálně pokud se člověk dívá zezadu.
Slovy jednoho dost divného songu z budoucnosti „je sexy a ví to“.
Faceclaim: Mara Jade

Po nahlédnutí pod kapotu, což kupodivu není žádný lechtivý dvojsmysl, je to už trochu horší.
Algernnon byla ctižádostivá, bezostyšná a hlavně arogantní mrcha, které vlastně ani moc nevadilo, že to o ní všichni věděli. Mnozí ji navíc považovali za nymfomanku, což ovšem zejména od Britů brala jako kompliment a pravdou je, že když se zrovna nepředávkovala cukrem, nebylo to tak hrozné. Dostala-li ovšem někde příležitost vylézt po něčích zádech kousek výš ve společenském žebříčku, udělala to a ještě na toho chudáka dole plivla.
Trochu ji žralo, že pracovala na dost podřadném místě, ovšem už stihla rozhodit sítě a dostat se do pozice šedé eminence, zatím jenom v rámci archivu a okolních kanceláří, ale nebýt smrti, dotáhla by to mnohem dál. Nenechala si ujít jakoukoliv příležitost k vyplísnění kohokoliv a i po smrti v tom pokračuje. Domácí skřítky vysloveně terorizuje a ani zvířata nemá dvakrát v lásce. Jediná hodina krásnohůlské obdoby Péče o kouzelné tvory, která ji kdy bavila, byla ta se zaměřením na kastrování hafoňů, téma, které později rozvedla v děsivě obecné seminární práci. Vysloveně nenávidí pavouky, naopak největší sympatie chová k hadům. Nemá nejmenší problém se přetvařovat nebo někoho bodnout do zad/ve spánku, prostě vyloženě holka do nepohody.
Ačkoliv se o ní říká, že byla skrytá lesbička, ve skutečnosti jenom ráda trápí muže. Většinou jenom tím, že je okázale ignorovala, dokud od nich něco nepotřebovala, ale sem tam se to trochu zvrhlo. Někdy až do takové míry, že není bezpečné to tady vypisovat, stačí snad říct, že svazovací kouzlo neměla na třetí úrovni jen tak pro nic za nic.
Po smrti se její psychický stav ještě trochu zhoršil. Prahne po pomstě, a protože se k ní asi jen tak nedostane, vylívá si vztek alespoň na přítomných míšencích a mudlovských šmejdech, kteří mají tu smůlu procházet kolem. Její mentální stabilita šla definitivně do háje, už se nezvládá ovládat ani trochu a chodci tak mají dost velké štěstí, že na ně nemůže sahat a házet po nich věci.

Algernnon pochází z vymírající větve francouzské čistokrevné rodiny Blanců. Její rodiče, oba vesměs nedůležití pracovníci francouzského ministerstva magie, žádné další děti nemají a Algernnon se s nimi vídá jen výjimečně; její strýc s manželkou zahynuli při jakési nehodě s novým lektvarem, takže jediným nositelem tohoto příjmení se stal její bratranec Frederic. S ním se nicméně viděla naposledy někdy během prvních ročníků ve škole a nemá zájem tyto rodinné vztahy jakkoliv oprašovat nebo posilovat, dvojnásob teď když umřela.
Když bylo Algernnon osmnáct, provdala se v dohodnutém sňatku za hraběte Ludovica de Bray, jehož pozice na trhu s čistou krví taky nebyla nejlepší, ale rozhodně to byla příležitost, jaká se neodmítá. Táhlo mu na padesátku a byl posledním členem francouzsko-německého kouzelnického rodu, jehož členové se mohli pyšnit takovými úspěchy, jako byla například ta římská patálie u Teutoburského lesa. S mladou ženou hodlal přinést čerstvou krev, ale po pár letech snažení se o potomka zemřel. Samozřejmě se nabízí, že ho zabila právě dědictví chtivá manželka, ovšem není tomu tak. Na jeho předčasném skonu celkovým vyčerpáním organismu a mrtvičkou sice jistý podíl má, ale rozhodně se nedá říct, že by mu ubližovala nějakým směrem, který by se mu nelíbil...
Každopádně se z ní stala vdova s trochu pochroumanou pověstí, ovšem s o to větší volností, a kdyby ji neodpráskl ten hloupý Irčan, byla by toho určitě šikovně využila.

Narodila se v ten samý den, kdy zemřela Caroline Lacroix, což jen sotva mohla být náhoda.
Dětství strávila jakožto drzé dítě zchudlé aristokracie na venkovském sídle poblíž Paříže, kde se nikdy neudálo nic ani vzdáleně zajímavého. Kradla sousedům třešně, střílela prakem po vrabcích a nešlo jí do hlavy, proč nemůže uhranout toho kluka z vesnice, co ji tak děsně štval, když už je jednou ta čarodějnice. Rodiče ji sice vedli k tomu, aby se chovala slušně, ale jejich postavení nebylo nejjednodušší. Už tehdy si všimla, že pokud chce něčeho dosáhnout, musí si za tím stát a nesmí se ohlížet na druhé, takže se zapřisáhla, že vezme osud rodu do vlastních rukou a vytáhne ho zase někam pěkně vysoko.
Studium v Krásnohůlkách jí v tom hodně pomohlo. Objevila svůj dar pro paměťová kouzla a i když ve spoustě jiných předmětů dost plavala, úsměv tady a něco víc támhle ji nakonec dostaly tam, kam chtěla. Konkurence byla možná velká, ale ona byla zase velká v těch správných partiích, které se navíc naučila skvěle využívat.
Nějakou dobu uvažovala i o kariéře praktikantky a později profesorky, ale to ji celkem rychle přešlo, protože krásnohůlské osnovy nedovolovaly větší úpravu mudlovských studií, jejichž výuka by ji asi jako jediná bavila. Samozřejmě za předpokladu, že by součástí oněch studií byly i pitvy a pokusy na živých mudlech.
Sňatek s Ludovicem, po kterém chňapla, dokud mohla, ji po škole dostal na francouzské ministerstvo magie. Sice na pozici pouhé sekretářky, ale víc nikdy nepotřebovala. Pomalu si získávala sympatie nadřízeného a některých dalších vlivnějších zaměstnanců a byla by to jistě daleko dotáhla, kdyby nebyla vdaná. Tato překážka, která kupodivu spoustu Francouzů skutečně zastavila, nicméně nevydržela věčně a čerstvá vdova značného jmění by byla vyrazila na hodně zajímavý lov.
Jenže vesmír má smysl pro humor a rozhodl se její budoucnost trochu okořenit. Na britském Ministerstvu kouzel zjistili, že jejich způsob evidence zásahů Obliviátorů je poněkud nedostačující, a požádali své francouzské kolegy o pomoc. Algernnon byla jednou ze tří čarodějek, které uměly anglicky a které se na neurčitou dobu odstěhovaly do Londýna, aby tamní kartotéku přetvořily ve francouzském stylu. Musíte se smát, co?
Každopádně záměr se zdařil, a to tak dokonale, že se pak už v kartotéce nevyznal nikdo krom těch tří a bylo nutno je převelet permanentně. Jakkoliv totiž auditoři a další důležití lidé vrtěli hlavou, nemohli popřít, že všechny tři dámy (a ta prsatá obzvláště) v tom chaosu dokážou najít naprosto cokoliv, a to rychlostí takřka podezřelou.
Algernnon neprotestovala. V Londýně se jí líbilo a hlavně jí to otevřelo dvířka, o kterých v Paříži nemohla ani snít, takže se brzy usadila a začala si vyhlížet vhodnou oběť ke sňatku. Téměř uspěla, ovšem plány jí nečekaně překazila krádež několika dokumentů z ministerstva, kterou se rozhodla řešit na vlastní pěst a při zadržování podezřelého byla zastřelena. Ačkoliv byla vysloveně její chyba, že Seamus O'Fearraigh vystřelil, a že vystřelil zrovna jejím směrem, byl irský alchymista obviněn ze zabití z nedbalosti a bylo po něm vyhlášeno pátrání. A protože Algernnon, nyní duch, moc dobře věděla, jak je ministerstvo efektivní při hledání věcí, rozhodla se, že se toho v rámci svých omezených možností ujme sama.
Přesunula se v kufru jednoho z dětí do Bradavic, kde začala strašit syna svého vraha a s ním i většinu chlapecké populace. Za své působiště si totiž vybrala umývárny a byla poněkud přímější a dravější, než by bylo záhodno, nicméně ani tak nedosáhla velkých výsledků. Flann ji poslal do prdele, pouhé okukování sebešvarnějších jinochů ji nijak neuspokojilo a jejím největším úspěchem tedy byla pravděpodobně hodina sexuální výchovy, kterou uspořádala, aby těm nebohým anglickým puritánům aspoň něco předala. To se jí pak natolik zalíbilo, že v následujících letech místo strašení radila studentíkům v nesnázích s láskou, což bylo paradoxně ještě účinnější než nějaké vřískání nebo vyskakování zpoza rohu. Zejména v kombinaci s jejím dekoltem, který byl taky náležitě děsivý. Na hledání stálejšího partnera k… čemukoliv vesměs rezignovala, ale je fakt, že některá individua sledovala trochu radši než jiná. Například na pana Thackerayho se koukalo moc dobře.
Když se dozvěděla o tom, že tam venku proběhl puč, tetelila se blahem, protože to znamenalo, že ty nečisté kriply, co ji zabili, konečně někdo plošně odveze do plynu a konečně vykoná spravedlnost. Ne snad že by tomu plánovala nějak pomoci nebo se snad chtěla stěhovat zpátky do civilizace, aby na to viděla z první řady, kdepak, viděla to zcela jasně: počká pěkně tady v umývárnách a bude se těšit, že bude už brzy moci okukovat mladé a stoprocentně čistokrevné maso.






- V Krásnohůlkách byla vyhlášená jako bonzačka a učitelé ji často nechávali hlídat studenty nižších ročníků, aby při testech nepodváděli.
- Měla ochočenou žábu, ale ve čtvrťáku ji vyměnila se studentem mudlovské university za Květy zla s podpisem autora.
- Umí hrát na klavír.
- Bubákem si je sama, jako stará, vetchá stařena o žebrácké holi.
- Chtěla se věnovat nitrozpytu, ale byla na to příliš levá.
- Často si vymýšlí nejrůznější historky o tom, jak ji v mládí někdo znásilnil, ale ve skutečnosti je jenom obyčejná attention whore.

_________________

Malinko mě děsí to Obliviate, ale když tato dáma zatím nepotlouká po škole, nevidím důvod jí nedát svoje pro

_________________

14. 8. 2014:
Zabito, oživeno (čti: aktualizováno).

8. 8. 2018:
Jedna sexy aktualizace. It's good for you!

_________________